- 4.1. Zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok, předpověď dalšího vývoje
- 4.2. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (HDP/obyv., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)
- 4.3. Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory
- 4.4. Stavebnictví
- 4.5. Zemědělství – vývoj, struktura
- 4.6. Služby
- 4.7. Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná)
- 4.8. Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc
4.1. Zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok, předpověď dalšího vývoje
Ekonomická politika všeobecně:
Belgická ekonomika byla až do roku 2008 ve fázi stabilního růstu. Politika vyrovnaného rozpočtu, kterou Belgie realizovala celé desetiletí umožnila snížení veřejného dluhu v poměru k HDP a tím vytvořila příznivé makroekonomické podmínky pro oživení ekonomiky. Navíc strukturální reformy, obzvláště na trhu práce přinášely pozitivní výsledky.
Finanční a následně hospodářská krize, která se v Belgii začala projevovat od podzimu 2008, ovlivnila negativně vývoj belgického hospodářství. V zásadě všechny makroekonomické ukazatele vykazovaly nepříznivý vývoj, recese- pokles HDP, opětný růst vnitřní zadluženosti nad 100% HDP, deflace, snížení investic, nárůst úpadků firem, růst nezaměstnanosti. Rok 2010 přináší zlepšení, prognózy ekonomického vývoje jsou optimističtější, avšak dopady do sociální oblasti (snížení příjmů obyvatelstva, růst nezaměstnanosti,...) bude ještě vážným politickým tématem nejbližšího období. (Podrobněji viz dále).
Dlouhodobým problémem zůstává stárnutí populace. Belgie dnes vytváří zvláštní fond „předfinancování“ nákladů na stárnutí obyvatel, do kterého se vláda zavázala, že bude přispívat od dnešních 0,3% HDP až 1,5% HDP v roce 2013. V krizových letech se Belgii nedaří vytvořit přebytek rozpočtu pro financování tohoto fondu a nová vláda to bude muset řešit v nejbližších letech. Z tohoto fondu bude Belgie financovat sociální výdaje až do roku 2030. Avšak kulminujícího bodu bude dosaženo až v roce 2050. Pro toto období bude muset Belgie ještě provést další strukturální změny v této oblasti, kupř. prosazování pozdějšího odchodu do důchodu, omezování předčasného odchodu do důchodu, zvyšovat podíl zaměstnaných osob a další.
Cílem belgické vlády v ekonomické oblasti dlouhodobě zůstává reforma trhu práce a podpora vytváření nových pracovních míst. Konkrétně se vláda v ekonomické politice soustřeďuje v souladu s Lisabonskými cíli na zvýšení celkové zaměstnanosti ze 61% práceschopného obyvatelstva na 70%. Reforma trhu práce se dotkne i podmínek podpory v nezaměstnanosti a bude vytvářet tlak na ochotu přijmout nabízená volná místa a vytvářet podmínky pro větší mobilitu pracovních sil.
Současná jednání o nové koaliční vládě a 6. reformě Belgie zřejmě povedou k“regionalizaci“ politiky zaměstnanosti. To by mohlo vést k rozdílným opatřením v Vlámsku a Valonsku. Již dnes totiž bývá problém přijmout opatření na podporu zaměstnanosti. Vlámsko má největší problém se zaměstnaností osob nad 50 let, zatímco Valonsko má problém se zapojením do práce mladých osob a čerstvých absolventů škol.
Belgii se podařilo podstatně zvýšit počet vysokoškolských studentů, včetně vhodného oborového zaměření. Avšak za cenu vysokých nákladů, které nejsou udržitelné a dlouhodobě by ohrožovaly kvalitu výuky. Reforma bude muset řešit otázky placení/zvýšení školného, zavedení poplatků při zápisu na studia, omezit délku studia, atd.
Zvláštní a pozitivní roli v belgické ekonomice hrál finanční sektor, který se jevil jako zdravý, dynamický a stabilní. V Belgii nedošlo celá desetiletí k žádné negativní události v bankovním sektoru. Banky dokázaly velmi dobře využít úspory domácností pro expanzi a růst, správně orientovaly investice a přispěly k celkovému růstu ekonomiky. Specifikou belgického finančního systému je koncentrace mezi čtyři „konglomeráty“ bank-pojišťoven.
Od 1. pololetí 2008 však došlo k výkyvu, způsobenému obecným zpomalením růstu, prudkým zvýšením inflace, vlivem vývoje na světových trzích a dopady hypoteční krize v USA. Belgická burza zaznamenala výrazný pokles a to se týkalo především bank. To vedlo k zpochybňování politiky některých velkých akvizic/investic bank (koncentrace kapitálu), kterým scházela likvidita (viz dále v aktuálním hodnocení hospodářského vývoje Belgie).
Tento vývoj přerostl od konce září 2008 v bankovní krizi. Belgická vláda musela přijmout opatření na záchranu nejvýznamnějších bank v Belgie FORTIS, DEXIA, KBC a pojišťovny Ethias. Bankovní a finanční krize velmi negativně ovlivnila i ekonomický vývoj Rok 2009 byle již plně pod vlivem globální hospodářské krize. Dochází k recesi, deflaci, růstu nezaměstnanosti (viz dále).
Belgie nedisponuje většími zásobami přírodních surovin a proto se belgické ekonomika historicky orientuje na zpracovatelský průmysl – výroba ocele, automobilů, chemických látek, léčiv, umělých hmot, textilu, potravin a na služby, které představují okolo 72% HDP.
Existují i faktory působící negativně na belgickou ekonomiku a tím je příliš drahá pracovní síla, která je hlavním důvodem ztráty konkurenceschopnosti belgického exportu. Jednotkové náklady na pracovní sílu rostly rychleji než produktivita práce, která je však v Belgii v porovnání s ostatními zeměmi světa velmi vysoká. Exportní výkonnost Belgie je velmi vysoká, Belgie patří mezi deset největších exportérů světa a vyváží zhruba trojnásobný objem než ČR při stejném počtu obyvatelstva.
Belgie, podobně jako Česká republika, představuje liberální, otevřenou ekonomiku se značnou závislostí na zahraničních trzích, tedy na vývoji světové ekonomiky a zejména na situaci v sousedních zemích. Vývozy do Německa, Francie, Nizozemska, Lucemburska a Velké Británie představují téměř 60% celkových vývozů Belgie.
Hospodářský vývoj Belgie byl od roku 2008 postihována dvojnásobně. Primárně byla belgická ekonomika zasažena v počátku roku 2008, tak jako i ostatní země, růstem cen energie, paliv, pohonných hmot a potravin, avšak druhotně ovlivňuje vývoj belgické ekonomiky také zpomalování růstu v zemích, které jsou rozhodujícím odbytištěm Belgie.
Na tento vývoj navázala bankovní a následně hospodářská krize, která se plně projevovala v roce 2009.
Situaci v roce 2010 vystihuje prohlášení guvernéra Belgické národní banky, který řekl: „Recese v Belgii skončila, krize však stále trvá !“
K celkově negativnímu obrazu vývoje belgické ekonomiky po roce 2008 přispívá i politická situace v zemi. V Belgii proběhly 13.06.2010 předčasné volby a výsledky voleb naznačují, že vytvoření nové vlády nebude jednoduchá záležitost a je již dnes zřejmé, že nové rozdělení sil povede k další regionalizaci pravomocí z federální vlády na vlády regionů a společenství. Riziko rozpadu země nelze zcela vyloučit.
I když belgičtí politici ve svých vystoupeních odmítají negativní dopad politické krize na ekonomiku, nelze opominout některá fakta. Belgičtí podnikatelé a zahraniční investoři nemají jistotu, že se vítěznými politickými stranami avizované reformy doopravdy uskuteční a kdy. Týká se to celé řady oblastí majících dopad do financí a nákladů (změny daňového systému, regulace finančního a bankovního sektoru, sociálního a zdravotního pojištění, zavádění nebo omezování různých podpor projektů týkajících se ekonomického růstu, životního prostředí, koupěschopnosti obyvatelstva, zaměstnanosti, úspor energie, snižování CO2,....). Tato určitá nejistota se týká jak podniků, tak státu. Po mnoha letech se Belgie nachází v situaci, kdy nebude moci vytvořit přebytek veřejného rozpočtu a pokračovat v politice snižování vysoké státní zadluženosti a tvorby „fondu stárnutí“. Tento stav vede k snižování tvorby fixního kapitálu, tedy ke snižování investic a přílivu zahraničních investorů.
Dopady finanční a bankovní krize USA se projevily plnou silou v Belgii již v poslední dekádě měsíce září 2008. Nizozemsko-francouzsko-lucemburská banka a pojišťovna Fortis se dostala během září 2008 do svízelné situace a bylo zřejmé, že by v krátké době mohlo dojít ke ztrátě likvidity. Belgická, nizozemská a lucemburská vláda na to reagovala ve dvou zásadních krocích. Ve dnech 27. a 28. září poskytly tyto vlády společnosti Fortis 11,2 miliardy € (Belgie 4,7; Nizozemsko 4,0 a Lucembursko 2,5 miliardy €). Tím vlády jednotlivých zemích získaly 49% podíl ve filiálkách Fortis ve svých zemích.
Další postup těchto tří vlád se již nepodařilo koordinovat a týden poté (5.10.2008) došlo k novému překvapivému kroku a dohoda vlád znamenala, že každá země si dokoupila zbývající část banky Fortis nacházející se na jejím území. Belgie tedy vložila do belgické části banky Fortis dalších 4,7 miliardy €. Belgická vláda si uvědomovala, že je to pro Belgii velké sousto a navíc se na vládu řítily problémy dalších bank a pojišťoven Dexia, Ethias a KBC. Belgická vláda se proto rozhodla, že odprodá 75% banky Fortis francouzské bance BNP Paribas.
Celá operace byla provázena pádem kurzu akcií Fortis. V roce 2007 se ještě kurz pohyboval okolo 30€ za akcii, 26. září 2008 byl již jen něco málo přes 5€ za akcii. Akcionáři holdingu Fortis, kteří ztratili významnou část své investice vyjádřili nesouhlas s postupem belgické (a nizozemské) vlády a se způsoben prodeje banky a obrátili se na soud s žalobou o zastavení prodeje. V prvém kole rozhodoval Obchodní tribunál v Bruselu a žalobu odmítl. Akcionáři se odvolali a v odvolacím řízení jim dal soud 12.12.2008 (pátek) za pravdu a pozastavil prodej banky Fortis francouzské bance BNP Paribas na 65 dní. Odvolací soud uznal, že prodej banky měl být schválen valnou hromadou akcionářů, což se nestalo a tím byla práva akcionářů dotčena a že rozhodnutí správní rady bylo učiněno pod nátlakem. Yves Leterme, předseda belgické vlády a Didier Reynders, ministr financí prohlašují, že odprodej banky bylo správné rozhodnutí, nezbytné pro zajištění vkladů střadatelů, pro zachování cca 30 tisíc pracovních míst zaměstnanců banky Fortis a že bez tohoto opatření skutečně hrozil pád banky, který by znamenal rozvrat celého finančního systému v Belgii.
Dříve však než mohl kasační soud celou záležitost začít projednávat dostalo se na veřejnost, že se pracovníci kabinetu předsedy vlády a ministra spravedlnosti snažili ovlivnit rozhodnutí soudu 2. instance. Zásah výkonné moci do nezávislosti soudu vyvolal tak ostré reakce, že předseda vlády a ministr spravedlnosti a tím i celá vláda podali 19.12.2008 demisi.
Předmětem „záchrany“ nebyla jen banka Fortis, která zůstává žhavým tématem i nadále, ale i banky Dexia. KBC a pojišťovna Ethias.
Belgická vláda si uvědomovala, že největším nebezpečím pro banky a tedy pro celý finanční systém je nedůvěra. Po událostech kolem banky Fortis přišla poněkud překvapivě zpráva, že belgická vláda postupuje stejným způsoben i vůči belgicko-francouzské bance Dexia.
Zatímco v případě banky Fortis se o potížích, poklesu ceny akcií, velkých ambicích růstu a o výměně vedení vědělo již před prázdninami, banka Dexia se zdála být v relativní jistotě. Dexia má totiž jako hlavní portfolio obce, financování komunálních záležitostí. Nikdo nevznášel pochybnosti o likviditě a solventnosti. Zpráva o pomoci belgické vlády se objevila dříve, než varovné signály o možných potížích banky Dexia. Impulsem byl prudký pokles ceny akcií o 29%, které se dostaly na hranici 7 €.
Belgická vláda nebyla na podporu banky Dexia sama. Rovněž francouzská ministryně hospodářství Christine Lagarde potvrdila účast Francie, v menší míře přispělo Lucembursko a svůj podíl ponesou i další akcionáři banky, což jsou především obce. Záchranná akce představovala necelých 7 miliard €. Belgie poskytla 3 miliardy € rozložené mezi federální vládu, regiony a akcionáře, Francie přispěla rovněž 3 miliardami, přestože vlastnila jen okolo 14% banky a zbytek Lucembursko-376 milionů €.
Po záchranných operacích na pomoc bankám Fortis a Dexia byla Belgie nucena přistoupit k řešení krizové situace další finanční instituce. Tentokrát se nejednalo o banku, nýbrž o pojišťovnu Ethias. Jedná se o třetí největší pojišťovací ústav v Belgii a důvodem pro intervenci belgické vlády byly tzv. kapitalizované životní pojistky, které se svým charakterem rovnají klasickému vkladu ve spořitelně. Ethias se dostal do potíži s likviditou a hrozil „run“ na tuto společnost. Na podpoře pojišťovny Ethias se dohodly federální vláda a vlády Valonska a Vlámska. Každá vláda vložila do této společnosti 0,5 miliardy € a získaly tak 25% + jednu akcii, což dává právo blokační minority. Předseda vlády Yves Leterme prohlásil, že tato opatření by měla být jen dočasná, nejdéle na 3 roky.
Po záchranných operacích na pomoc bankám Fortis, Dexia a pojišťovny Ethias byla Belgie nucena přistoupit k řešení krizové situace další finanční instituce. Tentokrát se jednalo o banku KBC, která dosud odolávala vlivu globální finanční krize a dokonce těžila z odlivu zákazníků banky Fortis.
Impulsem banky KBC k výzvě o pomoc belgické vládě byl vývoj na burze ve 3. dekádě října 2008, kdy akcie KBC ztratily 30%, čímž bylo dosaženo minimum za posledních 12 let. Tento vývoj se nečekal, neboť banka KBC vykazovala pozitivní situaci. Za poslední týdny KBC dokonce vykazovala nárůst vkladů obyvatelstva. KBC byla spíše obětí nervozity investorů, kteří se po zkušenostech s vývojem cen akcií ostatních bank začali akcií KBC zbavovat..
KBC byla také nepřímo „poškozena“ tím, že byla narušena podmínka rovné konkurence. Banky Fortis a Dexia měly již své úvěry garantovány belgickým státem a tak KBC měla ztíženou pozici při získávání potřebných úvěrů k navýšení likvidity.
Z těchto důvodů probíhala jednání v prvém kole o poskytnutí státní záruky na úvěry. Jednání se konala již tradičně během víkendu, aby se vyloučily případné spekulativní dopady na burze. Výsledkem jednání nebylo nakonec poskytnutí záruky na úvěry, nýbrž rekapitalizace KBC ve výši 3,5 miliardy €. O proti postupu v případě banky Fortis nevedla tato finanční injekce k „částečnému znárodnění“ banky. Belgická vláda nedelegovala své zástupce do vedení banky. Vklad 3,5 miliard € byl považován za investici státu, která mu v budoucnu přinese dividendy.
Opatření na záchranu belgických bank byla doprovázena zvýšením záruk na vklady střadatelů na 100 000 €, aby se zabránilo panice, vybírání hotovosti, thesauraci nebo převodům kapitálu do zahraničí. Podobně reagovaly i ostatní země EU.
Razantní přístup belgické vlády na řešení bankovní krize byla přijímána veřejností velice pozitivně a až do demise vlády 19.12.2008 se zdálo, že vláda je touto situací posilněna.
Opatření belgické vlády na snížení dopadů finanční a bankovní krize na ekonomický vývoj.
Zároveň s operací na záchranu finančního systému Belgie byla zahájena jednání o opatřeních na podporu ekonomického růstu a zaměstnanosti.
Shodou okolností byla v září 2008 zahájena jednání mezi odbory a zaměstnavateli o nových kolektivních smlouvách na roky 2009 a 2010. Tato neuzavřená jednání byla jednou z příčin, proč federální vláda nemohla vyhlásit očekávaný soubor opatření.
Jednání se podařilo uzavřít formou tzv. předběžné dohody až začátkem prosince 2008. Ujednání o navýšení mezd o tzv. indexaci a paušální měsíční příplatek bylo totiž základní informací pro vládu, která chtěla v rámci oživení ekonomiky snížit zatížení podnikatelů na pracovní sílu.
Kolektivní smlouvy nebyly jedinou překážkou, která bránila federální vládě, aby se dohodla o opatřeních na zmírnění dopadů bankovní krize. Tehdejší vláda byla složena z 5 koaličních stran, konzervativní, liberální i levicové a tak belgická vláda poměrně dlouho zvažovala, zda tato opatření mají dále prohloubit deficit veřejných financí, zda mají být zaměřena na zvýšení koupěschopnosti obyvatelstva, na zvýšení veřejných investice do infrastruktury a ekologických projektů, tedy na zvýšení poptávky nebo na zlepšení podnikatelského prostředí.
Regionální vlády Vlámska a Valonska a v menší míře i region hlavního města Bruselu, které mají značnou ekonomickou samostatnost nakonec předběhly federální vládu a vyhlásily vlastní opatření.
Vlámsko, které mělo pravicovou vládu vedenou Kris Peetersem (CD&V) bylo v lepší hospodářské situaci a tak přijatá opatření byla méně rozsáhlá, nicméně byla vyčíslena na hodnotu 842 milionů € :
- Financování MSP. Největší část z opatření – 645 milionů € byla určena na podporu financování malých a středních podniků jako záruky za úvěry, podpora investic a účastí.
- Podpora zaměstnanosti. Vlámsko se touto tématikou zabývá již delší dobu. Nově bylo slíbeno poskytnout 10 milionů € na pomoc získávání práce pro mladistvé a osoby nad 55 let a 10 milionů € na vzdělávání a přeškolování.
- Podpora veřejných a soukromých investic. 45 milionů € bylo určeno na podporu inovací, zpracovávání vody a výstavbu protihlukových zábran.
- Podpora výzkumu. O 35 milionů € byl navýšen rozpočet výzkumného ústavu Imec, zaměřeného na mikro a nano technologie.
- Rozpočet vykazovale rezervu cca 75 milionů € na případná další opatření vynucené vývojem situace.
Valonsko, které mělo (má stále) levicovou vládu vedenou Rudy Demottem (PS) přijalo poměrně rozsáhlá protikrizová opatření, která jsou vyčíslena na hodnotu 1,5 miliardy €:
- Urychlit investice.
o Založit Investiční pokladnu Valonska (Caisse d´investissement de Wallonie). Současná nedůvěra obyvatel ve finanční instituce vede k thesauraci peněz. Valonská vláda chce tyto prostředky aktivovat založením speciální banky, která bude mít záruku vlády. Takto získané prostředky budou využívány na podporu investic ve Valonsku.
o Podpořit trvalý rozvoj městské dopravy především v největších městech Valonska (Liège, Namur, Charleroi a Mons) výstavbou tramvajových linek, metra a nových parkovacích míst s využitím financování na principu PPP. Tento projekt je jedním z pilířů opatření a váže na sebe cca 700 milionů €.
o Zlepšit stav silniční sítě. Především odstranit poškození povrchu silnic a dálnic s využitím financování na principu PPP. Předpokládaná podpora představuje 600 milionů €.
o Poskytnout záruky na neobchodní investice.
o Přistupovat s větší pružností k poskytování pomoci podnikům.
- Zjednodušit přístup k úvěrům.
Na tento projekt je v rozpočtu rezervováno 100 milionů €.
o Zavést instituci „mediátora“ pro poskytování úvěrů pro MSP.
o Vytvořit nové specifické finanční produkty.
o Zlepšit mechanismus poskytování záruk velkým podnikům, zejména v exportním úvěrování.
- Zaměstnanost, vzdělávání
o Podpořit tvorbu pracovních míst pro mladé a méně kvalifikované v podnicích.
o Pomáhat pracovníkům se statutem dočasného nebo prozatímního pracovního postavení.
- Aliance životní prostředí-zaměstnání.
o Podpořit rozvoj investic z třetích zemí.
o Podpořit úspory energie (rezervováno 30 milionů €).
o Pomáhat zemědělcům v těžkostech.
- Zjednodušení administrativy.
o Podpořit obce při budování zón ekonomických aktivit a uvolnit tak rozpočty obcí pro další účely.
o Zavést urgentní opatření k urychlení administrativních kroků při nabývání a pozbývání majetku.
Kritici opatření připomínali, že se jedná o projekty, které nejsou ničím nové, byly již dříve uváděny v různých programech vlády a hlavně jejich efekty se projeví až za několik let, zatímco oživení ekonomiky je potřebné realizovat ve velmi krátké době. Diskutována je i otázka založení „Investiční pokladny Valonska.“ Oponenti zpochybňují, že by vláda uměla řídit tuto banku lépe než tak činí dnes soukromé subjekty. Překvapivě nebyl příliš zpochybňován dopad opatření na rozpočet Valonska. Opatření totiž předpokládala, že výdaje budou rozloženy do několika let, bude využito i spojení veřejného a soukromého kapitálu a také, že regiony nebudou muset přispívat do federálního rozpočtu obvyklou dávkou, kterou využijí právě na podporu rozvoje regionální ekonomiky.
Region - Brusel – hlavní město.
Vláda regionu – hlavního města Brusel se omezila napodporu financování podniků. Fond Bruxellois de Garantie (Bruselský záruční fond) bude moci poskytovat záruky za úvěry až do 80% a maximální výše 250 tis.€. Kapitál Fondu byl k tomuto účelu navýšen o 17,5 milionu €.
Belgická federální vláda se nakonec dohodla a vyhlásila opatření, která představují 2 miliardy € a 0,6% HDP. Toto zatížení veřejných financí znamenalo zhoršení deficitu v roce 2009 o 1,8 až 1,9% HDP.
Y. Leterme, předseda vlády nazval tato opatření „ Obnovme důvěru“:
- Snížení DPH. DPH byla snížena z 21% na 6% pro výstavbu nových domů. Tato snížená DPH se aplikuje na první rodinný dům a na prvé náklady do výše 50.000 €. To představuje úsporu 7.500 €. Stejná výhoda platí i pro výstavbu veřejných budov a na stavební práce, které znamenají úsporu energie.
- Snížení daňového zatížení vědců/výzkumníků. Výše výjimky na srážku z platu byla zvýšena z 65 na 75%.
- Daňová opatření měla platit pouze pro rok 2009. Toto časové omezení má jistě za cíl urychlit výstavbu, tak aby mohly firmy a obyvatelstvo využít snížené sazby. Některá opatření byla prodloužena i na 1. pololetí 2010. Další prodloužení naráží na to, že současná vláda (září 2010) nemá mandát k rozhodování, nicméně některá opatření, jako kupř. instituce „ekonomické nezaměstnanosti“ platí až do konce roku 2010.
- Kolektivní smlouvy 2009 a 2010. Uzavřená předběžná dohoda mezi odbory a zaměstnavateli se stala součástí opatření federální vlády. Zvýšení platů zaměstnanců o 5,1% podle principu indexace a navíc navýšení maximálně o 150 € měsíčně v roce 2009 a maximálně 250 € v roce 2010 znamená náklad 1 miliardu €, tedy téměř polovinu hodnoty všech opatření belgické vlády. Navýšení nad indexaci není celoplošné, ale lišilo se podle sektorů a jejich ekonomické situace. Součástí je také snížení zatížení zaměstnavatelů za příplatky za práci v noci, přesčas a ve směnách. Zvýšení odměn zaměstnancům může mít i formu navýšení hodnoty stravovacích kuponů, příspěvku na dopravu a pod.
- Podpora v nezaměstnanosti. Zvyšují se podpory pro tzv. ekonomickou nezaměstnanost z 1.900 na 2.200€.
- Energetická faktura. Opatření počítají s podporou nákladů na energii domácností ve výši 135 milionů €. Mělo by to znamenat snížení „energetické faktury“ domácností o cca 10%. Pravidla jsou obdobná, jaká se používají na podporu úhrady topných olejů.
- Urychlení veřejných investic. Belgická vláda podpoří investice do výstavby dopravní infrastruktury, zejména železnic.
Tato opatření federální vlády byla vyhlášena pouze několik dní před tím, než Yves Leterme podal demisi. V realizaci těchto opatření pokračovala nová belgická vláda Hermana Van Rompuye.
Hospodářský vývoj Belgie začátkem roku 2010 charakterizuje výrok guvernéra Belgické národní banky (BNB) Guy Quadena „ Belgie překonává recesi, krize však ještě neskončila“. Výsledky za prvé pololetí 2010 jsou očekávány s nadějí, že potvrdí obrat krizového vývoje k opětovnému růstu.
Toto hodnocení vychází ze statistik Belgostatu, který uvádí, že HDP ve II., III. a IV. kvartále 2009 dosáhl pozitivních hodnot +0,1%, resp. +1,0% a +0,4% a I. a II. kv. 2010 +- 0,0% a +0,7% v porovnání s předchozími čtvrtletími, zatímco předchozí kvartály vykazovaly vždy negativní růst. V celoročním porovnání, tedy II.kv. 2010 vůči II. kvartálu 2009 vykazuje belgický HDP již růst o 2,2%.
Přehled vývoje HDP Belgie:
| I/2009 | II/2009 | III/2009 | IV/2009 | I/2010 | II/2010 | |
| HDP v mil. € (zákl. 2008)* | 83 178 | 83 298 | 84 163 | 84 531 | 84 530 | n.a. |
| Změna v % vůči předchozímu čtvrtletí | -1,7 | +0,1 | +1,0 | +0,4 | +0,0 | +0,7 |
| Změna v % vůči stejnému čtvrtletí předchozího roku | -3,7 | -4,1 | -2,7 | -0,1 | +1,6 | +2,2 |
* Belgie přepočítává statistiky podle principu „řetězovitých“ cen, t.j za základ jsou použity ceny ukončeného předchozího roku, tedy 2008, který byl již značně specifický, jak z hlediska inflace tak vývoje HDP.
Za rok 2009 byl HDB Belgie (–)2,7%. Výhled na rok 2010 se pohybuje mezi +1,3% až 1,4% a na rok 2011 je odhad 1,7% až 1,9% a je vhodné poznamenat, že odhady se postupně stávají optimističtější.
Základní otázkou nadále zůstává v jakém rozsahu se podaří zmírnit dopady hospodářské krize do sociálního sektoru Belgie. Jak rychle se podaří obnovit hospodářský růst a tvorbu pracovních míst. Belgie je malá země s vysokou mírou otevřenosti, a tudíž silně závislá na vnějších vlivech a konjunktuře světového hospodářství.
Positivní výsledek růstu HDP je nutné relativizovat neboť ho bylo z části dosaženo díky podpůrným-antikrizovým opatřením belgických vlád, navýšením veřejných investic a i když vláda platnost některých opatření prodlužuje v roce 2010, je z rozpočtových důvodů zřejmé, že si to již dále nemůže dovolit.
Hlavním znakem pokračování krize je očekávaný růst nezaměstnanosti. Média denně přinášejí zprávy o záměru firem propouštět zaměstnance nebo i ukončit aktivity. Statistiky uvádějí rekordní počet úpadků, za minulý měsíc přes 10 tisíc firem zavřelo. Celkové statistiky zaměstnanosti, respektive nezaměstnanosti tento vývoj sice potvrzují, růst nezaměstnanosti se však neprojevuje až tak dramaticky.
V říjnu 2009 byla nezaměstnanost 8,0%, v listopadu a prosinci 2009 stoupla na 8,1%, resp. 8,2%. V lednu, únoru a březnu 2010 roste nezaměstnanost tempem 0,1% měsíčně a v květnu a červnu zůstává nezaměstnanost na hodnotě 8,6%. (Harmonizovaná sazba podle EU)
V průměru za celý rok 2009 byla nezaměstnanost od 7,9% a odhad na rok 2010 je mezi 8,2% až 8,3%, což je podstatně příznivější odhad než byl před několika měsíci. Na rok 2011 se očekává míra nezaměstnanosti na úrovni 8,3% (OECD) až 9,0% (EK).
Vývoj nezaměstnanosti se v jednotlivých regionech Belgie vyvíjí diferencovaně. Krizí je více postiženo hospodářsky silnější Vlámsko. Frankofonní Valonsko a hlavní město Brusel, vykazují nižší růst nezaměstnanosti, i když celková nezaměstnanost je vyšší než ve Vlámsku.
Základní ekonomicko-politický problém Belgie spočívá v protikladu potřeby financovat opatření stimulující ekonomický růst a zaměstnanost a neprohloubit deficit veřejného rozpočtu nad únosnou mez. Rozpočtové kritérium převládlo.Pod tlakem EK, OECD a také regionálních vlád je věnována mimořádná pozornost rozpočtu na rok 2010 a belgická vláda přijala „Plán stability“ s rozpočtovou politikou, která by měla vrátit Belgii rovnováhu v roce 2015. Maastrichtské kritérium (3%) by mělo být dosaženo v roce 2012, což byl požadavek Evropské komise i kvůli vysokému vnitřnímu dluhu Belgie (100% HDP). Belgie chtěla v původním Plánu stability dosáhnout deficitu 3% až v roce 2013.
Vývoj dalších makroekonomických ukazatelů
Inflace (index spotřebních cen) zaznamenala v prosinci 2009, po 7 měsících deflačního vývoje, opět kladnou hodnotu +0,3%. V roce 2010 dochází k pozvolnému zvyšování inflace. V lednu a únoru rostly ceny shodně o 0,8%, v březnu a dubnu se inflace pohybovala již okolo 2%, respektive 1,9% v březnu a 2,1% v dubnu. Květen a červen vykazují zatím největší růst inflace 2,5, respektive 2,7%.
Tento vývoj odráží celkový vývoj konjunktury v Belgii, ale také vývoj inflace v roce 2008. Průměrná inflace v roce 2008 byla „jen“ 4,5%. V průběhu roku 2008, až do vypuknutí bankovní krize, byl vývoj inflace v Belgii velmi překotný a kupř. ceny (index spotřebních cen) energetických výrobků v červenci 2008 vykazovaly nárůst 31,4%, ceny zpracovaných potravin 8,7% a tak následný trend vracely rovnováhu cen a kupní síly obyvatelstva. Inflace, resp. ISC pro energii v roce 2009 prudce klesá (07: -23,2%, 08: -16,8%, 09: -19,8%), ve 4. čtvrtletí se pokles cen energie zpomaluje a měl na to vliv také příchod zimního období: (10: -17,2%, 11: -10,4%, 12: -6,8%).
Ještě prvé dva měsíce roku 2010 klesají ceny energií o 2,9 resp. 1,9%, pak ale dochází ke zvratu a ceny energií poměrně výrazně rostou: (03:+7,0%, 04: +9,8%, 05: +12,5%, 06: + 13,7%, 07: +13,7%).
Výrazněji rostou také ceny zemědělských výrobků (potravinářské výrobky nezpracované). ISC je již od ledna 2010 v kladných číslech s tendencí dalšího růstu. V červnu byla inflace této skupiny výrobků 3,9% a v červenci 2010 dokonce 4,2%. Tento vývoj se zatím nepromítl do zpracovaných potravin, kde se inflace držela prvé 4 měsíce roku 2010 na úrovni 0,5% měsíčně, v květnu a červnu byla 0,8% a v červenci 1,1%. Růst cen se projevuje i u služeb, drží se však pod průměrem inflace v Belgii.
Pro celý rok 2010 se očekává inflace ve výši +1,6 až +2% a na rok 2011 ve výši +1,4% až +1,9%.
Hospodářská „krize“ se projevuje na trhu práce s značným zpožděním. Přestože média přinášejí denně nejčernější scénáře vývoje nezaměstnanosti, zavírání velkých firem, počet úpadků firem láme rekordy a pod., oficiální statistiky tento vývoj zatím nepotvrzují. Nezaměstnanost rostla v roce 2009 tempem 0,1% měsíčně. Poslední údaj z června 2010 vykazuje, že 8,6% práceschopného obyvatelstva bylo nezaměstnáno.
Vývoj nezaměstnanosti Belgie:
| Rok | 2007 | 2008 | 2009 | 2010* | 2011* |
| Nezaměstnanost | 7,5 | 7,0 | 7,9 | 8,2-8,8 | 8,3-9,0 |
* předběžné hodnoty/výhled
Vývoj nezaměstnanosti se v jednotlivých regionech Belgie vyvíjí diferencovaně. Krizí je více postiženo hospodářsky silnější Vlámsko. Frankofonní Valonsko a hlavní město Brusel, vykazují nižší růst nezaměstnanosti, i když celková nezaměstnanost je vyšší než ve Vlámsku.
Průmyslová výroba (bez stavebnictví) zaznamenávala od IV/2009 neustále pokles a teprve v I/2010 zaznamenává opět lehký růst 2,6%. V dubnu a květnu 2010 je již renezance průmyslové výroby výrazná se sazbou 6,3 respektive 8,8%. Stavebnictví pokračuje v trajektorii poklesu i v I/2010 (-3,8%) a to i přes to, že protikrizová opatření přinesla do stavebnictví investice i daňové výhody. Služby po období neustálého poklesu během roku 2009, vykazují v I/2010 opětovný růst (+1,6%).
Od dubna 2009 přestal Belgostat - belgický statistický úřad zveřejňovat statistické údaje o maloobchodním obratu a investicích firem. (zřejmě jako součást zamezení „blbé nálady“).
Určitým barometrem hospodářské situace Belgie je prodej (správně nové registrace) osobních vozidel. Belgie nezavedla sice šrotovací prémii, ale stimulovala prodej zvýhodněním ekologických vozidel s nižšími emisemi CO2.
Již od listopadu 2009 prodeje aut rostou, a to velmi výrazně, jen za poslední měsíce se trh aut vylepšil o 18,8% v dubnu a o 26,1% v květnu. Červen byl rekordní s navýšením prodejů o 27,9% a dokonce prázdninový měsíc červenec vykazuje růst 25,4%, byť v porovnání s krizovými měsíci předchozího roku. Zájem je především o menší modely s nižšími emisemi a o levnější vozidla.
Značka Škoda si vede relativně úspěšně, prodala za prvých 7 měsíců roku 2010 9 573 aut, to je o 1 613 kusů více (+20,26%) než za stejné období roku 2009. Podíl na trhu se zvýšil na 2,66%, značka škoda si však pohoršila v celkovém postavení, kdy klesla z 11. nejprodávanější značky na 14. místo. Předstihly nás značky Volvo, Fiat, Nissan.
Rozpočet veřejných financí
Rozpočet 2009. Podle informace belgického federálního ministerstva rozpočtu dosáhl deficit veřejných financí Belgie v roce 2009 téměř 20 miliard €, to je cca 500 miliard CZK. Tento výsledek, který představuje 5,89% HDP znamená největší deficit v historii Belgie od roku 1993 (-7,7%HDP).
Vysvětlení je jednoznačné. Může za to hospodářská krize. Jen opatření přijatá v „Plánu obnovy“ představují navýšení deficitu o cca 1% HDP. Krize vyvolala růst sociálních výdajů, ale především pokles daňových příjmů do rozpočtů. Ztráta z nižšího výběru daně je odhadována na 86 miliard €, to je o 10% méně než v roce 2008. Nižší výběr daní je patrný v sektorech: daň z nemovitostí (– 18%), zdanění dividend (– 33,5%), zálohy na daň z příjmu společností (–27%).
Z hlediska makroekonomických teorií je příznačné, že pokles příjmů do rozpočtu je trojnásobek poklesu HDP Belgie v roce 2009.
Na deficitu veřejných financí se nejvíce podílí federální rozpočet (4,3% HDP), federované jednotky (Regiony a Společenství) vykazují deficit 0,8% HDP a rovněž rozpočet sociálního (a zdravotního) zabezpečení vytvořil deficit 0,8% HDP.
Tyto předběžné výsledky nejsou „nečekaným“ překvapením, odpovídají údajům, z kterých vycházel návrh rozpočtu na rok 2010 a výhled na roky 2011 až 2015. Belgie chce v letech 2010 a 2011 snižovat deficit rozpočtu, avšak tak, aby neohrozila ekonomický růst. V roce 2012 by měla Belgie podle svého Plánu stability dosáhnout deficitu 3% HDP a rozpočtové rovnováhy v roce 2015.
Zvláštností belgických veřejných financí je uvalení mimořádné daně na energetickou společnost Electrabel. Electrabel musel v roce 2008 přispět do fiskálních příjmů Belgie mimořádnou daní 250 milionů €. Měl by to být odvod z mimořádných zisků plynoucích z atomové energie. Obě atomové elektrárny (7 reaktorů) v Belgii jsou totiž již amortizovány a jejich využívání je velkým ekonomickým přínosem. Electrabel patří do nově vzniklé francouzské společnosti GDF-Suez. Její prezident Mestrallet vyhlásil, že společnost sice mimořádnou daň zaplatila, ale že GDF-SUEZ bude o vrácení usilovat a společnost se obrátila na ústavní soud.
Očekávalo, že součástí jednání o této dani by mohlo být rozhodnutí o pokračování nebo postupném zavírání atomových elektráren. V posledních zářijových dnech 2009 předložil Paul Magnette, belgický federální ministr energie a životního prostředí návrh, aby Belgie „vystoupila“ ze zákona z 31. ledna 2003, který určoval, že Belgie bude postupně zavírat atomové reaktory, když dosáhnou věku 40 let. To se mělo v roce 2015 týkat 3 reaktorů z let 1975. Návrh minstra Magnetta prodloužit životnost o 10 let, byl jako princip vládou přijat, avšak s požadavkem na vyjednání podmínek tohoto kroku. Jedním z doprovodných opatření by měl být mimořádný daňový odvod až do výše 1 miliardy € ročně, což by výrazně pomohlo belgickým veřejným financím. Vláda sice zdůrazňuje, že otázku prodloužení životnosti atomových elektráren by musela řešit i kdyby nebyla v rozpočtových potížích, z důvodů energetické bezpečnosti, ale je to jistě silný argument pro přijetí tohoto návrhu. Odstupujícímu předsedovi vlády Hermanu Van Rompuyemu se podařilo docílit dohody se společností GDF – SUEZ o mimořádném odvodu do státního rozpočtu. Očekávané rozhodnutí ústavního soudu však tuto dohodu může zpochybnit. Demise belgické vlády v dubnu 2010 znemožnila, aby se tyto návrhy projednaly v parlamentu a dostaly se do zákonů.
Belgická federální vláda hledá další zdroje pro snížení deficitu. Jedním z výjimečných příspěvků by měly být i odvody předepsaná bankám, kterým vláda pomohla řešit krizovou situaci. Veřejnost by to jistě uvítala jako morální povinnost bank. Dotčené banky (Fortis, Dexia, KBC, pojišťovna Ethias) však poukazují na křehkou rovnováhu jejich likvidity a opatrně se tomuto opatření brání.
Belgický federální parlament schválil 29.04.2010 zákon o rozpočtu federace na rok 2010 následovně (v milionech €):
Příjmy 40 758,1
Výdaje 53 273,6
Saldo netto rozpočtu -12 515,5
Saldo rozpočtových operací - 2 610,0
Saldo netto k financování - 15 125,5
Amortizace a splácení veř.dluhu 32 179,2
Saldo brutto k financování - 47 304,2
Významné události z ekonomické oblasti
Za jednu z významných událostí v roce 2009 byl boj zemědělců za řešení regulace trhu mlékem. I když to není zdaleka jen problém belgických zemědělců-producentů mléka; konaly se protestní akce především v Belgie a při zasedáních Rady pro zemědělství pak i v Bruselu. Základní problém zemědělců spočívá v poklesu výkupních cen mléka. Jejich kalkulace vycházela z předpoklad 0,40 € za litr, se výkupní ceny pohybují mezi 0,20 až 0,30€, takže každý zemědělec prodělává na každém litru. Zemědělci požadují opětné zavedení produkčních kvót. Belgická federální ministryně zemědělství Sabine Laruelle, jakož i ministři zemědělství Vlámska a Valonska (zemědělství je v kompetenci regionů) vyjadřují solidaritu s belgickými zemědělci, nicméně se odvolávají ne Společnou zemědělskou politiku EU a respektují rozhodnutí EK. Problém mléka pokračuje i v roce 2010, i když protesty zemědělců jsou méně výrazné.
K významným ekonomickým událostem patří rozhodnutí o další existenci výrobně montážního závodu OPEL Antverpy.
Americká společnost GM se po mnoha měsících zvažování rozhodla v roce 2009 odprodat 55% svých evropských filiálek rakousko-kanadské společnosti Magna, která vystupovala v konsorciu s ruskou bankou Sberbank. Následně však od prodeje ustoupila a řeší situaci sama.
Tato transakce se velmi dotýká zájmů Belgie. Ve vlámských Antverpách je totiž výrobní závod Opel, který v montuje model Opel Astra. V tomto závodě pracuje 2.600 zaměstnanců a odhaduje se, že případné zavření výroby v Antverpách vyvolá ztrátu práce nejen pro samotné zaměstnance závodu, ale celkem pro 7 až 12 tisíc pracovníků v návaznosti na dodavatele a subdodavatele dílů a součástí.
Vlámská vláda se snažila po celou dobu procesu rozhodování o Opelu přesvědčit všechny účastněné strany, aby byl závod Opel v Antverpách zachován a nabídla finanční pomoc ve výši 500 milionů € ve formě záruky (300 milionů €) a „ sale and lease back“ (200 milionů €). Kris Peeters, předseda vlámské vlády se snažil jednat s představiteli společnosti GM a přesvědčit je, že by závod mohl produkovat některý z modelů SUV nebo se zabývat výrobou dílů a komponentů pro automobily. Vlámský předseda vlády také poukazoval na to, že zachování výroby v závodech v Německu a ve Velké Británii a utlumování výroby v Belgii, Španělsku nebo v Polsku, kde se také nacházejí výrobní závody Opel, není konformní s průmyslovou politikou Evropské unie a mělo by se to také na úrovni EU řešit. Všechna jednání nevedla k záchraně výrobního závodu Opel Antverpy. Vlámská vláda se snaží najít pro tento závod investora a zavést v něm jinou výrobu. Nebylo zveřejněno žádné konkrétní jméno případného zájemce, vlámská vláda hovoří o existenci reálných zájemců. Mezitím se v tisku objevily informace, že GM chce nemovitosti (budovy, parcelu) závodu prodat pro develeporské účely. To by křížilo plány vlámské vlády. Nicméně, vlámská vláda připravuje plán sociálního řešení zavření tohoto závodu a mimo jiné požádala federální ministryni práce a zaměstnanosti o souhlas s výjimečným odchodem zaměstnanců nad 50 let do předčasného důchodu. Ministryně Joelle Milquet dala tomuto návrhu souhlas i pře kritiku zaměstnavatelských asociací a finančních kruhů.
Pro ČR je také významné rozhodnutí Banky KBC o diverzifikaci svých aktiv na základě požadavků Evropské komise. Důsledkem, který má dopad na investici KBC v ČR je, že z ČSOB byla vyčleněna pobočka ČSOB Slovensko a část akcií ve výši 40% ČSOB je dána k prodeji na burze.
Brazilsko-belgická společnost InBev (dříve Interbrew), po té co realizovala akvizici amerických pivovarů Anheuser Busch, byla nucena prodat své dřívější investice ve střední a východní Evropě. Týká se to také pražského pivovaru Staropramen.
Podle belgického deníku L´Echo který se odvolává na důvěrné zdroje, byl jediným kandidátem na převzetí pivovaru Staropramen firma CVC. Jedná se o společnost-finanční fond se sídlem v Londýně specializovanou na nákup a prodej „zadlužených“ firem. V Belgii je známa mimo jiné svou účastí jako akcionář v Belgické poště.
Proslýchá se, že společnost CVC angažovala celou řadu odborníků, kteří odešli z Belgického vedení firmy Inbev. CVC údajně nabízela za tyto pivovary 1,5 miliardy €, Inbev očekával 2,6 až 2,8 miliardy €. Inbev prodává nejen pražský pivovar Staropramen, ale celkem 11 pivovarů v 7 zemích střední a východní Evropě.
CVC vytvořila novou strukturu (společnost), která bude těchto 11 pivovarů řídit. CVC uvažuje, že sídlo této společnosti by perspektivně mohlo být v ČR, v Praze.
Zahraniční obchod Belgie
Zahraniční obchod zbožím odráží celkovou hospodářskou situaci Belgie.
Statistiky Belgické národní banky, které uvádějí údaje za vývoz a dovozzboží a služeb podle platební bilance, vykazovaly za rok 2008 kladný růst vývozu 1,4% a dovozu 2,8%. V roce 2009 se již plně projevuje vliv ekonomické krize. Vývoz zboží a služeb vykazuje výrazný pokles o 11,4% a dovoz o 10,9%. I.kvartál 2010 vykazuje již opět růstovou tendenci.
Vývoj vývozu a dovozu zboží a služeb Belgie, I. kvartál 2009 až I. kvartál 2010:
(v %, porovnání se stejným obdobím předchozího roku)
| Čtvrtletí | I/2009 | II/2009 | III/2009 | IV/2009 | I/2010 |
| Vývoz | -14,5 | -17,3 | -12,8 | +0,2 | +7,9 |
| Dovoz | -12,9 | -15,6 | -12,8 | -1,4 | +7,2 |
Výhled na celý rok 2010 však počítá s pozitivním vývojem tohoto ukazatele platební bilance. Vývoz belgického zboží a služeb má růst o 4,3 až 6,4%, dovoz zboží a služeb do Belgie, pak o 3,6 až 5,2% a narok 2011 stanoví prognózy růst exportu zboží a služeb 4,3 až 5,6% a dovozu 4,1 až 5,8%.
Statistiky ACE (Agentura zahraničního obchodu), která vykazuje údaje za vývoz a dovoz zboží dle celních podkladů uvádí následující výsledky: Celkové vývozy dosáhly za rok 2009 hodnoty 265,3 miliardy € a poklesly o 17,3%, zatímco dovozy předstihují pokles vývozů a snížily se o 20,4% a představují hodnotu 252,4 miliard €. Vyplývá z toho, že obchodní bilance Belgie vykazuje kladné saldo ve výši 12,9 miliard €.
V roce 2010 se Belgie vrací opět ke kladnému růstu zahraničního obchodu zbožím (bez služeb). Za 1. čtvrtletí 2010 vyvezla Belgie zboží za 74,45 miliardy €, což je o 14,5% více než ve stejném období 2009 a dovezla zboží v hodnotě 71,2 miliardy €, což je o 12,3% více. Belgie tak opět vykazuje kladnou bilance zahraničního obchodu ve výši 2,8 miliardy €.
Z teritoriálního hlediska má největší podíl na belgickém zahraničním obchodě Evropa s podílem 77,8% vývozu a 77,3 % na dovozu. Z toho představuje EU 73,2% vývozu a 72,0% dovozu. Rozhodující podíl má Eurozóna s podíl.y 60,5% vývozu a 61,9% dovozu. Indexy růstu ukazují, že belgické exporty rostou rychleji do zemí EU mimo Eurozónu +15,0% než uvnitř Eurozóny +7,1%. U dovozů do Belgie je tomu však naopak. Belgičané zvýšili své nákupy „intramuros“ Eurozóny o 16,4%, zatímco ze zemí mimo společnou evropskou měnu se dovozy zvětšily o 13,8%.
Největšími obchodními partnery zůstávají ve vývozu sousední země Německo s podílem 18,4%, Francie (16,9%), Nizozemsko (11,7%). V dovozu je největším dodavatelem do Belgie Nizozemsko (18,8%), Německo 16,9%, Francie 12,4%.
Česká republika je (podle belgických statistik) je 19. největším obchodním partnerem Belgie s podílem 0,8% z celkových belgických vývozů. Belgické vývozy do ČR dosáhly hodnoty za 1. kv. 2010 618,3 miliony €, což je nárůst o 2,1%.
ČR je zároveň 17. největším dodavatelem Belgie, s podílem 0,9% na celkových dovozech Belgie z celého světa. Belgické dovozy z ČR dosáhly za sledované období 640,0 milionů € a vykazují růst 24,7% !!!, což je jeden z nejlepších výsledků zemí EU. Jen Estonsko, Kypr a Francie dosahují vyšších temp růstu.
Ze zbožového hlediska mají největší podíl na belgickém vývozu chemické výrobky, které představují 28,6% celkových vývozů Belgie a jejich vývoz vzrostl o 25,1%. Plastické hmoty Belgie nezahrnuje pod chemické výrobky, jejich podíl na vývozech je 8,3% s růstem 27,3%. Potvrzuje to dominanci chemického průmyslu v Belgii.
Druhou nejsilnější vývozní komoditou jsou stroje a přístroje (podíl 10,8%, růst však jen 1,4%), následují dopravní prostředky s podílem 9,0% avšak s poklesem o 1,8%. Zajímavý je také nárůst exportu zbraní o 26,1% v hodnotě 83,3 miliony €.
Belgie nejvíce dováží ze zahraničí opět výrobky chemického průmyslu, které představují 23,7% celkových dovozů a v 1. kvartále 2010 tyto dovozy rostly o 14,1%. Následuje dovoz minerálních látek, surovin s podílem 14,3% na celkových dovozech a s růstem +24,8%. Na 3. místě jsou stroje a přístroje s podílem 12,5%, jejich dovozy však stagnují (+,07%). 4. největší dovozní položkou jsou vozidla a jejich součásti, které představují 11% dovozů a zvýšily se o 15,6%. Největší růst zaznamenala položka „drahé kameny a vzácné kovy“ (+56,1%). Belgie je proslulá zpracováním diamantů v Antverpách.
4.2. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (HDP/obyv., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)
| Ukazatel/rok | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 |
| HDP (mil. €, neočistěné) | 302 845 | 318 193 | 334 948 | 344 676 | 335 170* |
| HDP růst v % | 2,0 | 2,8 | 2,8 | 0,8 | -2,7 |
| HDP/ obyv. (tis.)* | 28,8 | 30,1 | 31,4 | 32,1 | 31,3 |
| Spotřeba soukromá,růst v % | 1,2 | 1,8 | 1,6 | 1 | -1,5 |
| Spotřeba veřejného sektoru, růst v % | 2,2 | 0,0 | 2,7 | 3,3 | 2,1 |
| Tvorba hrubého fixního kapitálu, růst v % | 15,8 | -12,4 | 3,6 | 3,4 | 7,4 |
| Vnitřní spotřeba, růst v% | 3,1 | 2,4 | 2,8 | 1,9 | -3,0 |
| Inflace v % (CPS) | 2,5 | 2,3 | 1,8 | 4,5 | 0,0 |
| Nezaměstnanost | 8,5 | 8,3 | 7,5 | 7,0 | 7,9 |
| Export zboží,služby, růst v % | 4,8 | 5,0 | 4,4 | 1,4 | -11,0 |
| Dovoz zboží, růst v % | 6,5 | 4,7 | 4,4 | 2,7 | -10,9 |
| Zákl. úrok. míra (= ECB) | 2,25 | 2,50-3,50 | 3,75-4,00 | 4,25-2,50 | 2,00-1,00 |
| Kurz USD | 1,244 | 1,256 | 1,37 | 1,471 | 1,395 |
| Kurz Kč | 29,78 | 28,34 | 27,77 | 24,95 | 26,44 |
* vlastní dopočty
Zdroj: Rapport 2009,Evolution économique et financiere, Banque Nationale de Belgique, Annexes statistiques str.224 –227,246,247
Podrobnější komentáře k vývoji belgické ekonomiky lze získat z publikace belgického federálního ministerstva hospodářství: „Panorama de l´économie belge“ nebo též z publikace OECD Étude économique de la Belgique, (existuje i v angl. verzi, informace na www.oecd.org).
4.3. Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory
Belgický průmysl prodělává v posledních desetiletích obdobný vývoj jako většina průmyslově rozvinutých zemích. Pod vlivem známých faktorů, jako je globalizace, liberalizace mezinárodního pohybu zboží a kapitálu, rozšiřováním EU, atd. dochází ke relativní ztrátě pozic průmyslu, především ve vztahu k sektoru služeb. Tato „desindustrializace“ probíhá i v Belgii. Za posledních 30 let se podíl průmyslu na HDP snížil z cca 30% na 17%, zatímco služby z 53% na 72%. Tento vývoj je však nutné relativizovat, neboť nedochází k absolutnímu poklesu průmyslové výroby, ona jen roste pomaleji než sektor služeb a to především v hodnotovém vyjádření v běžných cenách, které u služeb rostou rychleji než v průmyslu. Na podíl těchto sektorů má také vliv moderní způsob řízení podniků, kdy mnoho činností, které si dříve průmyslový podnik zajišťoval sám, dnes nechává zpracovávat externími poskytovateli služeb.
Průmysl má v Belgii stále velký podíl na exportu a výzkumu a vývoji (okolo 80%).
Závěr roku 2008 a rok 2009 přináší významný pokles průmyslové výroby.Od IV 2008 klesal průmysl následujícími tempy: IV/2008 –5,4%, I/2009 –9,7%, II/2009 –9,8%, III/2009 –7,5%, IV/2009 –2,5%. Prvý kvartál 2010 přináší opět oživení a průmyslová výroba vzrostla o 2,6%, což se pokládá za jeden z faktorů potvrzující konec krize.
Hospodářská krize ukázala slabé stránky průmyslové politiky Belgie, zejména Vlámska. Od 70. let totiž především vlámská vláda podporovala intenzivně příchod velkých zahraničních investorů (automobily, chemie, komunikace), kolem kterých se rozvíjel místní subdodavatelský průmysl. Ty se však nyní stěhují (delokalizují) směrem k zemím s výhodnějšími podmínkami (nové ČS EU, Čína, Indie, Korea). Otázka uzavření výrobně montážního závodu Opel Antverpy se stala „prubířským kamenem“ belgického průmyslu. Rovněž se ukazuje zranitelnost vysokého podílu služeb na HDP.
Malé a střední podniky v belgickém průmyslu mají velmi významné postavení. Podle počtu zaměstnanců představují firmy s méně než 5 zaměstnanci – 58%, s 5 až 99 zaměstnanci – 39%, se 100 až 499 zaměstnanci 2,1% a firmy nad 500 zaměstnanců jen 0,3%. Nicméně z pohledu tvorby nových pracovních míst a přidané hodnoty tvoří velké firmy přes 70% přírůstku. Podíl MSP na tvorbě přidané hodnoty sice lehce, ale trvale klesá.
Tato určitá roztříštěnost firemní struktury vede k poměrně značným změnám. V posledních 5 letech činil v průměru počet firem (ne jen průmyslových) v úpadku mezi 7.500 až 8.000 firem (podle statistiky Graydon), přičemž tendence byla klesající, ale zároveň vznikalo okolo 3 000 nových firem s tendencí růstu přes 5% ročně. Fenoménem jsou tzv. nezávislí (OSVČ), kterých přibývá ročně přes 13 000. Krizové roky 2008 a 2009 zvedly statistiky úpadků až na 10 000, týkalo se to především služeb, dopravy, restaurací, hotelů.
Dalším typickým ukazatelem je, že průmysl se podílí na tvorbě HDP „jen“ 16,5% v 2008, zatímco služby tvoří 72% a zemědělství jen 0,8% HDP.
Mezi nejvýznamnější sektory v Belgii patří: potravinářský průmysl, textil a odívání, biotechnologie, hutnictví, chemie, výroba automobilů, stavebnictví. K těmto průmyslovým aktivitám ještě patří sektory zařazované také pod služby: maloobchod, cestovní ruch a pohostinství, doprava, finanční služby.
Potravinářský průmysl doznává kolísavý vývoj jak z pohledu výroby tak z pohledu na počet pracovních míst. Za minulé období došlo k růstu jak hodnoty, tak objemu (+5%), resp. (+10%). Hlavními výrobky jsou proslavená belgická čokoláda, bonbóny, sladkosti, maso, mléčné výrobky a nápoje (pivo).
Textilní a oděvní průmysl, prošel značnými strukturálními změnami vyvolanými inovacemi, tlakem konkurence nových (emerging) ekonomik a také novými zákonnými opatřeními, zejména vyhláškou EU REACH. Potíže tohoto sektoru dokumentuje pokles výroby o 5%, zaměstnanosti o 6%, snížením počtu firem a malá exportní výkonnost.
Slibně se vyvíjí nový sektor – biotechnologie. Přes striktní evropskou legislativu, neexistenci funkční ochrany patentů v EU, omezenost belgického trhu a nedostatečnou podporu rizikovému kapitálu se tento sektor vyvíjí velmi dynamicky obzvláště v zdravotní péči.
Rostoucí poptávka po hutnických výrobcích zintenzívnila proces internacionalizace, výroba se přesouvá k místu spotřeby, především v Asii, přesto dochází k růstu hutní výroby v Belgii díky znovu zprovozňování dříve zavřených vysokých pecí firmy Arcelor.
Výroba chemického průmyslu byla krizí postižena relativně méně, přičemž výrobky základní chemie dokonce rostly. Chemie zaujímá v Belgii velmi významný podíl (farmaceutický průmysl, výroby umělých hmot), patří (v terminologii Lisabonského procesu) mezi tzv. znalostní ekonomiku. Chemický průmysl patří v Belgii také k nejvíce exportně orientovaným, hlavními odběrateli je Německo, Francie a trochu překvapivě na 3. místě USA.
Montovny představují v automobilovém průmyslu Belgie 70% výroby a 60% zaměstnanosti. Tento sektor je charakterizován poměrně malou účastí MSP (malých a středních podniků) a 4 velkých výrobců mezinárodních značek. Udržení jejich přítomnosti v Belgii je vitálním zájmem pro udržení úplného „supply chain“ . Celá Belgie prožívala v roce 2006 drama zavření montážně – výrobního závodu VW Forest, který se teprve v začátku roku 2007 podařilo vyřešit, když se koncern Volkswagen rozhodl vyrábět v tomto závodě model Audi A1, jehož výroba se doopravdy rozbíhá až v roce 2010. Velkým tématem let 2009 a 2010 byl osud montážního závodu GM Opel Antverpy. Přes všechny snahy vlámské vlády, nabízené podpory i účast se závod nepodařilo zachránit a je na prodej.
Politické dělení Belgie odráží i geografickou strukturu průmyslu. Průmyslová výroba je koncentrována ve Vlámsku (Flandrech). Jen chemie a hutnictví jsou více zastoupeny ve Valonsku.
Struktura průmyslu v regionech Belgie:
( v procentech, běžné ceny, zákl. 2005)
| Odvětví | Flandry | Valonsko | Brusel | Belgie |
| Průmysl, podíl | 71,0 | 22,0 | 7,0 | 100,0 |
| Podíl průmyslu na HDP | 21,6 | 16,3 | 6,3 | 17,4 |
| Chemie | 20,1 | 21,5 | 12,9 | 19,9 |
| Hutnictví | 14,0 | 16,9 | 7,0 | 14,1 |
| Dopravní prostředky | 9,7 | 3,5 | 15,54 | 8,7 |
| Elektr. a elektron. zařízení | 7,3 | 6,4 | 6,8 | 7,1 |
| Těžba (bez kov.rud) | 3,6 | 12,0 | 3,6 | 5,4 |
Z přehledu je patrná ještě jedna zvláštnost Belgie a tou je vysoký podíl chemického průmyslu v porovnání s ostatními zeměmi EU 15 a relativně menší podíl elektrotechnického průmyslu, který se v ostatních zemích rozvíjel velmi dynamicky. Porovnání přibližuje následující tabulka.
Specializace průmyslu v Belgii v porovnání s EU-15, podíl na tvorbě přidané hodnoty průmyslu celkem v %:
| Zóna/odvětví | Chemie | Hutnictví | Dopravní prostředky | Elektrotechnický průmysl | Papírenský průmysl | Obráběcí stroje |
| Belgie | 19,8 | 14,1 | 8,9 | 7,4 | 7,7 | 6,4 |
| EU-15, průměr | 10,6 | 11,8 | 6,7 | 11,6 | 10,6 | 8,5 |
4.4. Stavebnictví
V letech 2000 až 2006 byl růst sektoru stavebnictví v Belgii vždy vyšší než obecný růst hospodářství. Avšak od konce roku 2006 se konjunktura ve stavebnictví snižuje. Stavebnictví tak přechází z období vysoké konjunktury do fáze nízkého růstu. Údaje za rok 2007 vykazovaly růst 2,7% (BNB) což je výrazně méně než tomu bylo v roce 2006 (+8,5%). Pro rok 2008 a byly výsledky již v se záporným znaménkem.V jednotlivých čtvrtletích dosahovalo stavebnictví následujících hodnot: I/2008 –1,0%, II/2008 –0,5%, III/2008 +0,9%, IV/2008 –1,6%.
Hospodářská krize se v roce 2009 projevovala méně negativně, než by se dalo očekávat. Bylo to ovlivněno protikrizovými opatřeními vlád. Byla dočasně snížena DPH z 21% na 6% pro nově zahajované stavby a rekonstrukce a vlády i obce samy investovaly do infrastruktury, to vedlo k tomu, že stavebnictví pokleslo „jen“ I/2009 –4,8%, II/2009 –3,4%, III/2009 –3,1%, IV/2009 –1,6%.
Ani první kvartál 2010 nepřinesl růst ve stavebnictví a dochází k poklesu 3,8%.
Od 1. ledna 2010 vstoupila v platnost Směrnice o službách EU. To otevírá snazší přístup na trh stavebních prací i pro stavební firmy z ostatních zemí EU. Belgické stavebnictví tak bude vystaveno větší konkurenci.
Stavebnictví v Belgii je dále charakterizováno:
- je to sektor s intenzivním využíváním lidské práce,
- trpí nedostatkem kvalifikovaných pracovních sil,
- je vystaven konkurence zahraničních pracovních sil,
- není vystaveno delokalizaci do zahraničí v porovnání s ostatními výrobními sektory,
- je to jeden z nejvýznamnějších sektorů z hlediska tvorby HDP a pracovních míst,
- je orientován na inovativní techniky a praktiky,
- uchyluje se k „subdodávkám“ ze zahraničí (chybějící pracovní síly),
- je vystaveno práci na černo, nelegální a konkurenci,
- postihuje nadprůměrný počet úpadků stavebních firem, zejména MSP,
- je sektor s vysokým konkurenčním bojem.
Podrobné statistiky ke stavebnictví lze nalézt na portále ministerstva hospodářství : http://www.statbel.fgov.be/FIGUres/d65-fr.asp
4.5. Zemědělství – vývoj, struktura
Belgické zemědělství má dvě zvláštnosti:
- orientuje se hlavně na živočišnou výrobu, maso, zvláště vepřové a hovězí představují polovinu zemědělské produkce Belgie;
- je charakteristické silnou intenzifikací výroby; zemědělství zaměstnává jen velmi malý podíl činného obyvatelstva a využívá jen zlomek teritoria. Je to zřejmé v porovnání na úrovni EU. V Belgii zemědělská výroba představuje cca 3,5% unijní zemědělské produkce, přičemž využívá jen 1,2% pracovníků v zemědělství a 1,1% zemědělské plochy EU.
Podíl zemědělství včetně lovu a rybolovu na HDP nedosahuje 1,0%. V roce 2008 to bylo 0,77% PIB, zatím co v roce 1980 to bylo ještě 1,13%.
V celkových vývozech Belgie však hraje zemědělství významnou roli. SITC 0, tedy zvířata, živočišné výrobky, rostlinné výrobky a tuky představují 6,5% vývozů Belgie. Když se k této hodnotě přidá ještě vývoz výrobků potravinářského průmyslu 6,1%, pak se tento podíl dosáhne 12,6% (2008).
Další zvláštností Belgie je institucionální organizace zemědělství. Reformou z roku 2001 přešly kompetence v oblasti zemědělství plně na regiony, tedy na Vlámsko, Valonsko a region Brusel - hlavní město. V současné federální vládě je Sabine Laruelle/ová ministr MSP, OSVČ, zemědělství a vědy a výzkumu, nicméně instituce a budova federálního ministerstva zemědělství neexistuje (pouze úřad kabinetu ministryně). Role federálního ministra zemědělství se týká především unijní problematiky. Regionální vlády mají svého ministra a ministerstvo zemědělství, přičemž je zajímavé, že předseda vlády Vlámska (Kris Peeters) je zároveň ministr zemědělství. Vyplývá to údajně z historického vývoje a tradice, že ve volbách může zvítězit jen s podporou velice silného Svazu sedláků (Boerenbond). Takže i když zemědělství zaujímá jen téměř zanedbatelný podíl na HDP nebo zaměstnanosti, má stále silnou společenskou a politickou roli.
Poměr zemědělských kultur je poměrně stabilní. Obilniny na zrno – 25,3%, plodiny průmyslové – 7,1%, brambory – 5,4%, pícniny – 19,9%, zelenina na polích – 3,0%, trvalé plodiny a skleníky – 0,4%, louky, pastviny – 36,7%, ladem – 0,7%, ostatní 1,6%.
Poměr živočišné výroby v procentech podle váhy jatečních údajů: 80,7% vepři, 19,0% hovězí skot, 0,2% koně, 0,1% ovce a kozy. Za posledních 10 let lehce posílilo pěstování vepřů, ostatní skupiny lehce klesají.Od 80.let se zvyšuje podíl farem, které se věnují bio zemědělství. Platí do především pro Valonsko. Přesto že celková plocha bio kultur přesahuje jen 2% celkové plochy, je to vyšší podíl, než je kupř. v sousedních zemích, ve Francii, Nizozemsku nebo Německu.
Pro vývoj belgického zemědělství je charakteristický trvalý pokles zemědělských podniků. Počet zemědělských podniků se v 2008 v porovnání s rokem 2007 opět zmenšil o 3,8% na 46 187 podniků. V roce 2009 dochází k dalšímu poklesu o 4%. Lze hovořit o fenoménu koncentrace zemědělské půdy. Za posledních 25 let zaniklo 56% zemědělských usedlostí, zatímco průměrná rozloha usedlostí se zdvojnásobila.
Jedná se o největší úbytek za posledních 5 let. Týká se větší měrou Vlámska (-4,1%), menší měrou Valonska (-3,1%).
Počet pracovníků v zemědělství se trvale snižuje Za rok 2008 v Belgii o 2,9%, z toho ve Vlámsku o 3,1% a ve Valonsku o 2,4%. Celkem pracovalo v zemědělství 86.500 osob. Za posledních 30 let tento sektor přišel o 45% pracovníků v zemědělství a tento proces není ještě ukončen a odchody pracovních sil ze zemědělství budou pokračovat. Pracovní síla je zřejmě nahrazována stroji, jak je patrné z vývoje prodeje nových traktorů, ale také změnou struktury zemědělství, orientací na velkochovy, specializací na určité kultury.
Celková zemědělská výměra se lehce snižuje v letech 2008 a 2009 o 0,5 resp. 0,7% a představuje 15 351 km2. Je to cca 50% celkové kontinentální rozlohy Belgie (30 528 km2). Lesy si udržují poměrně konstantní rozlohu a zaujímají 6 971 km2.
Přičemž ve Vlámsku připadá na jeden zemědělský podnik v průměru 20,3 ha, ve Valonsku to je více než dvojnásobek 48,4 ha (2008).
Tabulka: základní charakteristiky zemědělské produkce v Belgii
| Jedn. | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | Změna | ||
| 2009/08 | |||||||
| 2009 | v % | ||||||
| Počet zemědělských podniků | počet | 51 540 | 49 850 | 48 013 | 46 187 | 44381 | 96,1 |
| Využívaná zemědělská půda (v tis. ha) | ha | 1 386 | 1 382 | 1 370 | 1 374 | 1 365 | 99,4 |
| Prodeje nových zeměd. traktorů | ks | n.a. | 11 825 | 11 356 | 12 194 | 10 832 | 88,8 |
| Park zemědělských traktorů | ks | 168 284 | 170 613 | 172 818 | 174 709 | 176 522 | 101,0 |
| Pracovní síla | osoba | n.a. | 92 405 | 89 041 | 86 456 | 83 865 | 97,0 |
| Plocha/zeměd. podnik | ha | n.a. | 27,7 | 28,5 | 29,7 | 30,8 | 103,7 |
| Hovězí skot stádo | tis. | 2 699 | 2 663 | 2 649 | 2 606 | 2 600 | 99,8 |
| Prasata stádo | tis. | 6 318 | 6 295 | 6 256 | 6 262 | 6 321 | 100,9 |
| Drůbež | tis. | 35 569 | 32 867 | 32 750 | 32 493 | 33 240 | 102,3 |
| Obilniny-zrno | ha | 322 231 | 329 614 | 329 894 | 363 168 | 344 992 | 95,0 |
| Cukrová řepa | ha | 85 527 | 82 912 | 82 659 | 64 296 | 62 740 | 97,6 |
| Kukuřice (na píci) | ha | 163 825 | 161 178 | 163 896 | 176 654 | 180 251 | 102,0 |
| Brambory | ha | 62 500 | 67 267 | 67 942 | 63 883 | 73 723 | 115,4 |
Porovnání zemědělské – rostlinné produkce za 10 let (1998, -2009):
| v tunách | 1998 | 2007 | 2008 | 2009 | index 11 let | výnos 100kg/ha,2009 |
| Obiloviny pro zrno | 2 535 529 | 2 786 642 | 3 307 231 | 3 324 228 | 131,1 | - |
| Pšenice zimní | 1 712 215 | 1 565 671 | 1 831 401 | 1 883 872 | 110,0 | 95,0 |
| Ječmen zimní | 335 136 | 344 090 | 393 081 | 418 212 | 124,8 | 86,8 |
| Kukuřice | 292 326 | 698 899 | 858 837 | 807 866 | 276,4 | 117,6 |
| Průmyslové plodiny | 8 352 121 | 9 483 514 | 8 314 278 | 9 215 035 | 110,3 | - |
| Brambory | 2 455 777 | 3 189 817 | 2 943 005 | 3 296 077 | 134,2 | 458,2 |
| Cukrová řepa | 5 364 649 | 5 730 543 | 4 713 904 | 5 186 179 | 96,7 | 826,6 |
| Pícniny | 8 474 341 | 8 189 517 | 8 885 959 | 8 927 662 | 105,3 | n.a. |
Ze statistik je patrné, že se belgičtí zemědělci orientují na pěstování plodin na zrno.
Porovnání zemědělské-živočišné výroby za 10 let (1999-2009):
| Kategorie zvířat | váha živá v t. | počet zvířat | Index | Index | ||
| 1999 | 2009 | 1999 | 2009 | váha | kusy | |
| Celkem poražených zvířat | 1 270 803 | 1 340 455 | 11 567 174 | 11 998 331 | 105,5 | 103,7 |
| Celkem hovězího | 272 820 | 254 918 | 812 741 | 789 986 | 93,4 | 97,2 |
| telata | 43 240 | 52 569 | 268 419 | 328 314 | 121,6 | 122,3 |
| voli | 2 456 | 519,405 | 6 263 | 1 078 | 21,1 | 17,2 |
| býci | 102 063 | 81 156 | 231 127 | 176 647 | 79,5 | 76,4 |
| krávy | 106 848 | 117 016 | 261 713 | 274 150 | 109,5 | 104,8 |
| jalovice | 18 211 | 3 569 | 45 219 | 9 797 | 19,6 | 21,7 |
| Prasata | 990 274 | 1 082 036 | 10 608 237 | 11 161 283 | 109,3 | 105,2 |
| Ovce a jehňata | 2 679 | 740 | 126 547 | 37 022 | 27,6 | 29,3 |
| Kozy a kůzlata | 62,486 | 26,503 | 2 791 | 1 349 | 42,4 | 48,3 |
| Koně, hříbata | 4 968 | 2 735 | 16 858 | 8 961 | 55,0 | 53,2 |
| Drůbež | n.a. | 469 295 | n.a. | 290 483 837 | n.a. | n.a. |
Ze statistik je patrný dlouhodobý růst prasat, tedy orientace spotřeby na vepřové maso. Hovězí celkově klesá, avšak roste produkce masa z krav a telat. Pravděpodobně to souvisí z vleklou krizí mléka a omezováním dojnic.
Jednou z významných událostí posledního období je boj zemědělců za řešení regulace trhu mlékem. I když to není zdaleka jen problém belgických zemědělců-producentů mléka; konaly se protestní akce především v Belgii a při zasedáních Rady pro zemědělství pak i v Bruselu. Základní problém zemědělců spočívá v poklesu výkupních cen mléka. Jejich kalkulace vycházela z předpoklad 0,40 € za litr, dnes se výkupní ceny pohybují mezi 0,20 až 0,30€, takže každý zemědělec prodělává na každém litru. Zemědělci požadují opětné zavedení produkčních kvót. Belgická federální ministryně zemědělství Sabine Laruelle, jakož i ministři zemědělství Vlámska a Valonska (zemědělství je v kompetenci regionů) vyjadřují solidaritu s belgickými zemědělci, nicméně se odvolávají ne Společnou zemědělskou politiku EU a respektují rozhodnutí EK.
(pramen: Chiffres clé de l´agrigculture 2010 www.statbel.fgov.be/figures/d50_fr.asp#1)
Podrobné informace k různým sektorům zemědělství lze získat na portále: www.stabel.fgov/port/agr-fr.asp
4.6. Služby
Sektor služeb v Belgii prodělává v posledních desetiletích obdobný vývoj jako ve většině průmyslově rozvinutých zemích. Pod vlivem známých faktorů, jako je globalizace, liberalizace mezinárodního pohybu zboží a kapitálu, rozšiřováním EU, atd. dochází ke relativní ztrátě pozic průmyslu, především ve vztahu k sektoru služeb. Tato „desindustrializace“ probíhá i v Belgii. Za posledních 30 let se podíl průmyslu na HDP snížil z cca 30% na 17%, zatímco služby vzrostly z 53% na 72% HDP. Belgie zahrnuje do služeb i stavebnictví, které má podíl na HDP okolo 5%. Na podíl průmyslu a služeb má také vliv moderní způsob řízení podniků, kdy mnoho činností, které si dříve průmyslový podnik zajišťoval sám, dnes nechává zpracovávat externími poskytovateli služeb.
Vedle vysokého podílu na tvorbě HDP má tento sektor také rozhodující vliv na zaměstnanost, neboť v něm pracuje přes 70% práceschopného obyvatelstva.
Podskupina stavebnictví (NACE 41,42 a 43) představuje 5% hrubé přidané hodnoty (v běžných cenách)
Podskupina maloobchod a distribuce (NACE: 47), bez prodeje automobilů, je velice důležitá pro belgickou ekonomiku, jak z hlediska tvorby pracovních míst, tak z hlediska tvorby přidané hodnoty. Hodnota „produktu“ maloobchodu, je oceňována na 13% celkových produktivních aktivit v Belgii. Příspěvek do HDP - hrubá přidaná hodnota tohoto sektoru představovala 37,6 miliard €, což je podíl 13%.
MSP do 50 zaměstnanců představují 99% podniků tohoto sektoru a zaměstnávají 52% osob tohoto sektoru.
Maloobchod není vystaven riziku delokalizace, principem jeho existence je blízkost zákazníkovi.
Rizikem tohoto sektoru je růst distribučních center „low cost“, většinou provozovaných ze zahraničí a orientace zákazníků na zboží s nízkými cenami.
Podskupina„Horeca“ – pohostinství a navazující obory, (NACE 55,56) jako zpracovatelé potravin a nápojů představuje rovněž významný sektor služeb. V roce 2006 v něm působilo přes 50 000 podniků a zaměstnával okolo 125 000 osob. Podniky jsou většinou velmi malé a jejich počet má klesající tendenci. Obrat této podskupiny (NACE 55) v 2006 vzrostl o 5,7% a dosáhl hodnoty 4,5 miliardy €. Nejvíce k tomu přispěly „hotely“, jejichž obrat se zvětšil za stejné období o 6,8%. Nicméně největší podíl na celkovém obratu téměř 50% dosahují restaurace, ostatní položky- hotely, kavárny, buffé a kantýny, ubytovny a campingy a zpracovatelé jsou v poměrné rovnováze a získávají podíl mezi 14,5 až 16,5% obratu.
Sektor Horeca je tvořen prakticky výhradně MSP, působí v něm 4% tzv. nezávislých (OSVČ). Z hlediska tvorby přidané hodnoty není až tak významný, pouze 1,5% je vytvářeno tímto sektorem.
Tento sektor je poměrně zranitelný, zaznamenává největší podíl úpadků firem v Belgii, dosahuje poměrně nízké rentability, mnoho pracovních sil je angažováno jen na částečný úvazek, v sektoru jsou vypláceny nízké mzdy a poměr nákladů na pracovní sílu a přidanou hodnotu je nepříznivý, konkurence v tomto sektoru je narušena četnými podvody v daňové a sociální oblasti.
Podskupina služby podnikům (NACE 69 až 82) nazývaná také nefinanční služby patří k nejvýznamnějším sektorům služeb, který vytváří 6% přidané hodnoty belgického hospodářství a zaměstnává okolo 10% osob.
Vstupem v platnost Směrnice o službách se očekává další rozmach této podskupiny služeb.
Podskupina dopravní služby (NACE 49-52) vytváří 9% belgické výroby, představuje 8% přidané hodnoty a je charakterizována :
- přístav Antverpy zajišťuje 2/3 vývozu „Hospodářské unie Belgie a Lucemburska a ½ dovozů,
- námořní a říční doprava je dominována kabotáží,
- silniční doprava se koncentruje do oblasti Antverp (20%) a Bruselu (15%),
Dále viz kapitola 4.7 doprava.
(pramen: www.statbel.fgov.be)
4.7. Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná)
Doprava:
Belgie má dopravní infrastrukturu poměrně výkonnou a úplnou. Země je známa svojí velmi rozvinutou sítí dálnic, je nejhustší na světě. Belgické dálnice jsou také součástí evropských dopravních os. Mimořádně příznivé z hlediska bezpečnosti dopravy je skutečnost, že dálnice jsou v noci osvětleny, méně to je již oceňováno příznivci úspor energie. Železniční síť je také nejhustší na světě, avšak také jedna z nejstarších. Nízká rentabilita vede k zavírání některých neefektivních úseků. Vodní splavné cesty vytváří homogenní síť, s výjimkou pohoří Arden, která vychází ze dvou hlavních toků Meuse (Mozela ) a Escaut (Šelda). Námořní přístav Antverpy je druhý největší v Evropě a 4 na světě.
Pozemní doprava:
Silniční:
Silniční síť Belgie má 153.088 km silnic.
Z toho:
- dálnice: 1.763 km
- regionální síť 12.597 km
- provinční síť 1.349 km
- komunální síť 137.379 km
(zdroj: SPF Mobilité et transports, www.mobilite.fgov.be)
Silniční systém je zapojen do evropského sytému dálniční sítě.
Podíl silniční dopravy zboží na celkové pozemní dopravě je v porovnání s ostatními evropskými zeměmi vysoký.
Železniční: 3.513 km tratí (2008); hustota železniční sítě je 116,9 km/tis.km2; z toho je 2.955 km elektrifikováno, 558 km není elektrifikováno, přičemž 3.081 km tratí jsou dvou a více kolejné. V Belgii je 548 nádraží (stanic) železniční sítě pro přepravo osob a 597 celkem. Státní železniční společností je SNCB. Od 1.1.2005 byla SNCB přeměna na „SNCB holding“, který spravuje dvě společnosti, Infrabel, která spravuje infrastrukturní síť a bezpečnost provozu a SNCB, která zajišťuje dopravu osob a zboží. SNCB je jedna z mála „federálních“ společností, tedy v kompetenci federální vlády.
V prosinci 1997 bylo zavedeno vysokorychlostní spojení TGV mezi Bruselem a Paříží; následně pak do Londýna, do Amsterodamu a nedávno do Frankfurtu.
V roce 2008 bylo přepraveno železnicí 216,8 milionu osob (+10,3 milionů), na vzdálenost 78,3 milionů km (+1,0%) a vyjádřeno v jednotkách člověku-kilometr to bylo 10.403 milionů čl/km a 8,56 miliard tunokilometrů zboží. V železniční dopravě je zaměstnáno 36.330 osob (-2,4%). Belgie disponuje 1 469 lokomotivami, z toho 370 elektrických, 347 dieselových, 645 elektrických samohybů, 1.292 vagóny pro cestující a 11.003 vagóny pro zboží.
Liberalizace železniční dopravy od 1.1.2007 v Belgii přináší větší konkurenci a znamená pokles výkonu národní společnosti pro nákladní železniční dopravu B-Cargo (původně státní monopol NMBS-SNCB) v roce 2007 z 61,6 milionů tun v roce 2006 na 57,7 milionů tun.
Vnitrostátní vodní doprava: 1.516 km (2008) vodních cest po řekách a kanálech; kapacita této přepravy postupně vzrůstá. Pro vnitrostátní vodní dopravu je mimořádně důležitý Kanál Albert, který spojuje přístav Antverpy s řekou Meuse v Lutychu (Liège) a tím spojuje Antverpy s Rýnem a napojuje se na německou síť vnitrostátní vodní dopravy. Belgie buduje nový kanál, který by měl navazovat na řeku Escaut (Šelda) a vést na jih až do Francie s napojením na řeku Seinu.
Námořní doprava: 4 námořní přístavy, Antverpy (2. největší evropský přístav po nizozemském Rotterdamu) pokrývají 62,5 % celkové kapacity, Gent - 13,4 %, Zeebrugge - 18,9 % a Ostende - 2,5 %; belgické přístavy kryjí 24 % z celkové tonáže procházející přes přístavy na ose Le Havre – Hamburg.
Letecká: k dispozici je 5 mezinárodních letišť - Brusel/Zaventem, Lutych, Charleroi) Bruxelles Sud, Ostende, Antverpy.
V září 2004 došlo k privatizaci provozovatele letiště Bruxelles-National v Zaventem, který je známý pod akronymem BIAC (Brussels International Airport Company). V nabídkovém řízení uspěla australská společnost Macquarie, která za převzetí 70% balíku akcií od privátních držitelů zaplatila 735 mil. EUR.
V dubnu 2005 byl slavnostně otevřen nový terminál na letišti Bierset/Lutych (Liège). Nový terminál umožnil otevření 22 nových destinací a přepravu 0,4 mil. cestujících v roce 2008. Bierset rovněž slouží jako záložní letiště pro ČSA.
Letiště Charleroi (Brusel Jih) přepravilo v roce 2008 3,0 mil. cestujících a zaznamenalo tak více o 0,5 milionu oproti roku 2007. Růst by vyvolán otevřením v dubnu 2006 4 nových destinací. V lednu 2008 byla otevřena nová odbavovací hala letiště v Charleroi, které se nyní nazývá Brusel-jih .
Letiště Ostende přepravilo 0,2 mil. cestujících, Antwerpy pak 0,2 mil. cestujících.
Potrubní: délka produktovodů pro přepravu ropy činí cca 294 km, a pro přepravu plynu cca 63.447 km.
Zdroj:http://www.plan.be/databases/database_det.php?lang=fr&TM=30&IS=60&DB=TRANSP&ID=14
Telekomunikace:
Spoje jsou na velmi dobré úrovni. Telegrafní a telefonní spojení je plně automatizované. Pokud jde o rozhlasové a televizní vysílání, vedle státních médií existuje široká síť soukromých společností. Rozšířen je televizní přenos kabelovým spojením. Od 1.1. 1998 je v souladu s nařízením Komise EU trh telekomunikací plně liberalizován.
Největším telekomunikačním operátorem na belgickém trhu je fa BELGACOM, která poskytuje zejména telefonní služby (hlasové, datové telefonie a internet), GSM celulární telefonní služby, satelitní služby a pronájem terminálů a linkových služeb. V březnu 2004 Belgacom vstoupil na Belgickou burzu (IPO). O privatizaci státního Belgacomu se jednalo již dlouho a vstup na burzu byl dlouhodobě připravován.
Belgacom byl dlouhou dobu kritizován za monopolní postavení v oblasti pevných telefonních linek, vysoké ceny za neadekvátní služby. Z hlediska regulátora komunikačního trhu, Institutu belgických poštovních služeb a komunikací, bylo rozhodující nepřipustit monopolní postavení operátora na trhu. Tento aspekt hrál významnou roli v úvaze o privatizaci Belgacomu, včetně Belgacom Mobile a také u zahraničních majoritních vlastníků belgických mobilních operátorů France Telecom a KPN Telecom, kde je rovněž vysoký podíl státní účasti. V roce 2001 vláda prodala dvě licence UMTS stávajícím mobilním operátorům.
Operátoři mobilních telefonních sítí:
BELGACOM MOBILE je dceřiná společnost Belgacomu, která od 1.4.1994 provozuje mobilní síť pod jménem Proximus s následující akcionářskou strukturou: 75% Belgacom a 25% Vodafone-AirTouch International. Proximus je prvním mobilním operátorem v Belgii se 4,2 mil. zákazníků a více než 50% tržním podílem (www.belgacom.be)
MOBISTAR zahájil činnost v srpnu 1996, je druhým mobilním operátorem. Majoritním akcionářem je France Telecom 51% (s podílem státu), dalším akcionářem je belgická skupina Telinfo 6,96%, Bruficom 4,10%, 8 členné finanční konsorcium 22,94% a drobní akcionáři 15%. (www.mobistar.be)
BASE je filiálkou nizozemské společnosti KPN. Na trhu od dubna 1999 a vykazuje vysoký růstový potenciál.
Bližší informace o mobilních operátorech viz: www.astel.be
Energetika
Analýza energetického sektoru Belgického království
(Pozn.: údaje jsou k dispozici jen do roku 2007, informace k energetice jsou dostupné na portále: www.mineco.fgov.be/energy/home_fr.htm)
Spotřeba podle zdrojů
Tab. – Vývoj spotřeby primárních zdrojů energie v Belgii:
| Energetické zdroje v 1000tep | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | Index |
| 2007/2006 | |||||
| Fosilní paliva | 6 427 | 5 454 | 5 165 | 4 612 | 89,3 |
| Ropa | 24 681 | 24 858 | 23 782 | 23 073 | 97,0 |
| Plyn | 14 610 | 14 768 | 15 044 | 14 969 | 99,5 |
| Nukleární energie | 12 328 | 12 401 | 12 154 | 12 566 | 103,4 |
| Jiné zdroje (primární elektrická energie) | 707 | 609 | 960 | 682 | 71,0 |
| Obnovitelné zdroje energie – spalovatelné (biomasa, bioplyn, odpad) | 1 201 | 1 388 | 2 293 | 2 917 | 127,2 |
| Celkem | 59 954 | 59 478 | 59 398 | 58 819 | 99,0 |
Zdroj: Federální ministerstvo hospodářství, MSP a energetiky Belgie, Publikace Le marché de l´énergie en 2007 , publikováno leden 2009. (Statistiky za rok 2008 ještě nebyly publikovány)
Spotřeba primárních zdrojů energie v Belgii zaznamenává trvalý mírný pokles.
Spotřeba primárních zdrojů energie v roce 2007 byla charakterizována následujícími trendy:
pokles spotřeby fosilních paliv o 10,7 %,
snížení spotřeby ropy o 3,0 %,
lehký pokles poptávky po plynu o 0,5 %,
růst spotřeby nukleární energie o 3,4 %,
zvýšení spotřeby z obnovitelných zdrojů energie a opětovné získávání energie ze spalování odpadů o 27,2 %.
Pokles dovozu elektrické energie o 16,1% díky především navýšení brutto výroby elektřiny o 3,8%
Pokles spotřeby fosilních paliv vyplýval hlavně z poklesu poptávky po elektřině (-16,0%) a produkce v hutnictví (-10,8%).
Lze konstatovat posun ve výrobě elektřiny k elektrárnám využívajícím obnovitelné zdroje, spalování odpadu a jádra.
Díky příznivým klimatickým podmínkám v roce 2007 se výrazně snížili dodávky ropných výrobků pro domácnosti o 16,9% a přírodního plynu o 5,1%.
Jednotlivé energetické zdroje se podílely na výrobě primární energie v Belgii v roce 2007 následovně: ropa (39,2%), zemní plyn (25,4%), atomová energie (21,4%), fosilní paliva (7,8%), obnovitelné zdroje (5,0%), a ostatní (1,2%).
Na základě porovnání s rokem 2006 je možné konstatovat, že klesá spotřeba fosilních paliv (-10,7%), ropy (-3,0%), přírodního plynu (-0,5%), Naopak roste spotřeba nukleární energie (+3,4%) a obnovitelné zdroje (+27,2%).
Výroba elektrické energie
Tab. - Struktura brutto výroby elektrické energie v Belgii v letech 2005 – 2007 a podíly:
| Ukazatel v GWh | 2005 | 2006 | 2007 | |||
| Výroba elektrické energie z: | GWh | % | GWh | % | GWh | % |
| Atomové energie | 47 596 | 54,7 | 46 645 | 54,5 | 48 227 | 54,3 |
| Pevná paliva | 8 199 | 9,4 | 6 848 | 8,0 | 6 473 | 7,3 |
| Paliva plynná | 25 409 | 29,2 | 25 389 | 29,7 | 27 238 | 30,7 |
| Paliva tekutá | 1 740 | 2,0 | 1 377 | 1,6 | 813 | 0,9 |
| Obnovitelné zdroje a spalování odpadu | 2 250 | 2,6 | 3 028 | 3,5 | 3 643 | 4,1 |
| Vodní, větrná energie | 1 831 | 2,1 | 2 248 | 2,6 | 2 426 | 2,7 |
| Celková výroba brutto | 87 025 | 100,0 | 85 535 | 100,0 | 88 820 | 100,0 |
Zdroj: Federální ministerstvo hospodářství, MSP a energetiky Belgie, Publikace Le marché de l´énergie en 2007 , publikováno leden 2009 (Statistiky za rok 2008 ještě nebyly publikovány)
Celková výroba elektrické energie v belgických elektrárnách v roce 2007 byla 88.820GWh, tedy došlo ke zvýšení o 3,8%. Tento výsledek vedl ke snížení dovozů o 16,1%.
Tato výroba byla z 54,3% zajištěna z atomových elektráren.
Klasické tepelné elektrárny dodaly 38,9% vyrobené elektřiny (pevná paliva 7,3%, plynná 30,7%, z toho zemní plyn 28,6%, mazut 0,9%, celkem tedy 34.524 GWh, což je o 2,7% více než v předchozím roce.
Zbytek výroby byl zajištěn přečerpávajícími stanicemi (1,5%), vodní energie (0,4%), větrná (0,6%), pára ze spalování odpadů a sluneční energie (0,3%), obnovitelné zdroje a spalování odpadů (4,1%).
Vývoz a dovoz elektrické energie
Celkový obrat zahraničního obchodu s elektřinou představoval v roce 2007 24.853 GWh, což znamená pokles o 9,8% o proti předchozímu roku.
Stupeň „otevřenosti“ Belgie ve vztahu k dodávkám elektrické energie byl v roce 2007 27,6% (30,5% v roce 2006).
Záporné saldo bilance vývozu a dovozu elektrické energie se snížilo na 33,3% v roce 2007.
Tab. Bilance zahraničního obchodu s elektřinou 2000- 2007
| GWh | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 |
| Dovoz | 11 645 | 15 818 | 16 658 | 14 664 | 14 567 | 14 328 | 18 853 | 15 816 |
| Vývoz | 7 319 | 6 712 | 9 070 | 8 254 | 6 789 | 8 024 | 8 696 | 9 037 |
| Obrat | 18 964 | 22 530 | 25 728 | 22 918 | 21 356 | 22 352 | 27 549 | 24 853 |
| Saldo | -4 326 | -9 106 | -7 588 | -6 410 | -7 778 | -6 304 | -10 157 | -6 779 |
Zdroj: Federální ministerstvo hospodářství, MSP a energetiky Belgie, Publikace Le marché de l´énergie en 2007 , publikováno leden 2009
Energetická závislost:
Belgie dováží velkou část sví primární energie, obzvláště ropu, plyn a uhlí. Celková míra závislosti (poměr netto dovozu energie k vnitřní hrubé spotřebě primární energie) je 88% a má tendenci k poklesu v důsledku poklesu spotřeby. V roce 1973 byla závislost ještě téměř 95%, nejnižší byla v roce 1999, kdy přesahovala lehce 82%.
Ropa a ropné výrobky: Míra závislosti 53%. Belgie dováží 100% svých potřeb ropy, vyrábí značné množství ropných výrobků (rafinérie v Antverpách), které reexportuje. Dovozy ropy pochází z: Saudská Arábie - 12,8%, země Blízkého a Středního východu – 12,6%, Ruská federace – 44,8%, Norsko – 21,1%, Afrika celkem - 4,2%, Venezuela - 2,5%, zbytek Ameriky –1,9%.
Zemní plyn: Nizozemsko -39,6%, Norsko - 33,2%, Katar - 12,6%, Ruská federace - 4,6%, Alžírsko a ostatní spotové nákupy a krátkodobé nákupy (10%).
Uhlí: Austrálie – 31,3%, USA – 23,3%, Jihoafrická rep. – 22,1%, Ruská federace – 13,6%.
Za vlastní zdroje energie lze pokládat pouze obnovitelné zdroje energie (bioplyn, vodní energie, větrná energie, biomasa, sluneční energie, druhotně získaná pára, energie ze zpracování odpadů). Tyto nezávislé zdroje představují 5,4% brutto výroby elektrické energie.
Belgie má značně diverzifikované zdroje jak geograficky, tak podle typu zdroje energie, což snižuje rizika energetické bezpečnosti.
Trh plynem
Zásobování země plynem je zabezpečené hlavně z Nizozemska (39,6%), Norska (33,2%), Alžírska (2,2%), Ruské federace (4,6%), Velké Británie (1%). Od roku 2007 se dováží plyn z Kataru (12,6%) přes nový terminál v přístavu Zeebrugge. Dovoz z Kataru nahradil zemní plyn nakupovaný v Alžírsku. Dovozy z Ruska se realizuje přes Německo. Při „plynové krizi“ v lednu 2009 se ukázalo, že Belgie odebírala plyn z Německé sítě, aniž by se projevil pokles dodávek z RF do Německa.
Celkový objem spotřeby plynu v roce 2007 představoval 194.682 v GWh, zatímco v roce 2006 to bylo 193.244. Meziroční nárůst spotřeby v roce 2006 představoval 0,7 %.
Tab.– Struktura spotřeby plynu v Belgii v letech 2005 – 2007 a růst:
| Spotřeba plynu v GWh | 2005 | 2006 | 2007 | Index 2007/06 |
| Obyvatelstvo, obchod | 71 267 | 68 395 | 62 153 | 90,9 |
| Průmysl | 52 555 | 61 700 | 65 209 | 105,7 |
| Elektrárny | 52 479 | 52 097 | 55 526 | 106,6 |
| Ostatní -ne-energetická | 11 444 | 11 052 | 11 794 | 106,7 |
| Celkem: | 187 745 | 193 244 | 194 682 | 100,7 |
Zdroj: Federální ministerstvo hospodářství, MSP a energetiky Belgie, Publikace Le marché de l´énergie en 2007 , publikováno leden 2009
Primární spotřeba zemního plynu se v roce 2007 lehce snížila o 0,5%.
Finální Spotřeba se naopak lehce zvýšila o 0,7%, v důsledku růstu spotřeby v průmyslu a při využití plynu jako suroviny neenergetického charakteru.
Naopak je konstatováno výrazní snížení spotřeby domácností a obchodů o 9,1%.
Potřeba zemního plynu pro elektrárny roste za posledních 5 let tempem 6,3%.
Oblast plynového hospodářství je z 81% monopolizována společností Distrigas (dceřiná společnost Tractebelu), která zajišťuje transit plynu (kapacita je 48 mil. m3). Celková délka vysokotlakých plynovodů činí 3.760 km, přijímací kapacita nového překladiště plynu v přístavu Zeebrugge je 40 bil. m3/rok.
Ruský plynárenský gigant Gazprom vyjádřil již v roce 2005 belgické vládě zájem na vybudování skladu plynu v lokalitě Campine v Belgii.
V červnu 2006 Gazprom uzavřel s belgickým správcem distribučních sítí plynu firmou Fluxys protokol týkající se zřízení skladu v Campine. Kapacita skladu byla plánována mezi 200 až 300 miliony m3 a náklady na vybudování měly představovat 150 až 200 milionů €, přičemž 75% nákladů měl nést Gazprom a 25% Fluxys. Za tím účelem obě společnosti založily společnou akciovou společnost Poederlee Gas Storage (PGS), s.a.
Hlavním zájmen na skladování plynu byla údajně blízkost Velké Británie, jejíž trh plynem se rozvíjí velmi dynamicky.
Belgický zákon však dává přednost skladování plynu v Belgii pro dodavatele plynu na belgický trh. Z těchto důvodů požádaly Gazprom a Fluxys belgické Ministerstvo Energie (SPF Economie, PME, Classes moyennes et Energie), ministra o výjimku ze zákona.
Ministr požádal o názor belgického regulátora trhu energií (Commission de régulation de l´électricité et du gaz – ve zkratce: Creg). Creg vydal negativní stanovisko k poskytnutí výjimky ze zákona. Na základě tohoto doporučení, ministr výjimku neudělil.
Trh ropy a ropných produktů
Tab.– Spotřeba ropy a ropných produktů v Belgii vletech 2005 – 2007v tis. tunách:
| Název/rok | 2005 | 2006 | 2007 | Variace 2007/2006 |
| Zpracovatelský sektor | 2 167 | 2 644 | 2 628 | 99,4 |
| Energetický sektor | 34 | 24 | 33 | 137,5 |
| Celkem zpracovatelský a energetický sektor | 2 201 | 2 668 | 2 661 | 99,7 |
| Průmysl | 1 248 | 1 221 | 1 078 | 88,3 |
| Doprava | 9 429 | 9 246 | 9 128 | 98,7 |
| Domácnosti a podobné | 5 703 | 4 797 | 4 120 | 85,9 |
| Neenergetický sektor | 6 348 | 5 985 | 6 158 | 102,9 |
| Finální spotřeba | 22 728 | 21 249 | 20 484 | 96,4 |
| Disponibilní zdroje | 24 655 | 23 618 | 22 879 | 96,9 |
Zdroj: Federální ministerstvo hospodářství, MSP a energetiky Belgie, Publikace Le marché de l´énergie en 2007 , publikováno leden 2009
V roce 2007 se dovezlo do Belgie 36.606 tis. tun surové ropy. Znamenalo to navýšení o 4,1%.
34,9% se dováží ze zemí OPEP. Největšími dodavateli jsou: Ruská federace - 44,8%, Saudská Arábie – 12,8%, Irán – 11,2%, Norsko – 9,3%, Irák – 1,2%, Venezuela 2,5%, Libye – 1,0%, Nigérie – 0,9%, západní Evropa (bez Norska) – 11,8%.
Rafinerie
Belgie disponuje významnou rafinerií. Belgian Refining Corpaoration N.V. se nachází v severní části přístavu Antverpy. Její kapacita destilace byla v roce 2008 40.883 tis. tun, což představuje zvýšení o téměř 5%. Kapacita destilace se zvýšila i v předchozím roce +5,6%, nicméně zdaleka nedosahuje výkonů kupř. z roku 1979, kdy bylo destilováno 55.514 tis. tun ropy.
Pevná paliva
Spotřeba pevných paliv v Belgii trvale klesá od roku 2000. Hutnictví, které prošlo hlubokou restrukturalizací, snížilo spotřebu o 42,6% mezi lety 2000 až 2007. Koksárny spotřebovávají za stejné období o 11,1% méně, průmysl (bez hutí) o 15,6% a elektrárny o 49,1%.
Z pevných paliv se snižuje potřeba uhlí, naopak spotřeba lignitu roste (+6,1%) v sektorech jako cementárny a chemie. Nicméně podíl lignitu na trhu pevných paliv představuje jen 5,1%, zbytek 94,9% připadá na kamenné uhlí.
Belgie dováží 100% své potřeby uhlí.Celkem dovezla v roce 2007 7.415 kt uhlí. Hlavní dodavatelé jsou (2007): Austrálie (31,3%), USA (23,3%), Jihoafrická republika (22,1%¨), Rusko (13,6%), Polsko (0%, ale ještě v 2002 to bylo 5,2%), EU (2,6), Kanada (2,5%), dále pak Čína, Kolumbie, Vietnam (do 0,5%) .
Energetická strategie Belgie
Belgická vláda přehodnocuje dosavadní energetickou politiku státu ve světle vysokých cen ropy a plynu a zvyšující se závislosti celé Evropské unie na vnějších energetických zdrojích. Vláda zadala vypracování studie o budoucích energetických potřebách Belgie, zpracovala ji tzv. „Komise Energie 2030“.
Náklady na výrobu elektřiny v Belgii jsou nižší než v Německu a Nizozemsku a V.Británii, ale vyšší než ve Francii. Relativně nízké výrobní náklady vedou k nižším cenám elektřiny pro podniky. Ceny pro domácnosti jsou ale naopak o 5% vyšší než v případě sousedních zemí. Stejně tak ceny plynu jsou nižší pro podnikatele, ale vyšší pro domácnosti.
Lze pozorovat tyto dlouhodobější vývojové tendence v Belgii:
- silný pokles spotřeby pevných paliv vyvolaný obecným poklesem spotřeby ve 3 sektorech, které nejvíce užívají tento zdroj energie – koksovny, hutě a elektrárny;
- mírný pokles spotřeby ropy v důsledku ztráty konkurenceschopnosti v důsledku zvyšování cen surové ropy;
- nezměněný přínos jaderné energie;
- snížení primární spotřeby přírodního plynu v důsledku poklesu spotřeby v průmyslové výrobě. Proti této tendenci působí zvýšení spotřeby přírodního plynu elektrárnami náhradou za pevné paliva;
- zvýšení významu využívání větrné energie a obnovitelných zdrojů v energetické bilanci;
www.mineco.fgov.be/energy/energy_statistics/Statistics_fr_014.htm
Náročnost primární spotřeby energie, počítané jako poměr objemu spotřeby primární energie a HDP, naznačuje změnu tendence pozorované od r. 1996. V letech 1980 až 1985 došlo k výraznému poklesu, pak se opět projevuje konstantní růst až do roku 1996, kdy přichází opět fáze poklesu energetické náročnosti až do roku 2005 s výjimkou roku 2003. Pro sledované období od r. 1980 do roku 2005 lze konstatovat, že dochází k progresivnímu odpoutání energetické náročnosti a ekonomického růstu.
Zatím co průmysl a obzvláště hutnictví snižuje dlouhodobě svoji finální spotřebu energie, domácnosti, terciální sektor a doprava finální spotřebu zvyšují .
Podrobně: www.mineco.fgov.be/energy/energy_statistics/Statistics_fr_014.htm
V provozu jsou 2 jaderné elektrárny, celkem 7 reaktorů. (Doel 1-4, Tihange 1-3), uvažovaná výstavba dalších již nebyla po Černobylské katastrofě realizována. Vláda přijala rozhodnutí uzavřít své 40 let staré jaderné elektrárny v období 2015 (elektrárna Doel) a o 10 let později Tihange. Zákon z 31. ledna 2003 předpokládá ukončení provozu jaderných elektráren v období mezi roky 2015 a 2025. Obě jaderné elektrárny pokrývají 55% plánované spotřeby el. energie do období 2015. Předpokládá se, že zejména centrála v Tihange by mohla dodávat el. energii ještě 20 let po roce 2015.
Ministr Paul Magnette vytvořil studijní skupinu expertů, která měla za úkol provést analýzu budoucího energetického mixu s přihlédnutím ke všem závazkům Belgie vyplývajících z „Energetických balíčků EU“ a Kyoto protokolu.
Na základě této studie rozhodl ministr Magnette a následně vláda schválila návrh na prodloužení využívání nejstarších 3 reaktorů o 10 let. Demise belgické vlády v dubnu 2010 však znemožnila, aby tento návrh vlády byl schválen parlamentem v nějaké zákonné normě.
Hlavními argumenty pro prodloužení využívání atomových elektráren jsou:
- zajištění energetické bezpečnosti, které bez jádry nelze ani přes výrazný nárůst obnovitelných zdrojů energie v Belgii;
- plnění závazku na snižování CO2;
- životnost zařízení umožňuje další využívání
- amortizované investice umožňují generovat mimořádný zisk, jehož zdanění by mohlo přinést až miliardu € ročně do belgického rozpočtu.
- prodloužení využívání atomové energie bude doprovázeno zvýšenými investicemi do obnovitelných zdrojů a úspor energie.
Tento návrh vyvolává samozřejmě kritické reakce zelených a ekologických stran a hnutí. Zpochybňují závěry expertní studie, krok ministra Magnetta pokládají za porážku a ustupování atomové loby, zpochybňují bezpečnost atomových elektráren a připomínají nedořešenou otázku ukládání vyhořelého paliva. Mají obavy, že tento krok povede k celkové změně energetické politiky, která podpoří zachování atomové energie a tím k omezování rozvoje obnovitelných zdrojů.
Součástí návrhu je i využívání mimořádného zisku z již amortizovaných atomových elektráren k posílení budování kapacit obnovitelných zdrojů energie a snižování deficitu státního rozpočtu.
Vlastnická struktura
Za poslední 3 roky se vlastnická struktura energetických společností zásadně změnila a tento proces ještě pokračuje. Hlavním impulsem všech změn byla fúze francouzské společnosti Gaz de France (GDF) a francouzsko-belgické společnosti Suez. Aby se tato fúze mohla uskutečnit stanovila Evropská komise určité podmínky, které měly posílit proces liberalizace trhu energií a posílit konkurenci na tomto liberalizovaném trhu.
Fúze francouzského státního GDF a francouzsko-belgického operátora Suez a závazek Pax electrica II vyvolala řadu změn na energetickém poli v Belgii.
První změna se týkala SPE-LUMINUS, druhého největšího výrobce elektrické energie v Belgii po společnosti Electrabel. Společnost Centrica největší britský výrobce elektrické energie uplatnila v roce 2008 svá předkupní práva na podíl 25,5%, který francouzská společnost GDF - Gaz de France měla v belgické společnosti Société de Production d´Electricité, známá pod zkratkou SPE Luminus. Odprodej podílu byla jedna z podmínek Evropské komise, aby souhlasila s budoucí fúzí GDF a Suez. SPE byl 2. největší výrobce elektřiny v Belgii. Tím Centrica získala 51%, tedy většinu. Zbylých 49% drží belgické obce a banky.
Jenže společnost Centrica rozhodla odprodat svůj podíl v SPE Luminus francouzské společnosti EDF výměnnou za 20%, které EDF má ve společnosti British Energy.
Fúzí francouzské společnosti GDF (Gaz de France) s belgicko – francouzskou společností Suez vznikla v roce 2008 nová „francouzská“ společnost GDF-Suez, do které také patří společnost Electrabel, největší výrobce elektrické energie v Belgii.
Suez se zavázal k prodeji své filiálky Distrigaz, ve které držel 57,24%. Uskutečnilo se to ve prospěch italské společnosti ENI. Operace představovala transakci ve výši 2,7 miliard €.
ENI však musela vyřešit jednu podstatnou náležitost. Belgická společnost Publigaz, jejímž vlastníkem je sdružení belgických obcí, měla na Distrigaz předkupní právo. ENI s společností Publigaz intenzivně jednala a dohodla se a poskytla záruky na bezpečné zásobování plynem v Belgii.
Suez se rovněž zavázal snížit své podíly ve společnosti Fluxys (správce distribuční sítě plynu v Belgii) z 57 na 46%. Příjemcem tohoto podílu by měla být místní firma Publigaz.
Naopak Suez zvýšil svůj podíl v terminálu v přístavu Zeebrugge z 57 na 67%.
Z výše uvedených informací vyplývá, že vlastnická struktura se stále mění a vyvíjí, není přehledná. Rozhodující vliv v těchto společnostech má Francie, respektive francouzské firmy, které jsou ale z větší či menší míry ve vlastnictví francouzského státu.
Rizika
Rizika energetické bezpečnosti spočívají jednak ve skutečnosti, že Belgie za poslední léta ztrácí svůj vliv na energetických společnostech. Největší vliv na Belgii tak má Francie, kde stát drží významné podíly ve společnostech EDF a GDF-Suez, které zase vlastní energetické společnosti zajišťující výrobu a distribuci energie v Belgii. S ohledem na velmi dobré politické vztahy a silné ekonomické vazby nejsou tato rizika velká.
V souvislosti s fúzí GDF-SUEZ belgická vláda očekávala, že získá tzv. zlatou akcii, která by jí umožnila ovlivňovat, event. vetovat některá rozhodnutí francouzského vedení společnosti. Toho však belgická vláda nedosáhla.
V současné době není znám žádný projekt, který by znamenal vstup Čínského, Ruského, Indického kapitálu do tohoto sektoru. (Pozn. Čínské investice v Belgii jsou poměrně malé a směřují do logistiky - skladů, distribuce).
Dalším rizikem je budoucnost atomové energie. Na jedné straně se jeví její další existence jak z hlediska energetické bezpečnosti, tak z hlediska plnění závazků na snižování CO2 jako nezbytná. Odpor ekologických politických stran a hnutí znejišťuje budoucnost, to brzdí investice do výzkumu a rozvoje atomové energie. Belgie má velmi aktivní výzkumné středisko v Mol, které má také kontakty na český výzkumný ústav v Řeži.
Belgie plánuje zajistit velkou část svého slibu na dosažení vyššího podílu obnovitelných zdrojů energie výstavbou větrných elektráren v pobřežním pásmu Severního moře. Náklady jsou vysoké, efektivnost poměrně nízká a veřejnost i podnikatelská veřejnost se již brání akceptovat zvýšení cen veškeré energie, aby se garantovaly vyšší ceny obnovitelné energie.
Belgický zákon z 31.1.2003 stanovil, že sedm atomových reaktorů, které se nacházejí v Belgii a které vyrábí více než polovinu potřeby elektrické energie Belgie budou v letech 2015 až 2025 uzavřeny. Tři reaktory jsou ve Valonsku v Tihange a čtyři reaktory ve Vlámsku v Doel. (Pozn.: Byl to tehdy kompromis koaliční vlády s účastí zelených).
Již před volbami (10.6.2007) vyjadřovali politici předních politických stran názor, že zákon z roku 2003, který stanovil postupné zavírání atomových reaktorů v Belgii, je nutné změnit, respektive využít jednu ze záchranných klausulí, která umožňuje časový program zavírání atomových elektráren změnit v závislosti na energetické situaci. Projednávání a přijetí opatření tzv. Energeticko-klimatického balíčku posiluje diskusi o opětovném rozvoji výroby atomové energie, bez které by zřejmě Belgie nemohla zajistit bezpečnost zásobování a dosáhnout snižování emisí CO2.
Zastánci renesance atomové energie navrhují urychlit výzkum takzvané 4. generace jaderných reaktorů. Tento projekt je uložen výzkumnému středisku CEN (Centre d´étude de l´énergie nucléaire) v Mol (Vlámsko). Projekt se nazývá „Myrrha“ a CEN disponuje rozpočtem 570 milionů €. Cílem je připravit pro průmyslové využití technologii s větší efektivitou výroby elektrické energie při výrazném snížení radioaktivního odpadu. Tato zelená atomová energie by měla být k dispozici v roce 2030.
Electrabel, belgická společnost (původně součást skupiny Suez), která provozuje jaderné elektrárny, rovněž tlačí na rozhodnutí vlády o budoucnosti atomové energie a v souvislosti s mimořádnou daní, kterou by měla přispět k vyrovnání veřejných financí v roce 2008 a 2009 (viz Veřejné finance), má Electrabel silný argument pro jednání.
- Energeticko-klimatický balíček
Belgická vláda prezentovala energeticko-klimatický balíček předložený EK 23.1.2008 jako negociační úspěch belgické vlády. Podle jeho slov se podařilo spojit ambiciózní ekologický cíl s náklady, které budou všechny zatěžovat co možná nejméně.
Belgii se podařilo vyjednat podmínky, které budou znamenat snížení původně očekávaných nákladů ve výši 1% HDP, tedy 3 miliardy € na 0,7% HDP, což jsou necelé 2 miliardy €.
Pozice Belgie k tématům „balíčku“:
a) Revize směrnice o obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů.
Belgie obdržela výjimku a nebude muset participovat na mechanismu „solidarity“, t.j poskytnout 10% z výnosů prodeje povolenek CO2 ve prospěch „chudších“ zemí.
Belgie rovněž vítá, že v rámci ETS obdrží sektory, které se nejvíce podílejí na obchodování povolenkami, určité kvóty emisí zdarma, dokud nebudou uzavřeny dohody s největšími znečišťovateli planety (USA, Čína, Indie...), což umožní udržet konkurenceschopnost těchto sektorů.
b) Rozhodnutí o rozdělení úsilí k dosažení redukčních cílů emisí skleníkových plynů
Redukování emisí CO2 v Belgii o 15% se bude z velké části týkat veřejnosti - bydlení a dopravy, které dnes nepodléhají kvótám emisí CO2. V Belgii patří tyto otázky do kompetence regionálních vlád (Vlámsko, Valonsko a hlavní město Brusel). Již dnes existují rozdíly kupř. ve zdanění vozidel podle výše emisí a užší spolupráce a koordinace si vynutí reformy stávajícího principu odpovědnosti.
Belgie se významně angažuje v rozvojové pomoci a proto vítá, že bude možné do redukce emisí skleníkových plynů započítat i snížení emisí dosažené v jiných zemích za pomoci Belgie.
c) Směrnice o zachytávání a ukládání CO2 do geologického podloží.
Belgie má vyvinuty a vyzkoušeny technologie k zachycování CO2 tepelných elektráren, úložiště se však budou muset teprve vybudovat. Belgie tuto možnost vítá, nicméně ji považuje za opatření pouze přechodné.
d) Směrnice na podporu výroby energie z obnovitelných zdrojů.
Nejdůležitější pro Belgii je, že navýšení podílu obnovitelných zdrojů energie bude počítáno na základě spotřeby energie (a nikoliv na bázi výroby energie). Belgie je velký dovozce el.energie (10%) a počítá s tím, že bude dovážet energii z obnovitelných zdrojů a ta se bude započítávat do stanoveného podílu (13%).
Belgie má zpracovány již dnes 3 projekty na vybudování větrných polí na belgickém pobřeží. Tato zařízení, až budou dobudována, by sama o sobě měla naplnit z poloviny belgický cíl na zvýšení podílu obnovitelných energií.
Ve výstavbě jsou tři důležité projekty:
1) C-Power Z celkového počtu 60 větrníků bylo do října 2008 předáno šest. Jedná se o investici v objemu 900 mil. € a o celkovém výkonu 300 MW. Roční produkce elektřiny je odhadována na 1000 GWh, představující spotřebu 255 tisíc domácností.
2) Eldepasco Projekt výstavby 36 větrníků ve vzdálenosti 35 km od pobřeží o výkonu 216 MW. Roční produkce parku je odhadována na 735 GWh.
3) Belwind Výstavba ve vzdálenosti 46 km od pobřeží v oblasti Zeebruge. Investice v objemu 900 mil. € o výkonu 330 MW s roční produkcí 1,2 TWh, představující spotřebu 330 tisíc domácností. Má být předána koncem r. 2010.
4.8. Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc
Belgie poskytuje na federální úrovni přímou rozvojovou pomoc, prostřednictvím specializovaného odboru MZV. Pro tuto spolupráci jsou zákonem specifikovány tzv. „partnerské země“ (18 od r.2003, z nich je 13 afrických zemí, 3 v Latinské Americe, Palestina a Vietnam), kam pomoc prioritně směřovat: Alžírsko, Bénin, Bolivie, Burundi, Ekvádor, Jihoafrická republika, Kongo DR, Mali, Maroko, Mosambik, Niger, Uganda, Peru, Rwanda, Senegal, Tanzanie, Palestinská území, Vietnam. Ze seznamu prioritních zemí byly vyřazeny: Burkina-Fasso, Kambodža, Laos, Etiopie, Pobřeží slonoviny.
To však neznamená, že by Belgie nepomáhala dalším zemím, včetně těch, které ztratily statut prioritních.V posledních letech směřovala rozvojová pomoc do dalších více než 50 zemí, počínaje Afganistanem, přes Čínu, Kubu a konče Zimbabwe.
Agendu přímé pomoci spravuje na MZV útvar, který se v roce 2010 přejmenoval na DGD (Direction Générale Development) (původně :DGIC (Directorate General for International Cooperation). Na portále MZV (www.diplomatie.belgium.be) je k dispozici Výroční zpráva 2009 s podrobným komentářem k aktivitám Belgie v rozvojové spolupráci.
Při realizaci rozvojových programů se belgické MZV opírá o za tímto účelem zřízenou instituci BTC (Belgian Technical Co-operation), která působí jako veřejná akciová společnost se sociálním posláním, jejímž výhradním majitelem je federální stát. BTC má exkluzivitu na realizaci mezivládních rozvojových projektů, přičemž vztah mezi ní a státem je založen na manažerském kontraktu. (www.btcctb.org)
Belgie věnovala v roce 2009 na rozvojovou pomoc 1.873.954 tis, €, to je 0,55% HNP. To je navýšení o proti roku 2008 v absolutní hodnotě o 13,3% i v podílu na HNP. (V roce 2008 byla rozvojová pomoc Belgie: 1.654.256 tis €, což představovalo 0,48% HNP (hrubý národní příjem). Znamená to, že se celková pomoc stále zvyšuje neboť v roce 2007 byla hodnota pomoci 1.425.353 tis. €, což bylo 0,43% HNP. V této hodnotě jsou zahrnuty vládní pomoc, příspěvky nevládních organizací, příspěvky vlády do multilaterálních rozvojových institucí, půjčky Belgie jiným státům, včetně odpuštění pohledávek.
Cílem Belgie je dosáhnout výše 0,7% HNP v roce 2010 v souladu s dohodami Společnosti národů. Zatím půjde cestou postupného navyšování částky. V současnosti zaujímá Belgie výší prostředků na rozvojovou pomoc na hlavu 7. místo ve světě, v absolutní částce 11. místo. Členění a zdroje rozvojové pomoci viz: www.dg-d.be.
V poslední době je mimořádná pozornost věnována Kongu (Demokratická republika Kongo). V březnu 2007 byl v Kinshase podepsán program spolupráce na období let 2008-2010, který počítá s rozpočtem 65 milionů € ročně. Kongo D.R. se stává největším příjemcem rozvojové pomoci z Belgie a získává přes 11% celkové pomoci, kterou Belgie poskytuje. Program se zaměřuje na pomoc při vybudování násl. sektorů: zdraví, vzdělávání, základní infrastruktura (voda, energie, cesty, asanace). Jako nový prvek zahraniční rozvojové pomoci přichází Belgie s novým projektem nezývaným „L´Aide pour le commerce“ – (Na pomoc obchodu). Projekt byl vyhlášen 11.08.2008 a jeho smyslem je pomáhat rozvojovým zemí v exportu především zemědělských produktů. Do určité míry je to reakce Belgie na neúspěšná jednání WTO/OMC.
Souhrnná teritoriální informace
- 1. Základní informace o teritoriu
- 2. Vnitropolitická charakteristika
- 3. Zahraničně-politická orientace
- >> 4. Ekonomická charakteristika země
- 5. Finanční a daňový sektor
- 6. Zahraniční obchod země
Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)
