Indie: Ekonomická charakteristika země

© Zastupitelský úřad Dillí (Indie)

4.1. Zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok, předpověď dalšího vývoje

HDP

Optimistické předpovědi o dvouciferných cifrách růstu HDP se nenaplňují a tempo ekonomiky zpomaluje. Pro fiskální rok 2010/11 počítala indická vláda s růstem 8,5 % - 8,75 %. V prvním čtvrtletí byl zaznamenán růst HDP 8,8 ve druhém čtvrtletí 8,9 %, nicméně rok 2011 uzavřela Indie s růstem 6,9 %. Odhady na rok 2012 se pohybují od 8,2 % (ekonomičtí poradci premiéra), přes 7,9 % (ministerstvo financí), 7,6 % (MMF) po 6,8 % (Světová banka).

(Zdroj: Reserve Bank of India; http://www.rbi.org.in)

 

Inflace

Největším problémem indické ekonomiky byl v letech 2009-10 přetrvávající prudký růst inflace maloobchodních cen (CPI). Růst inflace byl nastartován neúrodou v roce 2009 a index CPI se pohyboval až v rozmezí 13 – 16 %. V roce 2011 se dařilo držet index inflace maloobchodních cen (CPI) pod 10 % a až do října roku 2012 se inflace pohybovala přibližně na stejné úrovni. Indická centrální banka už po třinácté za rok a půl zvýšila úrokové sazby. Naposledy 25. října 2011 o čtvrt procentního bodu na 8,5 %. Cíl je stále stejný - zpomalit kvapící ekonomiku a tím srazit překotné zdražování. Dlouhodobě si dává vláda za cíl držet inflaci mezi čtyřmi a pěti procenty. To se jí však kvůli rychle rostoucí ekonomice zatím moc nedaří.

Za poslední dva měsíce roku 2011 však růst cen zřetelně oslabil a především potravinová inflace je na tom mnohem lépe než na začátku roku. Z 16% se v prosinci 2011 se dostala téměř na nulu. Nutno je však uvést skutečnost, že společně s inflací zpomalil také růst cen průmyslové výroby. Z tohoto zjištění lze usuzovat, že vysoko nastavená základní úroková sazba tlumí jak růst ekonomiky, tak inflaci.

 

 

Inflace v roce 2010:

Měsíc

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

WPI

8,5

9,7

10,2

11,0

10,6

10,3

10,0

8,8

8,6

8,6

7,5

8,4

CPI

16,2

14,9

14,9

13,3

13,9

13,7

11,3

9,9

9,8

9,7

8,3

 9,47

 

Inflace v roce 2011:

Měsíc

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

WPI

9,35

9,54

9,68

9,74

9,56

9,51

9,36

9,78

10

9,87

9,46

7,74

CPI

9,3

8,82

8,82

9,41

8,72

8,62

8,43

8,99

10,06

9,39

9,34

6,49

 

(Zdroj: www.tradingeconomics.com)

Hodnocení a předpověď dalšího vývoje:

Indie má ambice stát se nejrychleji rostoucí ekonomikou světa s jasným cílem předehnat Čínu. Indičtí politici povzbuzeni růstem indického hospodářství ve fiskálním roce 2009/10 hlásali, že v novém desetiletí je Indie schopna dosáhnout desetiprocentního růstu HDP, zatímco čínský zůstane někde mezi 7 až 8 procenty. Rok 2010/11 ukázal, že tyto prognózy byly příliš optimistické, makroekonomické údaje vykazují zpomalování tempa ekonomiky.

Indická vize o strmém vývoji ekonomiky v první dekádě století má své trhliny. Na tom má podíl faktory jako chybějící, nedostatečná anebo zastaralá infrastruktura, energetická nesoběstačnost země nebo nerovnoměrné rozložení růstu. Při uvážení tempa populačního růstu je navíc i růst celkového HDP relativizován. Další problémy představuje odchod kvalifikované pracovní síly za vyššími výdělky do zahraničí, záporná obchodní bilance související i s nutností importu surovin, a výše zmíněná inflace. Přesto bude indická ekonomika i v roce 2012 dosahovat poměrně vysoké a v celosvětovém srovnání nadprůměrné tempo růstu.

Prorůstové aktivity indické vlády se soustředí zejména na:

  • Rozvoj energetického sektoru, zajištění dostatku zdrojů energie, což je podmínkou dalšího růstu (Indie přitom zjevně sází na jadernou energetiku jako na zdroj pro  dodatečnou energetickou kapacitu;
  • Budování nové infrastruktury a modernizace stávajících sítí (dálnice, modernizace železničních tratí, modernizace letišť, budování kontejnerových terminálů);
  • Rozvoj průmyslu a zvyšování jeho konkurenceschopnosti;
  • Modernizaci zastaralých strojírenských podniků (obráběcí stroje, textilní stroje, pletací stroje, tiskařské stroje);
  • Budování zvláštních ekonomických zón, majících za cíl přilákat zahraniční investory;
  • Podporu domácího exportu

 

Vývoj indické rupie (INR)

Kurs INR vůči USD dosahoval v roce 2011 relativně velkých výkyvů. Nejvyšší kurz 1USD / 44 INR z července vystřídalo historické minimum 1USD / 53,72 INR  v závěru roku.

 

Kurz INR vůči EUR se vyvíjel v zásadě obdobně, když nejvyšší hodnotu zaznamenal v červenci 1 EUR / 62,50 INR a nejnižší 1 EUR / 70,89 INR druhé polovině prosince.

 

(Zdroj: http://www.ecb.int/stats/exchange/eurofxref/html/eurofxref-graph-inr.en.html)

 

 

zpět na začátek

4.2. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (HDP/obyv., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)

  2005/06 2006/07 2007/08 2008/09 2009/10
HDP v mld. USD (v současných cenách) 718 812 887 928 1 037
HDP v mld Rs    (v cenách r. 2004 – 2005) 37 064 42 840 49 479 55 744 62 312
Meziroční růst HDP (v cenách r.1999 – 2000) 9,0 9,2 9,3 6,7 7,4
HDP na obyvatele(v Rs)  30 526 34 867 39 728 45 126 51 327
míra inflace v % měřeno indexem spotřebitelských cen 5,0 6,9 6,4 8,3 14,9
míra nezaměstnanosti  7,5 7,6 7,2 6,8 10,7
Úrokové sazby 7,50 7,75 6,0 6,5 5,5
Podíl na tvorbě HDP:          
Zemědělství 18,3 18,5 17,8 17,0 14,6
Průmyslová výroba, stavebnictví, energetika 27,1 26,4 28,4 25,8 20,5
Služby 54,6 55,1 54,6 57,3 64,9
 

zpět na začátek

4.3. Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory

Kumulativní růst indexu průmyslové výroby, IIP za období (04/2011 – 01/2012) ve srovnání se stejnou periodou minulého období 2010/11 rostl v průměru o 4 %. V prosinci 2011 měl IIP hodnotu 187,9, což znamená meziroční nárůst o 6,8%.  Nejvyšší nárůst zaznamenala oblast potravinářských produktů a nápojů (92,6 %), V některých významných odvětvích ovšem zaznamenal IIP meziročně negativní vývoj, např. těžba (-) 2,7 %. Nejhorší výsledek zaznamenala kategorie elektrické stroje a zařízení (-) 30,5 %.

 (Zdroj: http://mospi.nic.in)

Indie má značně širokou průmyslovou bázi, která je odrazem snahy o celkovou soběstačnost země po dosažení nezávislosti. V souladu s liberalizací ekonomiky, která byla zahájena v r. 1991, je již většina průmyslových sektorů otevřena účasti zahraničních investorů, což přispívá ke značné expanzi výroby spotřebního zboží (automobilů, motocyklů, spotřební elektroniky, počítačových systémů a bílého zboží). Přes celkově nízkou průměrnou kupní sílu obyvatelstva se poptávka po spotřebním zboží stále zvyšuje,  hlavně díky rozrůstající se a bohatnoucí střední třídě.

Nosné obory:

Automobilový průmysl

Toto odvětví zahrnuje výrobu automobilů a automobilových součástí a je jedním z klíčových odvětví průmyslu s vysokým podílem exportu. Od roku 2001 roste toto odvětví vysokým tempem okolo 15% ročně. V roce 2008/09 bylo částečně zasaženo globální ekonomickou krizí (snížení výroby automobilů o 129 tis. ks), kdy výpadky v exportu byly jen částečně kompenzovány zvýšenou domácí poptávkou. V letech 2010 a 2011 byla již trajektorie vývoje odvětví opět pozitivní. V roce 2011 bylo vyrobeno přes 3 milióny vozů, což znamená nárůst 10,7 % proti minulému období.

 (Zdroj: http://oica.net/category/production-statistics/)

Těžký průmysl - ocelářský průmysl

Indie je v na 5. místě mezi producenty surové oceli a v perspektivně let 2015-2016 předpokládá, že se stane světovou dvojkou. Indická vláda má ambiciózní plány rozvoje tohoto odvětví. National Steel Policy 2005 počítá s nárůstem produkce oceli v roce 2019/20 na 110 mil. t. Ve finančním roce 2010/11 dosáhla produkce 50,59mil.t, což znamená nárůst o 4,5 %. Indie je již od roku 2002 na první příčce Ve výrobě tzv. pórovitého železa (DRI – Direct reduced iron).

(Zdroj: http://steel.nic.in/overview.htm)

Výroba cementu

Indie je po Číně druhým největším výrobcem cementu na světě. Objemy výroby rok od roku výrazně rostou (2006/7 154,7 mil. t; 2007/8 167,6 mil. t; 2008/9 181,4 mil. t; 2009/10 200,7 mil. t). Vývoj výroby cementu odráží stavební boom v zemi. Indické statistiky o stavu a vývoji tohoto odvětví se v konkrétních číslech rozcházejí, nicméně všechny počítají s dalším růstem produkce (např. studie RNCOS - Indian Cement Industry Forecast to 2012, předpovídá produkci přesahující 300 mil. t v roce 2013. Tabulka níže ukazuje trendy výroby cementu v roce 2012 a meziroční srovnání s rokem 2011.

 

leden 2012

prosinec 2011

leden 2011

2011-2012 (04-01)

2010-2011 (04-01)

produkce (mil. t)

16.47

15.72

14.82

145.00

137.16

(Zdroj: http://www.indiainbusiness.nic.in (Cement Manufacturers' Association)

Textilní průmysl

Podíl textilního průmyslu na celkovém indickém exportu je dlouhodobě na relativním ústupu (2001/02 podíl 23 %, zatímco 2008/09 jen 10,8 %). Hlavním důvodem je silná konkurence čínského textilního průmyslu, zastaralý strojní park, nedostatky v infrastruktuře a pracovní zákonodárství. Vláda se snaží tento trend brzdit pomocí opatření na podporu rozvoje textilního průmyslu a racionalizací dovozních celních sazeb.

Zpracování drahých kamenů a výroba šperků

Jedná se o odvětví, které je exportně orientované, podíl tohoto odvětví na celkovém vývozu činí 15 %. Dosavadní dobré výsledky tohoto odvětví byly výsledkem programů podpory realizovaných vládou prostřednictvím Rady pro podporu vývozu drahých kamenů a šperků. Indické firmy, které se věnují zpracování šperků, jsou pevně zapojeny do mezinárodního zpracovatelského řetězce, expandují a upevňují své pozice. Není bez zajímavosti připomenout, že v současnosti již indické rodinné firmy ovládají středisko mezinárodního obchodu s brilianty v Antwerpách.

Elektrotechnický průmysl a informační technologie

Toto odvětví nejvíce přispívá k nárůstu v kategorii exportu služeb (business process outsourcing - BPO) a podílí se 30 % na celkovém objemu vývozu státu (viz kapitola 4.6 Služby). Indie si vybudovala silné mezinárodní postavení díky dobré pověsti indických pracovníků, povědomí o kvalitě jejich práce a do jisté míry i díky poměrně rozšířené znalosti angličtiny. Stala se nejpoužívanější zemí v procesu outsourcingu služeb. Rozvoj informačních technologií v Indii započal v devadesátých letech, kdy společnosti jako American Express, British Airways, General Electric and Swissair začaly zakládat své pobočky v Indii. V současnosti již mnoho světových firem poskytuje z Indie služby jako je péče o zákazníky, výběr pracovníků, fakturace a inkaso, administrativa a telefonické poradenství. Hlavním přínosem tohoto odvětví pro indické hospodářství je vytváření nových pracovních míst. I v případě tohoto průmyslového odvětví vláda přijala různá opatření na podporu dalšího rozvoje, z nichž nejhlavnějším bylo zrušení cel na dovozy určené k dalšímu rozvoji informačních technologií.

Farmaceutický průmysl

Indie je považována za jednoho z nejdůležitějších světových výrobců léků. Jedná se o jedno z nejmodernějších odvětví, které je schopno nabídnout většinu skupin masově vyráběných léků. Farmaceutický průmysl má velký vědecký a výzkumný potenciál, v němž spatřují příležitost i světové farmaceutické firmy.

 

zpět na začátek

4.4. Stavebnictví

Stavebnictví se podílí na tvorbě HDP 8,0 % a zaměstnává cca 45 mil. lidí. Toto odvětví je předurčeno k růstu jak v kontextu modernizace (zejména infrastruktury), tak i v souvislosti s růstem populace a výstavbou obydlí. Růst je paralelně doprovázen (a podmiňován) zvyšující se výrobou cementu a oceli. Krom toho, že stavebnictví vystupuje jako sektor jehož rozvoj podmiňuje další růst indické ekonomiky jako celku, má význam v oblasti zaměstnanost a hraje významnou roli v programech likvidace chudoby a zlepšení kvality životy v souvislosti s cílem vlády podporovat výstavbu nových bytů.

 

zpět na začátek

4.5. Zemědělství – vývoj, struktura

Zemědělství je dominantním sektorem indického hospodářství. Podíl na tvorbě  HDP sice pomalu klesá, ale stále představuje 14,5 %. Zaměstnává 58 % obyvatelstva, které je na zemědělství životně závislé. Hlavním cílem zemědělství bylo a stále zůstává zajištění výživy rychle rostoucího počtu obyvatel. Indie je od poloviny sedmdesátých let soběstačná v produkci potravin i když hektarové výnosy jsou v porovnání s mezinárodními standardy nízké.

Průměrný roční růst přidané hodnoty v zemědělství poklesl ze 4,7 % v devadesátých letech na 2,1 % v prvních letech nového tisíciletí. V r. 2002-03 došlo dokonce k poklesu zemědělské výroby o 7 %,  což bylo dáno značným suchem a nedostatečným monzunem, který byl vystřídán vysokým růstem  10 % po dobrém monzunu v r. 2003-04. V dalším roce ovšem došlo k podstatnému poklesu vzhledem k nepříznivým klimatickým podmínkám a zemědělství stagnovalo. V roce 2007/08 vykazoval růst zemědělské produkce nárůst o 4,5 %, což představuje o téměř jedno procento více než v roce předchozím. V roce 2008/09 rostla zemědělská výroba Indie zhruba o dvě procenta. Hospodářské výsledky indického zemědělství zcela závisí na počasí. Součástí všech ekonomických rozborů v agrárním sektoru jsou proto vždy data příchodu monzunu a jeho pohyb po území Indie. Například pozdní příchod monzunu v roce 2009 tvrdě poznamenal indické zemědělství, když v jeho  došlo k propadu zemědělské výroby v předmětném roce o 10,8 %.

Hlavními úkoly pro vládu jsou zajištění zavlažování rozsáhlých ploch, zajištění skladování vody v období mezi monzuny a úsporné zacházení s vodou. Vláda rozpracovává různé programy podpory farmářů, které zahrnují i otázky pojištění proti výkyvům cen na trhu zemědělských výrobků. Zvyšuje se také výroba umělých hnojiv a vláda určuje prodejní ceny farmářům tak, aby jim byly dostupné (v současné době se např. močovina prodává za nižší nežli výrobní cenu a rozdíl je hrazen státem). Zvyšuje se také použití mechanizace, především traktorů a dalších strojů používaných při sklizni.

Indie značné množství zemědělských výrobků vyváží, podíl zemědělského exportu na celkovém exportu se pohybuje kolem 10 % (10,47% v roce 2011). Největšími položkami ve vývozu byly rýže a mořské produkty a čaj. Na druhé straně mnoho potravin Indie také dováží a v roce 2011 se na celkových dovozech se dovozy zemědělských výrobků podílely 3.5 %. Největší položkou jsou rostlinné oleje, cukr. 

Indické zemědělství je jedním z hlavních předmětů jednání na půdě WTO, neboť indická vláda hájí zájmy zemědělců a trvá na snížení a postupném odstraňování podpor, které rozvinuté země vynakládají na zemědělství. Jde jí především o ochranu velké skupiny obyvatelstva, které je na práci v zemědělství životně závislá. Na podporu zemědělství vláda vynakládá významné prostředky, byť zdaleka ne v takovém rozsahu jako některé rozvinuté země. Důležitou součástí ochrany domácího agrárního trhu je regulace dovozu (celní režim).

Nosné obory zemědělské výroby:

Pěstování obilnin

v této skupině se jedná hlavně o rýži, která má klíčové postavení v boji s chudobou a podvýživou. V samotné Asii 2 mld. lidí získávají  60 – 70 % energetického příjmu z rýže a jejích výrobků. Navzdory tomu roční produkce již několik let stagnuje na hodnotě okolo 95 mil. tun.

Hlavní plodiny:

čaj  - Indie je největším světovým producentem a spotřebitelem čaje. Pěstuje se zde 27 % čaje na světě a představuje 13 % světového obchodu s čajem, přičemž čtvrtina čaje se vyváží,

káva- Indie se podílí jenom 4 % na světovém obchodu, ale jedná se o speciální druhy silné kávy, která má dobré postavení na mezinárodních trzích, její produkce v posledních letech stagnovala a závisí značně na světových cenách.

přírodní kaučuk - Indie je třetí největší producent a čtvrtý největší spotřebitel kaučuku na světě

Pěstování ovoce, zeleniny a květin - tento sektor představuje zhruba čtvrtinu v celkovém HDP vytvářeném v zemědělství. Kromě konečných produktů zahrnuje i pěstování předpěstků pokojových i jiných rostlin, které se vyrábějí v laboratorních podmínkách a posléze letecky dodávají do Evropy k dalšímu pěstování (např. do Holandska).

Živočišná výroba - maso, mléko a vejce, drůbež a mořské produkty.

 

zpět na začátek

4.6. Služby

Podíl služeb na tvorbě HDP vzrůstá a v současné době činí již 55,6 %. Nejbouřlivěji rozvíjejícím se odvětvím jsou služby v informačních technologiích spojené především s tzv. outsourcingem (zejména přemísťováním některých činností do Indie a budováním telefonických center v Indii) hlavně z USA, Velké Británie a Austrálie. Ve světovém exportu služeb se Indie v roce 2011 posunula z 11. na 7. místo. Jedná se o nejdynamičtěji rostoucí odvětví, které pomáhá vytvářet nová pracovní místa.

Značný a dosud ne plně využitý potenciál má Indie v oblasti služeb spojených s turismem.Podle indických údajů navštívilo zemi v roce 2010 téměř 26 miliónů turistů, což zemi přineslo okolo 200 miliard USD. V dalších letech očekává Indie růst příjmů z turistiky v průměru okolo 10 % ročně.  Odvětví zaměstnává necelých 9% pracujících.

(Zdroj: http://tourism.gov.in)

Stát propaguje Indii, zemi s 26 památkami na listině  UNESCO, jako lákavou turistickou destinaci, v kampani s heslem “Incredible India”. Masivní rozvoj turistiky brzdí zejména celkově špatná dopravní infrastruktura země a na mnoha místech i nestabilní politická situace, nedostatečná hotelová síť, respektive nízká kvalita hotelů, riziko onemocnění a vůbec celkové povědomí turistické obce o Indii jako o rizikové zemi s omezeným standardem.

Kapitolu samu o sobě tvoří tzv. „zdravotní turistika“. Tisíce zahraničních pacientů podstupuje ročně v Indii složité chirurgické zákroky. Důvodem je především relativně nízká cena za poměrně kvalitní služby.

 

zpět na začátek

4.7. Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná)

Indická vláda si uvědomuje, že rozvoj dopravní, telekomunikační a energetické infrastruktury, je základní podmínkou udržení tempa růstu hospodářství, respektive, že tato odvětví jsou pro další růst limitujícím faktorem.

 

Energetika

Velkou výzvou je pro Indii zajištění dostatečných kapacit pro výrobu elektrické energie. V současné době je celková instalovaná kapacita 169,7 GW, zhruba 63 % energie se vyrábí v termálních elektrárnách, 25 % ve vodních elektrárnách a 2,9 % v atomových elektrárnách, zbytek je výroba elektrické energie z obnovitelných zdrojů, především solár.  Paralelně s růstem populace, její životní úrovně i výkonnosti ekonomiky se zvyšuje deficit elektrické energie. Tato neuspokojivá situace vedla k vyhlášení programu staveb dnes už osmi nových tepelných elektráren, tzv. ultra-mega projektů. Každá elektrárna by měla kapacitu 4000 MW a jejich uvedení do provozu v příštích 6 – 8 letech by znamenalo v podstatě skokové navýšení celkové kapacity o 20000 MW. Stavby se budou realizovat formou partnerství státního a soukromého sektoru a měly by vyrovnat stávající deficit energie. Kromě toho je plánováno vybudování 9 tepelných elektráren na pobřeží svazových států Maharáštra a Gudžarát o celkové kapacitě 10 900 MW. S narůstající elektrárenskou kapacitou vzrůstá potřeba zdrojového pokrytí - elektrárenství spotřebuje 75% veškerého vytěženého uhlí.

Do popředí zájmu ministerstva energetiky a vlády se dostává rozvoj jaderné energetiky. Tu Indie vnímá jako hlavní možnost, jak zajistit dodatečný zdroj pro výrobu elektrické energie Předpokládaný scénář rozvoje jaderné energetiky za předpokladu, že rozestavěné jaderné elektrárny s reaktory typu FBR, PFBR, LWR a VVER splní očekávané výkonnostní a bezpečnostní předpoklady a bude vyřešena technologická otázka reaktoru s thoriovými články, do roku 2020 je následující : r. 2010 – 11 GWe, 2020 –20 GWe, 2030 – 63 GWe, 2040 – 131 GWe a 2050 – 275 GWe. V roce 2011, po havárii v japonské Fukušimě, je indické veřejní mínění senzitivní na téma bezpečnosti jaderných elektráren. Proběhla několikaměsíční blokáda rozestavěné JE Kudankulam v jihoindickém státu Tamilnádu. Nakonec se vládě podařilo veřejnost uklidnit a výstavba tohoto (ruského) projektu má dále pokračovat.

Jako další možnost se jeví také podpora výrobu elektřiny z vodních a větrných zdrojů, které nezávisí na spotřebě pevných paliv a neznečisťují ovzduší. Odhaduje se, že Indie má nevyužitý vodní potenciál asi 150 000 MW. 

Spotřeba elektrické energie sektorově: průmysl cca 35%, zemědělství cca 24%, domácnosti cca 25%, obchod a služby cca 8%, železnice cca 3%. Deficit elektrické energie činí ve špičkách průměrně 12% z instalovaného výkonu, jsou oblasti, kde chybí i 20%. Značným problémem je distribuce energie, neboť přenosem se  jí 15 – 55 % ztrácí (záleží na státu). V naprosté většině se ovšem jedná o krádeže energie.

Indie si vytkla za programový cíl elektrifikaci vesnic. Změnilo se i kritérium pro to, co je považováno za elektrifikovanou vesnici. Dříve se jednalo o vesnice, kde byla alespoň jedna přípojka, od r. 2003 – 04 musí být elektrifikováno alespoň 10 % domácností.

 

Telekomunikace

Indický telekomunikační průmysl je velmi prosperující odvětví, významnou podíl na tom má otevření telekomunikačního trhu zahraničním investicím. V posledních letech i díky nim zaznamenává telekomunikační sektor rapidní růst a zároveň se zlepšují podmínky zákazníků, především pokud jde o ceny tarifů. V období 2010-2011 dosáhla výše zahraničních investic 1,99 mld. USD.

Ke konci listopadu 2011 vzrostl počet zákazníků operátorů v Indii na 917,33 mil. (což představuje nárůst o 0,30% oproti říjnu 2011). V listopadu 2011 podíl zákazníků z městských oblastí dosáhl 66.11%, téměř tedy 606.5 mil. obyvatel, zatímco podíl zákazníků z venkovských oblastí zaznamenal mírný nárůst na 33,89%, 310,9 mil. obyvatel. Celkově využívá telekomunikačních služeb až 76,18% obyvatelstva.

Mobilní linky využívá v Indii přibližně 884,37 mil. obyvatel; přičemž dominuje počet uživatelů v městských oblastech ( 65,73% obyvatel), ale významně se neustále zvyšuje počet uživatelů i ve vesnických oblastech. 88,5 % mobilního trhu je provozováno soukromými operátory, zatímco státní společnosti Bharat Sanchar Nigam Ltd. a Mahanagar Telephone Nigam Ltd. drží podíl pouze 11,49%.  Pevné linky využívá kolem 32,96 mil. obyvatel, z toho 76,27% využívají zákazníci v městských oblastech. Státní společnosti Bharat Sanchar Nigam Ltd. a Mahanagar Telephone Nigam Ltd. mají podíl  81,18% z celkového počtu pevných linek.

Významnými společnostmi na telekomunikačním trhu jsou: Relliance Communications Ltd., Hutchinson Essar, Ericsson, Nokia, Siemens Communications, Idea Cellular Ltd., Tata Teleservices a státní Bharti Airtel Ltd., Bharat Sanchar Nigam Ltd., Mahanagar Telephone Nigam Ltd.

(Zdroj: Ministry of External Affairs, India in Business; http://meaindia.nic.in/)

 Telekomunikace jsou jedním ze zdrojů vytváření nových pracovních míst a zavádění pokrokových technologií i do odlehlejších částí země. Dochází k expanzi IT průmyslu (Infosys, Satyam, Syntel, TCS, WIPRO) z Bangalore do Chennai. V Chennai od roku 2005 funguje výrobní závod NOKIA. Dalšími významnými investory jsou Hutchinson, Singtel, AT & T a Distacom.

 

Silniční doprava

Podle údajů z roku 2011 zahrnuje indická silniční síť 4,23 mil. km, z čehož pouze 70934 km, t.j. 1,7 %  jsou tzv. National Highways (hlavní spojnice mezi městy, na kterých ale není možno dosahovat rychlostí běžných v Evropě). Z hlediska dalšího rozvoje je modernizace a rozšíření sítě silničních komunikací jednou z hlavních priorit. Rozvoj silniční sítě se děje na základě tzv. Národního projektu rozvoje dálnic (NHDP), podle něhož má být vystavěno 12.109 km dálnic, rozšířeno 20.000 km dvouproudých dálnic, 6500 km dálnic rozšířeno na 6-ti proudé komunikace a vystavěno nových 1000 km rychlostních komunikací. Cena projektu je odhadována na téměř 46 mld. USD.

Hlavní oblast, na které je NHDP zaměřen jsou: (i)  Zlatý čtyřúhelník – spojení měst Dillí, Mumbaj, Čenaj a Kalkata (5 846 km); (ii) Severojižní a Východozápadní koridory (7 300 km) a (iii)  Přípojky k přístavům ( 1 157 km)

Zvláštním programem je budování silnic ve venkovských oblastech, které buď vůbec schází, anebo nemají pevný povrch. V minulosti bylo budování silnic financováno výhradně vládou, v současnosti již ministerstvo silniční dopravy otevřelo tento segment i soukromému sektoru, podporuje spolupráci soukromých a státních firem.

 

(Zdroj: Ministry of Road Transport and Highways; http://morth.nic.in/)

 

Přístavy

Lodní průmysl Indie hraje klíčovou roli pro indickou ekonomiku, přibližně 95% objemu mezinárodního obchodu je zprostředkováno lodní dopravou, 70% celkové hodnoty mezinárodního obchodu. Indie má 12 hlavních přístavů (Kalakata, Paradip, Visakhapatnam, Čenaj, Ennore, Tuticojin, Kočín, Mangalore, Mormugao, Nhava Sheva, Bombaj, Kandla) a 200 menších obchodních přístavů.

Indická vláda věnuje modernizaci tohoto odvětví adekvátní pozornost. ) Byl zformulován National Maritime Development Programme (NMDP) pro zlepšení situace námořní sektoru dle mezinárodních standardů, v rámci projektu, který počítá s investicí 19,5 mld. USD je zahrnuta modernizace hlavních indických přístavů, zlepšení vnitrozemských vodních cest, modernizace navigačních systémů a námořní výcvik.

(Zdroje: Ministry of External Affairs, India in Business ; Ministry of Shipping India; http://india.gov.in)

 

Civilní letecká doprava

Letecká doprava je bouřlivě se rozvíjejícím odvětvím indického hospodářství, která do jisté míry v některých oblastech nahrazuje nedostatečnou silniční síť, v globálním měřítku je v roce 2011 na 9. místě v letecké dopravě a předpokládá se, že v r. 2020 bude 3. nejsilnější. Růst počtu cestujících se pohybuje na 16,2 % - tento růst je nejvyšším na světě, přičemž ročně za rok 2011 byl celkový počet cestujících přepravených linkovými tuzemskými lety průměrně 105,5 mil., mezinárodními linkami 37,9 mil. cestujících. Nákladní doprava ve stejném období narostla o 26,9 %, přepravující více jak 2 mil. tun zboží.  Tomuto rozvoji však zdaleka neodpovídají kapacity letišť (17 mezinárodních, 87 domácích) a hlavně zajištění bezpečnosti.

V Indii je celkem provozováno 449 letišť (mezinárodní, domácí, civilní enklávy, celní), z toho 125 letišť a civilních enkláv je ve vlastnictví vlády. V největších městech, Bengaluru, Dillí, Hyderabadu, Kočínu a Bombaji jsou letiště spravována soukromými společnostmi. V tuzemské letecké dopravě dominují soukromé letecké linky – především Air India, dále Jet Airways (Jet Airways, který odkoupil společnost  Air Sahara za cca 500 mil. USD), JetLine, Kingfisher (který odkoupil společnost Air Deccan a Spice Jet. Na trh vstoupily i nízkonákladové společnosti (např. Spice Jet, Indigo a Go Air), jejichž tarify jsou o 30 – 35 % nižší.

Modernizují se letiště v Dillí a Mumbai za účasti soukromého kapitálu. Na správu, modernizaci a rozvoj těchto dvou letišť byly založeny společné podniky za účasti zahraničního kapitálu, letiště v Bombaji by mělo být dokončeno během roku 2012. Podíl všech společníků činí 74 % a rozdíl 26 %,  si ponechala státní organizace Správa letišť Indie (Airports Authority of India). Proběhla také výstavba nových letišť na v Hyderabadu a  Bangalore, které byly otevřeny v polovině r. 2008, schválena byla též modernizace letiště v Chennai. Dále budou následovat letiště v Goa, Ahmedabadu, Trivandrum a Sikkimu (dokončení během 2012). Ve všech případech se výstavba děje ve spolupráci místních vlád se soukromým kapitálem. Letecké dopravě scházejí jednak odborníci na řízení leteckého provozu a piloti, dále nejsou k dispozici odpovídající radarové a navigační systémy k řízení této úrovně leteckého provozu a celkově je nedostatek center, která sledují pohyb letadel v indickém letovém prostoru, takže existují místa, kde letadlo nemá spojení s radarem. Vláda již umožňuje i soukromým leteckým společnostem provozovat zahraniční lety a stanovila pravidla pro provozování mezinárodních letů soukromými společnostmi, jež však nahrávají státem vlastněné společnosti Air India. Jedná se o minimální dobu provozu na domácích linkách (5 let) a o minimální počet letadel (22). Poté má daná soukromá společnost nárok na nákup leteckého benzínu nezatíženého daní.

(Zdroj: Ministry of Civil Aviation; http://india.gov.in)

 

Železniční doprava

Železniční síť Indie je 3. největší ve světě, se 7083 stanicemi a s celkem 63974 km tratí, z nichž 44 % bylo elektrifikováno. Příjmy železnice se ročně zvyšují o cca 10% a úspěšně konkurují tuzemské letecké dopravě. Největší růst zaznamenala doprava cementu, oceli na export a ropy a ropných výrobků. Indická železnice patří k největším zaměstnavatelům. I když dochází k postupnému úbytku pracovních sil, stále ještě zaměstnává cca 1,4 mil. pracovníků. Klade se zvláštní důraz na zvyšování kvality služeb především v osobní přepravě.Vzhledem k rozloze Indie hraje železnice klíčovou roli v dopravě pasažérů i nákladů. K dalšímu rozvoji byl vypracován ministerstvem železnic Integrovaný plán modernizace  železnice na r. 2005 –2010, který stanoví cíle, kterých by měla železnice dosáhnout v osobní i nákladní dopravě včetně rozšíření sítě o 46 nových vlakových souprav a 31 nových tras. Na modernizaci techniky používané na železnici jsou vypisována výběrová řízení, kterých se zúčastňují také firmy z ČR.

Vzhledem k rozloze Indie hraje železnice klíčovou roli v dopravě pasažérů i nákladů, každý den je železniční dopravou přepraveno 2,65 mil. tun zboží (největší růst zaznamenala doprava cementu, oceli na export a ropy a ropných výrobků) a kolem 23 mil. pasažérů.  Indická železnice patří k největším zaměstnavatelům. I když dochází k postupnému úbytku pracovních sil, stále ještě zaměstnává cca 1,36 mil. pracovníků.

(Zdroj: http://www.indianrailways.gov.in)

 

Rozvoj městské infrastruktury

Rychle rostoucí městské aglomerace a příliv obyvatel do měst sebou přináší nutnost budování potřebné základní infrastruktury.  Zajištění pitné vody, odpadové hospodářství měst, distribuci elektřiny a plynu, zdravotnické služby a péči o životní prostředí. Indická města procházejí rychlým rozvojem, do měst se stahuje mnoho obyvatel z vesnic, protože hledají práci. Indická města jsou pověstná svými slumy (největší slum na světě je v Mumbaji). Tato situace staví mnoho úkolů před vlády jednotlivých států a představitele měst. Zajištění dalšího kvalitního rozvoje měst však nebude  možné bez legislativních změn. Speciálně  budou nutné změny v ústavě, aby města a jejich orgány získaly větší pravomoci k hospodaření s financemi. Likvidace slumů není jednoduchým úkolem. Např. jenom v jednom z největších bombajských slumů na rozloze 220 ha, žije cca 100.000 lidí a zbožová produkce drobných podnikatelů zde dosahuje až 500 mil. USD ročně, neboť slum sám o sobě je centrem drobného podnikání. Velkým problémem je nekoordinovanost zainteresovaných institucí. Je tedy bezpodmínečně nutná koordinace mezi soukromými organizacemi, ministerstvy a vládami jednotlivých států s jasným stanovením řídící jednotky.

Centrální vláda dovoluje jednotlivým státům přímé využití zahraničních investic na financování infrastruktury svých měst pod hlavičkou NURM (National Urban Renewal Mission).Tato změna navazuje na příslib světové banky (WB) na poskytnutí finanční dotace Ministerstvu pro místní rozvoj Indie pro projekty vyhlášené NURM. Takto vyčleněné peníze by měly být především použity na zlepšení dodávek vody, hygienických zařízení a kanalizace. V současné době se jedná o zlepšení infrastruktury v cca 60-ti velkých městech.

Nezbytností je i rozvoj dopravní infrastruktury ve městech, tradiční způsoby městské dopravy pomalu naráží na své  limity dané prostorem městských komunikací. Roste význam hromadné dopravy, nejperspektivnější se jeví být metro.

 

zpět na začátek

4.8. Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc

V roce 2003 centrální vláda rozhodla o změně z příjemce rozvojové pomoci na poskytovatele rozvojové pomoci. Indie přestala přijímat pomoc na bilaterální úrovni ode všech zemí s výjimkou velké šestky tj. Japonsko, Německo, USA, V. Británie, Rusko a EU. Příjemcem zahraniční pomoci přestala být centrální vláda, vlády jednotlivých států a organizace a podniky, ve kterých má vláda rozhodující vliv. Veškerá pomoc má být směřována pouze prostřednictvím univerzit a  nevládních organizací. Vláda již neurčuje priority ani z hlediska oblastí Indie, ani z hlediska hospodářského odvětví.           

V září r. 2004 uveřejnila indická vláda nová pravidla pro poskytování bilaterální rozvojové pomoci jako potvrzení pokračujícího trendu liberalizace a reformní orientace indické ekonomické politiky. Bilaterální rozvojová pomoc je akceptována ode všech zemí G-8 (USA, V. Británie, Japonsko, SRN, Francie, Itálie, Kanada a Ruská federace) a od  Evropské komise. EU poskytuje rozvojovou pomoc na základě Strategické listiny (Country Strategy Paper) na r. 2007 – 2013 a Národního indikativního programu (National Indicative Programme ) na r. 2007 – 2010. EK má v současnosti v rámci Indie projekty zaměřené především na vzdělávací programy nebo bezpečnost a technologický rozvoj v oblasti výživy - „food security“.

Indie také vítá bilaterální pomoc od ostatních zemí EU, které jsou mimo G-8, bude-li minimální suma pomoci činit 25 mil. USD ročně. Ostatní země mají možnost zvážit poskytnutí rozvojové pomoci přímo samostatným organizacím, universitám, nevládním organizacím atd., jak tomu bylo již v minulosti.

ČR nerealizuje v Indii v současné době žádný rozvojový projekt. Aktivní jsou však české nevládní organizace a soukromé charitativní instituce (Česká katolická charita, Surya), které se soustředí hlavně na oblasti vzdělávání a pomoc sirotkům.

V oblasti poskytované rozvojové pomoci se Indie v současné době soustřeďuje především na Afriku, kde cítí potenciál proměnit rozvojovou pomoc na obchodní vztahy. V celkových výdajích rozpočtu indického ministerstva zahraničí na finanční rok 2011/12 představují půjčky ostatním státům a finanční asistence přibližně 6% (tj. 4,41 mld. INR). Velká část finančního rozpočtu pro bilaterární pomoc je určena především na pomoc rozvoje Bhútánu, výstavbu infrastruktury, rozvoje zemědělství, zlepšení vzdělávacího systému, zdravotnictví a zemědělství v Afghánistánu. Financování menších projektů je zajištěno v Nepálu. Podstatně byla zvýšena finanční pomoc Šrí Lance na obnovu a rekonstrukci severní a východní části země, které byly zničeny vnitřním konfliktem.

 

zpět na začátek

Souhrnná teritoriální informace


Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)


Pomohla Vám informace? Ano Částečně Ne

Newsletter