Američané obvykle mají sklony zahajovat soudní spory nebo jimi hrozit - mnohem častěji než Češi. Nejsou to pouze američtí právníci, kteří mají podobné tendence, ale (zejména) jsou to američtí obchodníci - vlastně Američané obecně. Tradiční výraz ´sue the bastards´ nejspíše pochází od amerických obchodníků, nikoli od amerických právníků. Obchodní spory u amerických soudů jsou obvykle velice nákladné a časově náročné. V převážné většině případů to není vhodný způsob, jak rychle vyřešit spor.
Američané často žalují nebo hrozí podáním žaloby jen proto, aby toto použili jako strategický tah k získání nějaké formy smírného ujednání: zaplacení dlužné částky, uzavření nové smlouvy, uzavření dohody, že druhá strana upustí od prosazování svých nároků a podobně. Velká většina zahájených obchodních sporů nikdy není rozhodnuta soudem nebo arbitrážním tribunálem. Jsou urovnány smírně, poté, kdy bylo zahájeno soudní řízení. V některých případech stačí hrozba podáním žaloby, aby se strany dohodly.
Příklad: Zahraniční společnost prodává zboží americkému kupujícímu anebo poskytuje americké straně licenci na technologii. Americká strana nezaplatí za zboží nebo neplatí poplatky. Zahraniční spolenčnost žaluje americkou stranu před americkým soudem. V takovém případě právník americké strany reaguje protinávrhem, například požaduje náhradu mnohem vyšší škody. Často jsou takové protinávrhy přehnané a nejsou vůbec odůvodněné. V tom spočívá strategie ohrožení cizí strany, aby nakonec upustila od sporu nebo uzavřela smír, který bude výhodný pro americkou stranu, nikoli však pro zahraniční stranu. Chtěli bychom zdůraznit, že v amerických sporech nemusí žalobce nebo protižalobce složit poplatek u soudu (např. v poměru k částce požadované jako náhrada škody). Proto jsou v USA nárokovány v žalobě vysoké částky, někdy jen z psychologických důvodů, i přesto, že šance strany na úspěch ve sporu je malá.
Podle naší zkušenosti jsou cizinci zvláště dobrým terčem pro právní spory a hrozby závažnými spory. Obvykle totiž nerozumí americkému prostředí, mentalitě a podceňují šance a nebezpečí sporu. Často nedovedou plně ocenit hodnotu pečlivě sepsané smlouvy v americkém stylu, která je může chránit. Obvykle neuvedou amerického právníka do obrazu dostatečně brzy na to, aby mohla být do značné míry omezena rizika právního sporu a nároků proti zahraniční straně.
Soudní řízení před americkými soudy: Obchodní spory u amerických soudů jsou obvykle velice nákladné a časově náročné. V převážné většině případů to není vhodný způsob jak rychle vyřešit spor.
Pokud neexistuje smlouva mezi vámi a protistranou ve sporu, která stanoví, že zahraniční osoby mají nárok na náhradu soudních nákladů spojených s řízením, americké právo je obecně nepřiznává. Existuje pouze několik výjimek z tohoto pravidla.
Právníci na obou stranách mohou použít různé postupy pro protahování konečného rozhodnutí americkým soudem. Dobrým příkladem jsou tzv. „pre-trial discovery mechanisms“ (zpřístupnění důkazů před jednáním soudu). V mnoha zemích je to především soudce, který dohlíží a řídí předkládání důkazů. Právník předloží důkazy před soudce a poté se dozví, jaké jsou protiargumenty žalovaného. V americkém civilním řízení jsou to právníci každé strany, kteří si běžně navzájem vyměňují důkazy bez intervence soudu, a rovněž ještě před zahájením sporu. Děje se tak cestou „pre-trial discovery“, které předchází vlastnímu řízení, jako např.:
- „depositions“ (ústní svědecká výpověď pod přísahou, často učiněná v kanceláři právního zástupce jedné ze smluvních stran. Místo osobního prohlášení příslušné smluvní strany, může být tato ústní svědecká výpověď v některých případech učiněna po telefonu nebo prostřednictvím videokonference);
- strana, která obdrží takovou žádost musí poskytnout právnímu zástupci protistrany všechny požadované dokumenty, které mají nějaký význam pro daný případ. Vyhledání, revize a shromažďování dokumentů může často zabrat hodně času;
- „interrogatories“ (psané otázky, které jsou často velice obsáhlé, komplikované a zabere hodně času, aby byly řádně zodpovězeny);
- „notices to admit or deny“ (jsou předložena tvrzení, které druhá strana musí potvrdit nebo popřít).
Tento proces „discovery“ může přinést vysoké náklady na právní zastoupení pro obě strany a, jak již bylo zmíněno, může představovat zdržovací taktiku. Samozřejmě se tak neděje vždy. Někdy právníkům postačí zorganizovat relativně krátký proces „pre-trial discovery“, nebo se bez něj obejdou zcela. Nicméně je vhodné očekávat, že obvykle půjde o rozsáhlejší proces „pre-trial discovery“.
Často je velice obtížné zahájit v USA obchodní spor, pokud žalobce požaduje méně než $100,000 jako škodu. Důvodem je, že náklady a zejména odměna právníkům bude zpravidla velice vysoká v porovnání s relativně malou částkou náhrady škody. Jestliže ale strany daly souhlas s rozhodováním sporu před arbitráží a arbitrážní doložka byla řádně sepsaná, pak může být výhodné pro malé (nebo větší) nároky vznést nároky před arbitrážním soudem.
Obecná doporučení
V době, kdy uzavíráte smlouvu s americkou stranou, byste měli jako zahraniční strana mít na paměti následující skutečnosti:
- jak jen to bude možné, snažte se vyvarovat toho, že se smluvně podrobíte pravomoci amerických soudů;
- naopak sjednat rozhodčí doložku ohledně všech sporů vzniklých ze smlouvy s americkou stranou (stejně tak zahrnout rozhodčí doložku případně i do Vašich obecných obchodních podmínek); obvykle místo rozhodčího řízení bude v USA;
- ujistěte se, že smlouvy s americkými partnery jsou sepsány, nebo alespoň pečlivě prověřeny, americkými právními poradci, kteří mají bohaté zkušenosti z dané oblasti.
Výjimky. Jsou situace, za kterých by měla být věnována zvláštní pozornost smluvním ujednáním o soudní příslušnosti určitého amerického soudu ve věci daného sporu a nároků, nebo některých z nároků. Takovou situací by mohl být například případ, kdy zahraniční strana poskytla licenci americké straně, kterou jí umožnila používat své obchodní tajemství nebo důvěrné informace. K tomu může dojít např. v rámci licenční smlouvy, smlouvy o joint venture nebo smlouvy o spolupráci. Jedna z nejdůežitějších otázek pro poskytovatele licence nebo pro partnera joint venture je možnost zabránit americké straně, aby oprávněně poskytla nebo zpřístupnila tajemství nebo důvěrné informace. V takových situacích může americký soud zareagovat rychle vydáním předběžných opatření („temporary restraining order“ a „preliminary injunction“) - posledně uvedené opatření může nařídit americké straně, aby se zdržela takového jednání. I když rozhodci budou mít zravidla podobnou pravomoc, nebudou mnohdy schopni zareagovat dostatečně rychle.
Zpravidla je možné dohodnout mezi stranami, že spory a nároky budou rozhodovány v rozhodčím řízení, ale jedna nebo obě strany si vyhrazují právo domáhat se u soudu zatímního rozhodnutí „interlocutory relief“ (ve výše uvedené formě).
Rozhodčí doložka; rozhodné právo
Obecné úvahy
Ačkoli rozhodčí řízení má svá pro a proti, je to zpravidla nejlepší řešení pro obchodní transakce v USA a s americkými stranami. Nejznámější a často používanou institucí v USA je Americká Arbitrážní Asociace (American Arbitration Association - AAA) se sídlem v New Yorku. Je možno sjednat místo rozhodčího řízení kdekoli na území USA a navíc kdekoli na světě. V obchodních sporech a v mezinárodních obchodních sporech jsou často používány Mezinárodní rozhodčí pravidla a Obchodní arbitrážní řád, vydné AAA.
Zopakujme, že správně sepsaná rozhodčí doložka bude nejlepším řešením pro zahraniční stranu. Z pohledu žalující strany (tj. Vy vznášíte nároky proti americké straně), americká arbitráž bude zpravidla rychlejší a méně nákladná než řízení před americkým soudem. To platí rovněž, jestliže žaloba se týká menších částek. V americkém rozhodčím řízení je sice možné také žádat provedení procesu „discovery“; jeho rozsah je však omezen (v porovnání s procesem „pre-trial discovery“ v řízení soudním). Z pohledu žalované strany (americká strana uplatňuje nároky/protinároky proti Vám), rozhodci často inklinují k přiznání menší částky jako náhrady škody než americké soudy (zejména rozhoduje-li porota).
Většina Vašich amerických obchodních partnerů nebude souhlasit s tím, aby se sjednalo rozhodčí řízení kdekoli mimo území USA a nebude souhlasit ani s tím, aby rozhodným právem pro jejich spory nebo nároky bylo zahraniční právo (jiné než právo USA, respektive právu určitého členského státu Unie). Tito partneři naopak zpravidla budou souhlasit s rozhodčím řízením v některém americkém městě podle Pravidel pro mezinárodní nebo obchodní arbitráž AAA. Navíc situace, kdy bude sjednaná doložka, odkazující na arbitráž v České republice nebo dokonce v některé třetí zemi (mimo USA), zároveň bude sjednáno americké právo jako rozhodné pro právní vztahy mezi stranami, nebude zpravidla pro českou stranu příliš výhodná. Za prvé, rozhodci v ČR nebo jinde v Evropě nebudou mít dostatečné znalosti amerického práva, čímž se výsledek stane obtížně předvídatelným. Za druhé, bude velice drahé, obtížné a problematické dovolávat se amerického práva u rozhodců mimo USA. Za třetí, ačkoli arbitrážní nález v ČR je vynutitelný v USA díky New Yorkské úmluvě, zkušenost ukázala, že vykonací řízení je komplikované a drahé v porovnání s vykonatelností rozhodčího nálezu vydaném v USA. Za čtvrté, v obchodních transakcích směřujících z ČR do USA to bude zpravidla česká strana, která bude požadovat zaplacení na americká straně, a obecně platí, že je nejvýhodnější žalovat pro zaplacení pohledávky v domovské zemi dlužníka.
Americké město, kde se bude konat rozhodčí řízení nemusí být přímo město, kde sídlí vedení americké společnosti, nebo kde má tato společnost místo podnikání. Z pohledu zahraniční strany (např. české) byste se ve skutečnosti měli takové situaci vyhnout. Pokud je to možné, arbitrážní doložka by měla stanovit jako místo rozhodčího řízení americké město, které není příliš blízko americké straně (např. ne v místě jejího podnikání), ale mělo by vyhovovat zahraniční (např. české) straně. Docela často strany ve smlouvě určují New York jako místo pro arbitráž a určují jako rozhodné právo smlouvy právo státu New York (i když stát New York nemusí mít žádné hmotněprávní souvislosti s transakcí).
Odchylky a zvláštnosti rozhodčího řízení v USA (ve srovnání s řízením soudním)
Strany mohou ve své smlouvě sjednat:
- že pokud americká strana (jako dodavatel, poskytovatel licence atd.) zahájí rozhodčí řízení, bude se tak konat podle mezinárodních arbitrážních pravidel AAA v určitém americkém městě v rozumné vzdálenosti od místa podnikání americké strany, ale pokud americká strana zahájí rozhodčí řízení musí se konat v jiném určeném městě (např. v Praze) v zemi zahraniční strany (např. ČR) podle stejných mezinárodních arbitrážních pravidel AAA nebo jiných dohodnutých pravidel, např. pravidel českého rozhodčího soudu. Tato obměna umožňuje zahraniční straně žalovat americkou stranu v místě jejího umístění - výrazná výhoda, ale umožňuje bránit se proti žalobě ve své vlastní zemi - což je další výrazná výhoda. Americká strana samozřejmě ve většině případů nebude ochotna akceptovat takovouto formulaci, ale stojí to alespoň za pokus.
- pouze zahraniční strana (např. česká) má právo volby, zda bude žalovat své spory a nároky předkládat k rozhodnutí rozhodčímu tribunálu v souladu s rozhodčí doložkou ve smlouvě nebo zda bude žalovat americkou stranu před americkým soudem. Podle práva mnohých amerických států je takové ustanovení právně vynutitelné. Pro zahraniční stranu přináší výhodnou flexibilitu.
Samozřejmě existuje mnoho dalších možností, které ovšem s ohledem na účel tohoto textu nemohou být na tomto místě vypočteny.
Běžně americká strana bude při jednání o smlouvě zpočátku odmítat příslušnost jakéhokoli jiného soud nebo rozhodčího tribunálu než toho, který je v blízkosti jejího sídla, a bude trvat na volbě práva toho amerického státu, kde má své sídlo či místo podníkání. Jestliže však zahraniční strana bude silná při vyjednávání a bude trvat na rozhodčím řízení a jedné z výše uvedených doložek o rozhodném právu, může dosáhnout, že takové ujednání bude přijato.
Jiné důležité úvahy v souvislosti s rozhodčí doložkou
- Kolik rozhodců bude rozhodovat spor, jeden nebo tři? Jak budou mezi strany rozděleny výdaje a náklady na rozhodčí řízení?
- Kdo by se měl stát rozhodcem a jak by měl být vybrán?
V americkém rozhodčím řízení, které probíhá podle pravidel AAA, je výhodnější mít spíše jednoho než tři rozhodce, mimo případy, kdy se dá očekávat, že potenciální nárok bude velice vysoký nebo bude mít velmi významné důsledky. Hlavním důvodem jsou náklady řízení: náklady na tři rozhodce budou mnohem vyšší než na jednoho. AAA má mnoho kvalifikovaných rozhodců, z nichž je možno vybírat, a standardní řízení AAA pro výběr rozhodce (výběr podle seznamu) funguje dostatečně dobře.
Následnující smluvní ustanovení mohou v určitých případech být pro českou stranu užitečná:
- ustanovení o tom, že nároky zakládající se na porušení amerických antimonopolních předpisů nespadají do kompetence rozhodců podle rozhodčí doložky. Výhodou je, že americká strana, která uplatňuje nároky z porušení soutěžního práva bude muset zahájit samostatný spor proti české straně před americkým soudem. Často takové nároky nejsou příliš silné (obvykle jsou uplatňovány z důvodu ohrozit nebo zastrašit zahraniční stranu). Pokud je sjednána pravomoc soudů, americká strana se může zdráhat ztrácet čas a peníze zahájením samostatného sporu.
- ustanovení, podle něhož se každá strana může bez ohledu na arbitrážní doložku domáhat u soudu opatření typu „interlocutory relief“ (např. nařízení dočasného omezení nebo předběžného opatření).
- ustanovení, podle něhož může rozhodce (rozhodci) na žádost kterékoli strany požadovat na druhé straně složení jistoty (např. dluhopis nebo bankovní záruku) k zajištění uspokojení případných rozhodnutí o finančním plinění ve prospěch druhé strany.
- ustanovení, podle něhož vítězná strana rozhodčího řízení bude mít nárok na náhradu nákladů řízení a výdajů s tím souvisejících.
- ustanovení, které stanoví že, pokud bude americká strana chtít uplatnit nároky z odpovědnosti za vady proti zahraniční straně, musí tak učinit v rámci rozhodčího řízení. Například dojde-li ke zranění nebo smrti osoby v USA údajně v souvislosti s použitím výrobku nebo součástky, vyráběné nebo prodávané zahraniční stranou, poškozená osoba žaluje obvykle amerického distributora, agenta, nabyvatele licence apod. (dále jen „americký smluvní partner“) a nikoli zahraníční stranu samotnou. Americký smluvní partner se bude snažit, aby zahraniční strana vstoupila do řízení na straně žalované, tím, že bude na ní požadovat zaplacení náhrady škody a s tím souvisejích nákladů. Pokud je rozhodčí doložka správně sepsaná, bude většinou možné této situaci zabránit. Jinými slovy řečeno: americká strana bude muset zahájit rozhodčí řízení, pokud bude chtít vznést nároky z odpovědnosti za vady proti zahraniční straně.
Několik poznámek k rozhodčímu řízení v ČR
Aniž bychom se snažili popřít výše uvedené informace, nabízíme několik úvah ohledně rozhodčího řízení v České republice podle pravidel rozhodčího soudu (při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR) a podle mezinárodních rozhodčích pravidel Americké arbitrážní asociace (AAA). Jak již bylo výše uvedeno, AAA se může řídit podle svých mezinárodních arbitrážních pravidel rozhodčí řízení v ČR, i když je zde několik právních otázek, které by bylo vhodné podrobně probrat s právními poradci předtím, než by bylo takové řešení přijato. Každý by měl být velice opatrný při sjednávání rozhodčího řízením v ČR s českými rozhodci, např. podle pravidel uvedeného rozhodčího soudu. Jedním z důvodů je, že kvalita rozhodnutí se bude často podstatně lišit v závislosti na zvoleném členu rozhodčího tribunálu. Míra předvídatelnosti rozhodčích nálezů je zřejmě nižší, než v případě amerického rozhodčího řízení jedním nebo více americkými rozhodci, kteří patří do AAA a rozhodují podle mezinárodních rozhodčích pravidel.
Na druhé straně, pokud dokáže druhá strana přesvědčit americkou protistranu o tom, že to bude český rozhodčí soud, která bude příslušný pro rozhodování sporu, získá tím výhodu „domácího“ fóra pro rozhodnutí sporné záležitosti. Rozhodčí tribunál bude pravděpodobně vykládat příslušnou smlouvu, nároky z ní apod. v českém kontextu a více ve prospěch české strany. Navíc náklady na českou arbitráž jsou podstatně nižší; to může být jedním z argumentů, které může česká společnost použít při vyjednávání s americkou protistranou. Nicméně radili bychom českým společnostem, aby se důkladně poradily se svým advokátem, než přistoupí na rozhodčí řízení před českým rozhodčím soudem. Rozhodčí nález, který je vydám českým arbitrážním soudem v ČR bude plně vykonatelný v ČR, buď prostřednictvím českých soudů nebo soukromými exekutory (druhá možnost je mnohem efektivnější). Totéž by mělo platit v USA, neboť ČR i USA jsou smluvními stranami Newyorkské Úmluvy o uznávání a vykonatelnosti rozhodčích nálezů. Samozřejmě, že na vykonatelnot se budou vztahovat různé výjimky a možnosti námitek podle Úmluvy.
Pokud strany souhlasí s rozhodčím řízením v ČR, ale podle Mezinárodních arbitrážních pravidel AAA, bude to pro českou stranu zpravidla vcelku výhodné. Jak bylo výše uvedeno v souvislosti s americkými obchodními transakcemi (transakce směřující do USA), americká strana nebude obvykle souhlasit s rozhodčím řízením v Evropě, např. v ČR nebo jinde mimo USA, pokud vůbec dá souhlas k rozhodčímu řízení. A rovněž, jak již bylo uvedeno výše, z pohledu české strany souhlas s rozhodováním o všech sporech a nárocích v rozhodčím řízením v ČR není nejlepším řešením. Rozhodčí řízení v ČR by mohlo být vhodné navrhnout (např. podle Mezinárodních pravidel AAA) v situaci, kdy americká strana zahájí rozhodčí řízení proti české straně, ale v případě, že česká strana bude chtít zahájit řízení, bude obvykle smysluplnější, pokud bude zahájeno v USA.
Měl bych podat žalobu proti americké straně u českého soudu? Vykonatelnost českých rozsudků na plnění v USA
Předpokládejme, že americká strana dluží české straně peněžitou částku. Americká strana nezaplatí navzdory veškerému úsilí. Měla by česká strana žalovat americkou stranu před českými soudy, získat rozsudek a pokusit se jej vykonat v USA? Připusťme rovněž, že Český soud podle svých pravidel je příslušný (jurisdikce) k projednání a rozhodnutí věci (což je ovšem celkem nepravděpodobné). Jeden z hlavních problémů české strany je, že čelí obtížnosti a finanční náročnosti vykonatelnosti rozhodutí českých soudů v USA. Zaprvé, rozsudek nemusí být vykonatelný v případě, že americká strana neměla (z amerického pohledu) s českou stranou patřičné kontakty, které by opravňovaly české soudy rozhodovat ve věci. Zadruhé, i kdyby americká strana měla s Českou republikou dostatečné kontakty, nebo smlouvy mezi stranami určily, že české soudy mohou rozhodovat o sporech a nárocích, může být získání a výkon českého rozsudku v USA celkem nákladné a časově náročné. Velice často bude pro českou stranu vhodnější přistoupit přímo k žalobě nebo arbitráži v USA.
Autoři textu: Aaron N. Wise, Tomáš Rychlý, advokáti (anw@gdblaw.com, rychly@akvk.cz).
