Brazílie: Ekonomická charakteristika země

© Zastupitelský úřad Brasília

4.1. Zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok, předpověď dalšího vývoje

Ve čtvrtém čtvrtletí 2011 brazilská ekonomika vzrostla oproti předcházejícímu čtvrtletí o 0,3 % (ve třetím čtvrtletí vykázala nulový růst). Růstu bylo dosaženo díky spotřebě domácností (růst 1,1 %), tvorba fixního kapitálu vzrostla pouze o 0,2 %. Jednotlivé sektory ekonomiky vykázaly tyto hodnoty: zemědělství růst 0,9 %, služby růst 0,6 % a průmysl pokles 0,5 %. Výsledek čtvrtého čtvrtletí tak uzavřel celoroční míru růstu HDP uplynulého roku 2011 na úrovni 2,7 %. Toto představuje citelný pokles ve srovnání s rokem 2010, kdy brazilská ekonomika vykázala růst 7,5 %. Je to rovněž pod úrovní vládního odhadu (který byl v průběhu roku postupně snižován ze 4 % na 3 %). V celoročním vyjádření byl z hlediska poptávky růst spotřeby domácností 4,7 %, tvorba fixního kapitálu 4,7 % a vládní výdaje 1,9 %. Na straně nabídky byl přírůstek zemědělství 3,9 %, služeb 2,7 % a průmyslu 1,6 %. V rámci států BRICS tak Brazílie rostla nejnižším tempem.

Centrální banka ve snaze čelit nepříznivému vývoji ekonomiky pokračovala ve snižování základní úrokové míry Selic z 11 % na konci prosince 2011 na květnových 9,0 %. Po téměř dvou letech tak došlo k návratu na jednocifernou hodnotu. Při současné míře inflace 5,25 % je tak reálná úroková míra Brazílie na rekordně nízké úrovni.

Z dalších makroekonomických ukazatelů stojí za zmínku míra nezaměstnanosti, která přes nepatrné zvýšení zůstává na velmi nízké úrovni 5,7 %. Přebytek obchodní bilance prvního čtvrtletí je 2,4 mld. USD (do konce roku se předpokládá přebytek 14,3 mld. USD, při podílu zahraničního obchodu na HDP ve výši 20 %).

Celoroční odhad růstu HDP pro 2012 se pak pohybuje v od 3,0 % (MMF) přes 3,2 % (trh) až po 4,0 % (vládní odhad). Brazilský růst bude dle MMF opět pod průměrem zemí LA (3,6 %), nemluvě o průměru rozvíjejících se zemí (5,4 %). Jako hlavní důvody tohoto stavu bývají uváděny nízká konkurence schopnost brazilského průmyslu (vysoké náklady na pracovní sílu spolu s rigidním pracovním trhem, vysoká míra byrokracie, nízká míra investic), vysoký kurz domácí měny i nepříznivé vnější podmínky.

Počátkem srpna 2011 vláda vyhlásila soubor opatření (Plano Brasil Maior) na podporu domácího průmyslu. Skládá se ze tří oblastí: přímá podpora ohroženým sektorům, tarifní a antidumpingová opatření a zvýhodněné úvěry. Plán je reakcí vlády na tlak podnikatelské sféry pro vyšší angažovanost při ochraně domácích výrobců, nástroje vládních opatření jsou však nedostatečné a nekonsistentní až protichůdné. Došlo nicméně k nové situaci, která znamená obrat od prosazování volného obchodu k protekcionismu a faktické uzavírání se před vnější konkurencí (reakce brazilské vlády na počátek krize v r. 2008 byla přesně opačná). Koncem března 2012 pak vláda přijala další balíček opatření na stimulaci ekonomiky, jeho hlavními body jsou daňové úlevy pro vybrané odvětví a levné úvěry prostřednictvím státní Banky národního rozvoje. Dle kritiků z podnikatelské sféry však balíček neřeší takové problémy, jakými jsou např. vysoké ceny energií či nízké státní investice do infrastruktury.

Na mezinárodním poli Brazílie pokračuje v tažení proti vyspělým zemím v oblasti měnové, kdy rozvinuté země viní z nekontrolovaného uvolňování peněz, které si následně hledají cestu do Brazílie a posilují místní měnu Reál na úroveň, kdy se zboží brazilské provenience stává nekonkurenceschopné. Prezidentka D. Rousseff mluví o „měnové tsunami“ a ministr financí o „měnové válce“. Snahou vlády je rétorikou , navyšováním devizových rezerv a intervencemi Centrální banky zmírnit posilování Reálu vůči USD. V květnu byl kurs 1,90 BRL k 1 USD, což již je adekvátní poměr.

 

 

zpět na začátek

4.2. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (HDP/obyv., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)

 

2007

2008

2009

2010

2011

HDP (%)

6,1

5,1

- 0,6

7,5

2,7

HDP (USD mld.)

1.366,3

1.637,9

1.572,1

2.087,9

2.468,7

HDP / ob (USD běžné ceny)

7.216

8.537

8.210

10.804

13.071

Zemědělství (%)

4,8

5,7

- 4,6

6,5

3,9

Průmysl (%)

5,3

4,4

- 6,4

10,1

1,6

Služby (%)

6,1

4,8

2,2

5,4

2,7

Spotřeba soukr. sektor (%)

6,1

7,0

4,2

7,0

1,9

Spotřeba veřejný sektor (%)

5,1

1,6

3,9

3,3

3,9

Investice (%)

13,9

13,4

- 11,5

22,9

4,7

Nezaměstnanost (%)

9,3

7,9

8,1

6,5

6,0

Vývoz zboží a služeb (%)

6,2

- 0,6

- 10,2

11,5

4,5

Vývoz zboží (USD mld.)

160,6

197,8

153,0

201,9

256,0

Dovoz zboží a služeb (%)

19,9

18,0

- 11,2

36,2

9,7

Dovoz zboží (USD mld.)

120,6

173,2

127,6

181,6

226,2

Zahraniční obchod (% HDP)

20,6

22,7

17,9

18,4

19,5

Základní úroková míra Selic

11,25

13,75

8,75

10,75

11,00

Inflace (%)

4,5

5,9

4,3

5,9

6,5

FDI (USD mld.)

34,6

45,1

25,9

48,5

66,7

Deficit BÚ (USD mld.)

3,6

- 28,2

- 24,3

- 47,5

- 52,6

Deficit BÚ (% HDP)

0,13

- 1,72

- 1,55

- 2,29

- 2,13

Podíl jednotlivých odvětví na tvorbě HDP: služby 65 %, průmysl 29 %, zemědělství 6 %.

 

zpět na začátek

4.3. Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory

Vývoj růstu průmyslové výroby (%)
 20072008200920102011
Průmysl celkem 6,0 3,1 - 5,0 10,4 0,3
Základní prostředky 19,5 14,4 - 15,8 20,8 3,3
Polotovary 4,9 1,6 - 5,9 11,4 0,3
Spotřební zboží dlouhodobé spotřeby 9,2 3,8 - 2,0 10,3 2,0
Spotřební zboží krátkodobé spotřeby 3,4 1,4 - 0,5 5,2 0,2

Zdroj: IBGE

 

zpět na začátek

4.4. Stavebnictví

Sektor stavebnictví vykázal v r. 2011 přírůstek 6 %. Tento je vzhledem ke skutečnosti, že přesahuje úroveň růstu celkového HDP země, hodnocen jako uspokojivý. Hlavními tahouny jsou vládní program PAC a investiční akce v souvislosti s pořádáním mistrovství světa v kopané r. 2014 a LOH r. 2016.

 

zpět na začátek

4.5. Zemědělství – vývoj, struktura

Brazílie je zemědělskou velmocí, patří ji první příčka ve vývozu cukru, kávy, pomerančové šťávy, tabáku, etanolu, kuřecího a hovězího masa; je druhým největším vývozcem sóji a kukuřice. Na úspěchu brazilského zemědělství se významně podílí EMBRAPA - Brazilská společnost pro zemědělský výzkum, která je v současnosti nejvýznamnější světovou institucí v oblasti výzkumu tropického zemědělství.

a) Historie brazilského zemědělství

Během koloniální éry bylo na severovýchodě země zavedeno pěstování cukrové třtiny, ke kterému bylo využíváno hlavně práce otroků. Na jihovýchodě se dále ujalo pěstování kávy, které dosáhlo největšího významu ve dvacátých letech minulého století. Třetí zásadní komoditou pak byl přírodní kaučuk v Amazonii, jehož produkce kulminovala počátkem dvacátého století, kdy představovala 40 % veškerého brazilského vývozu (poté však, co Velká Británie propašovala klíčky kaučukovníku z Brazílie a přenesla do svých asijských kolonií, brazilský kaučuk nemohl tamní výrobě konkurovat). V posledních 30-ti letech se Brazílie přeměnila z dovozce potravin na jednoho z hlavních producentů a vývozců; tohoto vývoje bylo mj. dosaženo díky přeměně brazilské savany v úrodnou půdu.

b) Teritoriální rozvržení

Brazilská federace, sestávající z 26-ti států a federálního distriktu se dělí na 5 oblastí: Sever (státy Acre, Amapá, Amazonas, Pará, Rondõnia, Roraima a Tocantins), Severovýchod (Bahia, Sergipe, Pernambuco, Alagoas, Paraíba, Rio Grande do Norte, Ceará, Piauí, Maranhão), Středovýchod (Mato Groso, Mato Groso do Sul, Goiás, Distrito Federal), Jihovýchod (Minas Gerais, Vitória, Rio de Janeiro, São Paulo) a Jih (Paraná, Santa Catarina,  Rio Grande do Sul). Zemědělská výroba byla tradičně soustředěná na Jihu a Jihovýchodě (cca ¾ celkové produkce); v souvislosti s rozšiřováním využité půdy získává na významu zejména Středovýchod. Údaje o potenciálu úrodné půdy Brazílie se značně liší: dle brazilských zdrojů je to cca 1,5 milionu km², přičemž v současnosti je využíváno 500.000 km² (dle FAO je rozloha potenciální orné půdy dokonce 4 miliony km²). Většina potenciální půdy ovšem v rozporu s mylně rozšířeným povědomím nespočívá v Amazonii, ale v cerrado (brazilská savana - viz odstavec 4.)

c) Hlavní komodity

Obilí: Brazílie sklidila v r. 2010 5,4 milionů tun obilí, 90 % této sklizně připadlo na státy Paraná a Rio Grande do Sul. Brazílie je celosvětově druhým největším dovozcem obilovin, 2/3 dovozů pocházejí z Argentiny. Celková roční spotřeba obilovin v Brazílii je cca 10 milionu tun. Brazílie je nicméně současně rovněž vývozcem, jedná se o sezónní množství (1,3 mil. t v r. 2010), které domácí pekárny nejsou schopny zpracovat. Brazilské vývozy směřují především do severní Afriky.

Sojové boby: Odhad sklizně pro období 2010/2011 je rekordních 70 mil. tun. Hlavními producentským státy jsou Mato Grosso, Goiás a Paraná, celkově zabírá více než polovinu využívané orné půdy. Země je celosvětově druhým producentem i vývozcem (vývoz představuje 30 mil. t). Hlavními příjemci jsou Asie (Čína) a Střední východ.

Kukuřice: Brazílie je celosvětově čtvrtým výrobcem a druhým vývozcem. Sklizeň za období 2010/2011 má dosáhnout 55 milionů tun , hlavními producenty jsou státy Mato Groso a Paraná. Je na druhém místě co do osazené plochy (cca 1/5).

Cukrová třtina: Země je hlavním producentem i vývozcem cukru a biolihu, osazená plocha je cca 1/10 využívané půdy, hlavním pěstitelským státem je São Paulo. Sklizeň představuje 500 milionu tun suroviny, ze které jsou brazilské cukrovary schopny zpracovat libovolný poměr cukru a etanolu - volba závisí na momentální světové ceně. Z dlouhodobého hlediska je výsledný poměr víceméně vyrovnaný (v minulém roce 55 % suroviny připadlo na alkohol a 45 % na cukr). Vývoz představuje 5 mld. litrů etanolu a 20 milionů tun cukru.

Káva: Celosvětově hlavní producent (2/5 z celkově vypěstovaného množství) i vývozce (podíl 1/3). Vrcholného významu pro ekonomiku země ovšem tato komodita měla počátkem minulého století, kdy její podíl na celkovém vývozu země činil až 70 % (v současnosti 3 %). Brazílie si nicméně nevybudovala mezinárodní značku, a tak je její produkt zpracováván a dále distribuován jednotlivými dovozci. Pěstuje se hlavně ve státě São Paulo.

 Pomerančová šťáva: Suverénně největší podíl na světové produkci a vývozu: 80 %, resp. 60 %. Hlavním producentem je stát São Paulo. Z hlediska množství (18 miliónů tun) představují pomeranče polovinu brazilské ovocné sklizně, kam dále patří banán, mango, papája, ananas, ostatní citrusy, jablka aj.

Kuřecí maso: Výroba v r. 2010 dosáhla 12 milionů tun, cca 1/3 je bývá určena pro export, což z Brazílie dělá vývozce č. 1.

Hovězí maso: Hlavní světový vývozce (2 milionu tun) a druhý největší producent (4/5 výroby je určeno pro vnitřní trh). Národní stádo čítá 205 miliónů kusů (tj. odpovídá zhruba počtu obyvatel). Podíl dovozů do EU klesl za posledních 5 let (údajně kvůli novým předpisům o prokazování původu dobytka) z 30 % na současných 5 %. V případě vepřového masa je Brazílie celosvětově čtvrtým výrobcem i vývozcem.

Tabák: Druhý světový výrobce a první vývozce, hlavní pěstitelským státem je Rio Grande do Sul.

Země je dále významným producentem bavlny, rýže a fazolí.

d) Embrapa - Empresa Brasileira de Pesquisa Agropecuária

Vývoj brazilského zemědělství významně ovlivnil Embrapa (viz stránky v anglickém jazyce: http://www.embrapa.br/english) - Brazilský podnik pro zemědělský výzkum, založený r. 1973 tehdejším vojenským režimem. V té době bylo stále více zřejmé, že pro brazilské zemědělství je neudržitelný stav vysokých státních subvencí. Výsledkem je současný stav, kdy státní podpora zemědělství je v Brazílii na úrovni 6 % jeho celkových příjmů (oproti průměru 26 %  pro země OECD).  Základním úspěchem Embrapa byla přeměna brazilské savany (cerrado) v úrodnou půdu. Tohoto cíle bylo dosaženo systematickým obohacováním půdy vápnem (snížení kyselosti), dále byla vyšlechtěna odrůda sóji pro pěstování v podmínkách tropů, stejně jako trávy pro pastevectví. Embrapa rovněž vyvinula speciální technologické postupy pro setbu a sklizeň.

e) Současná pozice Brazílie při jednání o zemědělských produktech v rámci WTO

V rámci jednání WTO Brazílie nově navrhuje oborovou dohodu v zemědělství, která by kompenzovala otevření jejího vnitřního trhu pro průmyslové výrobky a služby. V rámci takovýchto oborových dohod zainteresované země u vybraných komodit zruší nebo omezí své dovozní kvóty; Brazílie nyní navrhuje snížení dovozních kvót pro sektor masa. Tato změna strategie vyplývá ze současné situace, kdy ceny zemědělských komodit jsou na vyšší úrovni a klíčovým faktorem pro přístup na trh není tedy už výše subvencí, která může být nižší, ale výše dovozních kvót.

f) Přístup cizích státních příslušníků do podnikání v oblasti zemědělství

Brazílie si začíná uvědomovat, že do budoucnosti bude zřejmě vedle USA a Ruska světovou velmocí v oblasti zemědělské výroby, a to nejen v oblasti živočišné, ale i rostlinné. Vláda byla donedávna velmi otevřená přístupu zahraničního kapitálu do uvedeného odvětví. Proto v současné době více než 60 % výrobních kapacit v oblasti výroby etanolu je vlastněno nadnárodními mezinárodními společnostmi. V souvislosti s rostoucí poptávkou po potravinových výrobcích Brazílie zaznamenala zvýšený zájem zejména asijských zemí o koupi půdy a zahájení výroby v Brazílii. To samozřejmě vyvolala obranou reakci místního zemědělského sektoru, který vnímá enviromentální tlaky (přísná kontrola deforestrace), tak i vzrůstající cenu půdy, což vedlo v roce 2010 k návrhu zákona o zákazu prodeje půdy do rukou nebrazilských subjektů. V současné době je návrh zákona v brazilském parlamentu a zdá, že výsledným kompromisem bude možnost dlouhodobého pachtování půdy (30-40 let) s právem prodeje, ale nikoliv samotného vlastnictví.  

g) Postavení Brazílie do budoucnosti

Je zřejmé, že Brazílie bude jednou z „obilnic“ světa v 21. století. Vhodné klimatické podmínky, které umožňují dvě-tři sklizně v roce, dostatek vodních srážek, dostatek obdělávatelné půdy a silné státu investice do vědy a výzkumu v oblasti zemědělství znamenají pro Brazílii, že vzhledem k již saturované domácí spotřebě další nadprodukce bude mířit na světový trh. Samozřejmě, že se Brazílie v této oblasti potýká se silnými ochranářskými tendencemi všech nejdůležitějších importérů, ale díky vysoké efektivitě, která není dotována státními dotacemi, se Brazílie díky příznivým cenám a dobré kvalitě prosazuje po celém světě. Největší riziko pro Brazílii bude v důsledku růstu cen zemědělských surovin vysoká závislost zahraničního obchodu na exportu v této oblasti. Zemědělství je vysoce mechanizované, a proto není tak závislé na pracovní síle jako průmysl, což rovněž znamená, že se brazilští farmáři nemusí obávat rigidního pracovního zákonodárství. Dalším eventuálním problémem je nedostatečně se zlepšující se infrastruktura, která by zvládala stále větší objemy vývozu. Bilaterální spolupráce ČR s Brazílií v zemědělství je minimální. Jako jedna z mála zemí ČR nakupuje brazilské zemědělské výrobky prostřednictvím nákupčích domů v Nizozemí a v Německu.

Výše sklizně základních zemědělských plodin v roce 2010 a očekávaná sklizeň v roce 2011:

 
 Produkce (tis. tun) 
PlodinaSklizeň v roce 2010Sklizeň v roce 2011Změna v %
Bavlna 2.931 4.614 57,4
Rýže 11.325 12.762 12,7
Brambory 3.576 3.886 8,7
Kakao 233 225 - 3,4
Káva 2.862 2.595 - 9,3
Cukrová třtina 729.559 661.440 - 9,3
Cibule 1.548 1.478 - 4,5
Fazole 3.223 3.859 19,5
Pomeranče 19.094 18.603 - 2,6
Maniok 24.831 26.267 5,8
Kukuřice 56.059 55.188 - 1,6
Sója 68.479 68.992 0,7
Pšenice 5.960 4.869 - 18,3

Zdroj: IBGE

 

zpět na začátek

4.6. Služby

V roce 2010 navštívilo Brazílii 5,2 mil. zahraničních turistů (nejvíce ze sousední Argentiny - 1,4 mil; na Evropu připadlo 1,6 mil. turistů, z toho dle údajů brazilského ministerstva cestovního ruchu bylo 5.700 z ČR). Organizace, síť a systém služeb odpovídá v mnoha státech federace běžnému evropskému standardu, Brazílie se snaží maximálně využít přírodních krás a událostí (zejména známého karnevalu) k přilákání co největšího počtu turistů do země. Díky (nejenom) silnému kurzu domácí měny se však země dostala do kategorie nejdražších turistických destinací.
Dlouhodobě nejatraktivnější cíl zahraničních turistů v Brazílii – město Rio de Janeiro – v posledních letech zaostávalo za svým potenciálem. Situace se však mění v souvislosti s pořadatelstvím LOH 2016. Představitelé města věří, že stejně jako tomu bylo v případě Barcelony, město dokáže využít příležitost LOH a obrátit trend posledních 50-ti let, kdy Rio de Janeiro ztratilo svůj dosavadní statut hlavního města federace ve prospěch nové Brasília. Od té doby docházelo k postupnému úpadku, kdy docházelo k špatnému vládnutí i vysokému růstu kriminality. Předpokládané investice zásadně změní kvalitu života jeho obyvatel a zvýší jeho přitažlivost coby turistické destinace. Z toho by pak profitovalo nejenom Rio, ale celá brazilská federace. Dále jsou populární také přímořská letoviska na severovýchodě země, která patří mezi oblíbené cíle letů provozovaných evropskými charterovými společnostmi. Velký potenciál dále skýtá tzv. ekologická turistika, která se v posledních letech dynamicky rozvíjí. V tomto směru se majitelé tzv. ekologických farem, které se vyznačují prakticky nedotčenou přírodou, prozatím mnohdy soustředí pouze na domácí obyvatelstvo.

V souvislosti s poskytováním služeb zejména zahraničním zákazníkům, jejich úrovní a rozsahem nabídky lze doporučit českým cestovním agenturám účast na každoročních veletrzích turistiky a s ní spojených služeb. Tyto výstavy poskytují ucelený přehled o brazilských podmínkách a nabídkách (více na www.abav.com.br).

 

zpět na začátek

4.7. Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná)

Doprava:

Osobní doprava je závislá převážně na leteckém spojení a to zejména s ohledem na obrovské vzdálenosti mezi jednotlivými místy. Mezi městy São Paulo a Rio de Janeiro je v provozu letecký most se spoji v průměru každých 30 minut během všedních dnů. V BFR působí několik domácích leteckých společností na celonárodní úrovni (v roce 2006 se tehdejší národní dopravce Varig dostal do finančních problémů, které vyústily ve značnou redukci flotily i mezinárodních letů a v následný prodej společnosti Gol). Bez ohledu na letecké spojení je však díky relativně husté silniční síti (220.000 km s pevným povrchem) převážná část území dosažitelná pomocí autobusových linek, obsazených většinou kvalitními dálkovými vozy.

Díky rozsáhlé silniční síti je i vnitrostátní doprava zboží uskutečňována převážně kamiony. Vodní doprava je při pobřeží a na hlavních vodních tocích rovněž velmi rozšířená a v současné době je připravována řada projektů, majících za cíl její větší využití, protože stávající silniční síť je přetížená. Brazilská železniční síť má délku pouhých 30 tis. km, což je důvodem, proč je železnice tak málo využívána k dopravě nákladů oproti silniční dopravě. Brazilská vláda realizuje řadu nových projektů rozšíření železniční sítě, a to zejména ve střední části země, kde je nutné přepravovat obrovské množství zemědělských plodin (odhaduje se na 100 mil. tun ročně). V dlouhodobém horizontu je plánováno rozšíření železniční sítě o cca 15 tis. km.

Telekomunikace:

Telekomunikace byly částečně privatizovány ve druhé polovině 90. let a přilákaly investice ve výši 20 mld. USD. Privatizace přinesla značný nárůst využívání telefonního spojení, zejména na úseku mobilních telefonů, kde rostoucí konkurence tlačí ceny dolů. Přístroje jsou domácí výroby, ovšem v licenci hlavních světových firem (Nokia, Motorola, Siemens atd.). V dubnu 2011 bylo v zemi registrováno 210,5 milionu aktivních mobilních sim karet (což 5-ti násobně převyšuje počet pevných linek). Běžným komunikačním prostředkem je internet.

Energetika:

Brazílie je 9. největším spotřebitelem energie na světě. Její spotřeba energie v posledních letech výrazně roste v důsledku vysokých temp hospodářského růstu. Podíl jednotlivých zdrojů na spotřebě energie země je následující:
Ropa a ostatní tekutiny 50 % / elektřina generovaná vodními elektrárnami 34 % / přírodní plyn 8 % / uhlí 5 % / nukleární elektrárny 1 % / ostatní obnovitelné zdroje 2 %.

Brazílie disponovala v r. 2009 celkem 104 GW instalované výrobní kapacity (srovnatelné s IT nebo UK). V zemi bylo generováno 461 mld. kWh při spotřebě 421 mld. kWh. Největší podíl mají hydroelektrárny (včetně světově druhé největší elektrárny Itaipu o kapacitě 14 GW), které se však nacházejí daleko od hlavních center poptávky, což vede k vysokým přenosovým a distribučním ztrátám. Silná závislost na vodní zdrojích způsobila v minulosti značné problémy (krize v letech 2001-2 v důsledku nízkých srážek). Tepelné elektrárny zajišťují pouze malou část dodávek elektrické energie v Brazílii. Nejrozšířenějším palivem je zemní plyn, následovaný ropnými produkty a uhlím. V Brazílii jsou v provozu dosud dvě jaderné elektrárny o celkové kapacitě 2.000 MW. Výroba elektrické energie je v Brazílii pod kontrolou velkých státních společností, firma Eletrobrás spravuje cca 40 % kapacity (včetně 50 % Itaipu), významný podíl mají další státní podniky, např. CESP (8 %), Cemig (7 %) a Copel (5 %). V soukromých rukou je dosud cca 30 % výroby elektrické energie a v souvislosti s udělováním licencí je předpoklad, že tento podíl se do budoucna bude dále zvyšovat až na 50 %. Vláda předpokládá  další výstavbu hydroelektráren (v současnosti je aktuální zejména kontroverzní projekt přehrady Belo Monte ve státě Pará o kapacitě 11.000 MW). Záměrem vlády je rovněž zvýšit podíl tepelných (plynových) elektráren. Dle strategického plánu Petrobras se rovněž plánuje zvýšit do roku 2020 rafinační kapacity na 3 mil. bbl/d.

Brazílie je spolu s Mexikem a Argentinou jedním ze třech států Latinské Ameriky, který provozuje jaderné elektrárny; v Brazílii jsou v současnosti v provozu dvě elektrárny v municipiu Angra dos Reis na jihu státu Rio de Janeiro. JE Angra 1 o kapacitě 657 MW byla po 14-ti letech výstavbu uvedena do provozu roku 1985. Výstavba JE Angra 2 se datuje od r. 1976, v provozu je od r. 2001 a její kapacita je 1.350 MW. V témže roce 1976 byla zahájena i výstavba JE Angra 3, avšak v roce 1986 byly práce přerušeny o obnoveny až r. 2007. Zahájení provozu je naplánováno na r. 2015, kapacita má být 1.405 MW.  Vláda do r. 2030 počítá s uvedením do provozu čtyř nových JE; každá má mít kapacitu 1.000 MW. Celková instalovaná kapacita JE v Brazílii by tak byla 7.300 MW, což ovšem stále představuje skromný podíl na celkové spotřebě země. Tento činil v r. 2009 1,8 % (2 GW) z celkové spotřeby 110 GW. Dle odhadů pro rok 2019 vzroste celková spotřeba na 180 GW, JE s očekávaným výkonem 3,4 GW by tak pokryly 1,9 %. Možné další scénáře jsou stavba šesti až osmi nových JE. Ve všech případech je odhad doby výstavby 8 - 10 let a cena jedné JE okolo 3 mld. USD. Ozývají se i hlasy, že Brazílie by měla disponovat svojí vlastní technologií pro vyprojektování a stavbu JE (jako tomu je v případě zbývajících zemí často skloňovaného uskupení BRIC). Rozhodnutí o výstavbě nových JE by mělo padnout do konce letošního roku 2011; ohlasy na japonskou havárii převládají v tom smyslu, že Brazílie coby země s narůstající spotřebou energie si nemůže dovolit emocionální reakce typu pozastavení procesu schvalování nových JE. Dle společnosti Electronuclear, která JE provozuje, jsou Angra 1 + 2 konstruovány tak, aby vydržely zemětřesení do 7-mi stupňů Richterovy škály a tsunami do 6-ti metrů (navíc tsunami Brazílii, vzhledem ke skutečnosti, že tektonické desky se v Atlantiku na rozdíl od Tichého oceánu od sebe vzdalují, údajně nehrozí). Nicméně ke zbrzdění procesu pravděpodobně dojde, ministr vědy a technologie již prohlásil, že Brazílie bezpečnost svých JE znovu prověří. Japonská havárie může také oddálit plány na obohacování uranu, kdy vláda měla v úmyslu výstavbu dvou závodů, které by umožnily tento proces kompletně realizovat v Brazílii (Brazílie, která disponuje rozsáhlými zásobami  uranu, je v dodávkách jaderného paliva závislá  na přispění s Francie a Kanady).

Sektor výroby a distribuce elektrické energie prochází v posledních letech zásadními změnami. Roku 2004 vstoupil v platnost nový model, jehož hlavními znaky je snaha o efektivnost, projevující se v co nejnižších cenách energie pro spotřebitele, a plánování v střednědobém a dlouhodobém časovém horizontu, které by mělo zabezpečit dostatek energie za současného růstu poptávky. Nový model byl koncipován na základě událostí z let 2001 a 2002, kdy zejména díky nedostatku dešťů prošla Brazílie energetickou krizí, která se mj. projevila i omezováním dodávek energie pro spotřebitele. Souběžným cílem modelu je snížení závislosti země na vodních zdrojích, jejichž prostřednictvím se nyní vyrábí 75 % energie. Tepelné elektrárny se na celkové výrobě podílejí 21 %, atomové 2% a malé vodní elektrárny 2 %.

Mezi hlavní nástroje nového modelu patří:
1. pravidelné dražby energie vyráběné v současných i v budoucnu instalovaných kapacitách; vítězové těchto tendrů obdrží dlouhodobé smlouvy (15-20 let);
2. zákaz nákupu energie distributorem od výrobce patřícího do stejné ekonomické skupiny (v zájmu zabránění umělého navyšování cen a opomíjení levnějších zdrojů);
3. podpora výroby energie z alternativních zdrojů;
4. nutnost hlášení plánované poptávky ze strany distributorů s předstihem alespoň 5 let a současný požadavek na odkoupení 100 % nabídky od výrobců.

Spotřeba energie v Brazílii v příštích letech nadále poroste ročními tempy 4 - 5 % (tak, jak tomu bylo i v posledním období, kdy nárůst spotřeby odpovídal přírůstku HDP). Dle studie poradenské agentury KPMG budou v období do r. 2020 roční investice do energetického sektoru Brazílie cca 10 mld. USD. Předpokládá se zvýšení podílu tepelných elektráren na zemní plyn (na 11 %), biomasu (4 %) i jaderných elektráren (4 %).

Přehled surovinových zdrojů:

a) Ropa - Brazílie je po Venezuele druhou jihoamerickou zemí s největšími zásobami ropy - 12,9 mld. barelů prokázaných zásob ropy v r. 2011 (kromě nových ložisek tzv. pré-sal, objevených r. 2007). Její denní produkce v r. 2010 představovala 2,7 milionu barelů denně (bbl/d) . Odhady kapacity nově objevených ložisek pré-sal (které se nacházejí v hloubce 8.000 m pod mořskou hladinou pod vrstvou soli v pobřežních vodách na jihovýchodě a jihu země - oblast mezi státy Espírito Santo a Santa Catarina) pak hovoří o zásobách ve výši 50 mld. barelů ropy a zemního plynu; samotné zahájení těžby bude ovšem vyžadovat nová technická řešení pro extrémní hloubky. V důsledku nárůstu výroby se v roce 2009 Brazílie stala čistým vývozcem ropy; v souvislosti s ložisky pré-sal by se Brazílie mohla stát jedním z hlavních světových vývozců. Cca 1/5 spotřeby ropy je z dovozu (jedná se o lehkou ropu zejména ze zemí Blízkého východu, ale i Argentiny, USA a Kanady). Dominantním hráčem v brazilském ropném průmyslu je státní Petrobras (zajišťuje více než 4/5 těžby a provozuje 11 rafinerií z celkových 13-ti v zemi). Společnost měla až do roku 1997, kdy stát otevřel sektor konkurenci, monopolní postavení. V současnosti se těžbou zabývá cca 50 společností, významné jsou aktivity i zahraničních firem (Royal Dutch Shell, Chevron a Devon). Co se týče nového vstupu zahraničních subjektů lze očekávat významné angažmá ze strany ČLR. Kapacita rafinace ropy v Brazílii je 1,9 milionu bbl/d (zahrnuje 13 rafinérií). Rafinace ropy v Brazílii je relativně jednoduchá, což znamená, že země musí exportovat část své produkce těžké ropy a dovážet ropu lehkou. Systém ropovodů se skládá ze 6.500 km ropovodů, pobřežních dovozní terminálů a vnitrostátních skladovacích prostor. Síť umožňuje pohyb ropy od pobřeží do vnitrozemských rafinérií a center spotřeby. Ropovody jsou v Brazílii provozovány společností Transpetro (100 % dcera Petrobrasu).

b) Zemní plyn - prokázané zásoby zemního plynu byly v roce 2011 365 mld. m³. Zemní plyn představuje dosud menší část celkové brazilské energetické spotřeby, jeho produkce však v souladu se záměrem vlády v posledních letech roste, což je dáno snahou omezit závislost země na dovozech. V roce 2009 se v Brazílii vyprodukovalo 10,3 mld. m³ přírodního plynu (spotřeba v témže roce byla 18,7 mld. m³). Většina dovozu zemního plynu je z Bolívie, závislost se však postupně snižuje a v souvislosti s novými ložisky pré-sal se předpokládá blízká soběstačnost. Síť plynovodů má více než 6.000 kilometrů plynovodů, hlavně v jihovýchodní a severovýchodní části země; v současnosti nejsou vzájemně propojeny, což brání rozvoji domácího výroby a spotřeby. Díky nedostatečné dopravní infrastruktuře došlo k zanedbání průzkumu a těžby v plynu ve vnitřních regionech země. Státní Petrobras kontroluje 90 % těžby zemního plynu v Brazílii, vláda se v současnosti snaží o přilákání zahraničních investic do sektoru formou soutěží na licence. K hlavním zahraničním účastníkům v sektoru patří britský BG. Plynovody jsou rovněž provozovány z většiny společností Petrobras.

c) Etanol - snad nejvýznamnějším rysem brazilské energetiky je tvorba etanolu z vypěstované cukrové třtiny. Brazílie je, z pohledu produkce etanolu jako paliva, celosvětovým číslem dva (prvenství USA), co se týče exportu je ovšem již číslem jedna, následována USA a Argentinou. V rámci matriky země, tvoří produkce etanolu z cukrové třtiny téměř pětinový podíl na celkovém objemu energie vyprodukované v zemi. V celosvětovém měřítku představuje brazilská produkce etanolu více než třetinu, když Brazílie vyprodukovala 27, 9 mld. litrů etanolu v roce 2010 (společně s USA vyrobí téměř 90% světové produkce etanolu). Význam produkce etanolu je klíčový zejména pro automobilový průmysl, kdy přibližně 90 % automobilů, zaregistrovaných v Brazílii, představují tzv. flex-fuel modely, což jim umožňuje využívat jako palivo buď 100 procentní etanol, anebo etanol v libovolném poměru s benzínem.

d) Uhlí - prokázané zásoby jsou zhruba 7,8 mld. metrických tun; těžba r. 2009 byla 6,9 mil. tun a spotřeba 25,4 mil. tun. Dovozy uhlí se realizují z Austrálie, USA, Kanady a JAR, do budoucna dojde k jejich nárůstu (vzhledem k předpokládanému zdvojnásobení kapacity brazilského ocelářství v příštích deseti letech).

Brazílie nebude do budoucna čelit ohrožení své energetické bezpečnosti, díky cílevědomé snaze, která se datuje od ropné krize r. 1973, se podařilo naopak dosáhnout stávající energetické nezávislosti. Vojenská vláda, která byla tehdy u moci, se zaměřila na rozsáhlé investice jak do domácí těžby ropy (prostřednictvím Petrobras, který měl na těžbu monopol až do r. 1997), tak do vývoje a produkce etanolu na bázi cukrové třtiny, kde bylo dosaženo vysoké efektivnosti; v současnosti je Brazílie v oboru biopaliv velmocí. Naplnění daného záměru bylo ovšem podmíněno dostatečnými přírodními zdroji, kterými země disponuje. Vzhledem k novým ložiskům ropy v pré-sal je do budoucna reálný předpoklad, že se Brazílie stane také jedním z hlavních producentů ropy.

 

zpět na začátek

4.8. Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc

Konsolidovaná data o přijímané a poskytované pomoci nejsou z brazilských zdrojů k dispozici. Podle údajů WB byla výše rozvojové pomoci poskytnuté v r. 2010 Brazílii 663 mil. USD; k největším dárcům se řadí Japonsko, EU (a bilaterálně SRN, Francie a Španělsko) a USA. Nejvíce prostředků směřuje na speciální rozvojové programy a do rozvoje školství.

Brazílie také rozvojovou pomoc poskytuje (prostřednictvím agentury ministerstva zahraničí Agencia Brasileira de Cooperacao), a to zejména formou zakládání školících středisek vedených brazilskými experty. Mezi příjemce brazilské rozvojové pomoci patří Haiti, Angola, Guiné Bissau, Východní Timor, Mosambik, Paraguay a Kuba.

 

zpět na začátek

Souhrnná teritoriální informace


Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)


Pomohla Vám informace? Ano Částečně Ne

Newsletter