Bělorusko: Vnitropolitická charakteristika

© Zastupitelský úřad Minsk (Bělorusko)

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Ústava, která prohlašuje Bělorusko za demokratickou neutrální republiku, byla přijata 15. března 1994. Všenárodní referendum pak schválilo dva její dodatky; 24. listopadu 1996 vstoupily v platnost změny umožňující koncentraci moci v rukou prezidenta a 17. října 2004 pak bylo zrušeno omezení pro jeho funkčního období. Od vyhlášení samostatnosti v roce 1991 se Bělorusko pokusilo jít cestou demokratických transformací. Zvolení Alexandra Lukašenka prezidentem Běloruska v roce 1994 způsobilo návrat zpět a přechod k upevňování autoritativního režimu.

Parlament

Moc zákonodárnou představuje dvoukomorový Parlament - Národní shromáždění, který je volen na 4 roky. Skládá se z Komory reprezentantů (zástupců), která má 110 poslanců volených přímou volbou a Rady republiky čítající 56 poslanců (senátorů), z nichž po 8 vybírají oblastní a Minská městská rada a zbylých 8 jmenuje prezident republiky. Jejich reálné pravomoci jsou minimální.

Národní shromáždění Běloruska
http://www.sovrep.gov.by

Rada ministrů

Moc výkonná je reprezentována Radou ministrů. Ta se skládá z předsedy vlády, jeho místopředsedů, ministrů, vedoucích republikových výborů a dalších orgánů státního řízení.

Rada ministrů Běloruska
http://government.by

Soudní systémSoudní systém

Soudní systém je vytvářen na principech územnosti a specializace. Nejvýše stojí Ústavní soud (polovinu soudců jmenuje prezident a polovinu Sněmovna reprezentantů) a Nejvyšší soud (soudci jsou jmenováni prezidentem). Soudní systém se dále pak skládá z okresních a městských soudů - soudů první instance a oblastních (Minského soudu) a Vyššího hospodářského soudu.

Ústavní soud Běloruska
http://www.kc.gov.by

Nejvyšší soud Běloruska
http://www.supcourt.by

Vyšší hospodářský soud Běloruska
http://www.court.by

Politické strany

O politických stranách v tradičním pojetí evropské a světové demokracie nelze v případě současného Běloruska hovořit. Jiné "politické" subjekty než prezidentova administrativa a jemu podřízený mocenský aparát (včetně soudnictví) byly více méně vyřazeny z klasického politického rozhodovacího procesu. V Bělorusku je veškerá moc soustředěna do rukou jednoho muže tzn., že úlohu parlamentní demokracie, plurality politických stran i opozice supluje skupina prezidentem pečlivě vybraných osob. Činnost politických stran je tedy výrazně limitována a existuje pouze ve formě mimoparlamentní opozice, která má na politický, ekonomický a sociální vývoj země vcelku marginální vliv.

Z nejvýznamnějších provládních politických stran stojí za zmínku Komunistická strana Běloruska vedená T. Golubjovovou a Liberálně demokratická strana S. Gajdukeviče. Formálně je v Bělorusku oficiálně registrováno více než 30 politických stran, v posledních letech však nebylo zaregistrováno žádné nové politické uskupení (v prosinci 2009 byla zamítnuta registrace Běloruské křesťanské demokracie).

Hlavními opozičními stranami, které stojí zcela mimo oficiální politický proces, jsou v současné době: Hnutí za svobodu - předseda A. Milinkevič, Sjednocená občanská strana - předseda A. Lebečko, Běloruská národní fronta - předseda A. Janukevič, Běloruská strana sjednocených levých „Spravedlivý svět" (dříve Strana komunistů Běloruska) - předseda S. Kaljakin a Běloruská sociálně demokratická strana Gramada - předseda A. Ljaukovič

Místní samospráva

Místní správa a samospráva je realizována prostřednictvím místních Rad poslanců, výkonné a nařizovací orgány a orgány územní samosprávy tzv. Oblastní výkonné výbory.

Brestský oblastní výkonný výbor
http://www.brest-region.by

Gomelský oblastní výkonný výbor
http://www.gomel-region.gov.by

Grodněnský oblastní výkonný výbor
http://region.grodno.by

Minský oblastní výkonný výbor
http://www.minsk-region.gov.by

Mogilevský oblastní výkonný výbor
http://region.mogilev.by

Vitebský oblastní výkonný výbor
http://www.vitebsk-region.gov.by

 

zpět na začátek

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

V souladu s ústavou je prezident Běloruska nejvyšším představitelem státu navenek s širokými vnitrostátními pravomocemi, které zasahují i do moci zákonodárné (je oprávněn vydávat dekrety, které mají právní sílu zákonů) a soudní (pravomoc jmenovat a odvolávat soudce a ministra spravedlnosti), a tím je v rozporu s demokratickým pojetím dělby moci mezi složku výkonnou, zákonodárnou a soudní.

Prezidentské volby se poprvé uskutečnily 10.07.1994, ve kterých byl do funkce zvolen Alexandr Lukašenko (stejně tak jako v roce 2001). Následné referendum měnící ústavu zrušením limitu dvou funkčních období prezidenta umožnila A. Lukašenkovi opětovně kandidovat ve volbách v roce 2006 a 2010. Oboje volby byly dle hodnocení OBSE/ODIR v rozporu s mezinárodními standardy, což mělo za následek neuznání legitimity A. Lukašenka jako prezidenta Běloruské republiky demokratickými státy.

 

zpět na začátek

2.3. Složení vlády

V souladu s ústavou tvoří běloruskou vládu Rada ministrů jejímiž členy jsou (k 11.10.2011):

Prezídium Rady ministrů

  • předseda vlády - Mjasnikovič Michail Vladimirovič
  • předseda úřadu prezidenta - Makej Vladimir Vladimirovič
  • předseda Výboru státní kontroly - Jakobson Alexandr Serafimovič
  • první místopředseda vlády - Semaško Vladimir Iljič
  • místopředseda vlády - Ivanov Valerij Nikolaevič
  • místopředseda vlády - Kalinin Anatolij Nikolaevič
  • místopředseda vlády - Rumas Sergej Nkolaevič
  • místopředseda vlády - Tozik Anatolij Afanasevič
  • ministr ekonomiky - Snopkov Nikolay Genadievič
  • ministr financí - Charkovec Andrej Michajlovič
  • ministr zahraničních věcí - Martynov Sergej Nikolajevič

Členové Rady ministrů

  • ministr architektury a výstavby - Ničkasov Anatolij Ivanovič
  • ministr vnitra - Kulešov Anatolij Nilovič
  • ministr bytového a komunálního hospodářství - Šorec Andrej Viktorovič
  • ministr zdravotnictví - Žarko Vasilij Ivanovič
  • ministr informací - Proleskovskij Oleg Vitoldovič
  • ministr kultury - Latuško Pavel Pavlovič
  • ministr lesního hospodářství - Ameljanovič Michail Michajlovič
  • ministr obrany - Žadobin Jurij Viktorovič
  • ministr školství - Maskevič Sergej Aleksandrovič
  • ministr daní a poplatků - Polujan Viktor Nikolaevich
  • ministr pro mimořádné události - Vasčenko Vladimir Aleksandrovič
  • ministr přírodních zdrojů a ochrany životního prostředí - Calko Vladimir Grigorievič
  • ministr průmyslu - Katerinič Dmitrij Stěpanovič
  • ministr spojů a informatiky - Pantělej Nikolaj Petrovič
  • ministr zemědělství a potravinářství - Rusyj Michail Ivanovič
  • ministr sportu a a turismu - Kačan Oleg Leonidovič
  • ministr obchodu - Čekanov Valentin Sergejevič
  • ministr dopravy a komunikací - Ščerbo Ivan Ivanovič
  • ministr práce a sociální ochrany - Ščetkina Marianna Akindinovna
  • ministr energetiky - Ozerec Alexandr Vladimirovič
  • ministr spravedlnosti - vedením pověřen 1NM Bileičik Alexander Vlad.
 

zpět na začátek

Souhrnná teritoriální informace


Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)


Pomohla Vám informace? Ano Částečně Ne

Newsletter