- 10.1. Významné události v následujícím roce a jejich dopady na ekonomickou sféru země
- 10.2. Trendy, vstup země do mezinárodních uskupení, přijetí nových zákonů, daní apod.
- 10.3. Nové možnosti pro český export či jinou ekonomickou spolupráci s ČR
10.1. Významné události v následujícím roce a jejich dopady na ekonomickou sféru země
Základní otázkou roku 2010 i nadále zůstává v jakém rozsahu se podaří zmírnit dopady finanční a bankovní krize na hospodářský vývoj Belgie, obnovit růst a zaměstnanost. Současnou situaci lze charakterizovat výrokem guvernéra Belgické národní banky: Belgie vystoupila s recese, ale ještě ne z krize.
Belgie je malá země s vysokou mírou otevřenosti, a tudíž silně závislá na vnějších vlivech a konjunktuře světového hospodářství.
Současné prognózy předpokládají velmi nízký růst HDP v roce 2010 ve výši 1,3 až 1,44% a pro rok 2011 1,6 až 1,9%. Nicméně vývoj z prvé dvě čtvrtletí 2010 naznačují, že by vývoj mohl být výrazně lepší. V porovnání se stejným obdobím roku 2009 dosáhl HDP růstu v I/2010 +1,6% a v II/2010 +2,2%.
Belgie čelí dlouhodobě dvěma závažným rozpočtovým problémům, a to nákladům vyplývajícím ze stárnutí populace a ze státního dluhu, který po řadě úspěšných let začíná opět narůstat, deficit veřejných financí v roce 2009 dosáhl 20 miliard €, necelých 6% HDP. Dosažení rovnováhy podle přijatého Paktu stability se předpokládá až v roce 2015, dosažení hranice maastrichtských kritérií (3%HDP) v roce 2012. To jistě ovlivní celou řadu položek veřejných výdajů. Zdá se, že není politicky průchodné navyšování daní nebo odbourávání daňových výhod. (Viz též kapitola 4.1). Vlámsko, se svými tendencemi posilovat svoji autonomii, chce využít své lepší rozpočtové situace k prosazení institucionálních změn výměnou za kontribuci do federálního rozpočtu. To jistě přinese obtížná politická jednání, které nepřispějí k politické stabilitě země.
Prudký výkyv inflace v posledních měsících roku 2007 a v prvních měsících roku 2008 (6% v červnu 2008, y/y) vyvolávaly obavy z dalšího vývoje. Tento vývoj vedl ke snižování kupní síly obyvatelstva a obavy zapříčiňují pokles výdajů na spotřebu a to vyvolává pokles poptávky po spotřebním zboží. V programu vlády bylo také pomoci zvýšení kupní síly obyvatelstva pomocí příspěvků na zvýšené náklady za energii. Bankovní krize, která se začala plně v Belgii projevovat koncem září 2008 zastínila předchozí problémy, které se ve světle velké krize zdají být méně vážnými. Ostatně následná hospodářská krize odsunula do pozadí i politické rozpory Belgie a jednání o reformě státu během krize neprobíhali. Byl to však jen odklad problému, ovlivněný také regionálními volbami v červnu 2009. Klíčová otázka rozsahu a obsahu institucionální reformy, která byla hlavním jablkem sváru při koaličních jednáních během druhé poloviny roku 2007 a která vedla ke krachu dvou Letermových pokusů zformovat původní oranžovo-modrou koalici, zůstávala tedy i nadále nevyřešena a na konec vyústila v dubnu 2010 v politickou krizi. Jedna z politických stran, vlámská Open VLD vystoupila z koalice a vláda Yves Leterma opět padla. Radikalizace vlámského obyvatelstva přinesla pak při předčasných volbách 13. června 2010 výrazné vítězství nacionalistické vlámské strany N-VA, kterou vede Bart De Bewer a dosavadní jednání o vytvoření nové kolace se nedaří. Nová vláda by měla provést tzv. 6. reformu Belgie, na principech se však politické strany nemohou dohodnout.
Vnucuje se spekulativní otázka o rozpadu Belgie. Na tuto otázku nelze seriózně odpovědět. Belgie směřuje jednoznačně ke konfederativnímu uspořádání, kdy federální vláda bude „ve službách“ regionálních vlád, které budou realizovat svou vlastní politiku a budou spravovat větší část veřejných financí.
10.2. Trendy, vstup země do mezinárodních uskupení, přijetí nových zákonů, daní apod.
Belgická politická scéna se v rámci tzv. Lambermontských dohod z roku 2001 sjednotila na dalším posílení pravomocí regionů a jejich vlád, které zahrnují oblasti: hospodářské politiky a podpory zahraničních investic, zaměstnanosti, základního a aplikovaného vědeckého výzkumu, dopravy a veřejných prací, zahraničního obchodu, zemědělství a životního prostředí, školství, zdravotní a sociální péče, turistiky, energetiky a vodohospodářství, samosprávy a rovněž dílčí fiskální autonomie regionů.
V oblasti zahraničního obchodu zůstává na federální úrovni v činnosti, leč se značně okleštěnou agendou ACE (Agentura pro zahraniční obchod, dříve OBCE - Belgický úřad pro zahraniční obchod), která organizuje podnikatelské mise s etiketou “belgické”, obvykle vedené následníkem trůnu princem Filipem (Philippe). V její kompetenci zůstává informační služba pro podnikatelskou veřejnost. Tím de facto přestal existovat na celobelgické úrovni partner, se kterým bylo možné koordinovat akce spojené se zahraničně obchodní agendou. Agendu podpory exportu převzaly od 1.1.2002 plně regionální agentury: Flanders Investment and Trade, AWEX (Valonsko) a Brussels Export (Brusel. region). Došlo ke sloučení agentur na podporu exportu a přílivu PZI do Belgie jak ve Valonsku tak ve Vlámsku. Proexportní a investiční politika je tak zastřešena vždy pod jednou agenturou – AWEX, resp. F.I.T.
V současné době je patrné, že i přes určitou koordinaci výše zmíněné agentury připravují svůj model činnosti a obchodní spolupráce se zahraničím značně autonomně. Pro zahraniční partnery to má ten dopad, že se musí do budoucna orientovat výhradně na jednotlivé regiony a znát jejich specifika počínaje strukturou institucí a jejich pravomocemi, přes rozdílné právní úpravy a podmínky pro podnikání (vč. rozsahu např. investičních podmínek) a konče rozdílným daňovým zatížením (místní/regionální daně). Jednotlivé regiony mají už dnes pravomoc k uzavírání mezinárodních ujednání. V souladu s tím ČR uzavřela samostatné smlouvy s regionem Vlámska a Valonska. Charakter, forma i intenzita této spolupráce je rozdílná a s prohlubující se regionalizací se budou tyto nůžky dále otevírat.
10.3. Nové možnosti pro český export či jinou ekonomickou spolupráci s ČR
Belgie obdobně jako ČR nemá k dispozici surovinové zdroje, které musí dovážet a následně jejich zpracováním produkovat výrobky s vysokou přidanou hodnotou. Lze říci, že ČR se v tomto směru nachází ve stejné situaci jako Belgie. Bariéry pro vstup na belgický trh vzhledem k členství ČR v EU neexistují. Export výrobků a služeb je podmíněn nejen kvalitou, užitnou hodnotou a konkurenční cenou výrobku, ale především poptávkou na trhu. V případě, že český výrobce má k dispozici sofistikovaný výrobek nebo službu, musí si uvědomit, že pokud na trhu není po tomto výrobku poptávka, je výrobek neprodejný. Z této skutečnosti vyplývá, že pro exportéry je marketingový průzkum trhu prvořadou a nezbytnou podmínkou úspěšného exportu.
Tempa růstu exportu ČR do Belgie dosahovaná v minulých letech byla zcela mimořádná a tyto ekonomické výsledky byly zejména ovlivněny:
· vstupem ČR do EU k 1. květnu 2004, kdy došlo k volnému pohybu zboží a tím i k pádu psychologické bariéry.
· odpadlo proclívání zboží na hranicích a české firmy tak mohly rychleji reagovat na aktuální podmínky belgického trhu
· belgické podniky, které jsou majoritními vlastníky řady českých podniků, na základě liberalizace tržních podmínek, zvýšily import ze svých filiálek z ČR, jejichž výrobky splňují belgické/mezinárodní technické i kvalitativní parametry při nižších výrobních nákladech. Mateřské podniky pak českou produkci realizovaly na belgickém trhu nebo ji reexportovaly na třetí trhy.
· přistoupení ČR k EMU a zavedení Eura bude opět stimulem k posílení zájmů o spolupráci.
Na základě přehledu největších českých vývozců do Belgie lze usoudit, že vyvážející firmy jsou buďto nadnárodní firmy zaměřené především na automobilový průmysl, případně elektrotechniku, papírenství, tabákový průmysl aj., nebo belgické firmy, které investovaly v ČR a finální výrobky vyvážejí zpět do Belgie (automobilový, textilní, sklářský a jiný průmysl) ke spotřebě nebo redistribuci a firmy v českém vlastnictví (chemický a hutní průmysl). Z toho
vyplývá, že průmysloví odběratelé jsou silně internacionalizováni (cca 70% belgického průmyslu je v zahraničním vlastnictví) a jejich dodavatelský systém je často dán politikou centrály firmy. To stejné platí i pro zahraniční firmy-vývozce etablované v ČR. Pokud se český dodavatel uplatní v dodávkách pro tyto firmy v ČR, potom je určitá možnost, že se uplatní v dodávkách i do celé zahraniční sítě koncernu (viz automobilový průmysl). Velkoobchodní a maloobchodní síť v Belgii je tvořena převážně mezinárodními, částečně belgickými řetězci, do jejichž dodavatelského systému je obtížné proniknout. Charakteristický je např. potravinářský sektor, kde belgické firmy (Delhaize, Colruyt) prosazují v maximální míře belgické výrobky, zatímco zahraniční (Carrefour, Aldi, Lidl, Spar) uplatňují v daleko větší míře výrobky ze země svého původu.
Přestože firmy, které působí v ČR, se zásobují z místních zdrojů (více jak 90% podíl místních dodavatelů), zařazení českého výrobku do celé prodejní sítě je naprosto minimální, i když jsou kvalitativně a cenově konkurenceschopné. Jako nejschůdnější a momentálně nejvyhledávanější cesta, jak proniknout na belgický trh, je prostřednictvím výrobních kooperací. Belgické firmy hledají výrobní kooperaci zejména v oblasti výroby náročné na pracovní sílu, případně výrobní media a ekologické zatížení. Praxe ukazuje, že belgický partner posléze zvyšuje objem prací prováděných v kooperaci na sofistikovanější operace nebo výrobu kompletního výrobku a zaměřuje se více na logistiku, marketing a prodej.
Současná hospodářská krize může mít paradoxně i pozitivní vliv na obchodní vztahy ČR-Belgie. Potřeba snižovat náklady vede ke snaze hledat dodavatele ze země s vyššími komparativními výhodami. To by mohlo podpořit i exportní zájmy ČR.
Souhrnná teritoriální informace
- 7. Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR
- 8. Základní podmínky pro uplatnění českého zboží na trhu
- 9. Investiční klima
- >> 10. Očekávaný vývoj v teritoriu
- 11. Související přílohy STI
Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)
