Dne 19. dubna 2011 zrušil Ústavní soud novelu zákona o daních z příjmů z roku 2010 (spis. zn.: Pl.ÚS 53/10), která se týkala ročního státního příspěvku za rok 2010 u smluv o stavebním spoření, a to jak z procesních tak i z věcných důvodů. Otázkou je, zda tento nález Ústavního soudu k pravé a nepravé retroaktivitě daňových zákonů (příspěvek ke stavebnímu spoření) bude mít dopad na přípustnost zrušení podpory pro provoz solárních elektráren.
Odpovídající návrhy jsou již u Ústavního soudu, mimo jiné i návrh Městského soudu v Praze.
Nyní již zrušená novela zákona o daních z příjmů se týkala ročního státního příspěvku za rok 2010 u všech smluv o stavebním spoření. Roční příspěvky měly být sice poskytnuty, ale Ministerstvo financí by vyplatilo v roce 2011 pouze jejich poloviční výši, protože příspěvky měly být zvláštním zdaněním ve výši 50% ihned sníženy na polovinu. Další změnu zákona o daních z příjmů Ústavní soud kvůli problematice retroaktivity závadnou neshledal. Od roku 2011 totiž klesne u všech smluv o stavebním spoření příspěvek na max. 2.000 CZK. To znamená, že roční příspěvek může být snížen u starých smluv (uzavřených před rokem 2003) z maximální částky 4.500 CZK, a u smluv uzavřených od roku 2003 z maximální částky 3.000 CZK na 2.000 CZK.
Rozhodnutí Ústavního soudu se zdá mít velmi omezený dosah, pojednává ale podrobně o ústavněprávní přípustnosti pravé a nepravé retroaktivity daňových zákonů. Mimo to dává českému zákonodárci velmi špatné vysvědčení za dodržování ústavního práva procesního. Procesně se jedná o zneužití tzv. „stavu legislativní nouze“ – poslanci obdrželi návrh zákona 40 minut před hlasováním. Procesně aspekty se zde nebudeme dále zabývat, ale je třeba zde podotknout, že Ústavní soud nezrušil zákony z čistě procesně-právních důvodů poprvé.
Co se týká zákazu retroaktivity, konstatoval Ústavní soud, že je součástí zásady právního státu. V souladu s dřívější judikaturou trvá Ústavní soud na tom, že pouze pravá retroaktivita, je obecně zakázaná, tj. protiústavní. „O pravou retroaktivitu se jedná v případě, kdy právní norma působí vznik právních vztahů před její účinností za podmínek, které teprve dodatečně stanovila, nebo pokud dochází ke změně právních vztahů vzniklých podle staré úpravy, a to ještě před účinností nového zákona“ (odst. 144 výše uvedeného nálezu). Takováto právní norma „současně představuje zásah do principu ochrany důvěry občana v právo a právní jistoty, resp. i zásah do nabytých práv. To platí u navázání na zcela uzavřený stav věcí. V nastíněném případě nebyl první změnou příspěvek snížen, neboť byl za rok 2010 poskytnut v původní výši. Vyplacena byla ale pouze jeho polovina, druhá polovina byla kvůli zvláštní dani ve výši 50% ihned odečtena, a to v roce 2011, když Ministerstvo financí vyplácelo státní podporu stavebním spořitelnám. Ústavní soud konstatoval, že zákonodárce touto změnou opustil ústavní půdu, neboť tato zvláštní daň měla pouze nahradit efekt zakázané pravé retroaktivity, tedy snížení příspěvku již pro rok 2010. Se zvýšením daně v roce 2011 navázal zákonodárce na uzavřený stav věci (splnění předpokladů v roce 2010); tím byl porušen zákaz pravé retroaktivity.
Oproti tomu je nepravá retroaktivita obecně přípustná, tj. ústavní, neboť „nezakládá právní následky pro minulost, v minulosti nastalé skutečnosti však právně kvalifikuje jako podmínku budoucího právního následku nebo pro budoucnost modifikuje právní následky založené podle dřívějších předpisů“ (odst. 144 výše uvedeného nálezu). Takovýto zásah je jen výjimečně nepřípustný, tj. protiústavní, a to v případě, kdy „je tím zasaženo do důvěry ve skutkovou podstatu a význam zákonodárných přání nepřevyšuje, resp. nedosahuje zájem jednotlivce na další existenci dosavadního práva“ (odst. 147 výše uvedeného nálezu). Toto se ale netýká druhé změny, tzn. snížení příspěvků od roku 2011 u všech smluv, které byly již uzavřeny, ale nebyly ještě ukončeny (první vyplacení: rok 2012). Ministerstvo financí přijetí napadených novel zdůvodnilo tím, že ušetření veřejných peněz je vždy veřejným zájmem, který převyšuje osobní zájmy na zachování právního stavu, což Ústavní soud neakceptoval. Přesto Ústavní soud neshledal tuto druhou změnu zákona případem výjimečně nepřípustné nepravé retroaktivity a konstatoval, že neexistoval ústavně chráněný zájem jednotlivců, kteří v minulosti uzavřeli smlouvy o stavebním spoření, aby se podmínky pro výplatu prémií v budoucnosti neměnily.
Zástupci solárního průmyslu, kteří se při své argumentaci k protiústavnosti škrtu příspěvků do budoucna odvolávají na tento nález, by se ale neměli předčasně radovat: v případě nepravé retroaktivity – např. při probíhajících investicích, tzn. při probíhající dodávce elektřiny do distribuční soustavy – byl by škrt příspěvků nepřípustný pouze v tom případě, kdy by investoři měli legitimní zájem na zachování dosavadních předpisů do budoucna (tzn. do roku 2020 a déle). Tento zájem by musel být navíc hodnocen výše nežli zájem na zdravých státních financích nebo na vyšší podpoře určité skupiny investorů. Porušení zákazu pravé retroaktivity by se zástupci investorů mohli dovolávat pouze při škrtu příspěvků, na které již v minulosti vznikl nárok. Pokud nárok vznikne teprve v roce 2011 nebo 2012, může být snížen v roce 2010, a to za podmínky, že budou dodrženy ústavní předpoklady nepravé retroaktivity.
Advokátní kancelář pro právní a daňové poradenství ve střední a východní Evropě bnt – pravda & partner, s.r.o.; autor: Stephan Heidenhain, Rechtsanwalt, advokát
