- 2.1. Stručná charakteristika politického systému
- 2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)
- 2.3. Složení vlády
2.1. Stručná charakteristika politického systému
Indie je nezávislý, sekulární stát federativního typu, s poměrně širokými pravomocemi jednotlivých států. Je založen na principu parlamentní demokracie s pluralitním systémem politických stran a nezávislé justici. Politický systém je svobodný a funkční, potýká se však s politickým klientelismem a korupcí. V čele státu je prezident(ka) republiky, volený(á) oběma komorami Parlamentu na období 5 let. Parlament se skládá z dvou komor: Poslanecké sněmovny (Lok Sabha - 545 poslanců) a Rady států (Rajya Sabha - 245 členů). Viceprezident republiky je zároveň předsedou Rady států. V každém ze států unie je vrcholným politickým orgánem Zákonodárné shromáždění (Legislative Assembly), které schvaluje ministry států a hlavního ministra (Chief Minister). Určité pravomoci má v každém svazovém státu orgán guvernéra, jmenovaný centrální vládou. Poslední celostátní volby do 15. Poslanecké sněmovny (Lok Sabha) se konaly v termínu duben-květen 2009. Další celonárodní volby se uskuteční v roce 2014.
Hlavní politické strany:
Indický národní kongres (Indian National Congress - INC)
INC je považována za stranu levého středu, která prosazuje sekulární politiku a bojuje protináboženským, etnickým a kastovním předsudkům a privilegiím. INC je nejstarší stranou země (založenou v roce 1885), úzce spojenou s bojem za nezávislost a s osobností Mahátmy Gándhího. V Indii vládl Kongres od vyhlášení samostatnosti v r. 1947 do května r.1996, s výjimkou dvou krátkých období 1977-79, 1989-91 a let 1999-2004. Jeho tradiční voličskou základnou jsou menšiny a chudší vrstvy obyvatelstva, od sedmdesátých let ovšem vykazoval soustavné ztráty popularity ve prospěch nových regionálních, kastovně a nábožensky založených stran. Strana je od svého založení s výjimkou krátkých mezidobí vedena některým ze členů Nehruovsko-Gándhíovské dynastie. Od r. 1998 vede stranu vdova po zavražděném premiérovi Rádžovu Gándhím Soňa Gándhíová. Ve volbách v r. 1999 strana získala pouze 110 mandátů, což byl její největší neúspěch v historii. Opětovný a nečekaný návrat do postavení indické vládní strany zažila Kongresová strana ve volbách do 14. Lok Sabha v roce 2004, kdy obnovila své vůdčí postavení nejsilnější strany Indie a vytvořila vládní koalici – United Progressive Alliance (UPA). Ve volbách v roce 2009 svou pozici nejsilnější vládnoucí strany suverénně obhájila. Výsledky voleb ve svazových státech v první polovině roku 2012 nicméně naznačují ústup podpory INC.
Indická lidová strana (BJP - Bharatiya Janata Party)
Strana BJP byla založena v roce 1980 a ještě v Parlamentních volbách v roce 1984 získala pouze 2 mandáty. BJP je konzervativní stranou pravého středu, jejíž původní politický program je založen na nacionalismu a obraně tradičních hinduistických hodnot. Ideologicky je úzce propojena s radikální hinduistickou organizací RSS /Rashtriya Svajamsevak Sangh - Národní dobrovolníci/, mezi oběma však v období vlády BJP vznikaly časté názorové rozdíly. Strana BJP má ve svém programu politiku liberalizace ekonomiky, privatizace a podpory zahraničních investic. Naplňování těchto cílů v době, kdy BJP byla vládní stranou, však bylo velmi pomalé. BJP je silná tradičně na severu země a především ve státech, kde se hinduistické obyvatelstvo cítí ohroženo rostoucím vlivem muslimské menšiny. Navzdory předvolebním prognózám a průzkumům veřejného mínění ztratila strana BJP ve volbách v r. 2004 pozici nejsilnější indické strany a od té doby je stranou opoziční. Po opětovně prohraných volbách v roce 2009 se strana ocitla v krizi, několik vůdčích členů stranu opustilo nebo bylo vyloučeno za avantgardní názory. BJP nebyla schopna uspět se svou politikou hindutvy – propagující posílení hinduistického vlivu, hraničí s fašistickou ideologií.
Ostatní politické strany mají převážně regionální charakter, jejich vliv se nicméně v poslední době čím dál více prosazuje i na centrální politické scéně. Relativní stálou popularitu u voličů si udržuje několik levicových stran, i když i ty v roce 2009 ztratily své voliče. Všechny strany v současné době již upínají svou pozornost na celostátní volby do 16. Poslanecké sněmovny v r. 2014, pro které slouží proběhnuvší volby ve svazových státech jako určitý předběžný indikátor podpory stran.
2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)
Dr. Pratibha Devisingh Patil, prezidentka Indické republiky. V úřadu od 25. 7. 2007 na období 5 let
Shri Mohammad Hamid Ansari, viceprezident Indické republiky. V úřadu od 11. 8. 2007 na období 5 let
2.3. Složení vlády
Indický kabinet je složen z ministrů trojího druhu – (i) kabinetní ministři, (i) státní ministři se samostatnou působností a (iii) státní ministři podléhající příslušnému kabinetnímu ministrovi.
Složení vlády k 1. dubnu 2012
Předseda vlády:
- Dr. Manmohan Singh - premiér, mj. přímo řídí:
(i) Ministerstvo veřejných stížností a penzí;
(ii) Ministerstvo plánování;
(iii) Odbor atomové energie;
(iv) Odbor výzkumu vesmíru;
Kabinetní ministři:
- Pranab Mukherjee, Ministr financí
- Sharad Pawar, Ministr zemědělství a Ministr potravinářského a zpracovatelského průmyslu
- A.K. Antony, Ministr obrany
- P. Chidambaram, Ministr vnitra
- S.M. Krishna, Ministr zahraničí
- Vir Bhadra Singh, Ministr malého a středního podnikání
- Vilasrao Desmukh, Ministr pro vědu a výzkum a Ministr pro přírodní události
- Ghulam Nabi Azad, Ministr zdravotnictví a rodinné péče
- Sushilkumar Shinde, Ministr energetiky
- M. Veerappa Moily, Ministr pro statutární záležitosti
- Dr. Farooq Abdullah, Ministr pro nové a obnovitelné zdrojů energie
- S. Jaipal Reddy, Ministr pro ropu a zemní plyn
- Kamal Nath, Ministr územního rozvoje
- Vayalar Ravi, Ministr pro indické krajanské záležitosti
- Ajit Singh, Ministr civilního letectví
- Ambika Soni, Ministryně pro informační zdroje a vysílání
- Mallikarjun Kharge, Ministr práce a zaměstnanosti
- Kapil Sibal, Ministr pro lidské zdroje a Ministr pro komunikační a informační technologie
- Anand Sharma, Ministr obchodu a průmyslu a Ministr textilního průmyslu
- C.P. Joshi, Ministr silniční dopravy a dálnic
- Kumari Selja, Ministryně pro bydlení a vymýcení městské chudoby a Ministryně kultury
- Subodh Kant Sahay, Ministr cestovního ruchu
- G.K. Vasan, Ministr námořní dopravy
- Pawan K. Bansal, Ministr pro parlamentní záležitosti a Ministr pro vodní zdroje
- Mukul Wasnik, Ministr pro sociální spravedlnost a rovnoprávnost
- M.K. Alagiri Ministr pro chemický průmysl a hnojiva
- Shri Praful Patel, Ministr těžkého průmyslu a státních podniků
- Shri Shiprakash Jaiswal, Ministr uhlí
- Salman Khurshid, Ministr pro právo a spravedlnost a Ministr pro otázku menšin
- Kishore Chandra Deo, Ministr pro kmenové záležitosti a Ministr pro tradiční samosprávu (Panchayati Raj)
- Beni Prasad Verma, Ministr oceli
- Mukul Roy, Ministr železnic
- Ramesh, Ministr pro rozvoj venkova a Ministr pro pitnou vodu a kanalizaci
Státní ministři se samostatnou působností:
- Dinsha J. Patel, Státní ministr dolů
- Krishna Tirath, Státní ministryně pro ženy a děti
- Ajay Maken, Státní ministr mládeže a tělovýchovy
- Prof. Kuruppassery Varkey Thomas, Státní ministr pro spotřebitelské otázky, distribuci potravin a veřejnou distribuci
- Kumar Jena, Státní ministr pro statistiku a implementační programy a Státní ministr pro chemický průmysl a hnojiva
- Jayanthi Natarajan, Státní ministr životního prostředí a lesnictví
- Paban Singh Ghatowar, Státní ministr pro rozvoj severovýchodních teritorií a Státní ministr pro parlamentní otázky
Souhrnná teritoriální informace
- 1. Základní informace o teritoriu
- >> 2. Vnitropolitická charakteristika
- 3. Zahraničně-politická orientace
- 4. Ekonomická charakteristika země
- 5. Finanční a daňový sektor
- 6. Zahraniční obchod země
Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)
