Fidži vyhlásilo nezávislost (na Velké Británii) 10. 10. 1970. Je členem OSN a WTO. Úplný seznam členství v mezinárodních organizacích (uváděny anglické zkratky): ACP, AsDB, CP, Commonwealth (od 1.9. 2009 má pozastaveno členství – viz výše), FAO, G-77, IBRD, ICAO, ICCt, ICFTU, ICRM, IDA, IFAD, IFC, IFRCS, IHO, ILO, IMF, IMO, Interpol, IOC, IPU, ISO, ITU, MIGA, OPCW, Sparteca, SPC, UN, UNCTAD, UNESCO, UNIDO, UNMIS, UPU, WCO, WFTU, WHO, WIPO, WMO, WtoO, WTO.
Fidži je zakládajícím členem regionální organizace tichomořských zemí Pacific Islands Forum (PIF, od r. 1971, od 2.5. 2009 má pozastaveno členství – viz výše); sekretariát PIF zatím sídlí ve fidžijském hlavním městě Suva.
Kromě turbulentní vnitropolitické situace je Fidži na mezinárodní scéně nejviditelnější v souvislosti s velmi aktivní účasti na mírových misích OSN. V současné době se účastní mj. UNAMI (UN Assistance Mission in Iraq); fidžijští vojáci se dále podíleli či podílejí na operacích OSN např. v Kongu, Namibii, Kambodži, Libanonu, Východním Timoru; v Evropě v BaH, v Chorvatsku a v Kosovu. V souvislosti se státním převratem vyvstala otázka další účasti fidžijských vojáků na misích OSN; s výjimkou jediného vystoupení bývalého GT OSN krátce po puči však nic nenaznačuje, že by fidžijský režim musel stáhnout jednotky z misí, v nových misích však jeho vojáci již obsazováni nebudou.
V hlavním městě Fidži mají rezidentní velvyslanectví Austrálie, Nový Zéland, Velká Británie, Francie, Evropská komise, ČLR, USA, Mikronésie, Indie, Indonésie, Japonsko, Kiribati, Korejská republika, Malajsie, Marshallovy ostrovy, Nauru, Papua Nová Guinea a Tuvalu.
Fidži má diplomatická zastoupení v Austrálii, Belgii (při EU), ČLR, Japonsku, Malajsii, na Novém Zélandu, v Papui Nové Guineji, ve Velké Británii a v USA (též při OSN).
Reakce na státní převrat
Státní převrat 5. 12. 2006 odsoudila většina světové veřejnosti (ne však např. ČLR či Malajsie); Rada EU odsoudila puč ve svém prohlášení z 11. 12. 2006. Regionální organizace Fórum pacifických zemí /PIF/ označila převrat za „neústavní a nepřijatelný“. Od vojenského převratu v r. 2006 představuje Fidži hlavní a nejvážnější politický problém regionu, v posledních měsících umocněný zintenzívněním protidemokratických opatření prozatímního premiéra Franka Bainimaramy, v jejichž důsledku byla země z PIF v květnu 2009 suspendována.
Diskuse na řádném summitu v srpnu 2009 ukázala, že členské země PIF nejsou v kritice vývoje na Fidži zcela jednotné (ostrá kritika vojenského režimu m.j. ze strany předsednické země PIF Niue proti umírněnému přístupu melanéských zemí včele s PNG indikující sklon k tolerování Bainimaramova postoje k řešení otázky uspořádání příštích voleb v zemi i obavy z negativního dopadu kritiky na vzájemný obchod), kritické postoje však byly dominující a promítly se v závěrečném komuniké, které obsahuje ostré odsouzení postupu vojenského režimu.
Austrálie, Nový Zéland, USA, Francie a Velká Británie zavedly vůči Fidži sankce spočívající zpravidla v přerušení mezivládních kontaktů, zákazu cest osob spojených s polovojenským režimem, v přerušení vojenské spolupráce a přerušení hospodářské pomoci s výjimkou humanitárních dodávek. Nový Zéland po vypovězení svého velvyslance v červnu 2007 své sankce dále zpřísnil.
Důležitou pákou vůči pučistické vládě se stalo pozastavení pomoci EU ve výši 150 mil. EUR (rozvržené na dobu 7 let), určené na reformu životně důležitého sektoru fidžijské ekonomiky - výroby cukru. Evropská komise poté pozvala zástupce prozatímní vlády ke konzultacím dle čl. 96 Dohody z Cotonou. Tlak EU se nejdříve ukázal jako účinný; na konzultacích konaných 18. 4. 2007 se fidžijská strana zavázala uspořádat volby do 1. 3. 2009. Kromě toho EK získala přísliby fidžijské prozatímní vlády v řadě dalších oblastí (dodržování ústavy z r. 1997, volební reforma, lidská práva, svoboda tisku/médií, fungování nezávislých ústavních institucí, nezávislost soudnictví, zrušení výjimečného stavu, role armády po volbách). Fidžijská vláda se dále zavázala EK pravidelně (každé 3 měsíce) informovat o postupu v uvedených oblastech. EK vyjádřila připravenost k podpoře přechodu Fidži k demokracii; financování reformy produkce cukru bude záviset na plnění závazků při návratu země k demokracii. Zůstalo jen u slibů navíc Bainimarama v poslední době propagandisticky prohlašuje, že nevidí, že by EU „cukrová“ sankce měla jakýkoliv vliv na hospodářství Fidži.
Změna na místě prezidenta z 30.07.2009 se stala dalším impulzem pro kritiku režimu dočasného premiéra na Fidži.Představitelé Austrálie a Nového Zélandu znovu odsoudili postup režimu jako krajně znepokojivý. Ministr zahraničí Austrálie Stephen Smith označil režim na Fidži za vojenskou diktaturu, která v zemi zrušila demokracii a vážně poškodila ekonomiku, které nyní hrozí kolaps. Zároveň zdůraznil, že Austrálie vždy odmítala zavedení sankcí, které by měly negativní dopad na hospodářství země a tím by zhoršilo postavení řadových občanů. (Na druhé straně nelze nevidět, že zahraniční politika Austrálie vůči Fidži je pod tlakem různých lobystických skupin, které kontrolují řadu odvětví na ostrovech - zejména turismus a potravinářský průmysl – hospodářské sankce by je poškodily. Řada australských analytiků upozorňuje, že by Austrálie měla přes veškeré problémy s režimem na Fidži nadále udržovat těsné kontakty s ostrovy, protože jinak hrozí ztráta jejího vlivu nejenom na Fidži, ale v širší pacifické oblasti).
Čína opět vyzvala vládu Fidži, aby vrátila zemi do “normální situace“ a konstatovala, že nevyužije situaci na ostrovech k prosazování svých zájmů. Pozorovatelé jsou skeptičtí k tomuto prohlášení, zvláště ve světle soupeření Číny a Tchaj-wanu o vliv v oblasti. Dokonce i prozatímní premiér Bainimarama přiznává, že Čína navyšuje pomoc jeho zemi. (Nesdělil přesná čísla, kromě toho, že po lednových záplavách 2009 Čína poskytla úřadu premiéra pomoc ve výši 1 mil USD - v roce 2006, před převratem, činila čínská pomoc 23 mil USD, v roce 2007, tedy po převratu vyskočila na 161 mil USD. Čína dále zahájila několik projektů v oblasti infrastruktury, např. buduje hydroelektrárnu na hlavním ostrově - scénář čínské asistence je přitom podobný jako v Africe - spolu s penězi vyváží i svoji pracovní sílu – výstavba elektrárny má zaměstnat 300 čínských dělníků).
3.3. Přehled bilaterálních smluv s ČR (včetně data vstupu) – mimo smluv dle kap.7.1.
Diplomatické vztahy mezi ČR a Republikou Fidžijských ostrovů byly navázány dne 17. 7. 1996. ČR je na Fidži zastoupena prostřednictvím velvyslanectví ČR se sídlem v Canbeře (velvyslanec Juraj Chmiel, obdržel agrément, pověřovací listiny však nepředal).
V březnu 2006 byl velvyslanec Pažourek přijat tehdejším předsedou vlády Qarasem i ministrem zahraničních věcí.
O bilaterální rozvojové pomoci ČR se neuvažuje. ČR se může na pomoci Fidži podílet prostřednictvím svého příspěvku do 10. Evropského rozvojového fondu; uvolnění této pomoci je však závislé na plnění, které prozatímní fidžijská vláda dala EK v průběhu konzultací dle Dohody z Cotonou (viz výše).
Byl zaznamenán zvýšený zájem českých turistů o cesty na Fidži. Před nástupem cesty ale doporučujeme ověřit si aktuální situaci na ostrovech.
Souhrnná teritoriální informace
- 1. Základní informace o teritoriu
- 2. Vnitropolitická charakteristika
- >> 3. Zahraničně-politická orientace
- 4. Ekonomická charakteristika země
- 5. Finanční a daňový sektor
- 6. Zahraniční obchod země
Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)
