Chorvatsko: Vnitropolitická charakteristika

© Zastupitelský úřad Záhřeb (Chorvatsko)

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Státním zřízením Chorvatska je parlamentní republika, hlavou státu je prezident volený v přímých volbách na pětileté volební období.

Hlavní politické strany

            V Chorvatské republice je registrováno více než 110 politických stran. V parlamentních volbách do 7. volebního období Chorvatského sněmu (Sabor) uskutečněných v prosinci 2011 zvítězila předvolební středolevá koalice čtyř stran – Sociálně demokratické strany (SDP), Chorvatské národní strany (HNS), Istrijského demokratického sněmu (IDS) a Chorvatské strany důchodců (HSU). Tzv. Kukuriku koalice obsadila 80 mandátů ve 151 členném Saboru (plus jeden mandát zastupitele za českou a slovenskou menšinu, který je členem jedné ze stran koalice). Dosud vládní HDZ (a její volební koaliční partneři HGS a DC) zaujímá celkem 47 křesel. Strana Chorvatští labouristi – strana práce (HL-SR) a Chorvatská demokratická strana Slavonie a Baranje (HDSSB) získaly  po šesti mandátech. Nezávislá kandidátka I. Grubišiće v Saboru obsadila dvě poslanecká místa. Po jednom poslaneckém mandátu získal Chorvatská agrární strana (HSS) a strana Hrvatska stranka prava dr.  Ante Starčević (HSP-AS). Tři zastupitele rezervované pro srbskou menšinu obsadila kompletně SDSS. Pět poslaneckých mandátů připadá zastupitelům za národnostní menšiny (včetně jednoho poslance zvoleného společně za českou a slovenskou menšinu)

       Strany vládní koalice

  Socijaldemokratska partija Hrvatske - SDP (Sociálně demokratická strana Chorvatska) - je nejsilnější vládní stranou, která vznikla ze sociálnědemokratického křídla Svazu komunistů Chorvatska. SDP je občanská strana "levého středu" obhajující zájmy dělníků a zaměstnanců, střední třídy, odvolávající se na tradice antifašismu. Dlouholetý předseda strany Ivica Račan, který stál v letech 2000- 2003 v čele koaliční vlády, zemřel 29. dubna 2007. V červnu 2007 byl novým předsedou zvolen Zoran Milanović. Po vítězství v parlamentních volbách v prosinci 2011, kdy SDP získala 61mandátů, se Zoran Milanović stal desátým předsedou vlády Chorvatska od vyhlášení nezávislosti.

Hrvatska narodna stranka – Liberalni demokrati HNS (Chorvatská národní strana) - je proevropsky orientovanou liberální stranou. HNS vznikla v roce 1990. Její první předsedkyní byla dr. Savka Dabčević-Kučar. V roce 1995 byl do čela HNS zvolen Radimir Čačić. Členskou základnu tvoří především podnikatelé, střední vrstva a intelektuálové. Předsedkyní strany byla od roku 2000 do jara 2008 prof. dr. Vesna Pusić, dnes ministryně zahraničních a evropských věcí. Po parlamentních volbách 2007, které skončily neúspěchem strany, čelila kritice řady prominentních členů strany. V březnu 2008 na sjezdu strany přenechala své místo staronovému předsedovi Radimiru Čačićovi (dnes 1. místopředseda vlády). Strana je součástí Kukuriku koalice, která po parlamentních volbách v prosinci 2011 sestavila koaliční vládu levého středu. Strana získala 14 poslaneckých mandátů.

 Istarski demokratski sabor - IDS  (Istrijský demokratický sněm) - je regionální levostředovou stranou působící výhradně v oblasti Istrijského poloostrova. Vystupuje proti centralizaci moci v Chorvatsku a za istrijskou autonomii. Jejím cílem je dále rozvoj přeshraniční spolupráce na regionální úrovni. Předsedou strany je Ivan Jakovčić, který je županem Istrijské župy. V Saboru získala tři mandáty.

Hrvatska stranka umirovljenika – HSU (Chorvatská strana důchodců) – malá levicová strana, která má prakticky za svůj jediný program obhajobu zájmů důchodců a vylepšování jejich sociálního a ekonomického postavení ve společnosti. Založena byla v roce 1996, dlouholetým předsedou strany je poslanec Silvano Hrelja. V Saboru získala tři mandáty.

Pozn: kolokviální název Kukuriku koalice se běžně zavedl v politologické praxi Chorvatska. Odvolává se na název restaurace, kde byla v roce 2009 oficiálně dohodnuta dlouhodobá spolupráce zúčastněných stran, vytvoření tzv. Svazu pro změny.

Opoziční parlamentní politické strany

Hrvatska demokratska zajednica - HDZ  (Chorvatské demokratické společenství) - vzniklo jako jedno z prvních chorvatských opozičních hnutí ještě v době SFRJ. Vznik HDZ na jaře 1989 iniciovala skupina tehdejších disidentů v čele s Franjo Tudjmanem, budoucím prezidentem a duchovním otcem nezávislosti. Hnutí postupně přerostlo ve vůdčí sílu usilující o nezávislost Chorvatska. V roce 1993 stranický sjezd rozhodl, že ze širokého hnutí za nezávislost se HDZ transformuje na národní stranu křesťanskodemokratické orientace. Jejím cílem bylo udržet pozici vedoucí síly společnosti zastupující zájmy všech vrstev obyvatelstva. Politicky se strana řadí k pravému středu. Po smrti prezidenta F. Tudjmana byl zvolen prozatímním předsedou strany Ivo Sanader, který byl v této své funkci potvrzen i ve vnitrostranických volbách v roce2002 a znovu po úspěšných parlamentních volbách v roce 2004.

S odchodem svého předsedy a premiéra Sanadera v roce 2010 z politického výsluní se však provalila celá řada skandálů se zneužíváním funkcí, korupcí, vyváděním peněz se státních institucí do černých fondů strany. V létě 2010 byla aklamací na stranickém sjezdu předsedkyní zvolena Jadranka Kosor. Ta vedla stranu i vládu v závěrečné fázi přístupových rozhovorů s EU, které provázel posílený boj s korupcí a organizovaným zločinem. Toto úsilí se do značné míry muselo soustředit do jejích vlastních stranických řad. Po prohraných parlamentních volbách v prosinci 2011, kdy získala celkem 47 poslaneckých mandátů, což je jeden z nejslabších výsledků v historii strany, odešla HDZ do opozice, přesto zůstává nejmasovější politickou stranou v zemi.

Hrvatski demokratski savez Slavonije i Baranje – HDSSB (Chorvatský demokratický svaz Slavonie a Baranje). Regionálně působící pravicová strana orientující se na konzervativní a národovecké  voličstvo ve východní Slavonii. Založena 2006 Branimirem Glavašem, který byl později odsouzen do vězení za válečné zločiny (jako čestný předseda strany vykonává trest vězení v Bosně a Hercegovině).  Strana se řadí k nacionálně konzervativnímu proudu hájícímu zájmy válečných veteránů. V sociální politice přitom vystupuje spíše ze levicových pozic. Strana se zasazuje za daňové úlevy pro nejvíce zaostávající regiony, které by stimulovaly rovnoměrný rozvoj. Důraz klade na decentralizaci státní správy a návrat k existenci pěti historických regionů namísto současných žup V parlamentních volbách v prosinci 2011 strana posílila a získala 6 poslaneckých mandátů. Předsedou HDSSB je Vladimir Šišljagić.

Hrvatski laburisti – stranka rada – HL-SR (Chorvatští laburisti, strana práce). Poměrně nová strana vzniklá v r. 2010 na základě odborového hnutí, výrazně levicového zaměření.  Program je založen na levicových základech ochrany práv všech pracujících a solidarity ve společnosti. Usiluje o sociální spravedlnost cestou progresivního zdanění příjmů, zisků a dividend. Vyjadřuje se pro snižování rozdílů ve společnosti, zvyšování daní vyšším příjmovým skupinám. Předsedou strany je Dragutin Lesar. V parlamentních volbách v prosinci 2011 strana posílila a získala 6 poslaneckých mandátů

Hrvatska stranka prava dr. Ante Starčević – HSP-AS (Chorvatská strana práva dr. Ante Starčeviće) - zastupuje zájmy pravicově a konzervativně orientovaných voličů. Jedna z několika výrazně pravicových stran, jediná jednoznačně protiunijní parlamentní strana. Do Saboru se navrátila po několikaleté odmlce v parlamentních volbách z prosince 2011, kdy získala jediné poslanecké místo pro svou předsedkyni Ružu Tomašić.

Hrvatska seljačka stranka - HSS  (Chorvatská rolnická strana) - vznikla v roce 1989 jako nástupce stejnojmenné strany, která se mezi dvěma světovými válkami zasazovala o chorvatskou autonomii. Jedná se o stranu národní orientace, umírněného politického vystupování, oslovuje především zemědělce, drobné podnikatele, živnostníky a rolníky v západní Slavonii. V roce 2007 vstoupila do koaliční vlády společně s HDZ, HSLS a SDSS. V lednu 2012 v důsledku neúspěšných voleb, kdy strana získala jediný mandát,  bylo zvoleno nové vedení HSS, předsedou se stal Brnko Hrg.

Samostalna demokratska srpska stranka – SDSS ( Samostatná demokratická srbská strana) Nejvýznamnější strana srbské etnické menšiny. Založena v roce 1995, sloučením několika menších srbských stran. Vedle etnické příslušnosti se profiluje liberálním a sociálnědemokratickým programem, v němž klade důraz na rovnost a ochranu práv menšin. Svoji tichou podporu vlády HDZ v předchozím volebním období změnila na formální účast ve vládě s jedním postem místopředsedy vlády odpovědným za návrat uprchlíků a lidská práva. V současném parlamentu má 3 poslance, zvolené na základě garantovaných míst pro příslušníky srbské menšiny. Tiše podporuje vládní koalici. Předsedou strany je Vojislav Stanimirović.

Poznámka: v posledních parlamentních volbách získalo dvě poslanecké místa i nezávislé hnutí penzionovaného duchovního Ivana Grubiśiće. Nejedná se ale o politickou stranu.

Významnější neparlamentní strany

Hrvatska socijalno liberalna stranka – HSLS (Chorvatská sociálně liberální strana) - vznikla v květnu 1989. Po volbách v roce 2000 se pod vedením tehdejšího předsedy D. Budiši stala stranou vládní koalice. Po vládní krizi v roce 2002  opustila vládu a přešla do opozice. Z HSLS se postupně vyčlenily dvě nové strany – Liberální strana a  Libra, z nichž ovšem Libra se v roce 2004 spojila s HNS a Liberální strana se v roce 2005 opět spojila s HSLS.  Od roku 2007 byla až do léta 2010 součástí vládní koalice s HDZ.  Po dobrovolném odchodu do opozice se navzdory velkým ambicím nedokázala opět probojovat do Saboru. Je výrazně proevropsky orientovaná.  Předsedou strany je Darinko Kosor.

Hrvatska stranka prava - HSP (Chorvatská strana práva) - zastupuje zájmy pravicově a radikálně orientovaných voličů. Založena bývalým disidentem Dobroslavem Paragou. HSP utrpěla ve volbách 2007 výraznou porážku, kdy z 8 poslaneckých mandátů obhájila jediný, v roce 2011 utrpěla další volební porážku a (těsně) nezískala ani mandát. V době své parlamentní éry patřila k nejvýraznějším odpůrcům vstupu do EU. Předsedou je bývalý poslanec Danijel Srb.

Struktura ústředních orgánů státní moci a státní správy

             Parlament

            Parlament / Chorvatský sněm (Hrvatski Sabor) je nositelem zákonodárné moci. V souvislosti s ústavními změnami (28. březen 2001) a zrušením horní komory - Župní komory, se Sabor stal jednokomorovým. Dalšími ústavními změnami schválenými v roce 2010 se stabilizoval počet poslanců Saboru na 151 – 140 je volených v deseti teritoriálních volebních obvodech, tři místa jsou volena Chorvaty z diaspory. Tři místa má zaručena srbská menšina, pět poslaneckých křesel připadá ostatním národnostním menšinám (jedno poslanecké místo je voleno společně českou a slovenskou menšinou v Chorvatsku).  V souladu s ústavou má Sabor tyto základní pravomoci:

1.     Rozhoduje o přijímání a změnách Ústavy.

2.     Přijímá zákony.

3.     Přijímá státní rozpočet.

4.     Rozhoduje o válce a míru.

5.     Přijímá Strategii národní bezpečnosti a obrany.

6.     Realizuje občanskou kontrolu nad ozbrojenými silami a bezpečnostními službami.

7.     Rozhoduje o změnách hranic.

8.     Rozepisuje referendum.

9.     Kontroluje práci vlády a dalších činitelů odpovědných parlamentu.

10. Uděluje amnestii za trestné činy.

Volby do Saboru proběhly podle novelizovaného volebního zákona, volilo se v 10 volebních okrscích, v každém z nich bylo rozděleno 14 poslaneckých mandátů (celkem 140 mandátů). Dále bylo rozděleno  8 mandátů  „menšinových poslanců“  a  tři mandáty volené Chorvaty mimo vlastní zemi (v  diaspoře)

Poslanci jsou voleni na čtyřleté období. VII. volební období Saboru bylo zahájeno v prosinci 2011 po řádných parlamentních volbách ze dne 4. 12. 2011. Předsedou Saboru je od 22. prosince 2011 Boris Šprem, člen vládní koalice, strany SDP. 

Koalice Kukuriku získala ve volbách 80 míst ve 151 členném Saboru. HDZ a koaliční partneři HGS a DC 44 křesel, tři místa zvolená v diaspoře rovněž připadla zastupitelům za HDZ. HL-SR (Labouristi) a HDSSB získaly po šesti mandátech, nezávislá kandidátka I. Grubišiće dvě poslanecká místa, HSS jedno křeslo v Saboru stejně jako HSP-AS (Hrvatska stranka prava dr Ante Starčević). Tři zastupitele rezervované pro srbskou menšinu obsadila kompletně SDSS. Zvoleni a potvrzeni jsou zástupci do všech pěti menšinových křesel, vč. Vladimíra Bílka, zastupitele za českou a slovenskou menšinu.

Volební účast na území Chorvatska se v průměru všech deseti volebních obvodů ustálila na 61,2 % oprávněných voličů.

V současnosti je 151 poslaneckých mandátů v  Saboru rozděleno následovně:

Kukuriku (SDP, HNS, IDS, HSU)

 

80

Ch. demokratická unie (koalice s Chorvatskou občanskou stranou HGS a stranou Demokratické centrum DC)

 

47 (vč. tří z diaspory)

 Ch. laburisti–strana práce  HL – SR 

 

6

 Ch. demokratická strana Slavonie a Baranje HDSSB

 

6

Svaz pro etické Chorvatsko – nez. kandidátka I. Grubišiće

 

2

Ch. agrární strana  HSS

 

1

Koalice HSP A. Starčević a HČSP (Ch. pevná strana práva)

 

1

Samostatná demokratická srbská strana SDSS

 

3

Menšiny

 

5

            Vláda

            V systému výkonné moci je zákonem potvrzena výstavba orgánů státní správy. V oblastech spadajících výlučně do kompetence orgánů státní správy byla vytvořena státní ministerstva - obrany, vnitra, zahraničních věcí a financí. Ostatní ministerstva mohou své kompetence přenášet na jiné orgány. Pro potřeby vykonávání specializovaných řídících a jiných záležitostí vyžadujících vytváření specializovaných služeb a samostatnost v kompetencích existují další orgány státní správy (státní úřady a instituce). V souladu s ústavou má vláda Chorvatska následující základní pravomoci:

1.       Předkládá zákony a další akty parlamentu.

2.       Předkládá parlamentu státní rozpočet.

3.       Provádí zákony a další rozhodnutí parlamentu.

4.       Stará se o vnitřní a zahraniční politiku.

5.       Reguluje a kontroluje práci státní správy a civil2ích bezpečnostních služeb.

6.       Jejím úkolem je starat se o hospodářský rozvoj země.

7.       Vláda a její ministerstva regulují činnost a rozvoj veřejných služeb.

Na základě výsledků všeobecných voleb, které se konaly 4. prosince 2011, prezident republiky Ivo Josipović pověřil mandátem k sestavení nové vlády předsedu nejsilnější politické strany vzešlé z voleb, předsedu SDP Zorana Milanoviće  23. prosince 2011  mandatář Saboru představil personální složení a program své vlády, která týž den získala důvěru 89 hlasů zastupitelů. Vláda má 22 členů, ze čtyř místopředsedů vlády jsou tři zároveň pověřeni vedením konkrétních resortů. Ve vládě jsou čtyři ženy.

 

 

zpět na začátek

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

Prezidentem Chorvatské republiky byl v druhém kole přímých prezidentských voleb v lednu 2010 zvolen Ivo Josipović. Jedná se o jeho první funkční období, po jehož uplynutí může být znovu zvolen.

Ústavní změny přijaté většinou chorvatského parlamentu 9. listopadu 2000 znamenaly nalezení nové rovnováhy mezi parlamentem, vládou a prezidentem. Ta byla klíčem pro úspěšnější práci celé chorvatské moci. Především se to týkalo oblasti hospodářství, kde byly do té doby změny jen nepatrné a úspěchy ještě menší. Stranou nezůstala ale ani oblast tajných služeb a armády, které byly dlouho zcela v působení pouze prezidenta a několika dalších jedinců, zcela bez dozoru parlamentu. Byly tak splněny sliby o proměně poloprezidentského systému v čistě parlamentní. V souladu s ústavou má prezident Chorvatska následující pravomoci:

  • representuje a zastupuje CHR doma i v zahraničí, nesmí být členem politické strany
  • stará se o řádné fungování státu a o stabilitu vládní moci
  • odpovídá za obranu nezávislosti a územní celistvosti státu
  • je vrchním velitelem ozbrojených sil
  • vypisuje volby do obou komor Chorvatského parlamentu, a svolává jeho první zasedání
  • jmenuje mandatáře vlády, který má důvěru většiny poslanců Sněmu
  • může na návrh vlády rozpustit poslaneckou sněmovnu
  • spolurozhoduje s premiérem o jmenování představitelů tajných služeb
  • spolupracuje s vládou při formování a realizaci zahraniční politiky státu
  • uděluje milosti
  • vypisuje referendum
  • může navrhnout vládě, aby uskutečnila své zasedání a posoudila určité otázky
  • může se účastnit zasedání vlády a podílet se na diskusi.
 

zpět na začátek

2.3. Složení vlády

 

Složení chorvatské vlády :

                                            

Zoran Milanović (SDP)                        předseda vlády

                              

 

Radomir Čačić (HNS)                         místopředseda vlády, ministr hospodářství

Milanka Opačić (SDP)                        místopředsedkyně vlády, ministryně sociální politiky a mládeže

Neven Mimica  (SDP)                         místopředseda vlády

Branko Grčić (SDP)                            místopředseda vlády, ministr regionálního rozvoje a evropských fondů

Slavko Linić (SDP)                             ministr financí                          

Ante Kotromanović (SDP)                  ministr obrany

Vesna Pusić (HNS)                             ministryně zahraničních a evropských věcí

Ranko Ostojić (SDP)                           ministr vnitra 

Orsat Miljenić (nestr.)                         ministr spravedlnosti

Arsen Bauk (SDP)                               ministr administrativy

Gordan Maras (SDP)                          ministr podnikání a řemesel

Mirando Mrsić (SDP)                          ministr práce a penzijního systému

Siniša Hajdaš Dončić (SDP)             ministr moře, dopravy a infrastruktury

Tihomir Jakovina (SDP)                      ministr zemědělství, lesního a vodního hospodářství

Veljko Ostojić (IDS)                             ministr turistiky

Mirela Holy (SDP)                               ministryně životního prostředí a přírody             

Ivan Vrdoljak (HNS)                             ministr stavebnictví a urbanistiky                      

Predrag Matić (nestr.)                          ministr veteránů

Rajko Ostojić (SDP)                             ministr zdravotnictví

Željko Jovanović (SDP)                        ministr vědy, vzdělávání a sportu

Andrea Zlatar (HNS)                              ministryně kultury

 

 

Souborové přílohy:

zpět na začátek

Souhrnná teritoriální informace


Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)


Pomohla Vám informace? Ano Částečně Ne

Newsletter