Letní prohloubení dluhové krize přineslo zaznamenáníhodný odklon v dlouhodobě budovaném postoji britské politiky vůči některým stránkám integrace v rámci eurozóny. Odtažitý přístup ostrova k jednotné měně kontinentu zůstává beze změny, novou rétoriku ministra financí Osborna však nelze přehlédnout.
V nedávném rozhovoru ministr financí prohlásil: „Větší (fiskální) integrace eurozóny je nezbytná k tomu, aby společná měna fungovala, a je to i v našem národním zájmu.“ Británie, která geograficky bude vždy tvořit okraj EU, stála dosud samozřejmě stranou, pokud jde o řešení krize v eurozóně. Nyní již ale nechce zůstat v izolaci a vyslovuje se i k takovým zásadním tématům jakou jsou evropské dluhopisy.
Načasování modifikace v britském postoji přichází v době, kdy Německo a Francie prosazují návrhy, které mohou mít negativní dopad na londýnskou City. Osborne se tak chystá začít vymezovat prostor, ze kterého při rozhodování o regulaci finančních služeb nehodlá ustoupit. Stejně důležitá je i otázka vnitřního trhu.
Spojené království vždy nahlas ventilovalo obavy z toho, aby členové eurozóny nediktovali podmínky ostatním členským zemím EU, které euro z různých důvodů (ještě) neimplementovaly nebo se ani zavést nechystají. Další citát Osborna: „Neúprosná logika monetární unie znamená silnější fiskální unii,“ tak představuje vstřícnější postoj oproti dřívějším stanoviskům, nicméně právě bez takto přímočarých slov by Británie postupně ztrácela svůj vliv na evropskou politiku.
Celému obratu tak lze porozumět i jako obchodu s dvěma aspekty. Jedním z nich může být, že za větší vstřícnost Spojeného království a jeho přinejmenším rétorickou podporu fiskální integrace se mu dostane ze strany Bruselu sluchu ohledně britských požadavků. Druhým pozoruhodným aspektem je, že hlavní země eurozóny (a především pak Německo) by měly zůstat garantem dluhů Řecka, Portugalska a dalších „problémových“ ekonomik a zároveň by pak tito garanti měli být architekty ekonomické politiky, kterou by periferie převzala za svou. V úvahu při řešení pomoci Řecku může připadnout i vydání evropských dluhopisů, britská vláda k takové eventualitě navrhuje vážně přihlédnout. Držitelé dluhopisů ze soukromého sektoru by však rovněž měli „pocítit bolest“.
Nicméně ať se situace vyvine kterýmkoliv směrem, ze stanoviska Treasury je jasné, že britský daňový poplatník se nebude podílet na pomoci Řecku. Británie stále upozorňuje, že v důsledku současné ekonomické situace, kdy spirála dluhové krize není zastavena, hrozí vážné problémy celého hospodářství zemí EU, jako byly ty finanční v letech 2008/2009. Ve světle aktuálního nevalného výkonu britské ekonomiky by jakýkoliv další negativní vývoj vycházející z eurozóny byl tím posledním, co si na ostrově za lamanšským průlivem mohou přát.
Odpovědí na otázku, co Osborna a britskou vládu nejspíše vede k odklonu od dříve definovaného postoje k fiskální politice eurozóny, může být právě současná situace v britském hospodářství. Britská vláda trvale zdůrazňuje, že vyřešení krize eurozóny je i v jejím zájmu. Osborne nyní fakticky připouští, že větší koordinace fiskální politiky v rámci eurozóny je správnou cestou. Situace v eurozóně nicméně nepředstavuje jediné riziko pro nastartování ekonomického růstu ve Velké Británii a britská vláda se musí samozřejmě soustředit i na další priority.
Z pohledu zahraničního obchodu, který je motorem hospodářství, představuje eurozóna přibližně polovinu britských vývozních trhů. Neméně důležitá je i druhá část, v níž má významné místo trh USA. Vývoj americké ekonomiky ve světle dohody mezi prezidentem Obamou a republikány může být potenciální hrozbou pro export ze Spojeného království. Dohoda ve Washingtonu ohledně snižování deficitu a redukce rozpočtových výdajů v následujících deseti letech v řadě kapitol včetně zdravotnictví a obrany dopadne i na britské farmaceutické firmy a výrobce ze široce definované branže obranného průmyslu. Kromě finančního sektoru jsou přitom právě tyto dva obory těmi klíčovými, které se nezanedbatelně podílí na britském domácím produktu.
Informace poskytnuta Zastupitelským úřadem České republiky v Londýně (Velká Británie).
