- 2.1. Stručná charakteristika politického systému
- 2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)
- 2.3. Složení vlády
2.1. Stručná charakteristika politického systému
Estonsko je demokratická republika. Nejvyšším zákonodárným orgánem je jednokomorový parlament (Riigikogu), který se sestává ze 101 poslanců volených na období 4 let. Hlavou státu je prezident volený na období 5 let. Politický charakter Estonské republiky odpovídá principům právního státu a pluralitní demokracie.
Nejvýznamnějšími současnými estonskými politickými stranami jsou:
Reformierakond (Reformní strana) - program je zaměřen v duchu ekonomického liberalismu. Předsedou strany je současný ministerský předseda Andrus Ansip. Jeden z jejích čelných představitelů S. Kallas je estonským komisařem v EK (doprava). Reformní strana je po vítězství v parlamentních volbách v březnu 2007, ve kterých získala 31 mandátů, hlavním členem současné vládní koalice, kterou tvoří společně s Unií vlasti a Res Publiky, a Sociální demokracií.
Keskerakond (Strana středu) - dosud největší estonská politická strana, jejíž dominantní osobností je Edgar Savisaar, první předseda vlády obnoveného Estonska, nyní primátor města Tallinn. Program strany je formulován centristicky s levicovými a populistickými prvky. Strana má do značné míry euroskeptické členstvo. Do ledna 2002 byla v opozici, od ledna 2002 do voleb v březnu 2003 byla součást vládní dvojkoalice s Reformní stranou. Poté opět hlavní opoziční strana, od dubna 2005 do března 2007 člen vládní koalice s Reformní stranou a Lidovou unií. Po volbách v březnu 2007 je v opozici.
Isamaa ja Res Publica Liit (Unie vlasti a Res Publiky) – pravicová strana, která vznikla v létě 2006 sloučením Res Publiky, středopravé liberální strany ustavené v roce 2002 a Vlastenecké unie (Isamaaliit), strany s liberálními, křesťanskými a národními prvky. Sloučení stran provázel obtížný výběr kandidáta na premiérský post, se kterým toto uskupení šlo do voleb na jaře 2007. Po vyrovnaném souboji byl vybrán Mart Laar (vedoucí osobnost Vlastenecké unie, bývalý vícenásobný premiér). Strana ve volbách v březnu 2007 získala 19 mandátů a v povolebních vyjednáváních se stala druhou nejsilnější stranou tříčlenné koalice. Bývalá Res Publica soustředila mladší politiky a ty, kteří přestoupili z jiných stran podobného zaměření. Vedoucí osobností byl Juhan Parts (v letech 2003-2005 předsedou vlády).
Sotsiaaldemokraatlik Erakond (Sociálně-demokratická strana) - do února 2004 Moodukad (Umírnění). Vedoucími osobnostmi jsou: I. Padar (nynější předseda), T.H. Ilves (reemigrant, bývalý ministr zahraničních věcí, který vystoupil ze strany po svém zvolení estonským prezidentem dne 23.9.2006) a A. Tarand. Program je sociálně-demokratický. Do ledna 2002 byla Moodukad vládní stranou. Ve volbách v r. 2003 došlo k poklesu voličské podpory a od té doby je strana v parlamentní opozici. Na sjezdu v únoru 2004 bylo přijato rozhodnutí o sociálně-demokratickém názvu v souladu se sociálně-demokratickým zaměřením strany. Po parlamentních volbách v březnu 2007 se Sociálně-demokratická strana stala nejmenším členem vládní koalice. Od rekonstrukce vládního kabinetu po odvolání všech ministrů za Sociální demokracii dne 21.5.2009 je strana v opozici.
Rahvaliit (Lidová unie)– předsedou strany je Karel Rüütli. Strana má některé národně konzervativní a také sociální prvky programu. Je to především strana estonského zemědělského venkova. Na významu získala tím, že jejím poslancem dříve byl dnes již bývalý prezident republiky A. Rüütel. Ve volbách v březnu 2007 ztratila významnou část voličské podpory a přešla do opozice. V březnu 2010 ze strany vystoupili naprotest proti směřování strany od pravého středu k levici tři její členové (současný poslanec Riigikogu Tarmo Mänd, bývalý ministr financí Aivar Soerd a předseda místní organizace strany ve městě Jarva Kaja Sepp) a vstoupili do Reformní strany. Spekuluje se, že by se strana mohla sloučit se Sociálně-demokratickou stranou.
Rohelised (Strana zelených) – vedoucí osobností je Marek Strandberg. Strana byla založena v listopadu 2006, s cílem dostat se ve volbách v březnu 2007 do parlamentu a zde prosazovat svůj program ochrany životního prostředí. Strana má 6 poslaneckých křesel a měla dokonce příležitost jednat
o svém případném členství ve vládní koalici. V současné době je v opozici, ale spolupracuje s vládní koalicí.
Charakteristika aktuální vnitropolitické situace:
Po parlamentních volbách v roce 2007 byla v Estonsku vytvořena vládní koalice sestávající z vítězné Reformní strany, Strany Unie vlasti a Res Publiky (IRL) a Sociálně-demokratické strany.
Program vládní koalice byl zhuštěný do deseti hlavních bodů. Vláda slíbila zaměřit se v průběhu svého mandátu zejména na:
· obrácení nepříznivého populačního trendu a zlepšení kvality života;
· zajištění energetické bezpečnosti a diversifikace zdrojů;
· upevnění mezinárodního postavení Estonska jako kompetitivní ekonomiky, při zachování platného daňového systému, snížení daně z příjmu na 18% do roku 2011 a zvýšení nezdaněného měsíčního příjmu na 3000 EEK (192 EUR);
· rozvoj kompetitivní ekonomiky založené na znalostech, založení nových hospodářských odvětví odvíjejících se od inovativních technologií, získání nových trhů;
· posilování všech vazeb se západním světem, zejména v bezpečnostní oblasti;
· ochrana a rozvoj estonského jazyka a kultury;
· zachování a rozvoj Estonska a jeho ekologicky čisté, udržitelné a inovativní ekonomiky;
· rozvoj robustního zdravotního a sociálního systému země, založených na solidní sociální shodě společnosti;
· posilování místních samospráv s cílem modernizovat stát, zahrnout více lidí do rozhodovacích procesů a zvýšit vnitřní bezpečnost;
· zachovat Estonsko jako liberální společnost a prostředí k životu.
Již na jaře 2009 došlo při jednáních o úsporných opatřeních, které kabinet
A. Ansipa podstoupil v zájmu zachování stabilního rozpočtu, k vážné vládní krizi, která vyvrcholila odvoláním ministrů za sociální demokracii.
Premiér A. Ansip, kterého ústava nenutila k podání demise, se rozhodl - se zdůvodněním, že za stávající ekonomické krize nelze ztrácet čas zbytečnými procesními kroky – pro rekonstrukci vlády. Následná jednání s Lidovou unií a se stranou zelených nicméně nevedla k dohodě o vládní spolupráci. Vláda tak přišla ve 101-členném parlamentu o relativně pohodlnou většinu 60 hlasů
a stala se s 50 mandáty vládou menšinovou. Vládní koalice v dalším období projednávala „ad hoc“ podporu pro své návrhy zejména se „zelenými“.
V březnu 2010 oznámili tři členové Lidové unie - současný poslanec Riigikogu Tarmo Mänd, bývalý ministr financí Aivar Soerd a předseda místní organizace strany ve městě Jarva Kaja Sepp - o svém přestupu z Lidové unie do Reformní strany. Tímto přestupem získala vládní koalice v Riigikogu opět parlamentní většinu (51 křesel).
2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)
Od 9.10.2006 Toomas Hendrik Ilves.
2.3. Složení vlády
Vláda má 14 členů zastupujících dvě strany koalice. Všichni ministři jsou Estonci.
Andrus Ansip (R) předseda vlády
Urmas Paet (R) ministr zahraničních věcí
Marko Pomerants (I) ministr vnitra (od 3.6.2009)
Juhan Parts (I) ministr hospodářství, dopravy a spojů
Jürgen Ligi (R) ministr financí (od 3.6.2009)
Hanno Pevkur (R) ministr sociálních věcí (od 23.2.2009)
Rein Lang (R) ministr spravedlnosti
Jaak Aaviksoo (R) ministr obrany
Tõnis Lukas (I) ministr školství a vědy
Laine Jänes (R) ministryně kultury
Helir-Valdor Seeder (I) ministr zemědělství
Jaanus Tamkivi (R) ministr životního prostředí
Siim-Valmar Kiisler (I) ministr pro regionální záležitosti
R - Reformierakond (Reformní strana)
I - IRL (Unie vlasti a Res Publiky)
Souhrnná teritoriální informace
- 1. Základní informace o teritoriu
- >> 2. Vnitropolitická charakteristika
- 3. Zahraničně-politická orientace
- 4. Ekonomická charakteristika země
- 5. Finanční a daňový sektor
- 6. Zahraniční obchod země
Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)
