Nástroje proexportní politiky státu a podnikatelská sféra 

Mezi hospodářskými politikami se proexportní politika řadí k politikám nejkontroverznějším. V úvodní kapitole se rozevírá vějíř nástrojů proexportní politiky, zatímco další kapitoly informují o rozsahu použití příslušných nástrojů v České republice a jeho účincích. Zvláštní pozornost je zaměřena na citlivý a v proexportní politice spíše opomíjený segment malých a středních podniků, potřebu nabídky služeb mezinárodního marketingu a podporu high-tech exportu.

• Přímé a nepřímé formy státní podpory exportu a jejich institucionální rámec
• Státní podpora exportu v ČR v číslech
• Podpora státu zaměřená na financování exportu a vstupu na zahraniční trhy
• Podpora státu zaměřená na prezentaci firem na specializovaných výstavách a veletrzích v zahraničí
• Služby státu v obchodně ekonomické oblasti v zahraničí
• Podnikatelské subjekty a jejich zájmy na podpoře exportu
• Segment malých a středních podniků
• Potřeba nabídky služeb mezinárodního marketingu (zejména pro MSP)
• Podpora high-tech exportu
• Závěr

Přímé a nepřímé formy státní podpory exportu a jejich institucionální rámec

Podpora exportu ze strany státu je často diskutovanou otázkou. Pokud jde o domácí firmy, které chtějí proniknout na zahraniční trhy a uspět na nich, je přirozeně v jejich zájmu považovat ji v mnoha případech za nedostatečnou. Na druhé straně z pozice ekonomů–liberálů je snaha o její omezení; v krajních případech se vyskytují i názory, že by stát neměl vůbec podporovat export. V názorech politiků se přirozeně odrážejí požadavky zájmové skupiny, resp. zájmových skupin, které reprezentují a které jim garantují úspěch ve volbách. Nicméně v praxi je způsob a míra podpory exportu ze strany státu vždy výsledkem určitého kompromisu vlády a podnikatelů. Okruh možných použitelných nástrojů je vcelku pak znám. V podstatě můžeme hovořit o přímých a nepřímých formách podpory.

Stát může podporovat přímo vývoz různými prostředky a nástroji financování, zejména se jedná o úvěrové nástroje, státní záruky a vývozní subvence. Např. stát může podpořit vývoz domácích firem poskytnutím vládních vývozních úvěrů, kdy jde vlastně o státní půjčky poskytované jednou zemí druhé s tím, že zapůjčená suma bude použita k nákupům v zemi, jež úvěr poskytla. Dlužnická země je tedy omezena pro nákup určitého zboží na zemi poskytující úvěr. Na druhé straně jsou však obvykle tyto úvěry spojeny s příznivými podmínkami (např. delší doba splatnosti, nižší úrokové sazby). Pro domácí výrobce ve věřitelské zemi jde pak o značnou šanci a příležitost získat za poměrně výhodných podmínek odbyt pro své produkty v zahraničí. Nelze však přehlédnout riziko pro věřitelskou zemi jako celek, jímž jsou možné problémy se splácením poskytnutého úvěru.

Při vývozu strojů a investičních celků se jedním z důležitých nástrojů konkurenčního boje (zejména v posledních deseti až patnácti letech) stala schopnost dodavatele poskytnout odběrateli výhodné úvěrové podmínky. Aby exportující firmy získaly zakázky, jsou nuceny pod konkurenčním tlakem poskytovat delší obchodní úvěry a přijímat tak vlastně vyšší úvěrová rizika. V této situaci se jim stát snaží pomoci cestou státních záruk za úvěr. Vývozce má možnost pojistit si poskytovaný úvěr na účet státního rozpočtu proti různým rizikům (politickým, ekonomickým, úvěrovým apod.). Institucionálně jsou k tomu zřizovány státní nebo polostátní pojišťovací organizace (agentury), které se v případě nezaplacení dovozcem zavazují uhradit vývozci až 90 % hodnoty poskytnutého úvěru.

Stát může dále vývozcům umožnit získání předexportních a exportních úvěrů s nižší úrokovou sazbou (soft loans) ve státem vlastněných obchodních (exportních) bankách.

K nástrojům přímé finanční podpory státu patří také různé formy vývozních subvencí. Stát např. může poskytnout vývozci prémii ve výši určitého procenta z objemu vývozu nebo může v tomto ohledu uplatnit daňovou restituci, celní restituci apod. Finančně je i podporována účast na mezinárodních výstavách a veletrzích, zejména v případě malých a středních podniků (dále jen MSP).

Nepřímá forma podpory vývozu ze strany státu spočívá obvykle v poskytovaných různých poradenských a informačních službách, které mají umožnit podnikům vstupujícím na zahraniční trhy získat znalosti o těchto trzích, zejména o možnostech a podmínkách vývozu a rizicích příslušných trhů. Pro účely analýzy zahraničních trhů a zajištění různých služeb mezinárodního marketingu existují prakticky ve všech vyspělých ekonomikách k tomu státem založené instituce. Tyto jejich služby jsou poskytovány exportérům zdarma či za menší úplatu.

Poradenské a informační služby zahrnují:

• poskytování informací o legislativě a právních předpisech dané země,
• poskytování informací o technických normách,
• marketingové analýzy a studie o příslušných trzích,
• prezentace obchodních příležitostí,
• vyhledávání obchodních partnerů,
• podporu vytváření exportně orientovaných skupin firem,
• investiční poradenství (včetně koordinace a volby priorit pro investice v zahraničí),
• poradenství při hledání vhodných distribučních cest, při budování prodejní sítě a vytváření průmyslových a obchodních středisek,
• poradenství o zahraničních výstavách a veletrzích.

K možným službám státu též patří:

• technická pomoc vývozcům (pomoc při schvalování výrobků v zahraničí, zajištění konzultací specialistů v příslušných technických oborech apod.),
• pomoc se zajištěním exportních formalit (zajištění povolení vývozu, celní formality),
• organizování obchodních misí do vybraných teritorií a zprostředkování kontaktů se zahraničními institucemi (tzv. otevírání dveří pro vývozce),
• pomoc při zakládání vlastních poboček a při vyhledávání a výběru jejich zaměstnanců,
• organizace seminářů a dalších vzdělávacích akcí na podporu exportu.

Od státu očekává podnikatelská sféra asistenci proexportních organizací zvláště při průniku na méně známé či rizikově náročné trhy rozvíjejících se či rozvojových zemí. V tomto ohledu je požadována podpora při navazování kontaktů v politických kruzích a jiných významných institucích dané země, při získávání informací o těchto trzích, v garanci a pojištění vývozu, v zajištění obchodních misí a při účasti na veletrzích v dané zemi apod.

Na podporu státu by také bylo možno nahlížet z hlediska pokrytí a zajištění jednotlivých fází přípravy a realizace vývozu (marketingové studie zahraničních trhů, hledání vhodných obchodních partnerů a distribučních cest, předexportní a exportní financování, garance a pojištění atd.).

Otázkou je také celkový institucionální rámec (odpovědné orgány státní správy a jimi zřizované agentury), v němž jsou jednotlivé nástroje státní podpory exportu využívány. Ve většině zemí EU jsou koncentrovány rozhodující kompetence státu v této oblasti do působnosti jednoho resortu. Obvykle je v tomto případě rozhodujícím kompetentním orgánem státní správy příslušné hospodářské ministerstvo (ministerstvo hospodářství, ministerstvo průmyslu, ministerstvo průmyslu a obchodu apod.). V některých státech je však tímto kompetentním orgánem ministerstvo zahraničních věcí (např. Švédsko, Dánsko). Existuje i druhý přístup, který vychází z určitého administrativního pluralismu a na jehož základě jsou jednotlivé agendy zahraničně obchodních politik a podpory exportu svěřeny do působnosti několika ministerstev či státem zřízených institucí (pobaltské země, Řecko). Přirozeně, že se k volbě určitého modelu kompetencí ve státní správě nechají vést diskuse s řadou argumentů. Institucionální uspořádání odráží také určitý historický vývoj v dané zemi. Celkově lze však říci, že v zahraničně obchodní oblasti sehrávají v Evropě významnou roli státní orgány. Existují ale i případy, kdy značnou část kompetencí mají ze zákona svěřeny soukromé subjekty. Například v Rakousku je ze zákona svěřeno zastupování zahraničně obchodních zájmů firem Hospodářské komoře Rakouska.

Ve všech zemích EU pak fungují agentury na podporu obchodu (exportu) a investic. Často jsou tyto agentury dvě: jedna se zaměřením na podporu exportu a druhá pro získávání zahraničních investic (tento model byl svého času přijat i v ČR). Ve Velké Británii a Dánsku existuje jediná agentura se zodpovědností za oblast exportu i oblast přílivu zahraničních investic. Agentury jsou podřízeny obvykle hospodářským ministerstvům; určitou výjimkou jsou již výše zmíněné země jako Švédsko a Dánsko, kde je hlavním kompetentním orgánem ministerstvo zahraničních věcí a agentury jsou tak podřízeny tomuto ministerstvu. Služby agentur na podporu exportu (TPO – Trade Promotion Organisation) jsou v převážné míře financovány ze státního rozpočtu, zhruba do dvaceti procent jejich finančních prostředků je získáváno jako poplatky (platby) za poskytnuté služby. V některých zemích však přispívají firmy. Základní marketingové informace jsou poskytovány zdarma. Za úhradu jsou poskytovány ostatní služby, zejména pak některé speciální poradenské služby v rámci programů s finanční účastí státu, zpracování marketingových studií na zakázku, právní servis apod. Nabídka služeb má přitom tendenci k dalšímu rozšiřování a posouvá se od poskytování spíše všeobecných informací o dané zemi, resp. teritoriu k podrobnějším informacím o trhu a k hlubším marketingovým analýzám. Ve většině případů zahraniční kanceláře agentur na podporu exportu pracují nezávisle na zastupitelských úřadech, ale podle potřeby s nimi spolupracují a koordinují činnosti.

Ve všech zemích EU také existují banky specializované na exportní financování. V některých zemích je jejich rozhodujícím vlastníkem stát (např. Velká Británie), v jiných zemích jde o soukromé podnikatelské subjekty (např. Německo).

zpět na začátek

Státní podpora exportu v ČR v číslech

Výdaje státního rozpočtu ČR směřující do podpory exportu se soustřeďují do oblasti finančních služeb (financování a pojišťování obchodních operací), informačního zajištění firem vstupujících na zahraniční trhy, podpory účasti firem na zahraničních výstavách a veletrzích a na činnost obchodních a ekonomických úseků zastupitelských úřadů. Stát má vypracovánu exportní strategii na období 2006–2010, na jejíž realizaci má být celkem vynaloženo ze státního rozpočtu 14,3 mld. Kč. Největší část těchto prostředků (zhruba 8,5 mld. Kč, 60 %) je určena na podporu financování exportních obchodních operací (dotace ztrát České exportní banky, „měkké úvěry"). Ztráty ČEB hrazené ze státního rozpočtu jsou pak rizikem státní záruky za její závazky. Pokud jde o financování exportu s využitím úvěrů ČEB, rozhodující měrou jsou využity velkými podniky. Od roku 2008 se počítá s reálným zvýšením zdrojů na projekty exportní strategie státu na základě využití strukturálních fondů EU ve výši kolem 300 mil. Kč ročně. Ve vztahu ke státnímu rozpočtu jako celku by uvedené výdaje státu na podporu exportu neměly v jednotlivých letech přesáhnout 0,25 % státního rozpočtu. Ve srovnání s ostatními výdaji státního rozpočtu tedy o nich nelze hovořit jako o významné položce.

Tabulka č. 1

Pramen: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR

Ve srovnání s touto podporou exportu jsou mnohem více podporovány investiční pobídky, které jsou začleňovány k ostatním quasi mandatorním výdajům státu a dosud směřovaly především na podporu velkých, zvláště zahraničních firem. Neinvestiční transfery na úhradu daňové povinnosti pro podnikatelské subjekty se schválenými investičními pobídkami dosáhly od roku 2001 do současné doby již zhruba 10 mld. Kč.

Tabulka č. 2

Pramen: Ministerstvo financí ČR

Právě na investiční pobídky lze pohlížet i jako na formu dobývání renty, neboť jsou spojeny se zřetelnými výhodami pro určitou zájmovou skupinu a ve svých důsledcích vedou k ziskovým efektům u vybraných podnikatelských subjektů, které ji inkasují, ale přitom podle dosavadních zkušeností v dané podobě v ČR příliš neřešily širší společenské problémy a potřeby (např. požadované překonávání ekonomických rozdílů mezi regiony, potřebný rozvoj výzkumu a vývoje v regionech, technologický rozvoj, řešení problémů nezaměstnanosti apod.).

zpět na začátek

Podpora státu zaměřená na financování exportu a vstupu na zahraniční trhy

Specializovanou bankovní institucí pro státní podporu exportu je Česká exportní banka, a. s. (dále jen ČEB), jejímž posláním je poskytování exportních úvěrů a dalších služeb souvisejících s financováním exportu. ČEB nabízí v rámci bankovního sektoru financování vývozních operací vyžadující dlouhodobé zdroje financování v objemech a za úrokové sazby, které jsou běžně pro vývozce ve stávajících podmínkách na bankovním trhu v ČR prakticky nedosažitelné (soft loans).

ČEB v průběhu své existence poskytla úvěry v hodnotě více než 90 mld. Kč, přičemž se jejich objem meziročně zvyšoval. V roce 2006 ČEB poskytla úvěry a vystavila záruky již za téměř 20 mld. Kč. Největší podíly na poskytnutých úvěrech podle cílové země vývozu připadly v roce 2006 na Rusko (23,3 %), Turecko (22,6 %) a Čínu (20 %), které se tak podílely na úvěrovém portfoliu banky ze dvou třetin. Tyto země vykazují také stále rostoucí podíl. Dalších 7,5 % pak činí podíl Íránu. V letech 2004 až 2007 přibyly do úvěrového portfolia či zvýšily v něm své podíly následující země: Bulharsko (5,4 %), Ukrajina (4,1 %), Filipíny (3,6 %) a Uzbekistán (3,2 %). Dalších 17 zemí (mezi nimi jsou např. Rumunsko, Tádžikistán, Ázerbájdžán, Gruzie, Mongolsko, Moldavsko, Černá Hora, Řecko, Pákistán ad.) pokrývalo zbývajících 10,4 % poskytnutých úvěrů. Celkově lze konstatovat, že jednak roste počet zemí, kam ČEB financuje vývozy domácích podniků, jednak z daného výčtu zemí vyplývá snaha vývozců pronikat znovu na staré, dříve opuštěné trhy.

Většinu vývozu financovaného ČEB představuje nadále export zboží, z hlediska komoditní struktury podepsaných smluv na financování vývozu jde pak především o strojírenské technologie pro energetiku a energetické strojírenství (47,9 %) a strojní zařízení pro různá odvětví průmyslu (40,1 %). Z hlediska produktů financování vývozu zaujímají nejvyšší podíl odběratelské vývozní úvěry (42,4 %). Novým fenoménem se stalo financování investic v zahraničí (25,8 %). Narůstá rovněž financování výroby pro vývoz, a to i u složitých technologických celků. V měnové struktuře poskytnutých úvěrů nadále převládají dolarové úvěry, které se na celkovém úvěrovém portfoliu v roce 2006 podílely 58 %. Úvěry poskytnuté v eurech tvořily 39 %. S ohledem na délku splatnosti je naprostá většina úvěrů poskytována na dobu delší než 5 let (86,4 %). Střednědobé úvěry (od 1 roku do 5 let) se koncem roku 2006 podílely na celkovém portfoliu jen 10,9 %.

Dochází k meziročnímu růstu podepsaných smluv na financování vývozu, ale přetrvávajícím problémem je stále nízký podíl MSP (mírně přes 10 %). Na státní podpoře financování exportu profitují nadále především velké podniky.

K omezení teritoriálních rizik (při vstupu na trhy méně vyspělých zemí) slouží ve většině zemí poskytnuté pojištění se státní podporou, které je v souladu s pravidly státní podpory uplatňovanými v rámci EU a WTO a kladoucími důraz na podporu vývozu tuzemských subjektů. Pro soukromé pojišťovací společnosti by tento typ pojištění byl příliš rizikový, a proto ho nenabízejí. Na trzích méně vyspělých zemí je sice obvykle větší možnost se prosadit, ale tato možnost je zase spojena s podstatně větším rizikem.

V ČR je pojištění proti teritoriálním rizikům upraveno příslušným zákonem. Institucí, která v ČR provádí pojištění vývozních úvěrových rizik na příslušných teritoriích, je Exportní garanční a pojišťovací společnost (dále jen EGAP). Pojištění se provádí proti transferovým rizikům, administrativním opatřením země odběratele, válečným a sociálním konfliktům a přírodním katastrofám znemožňujícím splácení poskytnutých úvěrů. Hodnocení teritoriálních rizik je uskutečňováno podle modelu MMF a Světové banky a též se zřetelem k údajům o platební zkušenosti úvěrových pojišťoven nejvyspělejších zemí OECD. Státy jsou zařazeny do kategorií podle výše teritoriálního rizika, přičemž země EU-15 a některé další vyspělé země OECD jsou považovány za země bez teritoriálního rizika a nelze tedy pro ně využít pojištění se státní podporou. Pro tyto země se pak uplatňuje pojištění na komerčním principu. Cílem pojištění se státní podporou je podpořit především vývoz tuzemských subjektů. EGAP požaduje minimální podíl českého zboží v dodávce na příslušný teritoriální rizikový trh ve výši 60 %. Je to však na spodní hranici podílu požadovaného obdobnými finančními institucemi v zemích EU. V USA pak US EXIMBANK požaduje minimálně 85% podíl tuzemského zboží na pojištěném vývozu.

zpět na začátek

Podpora státu zaměřená na prezentaci firem na specializovaných výstavách a veletrzích v zahraničí

K efektivním formám propagace firem patří jejich účast na specializovaných výstavách a veletrzích (nikoli s širokou účastí veřejnosti), které se účastní různí potenciální obchodní partneři a kde lze navázat obchodní kontakty, resp. mít možnost získat zahraniční zakázky. Přímo na veletrzích dochází k uzavírání kontraktů nebo jsou vedena první jednání o zakázkách. Světovým trendem je nyní tzv. společná účast, kdy pod hlavičkou státu je prezentována společná expozice za účasti řady firem. Zkušenosti jsou takové, že prezentace viditelně zajištěné státem u zahraničních partnerů zvyšují důvěru a následně jejich větší ochotu navázat s firmami dané prezentované země obchodní kontakty. Ke zvýšené prestiži mohou přispět i různé doprovodné akce a programy (prezentace, semináře apod.), které zvyšují informovanost o dané zemi v zahraničí a vylepšují její tamní obraz. V některých zemích je podpora státu důležitá i v určité tradičně symbolické rovině (např. Čína, Vietnam, Rusko a další státy SNS).

Při této společné účasti je důležitá kvalitní spolupráce státu (a jím zřízených institucí na podporu exportu) s podnikatelskou sférou, s průmyslovými svazy a obchodními a hospodářskými komorami. ČR se v posledních letech poměrně úspěšně snaží jít touto cestou. Vhodné by však bylo v tomto rámci společné účasti dát ještě větší možnosti a prostor pro navázání zahraničních obchodních kontaktů segmentu malých a středních podniků, zejména rychle se rozvíjejících inovativních firem. Při společné účasti by měl být rovněž více prezentován český výzkum a vývoj.

Objevily se i alternativní návrhy, podle nichž by bylo vhodnější převést státní podporu účasti na veletrzích a výstavách do kompetence Ministerstva zahraničních věcí, přičemž dotace určené firmám k propagaci na veletrzích by měly být zrušeny úplně. Specializované výstavy a veletrhy jsou však především odbornou a obchodní záležitostí a účast na nich je také nutno uvažovat v souvislostech celkové exportní a průmyslové politiky státu. Proto by šlo spíše o přesun agendy bez doprovodného efektu. Případné dotace by pak měly směřovat do segmentu MSP, zejména do těch firem, pro které je účast s ohledem na jejich disponibilní finanční zdroje nákladnou záležitostí.

zpět na začátek

následující část dokumentu Nástroje proexportní politiky státu

Institut integrace České republiky do evropské a světové ekonomiky Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze. Autor textu: Ing. Karel Mráček, CSc.