Čína: Vnitropolitická charakteristika

© Zastupitelský úřad Peking (Čínská lidová republika)

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Podle ústavy z roku 1982 je Čínská lidová republika “socialistický stát demokratické diktatury lidu vedeného dělnickou třídou, založený na svazku dělníků a rolníků”. Vedoucí úlohu má Komunistická strana (KS) Číny.

Formálně je oddělena státní moc od vedení KS, země má prezidenta a vládu s premiérem. V praxi je na centrální úrovni výkonná i legislativní moc soustředěna v rukou nevelké skupiny nejvyšších stranických představitelů, kteří kromě členství v Politbyru zastávají i většinu rozhodujících státních funkcí. V provinciích mají guvernéři a provinční tajemníci KS významnou autonomii rozhodování při realizaci direktiv z ústředí.

Velmi specifická je funkce Ústřední vojenské komise, jejímuž předsedovi jsou oficiálně přímo podřízeny veškeré ozbrojené síly v zemi. Na Ústřední vojenskou komisi dohlíží Stálý výbor Všečínského shromáždění lidových zástupců (VSLZ, de facto parlament). Ve skutečnosti je však vedení a kontrola ozbrojených sil v rukou Ústřední vojenské komise Ústředního výboru KS Číny. Obě komise jsou de facto identické, co se týče členů, takže jde vlastně o jednu instituci pod dvěma názvy – aby zapadla jak do systému vlády, tak do systému vedení Komunistické strany Číny. Oběma předsedá současný prezident ČLR Hu Jintao.

V zemi existují i další tzv. “demokratické parlamentní strany”, jako např. Čínská demokratická liga či Revoluční výbor Kuomintangu, sdružené v rámci Čínského lidového politického poradního shromáždění (ČLPPS), obdoby bývalé československé Národní fronty. Jsou však podřízeny vedoucí úloze KS Číny. Opoziční politické strany v zemi legálně v podstatě neexistují.

Dopady světové finanční a ekonomické krize neovlivnily zásadním způsobem hlavní politické trendy v zemi. Komunistická strana má pevnou kontrolu nad vnitropolitickým děním a potřeba rázného postupu proti krizi v zájmu udržení sociální stability naopak dodala její výlučné vedoucí úloze u většiny obyvatelstva legitimitu. Ta byla nadále posílena v říjnu 2009 během oslav 60. výročí založení ČLR, jejichž spektakulární pojetí mělo za cíl ohromit svět a posílit hrdost národa pod vedením strany.

Nicméně s rostoucí inflací (také cenami nemovitostí), nezaměstnaností a nerovností mezi obyvatelstvem začíná čínská vláda, resp. KS Číny, pociťovat nutnost zaměřit se větší mírou na posilování „harmonické společnosti“ a „zvládání společnosti (social management)“ a přijmout opatření, která by eliminovala tyto negativní trendy. Ty by mohly, pokud by zůstaly dlouhodobě neřešeny, vést k širším sociálním nepokojům. I přes snahy ústřední vlády o zlepšení životní úrovně občanů vnitrozemských provincií již nyní lokálně dochází k častým projevům sociální nespokojenosti - většina je podnícena spekulativním zabíráním zemědělské půdy a zneužívání pravomocí lokálními úředníky.

Čínská vláda musí též řešit dopad dosavadního překotného ekonomického rozvoje země na životní prostředí, jehož stav je alarmující. I s tímto ohledem 12. pětiletý plán (od r. 2012) počítá pouze s růstem HDP ve výši 7,5 % (namísto dřívějších dvouciferných cílů) a zvyšujícím se důrazem na kvalitu ekonomického růstu oproti kvantitě. Ohlášené národní cíle pro zvýšení energetické efektivity a snižování emisí však zůstávají pod hranicí, která je podle expertů nutná ke skutečnému zlepšení stavu. Vláda zároveň cítí příležitost vybudovat ve zmíněném odvětví zároveň základ budoucí inovativní ekonomiky – ovšem vedle značně progresivních makroekonomických záměrů stojí i sociálně velmi složitá a zdevastovaná realita i odpor provinčních vlád. Zpráva Světové banky „China in 2030“, vydaná v r. 2012, nabádá ČLR k co nejrychlejšímu přistoupení k razantním strukturálním změnám ekonomiky, bez kterých nebude další, zatím velmi slibný, rozvoj udržitelný. Premiér Wen Jiabao na výroční schuzi VSLZ (tj. parlamentu) v březnu 2012 vyzýval také k politickým reformám, bez kterých hrozí zemi nové excesy typu kulturní revoluce. Nepředpokládá se ale, že kromě administrativních reforem a případného posílení tzv. vnitrostranické demokracie, by mělo dojít k zásadnějším změnám politického systému.

Zvýšená ostražitost pořádkových sil vůči případnému politickému disentu či shromážděním v průběhu roku 2011 a 2012 byla částečně preventivním opatřením proti tomu, aby se v Číně nerozšířila občanská nespokojenost po vzoru událostí „arabského jara“ v severní Africe a na Blízkém východě. Opětovně stoupla kontrola internetových sítí a byrokratické překážky pro činnost zahraničních zpravodajů. Celkově je ale dále snížená tolerance k jakýmkoliv projevům občanské nespokojenosti či nesouhlasu, stejně jako k právníkům-obhájcům lidskoprávních nebo i jen sociálních případů spojena především se snahou o vyloučení rizik po dobu předávání moci nové (tzv. šesté) generaci vůdců. Na sjezdu KS Číny v říjnu 2012 dojde k obměně nejvyššího vedení strany ČLR (především devítičlenného stálého politického výboru, tzv. politbyra, ÚV KS Číny) a podle toho pak na jaře 2012 proběhnou také změny v nejvyšších státních funkcích (mandát končí jak prezidentu Hu Jintao, tak premiérovi Wen Jiabao). Určitá míra zvýšené transparentnosti a participace obyvatel na správě věcí veřejných se bude nadále projevovat spíše jen tam, kde může pomoci v boji proti endemické korupci zejména na lokální úrovni – a tedy i posilování image a politického mandátu strany pro postupné sociálně-ekonomické reformy.

 

zpět na začátek

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

  • prezident ČLR: Hu Jintao (Chu Ťin-tchao)
  • viceprezident: Xi Jinping (Si Ťin-pching)

Současný prezident byl zvolen v březnu 2003 a potvrzen ve své funkci v únoru 2008. Od listopadu 2002 je také generálním tajemníkem KS Číny. Od září 2004 též zastává funkci předsedy Ústřední vojenské komise KS Číny.

 

zpět na začátek

2.3. Složení vlády

předseda Státní rady (premiér):

  • Wen Jiabao (Wen Ťia-pao)

místopředsedové (vicepremiéři):

  • Li Keqiang (Li Kche-čchiang)
  • Hui Liangyu (Chuej Liang-jü)
  • Zhang Dejiang (Čang Te-ťiang)
  • Wang Qishan (Wang Čchi-šan)

státní radové (hierarchicky mezi vicepremiéry a ministry):

  • pí. Liu Yandong (Liou Jen-tung)
  • generál Liang Guanglie (Liang Kuang-lie), zároveň ministrem národní obrany ČLR
  • Ma Kai (Ma Kchaj)
  • Meng Jianzhu (Meng Ťien-ču), zároveň ministrem veřejné bezpečnosti ČLR
  • Dai Bingguo (Taj Ping-kuo), zároveň ředitelem kanceláře Vedoucí skupiny ÚV KS Číny pro zahraniční záležitosti a poradcem prezidenta v oblasti národní bezpečnosti

generální tajemník Státní rady:

  • Ma Kai (Ma Kchaj)
Úřady Státní rady    
 ministr/předseda komise
Ministerstvo zahraničních věcí Yang Jiechi (Jang Ťie-čch`)
Ministerstvo národní obrany Liang Guanglie (Liang Kuang-lie)
Národní komise pro rozvoj a reformu Zhang Ping (Čang Pching)
Ministerstvo školství     Yuan Guiren (Jüan Kuej-žen)
Ministerstvo pro vědu a technologii Wan Gang (Wan Kang)
Ministerstvo průmyslu a informatiky Miao Xi (Miao Si)
Státní komise pro etnické záležitosti Yang Jing (Jang Ťing)
Ministerstvo veřejné bezpečnosti Meng Jianzhu (Meng Jian-ču)
Ministerstvo státní bezpečnosti Geng Huichang (Keng Chuej-čchang)
Ministerstvo kontroly pí. Ma Wen (Ma Wen)
Ministerstvo pro občanské záležitosti Li Liguo (Li Li-kuo)
Ministerstvo spravedlnosti pí. Wu Aiying (Wu Aj-jing)
Ministerstvo financí      Xie Xuren (Sie Sü-žen)
Ministerstvo lidských zdrojů a sociálního zabezpečení Yin Weimin (Jin Wej-min)
Ministerstvo pro ochranu životního prostředí Zhou Shengxian (Čou Šeng-sien)
Ministerstvo půdy a přírodních zdrojů Xu Shaoshi (Sü Šao-š`)
Ministerstvo pro bytovou výstavbu a budování měst a venkova Jiang Weixin (Ťiang Wei-sin)
Ministerstvo železnic Sheng Guangzu (Šeng Kuang-cu)
Ministerstvo dopravy Li Shenglin (Li Šeng-lin)
Ministerstvo vodních zdrojů Chen Lei (Čchen Lej)
Ministerstvo zemědělství Han Changfu (Chan Čchang-fu)
Ministerstvo obchodu Chen Deming (Čchen Te-ming)
Ministerstvo kultury Cai Wu (Cchaj Wu)
Ministerstvo zdravotnictví Chen Zhu (Čchen Ču)
Státní komise pro rodinné plánování pí. Li Bian (Li Pien)

guvernér Čínské lidové banky:

  • Zhou Xiaochuan (Čou Siao-čchuan)

prezident nejvyššího lidového soudu:

  • Wang Shengjun (Wang Šeng-ťün)

prezident nejvyšší lidové prokuratury:

  • Cao Jianming (Cchao Ťien-ming)

Generální auditor:

  • Liu Jiayi (Liou Ťia-i)
 

zpět na začátek

Souhrnná teritoriální informace


Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)


Pomohla Vám informace? Ano Částečně Ne

Newsletter