Čína: Zahraničně-politická orientace

© Zastupitelský úřad Peking (Čínská lidová republika)

Politický i ekonomický vliv Čínské lidové republiky na okolní svět je - v pozitivních i negativních aspektech - dán již samotnou její rozlohou a lidnatostí.

V politické a bezpečnostní oblasti je ČLR regionální asijskou mocností a jako taková se projevuje velmi výrazně. Je jadernou mocností, která se ovšem zavázala nepoužít jaderných zbraní jako první a nepoužít jich proti nejadernému státu. Není členem žádné vojenské aliance a prosazuje nezávislou zahraniční politiku. Její vliv na vytváření mezinárodního prostředí, a to i v rámci pětice stálých členů RB OSN, je stále výraznější. Nadále však sleduje téměř výhradně linii, která zajistí Číně její vlastní nerušený ekonomický rozvoj pod vedením monopolní Komunistické strany a územní integritu. Sem zapadá také aktuálně se zvyšující asertivita v otázkách nároků na ostrovy a kontrolu nad vodními cestami v Jihočínském moři – hned vedle územní integrity (hlavně ve vztahu k Tibetu, Xinjiangu a Tchaj-wanu) jako jedné z klíčových priorit zahraniční politiky „moderní Číny“. S rostoucím ekonomickým vlivem se ČLR také postupně etablovala mezi ostatními světovými velmocemi (především USA, EU, též RF, Indie, Brazílie a potažmo Japonsko) a v rámci G-20.

Obdobný je její tlak, dále narůstající v důsledku světové ekonomické krize, na změnu architektury mezinárodních finančních institucí, zejména MMF, která by poskytovala rozvojovým zemím (rozuměj ale především Číně, Brazílii, Indii a Jižní Africe sdruženým spolu s Ruskem v tzv. BRICS) větší rozhodovací pravomoci.

V zahraniční politice preferuje ČLR (a to i v zájmu svého nerušeného rozvoje) jako hlavní metodu řešení sporů jednoznačně dialog. Klade důraz na pragmatismus a tzv. vzájemně výhodné řešení, i když v mnoha případech reaguje na případy „dotčení svých klíčových zájmů“ přecitlivěle. Etapu, kdy se ČLR zbavuje komplexu z předchozích historických období v podobě „ponížení z koloniální nadvlády a japonské agrese“, charakterizuje zvýšený patriotismus, hraničící někdy (a to částečně i s přispěním státní propagandy) s nacionalismem a latentní, byť zdaleka ne systematickou či násilnou xenofobií. ČLR má nepochybně zájem stát se nejvýznamnějším činitelem vývoje v oblasti Asie a západního Tichomoří, což se projevuje konkurencí s Indií či Japonskem a také snahami omezit vliv USA na tento region. Ovšem vědoma si složitosti dosavadních vnitřních problémů a nejistého postavení vedoucí politické strany v případě sociálních otřesů, odmítá se zatím ČLR v mnoha případech ujmout zvýšené spoluodpovědnosti při řešení mezinárodních problémů (např. konsolidace Afghánistánu). Jednou z mála výjimek je od konce roku 2008 trvající bezprecedentní zapojení čínských námořních plavidel do protipirátských operací, tj. především ochranných doprovodných plaveb, v Adenském zálivu u břehů Somálska. Především rostoucí energetické a surovinové potřeby nutí ČLR být aktivní i v oblasti Střední Asie (v rámci Šanghajské organizace spolupráce i bilaterálně), Austrálii, na Blízkém východě včetně Íránu, v Africe či Latinské Americe. Podstatnou roli hrají nejen země se zdroji ropy a zemního plynu, ale také země důležité pro přepravní trasy těchto surovin (podél Indického oceánu, v Adenském zálivu, v Latinské Americe např. Ekvádor či Kolumbie apod.). S výhledem na surovinový i dopravní potenciál Arktidy se ČLR stále výrazněji snaží o získání přístupu do projektů a jednání o této oblasti, ač sama není, vzhledem ke své geografické poloze, členem Arktické rady.

Svůj historicky a ekonomicky podmíněný vliv na KLDR, která je pro ČLR zejména nárazníkovým pásmem proti přímému kontaktu s USA v oblasti, demonstruje Čína jako hostitelská země šestistranných jednání o jaderném programu KLDR a denuklerizaci Korejského poloostrova. Stále zřetelněji se profiluje i jako partner vůči regionální organizaci ASEAN a jejím jednotlivým členům (včetně Barmy/Myanmaru). Výhodnost její pozice (mj. i ve srovnání s Tchaj-wanem nebo s EU) posilují postupně uzavírané smlouvy o zónách volného obchodu (od ledna 2010 je v platnosti smlouva o FTA mezi ČLR a ASEAN, ČLR se aktuálně snaží o brzké zahájení jednání o FTA pro ASEAN+3 – ČLR, KR a Jap. resp. o FTA ČLR, KR, Jap.). Ve snaze zajistit podmínky pro svůj nerušený hospodářský rozvoj urovnala ČLR většinu historických teritoriálních sporů kolem hranic na pevnině. Předmětem sporu zůstávají z nevytyčených hranic již jen oblasti na hranici s Indií . V mořských oblastech jsou aktuální rozepře ve výkladu nároků na ostrovy (a zejména také nerostná ložiska na mořském dně kolem nich) - ve Východočínském moři s Japonskem a v Jihočínském moři s Vietnamem, Filipínami a Malajsií (nároky Tchaj-wanu v tomto směru ČLR ignoruje, neboť ten neuznává jako státní entitu, nýbrž vlastní vzbouřeneckou provincii).

Spolupráce ČLR s Evropskou unií je založena na strategickém partnerství rozvíjeném v různých oborových směrech a formátech. Každoročním politickým vyvrcholením spolupráce je summit EU-ČLR. Těžiště spolupráce je především v oblasti ekonomické; Evropská unie je od roku 2007 největším obchodním partnerem ČLR. Posiluje se ale také důraz na spolupráci v oblasti politiky především v zájmu řešení průřezových globálních problémů, jako prevence a snižování dopadů klimatických změn a ekologických katastrof, boj proti organizovanému zločinu, pašování narkotik a terorismu apod. Předpokládalo se, že v blízké budoucnosti bude rámec strategického partnerství a spolupráce potvrzen Dohodou a partnerství a spolupráci (Partnership and Cooperation Agreement, PCA) – jednání však od roku 2007 postupují velmi pomalu (sjednává podle mandátu členských zemí s čínskou stranou Evropská komise/Evropská služba vnější akce). Nelze nicméně nepozorovat, že ČLR se ve svém ekonomickém i politicko-strategickém směřování nadále porovnává především s USA a na EU má zájem především jako na trhu pro vlastní výrobky, zdroji progresivních technologií pro svou ekonomiku a případně stabilní oblasti pro investice.

3.1. Členství v mezinárodních organizacích a regionálních uskupeních

Čína je členem řady mezinárodních organizací a uskupení, některých v systému OSN, některých regionálních. Abecedně lze jmenovat zejména: AfDB, APEC, AsDB, BIS, CCC, ESCAP, FAO, IAEA, IBRD, ICAO, ICC, ICFTU, ICRM, IDA, IFAD, IFC, IFRCS, IHO, ILO, IMF, IMO, Inmarsat, Intelsat, Interpol, IOC, ISO, ITU, LAIA (pozorovatel), MINURSO, NAM (pozorovatel), OECD (pozorovatel), PCA, SCO (=ŠOS), United Nations (=OSN včetně její RB) UNCTAD, UNESCO, UNHCR, UNIDO, UNIKOM, UNITAR, UNTSO, UNU, UPU, WHO, WIPO, WMO, WToO, World Trade Organization.

 

zpět na začátek

3.2. Účast země na mnohostranných smlouvách a dohodách

Přehled mnohostranných smluv a dohod, kterých se ČLR účastní, je uveden v přiloženém souboru.

Z klíčových lidsko-právních mezinárodních instrumentů1 ČLR v roce 2001 ratifikovala Mezinárodní pakt o ekonomických, sociálních a kulturních právech (International Covenant on Economic, Social and Cultural Rights), vymínila si však výhrady k právu na svobodné odbory (v tomto směru neratifikovala ani příslušné úmluvy ILO č. 87 a 98). Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (International Covenant on Civil and Political Rights) ČLR podepsala, ale dosud neratifikovala. ČLR je stranou úmluvy proti mučení (CAT), úmluvy o odstranění rasové diskriminace (CERD), úmluvy o právech dítěte (CRC), úmluvy o právech žen (CEDAW). V roce 2008, mj. v souvislosti s pořádáním Paralympijských her 2008, ratifikovala ČLR úmluvu o právech osob se zdravotním postižením (CRPD). Naopak ČLR není stranou úmluvy o právech migrujících dělníků a jejich rodin (ICPRMW).

1Názvy uváděných úmluv či jejich opčních protokolů jsou v textu STI zestručněny. Plné názvy a přesné údaje o datech podpisů, ratifikací či vstupů do těchto instrumentů k dispozici např. na stránkách Úřadu vysokého komisaře OSN UNHCHR (www.unhchr.ch) nebo na stránkách OSN (www.un.org).

Souborové přílohy:

zpět na začátek

3.3. Přehled bilaterálních smluv s ČR (včetně data vstupu) – mimo smluv dle kap.7.1.

Sukcese do smluv platných před 1. lednem 1993 byla vyřešena nótami náměstků ministrů zahraničních věcí ze dne 8. října 1994 (MZV ČR č.j.: 105.801/94-MPO).

Po vzniku samostatné ČR byly uzavřeny obchodně ekonomická dohoda, dohoda mezi ministerstvy zdravotnictví obou zemí, dohoda o vědeckotechnické spolupráci a dohoda o školských výměnách. Dohoda o vzájemném zrušení vízové povinnosti na diplomatické, služební a zvláštní pasy mezi Československou republikou a Čínskou lidovou republikou byla vypovězena ke 12. 6. 2001.

  1. Smlouva o přátelství a spolupráci mezi Československou republikou a Čínskou lidovou republikou (Peking, 27. března 1957, č. 27/1958 Sb.) SC.31/79
  2. Dohoda o kulturní spolupráci mezi vládou Československé republiky a vládou Čínské lidové republiky (Peking, 27. března 1957) SC.32/79
  3. Dohoda mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Čínské lidové republiky ve věci obnovení činnosti generálního konzulátu ČSSR v Šanghaji a otevření generálního konzulátu ČLR v Bratislavě (výměna nót 5./7. 3. 1987) (Praha, 7. března 1987), SC.1/90
  4. Dohoda mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Čínské lidové republiky o spolupráci v oblasti zdravotnictví a lékařských věd (Praha, 13. května 1988, č. 161/1988 Sb.) SC.7/88
  5. Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Čínskou lidovou republikou (Peking, 5. září 1988, č. 97/1989 Sb.) SC.8/88
  6. Protokol o spolupráci mezi Federálním ministerstvem zahraničních věcí Československé socialistické republiky a ministerstvem zahraničních věcí Čínské lidové republiky (Peking, 1. listopadu 1989)
  7. Plán spolupráce v oblasti zdravotnictví a lékařských věd mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Čínské lidové republiky na léta 1992 – 1993 (Peking, 20. července 1992) SC.2/92
  8. Dohoda mezi Ministerstvem zdravotnictví České republiky a Ministerstvem zdravotnictví Čínské lidové republiky o spolupráci v oblasti zdravotnictví a lékařských věd (Ženeva, 2. května 1995, č. 269/1995 Sb.) SC.2/95
  9. Memorandum o porozumění o spolupráci v oblasti životního prostředí mezi Ministerstvem životního prostředí České republiky a Státní komisí pro ochranu životního prostředí Čínské lidové republiky (Peking, 22. 4. 2004)
  10. Memorandum o porozumění mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky a Ministerstvem práce a sociálního zabezpečení Čínské lidové republiky (Peking, 8. 12. 2005)
  11. Protokol o kulturní spolupráci mezi Ministerstvem kultury České republiky a Ministerstvem kultury Čínské lidové republiky na léta 2007 –2011 (Peking, 22. 4. 2008)
  12. Ujednání o školských výměnách mezi Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a Ministerstvem školství Čínské lidové republiky na 2008-2011 (Praha, 8. 7. 2008)
 

zpět na začátek

Souhrnná teritoriální informace


Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)


Pomohla Vám informace? Ano Částečně Ne

Newsletter