Česko-vietnamské obchodní vztahy bývaly tradičně na velmi dobré úrovni a přinášely značný prospěch oběma stranám. Významným krokem k posílení mezinárodního obchodu byla návštěva ministra průmyslu a obchodu České republiky ve Vietnamu, která se uskutečnila minulý měsíc. Člena vlády doprovázeli představitelé Hospodářského výboru Parlamentu ČR a početná skupina podnikatelů. Na toto téma přinášíme rozhovor s náměstkem ministra Ing. Milanem Hovorkou.
Co bylo smyslem nedávné návštěvy VSR?
Byla to podnikatelská mise, která doprovázela ministra průmyslu a obchodu na pracovní cestě do Vietnamu, ale i do Indie a Srí Lanky. Bylo to poměrně krátká, ale velmi intenzivní návštěva tří zemí s jasným cílem podpořit konkrétní projekty, které české firmy realizují v této oblasti. Zároveň jsme chtěli vytvořit podmínky, aby se do VSR dostaly nové firmy. Příklady těch úspěšných ukazují, že vietnamský trh stojí za vynaložené úsilí, že se tam dá dobře podnikat a že to podnikání je přínosné a přináší jim smysluplný zisk. Jsem přesvědčen, že cesta splnila očekávání. Česká republika je označována, a není to jen opakované klišé bez opodstatnění, za tradičního partnera Vietnamu.
Není pochyb, že značka Made in Czechoslovakia je ve Vietnamu stále známá, je tedy na co navazovat, že?
Určitě. Klíčovým poselstvím naší mise nebylo ohlížet se zpátky, ale udělat něco pro tradici vztahů a vzájemné sympatie přetavit do něčeho velmi konkrétního. Aby ve Vietnamu bylo zřetelně slyšet z řad orgánů státní správy a velkých státních korporací, že je zájem spolupracovat s Českou republikou, že je mimořádný zájem o české řešení, že je zájem pracovat s českými firmami. A těch synergií je celá řada. Kromě tradice a sympatií máme i něco velmi specifického. Česká republika uskutečnila ve Vietnamu rozvojové projekty financované z veřejných rozpočtů ČR v hodnotě stovek milionů korun. Jako velmi solidní partner Evropské unie vděčí za svůj ekonomický úspěch své otevřenosti a tuto politiku uplatňuje i vůči VSR. Ve chvíli, kdy ostatní státy EU jsou připraveny kývnout na ochranářská opatření, Česká republika říká: Podívejme se na to nejenom z pohledu evropských výrobců, ale i očima spotřebitelů, z hlediska hospodářská soutěže, z hlediska impulzů, které potřebujeme, aby byly přenášeny ze zahraničních trhů. Ne vždy je jejich úspěch spojen s nekalou konkurencí, ale často tyto země vítězí nižšími náklady a zákazník často hledá nabídku podle ceny.
Nezapomínejme ani na to, že mnoho vietnamských občanů dostalo možnost usídlit se v České republice, rozvíjet zde své podnikatelské aktivity. V minulosti řada Vietnamců, dnes vysoce postavených osobností ve veřejném a podnikatelském stavu, absolvovala studia v ČR. Proto jsme se chtěli pobavit o tom, jak přeměnit tuto synergii do konkrétních obchodních případů.
Jak vypadá mezinárodní obchod s Vietnamem? Můžeme být spokojeni s jeho vývojem v posledních dvaceti letech?
Bavíme se absolutně o obratu 330 milionů dolarů. Vývoj je dlouhodobě poznamenán pasivem na české straně, což není problém, který by nás příliš znepokojoval. Tak vypadá konstrukce dlouhodobých obchodních vztahů. Dovoz činil přibližně 270 milionů, vývoz 60 milionů USD v uplynulém roce. Nás těší určitá dynamika, vidíme jistou logiku ve struktuře vzájemné výměny. K nám přicházejí tradiční výrobky vietnamské ekonomiky. Jestliže bychom si přáli vyváženější obrat zahraničního obchodu, pak nikoli cestou omezování importu, ale zvýšením naší přítomnosti na vietnamském trhu. Samozřejmě 60 milionů dolarů zdaleka neodpovídá tomu, co tamní ekonomika dokáže absorbovat, tempu jejího růstu i tomu, jak se tam daří konkurentům, zejména asijským. Jsme přesvědčeni, že je širší prostor pro uplatnění českých firem ve Vietnamu.
Vietnamský trh poptává zboží a služby, které umíme. Co pokládáte za největší překážky naší expanze?
Samozřejmě i ve Vietnamu se potýkají s důsledky hospodářské krize, jejich ekonomika má tendenci se přehřívat. Dnes se zdá klíčovým problémem inflace. To vyžaduje zásah centrální banky, ale vyvolává to i potřebu konsolidace veřejných financí, velmi rozumnou makroekonomickou politiku. Za největší problém považuji nerozhodnost a neprůhlednost administrativních překážek. Naše firmy nenabízejí jenom výrobky, výhoda spočívá v tom, že přicházejí současně s bankami, ať už privátními, nebo státními – Českou exportní bankou a EGAP. Na druhou stranu Česká republika jako člen OECD se musí řídit závaznými pravidly pro úvěrování. Má to svoji logiku, protože země by si měly konkurovat kvalitou nabídek, nikoli silou státní podpory. Avšak jiní hráči na vietnamském trhu, například Čína, takové závazky nemají. Výhodnější způsoby financování pak mohou být při výběru dodavatele ty rozhodující. Teď nehovořím o nějakých vzdušných zámcích, ale o velmi konkrétních projektech, které se zdály být velmi dobře připraveny, ale nakonec realizovány právě z tohoto důvodu nebyly. To bychom potřebovali změnit.
Pak je to o těch konkrétních oblastech spolupráce. Mám na mysli především energetiku, která tvoří úzké hrdlo vietnamského hospodářství. Ať už jde o tradiční energetiku, nebo o obnovitelné zdroje, s nimiž má Česká republika obrovské zkušenosti včetně regulatorního rámce, a to i s těmi chybami, například v oblasti fotovoltaiky. Teď se objevuje velmi realistický projekt paroplynové elektrárny o výkonu 300 megawatt. Jsme zemí, která aktivně využívá jadernou energetiku a ve Vietnamu se rozhodli vsadit na energii z jádra. České firmy nebudou vystupovat v roli hlavního dodavatele, ale mohly by se podílet na projektech ve spolupráci s těmi, kteří usilují o investici v Temelíně.
Česká republika se v minulosti angažovala v těžebním průmyslu VSR, ať už to byla uranová ruda, sklářské písky, antracit a podobně. Máme technologie pro hlubinnou těžbu, které se už ve Vietnamu osvědčily.
Zástupci českých firem, kteří doprovázeli ministra, byli především z těchto oborů. VSR také potřebuje infrastrukturní projekty, ať už jde o budování dálničních tahů, rozšiřování přístavních kapacit, budování metra v Hanoji a Ho či minově městě – rovněž zde máme velkou šanci podílet se na výstavbě. Když už zmiňujeme konkrétní projekty, neměli bychom opomenout továrnu na zpracování kaolinu, kterou vybudovaly české firmy v Dong Hoi. Druhým úspěšným dílem postaveným českými firmami je cementárna v Pusanu.
Mohly by se ve Vietnamu uplatnit i české zbrojovky?
Říkám zcela otevřeně, že příležitosti se otevírají i v obranném průmyslu a Česká republika má dobré předpoklady realizovat zahraniční obchod s vojenským materiálem, plně v souladu s mezinárodními zvyklostmi. Můžeme například mluvit o repasování dříve dodaných zbraní společné výroby. Ale nejen výrobky, uplatnit můžeme i služby. Těší mne, že ve VSR působí firma, která získala licenci na poskytování spotřebitelských úvěrů, i když teď má určité problémy spojené s přehřátím ekonomiky a Vietnam omezuje míru nové angažovanosti. Ale o tom jsme také s vietnamskými partnery hovořili. Nejen o úspěších, ale i o problémech, které vznikají ve vzájemných vztazích, co bychom mohli pro jejich odstranění udělat.
Jak může stát podpořit ve Vietnamu české exportéry?
My víme, kde je potenciál, ale nezůstáváme jen u tohoto konstatování, ale chceme ho přiblížit českým firmám. Nabízíme pro to tradiční portfolio služeb, to znamená kapacitu přímo v teritoriu, která bude sbírat rodící se příležitosti, monitorovat strategická rozhodnutí místních orgánů, dívat se na vznikající možnosti v oborech, které jsou doménou českých firem. A tyto informace budou nejen pasivně přenášet do České republiky, ale i s tím back officem aktivně hledat korespondenci, propojení mezi potřebami vietnamského trhu a možnostmi českého businessu.
Máme obchodně-ekonomický úsek na českém zastupitelském úřadu v Hanoji, zřídili jsme kancelář CzechTrade v Ho či minově městě a jsme schopni nabídnout servis, který je ušit a kalibrován pro velkou, střední i malou firmu. Vietnam je skutečně dosažitelný i pro malé firmy. Jak už jsem zmínil, je tady připravená Česká exportní banka i Exportní garanční a pojišťovací společnost. Ve většině projektů byly obě tyto státní instituce angažovány při financování a pojištění vývozu, což zvyšuje firmám jejich konkurenceschopnost a pravděpodobnost úspěchu v zakázkách. A také privátní bankovnictví má zájem podpořit české firmy v přístupu na vietnamský trh. Asistence pak spočívá v synergiích, v propojení veřejného a soukromého bankovního sektoru.
Máme společnou mezivládní česko-vietnamskou komisi, která není institucí sama pro sebe, ale je nástrojem k posilování obchodních vztahů. Spolu s rezortní náměstkyní VSR se bavíme o konkrétních projektech a co pro jejich realizaci udělat. Domluvili jsme se, že dáme dohromady seznam projektů česko-vietnamské spolupráce a budeme sledovat, co se s nimi děje. Jaké překážky stojí v cestě, překážky, které souvisejí s regulačními překážkami státu a jak bychom byli schopni je překonat. Jde o každodenní kontakt, potkávání lidí a my máme zájem, aby vzájemné vztahy byly na dobré úrovni nejen po pracovní stránce, ale i po té osobní. Mám na mysli kontakty MPO se zastupitelským úřadem Vietnamu. Zkrátka si myslím, že stát nabízí velmi dobré portfolio služeb v oblasti informací, koučinku firem, asistencí při hledání nejvhodnějších forem přístupu na vietnamský trh včetně financování a pojišťování exportu.
Převzato z časopisu PROSPERITA. Autor článku: Pavel Kačer
