Ačkoliv londýnskou City mimořádně zajímá, co dohodli Merkelová a Sarkozy ohledně situace v eurozóně, je aktuálně nucena zaujmout stanovisko i k domácímu bankovnímu systému. Rating dvanácti britských bank resp. stavebních spořitelen byl nečekaně snížen agenturou Moody´s Investor Service. Média hovoří o krizové situaci, a to vzhledem k tomu, že se změna hodnocení dotkla i velkých bank Lloyds a Royal Bank of Scotland, stejně jako španělské banky Santander, která má v UK nezanedbatelné zastoupení.
Ministr financí Osborne jednoznačně ujistil o dostatečné kapitalizaci všech bank na ostrovním trhu. Téměř ve stejný okamžik jako snížení ratingu některých finančních institucí přišlo i rozhodnutí Bank of England ve věci další vlny kvantitativního uvolňování, tentokráte v objemu 75 mld. liber. Nově vytištěné peníze by měly přinést uklidnění na bankovní trhy.
Státní dluhopisy Řecka příp. Itálie, Portugalska a dalších zemí, které mají velký podíl na současné komplikované situaci v eurozóně, nemají zásadní vliv na britské banky. Jejich expozice těmto finančním produktům je poměrně limitovaná, není ale zcela zanedbatelná. Součástí řešení problémů v eurozóně má být masivní rozšíření Fondu evropské finanční stability (který v současnosti činí 440 mld. eur), ale také zcela pragmatické škrtnutí části dluhů Řecka. I zde tak lze hledat souvislost se současným zhoršením ratingu vybraných bankovních domů v Británii. Pravdou však je, že dle Moody’s je hlavním důvodem změny ratingu zářijová zpráva britské Nezávislé bankovní komise. Ta mimo jiné doporučila britské vládě více se distancovat od jakékoliv další pomoci bankám. Pro odborníky z Moody’s to byl signál, který se v hodnocení některých bank musel projevit. Snížení ratingu má dva viditelné dopady. Dotčené banky si budou muset půjčovat za vyšší úrokové sazby a jejich klienti, tak budou mít obtížnější přístup k úvěrům.
V každém případě G. Osborne o britských bankách uvedl: „Jsou silné, mají dostatečnou likviditu a zdaleka nejsou v takové problematické situaci jako některé finanční ústavy v eurozóně.“ Navzdory tomu vznikla paradoxní situace v bance Lloyds a v Royal Bank of Scotland (Pozn.: kromě těchto bank a již výše zmíněné banky Santander se snížení ratingu týká Co-Operative Bank a následujících stavebních spořitelen (Building Societies): Nationwide, Newcastle, Norwich & Peterborough, Nottingham, Principality, Skipton, West Bromwich and Yorkshire). V první z nich činí podíl britské vlády 40 % a ve druhé dokonce 82 %. Jedná se o důsledek událostí z let 2008/2009, kdy do těchto institucí Brownova vláda přímo vložila v rámci jejich záchrany 76 mld. liber, nepřímé náklady spojené se záchranou bankovního sektoru dosáhly na konci roku 2009 podle dosud zveřejněných informací několik set miliard liber (nejvyšší odhady činily až 850 mld. liber).
Vláda Spojeného království dříve avizovala, že výhledově akcie obou bank znovu prodá a alespoň částečně tak získá vložené prostředky zpět. Nyní však se sníženým ratingem finančních institucí mohou tyto plány vzít za své. Zhoršení ratingu signalizující vyšší úroveň rizik může znamenat pravý opak. Některé politické strany (konkrétně vládní Liberální demokraté) vyzývají k úplnému znárodnění Royal Bank of Scotland, která by dle nich měla následně jako státní banka uvolnit pravidla pro úvěry malým a středním podnikům, které mají v současnosti mimořádně ztížený přístup k financím.
Bez ohledu na to, co dohodnou, resp. jakou léčbu eura zvolí němečtí a francouzští politici, Bank of England k řešení situace ve finančním sektoru a ekonomice jako takové sáhla k dalšímu kvantitativnímu uvolňování. Nad rámec programu z roku 2009, který dosáhl objemu 200 mld. liber, je v aktuální vlně zvýšeno množství peněz v oběhu o dalších 75 mld. liber. Tímto způsobem má dojít k zlepšení dostupnosti finančních prostředků a zároveň má toto opatření působit i proti růstu tržních úrokových sazeb. Někteří analytici však předpokládají, že tato vlna nemusí stačit a očekávají další pokračování kvantitativního uvolňování až na souhrnnou úroveň 500 mld. liber (tedy včetně dosud realizovaných částek). Jedním z důsledků však může být další růst inflace. Dopad kvantitativního uvolňování se kromě toho může projevit i na směnných kurzech a v dalších oblastech.
Jakkoliv bylo snížení ratingu vybraných britských bankovních institucí neočekávané, rozhodně nepřineslo žádnou paniku na finančním trhu. Důvěra v systém britského komerčního bankovnictví nebyla v zásadě dotčena, zásluhu na tom má zejména Ministerstvo financí a Bank of England. Kvantitativní uvolňování, navzdory doprovodným jevům s ním spojovaných, by určitě mělo přinést uklidnění i vítanou finanční injekci do ostrovního hospodářství. Londýnská City tak bude moci analyzovat kroky, které se budou chystat v zemích eurozóny. V souvislosti s tím sází premiér Cameron na ráži velikého kalibru. Doporučuje navýšit Fond evropské finanční stability až na dva triliony eur. Bankéři ze City si v tuto chvíli myslí, že by to mohlo stačit.
Informace poskytnuta Zastupitelským úřadem České republiky v Londýně (Velká Británie).
