Strategie na ochranu spotřebitele přijímané ve Společenství od Předběžného programu v r. 1972 do právě schváleného programu na léta 2007-2013. Prioritní oblasti strategií.
Strategie spotřebitelské politiky se v historii Evropské unie vyvíjí. Stejně jako národní strategie, i komunitární strategie reaguje na nejdůležitější potřeby spotřebitelů v daném období, na které je přijímána, a formulováním opatření usiluje o dosažení co nejvyššího stupně jejich ochrany.
Za první strategii lze označit Předběžný program EHS o ochraně spotřebitele a informační politice, který přijala Evropská komise v dubnu 1975. V programu bylo uvedeno, že spotřebitelská politika má průřezový charakter.
Dokument shrnul pět základních práv spotřebitelů:
- ochrana zdraví a bezpečnosti,
- ochrana ekonomických zájmů,
- náhrada škody,
- informace a vzdělávání,
- zastoupení.
Konkrétně k ochraně zdraví a bezpečnosti napomáhají přísné normy na výrobu potravin, léčiv a dalších výrobků, požadavky na značení zboží. Ekonomické zájmy jsou chráněny např. opatřeními proti klamavé reklamě, nepřiměřeným smluvním podmínkám, podomnímu obchodování, ustanoveními o spotřebitelském úvěru, apod. Informovanost a vzdělávání zajišťuje Komise především podporou spotřebitelských organizací, které sestavují přehledy cen a testují kvalitu výrobků. Posiluje se také způsob, jakým se může spotřebitel soudně domáhat náhrady škody, kterou utrpěl zakoupením nekvalitního výrobku, ať již ve svém domovském nebo v jiném členském státě.
Po Předběžném programu následovaly další programy/strategie, které na něho v zásadě navazovaly: pro léta 1981–1986, 1990–1993, 1993–1995, 1996–1998, 1999–2001, 2002–2006, 2007–2013. První programy obsahovaly priority, jako jsou reprezentace spotřebitelů, jejich informovanost nebo bezpečnost výrobků. Po přijetí Maastrichtské smlouvy v roce 1992 se dostaly do popředí zájmu přístup spotřebitelů ke spravedlnosti, prodej spotřebitelského zboží a související záruky, smlouvy sjednávané na dálku, srovnávací reklama, přeshraniční transakce, žaloby na zdržení se jednání v oblastech ochrany spotřebitele, finanční služby, vzdělávání spotřebitelů. V posledním období, v návaznosti na narůstající přeshraniční aktivity a vztahy, byla pozornost věnována oblasti nekalých obchodních praktik a spolupráci dozorových orgánů.
Stávající program obsažený v rozhodnutí č. 1926/2006/ES má dva základní cíle: (1) zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitele, zejména prostřednictvím kvalitnějších dokladů, lepších konzultací a lepšího zastupování zájmů spotřebitelů; a (2) zajistit účinné používání právních předpisů v oblasti ochrany spotřebitele, především prostřednictvím spolupráce při jejich vymáhání, poskytování informací, vzdělávání a prostřednictvím právních prostředků nápravy. Program uvádí pro oba cíle celkem jedenáct akcí, pomocí nichž (samostatně či jejich vzájemnou kombinací) mají být cíle dosaženy. Výše finančního příspěvku z rozpočtu Evropské unie byla určena na 156,8 miliónu EUR, přičemž z této částky budou vyhrazeny též prostředky na chod výkonné agentury.
Dalším významným dokumentem strategické povahy, který s výše uvedeným také souvisí, je Komisí schválená Strategie spotřebitelské politiky EU 2007–2013 (z 13. března 2007).
Strategie označuje spotřebitelskou politiku za křižovatku, kde se protínají na jedné straně konkurenceschopnost (tj. růst a zaměstnanosti) a podpora práv občanů EU na straně druhé. Dokument hned v úvodu zmiňuje důležitou skutečnost, že 493 miliony spotřebitelů EU je hnací silou hospodářství, neboť jejich spotřeba představuje 58% HDP EU, a zároveň i impulsem pro inovace a zvyšování výkonnosti, k nimž volby spotřebitelů uskutečňované na trhu "nutí" ekonomické subjekty. Základem uvedeného pokroku je informovaný a důvěřující spotřebitel, který musí být sebevědomý a který musí disponovat odpovídajícími dovednostmi a nástroji. Proto je třeba nadále posilovat spotřebitelský rozměr vnitřního trhu EU.
Strategie dále uvádí, že vnitřní trh má potenciál stát se největším maloobchodním trhem na světě, přesto prozatím zůstává fragmentovaný a chování podniků i spotřebitelů je nadále omezováno různými překážkami a také nedostatkem důvěry nakupovat a prodávat přes hranice. Přitom však lze předpokládat další růst obchodních vztahů, zejména obchodu se službami. Strategie rovněž poukazuje na budoucí další a ještě rychlejší pokračování digitalizace a využívání internetu. Především z uvedených důvodů je potřeba zajistit maximální možné odstranění překážek, včetně odstranění nedůvěry na straně podnikatelů i spotřebitelů. Podle dokumentu bude cílem spotřebitelské politiky mj. to, aby EU do roku 2013 prokázala, že "všichni občané EU mohou nakupovat kdekoliv v EU, že mohou nakupovat v obchůdku na rohu stejně jako na internetových stránkách a důvěřovat, že jsou stejně účinně chráněni ať už před nebezpečnými výrobky nebo nepoctivými obchodníky".
Strategie má v tomto ohledu dvě vize: (1) v roce 2013 získat plnou důvěru spotřebitelů EU ve vnitřní trh, a obdobně (2) ve stejném okamžiku získat důvěru sektoru maloobchodu, že může bezpečně prodávat kdekoliv v celé EU.
Vize mají být naplněny na základě tří cílů: (1) posílit postavení spotřebitelů v EU; (2) zvýšit blahobyt spotřebitelů v EU (z hlediska cen, výběru, kvality, dostupnosti, různorodosti a bezpečnosti); (3) účinně chránit spotřebitele před riziky a hrozbami, s nimiž si sami neporadí (důležité pro získání důvěry).
K dosažení výše uvedených cílů stanovuje Strategie pět priorit, spolu s uvedením konkrétních opatření: (1) zlepšit kontrolu spotřebitelských trhů a vnitrostátních spotřebitelských politik (monitoring ukazatelů přeshraničního obchodování, národních spotřebitelských politik, porozumění chování spotřebitelů; měl by být reflektován velký přínos spotřebitelské politiky pro hospodářskou soutěž); (2) zlepšit právní předpisy v oblasti ochrany spotřebitele (revize spotřebitelského acquis a směrnice o timesharingu, zprávy o implementaci směrnice o finančních službách pro spotřebitele na dálku a směrnice o obecné bezpečnosti výrobků, dokončení schvalovacího procesu směrnice o spotřebitelském úvěru, podpora standardizace a zapojení spotřebitelů do tohoto procesu, lepší konzultace spotřebitelů obecně); (3) zlepšit vymahatelnost předpisů a domáhání se práv (dokončení transpozice směrnice o nekalých obchodních praktikách, výcvik úředníků zapojených do systému spolupráce v oblasti ochrany spotřebitelů, pokračování v posilování systému RAPEX, posilování mimosoudního řešení sporů a zvažování společného přístupu na komunitární úrovni ke kolektivním žalobám); (4) zlepšit informovanost a vzdělávání spotřebitelů (pokračování ve stávajících aktivitách, jako např. informační kampaně či Evropský školní diář, a rozvoj nových aktivit -- magisterské programy); a (5) učinit spotřebitele středem zájmu dalších politik a právních předpisů EU (spotřebitelská politika bude důležitým příspěvkem pro přezkum vnitřního trhu, účast spotřebitelů ve všech příslušných skupinách pro jednotlivé politiky související se zájmy spotřebitelů, služby obecného zájmu -- zajištění horizontálních spotřebitelských práv).
Řada otázek v nové Strategii navazuje na předchozí aktivity v této oblasti, přičemž mění důraz nebo ambice některých cílů. Důležité bude, aby nastíněná opatření byla realizovatelná a v praxi v uvedeném období skutečně realizovaná. K tomu budou muset přispět jak sama EK tak všechny členské státy. Proto se Strategií zabývá Rada a přijímá k ní usnesení -- viz výše.
