Irák: Ekonomická charakteristika země

• 4.1. Zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok, předpověď dalšího vývoje
• 4.2. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (HDP/obyv., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)
• 4.3. Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory
• 4.4. Stavebnictví
• 4.5. Zemědělství – vývoj, struktura
• 4.6. Služby
• 4.7. Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná)
• 4.8. Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc

4.1. Zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok, předpověď dalšího vývoje

Země není schopna v současné době čelit v současných podmínkách otevřenému tržnímu hospodářství. Přeto hranice zůstávají pro dovoz zboží. Nově bylo zavedeno clo 3%, které se vypočítává pouze z deklarované ceny dováženého zboží, bez ceny dopravy.

Diky zvýšení cen ropy na světových trzích dosahuje Irák rozpočtových přebytků (odhady hovoří až o nižších desítkách miliard USD), které by měly umožňovat postupné oživení ekonomiky. Problémem, který efektivnímu využití peněz k ekonomickému rozvoji brání a který irácká vláda musela přiznat, je naprostá absence údajů o množství vytěžené ropy, objemech prodeje a tocích peněz z prodeje!

Výsledky zahraničního obchodu Iráku za poslední roky nelze hodnotit pozitivně. Kromě ropy Irák nevyváží téměř žádné další komodity (viz přílohy). Podniky vyrábějící stavební materiály, textilní produkty, fosfáty, síru, petrochemické produkty aj. byly zničeny válkami nebo jsou pro nedostatek paliva a energie mimo provoz. Irák nemá dostatečné výrobní kapacity a distribuční síť pro zásobování elektrickou energií a palivy; energie a paliva tak z velké části nakupuje od sousedních zemí. Na rostoucím dovozu do Iráku (zvýšení podle údajů CIF FOB o 89,25 %) se nejvíce podílí spotřební zboží, elektrotechnické výrobky a zařízení, suroviny (64,4 %) a potraviny (2,9 %).

Míra nezaměstnanosti dosahuje 60 % (databáze CIA uvádí 30%) osob v produktivním věku. Oživení těžby ropy a zvýšení světových cen by mohlo přispět k vytváření nových pracovních míst a snížení nezaměstnanosti.

Úroveň mezd zaměstnanců se v loňském roce opět zvýšila. Růst reálné kupní síly domácností bude činit něco přes 20 %. Očekává se, že soukromá spotřeba se zvýší o 15 %, růst spotřebitelských cen bude činit necelých 10 %.

České výrobní i obchodní firmy mohou ve značné míře využívat dlouhodobě rozvíjených bilaterálních vztahů, které v mnoha komoditách mají již velmi dobré základy. Tradice, opřená o kvalitní výrobky a investiční celky (od dob první republiky v Iráku v roce 1958) je dobrou referencí pro navazování obchodních kontaktů. Je však nutné vzít do úvahy měnící se charakter a priority iráckého trhu, ekonomické záměry nového režimu v Iráku v oblasti průmyslové výroby, zemědělství, sféry služeb a spotřeby.

Irák nejen usiluje o politickou transformaci, ale také se připravuje na privatizační proces. V první fázi se bude jednat o privatizaci více než 100 státem vlastněných podniků, převážně bývalých zbrojovek, které přejdou na výrobu spotřebních produktů. Připraveny jsou projekty privatizace v oblasti energetiky, těžby a zpracování ropy.

V provinciích regionu iráckého Kurdistánu (Erbil, Dohúk, Sulaimaniya) je ve srovnání s dalšími regiony Iráku stabilnější politická a bezpečnostní situace, což vytváří výhodnější předpoklady pro obchodní aktivity, včetně vstupu zahraničních investic (podrobněji v části Ekonomika iráckého Kurdistánu).

Prioritou pro ekonomický rozvoj Iráku bude obnova a výstavba energetické základny. Pro zajištění energetických potřeb země jsou nutné investice ve výši přesahující 25 mld.USD.
Další prioritou ekonomického rozvoje Iráku jsou transformační a komunikační systémy.

Velmi důležitý vliv na ekonomický rozvoj Iráku má ropný průmysl. Sabotáže proti ropovodům a ropným zařízení a infrastrutkuře jsou stále překážkou pro vývoz ropy z Iráku. V průběhu roku 2008 Irák zvýšil vývoz na 3,5 miliónů barelů denně, ale v dalších letech do roku 2011 by Irák mohl vyvážet až 6,5 miliónů barelů denně. Průzkumné vrty potvrdily nová naleziště ropy v okolí Babylonu, na jihu a na severu Iráku.

Soukromý sektor nikdy nehrál dominantní úlohu v ekonomickém životě, byl a stále je velmi slabý. S novým politickým systémem lze předpokládat, že soukromý sektor postupně získá silnější vliv na dynamiku ekonomiky. Dosud nebyl zahájen postupný proces privatizace státních podniků a závodů. K tomu budou sloužit nové směrnice a zákony, které usnadní pozici soukromého sektoru. Irák připravuje novelizaci všech dosavadních směrnic, pokynů a zákonů, týkajících se finanční a daňové politiky. Soukromý sektor disponuje technicky erudovaným personálem, avšak potýká se s nedostatkem finančních prostředků; část (bohatých) průmyslníků z obav před nestabilitou se s kapitálem uchyluje do zahraničí.

V období let 2008–2010 se očekává tempo hospodářského růstu na úrovni 12 - 18 %. Vývoz ropy se bude zvyšovat, spotřeba zůstane na současné úrovni, zvyšují se však ceny potravin.

Ekonomika v iráckém Kurdistánu

V kurdských provinciích existuje obrovský potenciál pro rozvoj dvojstranných vztahů; při jednáních vedoucího ZÚ Bagdád v iráckém Kurdistánu byl projevován velký a upřímný zájem kurdských představitelů o navázání spolupráce s ČR. Všechny kurdské subjekty zdůrazňovaly dobrou bezpečnostní situaci a právní prostředí podporující podnikání. Důkazem je fyzická přítomnost zahraničních firem, především z Turecka, Íránu, Japonska,Číny, Německa, Itálie, Nizozemska, Koreje, Ruska a Rakouska.

Perspektivu iráckého Kurdistánu podtrhuje i skutečnost, že na rozdíl od většiny ostatních částí Iráku je zde relativně stabilní bezpečnostní situace. Regionální státní správa a místní samospráva dobře funguje; podíl na iráckém státním rozpočtu má rostoucí tendenci a dnes představuje asi 17,5%.

Kurdské provincie by se postupně stávají významným „nástupištěm" k další „expanzi" na celé území Iráku. Při jednáních s čelními představiteli Kurdské regionální vlády (Kurdistan Regional Government, KRG; ke sloučení obou vlád došlo dohodou hlavních politických stran, Demokratické strany Kurdistánu - KDP, Erbil a Patriotické unie Kurdistánu - PUK, Sulaimaniya), jakož i s představiteli Svazu průmyslu iráckého Kurdistánu a Obchodních a hospodářských komor Erbil, Sulaimaniya a Dohúk byl vyjádřen zájem České republiky navázat a prohloubit vzájemnou spolupráci, podílet se na demokratizaci a ekonomickém rozvoji kurdského regionu Iráku, připravit podmínky pro rozvoj aktivit českých a kurdských podnikatelů. Významným aktem bylo založení Česko - kurdské podnikatelské rady mezi Svazem obchodních komor iráckého Kurdistánu a Svazem průmyslu České republiky (říjen 2008).

Důkazem tohoto zájmu je otevření Kontaktní kanceláře OEÚ ZÚ Bagdád v Erbilu (funkční od 1. března 2006). Tento krok byl kurdskými představiteli a ministry přivítán a je vnímán velmi pozitivně.

Očekávání od českých partnerů jsou jak v průmyslových odvětvích (rafinérie a průzkumy potenciálních nalezišť ropy, sklárny), stavebnictví a rozvoji dopravní infrastruktury (cihelny, silnice, železnice, letiště), energetice (modernizace velkých a výstavba středních vodních elektráren, rozvodná zařízení), dodávkách moderních technologických celků (cementárny, zařízení textilek), tak i v oblasti zemědělství (malá zemědělská technika pro soukromě hospodařící zemědělce, potravinářské technologie). Velmi důležité je myslet i na sféru služeb, zdravotnictví, školství a rozvoj vědecké spolupráce. Resorty vojensko-bezpečnostního charakteru postrádají kapacity pro školení a výcvik, techniku a zařízení. Kurdská strana zná a oceňuje kvalitu českých subjektů; české strojírenství a výrobky mají dodnes velmi dobré jméno u Iráčanů.

zpět na začátek

4.2. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (HDP/obyv., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)

Některá čísla jsou uvedena pouze na základě odhadu a osobních jednání.

Statistický úřad v Iráku nedisponuje potřebnými údaji

Většina iráckých ministerstev se v důsledku dřívější mezinárodní izolace Iráku a současné dlouhodobě nestabilní bezpečnostní situace teprve učí správě země a jednotlivých odvětví své odpovědnosti.  

Zdroj: Ministerstvo plánování Iráku, Centrální Banka Iráku
* - odhad

Zdroj: centrální Banka Iráku
* ve statistikách není uvedeno, pouze údaj, že představuje 90 % podíl na tvorbě HDP

Index spotřebitelských cen v Iráku (1993 = 100)

zpět na začátek

4.3. Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory

Průmyslová výroba stagnuje, 80 % zařízení podniků bylo zničeno v období let 1991–2003. Hlavní překážkou rozvoje průmyslu je nestabilní bezpečnostní situace; od toho se odvíjí nedostatek energetických zdrojů (elektřina je z veřejné sítě dodávána maximálně 8 - 12 hodin denně) a nerozvinutá síť služeb (zásobování).

zpět na začátek

4.4. Stavebnictví

Podíl stavebnictví na celkovém HDP se v roce 2008 zvýšil. Bohužel se většina stavebních materiálů stále dováží, jeho podíl na celkovém HDP se pohybuje v jenotkách procent. V současné době probíhá a je jednáno o výstavbě řady cementáren, cihelen a porobetonek, poněvadž 60 - 80% stavebních materiálů se dováží.

V soukromém stavebním sektoru je dnes zaměstnáno asi 25 tisíc osob. Počet pracovních sil ve stavebních společnostech vlastněných státem činí pouhé 2 tisíce ostaní pracovníci působí v soukromém sektoru.

Pro období let 2009 - 2010 je očekáván růst poptávky po nových bytech a veřejných budovách. Zvýší se především výstavba ve státním sektoru s důrazem na rozšíření sítě škol a objektů pro sektor zdravotnictví. Ministerstvo bytové výstavby a rekonstrukce uvádí, že Irák potřebuje 3 miliony bytových jednotek. Problém realizace tohoto (ale nejen tohoto) plánu spočívá v nedostatku finančních prostředků.

V pozemních a vodních stavbách má dojít k nárůstu; většina zakázek je centrálně řízena ministerstvy (nebo organizacemi, které jsou ministerstvy zřizovány).

Ministerstvo bytové výstavby a rekonstrukce se za účasti turecké soukromé společnosti podílí na stavbě dálnice Nasiriya - Diwadiya na jihu Iráku. Dálnice má délku 146 km a náklady dosáhnou 241 miliard IQB.

Plánuje se výstavba přístavu v Ras al-Biž (jižně od Basry). Hodnota stavby bude 60 miliard USD. Nový přístav má mít 100 přístavních překladišť (mol).

S kuvajtskými společnostmi byla zrealizována stavba velkého letiště u Nadžáfu (poutní svaté město, 160 km západně od Bagdádu). Letiště bude sloužit přepravě 30 milionů lidí ročně.

Zároveň se obnovuje plán na výstavbu metra v Bagdádu.

Po celém Iráku se bude stavět 20 cementáren určených pro soukromý sektor. Investice dosáhne kolem 4 miliard USD, doba realizace do dvou let. Kapacita všech dvaceti závodů by měla dosáhnout 25 milionů tun cementu ročně, přičemž Irák potřebuje 30 až 35 milionů tun. Dnešní kapacita (zastaralých) deseti existujících závodů je 3,5 miliony tun ročně.

Ministerstvo ropy společně s ministerstvem průmyslu a nerostných surovin plánuje výstavbu rafinérií pro každou provincii. Do současné doby bylo postaveno pět rafinérií, každá v objemu 7 milionů USD, s kapacitou zpracování 10 tisíc barelů denně ( informace Ministerstva ropy).

zpět na začátek

4.5. Zemědělství – vývoj, struktura

Podíl zemědělství (včetně lovectví a rybolovu) na tvorbě HDP činí pouze 5 %. Na zaměstnanosti se zemědělství podílí kolem 40 %. Tento podíl v posledních letech klesá jednak vlivem malého zájmu o práci v tomto sektoru, jednak vláda pro nedostatek finančních prostředků nemůže dotovat zemědělce.

Irák byl před válkami velmi známý datlovými palmami (byl na prvním místě ve světě s 450 druhy datlovníků), produkcí ovoce a obilí. Ministerstvo zemědělství za finanční pomoci mezinárodních organizací usiluje rehabilitovat tento sektor. Odhady finanční pomoci se pohybují v řádu miliard USD; především je nutné zcela obnovit a dodat stroje a zemědělskou techniku, skladovací zařízení (včetně chladírenských), systémy zavlažovací apod.

Irák podle údajů Ministerstva zemědělství produkuje více než 2,5 miliónu tun pšenice a jeden milión tun ječmene. Výnosy jsou ovlivněny klesající úrodností (meziroční pokles o 20 až 25 %), také kvalita zrna je nižší. Úrodnost je ovlivněna nedostatkem vody (zřejmě způsobeno výstavbou přehrad na řekách Eufrat a Tigris na území Turecka).

Živočišná výroba v Iráku je na velmi nízké úrovni a obnova vyžaduje investice v řádu desítek miliónů USD. Irák produkuje ročně něco přes 650 tisíc tun hovězího a skopového masa, 1,25 miliónu tun drůbeže a ryb a 850 milionů vajec. Plány předpokládají zvýšení produkce hovězího masa a drůbeže.

Irák potřebuje čtvrtletně dovézt téměř dva milióny tun potravin (1,7 miliardy USD). Na dovozu potravin jsou podle Ministerstva plánování závislé dvě třetiny populace. Přitom v Iráku je podle dostupných údajů 44 milionů hektarů zemědělsky využitelné půdy; využito je však pouhých 9,5 miliónu hektarů.

zpět na začátek

4.6. Služby

Sektor služeb (pokud můžeme o tomto sektoru vůbec hovořit) je snad nejhorší ze všech sektorů. K určitému zlepšení dochází v zajišťování služeb městské hromadné přepravy, v oblasti telekomunikací, ve finančních službách a v pojišťovnictví (viz příloha).

Zdravotnická péče je pro irácké občany zajišťována v zastaralých (předválečných) zařízeních; funkčních je 240 nemocnic a 1200 zdravotnických klinik s téměř 29 tisíci lůžek. V resortu zdravotnictví je zaměstnáno 22 tisíc lékařů a 35 tisíc středního zdravotnického personálu (80 % tvoří ženy). Průměrné platy lékařů dosahují 120 až 180 USD měsíčně.

Ministerstvo zdravotnictví získalo více než 30 miliónů dávek očkovacích vakcín pro děti, kterými zajišťuje preventivní očkování (dětská obrna, tetanus, TBC). Kromě toho získalo grand na 4,2 milióny vakcín pro preventivní očkování dětí mladší 5 let. Od května 2004 bylo dovezeno více než 25 tisíc tun léků a zdravotnického materiálu.

V bezpečnostních službách je zaměstnáno více než 2 300 tisíc osob, z toho kelem 1 milionu jen v regionu iráckého Kurdistánu.

Lékaři a zdravotnický personál jsou (stejně jako další příslušníci inteligence) vystavováni útokům a zastrašování, důsledkem čehož více než dva tisíce vysoce kvalifikovaných lékařů Irák opustilo. Zlepšení bezpečnostní situace v závěru roku 2007 a pokračující trend v roce 2008 umožnily návrat 500 lékařů.

Zásobování pitnou a užitkovou vodou je přes poměrně vydatné zdroje (řeky, podzemní voda, možnosti odsolování mořské vody) nedostatečné, vodovodní řády vyžadují rekonstrukci. Na stavu zásob užitkové vody se negativně projevila restriktivní politika režimu Saddáma Husajna vůči většinové šíitské populaci; nechal vysušit téměř celou oblast mokřin v jižním Iráku.

Poplatek za dodávku pitné vody z veřejné sítě činí od 15 do 30 USD. K dostání je balená voda (zahraniční i domácí produkce).

Zásobování elektrickou energií z veřejné sítě je problematické a velmi nepravidelné (podrobněji kapitola 4.7.3.3.). Poplatek za dodávku elektřiny z veřejné sítě činí 20 až 30 USD měsíčně. Až 90 % domácností v Bagdádu je závislá na vlastních generátorech elektřiny.

Zásobování pohonnými hmotami a topnými oleji je rovněž nedostačující poptávce, ceny ve srovnání s minulým rokem zůstaly na stejné úrovni. Cena benzínu dosáhla hodnoty 900 IQB za litr (pro srovnání – v roce 2002 se platilo za jeden litr 20 IQB), nafty 900 IQB za litr (15 IQB), topný olej se prodává za 1 400 IQB (300 IQB).

zpět na začátek

4.7. Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná)

Stagnace průmyslové výroby a chybějící systém služeb má negativní vliv také na rozvoj infrastruktury.

4.7.1. Doprava

K oživení pozemní přepravy došlo v důsledku obchodování se sousedními zeměmi (Turecko,Sýrie a Jordánsko). Délka dálnic v Iráku činí 1134 km (jde především o dálnici mezi Jordánskem a Irákem), délka silnic včetně vedlejších je 29123 km. Počet automobilů se pohybuje kolem 1,5 miliónu (osobních i nákladních, většinou vlastněných soukromými osobami, státní instituce a organizace vlastní pouze 55 tisíc vozů). Prodej osobních automobilů zaznamenal v loňském roce nárůst o 40 %; poptávku po motorových vozidlech ovlivňuje nulová daň.

Letecká doprava je postupně oživována. Nyní je v provozu 5 mezinárodních letišť (Bagdád, Erbil, Sulaimaniya, Basra, Nadžaf). Pravidelná letecká přeprava je zajišťována vnitrostátními linkami (Iraqi Airways, AirServ - nevládní humanitární organizace) a mezinárodními linkami; pravidelně operují linky do Iraqi Airways do Spojených arabských emirátů; Iraqi Airways a Royal Jordanian (do Jordánska); Iraqi Airways a Flying Carpet ( do Jordánska a Libanonu); Iranian Airways (doÍránu); Iraqi Airways (do Egypta); Turkish Airlines(do Turecka); Lufthansa (doNěmecka), charterové lety do Nizozemska a Dánska; Swedish Airlines (do Švédska); Austrian Airlines (do Rakouska).
.
Na většině území Iráku je nefunkční železniční doprava. Železniční tratě mezi iráckými městy jsou poškozené, funkční jsou jen v malých úsecích hlavně na jihu a severozápadě země. Spojení se sousedními státy je přerušeno od války v roce 2003. Nyní je řada železničních tras předmětem studií a oprav což skýtá velmi dobré příležitosti pro české firmy.

Nákladní námořní doprava je provozována z přístavu Umm Qasr, hlavně probíhá dovoz zboží do Iráku, jak z oblasti Perského zálivu tak z celého světa. Z důvodu mělké, neudržované plavební cesty do Umm Qasru, musí být v Dubaji náklad přeložen na lodi s nižším ponorem. Osobní doprava probíhá dvakrát týdně na linkách Umm Qasr - Dubai a Umm Qasr - Bahrain.

Říční doprava je využívána jen malými podnikateli a rybáři.

4.7.2. Telekomunikace

V oblasti telekomunikací zažívají doslova boom mobilní operátoři. V Iráku zajišťují telefonní spojení především zahraniční společnosti (Intelsat, Intersputnik, Arabsat, AsiaCell, Thuraiya, Zain), tuzemským operátorem je Korek,který pokrývá jen omezenou část území.

Stacionární telefonní linky v celostátním měřítku nefungují, omezeně je zajišťován provoz v rámci jednotlivých měst. Přestože jsou položeny koaxiální telefonní kabely do sousedních států (Kuvajt, Sýrie, Jordánsko, Turecko), spoje nejsou zprovozněny.

V Iráku operuje 80 rozhlasových stanic a 21 televizních stanic. Zastřešujícím orgánem pro přidělování licencí a správu frekvencí je Irácká komise pro komunikace a média (Iraqi Communications and Media Commission). The Iraqi Media Network, státní společnost, vlastní vysílání rozhlasové stanice Radio of the Republic of Iraq a televizní stanici al-Iraqiya. Většina stanic je v rukou soukromých společností; populární je al-Sharqiya. Řada stanic vysílá politicky a nábožensky jednostranné programy (Radio Sawa, Islamic line aj.) Dostupné je satelitní vysílání zahraničních společností, včetně CNN, BBC, Euro News.

Kromě expresních služeb DHL, Future, Aramex aj. není zajišťováno doručování poštovních zásilek. V rámci programu obnovy sociální a ekonomické infrastruktury bylo vypsáno výběrové řízení na zpracování studie pro organizaci poštovních služeb (hodnota kontraktu 55 miliónů USD).

4.7.3. Energetika

4.7.3.1. Ropa

V Iráku, který je po Saúdské Arábii a Kanadě považován za třetí zemi světa s největšími zásobami ropy, jsou odhadovány zásoby ropy na 115 miliard barelů, z toho 65 % na jihu Iráku. Díky situaci v zemi za vlády Saddáma Husajna je ale prozkoumáno jen 10 % území. Podle některých zdrojů se odhadují zásoby ropy v dosud nezjištěných nalezištích mezi 50 až 210 miliardami barelů.

Irácká ústava v čl. 108–111 řeší otázku ropných zásob obecně, avšak její přerozdělování je stále předmětem diskusí a třenic mezi největšími politickými uskupeními. Správu nad ropným bohatstvím vykonává Ministerstvo ropy, výkonnou správu nad prodejem a exportem ropy vykonává SOMO (State Oil Marketing Organisation); měla být obnovena činnost INOC (Iraqi National Oil Company), avšak dosud se tak nestalo.

V současné době produkuje Irák denně kolem 2 miliónů barelů (ve srovnání s průměrem 2,5 až 3 milióny v předválečném období). Historického maxima těžby dosáhl Irák v roce 1979 (3,9 miliónu) a před invazí do Kuvajtu v roce 1990 (3,5 miliónu barelů denně). Irácká ropa je velmi kvalitní a pořizovací náklady na každý další navýšený milión barelů denně jsou odhadovány jako nejmenší na světě (750 miliónů USD v Kirkúku, 1,6 miliardy USD v Rumajla a 3,5 miliardy USD na menších nalezištích). Irák je považován za velmi perspektivní z pohledu prosperity v oblasti těžby, odhaduje se, že je využíváno pouze sedmnáct z osmdesáti nalezišť. V Iráku se nachází v současné době 2300 vrtů, z nichž se však využívá pouze 1600. V posledních 25 letech nebyly (v důsledku mezinárodních sankcí) zaváděny nové technologie, pozornost se soustřeďovala na momentální výtěžnost, v důsledku čehož je nyní technologické zařízení zastaralé. Pouze jeho obnovou a modernizací by se podle odhadů mohlo podařit zvýšit těžbu o několik mil. barelů denně. V negativní souvislosti s těžbou ropy se zvláště na jihu projevuje nedostatek vody potřebné pro destilaci. V celkovém odhadu Irák potřebuje investice na rozvoj ropného průmyslu ve výši 25 až 30 miliard USD.

Na modernizaci ropných polí se podílejí v oblasti Násiriya společnosti Eni a Repsol, ohledně ropného naleziště Tuba podepsala japonská spol. AOC Memorandum o porozumění, v Ratawi působí společnosti Shell, Petronas, CanOxy, v Gharaf TPAO a Japex, v Amaře PetroVietnam a v Nooru syrská společnost. Na severu působí Heritage Oil (Kanada) a jedna belgická firma, Al-Aabar Petroleum (UAE) a PetroPrime (Turecko). China`s National Petroleum Company (CNPC) se snaží o uznání smlouvy z roku 1997 na modernizaci al-Ahdab ve výši 90 miliard barelů denně, bývalý ministr ropy Thamir Gadban ji však prohlásil za vzájemně zrušenou a dosud nejsou k dispozici jiné informace.

Dalším problémem, se kterým se Irák potýká, je doprava ropy (a to jak vnitrostátní, tak i na export ), mnoho ropovodů bylo po válce poškozeno sabotážemi a útoky odpůrců nového režimu, doprava cisternami zvláště na dálnici Bagdád-Trébil-Ammán byla prakticky zastavena a v jiných místech země je značně riziková.

Největší množství ropy (cca 1,2 miliónu barelů denně) je dopravováno před ropný námořní terminál v Basře, druhým (cca 0,8 miliónu barelů denně) je ropovod Kirkúk-Ceyhan (Turecko). Irák se v poslední době pokouší získat ropné tankery, kterými by mohl ropu dopravovat.

Závažné problémy má Irák v získávání rafinačních přísad. Jelikož vlastní rafinérský průmysl v Iráku pracuje pouze na 50 % své kapacity, je nucen Irák tyto suroviny dovážet, většinou za vysoké ceny. Podle odhadů tak Irák utrácí 200–250 mil. USD měsíčně.

V této oblasti se uplatnila česká společnost Prokop Eng., která se významně podílí na modernizaci rafinérie Dóra v Bagdádu.

4.7.3.2. Zemní plyn

Těžba zemního plynu se v Iráku potýká prakticky se stejnými problémy, jako ropa - zákony a práva k podpisu smluv, bezpečnost, doprava, zastaralé technologie. V Iráku je podle průzkumů 110 triliónů kubických stop zemního plynu s odhadovanými 150 trilióny v rezervách. Hlavními nalezišti je oblast severního Iráku okolo Kirkúku a oblast Zubair na jihu Iráku. Jediným samostatným nalezištěm zemního plynu je oblast al-Anbar.

Hlavním a prakticky jediným exportním odběratelem byl Kuvajt, který plyn z oblasti Rumajla používal pro výrobu elektřiny, pro dopravu iráckého plynu do Kuvajtu byl vystavěn plynovod do kuvajtského Ahmadi. V současné době se jedná o obnovení jeho provozu. Největším vnitrostátním plynovodem je vedení West Qurna-Bagdád a Jižní plynovod. Irák jedná s Kuvajtem ohledně těžby z naleziště v Siba poblíž íránských hranic.

Irák plánuje navýšení těžby zemního plynu s cílem částečně nahradit omezené zdroje ropy, dále pro použití v petrochemickém průmyslu a částečně i na export.

4.7.3.3. Elektrická energie

Výrobní kapacita elektřiny v Iráku je hluboce pod poptávkou.

Irák potřebuje investice do výroby elektrické energie ve výši 20 biliónů USD s cílem navýšit do roku 2010 výrobu na 18 tisíc MW; v současné době představují kapacitní možnosti 7 tisíc MW, vyrábí a importuje se však přibližně 5 tisíc MW. Nízká produkce způsobuje velmi časté odstávky elektrické energie z veřejné sítě, dodávky elektřiny pro domácnosti se pohybovaly v roce 2008 v průměru 2,5 - 4 hodiny denně. V měsících září a říjnu došlo ke zlepšení na 8 - 12 hodin denně.

Všechny odhady a předpovědi do budoucnosti se stále mění, částečně v souvislosti se zvyšující se kupní silou Iráčanů (stále více domácností si může dovolit koupit klimatizační jednotky a další elektrická zařízení), částečně díky rozsáhlé korupci (není bez zajímavosti, že jsou části Bagdádu, kde je dodávka elektřiny po celých 24 hodin, zpravidla v blízkosti bydliště významných osobností Iráku). Výroba elektrické energie je závislá především na dodávkách ropy a plynu, ale potýká se s celou řadou dalších problémů (zastaralé technologie, sabotáže, nízká kvalifikace pracovní síly, problémy na vysokonapěťovém vedení, špatný stav a nedostatek rozvoden středních i malých). Většina iráckých elektráren běží na polovinu své kapacity.

zpět na začátek

4.8. Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc

Irák je čistým příjemcem donorské, rozvojové, transformační a úvěrové pomoci.

Mezinárodní pomoc Iráku představuje v současné době ekonomickou intervenci, která nemá ve světe obdoby. Je tedy důležité, aby Česká republika ve své snaze pomoci obstála, vytrvala a vytvořila vhodné výchozí podmínky a komparativní výhody pro české firmy a sklidila ovoce své dosavadní snahy a úsilí.

Prvním povzbudivým úspěchem byl nárůst objemu vývozu z ČR, který dosáhl ke konci července 2007 77, 5  milionů USD, především díky plnění kontraktů na rekonstrukce a modernizace iráckých rafinérských kapacit. Smlouvy pro tato plnění byly podepsány v době první intenzivní pomoci České republiky (formou projektů a studií pro obnovu Iráku), realizované na základě rozhodnutí Vlády ČR. Projekty v rafineriích, vodohospodářství a energetice byly připravovány v letech 2004 až 2006 v gesci MPaO ČR a studie s obdobnou tématikou v gesci MZV ČR.

Lze konstatovat, že dosavadní implementace projektů v Iráku proběhla na výtečnou. Významným důvodem vedle bezchybného plnění projektu ze strany realizátora je také existence potřeb rafinerských a mnoha dalších technologií ze strany přijímací země a dlouhodobá tradice dobrých ekonomických vztahů mezi ČR a Irákem.

Vekmi příznivou informací pro české firmy bylo rozhodnutí Ministerstva zahraničních věcí poskytnout finanční prostředky na realizací projektů v roce 2008 pro regionu Iráckého Kurdistánu v rámci podpory ekonomické diplomacie. MPaO ČR přizpělo na realizaci školících projektů z projektu Aid for Trade.

Donorská pomoc světového společenství Iráku byla neobvykle veliká a rozsáhlá během období let 2003 až 2006. Samotná pomoc formou darů dosáhla 23,24 miliard USD, avšak v kombinaci s přislíbenými dlouhodobými úvěry tato částka překračuje 33 miliard USD. Zatímco pomoc formou darů do Iráku pokračuje v nárůstu, OSN a další světové organizace zahájily s Irákem jednání (začátkem května 2007) k zaměření dodatečné, (značně) výhodné, v objemu finančních prostředků a zaměření nebývalou zahraniční podporu pro nadcházející období.

Irácké Ministerstvo plánování a rozvojové spolupráce (MoPDC) si uvědomuje, že nemá dostačující kapacity pro účinné řízení a koordinaci zahraniční pomoci. Proto jménem Irácké vlády (GoI) požádalo o pomoc UNDP a na základě vzájemné dohody bylo přistoupeno k vytvoření silné a trvalé pomocné řídící struktury, představované Donorskou databází pomoci (DAD – Iraq) a nově založeným Ředitelstvím pro mezinárodní spolupráci (ICD), které je součástí MoPDC. Jedním z klíčových výstupů zmíněné intervence na podporu procesu řízení projektů UNDP v Iráku je (dobře znějící formulace!?) zajištění vyvážené a efektivní politiky řízení, která v konečném efektu povede k přímému a průkaznému zefektivnění donorské pomoci v návaznosti na rámcová doporučení Pařížské deklarace z roku 2005.

Přehled o plánované a poskytnuté pomoci Iráku nejlépe dokumentuje analýza DAD-Iraq z března 2008. Počet donorů činí 43 (jednotlivé státy, mezinárodní organizace a instituce) a celková přislíbená podpora pro Irák se pohybuje v rozpětí od 80 tisíc USD (Estonsko) až po 18,4 miliardy USD (USA). Jak bilaterální, tak multilaterální příliv peněz je používán jednotlivými donory pro implementaci přislíbené pomoci Iráku na projekty prvotní pomoci. Realizováno dosud bylo celkem 16 931 projektů v celkové hodnotě 15 miliard USD. Uvedený počet představuje 65% z celkové donorské pomoci a zhruba 45% celkové pomoci včetně dlouhodobých úvěrů poskytnutých Iráku v letech 2003 až 2006. Vezmeme li v úvahu reprezentativní vzorek projektů, ze získaných údajů lze konstatovat, že průměrná cena projektu (bez ohledu na donorský původ) dosahovala přibližně 900 tisíc USD a pohybovala se od 5 tisíc USD (nejmenší projekt) až po 200 miliónů USD a více.

Studium získaných údajů rovněž umožňuje určit zaměření budoucí pomoci v obnově Iráku; přičemž hlavní důraz bude kladen na zvýšení efektivnosti donorské pomoci. Toto kritérium bude i rozhodujícím při přípravě Národní rozvojové strategie Iráku pro období let 2008 – 2011.

Zdroj: DAD-Iraq, březen 2008

Z tabulky č. 1 je patrné, že na bilaterálním základě byla 40 donorskými subjekty přislíbena Iráku pomoc ve výši celkem 27,9 miliard USD ve formě grantů a dlouhodobých úvěrů. V tabulce však nejsou uvedeny údaje o pomoci plánované ze strany globálních multilaterálních a regionálních finančních institucí jako Mezinárodní rozvojová asociace (IDA), Mezinárodní měnový fond (IMF), Mezinárodní rozvojová banka (IDB). Seznam donorů pro Irák obsahuje jak skupinu subjektů sdružených v DAD – Iraq, tak i další státy a instituce.

Podle odhadu celková pomoc Iráku přesáhne 33 miliard USD. Navýšení pomoci bude přispívat k implementaci projektů International Compact with Iraq (ICI) během období let 2007 až 2012.

Pomoc přislíbená Iráku v letech 2003 – 2008 je vysoce výhodná. Téměř 83% projektů v objemu 23 miliard USD je poskytováno formou grantů, z toho 65% projektů v hodnotě 15 miliard USD bylo zahrnuto v rámci DAD-Iraq a bylo poskytnuto 23 donorskými zeměmi formou realizace projektů pomoci.  

Zdroj: DAD-Iraq, březen, 2008

Grafy č.1 a č.2 (příloha-na konci str.) popisují úplný výčet prvků, jejichž kombinací lze ilustrovat úplnou strukturu poskytované pomoci Iráku.

Graf č. 2: Schéma podílu jednotlivých finančních toků pomoci na celkové donorské pomoci Iráku. A-oficiální bilaterální donorská pomoc protékající přes EC trust funds; B-celková bilaterální donorská pomoc protékající přes trust funds; C-celková bilaterální donorská pomoc protékající přímo do organizací pověřených implementací projektů. 

Schémata A a B v grafu č. 1 znázorňují donorskou pomoc primárně použitou hlavně prostřednictvím International Reconstruction Fund Facility of Iraq (IRFFI) s několika projekty financovanými přes Democratic Governance Thematic Trust Fund (DGTTF) a UNDP Trust Fund for Crisis Prevention and Recovery (UNDP.TTF). Schéma C v grafu č. 1 představuje zbývající a hlavní část registrované bilaterální pomoci přes DAD-Iraq ve výši 13,774 miliardy USD pro realizaci 16 803 projektů.

Jak je patrno ze schématu, donorské příspěvky mohou být poskytovány:

a)     do trust funds prostřednictvím Evropské komise (EC), zpravidla formou donorských příspěvků jednotlivých členských zemí EU (celková částka této pomoci je 1,232 miliardy USD, počet dokončených nebo již uskutečňovaných projektů je 128), nebo

b)     do trust funds přímo, na základě příspěvků jednotlivých donorských zemí, nebo

c)      přímo donorskými zeměmi organizacím provádějícím projekty.

Je třeba zmínit, že ne všechny formy programu pomoci, k nimž patří přímá podpora rozpočtu, subvence do jednotlivých resortů (Sector-Wide Approaches, SWAp) aj., byly použity donory v jejich pomoci Iráku. Přesto irácká vláda uvedla, že preferuje SWAp jako formu, která je podle jejího názoru nejvhodnější k efektivní podpoře obnovy Iráku za současné složité bezpečnostní situace.

Tabulky č. 3 ukazuje využití donorských finančních prsotředků podle typu projektu

Tabulka č. 3: Finanční členění donorských prostředků podle typu projektů a ročního čerpání (mil. USD)  

Zdroj: DAD-Iraq, březen, 2008 

Tabulka č. 4: Geografické členění donorský finančních prostředků bez USA, podle guvernorátů (mil. USD)

Zdroj: DAD-Iraq, březen, 2008 (finanční pomoc USA nezapočtena)

Tabulky č. 5 a č. 6 zobrazují průměrnou velikost finanční investice do odvětví a regionu (včetně přispění pomoci USA).

Tabulka č. 5: Průměrná velikost projektů vztažená na jednotlivé sektory včetně pomoci Spojených států (USD)

Zdroj: DAD-Iraq, březen, 2008

  Tabulka č. 6: Geografické členění donorský finančních prostředků včetně USA, podle guvernorátů (mil. USD). 

Zdroj: DAD-Iraq, březen, 2008 (finanční pomoc USA nezapočtena)

Na základě podrobného studia analýzy DAD-Iraq si dovolujeme učinit několik závěrů:

1. Úroveň donorské pomoci Iráku zůstává stále vysoká, což napomáhá komplexnosti řízení postupu pomoci. Jedním z důvodů vytvoření trust funds pro Irák je značné snížení ceny provozních nákladů a nákladů spojených s provedením díla na obou stranách (jak u poskytovatele, tak příjemce) a sdružování finančních prostředků donorů v rámci IRFFI. Tento proces také zjednoduší řízení donorské pomoci vůči irácké vládě, jelikož IRFFI bylo zmocněno ke zmíněným úkonům jménem zúčastněných skupin donorských subjektů. Navzdory existenci IRFFI    a vytvoření dvou trust funds UNDG.TF a WB.TF, většina donorů pokračuje ve svých donacích v Iráku. Z významných koaličních zemí, které realizují také tuto formu spolupráce, lze jmenovat kromě USA jmenovat Japonsko, Velkou Británii, Dánsko a Itálii. Bylo by vhodné, kdyby se Česká republika více zapojovala do systému podpory Iráku.

2. Úroveň rozložení donorské pomoci na jednotlivé projekty není adekvátní  současným podmínkám v Iráku. Průměrný objem na realizaci jednoho projektu bez přispění USA je 6,5 miliónu USD. Ani ve standardních podmínkách taková výše finančních prostředků není vhodná pro efektivní implementaci projektů. Jedním z důvodů existence trust funds může být sdružování relativně malých finančních příspěvků členských států za účelem přidělení většího množství financí na projektování a implementaci velkých projektů (s cílem snížení nákladů na cenu realizaci projektu). Trust fund Světové banky WB.TF směřuje své cíle k definování velkých projektů (zhruba pětkrát větších než je vypočtená střední velikost projektu). Projekty financované UNDG.TF jsou jen o 15 – 20% větší než průměr. Ani to však nepostačuje k úhradě navýšené ceny za realizaci vlastního projektu, přičemž velmi obtížně lze posoudit efektivitu pomoci. Trust fund WB.TF během implementace projektů spoléhá výhradně na národní realizátorské kapacity, které jsou v případě Iráku nedostačující.

3. Velikost projektů financovaných vládou USA kolísá mezi 5 tisíci až 200 milióny USD. Tento fakt vysvětluje nezvládnutelnost řídícího procesu ze strany irácké vlády, nejen vzhledem k takto rozdílnému finančnímu objemu projektů, ale také s ohledem na vysoký počet projektů (16 tisíc). Irácká vláda stěží zvládá prosté akceptování a schvalování jednotlivých projektů (což je nezadatelným právem každé suverénní vlády), ale již nemá kapacity na monitorování průběhu jejich realizace a vyhodnocování.

4. Podpora ze strany UNDP bude spočívat v  řízení poskytované pomoci se zřetelem na skutečnou adresnost rozvoje, respektive výkonu opatření, při zajištění systému napříč hlavními sektory a regiony.

5. Z hlediska geografické alokace finančních zdrojů do jednotlivých regionů jsou investice rozloženy přiměřeně. Z hlediska odvětví je nejvíce investováno do rozvoje infrastruktury a energetiky. Pokud jde o donorské investice do regionů, nejvíce finančních prostředků získal Bagdád, Salah ad-Dín, Diyala a Thi qar. Z regionu iráckého Kuridstánu to byl Erbil.

Souborové přílohy:

• Graf č. 1: Schéma koncepce donorské pomoci Iráku  (41 kB)
  http://download.czechtrade.cz/odsi.asp?id=34487
• Graf č. 2: Schéma podílu jednotlivých finančních toků pomoci na celkové donorské pomoci Iráku  (31 kB)
  http://download.czechtrade.cz/odsi.asp?id=34488

zpět na začátek

Patičkové menu

Katalog odkazů | Přístupnost | Kontakt | Mapa stránek | Právní výhrada | FAQ | O portálu