- 9.1. Podmínky vstupu zahraničního kapitálu (omezení, pobídky pro investory)
- 9.2. Přímé zahraniční investice v teritoriu (odvětvová a teritoriální struktura)
- 9.3. České investice v teritoriu
- 9.4. Nejperspektivnější odvětví pro investice, privatizační a rozvojové projekty
- 9.5. Rizika investování v teritoriu
9.1. Podmínky vstupu zahraničního kapitálu (omezení, pobídky pro investory)
Základní právní předpisy:
- Zákon o zainteresování a ochraně zahraničních investic v Íránu z 28. 11. 1955 a jeho prováděcí předpisy z roku 1956.
- Zákon z roku 1993 o zakládání volných obchodně - průmyslových zón v Íránu (Free Trade – Industrial Zones) a Předpisy řídící kapitálové investice ve Volných obchodně-průmyslových zónách v Íránu odsouhlasené v roce 1994.
- Zákon o třetím pětiletém ekonomickém, sociálním a kulturním rozvojovém plánu (2000–2004).
Sféry povolených zahraničních investic:
- sféra zahrnující již odsouhlasené rozvojové projekty,
- oblast průmyslové a zemědělské produkce a produkce nerostných surovin,
- doprava a příbuzné aktivity.
Financující íránské instituce (např. Export Development Bank of Iran), nápomocné íránským subjektům zapojeným ve výše uvedených aktivitách, jsou oprávněny k udílení případných výjimek ze zákona.
Služby, poskytované nezávisle na aktivitách zahraničních investic, nespadají do rámce Zákona o zahraničních investicích, jestliže nejsou poskytovány a spojeny s některou z výše uvedených odsouhlasených sfér.
Dovoz zahraničního kapitálu do Íránu je možný:
- ve formě zahraničních měn
- ve formě zařízení, nářadí, náhradních dílů, základních surovin
- ve formě pozemních, vzdušných a námořních dopravních prostředků
- ve formě patentových práv
- ve formě mezd a platů hrazených expertům v zahraniční měně
Veškerý čistý zisk nabytý v Íránu, přičtený k základnímu kapitálu nebo reinvestovaný do jiných podniků, spadajících do rámce Zákona o zainteresování a ochraně zahraničních investic, bude považován za zahraniční kapitál.
Právní ochrana zahraničního kapitálu:
Vláda Íránu rozšiřuje ochranu na veškerý kapitál dovezený do země v souladu se Zákonem o zainteresování a ochraně zahraničních investic a zisku z něj nabytého
- právní nároky, výjimky a možnosti pro kapitálové investice domácích subjektů poskytované na základě různých zákonů, včetně zákonů patřících ke zdanění, budou aplikovány pro zahraniční investory
- v případě pozbytí kapitálu v důsledku jakéhokoliv legislativního zásahu vláda zaručuje odpovídající náhradu jakýchkoliv z toho vyplývajících škod a ztrát
zahraniční investoři si mohou pojistit kapitál dovezený do Íránu. V případě nehody (accident) se nástupcem kapitálového investora stane pojišťovací společnost (výhradně ve státním vlastnictví od Revoluce 1979) na základě podmínek odpovídajících pojistné smlouvě. Toto nástupnictví nebude považováno za převod kapitálu.
- převod vloženého kapitálu a zisků jako výsledků obchodních aktivit zahraničního investora
- v principu neexistují právní limity převodu vloženého kapitálu a z něj vyplývajících zisků. Nicméně tyto transfery musí být realizovány v souladu s regulemi International Monetary Fund Agreement z roku 1944 a musí splnit všechny odpovídající závazky
- vlastník zahraničního kapitálu musí držet nejméně 10 % svého počátečního kapitálu v Íránu po období šesti měsíců od data transferu kapitálu jako bezpečnostní zálohu pro své případné závazky
- zahraniční investor může transferovat do zahraničí čistý zisk vyplývající z investování svého kapitálu v Íránu po odečtení daní, poplatků a statutárních rezervních požadavků ve stejné měně jako původně dovezený (vložený) kapitál
- co se týče základního kapitálu, zahraniční investor jej smí transferovat do zahraničí v časovém limitu nepřesahujícím 3 měsíce, pokud je částka kapitálu taková, že její poukaz nezpůsobí problémy s dostupností zahraniční měny. V takovém případě může být doba převodu delší
- v každém případě poukázaná částka v jednom roce nebude menší než 30 % celkové částky, která má být poukázána
- v případě, že dostupnost zahraničních měn vládě neumožní transfer celé či části zisku zahraničního investora, pak smluvní strany obdrží povolení exportovat autorizované zboží bez svého závazku, že vrátí tímto exportem získané volně směnitelné měny do Íránu.
Přepočet zahraničních měn při transferu kapitálu do zahraničí:
- na poukazy zisku nebo repatriaci kapitálu bude aplikován prodejní kurs banky platný v den převodu
- převod bude proveden ve stejné měně, která byla dovezena do Íránu, včetně nehotovostního kapitálu, oceněného jako část celkových zahraničních kapitálových investic
Limity zahraničních investic v Íránu:
Na základě řady rozhodnutí íránské Rady ministrů, měnících předcházející praxi max. procentního poměru 49:51 mezi zahraničním investorem a íránským subjektem, je od konce roku 2004 zahraničním investorům povoleno vlastnit i majoritní podíly ve společných podnicích s následujícími atributy:
- mohou být pouze v odvětvích povolených v rámci činností místních soukromých firem
- nebudou znamenat jakýkoliv monopol nebo výlučná privilegia
- investovaný kapitál ze zahraničí je soukromý bez vztahu k místní vládě
- pokud by v průběhu činnosti získala podíl zahraniční vláda, kapitál musí být repatriován
- dovozem kapitálu musí být zajištěn dekretem vlády (resp. OIETAI), na jehož základě je vydána licence k dovozu
- přepočet zahraniční měny na IRR – viz výše.
Írán v posledních letech vlády Chátámího velmi usiloval o strategicky významný zahraniční kapitál a přímé zahraniční investice do klíčových odvětví ropného, plynárenského, petrochemického, cementářského, ocelářského, metalurgického a těžebního průmyslu, s cílem maximálně využít své rozsáhlé a bohaté zásoby nerostných surovin, zvláště ropy a zemního plynu. Mezi hlavní zahraniční investory a poskytovatele investičních úvěrů patřilo Japonsko (hlavně investice do průzkumu a těžby ropy, automobilového a elektrotechnického průmyslu), Jižní Korea (automobilový a elektrotechnický průmysl), Itálie (ropný a petrochemický průmysl – koncern AGIP aj.), Německo (automobilový, strojírenský a chemický průmysl), Francie (ropný a petrochemický průmysl – koncern Total Fina aj.), Španělsko (ropný, petrochemický a energetický průmysl), Norsko (ropný a petrochemický průmysl – státní koncern STATOIL), Čína (tepelné elektrárny, těžký a metalurgický průmysl), Nizozemsko (ropný a petrochemický průmysl – Shell), Rusko (energetický, těžký, metalurgický, letecký průmysl a jaderná energetika), Malajsie (petrochemie – Petronas aj.).
9.2. Přímé zahraniční investice v teritoriu (odvětvová a teritoriální struktura)
Strategii a koncepci vypracovává Ministerstvo hospodářství a financí, (p. Dr. M. Lotfi - Head of Department for Central & Northern Europe and General Director for Foreign Economic Relations) a jeho prostřednictvím pak Organizace pro investice, ekonomickou a technickou pomoc (Organization for Investment, Economy and Technical Assistance) ve spolupráci s CIB; (vedoucím je Mr. Seyed Ahmad Mortazavi – Director General of Foreign Investment).
V květnu 2002 vstoupil v platnost nový zákon o ochraně a podpoře investic a jeho prováděcí předpisy, v kterém jsou podstatné změny pro zahraniční investory, výrazně zjednodušující proces a zvyšující atraktivnost pro příliv zahraničního kapitálu. Umožňuje vstup zahraničního kapitálu (s výjimkou ropy a plynu, kde je zvláštní regulace) až do 100 %; zakládání J-V až do výše 100 %; podíl na výrobě na domácím trhu a pro export do třetích zemí je limitovaný na 25–35 %; zdanění zisku 25 %. Zodpovědným orgánem je jen Rada pro zahraniční investice při Ministerstvu ekonomiky a finančních věcí. Stejná práva mají zahraniční i domácí investoři.
Původně optimisticky plánovaný záměr 48 mld. USD zahraničních investic v období 4. pětiletého plánu (období 03/2006-02/2010) byl silně zredukován.
Nejperspektivnější jsou zahraniční investice do vybudování moderní průmyslové infrastruktury jako jsou petrochemie, energetika, ropný a plynárenský průmysl, výroba oceli, textilní a potravinářský průmysl, dopravní infrastruktura, ochrana životního prostředí.
V Íránu existuje 7 volných obchodně-průmyslových zón, kde mohou zahraniční a íránští investoři participovat na ekonomických záměrech v jakémkoliv vzájemně odsouhlaseném investičním poměru. Mají 4–15 let daňové prázdniny (záleží na umístění zóny) od začátku obchodních aktivit a zaručenou ochranu zahraničních investic proti rizikům. Vstupní zahraniční kapitál, čistý zisk a jakékoliv výnosy z investičních aktivit v těchto zónách mohou být ze zákona převedeny kdykoliv do zahraničí.
Ekonomický vývoj Íránu v posledních 20 letech ukázal, že tato země je životně závislá na spolupráci a mezinárodní kooperaci v oblasti transferů technologií (TOT) a transferu know-how, zakládání smíšených podniků, spolupráci na třetích trzích apod. Spotřební náklady představují cca 80–90 % současného využití HDP (oproti předcházejícímu roku stouply o 4 %), z toho podíl ve spotřebě na HDP v soukromém sektoru představuje 65 %.
Írán má citelný nedostatek vlastních vnitřních investičních zdrojů a nevyhnutelně potřebuje příliv zahraničního kapitálu (např. jen íránský ocelářský průmysl potřebuje investovat cca 3,7 mld. USD pro splnění záměru vytyčeného 4. pětiletkou, a to ročně vyrobit 24,7 mil. tun oceli).
Přímé zahraniční investice (Foreign Direct Investment – FDI) v r. 2008 dosáhly výše cca 11,5 miliard USD. Celkem 11 hlavních investičních projektů bylo směřováno do výstavby rafinérií, energetického sektoru, průmyslu, zemědělství a výroby hliníku. Převážná část investorů je ze zemí EU, převážně Německa a Francie (celkem cca 5,3 miliardy USD), dále pak UAE (1,1 miliardy USD). Od té doby se přímé investice výrazně snížily a nyní jsou ve výši cca 5 % z sumy roku 2008.
Podle oficiálních informací plánovaný růst 6% HDP v 4. pětiletém plánu potřebuje roční objem investic do íránské ekonomiky ve výši 14,5 mld. USD, v opačném případě by země čelila poměrně vysoké nezaměstnanosti.
9.3. České investice v teritoriu
Žádný český investor v Íránu neinvestoval. Jednání v oblasti dodávky investičního celku koksovny byly úspěšně dokončeny. Jednání zatím dále probíhají v oblasti rozvoje dopravní (železniční) infrastruktury a v leteckém průmyslu. Během prvního devíti měsíců roku 2009 však v jednáních nedošlo k žádoucímu pokroku. Dobíhá pouze platba za investici v oblasti veřejné dopravy, která byla realizována v roce 2005.
9.4. Nejperspektivnější odvětví pro investice, privatizační a rozvojové projekty
Nejperspektivnější se v Íránu jeví především investice do oblasti budování moderní infrastruktury (petrochemie, ocelářství, textilní, potravinářský průmysl, dopravní infrastruktura, ochrana životního prostředí – především na snížení dopravních exhalací a do úpraven odpadních vod, jak komunálních tak průmyslových), dále do výroby zařízení a strojů pro uvedená odvětví. Strategickým předpokladem pro investice je místní montáž finálních produktů a narůstající místní výroba komponent, zejména ve FTIZ, v níž jsou podmínky práce podpořeny vysokou státní podporou, nízkými nájmy a příznivými náklady na pracovní sílu.
9.5. Rizika investování v teritoriu
Zákony a prováděcí nařízení:
Místní předpisy nejsou transparentní a jsou neustále měněny. Administrativní řízení v souvislosti s investicí je velmi složité a zdlouhavé. Podnikání investorům komplikuje i obrácené důkazní břemeno a nedostatečné mechanismy odvolacích řízení.
Zdanění:
Aktivity, které jsou obvykle v jiných teritoriích vyjmuty z povinnosti odvádět daně (kanceláře zástupců firem, off-shore podnikání, smlouvy na bázi buy-back, dočasně dovážené zařízení) jsou v Íránu vysoce zdaněny. Mimo to jsou zahraniční firmy i zahraniční pracovníci diskriminováni vysokými daněmi. Daňové řízení probíhá arbitrážním způsobem.
Neatraktivní investiční prostředí:
V Íránu je pro zahraniční subjekt velice obtížné obdržet povolení pro většinovou účast ve firmě. Repatriace zisku, dividend atd. je značně problematická. Požadavky na místní podíl jsou nejasné a komplikované. Bankovní systém neumožňuje rychlé a pružné operace. Zahraniční banky nejsou v Íránu otevřeny. Stabilní kurz US dolaru vůči rijálu čelí vysoké inflaci místní měny a prodražuje tak místní vstupy výroby. Nutnost „prostředníků a poradců“, stejně jako nutnost výplaty různých „odměn“, prodražuje jakékoliv podnikání. Neexistuje volný trh se zdravou konkurencí. Místní státní organizace, nadace (bonjád) mají přístup k levným nezdaněným zdrojům i vysokou ochranu trhu. Vážným problémem je místní legislativa, bránící akceptovat mezinárodní arbitrážní soud a evropské právo pro řešení obchodních sporů. Místní zákony jednoznačně předepisují íránské právo a íránský soud. Nedostatek dostupných a jednoznačných informací o podmínkách podnikání v Íránu ovlivňuje negativně rozhodování investorů. Různá ministerstva navíc mají často rozdílná až protichůdná stanoviska a rozhodnutí.
Drtivá většina zemí nemá, vzhledem k neochotě íránské strany, dosud uzavřeny smlouvy o ochraně investic a zamezení dvojímu zdanění, nebo tyto smlouvy stále čekají na ratifikaci.
Potíže zahraničních firem a zahraničních pracovníků v Íránu:
Největším problémem je neúnosně vysoké až diskriminující zdanění zahraničních pracovníků a firem daní z příjmu. Prakticky to znamená, že cizinci pracující v Íránu platí daně z příjmu podle tabulek stanovených ministerstvem financí a platné pracovní smlouvy prokazující nižší příjem, než stanoví tabulky, nejsou pro daňové úřady rozhodující (viz bod 5.5).
Procedura získávání pracovního a pobytového povolení je velice zdlouhavá a komplikovaná.
Dlouhodobý pobyt cizinců v Íránu komplikuje i velice špatné životní prostředí v Teheránu, zejména vysoké exhalace z výfuků aut. V samotném Teheránu ročně umírá 7000 osob na následky znečištění ovzduší (podle oficiálních statistik). Dále je v Íránu nedostatek kvalitních mezinárodních škol, omezené kulturní a společenské vyžití, existují dovozní a vývozní omezení osobních věcí cizinců při stěhování atd. Podle údajů Economic Inteligence Unit za rok 2004 se Teherán umístil na 113. místě ze 130 měst v klasifikaci obtížnosti života.
Souhrnná teritoriální informace
Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)
