Belgie: Vnitropolitická charakteristika

• 2.1. Stručná charakteristika politického systému
• 2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)
• 2.3. Složení vlády

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Konstituční monarchie:

Federální parlament jedvoukomorový. Sněmovna reprezentantů má 150 členů volených v přímých všeobecných volbách na 4 roky. Senát má 71 členů, z toho 40 volených na 4 roky, 21 jmenovaných parlamenty Společenství a 10 kooptovaných. Právo na členství v Senátu mají rovněž královi potomci či následníci trůnu. Sněmovna vykonává legislativní práci a politickou kontrolu vlády. Pravomoc Senátu je značně omezená, výlučná kompetence Senátu spočívá v arbitráži mezi složkami federace. (Další vnitropolitické členění – viz podkapitola 1.8.) 

Hlavní politické strany

Všechny tradiční politické strany (křesťanská, socialistická, liberální a také zelená) existují samostatně ve valonské a vlámské části země. Kromě toho především ve Vlámsku vyvíjejí aktivitu i výrazně nacionalisticky zaměřené formace, kterým jde více či méně o osamostatnění vlámské komunity.

Účast v parlamentních volbách je v Belgii ze zákona povinná pro všechny voliče starší 18 let.

Po demisi belgické vlády Yves Leterma 22.dubna 2010 proběhly 13.06.2010 v Belgii předčasné parlamentní volby, které přinesly následující výsledek:

Vítězná vlámská strana N-VA je pokládána za silně pravicovou stranu a hlavním cílem jejího programu je dosáhnout rozdělení Belgie ve dvou etapách. První by znamenala vytvoření konfederace Vlámska  a Valonska. Brusel by bylo město pod společnou správou. Druhá etapa znamená „vypaření“ Belgie a vznik samostatného Vlámska.

PS, levicová, socialistická strana, která vyhrála volby ve Valonsku, má jako své programové priority řešení sociálně ekonomických problémů.

Tyto strany budou tvořit základ budoucí vládní koalice.

S ohledem na to, že ještě nebyla jmenována nová vláda a pro porovnávání, je níže ponechána informace o předchozích volbách z roku 2007.

 Parlamentní volby se v Belgii konaly 10. června 2007.

Sčítání hlasovacích lístků ve volbách do belgického federálního parlamentu přineslo následující rozložení mandátů v novém parlamentu: 

Belgičtí voliči sice rozdali karty, ale následná politická jednání o sestavení vlády nevedla k vytvoření stabilní vlády s plným mandátem. Pověření krále Alberta II. na vytvoření vlády dostal Yves Leterme (CD&V), vítěz voleb z 10.06.2007, nazývaný také muž osmi set tisíc hlasů.

Ani po mnoha měsících jednání se nepodařilo Yves Letermovi (CD&V) sestavit koaliční vládu. Odstupující vláda byla pověřena vykonáváním pouze běžných záležitostí a po půl roce se začalo ukazovat, že jsou důležitá témata, která již nesnesou dalšího odkladu, aniž by to nemělo negativní dopad na ekonomickou situaci v zemi a král Albert II si byl také vědom zhoršujícího se obrazu Belgie v zahraničí. Proto pověřil odstupujícího předsedu vlády Guy Verhofstadta (openVLD), aby sestavil „prozatímní“ vládu, která bude mít širší mandát a bude působit až do 23.3.2008, kdy Yves Leterme sestaví vládu novou a definitivní. K předání vlády k tomuto termínu skutečně došlo, vláda byla sestavena (viz kap.2.3), avšak jen díky tomu, že koaliční strany akceptovaly, že zásadní otázka reformy belgických institucí bude odložena do 15. července 2008. To umožnilo vládě projednávat naléhavé záležitosti, jako je vývoj veřejných financí a témata zejména vyplývající z vývoje ekonomické situace Belgie. K dohodě mezi politickými stranami o reformě státu k 15. červenci 2008 nedošlo. Předseda vlády Yves Leterme podal demisi, kterou však král Albert II. po týdenních vyjednáváních nepřijal, pověřil aktuální vládu, aby pokračovala. Otázku reforem země, přesněji řečeno jakým způsobem bude o této otázce dále jednáno svěřil třem „moudrým“ představitelům regionů a společenství. Tato skupina měla zpracovat a předložit králi návrh dalšího postupu. Hlavní změna ve vyjednávání měla spočívat v tom, že otázku reformy země nebude projednávat federální vláda, ale budou o ní jednat představitelé federovaných regionů a společenství. Panovaly však značně rozdílné názory, kdo by měl za jednací stůl zasednout. Vlámské politické strany navrhovali jednání Vlámové versus Valoni a ti by se také dohodli na společné správě Bruselu. Valonské politické strany požadovalo, aby se Brusel, hlavní město, účastnil jednání jako plnohodnotný federovaný region. Postoje vlámských a frankofonních politických stran byly natolik rozdílné, že k žádné dohodě nedošlo a problém byl odsunut až do regionálních voleb v červnu 2009. 

Vláda Yves Leterma podala demisi 19.12.2008. Důvodem bylo obvinění předsedy vlády a ministra spravedlnosti, že chtěli ovlivnit soudní projednávání žaloby v souvislosti se záchranou banky Fortis.

Novým premiérem se stal vlámský křesťanský demokrat Herman Van Rompuy (CD&V), který složil 30.12.2008  slib do rukou krále Alberta II.

Od voleb z 10.6.2007 měla tak Belgie již pátou vládu. Ve vládě tvořené zástupci stejných koaličních stran, jako v případě Rompuyova předchůdce Yvese Leterma (také CD&V) došlo pouze ke třem změnám na ministerských postech. Výměna tří ministrů nevedla ke změnám váhy zastoupení jednotlivých koaličních partnerů. Uskutečněné výměny ministrů se týkaly vždy představitelů stejné koaliční strany. Novým ministrem spravedlnosti se stal Stefaan De Clerck (CD&V), který nahradil Jo Vandeurzena (CD&V). Ministrem vnitra byl jmenován Guido De Padt (Open-VLD), který nahradil Patricka Dewaela (Open-VLD) a ministrem pro veřejné funkce se stal Steven Vanackere (CD&V), který nahradil Inge Vetvotte (CD&V).

Jmenování Rompuye předsedou vlády přineslo změnu ve vedení dolní komory parlamentu, kde dosavadního předsedu dolní komory (Herman van Rompuy), nahradil Patrick Dewael (Open-VLD). Tím došlo k posílení zastoupení liberálů ve vedení dolní komory na úkor křesťanských demokratů.

Volby do parlamentů fedrovaných jednotek proběhly souběžně s volbami do Evropského parlamentu 6. a 7. června 2009. Jejich výsledky si vynutily i změny ve federální vládě. Ministr zahraničních věcí Karel De Gucht se stal komisařem EK, nahradil ho bývalý předseda vlády Yves Leterme. Karel De Gucht byl za stranu Open-VLD zároveň místopředseda federální vlády. Yves Leterme je z politické strany CD&V a tak bylo nutné najít nového místopředsedu vlády z politické strany Open VLD. To dalo do pohybu i další změny. Z původní vlády odešli: Guido De Padt, (Open VLD), ministr vnitra, Marie Arena, (PS), ministryně sociální integrace, penzí a velkých měst, Julie Fernandez (PS), státní tajemnice pro invalidní občany.

Ratifikace Lisabonské smlouvy přinesla další změnu belgické federální vlády. Za prezidenta Rady byl vybrán právě belgický předseda vlády Hermann Van Rompuy. Do vedení federální vlády se vrátil 25.11. 2009 Yves Leterme a to vyvolalo další změny na postech ministrů.

Složení nové federální vlády:(viz 2.3.)

zpět na začátek

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

Jeho Veličenstvo Albert II., král Belgičanů. Albert II. složil slavnostní přísahu 9. srpna 1993 a Belgie si připomíná, že je to již 17 let co zemřel král Baudouin a nastoupil na trůn jeho bratr Albert II.  Ten se tak stal  šestým belgickým panovníkem od roku 1831. Král přijímá hlavy států; má zákonodárnou moc, schvaluje a vyhlašuje zákony. Může rozpustit poslaneckou sněmovnu. Může ukončit zasedání parlamentu nebo svolat jeho mimořádné zasedání. Král je nejvyšším představitelem výkonné moci. Z tohoto titulu jmenuje a odvolává ministry, řídí ozbrojené síly a uděluje hodnosti. Král buď přímo nebo na návrh vlády jmenuje soudce. Disponuje pravomocí pro udělení milosti, může odložit nebo snížit tresty. Král nevykonává žádnou pravomoc z titulu své osoby. Jsou to ministři, kteří spolupodepisují návrhy zákonů schválené parlamentem a vstupují v platnost následně po uveřejnění v Královských výnosech. Jeho role je velmi patrná v období politických krizí v Belgii.

Specifické pravomoci krále si vynucují postupy, které nejsou v mezinárodních vztazích běžné. Při podpisu bilaterální smlouvy, předává belgický ministr zahraničních věcí pouze písemné ujištění, kdo má za Belgii mandát k podpisu smlouvy. Tzv. plné moci zasílá Belgie s měsíčním zpožděním a jsou podepsány králem a spolupodepsány ministrem zahraničních věcí.

zpět na začátek

2.3. Složení vlády

Dne 22. dubna 2010 podal předseda vlády Yves Leterme demisi po té, co z vládní koalice vystoupila vlámská liberální strana Open VLD. Důvodem pro Open VLD byla skutečnost, že se nepodařilo splnit dohodnutý termín řešení institucionálních reforem Belgie. Předčasné volby proběhly 13. června 2010. Vláda Yves Leterma je pověřena vyřizováním běžných záležitostí. Nová vláda bude pravděpodobně jmenována až po dlouhých koaličních jednáních.

Král Albert II jmenoval Elia Di Rupa, prezidenta PS (frankofonní socialisté), vítězné strany ve Valonsku „PREFORMATEURem“. To znamená, že ještě není pověřen sestavením návrhu nové vlády, ale je pověřen jednáním o možné schodě možných koaličních stran. Elio Di Rupo podává během srpna opakovaně demisi, král ji nakonec přijímá a jmenuje předsedy Dolní a Horní komory jako „médiateurs“ – zprostředkovatele, jednání pokračují během září 2010.

Předsedou Dolní komory byl zvolen André Flahaut (PS) a Horní komory Danny Pieters (N-VA).

Předsednictví Belgie v Radě EU v 2.pololetí 2010 povede tedy vláda v demisi. Výsledky voleb z 13.06.2010 viz kapitola 2.1.

Prvním předsedou Rady Evropské unie byl vybrán 19.11.2009 belgický předseda vlády Herman Van Rompuy. Tato pro Belgii velmi honorifikující událost vyvolala nezbytně demisi jeho vlády a jmenování nového předsedy vlády, kterým se stal opět Yves Leterme. Protože Yves Leterme byl ve vládě Hermana Van Rompuye ministrem zahraničních věcí, vyvolalo to další změny ve složení federální vlády. Nová vláda složila slib do rukou krále Alberta II. 25.11.2009.

Složení nové belgické federální vlády tzv. Leterme II, od 25.11.2009, od 22. dubna 2010 v demisi:

-         Yves Leterme, (CD&V), - předseda vlády;

-        Didier Reynders,(MR), místopředseda vlády, ministr financí a institucionálních reforem;

-        Laurette Onkelinx,(PS), místopředsedkyně vlády, ministryně sociálních věcí a zdraví, pověřena sociální integrací;

-        Steven Vanackere,(CD&V), místopředseda vlády,ministr zahraničních věcí a institucionálních reforem;

-         Joëelle Milquet,(CDH), místopředsedkyně vlády, ministryně zaměstnanosti a rovnosti příležitostí a pověřená politikou migrace a azylu;

-        Guy Vanhengel, (Open VLD), místopředseda vlády, ministr rozpočtu;

-        Michel Daerden, (PS), ministr pro penze a politiku velkých měst;

-        Stefaan De Clerck,(CD&V),  ministr spravedlnosti;

-        Sabine Laruelle,(MR), ministryně malých a středních podniků, OSVČ, zemědělství a politiky  vědy;

-        Pieter De Crem, (CD&V),  ministr obrany;

-        Paul Magnette,(PS), ministr ŽP a energie;

-        Charles Michel,(MR), ministr pro rozvojovou spolupráci;

-        Inge Vervotte, (CD&V), ministryně veřejné správy a státních podniků; Pozn.: nová tvář ve vládě, tento post zastávala I. Vervotte ve vládě Yves Leterma, odstoupila ze solidarity stejně jako Yves Leterme v prosinci 2008.

-        Vincent Van Quickenborne,(Open-VLD), ministr hospodářství a zjednodušování administrativy;

-        Annemie Turtelboom,(Open VLD), ministryně vnitra;

-        Etienne Schouppe,(CD&V),  státní tajemník pro dopravu;

-        Carl Devlies,(CD&V),  státní tajemník pro koordinaci boje proti podvodům;

-        Bernard Clerfayt,(MR), státní tajemník pro modernizaci ministerstva financí, ekologických daní a pro boj s fiskálními podvody.

-        Olivier Chastel,(MR), státní tajemník pro evropské záležitosti

-        Philippe Courard, (PS), státní tajemník pro sociální integraci a chudobu;

-        Melchior Wathelet, (CDH), státní tajemník pro rozpočet, azylovou a migrační politiku, politiku rodin, zodpovědný za kulturní instituce obou společenství;

-        Jean-Marc Delizée, (PS), státní tajemník sociálních věcí pro invalidní občany;

-        Guido De Padt, (Open VLD), Komisař vlády, zástupce ministra rozpočtu.

Složení  belgické vlády Hermana Van Rompuye II. (od 17.7.2009 do 25.11.2009):

(Byla to již 6. federální vláda od posledních parlamentních voleb 10.června 2007)

Jednání Hermana Van Rompuy s předsedy politických stran v noci z 16. na 17. července 2009 vedlo k dohodě o poměrně rozsáhlé změně federální vlády. Odchod ministra zahraničních věcí - Karel De Gucht (Open VLD), který převzal v Evropské komisi post belgického komisaře Louise Michela (MR) - byl již delší dobu avizován.

Odchod Karel De Guchta, který byl navíc ještě místopředsedou federální vlády za Open VLD a vytvoření nových vlád regionů a společenství po volbách 6. a 7. června vyvolalo nakonec daleko větší změny vlády, než se čekalo.

Složení belgické federální vlády tzv. Van Rompuy II:

-         Herman Van Rompuy, (CD&V), - předseda vlády;

-        Didier Reynders,(MR), místopředseda vlády, ministr financí institucionálních reforem;

-        Laurette Onkelinx,(PS), místopředsedkyně vlády, ministryně sociálních věcí a zdraví;

-        Guy Vanhengel, (Open VLD), místopředseda vlády, ministr rozpočtu; (Vanhengel je nová tvář ve vládě, nahradil Karel De Guchta jako místopředsedu vlády, je to bývalý ministr financí v bruselské vládě);

-        Steven Vanackere,(CD&V), místopředseda vlády, ministr veřejných funkcí a podniků a institucionálních reforem; nově získal oblast institucionálních reforem);

-        Joëelle Milquet,(CDH), místopředsedkyně vlády, ministryně zaměstnanosti a rovnosti příležitostí;

-        Yves Leterme,(CD&V),  nový ministr zahraničních věcí; bývalý předseda vlády, předchůdce Hermana Van Rompuye;

-        Stefaan De Clerck,(CD&V),  ministr spravedlnosti;

-        Sabine Laruelle,(MR), ministryně malých a středních podniků, OSVČ, zemědělství a politiku  vědy;

-        Michel Daerden, (PS), ministr pro penze a politiku velkých měst; nová tvář ve vládě, bývalý ministr ve valonské vládě; jeho jmenování je kritizováno vlámskými opozičními stranami; pro jeho svérázné vystupování ho média nazývají „clown“;

-        Pieter De Crem, (CD&V),  ministr obrany;

-        Paul Magnette,(PS), ministr ŽP a energie;

-        Charles Michel,(MR), ministr pro rozvojovou spolupráci;

-        Vincent Van Quickenborne,(Open-VLD), ministr hospodářství a zjednodušování administrativy;

-        Annemie Turtelboom,(Open VLD), ministryně vnitra;v předchozí federální vládě zastávala post ministryně pro politiku migrace a azylovou politiku;

-        Etienne Schouppe,(CD&V),  státní tajemník pro dopravu;

-        Carl Devlies,(CD&V),  státní tajemník pro koordinaci boje proti podvodům;

-        Bernard Clerfayt,(MR), státní tajemník pro koordinaci modernizace státní správy;

-        Olivier Chastel,(MR), státní tajemník pro evropské záležitosti; v předchozí federální vládě zastával obdobný post, který se však nazýval státní tajemník pro přípravu BE PRES při ministrovi zahraničních věcí;

-        Philippe Courard, (PS), státní tajemník pro sociální integraci a chudobu; nová tvář ve vládě; získal část agendy po ministryni Marie Arena;

-        Melchior Wathelet, (CDH), státní tajemník pro rozpočet, azylovou a migrační politiku, politiku rodin, zodpovědný za kulturní instituce obou společenství;

-        Jean-Marc Delizée, (PS), státní tajemník pro invalidní občany; v předchozí federální vládě byl státní tajemník pro boj s chudobou.

Počet ministrů a státních tajemníků zůstává stejný.

Z původní vlády odešli:Guido De Padt, (Open VLD), ministr vnitra,Marie Arena, (PS), ministryně sociální integrace, penzí a velkých měst, Julie Fernandez (PS), státní tajemnice pro invalidní občany.

Aktuální složení vlád federovaných jednotek po volbách 6.a 7. června 2009:

Federální uspořádání Belgického království na 3 regiony a 3 společenství /viz. kap. 1.8) a dělba kompetencí mezi vládami regionů a společenství a federální vládou již spíše odpovídá konfederaci než federaci. Některé kompetence jsou tak pouze v rukou vlád federovaných jednotek a federální vláda nemá v takovém případě pravomoc zasahovat. Je proto nutné znát i složení vlád regionů a společenství.

- Vlámsko (společná vláda regionu a společenství) :

Vláda má 9 ministrů, to je o jednoho méně než předchozí vláda Kris Peeterse, kteří si rozdělili kompetence podle koaliční dohody podepsané v předvečer vlámského svátku třemi politickými stranami Vlámska- CD&V (křesťanští demokraté), N-VA (nacionalistická strana Nová vlámská aliance) a SP.a (socialisté).

-        Kris Peeters, CD&V,  ministerský předseda a zároveň ministr pro obecnou vládní politiku, hospodářství, zahraniční vztahy, zemědělství a rybolov a politiku venkova. Kris Peeters byl premiérem i předchozí vlámské vlády;

-        Hilde Crevits, CD&V,  ministryně dopravy, veřejných prací;

-        Jo Vandeurzen, CD&V, ministr veřejného blaha, zdraví, rodiny. Vandeurzen byl ministr spravedlnosti ve federální vládě Yves Leterma a musel podat demisi v prosinci 2008 v souvislosti s aférou Fortis;

-        Joke Schauvliege, CD&V, ministryně životního prostředí, ochrany přírody a kultury;

-        Philippe Muyters, N-VA, ministr rozpočtu a financí, zaměstnanosti, regionálního rozvoje, národního bohatství a sportu. Muyters je předsedou zaměstnavatelského svazu a viceprezident hospodářské komory Vlámska;

-        Geert Bourgeois, N-VA, místopředseda vlády a ministr veřejných záležitostí, vnitra, integrace občanů, cestovního ruchu a vlámské periférie Bruselu; Bourgeois je nacionalistickou zbraní předsedy strany N-VA (Bart De Wever);

-        Ingrid Lieten, SP.a, místopředsedkyně vlády, ministryně vědy, výzkumu, inovací, veřejných hospodářských nástrojů (včetně energie), médií, koordinace politiky boje proti chudobě;

-        Freya Van den Bossche, SP.a, ministryně bytové politiky, energie, sociální ekonomiky, politiky měst;

-        Pascal Smet, SP.a, ministr pro záležitosti  Bruselu, ministr vzdělávání, rovných příležitostí, mládeže.

Předsedou vlámského parlamentu se stal Jan Peumans, N-VA.

- Valonský region:

-        Rudy Demotte, (PS), předseda vlády a bude osobně řídit oblasti tzv. Marshallova plánu ekonomické obnovy, strukturálních fondů, zjednodušování administrativy, vydávání licencí na zbraně, mezinárodních vztahů, je také prvním ministrem ve vládě Frankofonního společenství;

-        Jean-Marc Nollet, (Ecolo), ministr energie, bytové politiky, veřejných funkcí, Aliance zaměstnanost-ekologie, je také ministrem ve vládě Frankofonního společenství;

-        André Antoine, CDH, ministr rozpočtu, financí, zaměstnanosti, vzdělání, sportu, je také ministrem ve vládě Frankofonního společenství;

-        Jean-Claude Marcourt, (PS), ministr hospodářství a zahraničního obchodu, je také ministrem ve vládě Frankofonního společenství. J.-C. Marcourt byl také zvolen do EP, tohoto mandátu se vzdá;

-        Philippe Henry, (Ecolo), ministr regionálního rozvoje a dopravy;

-        Benoît Lutgen, (CDH), ministr zemědělství, rozvoje venkova, ochrany národního bohatství a přírody;

-        Paul Furlan, (PS), ministr pro místní politiku a politiku měst;

-        Eliane Tillieux, (PS), ministryně sociálních věcí a zdraví, jediná žena ve vládě;

Vláda je složena z 8 ministrů, z toho 4 PS, 2 Ecolo, 2 CDH. Čtyři z nich mají kompetence také ve Frankofonním společenství. Předchozí vláda koalice PS a CDH měla 9 ministrů.

Předsedkyní valonského parlamentu je Emily Hoyos (Ecolo).

- Frankofonní společenství

-        Rudy Demotte, (PS), předseda vlády

-        Jean-Marc Nollet, (Ecolo), ministr veřejných funkcí, výzkumu, péče o děti;

-        André Antoine, CDH, ministr rozpočtu, financí,  sportu, sociálního rozvoje;

-        Marie-Do. Simonet, (CDH), ministryně pro základní vzdělávání;

-        Jean-Claude Marcourt, (PS), ministr vysokoškolského vzdělávání;

-        Evelyne Huytebroeck, (Ecolo), ministryně pro mládež a pomoc mládeži, je také ministryní ve vládě Bruselského regionu;

-        Fadila Laanan, (PS), ministryně kultury, audiovisuální kultury, zdraví;

Vláda je složena ze 7 ministrů, 3 PS, 2 Ecolo, 2 CDH, z nichž 5 působí také v regionálních vládách.

Předsedou parlamentu Frankofonního společenství se stal Jean-Charles Luperto    (PS).

- Region - hlavní město Brusel

-        Charles Picqué, (PS), předseda vlády;

-        Evelyne Huytebroeck, (Ecolo), ministryně životního prostředí, energie;

-        Benoît Cerexhe, (CDH), ministr zaměstnanosti, hospodářství, zahraničního obchodu, vědy a výzkumu;

-        Jean-Luc Vanraes,  (Open VLD), ministr rozpočtu a financí;

-        Brigitte Grouwels,  (CD&V), ministryně dopravy a veřejných prací,(může být ještě upřesněno);

-        Christos Doulkeridis, (Ecolo), ministr pro bytovou politiku a prezident Cocof; (pozn.: Komise frankofonního společenství v Bruselu);

-        Emir Kir, (PS), ministr ochrany národního bohatství, urbanismu a čistoty měst;

-        Bruno De Lille, (Groen), ministr dopravy ,(může být ještě upřesněno);

Vláda je složena z 8 ministrů, 5 z nich působilo i v předchozí vládě Charlese Picqué, 3 jsou noví. Charles Picqué je již po čtvrté předsedou bruselské vlády. 5 ministrů pochází z frankofonních politických stran, 3 z vlámských politických stran.

Předsedkyní parlamentu regionu hlavního města Brusel je Françoise Dupuis(PS).

zpět na začátek

Patičkové menu

Katalog odkazů | Přístupnost | Kontakt | Mapa stránek | Právní výhrada | FAQ | O portálu