Vnější ekonomická rovnováha země se posuzuje především dle platební bilance daného státu.Text popisuje horizontální strukturu platební bilance včetně všech jejích složek (běžný účet, kapitálový účet, finanční účet, saldo chyb a opomenutí a kurzové rozdíly, změna devizových rezerv). Vysvětlena je i vertikální struktura platební bilance, která posuzuje jednotlivé položky v rámci podvojného účetního zápisu. Text rozebírá rovněž různé pohledy na význam kladného či záporného salda jednotlivých účtů.
Převzato z knihy „Mezinárodní ekonomie“ vydané nakladatelstvím Grada Publishing v roce 2010.
Významnou úlohu v ekonomickém vývoji země hraje její vnitřní a vnější ekonomická rovnováha. Zatímco vnitřní rovnováha je charakterizována zejména cenovou stabilitou, plnou zaměstnaností v ekonomickém smyslu a rovnovážným tempem růstu HDP, vnější rovnováha se posuzuje především dle platební bilance státu. Vnitřní a vnější rovnováha země spolu vzájemně souvisejí.
Platební bilance
Platební bilance je statistický záznam ekonomických transakcí subjektů dané země (rezidentů) s ekonomickými subjekty ze zbytku světa (nerezidenty) za určité období, zpravidla jednoho roku.
Horizontální struktura platební bilance
Platební bilance má následující horizontální strukturu (viz box 5.1):
A. Běžný účet
Běžný účet tvoří:
- obchodní bilance,
- bilance služeb,
- bilance výnosů,
- běžné převody.
Obchodní bilance zahrnuje vývozy a dovozy zboží ze země a do země.
Bilance služeb zahrnuje vývoz a dovoz služeb (např. doprava, cestovní ruch) ze země a do země.
Bilance výnosů zachycuje důchody z výrobních faktorů ve vlastnictví domácí země, jež jsou zapojeny v zahraničí, a důchody z výrobních faktorů ve vlastnictví zahraničních subjektů, jež jsou zapojeny v domácí ekonomice, tj. mzdy, zisky, dividendy, úroky.
Běžné převody zachycují jednostranné transfery jako příspěvky mezinárodním organizacím, dary a další.
Příklad 1
| vývoz 111 mld. CZK | dovoz –120 mld. CZK | saldo –9 mld. CZK |
V daném roce bylo ze země vyvezeno zboží v hodnotě 111 mld. CZK a do země dovezeno zboží v hodnotě 120 mld. CZK. Saldo obchodní bilance tak činilo –9 mld. CZK.
Příklad 2
| výnosy 14 mld. CZK | náklady –118 mld. CZK | saldo –104 mld. CZK |
V daném roce přišly do země důchody z domácích výrobních faktorů zapojených v zahraničí ve výši 14 mld. CZK a ze země odešly důchody v hodnotě 118 mld. CZK ze zahraničních výrobních faktorů zapojených v domácí ekonomice. Saldo bilance výnosů tak činilo –104 mld. CZK.
B. Kapitálový účet
Na kapitálovém účtu jsou zachycovány například transakce související s obchodem nehmotnými statky (ochranné známky, patenty), odpuštění pohledávek apod.
C. Finanční účet
Finanční účet tvoří:
- přímé investice,
- portfoliové investice,
- finanční deriváty,
- ostatní investice.
Přímé investice zachycují jednak přímé domácí investice v zahraničí, jednak zahraniční přímé investice v domácí ekonomice. Jedná se o takové investice, které zakládají určitou míru kontroly a řízení podniku. V České republice jsou definovány jako deseti a více procentní podíl investora na základním kapitálu společnosti. Kromě tohoto podílu se do přímých investic zahrnuje též reinvestovaný zisk a ostatní kapitál.
Portfoliové investice představují majetkové cenné papíry a účasti, jež nespadají do kategorie přímých investic (v případě České republiky se jedná o podíl vlastnictví do 10 %), a dluhové cenné papíry.
Finanční deriváty představují např. forwardy, futures a opce.
Ostatní investice zahrnují především přijímání a poskytování úvěrů. V platební bilanci jsou ostatní investice dále členěny z hlediska časového (na dlouhodobé a krátkodobé) a dle subjektů (centrální banka, obchodní banky, vláda, ostatní sektory).
Příklad 3
| v zahraničí –20 mld. CZK | zahraniční v tuzemsku 170 mld. CZK | saldo +150 mld. CZK | |
V daném roce došlo k odlivu přímých investic do zahraničí ve výši 20 mld. CZK (záznam je v platební bilanci proveden se znaménkem minus, jak bude vysvětleno později v textu) a k přílivu přímých investic do domácí ekonomiky ve výši 170 mld. CZK. Saldo bilance přímých investic tvoří +150 mld. CZK.
D. Saldo chyb a opomenutí,kurzové rozdíly
Saldo chyb a opomenutí, kurzové rozdíly zahrnuje veškeré nepřesnosti v evidenci, metodické problémy, kurzové rozdíly atp.
E. Změna devizových rezerv
Devizové rezervy zahrnují zlato, zvláštní práva čerpání, devizy atd.
Vertikální struktura platební bilance
Každá transakce je v platební bilanci zachycena dvakrát, jednou jako kreditní položka, jednou jako debetní položka. Jedná se tedy o podvojný účetní zápis. Díváme-li se na platební bilanci z tohoto úhlu pohledu, hovoříme o vertikální struktuře platební bilance.
Kreditní položky se zachycují se znaménkem plus a představují takové transakce, v jejichž důsledku dochází k příjmu plateb od nerezidentů. Jedná se například o vývoz zboží a služeb, příliv důchodů z výrobních faktorů dané země zapojených v zahraničí, příjmy z běžných převodů, příliv přímých investic do země, přijaté úvěry ze zahraničí apod. Kreditní položkou je rovněž snížení devizových rezerv (viz dále v textu).
Debetní položky se zachycují se znaménkem minus a představují naopak takové transakce, v jejichž důsledku jsou poskytovány platby nerezidentům. Jedná se například o dovoz zboží a služeb, odliv důchodů ze zahraničních výrobních faktorů zapojených v domácí ekonomice, výdaje na běžných převodech, přímé investice v zahraničí, splácení úvěrů do zahraničí apod. Debetní položkou je rovněž zvýšení devizových rezerv (viz dále v textu).
| 2008 | ||||
|---|---|---|---|---|
| I. Q | II. Q | III. Q | IV. Q | |
| A. Běžný účet | 30 296,0 | –55 882,0 | –30 096,5 | –58 175,9 |
| Obchodní bilance | 42 914,3 | 39 639,7 | 27 470,3 | –6 792,2 |
| vývoz | 643 864,2 | 652 273,8 | 601 586,7 | 567 675,7 |
| dovoz | 600 949,9 | 612 634,1 | 574 116,4 | 574 467,9 |
| Bilance služeb | 22 294,6 | 22 107,9 | 19 504,9 | 18 085,3 |
| příjmy | 89 394,9 | 95 846,8 | 95 564,9 | 96 537,1 |
| výdaje | 67 100,3 | 73 738,9 | 76 060,0 | 78 451,8 |
| Bilance výnosů | –36 052,9 | –119 741,9 | –69 848,8 | –63 198,7 |
| výnosy | 33 890,0 | 34 006,7 | 34 144,2 | 33 570,3 |
| náklady | 69 942,9 | 153 748,6 | 103 993,0 | 96 769,0 |
| Běžné převody | 1 140,0 | 2 112,3 | –7 222,9 | –6 270,3 |
| příjmy | 25 077,1 | 19 237,9 | 14 033,6 | 16 891,9 |
| výdaje | 23 937,1 | 17 125,6 | 21 256,5 | 23 162,2 |
| B. Kapitálový účet | 6 953,2 | 12 778,7 | 1 862,6 | 9 432,5 |
| příjmy | 7 200,2 | 13 034,0 | 2 473,6 | 23 702,5 |
| výdaje | 247,0 | 255,3 | 611,0 | 14 270,0 |
| C. Finanční účet | –15 916,3 | 67 119,1 | 46 765,8 | 53 218,7 |
| Přímé investice | 21 519,4 | 53 158,8 | 41 436,3 | 34 323,7 |
| v zahraničí | –7 541,9 | –6 185,0 | –9 592,7 | –9 038,7 |
| základní kapitál a reinvestovaný zisk | –5 487,9 | –7 429,8 | –9 054,2 | –8 505,0 |
| ostatní kapitál | –2 054,0 | 1 244,8 | –538,5 | –533,7 |
| zahraniční v tuzemsku | 29 061,3 | 59 343,8 | 51 029,0 | 43 362,4 |
| základní kapitál a reinvestovaný zisk | 43 442,0 | 44 607,1 | 38 734,1 | 48 894,7 |
| ostatní kapitál | –14 380,7 | 14 736,7 | 12 294,9 | –5 532,3 |
| Portfoliové investice | –13 033,3 | 39 306,2 | 8 466,6 | –43 884,9 |
| aktiva | 1 311,8 | –18 673,4 | –6 692,2 | 19 597,4 |
| majetkové cenné papíry a účasti | –9 441,4 | –9 101,1 | –5 190,8 | 12 629,8 |
| dluhové cenné papíry | 10 753,2 | –9 572,3 | –1 501,4 | 6 967,6 |
| pasiva | –14 345,1 | 57 979,6 | 15 158,8 | –63 482,3 |
| majetkové cenné papíry a účasti | –10 948,4 | 6 832,4 | –2 014,7 | –15 171,4 |
| dluhové cenné papíry | –3 396,7 | 51 147,2 | 17 173,5 | –48 310,9 |
| Finanční deriváty | –3 940,1 | –1 837,3 | –2 872,2 | –5 351,1 |
| aktiva | 6 385,4 | 9 576,8 | 9 928,2 | 10 141,0 |
| pasiva | –10 325,5 | –11 414,1 | –12 800,4 | –15 492,1 |
| Ostatní investice | –20 462,3 | –23 508,6 | –264,9 | 68 131,0 |
| aktiva | –73 266,8 | –116 912,6 | 10 504,6 | 95 346,6 |
| dlouhodobá | –17 319,1 | –22 844,7 | –9 916,7 | –17 579,5 |
| ČNB | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 0,0 |
| obchodní banky | –16 736,7 | –23 326,3 | –9 614,3 | –19 605,6 |
| vláda | –670,6 | 30,5 | –480,3 | 1 443,2 |
| ostatní sektory | 88,2 | 451,1 | 177,9 | 582,9 |
| krátkodobá | –55 947,7 | –94 067,9 | 20 421,3 | 112 926,1 |
| obchodní banky | –31 081,6 | –69 111,9 | 33 444,0 | 94 321,5 |
| vláda | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 0,0 |
| ostatní sektory | –24 866,1 | –24 956,0 | –13 022,7 | 18 604,6 |
| pasiva | 52 804,5 | 93 404,0 | –10 769,5 | –27 215,6 |
| dlouhodobá | 2 006,3 | 19 673,9 | 21 276,0 | –7 974,8 |
| ČNB | –8,6 | 0,0 | 0,0 | 0,0 |
| obchodní banky | 47,5 | 3 004,3 | 14 901,4 | 172,9 |
| vláda | –4 187,0 | 3 847,2 | 6 891,1 | 1 305,0 |
| ostatní sektory | 6 154,4 | 12 822,4 | –516,5 | –9 452,7 |
| krátkodobá | 50 798,2 | 73 730,1 | –32 045,5 | –19 240,8 |
| ČNB | –706,0 | –303,5 | 528,6 | 800,9 |
| obchodní banky | 56 163,4 | 47 377,6 | –31 983,3 | –16 449,1 |
| vláda | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 0,0 |
| ostatní sektory | –4 659,2 | 26 656,0 | –590,8 | –3 592,6 |
| D. Saldo chyb a opomenutí, kurzové rozdíly | –1 943,9 | –6 498,2 | –17 097,4 | –2 705,1 |
| Celkem A, B, C a D | 19 389,0 | 17 517,6 | 1 434,5 | 1 770,2 |
| E. Změna devizových rezerv (–nárůst) | –19 389,0 | –17 517,6 | –1 434,5 | –1 770,2 |
Zdroj: Zpráva o vývoji platební bilance [on-line]. 2009-06-08 [cit. 2009-06-11]. Dostupný na http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_stat/platebni_bilance_q/BOP_CS.XLS
Příklad 4
Z České republiky bylo do Německa vyvezeno zboží v hodnotě 5 000 000 CZK na krátkodobý úvěr. Jak bude transakce z hlediska kreditních a debetních položek zachycena v platební bilanci?
Řešení:
Transakce bude zachycena jako kreditní položka v obchodní bilanci běžného účtu a jako debetní položka na ostatních investicích (bilance krátkodobého kapitálu) v bilanci finančního účtu. V důsledku vývozu zboží dojde k příjmu platby od zahraničního subjektu, proto se jedná o kreditní transakci, která bude zaznamenána se znaménkem plus. Tím, že byl z České republiky do Německa poskytnut úvěr, se vlastně jedná o dovoz zahraničního finančního aktiva, tedy transakci debetní, která bude zaznamenána se znaménkem minus.
Vzhledem k podvojnosti zápisu je platební bilance vždy z účetního hlediska ex post vyrovnaná. Platí tedy, že součet položek běžného účtu (BÚ), kapitálového účtu (KÚ), finančního účtu (FÚ), chyb a opomenutí (CH) a změny devizových rezerv (DR) je roven nule: BÚ + KÚ + FÚ + CH + DR = 0.
Celkové saldo položek A.–D. platební bilance (BÚ + KÚ + FÚ + CH) se odráží v položce E., tj. ve změně devizových rezerv (DR). Skončí-li platební bilance v přebytku, tj. s aktivním saldem, o tuto sumu se zvýší devizové rezervy. Skončí-li ve schodku, dojde k poklesu devizových rezerv ve stejné výši. Zvýšení devizových rezerv se zachycuje v platební bilanci se znaménkem minus, snížení těchto rezerv se znaménkem plus.
Příklad 5
| růst devizových rezerv | pokles devizových rezerv | |
|---|---|---|
| Položka A. BÚ | +36 mld. CZK | –62 mld. CZK |
| Položka B. KÚ | +3 mld. CZK | –2 mld. CZK |
| Položka C. FÚ | –29 mld. CZK | +48 mld. CZK |
| Položka D. CH | 0 | 0 |
| Položky A.–D. | +10 mld. CZK | –16 mld. CZK |
| Položka E. (DR) | –10 mld. CZK | +16 mld. CZK |
| 0 | 0 |
Pohledy na platební bilanci
Ve výkladu jednotlivých položek platební bilance v horizontálním členění jsme jako příklady uvedli salda některých položek jako rozdíl jejich kreditu a debetu. Například vývoz zboží minus dovoz zboží v případě obchodní bilance nám udal saldo obchodní bilance. Tím jsme však dokázali posoudit pouze každou jednotlivou položku zvlášť. Na vnější ekonomickou rovnováhu však lze nahlížet ještě z jiných pohledů. Je obvyklé pomyslně dělit platební bilanci na dvě části: na položky „nad“ a položky „pod“ čarou. Položky „nad“ čarou jsou položky utvářející saldo příslušných položek „nad“ čarou, položky „pod“ čarou jsou položky akomodující (vyrovnávající) toto saldo.
V našem výkladu se budeme zabývat saldem běžného účtu a úplným (celkovým) saldem platební bilance. V saldu běžného účtu je položkou „nad“ čarou celý běžný účet sám. Položkami „pod“ čarou jsou kapitálový účet, finanční účet, chyby a opomenutí a změna devizových rezerv. V úplném (celkovém) saldu platební bilance jsou položkami „nad“ čarou běžný, kapitálový, finanční účet, chyby a opomenutí. Položkou „pod“ čarou je pouze položka změna devizových rezerv.
Saldo běžného účtu: Úplné (celkové) saldo platební bilance:
BÚ BÚ
KÚ KÚ
FÚ FÚ
CH CH
DR DR
Saldo běžného účtu
Saldo běžného účtu, zkráceně běžný účet, představuje souhrn jednotlivých dílčích sald běžnéhoúčtu, tedy obchodní bilance, bilance služeb, bilance výnosů a běžných převodů. Z tohoto pohledu ekonomové například hodnotí, která z dílčích sald běžného účtu a v jakém směru ovlivnila jeho celkovou hodnotu. Na běžném účtu tvoří relativně nejvýznamnější položky obchodní bilance a bilance služeb. Saldo těchto dvou položek přirozeně závisí na mnoha faktorech, především však na konkurenceschopnosti zboží a služeb dané země. Souhrn sald obchodní bilance a bilance služeb tvoří tzv. saldo výkonové bilance. V souvislosti s přesuny výrobních faktorů za hranice mateřské země (pohyb pracovní síly a zejména pohyb kapitálu) nabývá na relativním významu rovněž bilance výnosů (například v podobě repatriace zisků investorů). Položkami „pod“ čarou jsou v případě salda běžného účtu účty kapitálový a finanční (v členění na přímé a portfoliové investice, finanční deriváty a ostatní investice), chyby a opomenutí a změna devizových rezerv.
Schodek běžného účtu by co do velikosti dle názorů v ekonomické literatuře neměl překročithranici 5 % HDP (Mandel, Tomšík, 2003, s. 18). Podstatná je otázka, jak je toto pasivní saldo vyrovnáváno. Je například podstatné, zda je toto financování dluhové,nebo nedluhové.Nedluhové financování představují přímé investice a část portfoliových investic, tj. majetkové cenné papíry a účasti. Z položek „pod“ čarou plyne, že pasivní saldo běžného účtu může být profinancováno dovozem kapitálu, tedy přílivem přímých investic (relativně dlouhodobým), portfoliových investic, ostatních investic (tj. položkami na finančním účtu), nebo snížením devizových rezerv (abstrahujeme od položek kapitálového účtu a finančních derivátů). Pokud schodek běžného účtu není vykompenzován položkami přímých, portfoliových, či ostatních investic, pak musí dojít k vyrovnání z devizových rezerv. K tomuto dorovnání dochází přes devizové intervence centrální banky, které mají zabránit v systému fixního měnového kurzu, event. v systému řízeného floatingu znehodnocení domácí měny. Je-li běžný účet ve schodku, je nabídka domácí měny větší než je poptávka po této měně, tudíž klesá cena domácí měny, a tedy je tlak na znehodnocení domácí měny. V systému fixního kurzu či řízeného floatingu musí centrální banka prodávat devizy z rezerv a tím současně snižuje domácí peněžní zásobu. V systému čistého floatingu měna skutečně znehodnotí. Toto znehodnocení povede k nápravě schodku, jak poznáme dále v textu.
Pokud je saldoběžného účtu aktivní, je zřejmě doprovázeno vývozem kapitálu v položkách „pod“ čarou, tedy buď odlivem přímých, portfoliových investic, či ostatních investic (tj. položek na finančním účtu), nebo zvýšením devizových rezerv (opět abstrahujeme od kapitálového účtu a finančních derivátů). Pokud přebytek běžného účtu se neodlije v položkách přímých, portfoliových, či ostatních investic, dochází k nárůstu devizových rezerv jako důsledek devizových intervencí centrální banky. V případě přebytku běžného účtu je totiž v domácí ekonomice tlak na zhodnocení domácí měny, neboť poptávka po domácí měně je větší než její nabídka. V systému čistého floatingu měna skutečně zhodnotí a toto zhodnocení povede k nápravě přebytku, jak bude vysvětleno dále v textu. V systému fixního kurzu či řízeného floatingu centrální banka musí nakupovat devizy a současně s tím zvyšuje domácí peněžní zásobu.
Úplné (celkové) saldo platební bilance
Jiným pohledem na vnější ekonomickou rovnováhu je úplné (celkové) saldo platební bilance. Jak bylo naznačeno, položkami „nad“ čarou jsou tentokrát běžný, kapitálový a finanční účet, včetně chyb a opomenutí, a položkou vyrovnávající toto saldo – „pod“ čarou – je pouze změna devizových rezerv. Úplné (celkové) saldo platební bilance v kurzovém režimu čistého floatingu je prakticky rovno nule, což plyne z kurzového vyrovnávacího procesu, jež poznáme v dalším textu. Plovoucí kurz, jak si vysvětlíme, případné nerovnováhy vyrovná. V režimu fixního kurzu či řízeného floatingu dochází ke změně devizových rezerv v důsledku devizových intervencí centrální banky. V případě kladného úplného (celkového) salda platební bilance vznikají tlaky na zhodnocení domácí měny (neboť je převis poptávky po domácí měně nad její nabídkou) a centrální banka nakupuje devizy a zároveň prodává domácí měnu, což vyvolává růst domácí peněžní zásoby a růst devizových rezerv. V případě pasivního úplného (celkového) salda platební bilance vzniká tlak na znehodnocení domácí měny v důsledku převisu její nabídky nad poptávkou po ní. Centrální banka musí prodávat devizy za domácí měnu, čímž dochází k poklesu domácí peněžní zásoby a poklesu devizových rezerv.
Zastavme se nyní u jedné skutečnosti: u salda běžného účtu i u úplného (celkového) salda platební bilance jsme popsali mechanismus konečného vyrovnávání případné nerovnováhy v případě pevného měnového kurzu či řízeného floatingu prostřednictvím změny devizových rezerv. Proč jsme vlastně tutéž záležitost popisovali dvakrát? Odpověď tkví v tom, že saldo běžného účtu a úplné saldo platební bilance představují dvojí pohled na stejnou skutečnost, že se jedná o různé přístupy k pojetí vnější ekonomické rovnováhy, jež si osvětlíme v následujícím textu.
Pojetí vnější ekonomické rovnováhy
Vnější ekonomickou rovnováhu pojímají ekonomové různým způsobem. V následujícím textu si v návaznosti na výklad obou sald osvětlíme dvě možná pojetí této rovnováhy, jakým je pojetí v podobě rovnováhy na běžném účtu a pojetí v podobě rovnováhy platební bilance jako celku.
Rovnováha na běžném účtu
Někteří ekonomové považují za klíčové saldo informující o vnější ekonomické rovnováze země běžný účet. Je tomu tak z několika příčin. Jako jeden z možných důvodů je například uváděna jeho přímá návaznost na mezinárodní investiční pozici země (Mandel, Tomšík, 2003, s. 18). Aktivní saldo běžného účtu znamená růst čistých zahraničních pohledávek, pasivní saldo pak růst čistých zahraničních závazků (Kubišta, 1999, s. 245). Toto je spíše praktický důvod. Chápání vnější ekonomické rovnováhy jako rovnováhy na běžném účtu z teoretického pohledu je v literatuře označováno jako „přístup preferovaný keynesiánci vzhledem k bezprostřednímu vlivu čistého exportu na agregátní poptávku a na zaměstnanost“ (Helísek, 2002, s. 231). Než si vysvětlíme jednotlivé teoretické souvislosti, definujme pojem běžný účet pro naše další úvahy. Pojem běžný účet bude pro nás dále v textu ekvivalentní s pojmem bilance zboží a služeb, včetně bilance výnosů (abstrahujeme tedy od běžných převodů). Pro „naše“ pojetí běžného účtu si ovšem ponecháme značení obvyklé pro čisté exporty (NX = X – M) a tento pojem budeme též ekvivalentně s pojmem běžný účet ve vymezeném pojetí používat. Budeme předpokládat nepružné ceny a mzdy a ekonomiku operující pod potenciálním produktem při neúplné zaměstnanosti. Důležitost běžného účtu osvětlíme z několika úhlů pohledu.
Jedním z těchto teoretických pohledů je například ta skutečnost, že v keynesiánském pojetí vstupují čisté exporty do agregátní poptávky, tedy do plánovaného množství statků a služeb, které zamýšlejí ekonomické subjekty koupit:
AD = C + I + G +(X – M)
Z výrazu je zřejmé, že jsou-li čisté exporty kladné, agregátní poptávka se zvyšuje, a jsou-li záporné, agregátní poptávka se snižuje. Jsou-li čisté exporty nula, odpovídá agregátní poptávka plánovaným výdajům na spotřebu, investice a vládní nákupy zboží a služeb domácích subjektů. Tím, jak čisté exporty ovlivňují velikost agregátní poptávky a její změny, pak mají, mimo jiné, i vliv na zaměstnanost v domácí ekonomice.
Další významný fakt je, že ve svém důsledku vstupují čisté exporty do základní makroekonomické identity otevřené ekonomiky:
Y = C + I + G +(X – M)
Kladný čistý export důchod zvyšuje, záporný jej snižuje.
Naznačme nyní též přístup teorie absorpce k běžnému účtu. Absorpci (A) domácí ekonomiky tvoří součet výdajů domácí ekonomiky na spotřebu (C), investice (I) a vládní nákupy zboží a služeb (G), neboli
A = C + I + G
Přepišme nyní vytvořený důchod jako součet výdajů na spotřebu, investice, vládní nákupy zboží a služeb a běžného účtu:
Y = C + I + G + (X – M)
Y = A + (X – M)
Y – A = X – M
Y – (C + I + G) = X – M
Běžný účet tudíž představuje rozdíl mezi vytvořeným produktem (Y) v domácí ekonomice a domácími výdaji na spotřebu (C), investicemi (I) a vládními nákupy zboží a služeb (G), tedy mezi vytvořeným produktem (Y) a absorpcí (A) domácí ekonomiky. Je-li rovnováha mezi domácími výdaji na spotřebu (C), investice (I) a vládní nákupy zboží a služeb (G) a vytvořeným produktem (Y):
C + I + G = Y
Pak je rovnováha na běžném účtu:
X – M = 0
X = M
Nerovnost mezi domácími výdaji a vytvořeným produktem se přelije do schodku či přebytku běžného účtu. Deficit běžného účtu (X – M < 0) tak znamená, že vytvořený produkt je menší než domácí výdaje na spotřebu, investice a vládní nákupy zboží a služeb, tedy než absorpce domácí ekonomiky (A = C + I + G > Y). Přebytek běžného účtu (X – M > 0) naopak značí, že v ekonomice jsou nižší domácí výdaje (domácí absorpce) než je vytvořený produkt (A = C + I + G < Y). Má-li dojít k odstranění příčin schodkového běžného účtu, pak dle absorpčního přístupu musejí klesnout výdaje (C, I, G), nebo vzrůst důchod (Y). Zvýšením těchto výdajů, či poklesem důchodu naopak odstraníme příčiny přebytku běžného účtu. Velikost výdajů i důchodu lze dle keynesiánců ovlivňovat nástroji hospodářské politiky.
Stejně tak lze na stav nerovnováhy na běžném účtu nahlížet jako na nerovnost úspor a investic v dané ekonomice (S se nerovna I). Připomeňme rovnici rovnováhy otevřené ekonomiky:
I + G + X = S + T + M
- I – investice
- G – vládní nákupy zboží a služeb
- X – vývoz
- S – úspory
- T – daně
- M – dovoz
Na levé straně této rovnice jsou nespotřební výdaje (investice,vládní nákupy zboží a služeb, vývozy) – injections, na pravé straně úniky z výdajového proudu (úspory, čisté daně,dovozy) – leakages. V otevřené ekonomice je produkt rovnovážný tehdy, pokud se nespotřební výdaje rovnají únikům z výdajového proudu.
Pro zjednodušení položme nyní T = G:
I + X = S + M
I – S = M – X
Rovnováha na běžném účtu (X – M = 0) by v této souvislosti tudíž znamenala rovnost úspor a investic (S = I). To však v otevřené ekonomice – oproti ekonomice uzavřené – není nutné. Jak je z rovnic patrné, podmínka rovnovážného produktu je v otevřené ekonomice splněna i tehdy, pokud je běžný účet v nerovnováze. Je to proto, že nesoulad mezi investicemi a úsporami může být vyrovnán prostřednictvím zahraničí. Vyjdeme-li z rovnosti vládních příjmů a výdajů (T = G), pak dojdeme k závěru, že investiční výdaje vyšší než úspory znamenají i stejně vysoký schodek běžného účtu. V tomto případě dojde k přílivu kapitálu (například nákupem obligací zahraničními subjekty v domácí ekonomice). Investice větší než úspory znamenají schodek na běžném účtu.
Analogicky platí (T = G):
S – I = X – M
Přebytek běžného účtu též znamená, za předpokladu rovnosti vládních příjmů a výdajů, že domácí úspory jsou vyšší než domácí investice a kapitál bude vyvezen do zahraničí (například ve formě vkladů domácích subjektů v zahraničních bankách). Úspory větší než investice znamenají přebytek na běžném účtu.
V souvislosti s touto úpravou rovnice připomeňme ještě souvislost s mezičasovým obchodem, který byl vysvětlován v části týkající se mezinárodního pohybu výrobních faktorů.
S + (M – X) = I
V otevřené ekonomice může mít země investice vyšší než úspory v důsledku možnosti dovézt současnou spotřebu (M – X) a vyvézt spotřebu budoucí.
I + (X – M) = S
Stejně tak, pokud úspory dané země převyšují její investice, může tato země vyvážet současnou spotřebu (X – M) a dovážet budoucí spotřebu.
Obecně platí, že keynesiánské pojetí považuje položky běžného účtu za autonomní a přizpůsobují se položky „pod čarou“, což jsou kapitálový a finanční účet, včetně chyb a opomenutí a devizových rezerv. Autonomními položkami rozumíme takové transakce, které mají příčiny mimo platební bilanci, přizpůsobujícími se položkami rozumíme položky, které tyto autonomní položky vyrovnávají. V keynesiánském pojetí jsou tak autonomní příčiny, které utvářejí běžný účet. Na čem závisí běžný účet?
Běžný účet závisí na reálném kurzu, který byl v předchozí kapitole definován jako součin nominálního měnového kurzu a poměru zahraniční a domácí cenové hladiny (R = ED/FxPF/PD). Platí tedy, že s růstem reálného měnového kurzu (s reálnou depreciací) roste cenová konkurenceschopnost domácích vývozců na zahraničních trzích. Rostoucí vývozy přispívají k zlepšování běžného účtu. S poklesem reálného měnového kurzu (s reálnou apreciací) klesá konkurenceschopnost domácích výrobců na zahraničních trzích. Klesající vývozy přispívají k zhoršování běžného účtu. Z konstrukce vzorce pro výpočet reálného kurzu jistě není obtížné určit, co běžný účet ovlivňuje. Jedná se zejména o:
- úroveň nominálního měnového kurzu (depreciace domácí měny relativně zlevňuje domácí zboží na zahraničním trhu, a tudíž podporuje vývozy, a současně relativně zdražuje zahraniční zboží na domácím trhu a tím brzdí dovozy)
- poměr zahraniční cenové hladiny ve vztahu k domácí cenové hladině (roste-li relativně rychleji zahraniční cenová hladina ve vztahu k domácí při nezměněném nominálním měnovém kurzu, pak je domácí zboží relativně levnější a dovážené zboží relativně dražší, což ve svých důsledcích podpoří vývoz a zbrzdí dovoz).
Běžný účet závisí též na velikosti důchodu (Y).Roste-li domácí důchod, pak se zhoršuje běžný účet, neboť rostou dovozy do dané ekonomiky. Pokud se důchod snižuje, běžný účet se zlepšuje, neboť klesají dovozy do domácí ekonomiky. Vztah důchodu a dovozu plyne z keynesiánského pojetí dovozu, tedy že:
M = Ma + m x Y ,
ve kterém se dovoz skládá ze složky autonomní (Ma), tedy na důchodu nezávislé, a složky indukované (m x Y), tj. závislé na důchodu. Růst (pokles) důchodu tudíž vyvolává růst (pokles) dovozu v jeho indukované složce. Připomeňme pouze, že exporty jsou chápány jako autonomní, tj. nezávislé na domácím důchodu. Odlišné pojetí lze nalézt u monetaristů. Ti postulují, že s růstem důchodu dochází naopak ke zlepšování platební bilance jako celku. Problematika bude vysvětlena v dalším textu.
Finanční účet závisí zejména na rozdílu mezi domácí a zahraniční úrokovou měrou:
iD– iF ,
kde iD je domácí úroková míra a iF je zahraniční úroková míra. Zvýší-li se domácí úroková míra oproti zahraniční, kapitál do země přichází. Finanční účet se zlepšuje. Toto je však opět keynesiánský přístup. Podobně jako v případě důchodu docházejí monetaristé k obráceným závěrům. Růst domácí úrokové sazby dle nich, jak vysvětlíme dále v textu, naopak platební bilanci zhoršuje.
Vznikne-li na běžném účtu nerovnováha v podobě schodku či přebytku, spustí se vyrovnávací procesy, které budou tuto nerovnováhu napravovat. Jejich mechanismus si rovněž vysvětlíme.
Rovnováha platební bilance jako celku
Toto pojetí je charakterizováno v literatuře jako „přístup preferovaný monetaristy vzhledem ke zdůraznění dopadů změn peněžní zásoby“ (Helísek, 2002, s. 233) a koresponduje s vymezením úplného (celkového) salda platební bilance v předchozím textu. Monetaristické pojetí, vycházející z předpokladů pružných cen a mezd a předpokladu ekonomiky operující na svém potenciále při plné zaměstnanosti, chápe vnější rovnováhu jako rovnováhu celé platební bilance s vyrovnávajícími položkami v podobě změny devizových rezerv. Stav rovnováhy tak může dle monetaristického pojetí nastat ve všech případech, kdy položky „nad“ čarou vymezené jako běžný účet, kapitálový a finanční účet, včetně chyb a opomenutí, se vzájemně kompenzují a vychází nulový výsledek.
Podstatné je, že případný schodek či přebytek platební bilance je chápán jako důsledek nerovnováhy mezi nabídkou peněz (MS) a poptávkou po penězích (MD) v domácí ekonomice, nikoli jako důsledek reálných veličin. Rozeberme nejprve samotnou poptávku a nabídku na peněžním trhu. Poptávka po penězích (MD) představuje množství nominálních peněžních zůstatků, které ekonomické subjekty chtějí držet. Na jakých faktorech závisí? Poptávka po penězích MD je definována jako:
MD= k x P x Y*,
kde Y* je reálný produkt na úrovni potenciálu, P je cenová hladina a k konstanta, která udává, jaká část nominálního důchodu je držena v penězích. Poptávka po nominálních peněžních zůstatcích roste s růstem cenové hladiny. Poptávka po penězích roste též s růstem důchodu, konkrétně transakční část této poptávky (transakční poptávka po penězích), neboť je třeba více peněz k obsluze transakcí. Poptávka po penězích klesá s růstem úrokové sazby (spekulační část poptávky po penězích), neboť s růstem úrokové sazby poptávají ekonomické subjekty ostatní finanční aktiva, nikoli peníze. Nabídka peněz (MS) je definována jako množství nominálních peněžních zůstatků, které ekonomické subjekty skutečně drží:
MS= b x (BD + BF),
kde b je peněžní multiplikátor, BD je domácí komponenta peněžní báze a BF zahraniční komponenta peněžní báze. Domácí součást peněžní báze tvoří diskontní úvěry a obligace denominované v domácí měně a držené centrální bankou, zahraniční součást peněžní báze ztotožníme s devizovými rezervami. Součet domácí a zahraniční části peněžní báze násobený peněžním multiplikátorem udává nabídku peněz. V dalším textu budeme uvažovat, že centrální banka případné nerovnováhy na peněžním trhu nevyrovnává v domácí složce peněžní báze.
Na trhu peněz mohou nastat dva stavy nerovnováhy: převis nabídky peněz nad poptávkou po penězích a naopak převis poptávky po penězích nad nabídkou. V prvním případě, jestliže nabídka peněz v domácí ekonomice převyšuje poptávku po penězích (MS > MD), způsobí tato nerovnováha schodek platební bilance. Jestliže je nabídka peněz v domácí ekonomice menší než poptávka po penězích (MS < MD), dojde ke vzniku přebytku platební bilance. V souladu s vymezením úplného (celkového) salda platební bilance jako položek běžného, kapitálového a finančního účtu, včetně chyb a opomenutí, je zřejmé, že všechny tyto položky jsou považovány za položky utvářející saldo, zatímco položkou toto saldo vyrovnávající je pouze změna devizových rezerv. Je rovněž zřejmé, že položky „nad“ čarou jsou determinovány poměry na trhu peněz.
Vysvětleme nyní, jaký je pohled monetaristů na vliv růstu důchodu a úrokové sazby na platební bilanci. Růst domácího důchodu (Y) vyvolává růst poptávky po penězích (MD), konkrétně její transakční části. Vznikne přebytek platební bilance. Růst důchodu tedy vede ke zlepšení platební bilance. Jedná se o závěr opačný než lze najít u keynesiánců, pro které růst důchodu znamená zhoršení běžného účtu, resp. platební bilance. V případě růstu domácí úrokové sazby jsme konstatovali, že keynesiánci postulují zlepšování finančního účtu, resp. platební bilance. Dle monetaristů však růst domácí úrokové sazby znamená pokles poptávky po penězích. To vyvolá nerovnováhu na peněžním trhu v podobě převisu nabídky peněz nad poptávkou po penězích. Vznikne schodek platební bilance – platební bilance se tudíž zhorší.
Vzniklá nerovnováha platební bilance spustí monetární vyrovnávací proces, jež je předmětem výkladu dále v textu.
Ukázka z knihy „Mezinárodní ekonomie“ vydané nakladatelstvím Grada Publishing.
Autor: Neumann Pavel, Žamberský Pavel, Jiránková Martina.
