Itálie: Ekonomická charakteristika země

© Zastupitelský úřad Řím (Itálie)

4.1. Zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok, předpověď dalšího vývoje

V roce 2011 se HDP meziročně zvýšil o 0,5%. V posledních měsících roku 2011 nastoupila recese, která by měla pokračovat v roce 2012. Odhady hospodářského poklesu v roce 2012 se pohybují mezi -0,4 až -1,6% HDP.

Nepřehlédnutelnou charakteristikou italské ekonomiky je vysoký veřejný dluh (v r. 2011: 120,1% HDP), který je považován také za hlavní slabinu Itálie. V roce 2011 byl vysoký dluh spolu se zpomalující ekonomikou a dluhovou krizí v Eurozóně zřejmě hlavní příčinou obav investorů na dluhopisovém trhu. To se promítlo do strmého růstu úrokových sazeb z italských vládních obligací.  

Hlavní světové ratingové agentury přikročily v září a říjnu 2011 k výraznému zhoršení hodnocení rizikovosti italských závazků. Růst úroků z italských vládních dluhopisů přiměl Itálii, aby přikročila k přijetí třech balíků fiskálních restriktivních opatření s cílem dosáhnout vyrovnaného rozpočtu v roce 2013. Poslední fiskální balík přijatý novou úřednickou vládou Maria Montiho umožnil snížení spreadu z listopadového maxima (575 bodů) o bezmála 200 procentních bodů. Úrok z vládních dluhopisů se sice dostal bezpečně pod kritickou hranici 7%, ale i tak zůstal relativně vysoký.

Premiér a ministr hospodářství a financí Mario Monti se 29. prosince 2011 vyjádřil k vývoji italské ekonomiky a k hospodářské politice vlády. Balík fiskálních opatření schválených parlamentem 22. prosince Monti označil za „nutný krok“, přičemž nyní se vláda zaměří na „chtěný krok“, tedy strukturální reformy. Růst spreadu v posledních týdnech roku 2011 až na úroveň 500 bodů Monti zdůvodnil nedostatečným posílením kapacity evropského stabilizačního fondu EFSF/ESM schváleným prosincovou Evropskou radou. Premiér varoval před „výbušnou recesí“, která by Itálii bez další korekce veřejných rozpočtů hrozila. Měl přitom zřejmě na mysli hospodářský pokles kombinovaný s insolvencí vlády. Bez rozhodné konsolidace veřejných účtů by bezpochyby hrozila ztráta zbytků důvěry investorů na trhu italských dluhopisů a hrozila by platební neschopnost italské vlády – neboli osud Řecka, Portugalska a Irska.  

Italská centrální banka 17. ledna 2012 zveřejnila odhad vývoje HDP při spreadu na úrovni 500 bodů: -1,5 % v roce2012 a0 % v roce 2013; při spreadu kolem 300 bodů klesne HDP v roce 2012 o 1,2 % a v roce 2013 poroste o 0,8 %. Vysoká úroveň spreadu má negativní dopady na emise dluhopisů italských bank a na úrokové sazby na mezibankovním trhu, což se samozřejmě promítá do ceny úvěrů pro „reálnou ekonomiku“, neboli italské firmy a domácnosti. 

Výzkumné centrum průmyslové konfederace Confindustria odhaduje následující vývoj hlavních hospodářských  ukazatelů Itálie (procentní změny):

 

2010

2011

2012

2013

HDP

1,5

0,5

-1,6

0,6

Spotřeba domácností

1,0

0,6

-1,0

0,4

Hrubé fixní investice

2,4

1,1

-4,8

1,7

Vývoz zboží a služeb

12,2

4,2

0,2

3,6

Dovoz zboží a služeb

12,7

2,3

-1,3

3,4

Saldo obchodního účtu platební bilance*

-1,3

-1,5

-0,2

-0,3

Celková zaměstnanost

-0,7

0,9

-0,6

-0,2

Míra nezaměstnanosti (procentní podíl)

8,4

8,0

8,6

9,0

Spotřebitelské ceny

1,5

2,8

2,2

2,1

Mzdy (na pracovníka)

2,2

1,9

1,5

1,7

Primární saldo hospodaření veřejné správy**

-0,1

1,1

4,0

5,5

Deficit veřejných rozpočtů**

4,6

3,9

1,5

0,1

Celkový veřejný dluh**

118,4

120,3

121,3

118,0

* FOB, (%) v poměru k HDP

** (%) v poměru k HDP

*** odhad na základě předběžných a neúplných dat

Zdroj: zpracováno na základě údajů Italského statistického úřadu (ISTAT).

 

Předpovědi hospodářského vývoje dalšími institucemi

HDP

MMF

-2,2

EK

+0.1

Vláda

-0,4

OECD

-0,5

REF ricerche

-1,5

 

 Veřejný dluh/ HDP

MMF

121,4

EK

120,5

Vláda

119,5

OECD

128,1

REF ricerche

122,3

 

 Inflace

MMF

1,6

EK

2,0

Vláda

1,5

OECD

1,7

REF ricerche

2,4

  

Rozpočtový deficit/HDP

MMF

2,4

EK

2,3

Vláda

1,6

OECD

1,6

REF ricerche

2,3

 

 

zpět na začátek

4.2. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (HDP/obyv., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)

 

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012 (2)

HDP

(mld.eur v běž. cenách)

1,495

1,554

1,575

1,519

1,552

1,581

1,617

Růst HDP

v konst. cenách (%)

2.2

1.6

-1.2

-5.5

1.8

0.5

-1.3

HDP na hlavu (euro)

25,300

26,200

26,300

25,400

25,700

25.100 (1)

25,500

Index spotř. cen (%)

2.2

2.0

3.5

0.8

1.6

2.9

2.9

Obyvatelstvo (mil.)

58.8

59.1

59.6

60.0

60.3

60.6

60.9

Míra nezaměst. (%)

6.8

6.1

6.8

7.8

8.4

8.4

8.7

Rozpočt. deficit

(podíl na HDP)

-3.4

-1.6

-2.7

-5.4

-4.6

-3.9

-2.2

Veřejné zadlužení

(podíl na HDP)

106.1

103.1

105.8

115.5

118.5

120,6 (1)

121.4

Export zboží a služeb

(podíl na HDP)

27.7

28.8

28.5

23.7

26.5

28.8

29,7 (1)

Import zboží a služeb

(podíl na HDP)

28.6

29.1

29.3

24.2

28.4

30.3

31,0 (1)

Saldo běžného účtu p.b.

(mld. eur)

-22.3

-19.9

-45.2

-30.1

-54.1

-50.6

-44,1 (1)

(1) Odhad    (2) Předpověď  

Zdroj: Ministerstvo hospodářského rozvoje

 

Přidaná hodnota a podíl sektorů na tvorbě HDP v běžných cenách (v mil. EUR)

  2008 2009 2010

2010

( podíl na

HDP v %) 

 2011

(růst přidané hodnoty; %)
Zemědělství, lesnictví a rybolov 28 330 25 084 26,370 2 -0,5
Průmysl 379 492 342 726 351,197 23  -
   - průmyslová výroba 292 649 256 794 268,437 17 1,2
   - stavebnictví 86 843 85 932 82,761 5 -3,5
Služby 1 001 315 999 916 1,009,375 65 0,8
Přidaná hodnota 1 409 137 1 367 726 1,386,942 90  -
DPH a ostatní nepřímé daně 158 714 153 144 161,874 10  -
HDP v tržních cenách 1 567 851 1 520 870 1,548,816 -  -

Zdroj: zpracováno na základě údajů Italského statistického úřadu (ISTAT)

 

zpět na začátek

4.3. Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory

Průmysl je  nejdůležitějším sektorem italského hospodářství z hlediska zapojení Itálie do mezinárodního obchodu, byť se na tvorbě HDP podílí jen 23 %. Průmysl ustoupil sektoru služeb, což ostatně odpovídá trendu v průmyslově vyspělých zemí světa. 

Pokud jde o význam jednotlivých oborů, má ve spotřebním průmyslu nejdůležitější místo textilní, oděvní, kožedělný, obuvnický, nábytkářský a potravinářský průmysl – typičtí nositelé značky „Made in Italy“. Hutnictví, strojírenství a chemie jsou rovněž nosnými průmyslovými odvětvími. Silné zastoupení má i papírenský, elektrotechnický, elektronický a farmaceutický průmysl.

Itálie je odkázána na dovoz nerostných surovin. Z vlastních surovin má ekonomický význam jen těžba lignitu, ropy, zemní plyn, manganu, olova, zinku, kamenné soli a všech dalších druhů stavebních surovin (kaolín, vápenec, mramor atd.). Avšak v mnoha případech těžba nepokrývá spotřebu Itálie.

Italský textilní a obuvnický průmysl je v posledních letech pod výrazným tlakem asijské (především čínské) konkurence, která ohrožuje pozice italských výrobců oděvů, obuvi a módních doplňků svými nízkými výrobními náklady. Konkurenci však čelí kvalitou, designem a přenesením části produkce do zemí s nižsími výrobními náklady.

Hutnický průmysl každoročně nalézá své velké zákazníky mezi předními strojírenskými firmami. Itálie patří k strojírenským mocnostem Evropy a hutnictví, které na rozvoji strojírenské výroby v Itálii vyrostlo se dnes ve velké míře orientuje také na vývoz do Německa, ale například i ČR.

Italský chemický průmysl - italské chemické výrobky se z 35 % vyvážejí. Petrochemický průmysl vyrobí ročně na 81,5 mil. tun různých ropných produktů.

Rok 2011

V roce 2011 vzrostla přidaná hodnota průmyslové produkce o 1,2 %.

Průmyslové klastry s nejvyšším nárůstem vývozu

Průmyslové klastry jsou tradičním tahounem italského vývozu. Deník Il Sole 24 Ore publikoval v březnu 2012 přehled neúspěšnějších klastrů v roce 2011 (údaje v mil. eur).

Průmyslový klastr

Leden-září 2011

Meziroční růst (%)

Treviso – prům. stroje

1.041,3

62,6

Brescia – prům. stroje

   702,4

34,5

Florencie – kožené výrobky

1.134,4

34,2

Vicenza – prům. stroje

   624,6

34,2

Valsesia – textil a oblečení

   352,1

26,2

Bologna – prům. stroje

   926,8

25,1

Rimini – obráb. stroje

   152,8

24,0

Perugia – textil a oblečení

   267,7

23,7

Alessandra – plasty a guma

   268,6

23,6

Brenta Padovano - obuv

   272,1

23,0

Reggio Emilia - čerpadla

   888,8

22,9

Lumezzane – potrubí, vod. kohoutky

1.289,8

21,8

Como – kovové výrobky

   251,6

21,4

Florencie - obuv

   538,2

19,1

Biella – textil a oblečení

   900,7

19,0

Padova -  prům. stroje

   534,1

18,9

Lago d‘Iseo – plasty a guma

   726,7

18,8

Varese – prům. stroje

   469,4

18,4

Pesaro Urbino – obráb. stroje

   203,8

18,3

Bologna – balicí stroje

1.425,4

18,1

 

Italský model průmyslových klastrů

Model rozvoje klastrů, který započal v 70. letech, spočívá v seskupení malých a středních podniků soustředěných geograficky na určitém území, spolupracujících mezi sebou v oblasti ekonomické i sociální.

Italská Federace klastrů (http://www.clubdistretti.it/) zmapovala 101 klastrů, v nichž je registrováno cca 283 tis. podniků s 1,4 mil. počtu zaměstnanců s klesajícím trendem. Mezi klíčové aktivity patří mechanika, automatizace, guma a plasty zahrnuty do 32 klastrů. Vývoz dosáhl v prvních měsících roku 2011 16,7 mld (+16,4%), oblečení – móda je zahrnuto do 31 klastrů s vývozem 19,7 mld (+12,1%).

 

Dopad hospodářské recese na vybrané sektory a situace v roce 2011 (v %, říjen 2011)

 

Propad z maxima na minimální objem produkce

Odstup od maxima v říjnu 2011

Léčiva

-11,9

-6,1

Potraviny

-8,2

-8,2*

Papír

-19,1

-16,0

Oděvy

-23,6

-17,9

Guma a plasty

-28,9

-21,2

Ostatní dopravní stroje

-38,1

-34,4

Silniční vozidla, návěsy a přívěsy

-51,2

-35,1

Elektrická zařízení  

-48,6

-40,4

Textil

-49,1

-41,0

Dřevo

-42,6

-42,3

Průmysl

-26,0

-20,0

*minimum dosaženo v říjnu 2011; Prvních a posledních pět sektorů podle odstupu od maxima. Maximum: nejvyšší hodnota objemu produkce v předchozím hospodářském cyklu. Zdroj: Výzkumné centrum Confindustria podle dat Italského statistického úřadu.

 

Automobilový průmyslu - největší společnost FIAT

Fiat Group, která vlastní prostřednictvím Iveco a společnosti Irisbus mimo jiné největšího českého výrobce autobusů (dříve Karosa), prošla v prvních měsících roku 2011 několika významnými změnami. Od ledna se společnost Fiat rozdělila na Fiat Spa. a Fiat Industrial, čímž byla vyčleněna výroba traktorů, zemědělských a stavebních strojů, nákladních automobilů a autobusů.

 

Této důležité změně korporátní struktury však předcházelo v červenci 2010 založení tzv. NewCo, odnože Fiatu s názvem „Fabbrica Italia Pomigliano SpA“, která na začátku prosince 2010 převzala tíhu vyjednávání kolektivní smlouvy s odbory. Po neúspěšném úvodu jednání NewCo vystoupila z průmyslové asociace Confindustria, která s odbory vyjednává celonárodní kolektivní dohody. Fiat NewCo následně samostatně vyjednala s umírněnými odborovým svazy Cisl a Uil novou kolektivní dohodu, kterou zaměstnanci schválili v celopodnikovém referendu (54% pro).

 

Vedení Fiatu uzavřením nové kolektivní smlouvy podmínilo pokračování rozsáhlého investiční a výrobního plánu v rámci projektu „Fabbrica Italia“. Fiat do svých italských závodů investuje v období 2010-2014 celkově 20 mld. eur s cílem zvýšit výrobu v Itálii ze současných 650 tis. na 1,650 mil. vozů ročně. Vedení Fiatu do kolektivní smlouvy prosadilo redukci přestávek, rozšíření směn, snížení absencí na pracovištích, zvýšení flexibility v přesčasech a omezení pravidel pro stávky, aby se zvýšila produktivita práce.

 

Fiat po splnění předem stanovených podmínek, zejména oddlužení amerického výrobce automobilů, může postupně navýšit svůj podíl v Chrysleru nad 51%. Fúze s Chryslerem zatím není na pořadu dne, ani přesun centrály Fiatu z Itálie do USA. Budoucnost Fiatu v Itálii však závisí na podmínkách, za jakých bude možné řídit zdejší továrny.

 

Obě hlavní divize skupiny Fiat měly na konci roku 2010 dohromady 199 924 zaměstnanců, což znamená meziroční nárůst o 9 910 pracovníků. Polovinu z nárůstu tvoří zaměstnanci továren Fiat v Latinské Americe, přijatí kvůli zvyšování výroby. Počet zaměstnanců se významně změnil také v Polsku v souvislosti s konsolidací Fiat-GM-Powertrain Polska a v Srbsku se založením Fiat Automobiles Serbia.

 

Fiatu se v zahraničí daří růst především v Brazílii, kde se obrat skupiny zvýšil na 11,896 mld. eur, což prakticky odpovídá výši celkových prodejů v Itálii (11,907 mld. eur). Pokud jde pouze o segment osobních automobilů, jsou největšími trhy obě výše jmenované země v tomto pořadí, po nich následují Německo, Francie a Velká Británie. V sektoru ostatních vozidel jsou největším trhem USA (díky výrobci zemědělské a stavební techniky CNH) před Brazílií a Itálií. Transakce mezi Fiatem a Chryslerem jsou zatím v rámci skupiny Fiat relativně nevýznamné. Váha těchto transakcí poroste s mírou integrace Chrysleru do skupiny Fiat a s výhledovou fúzí po získání 51 % akcií.

 

zpět na začátek

4.4. Stavebnictví

Financování veřejných staveb bude v nadcházejícím období značně omezeno restriktivními fiskálními opatřeními, jejichž cílem je dosáhnout v roce 2013 vyrovnaného státního rozpočtu.

V letech 1990-2010 dosáhly veřejné výdaje do infrastruktury 2,4 % HDP, což je méně než průměr Eurozóny: 2,5 % HDP.

V roce 2011 dosáhlo stavebnictví podle údajů Italského statistického úřadu poklesu přidané hodnoty o 3,5 %.

Z dotazů českých firem, které se relativně často obracejí na Velvyslanectví ČR v Římě, však lze soudit, že realizace různých stavebních prací českými společnostmi v Itálii je zajímavou obchodní příležitostí.

 

zpět na začátek

4.5. Zemědělství – vývoj, struktura

Podíl zemědělství na ekonomice se v posledních letech přibližuje hodnotám v zemích EU (3%). Italská zemědělská výroba se podílí na celkové zemědělské výrobě EU 14,4 %. V oboru  přetrvávají silné regionální rozdíly. Zatímco v regionech severní Itálie zemědělství dává obživu 5,5% práceschopného obyvatelstva a podílí se 2,5 % na tvorbě přidané hodnoty, v jižní Itálii jsou tyto hodnoty následující: 13,2 % resp. 5,7 %.

Problémem italského zemědělství je nedostatečná produktivita, způsobená malou velikostí zemědělských statků. 70% zemědělských statků má méně než 10 zaměstnanců a v potravinářském průmyslu má dokonce 90% podniků méně než 10 zaměstnanců. Celkově je v Itálii 67 000 zemědělských podniků s pěti sty tisíci zaměstnanci a celkovým obratem přes 100 miliard EUR.

Z celkové rozlohy Itálie představuje zemědělsky využitelná půda  37 %, 29 % rozlohy země je pokryto lesy a 2,4% rozlohy připadá na vodní toky. Zemědělská výroba je intenzívní. Celková výměra obdělávané zemědělské půdy činila přibližně 13 milionů hektarů (průměrná výměra jedné zemědělské farmy se pohybuje kolem 7 hektarů).

Mezi hlavní rostlinné  produkty patří pšenice, kukuřice, žito, rýže, zelenina, cukrová řepa, slunečnice, sojové boby, ovoce, citrusové plody a vinná réva. Dále se pěstují brambory, ječmen, olivy a tabák. Důležité je pěstování ovoce - citrusových plodů, jablek, hrušek, broskví atd.

Živočišná výroba je deficitní a Itálie je do značné míry odkázána na dovoz. I v této oblasti se Itálie snaží chránit si v evropském kontextu své tradiční výrobky - například sýry „mozzarella“ a  „parmiggiano reggiano“, které nacházejí v jiných zemích početné padělatele. Italské zemědělství si však v živočišné výrobě stojí velmi dobře z veterinárního hlediska - to je patrné na poměrně nízkém počtu prokázaných případů BSE, jejichž počet do roku 2008 dosáhl necelé stovky kusů (testován cca 1 milion zvířat).

Itálie má dlouhodobě pasivní bilanci zahraničního obchodu se zemědělskými produkty. Je nutno dodat, že výrobky italského zemědělství jsou tradičním oborem „Made in Italy“, který dlouhodobě pomáhá šířit image a životní styl Itálie daleko za jejími hranicemi. Naprostá většina (až 2/3) zahraničního obchodu se realizuje se zeměmi EU. Největší objemy obchodu se realizují s Francií a Německem, což platí pro export i pro import.

Italský zemědělský export v posledních letech vyklidil své pozice v řadě oblastí konkurentům především z Nizozemska, Francie a Španělska a to nejen ve vnitrounijním obchodě, ale i v exportu do některých mimoevropských zemí. Hlavní položkou dovozu Itálie v oblasti zemědělství a potravinářského průmyslu představuje maso a živá zvířata.     

Itálie má  mimořádný zájem o důslednou ochranu zeměpisného označení původu svých tradičních zemědělských a potravinářských výrobků a všemi dostupnými prostředky bojuje proti jejich napodobování v zahraničí. Italský systém označování původu zemědělsko potravinářské produkce bezesporu hraje důležitou roli ve vytváření smluvních dodavatelsko-odběratelských vztahů. Obchodníci pochopitelně usilují o co nejatraktivnější nabídku a označování původu produkce hraje důležitou roli v marketingu. Informace o původu potravin, pokud indikuje vazbu na oblastní specialitu, představuje pro italské spotřebitele vysokou přidanou hodnotu. V Itálii jsou vyhlášená místa produkce mimořádně kvalitních potravin (např. šunka ze San Daniele) a o to výrobci potravin opírají marketing.

 

Zahraniční obchod a zemědělsko-potravinářský sektor

Bilance zahraničního obchodu v roce 2010
                                                                  Dovoz - 5 nejdůležitějších skupin
    mil. eur        Podíl v %    Meziroční změna v %  (2010/09)
Ryby čerstvé i zmražené 4.349,0 12,3 6,8
Mléčné výrobky 3.587,5 10,1 21,8
Ryby zpracované 3.022,4 8,5 9,6
Oleje a tuky 2.837,0 8,0 19
Obilniny 1.959,1 5,5 12,3
Celkem primární sektor 11.164,5 31,5 14,3
Potravinářský průmysl 23.582,8 66,6 12,5
Celke zemědělsko-potravinářský sektor 35.406,1 100 11,9
                            Vývoz – 5 nejdůležitějších skupin
    mil. eur        Podíl v %    Meziroční změna v %  (2010/09)
Víno 4.036,7 14,4 11,3
Výrobky z obilovin 3.765,5 13,4 1,7
Ostatní čerstvé ovoce 2.281,8 8,1 18,9
Ostatní potravinářské výrobky 2.174,8 7,8 11,1
Mléčné výrobky 2.151,1 7,7 21,1
Celkem primární sekto 5.672,7 20,2 21,3
Potravinářský průmysl 22.105,7 78,8 10,7
Celke zemědělsko-potravinářský sektor 28.053,0 100 11,5

Zdroj: agentura INEA podle údajů Italského statistického úřadu

 

zpět na začátek

4.6. Služby

Z hlediska podílu na tvorbě HDP a zaměstnanosti jde o rozhodující sektor italské ekonomiky: zaměstnává přes 60 % obyvatel v produktivním věku a přibližně stejnou měrou se podílí na tvorbě HDP.

Největší význam má obchod včetně hotelové činnosti, restaurací a opraven (18,3% HDP a 22 % zaměstnanosti), na druhém místě jsou služby neurčené k prodeji, tzn. státní správa (13,3 % HDP a 13,2 % zaměstnanosti), dále pak doprava a spoje (6,7 % HDP a 6,3 % zaměstnanosti). Finanční sektor zaměstnává jen 2 % obyvatel v produktivním věku a podílí se 5,2 % na tvorbě HDP. Služby spojené s pronájmem se podílejí 7,1 % na HDP a 8,6 % na zaměstnanosti.  

Itálie se snaží podporovat rozvoj italského cestovního ruchu. Konkrétní  propagací Itálie jako turistické destinace se zabývá agentura ENIT.

 

zpět na začátek

4.7. Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná)

 Železnice

Velké vzdálenosti mezi italským severem a jihem přispěly k rozvoji vysokorychlostních tratí v severojižním směru, který by měl pokračovat a propojit Itálii např. s francouzskou vysokorychlostní železnicí - viz realizace trati Turín - Lion. V Římě bylo v listopadu 2011 slavnostně otevřeno nové nádraží pro vysokorychlostní vlaky - Stazione Tiburtina. V roce 2012 vstoupí do segmentu vysokorychlostní železniční dopravy nový soukromý dopravce, který bude konkurovat státní železnici. Itálie disponuje cca 1 000 km vysokorychlostních tratí umožňujících cestovní rychlost do 350 km/h.

Itálie leží na Apeninském poloostrově a převážnou část jejích pozemních hranic tvoří moře, proto je důležitá návaznost železniční a námořní dopravy.

Největší část (82%) železničních tratí patří státu. Od roku 2001 se holding státních železnic (Ferrovie dello Stato) dělí na společnosti Rete Ferroviaria Italiana provozující železniční tratě a Trenitalia provozující vozový park. Zbývající část provozují v koncesi různé soukromé společnosti, kterých bylo ke konci roku 2008 registrováno přibližně 40. Největší z nich je CO.TRA.L, která je druhým největším regionálním dopravcem v Evropě. Operuje nejen na poli železniční a silniční přepravy, ale i v oblasti realit (nákup, prodej, pronajímání, rekonstrukce).

 

Hustota železniční sítě (r.  2009)

 

km

%

Elektrifikované sítě

11.887

71,2

Neelektrifikované sítě

4.798

28,8

Jednokolejové tratě

9.192

55,1

Dvoukolejové tratě

7.493

44,9

Tratě s automatickým zablokováním

6.451

39

Celková dálka železnic

16.686

-

Vysvětlivky: (%) podíl na celkové délce železnic; zdroj: Státní železnice

Doba jízdy vysokorychlostním vlakem 

Linka

TO-MI

MI-BO

BO-FI

RM-NA

RM-MI

řádná

1h 30min

1h 42min

60min

1h 45min

4h 30min

vysokorychlostní

1h 03min

1h 05min

37min

1h 10min

2h 45min

TO – Turín, MI – Milán, BO -  Boloňa, FI – Florencie, RM – Řím, NA - Neapol;  zdroj: Státní železnice

 

Silniční doprava

Silniční síť je rozdělena do čtyř základních kategorií: dálnice (autostrade), státní, provinční a komunální silnice (strade statali, provinciali, comunali). Silnice jsou vesměs v dobrém technickém stavu, za průjezd dálnic jsou vybírány poplatky.

Značným problémem je doprava v zimním období, kdy je uzavřena celá řada alpských průsmyků a silniční spojení s Francií a Švýcarskem se uskutečňuje tunely pod Grand San Bernardo a Monte Bianco.

Přes rychlý rozvoj dálnic je jejich podíl na celkové silniční síti relativně malý. Dálnice jsou zčásti ve státním a zčásti v soukromém vlastnictví. Vybírá se na nich mýtné, s výjimkou některých dálnic na jihu.

 

Hustota silniční sítě (2009)

 

km

Dálnice

6.661

Ostatní státní silnice

                             19.375

Krajské a okresní silnice

                            154.513

Celkem

                            180.549

Zdroj: Aiscat, Anas, Ministerstvo infrastruktury a dopravy

 

Námořní doprava

Itálie má ve světovém měřítku významnou námořní obchodní flotilu. Operuje hlavně ve středomořském prostoru a má pravidelná spojení jak do severoamerických, tak do australských přístavů.

Provoz námořní dopravy je jedním z důležitých zdrojů příjmů. Stát uplatňuje vliv v tomto sektoru díky významnému kapitálovému podílu ve společnosti FINMARE (IRI). Rozvinutá kabotážní doprava má význam především pro pobřežní oblasti. Námořní obchodní flotila čítá 479 lodí o celkové tonáži 8 mil. BRT. Počet tankových lodí je 222 o celkové tonáži 2,7 mil. BRT. Nejdůležitějšími přístavy v Itálii jsou: Janov, Neapol, Terst, Benátky, Livorno, Savona, Ancona, Spezia, Cagliari (Sardinie), Palermo (Sicílie) a velký kontejnerový přístav Gioa Tauro (Kalábrie).

 

Lodní infrastruktura (2010)

Počet přístavů

     259

Počet přístavních mol

  1.761

Celková délka přístavních mol (m)

415.330

  

Rozdělení přístavních mol podle účelu a dostupné infrastruktury

Osobní přeprava

476

Přeprava ropných produktů

135

Přeprava kapalin

111

Přeprava nebaleného zboží

260

Přeprava baleného zboží

278

Kontejnerová doprava

141

Kombinovaná doprava typu RO/RO

334

Přeprava ostatního zboží

202

Přeprava rybářských úlovků

358

Sportovní a rekreační lodě

592

Infrastruktura pro služby

205

Kotviště vojenských lodí

175

Pozn.: k 31.12.2010; zdroj: Ministerstvo infrastruktury a dopravy, přístavní orgány

 

Říční doprava

Splavné úseky řek 

Splavnost

Třída*

Délka (km)

Řeka Pád

IV a V

406

Vodní kanál Milán -Cremona

V

14

Řeka Mincio

III

21

Vodní kanál Ferrarese

IV

70

Vodní kanál Pád-Fissero-Porto di Mantova

V

14

Vodní kanál Fissero-Tartaro-Canalbianco-Pád di Levante

IV

135

Vodní kanál Pád-Brondolo

IV

18

Vnitřní vodní kanály - Benátky

V

73

Kanál Navicelli (Livorno-Pisa)

IV

16

Celkem

 

767

Benátské pobřežní plavby 

III-II

104

Řeka Piave

II

18

Vodní kanál Benátky-Treviso

II

31

Vnitřní kanály - Benátky

III-IV

30

Celkem

 

183

Celkem splavné úseky

 

950

Ostatní spl.úseky I a II třídy

 

nedefinováno

Celkem linky přes jezera a Benátky

IV-V

612

Celkem vodní síť

 

1.562

 *Klasifikováno CEMT (Evropská konference ministrů dopravy)

 

Letecká doprava      

Důležitá je vzhledem k velkým vzdálenostem mezi severem a jihem země také letecká doprava. Vzhledem k ostré konkurenci nízkonákladových leteckých společností musela dříve státní Alitalia, která je společně s Air France, Delta Airlines, Mexican Air, Korean Air a ČSA členem letecké aliance Sky Team, vyklidit v roce 2011 pozici největšího leteckého přepravce v Itálii společnosi Ryan Air. V srpnu 2008 vyhlásila správní rada společnosti Alitalia platební neschopnost a požádala o jmenování správce majetku. Následovalo oddlužení a privatizace, která byla ukončena v prosinci 2008, kdy za 25 % akcií společnosti zaplatila Air France – KLM 322,5 mil. EUR. Konsorcium italských vlastníků CAI (21 společníků) do společnosti vložilo celkem 847 mil. EUR. Nová transformovaná společnost Alitalia zahájila provoz 13.1.2009.

Itálie má celkem 137 letišť, z toho 132 používaných běžně. Hlavní mezinárodní letiště: Řím – Fiumicino, Ciampino; Milán - Linate, Malpensa; Neapol – Capodichino; Rimini; Benátky - Marco Polo; Turín - Caselli a Palermo - Punta Raisi.

Přímé letecké spojení Itálie s ČR zajišťují ČSA (z Prahy do Boloně, Milána, Říma a  Benátek).  Dále létá Lufthansa Italia z Prahy do Milána. V posledních letech začaly provozovat pravidelné linky mezi ČR a Itálií i některé nízkonákladové letecké společnosti: Smart Wings (Travel Service) z Prahy do Říma a Neapole a pak sezonně z Prahy do Cagliari, Katánie a do Olbie, společnost Wizz Air, která létá z Prahy do Milána, Říma, Neapole, Benátek a Bari a z Brna do Říma,  Ryannair, který létá do Milána (Bergama) z Brna, Wind Jet, který létá  z  Prahy do Katánie, Palerma a Rimini, Easy Jet má přímou linku z Prahy do Milána a Airone létá pravidelně mezi Prahou a Milánem a sezonně z Prahy do Benátek a Pisy (aktualizováno k 29. 2. 2012).

 

Obchodní letecká doprava – Linkové a charterové lety – Vnitrostátní a mezinárodní  provoz – Pořadí prvních 15 letišť podle součtu příletů a odletů (osobní i nákladní přeprava)                                                                                                       

 

Pořadí

 

Letiště

% podíl z celkové letecké přepravy

Rozdělení v %

Vnitrostátní

lety

Mezinárodní

lety

1.

Roma Fiumicino

23,8

44

56

2.

Milano Malpensa

13,4

18,1

81,9

3.

Milano Linate

6,9

66,8

33,2

4.

Venezia Tessera

5,1

26,7

73,3

5.

Bergamo Orio al Serio

4,6

26,2

73,8

6.

Bologna Borgo Panigale

4,4

30,7

69,3

7.

Napoli Capodichino

4,2

64,1

35,9

8.

Catania Fontanarossa

4,0

80,3

19,7

9.

Palermo Punta Raisi

3,5

87,4

12,6

10.

Torino Caselle

3,3

52,2

47,8

11.

Roma Ciampino

2,8

21,1

78,9

12.

Pisa San Giusto

2,6

30,3

69,7

13.

Cagliari Elmas

2,6

81,4

18,6

14.

Verona Villafranca

2,5

41,7

58,3

15.

Bari Palese Macchie

2,1

77,0

23,0

Zdroj: Italský statistický úřad

 

Telekomunikace

Telekomunikační služby v Itálii jsou moderní, disponují dobrou infrastrukturou a jsou v soukromých rukou. Největší italskou telekomunikační společnost - Telecom Italia v létě 2001 převzal koncern Pirelli. Je vybavena vysoce kapacitními kabely s mikrovlnnými radiovými přenosy. Vysílacích radiových stanic je celkem 163 a televizních vysílačů 83.

Itálie patří k zemím s rozvinutou mobilní telefonní sítí, počet mobilních uživatelů dávno převýšil počet pevných linek. Mobilní telekomunikační služby poskytují 4 operátoři - Tim, Vodafone, Wind, Tre. Od roku 2004 v Itálii funguje mobilní telefonní síť 3. generace.

Internetové širokopásmové připojení (prosinec 2009)

 

v tis.

Připojení celkem (Telecom Italia + OLO*)

21.699

Připojení  v širokém pásmu

12.255

Podíl širokopásmového internetu na celkovém počtu internetových připojení

56,5%

*OLO = Ostatní operátoři; zdroj: AGCOM

 

 

Energetický profil Itálie

 

Zdroje 

Dominantní roli v energetických zdrojích Itálie hrají ropa a zemní plyn, které se na celkové nabídce primárních zdrojů energie (TPES) v roce 2008 podílely téměř 80%. Z ropy byla v roce 2008 (očištěno o vývoz ropných produktů) vyrobena energie odpovídající 70,5, ze zemního plynu 69,5 a z uhlí 16,9 milionů tun ekvivalentu ropy (MTOE). Zbývající spotřeba energií byla kryta výrobou energie z obnovitelných zdrojů a dovozem elektřiny. Itálie je vysoce závislá na dovozu energetických zdrojů a z 92,8 % kryje svou spotřebu dovozem.

·        Ropa

Itálie je závislá na externích zdrojích a dovozem kryje 92% své spotřeby ropy. Dovoz ropy je velmi dobře diversifikován a podílí se na něm 30 zemí, mezi nimiž hrají prim Libye a země bývalého Sovětského svazu, které se shodně podílejí zhruba čtvrtinou na celkových dovozech ropy. Dalšími důležitými vývozci ropy do Itálie jsou Saudská Arábie, Irák a Írán, které dohromady kryjí další čtvrtinu italských dovozů ropy. Závislost na dovozech ropy by se výhledově neměla snižovat.

V roce 2008 Itálie těžila na svém území 5,5 mil. tun ropy, což je navzdory poklesu v posledních letech téměř o 25% vyšší produkce než v roce 1990. Ačkoliv těžba ropy v Itálii kryje jen zlomek domácí poptávky, řadí se Itálie v EU na třetí místo za dva tradiční producenty ropy Dánsko a Velkou Británii. Ropné rezervy v Itálii se odhadují na 110 MTOE (817 mil. barelů), z toho 55% je zařazeno do kategorie jistých.

Italská ložiska se nacházejí na ropných polích: Basilicata (jedno z největších „onshore“ ložisek v Evropě), Monte Alpi a Cerro Falcone ve Val d’Agri. Z ropného ložiska Tempa Rossa ve Valle del Sauro s rezervami odhadovanými na 420 mil barelů by mělo postupně začít těžit konsorcium Total (50%), Shell/ExxonMobile (po 25%).

Domácí produkce ropy by se měla v letech 2008-2011 stabilizovat díky zvýšené produkci v oblasti Val d’Agri. Po roce 2011, kdy dojde k plnému náběhu ložiska Tempa Rossa, se očekává zvýšení těžby. Další prozkoumávaná ložiska nabízejí menší zásoby a celkové italské rezervy se budou dlouhodobě snižovat.

·        Zemní plyn

Trh se zemním plynem v Itálie je dobře rozvinutý (90% italské populace žije v domech napojených na plynovou distribuční síť). Po Německu a Velké Británii je italský trh třetím největším v Evropě. Za posledních 25 let se spotřeba zemního plynu v Itálii více než zdvojnásobila. V období 1990-2008 došlo k růstu roční spotřeby z 39 na 69,5 MTOE, podíl zemního plynu na celkové energetické spotřebě se zvýšil z 26 na více než 40% ročně. Ochrana životního prostředí v kombinaci s odmítnutím jaderné energetiky v roce 1987 vedly k tomu, že se zemní plyn stal primárním palivem italských tepelných elektráren (1/3 spotřeby).

Ještě v 60. letech byla domácí produkce zemního plynu dostačující pro italskou spotřebu, avšak nyní je Itálie silně závislá na dovozech.

V roce 2008 Itálie spotřebovala 84,8 mld. m3 a z toho pouze 9,2 mld. m3 bylo získáno z ložisek v Itálii, zbytek byl dovezen. Jen velmi malé množství plynu Itálie vyvezla a dovozy představovaly 91% celkové nabídky. Většina zemního plynu (62%; 46,7 mld. m3) importovaného do Itálie přes plynovody pocházela v roce 2000 z Alžírska a Ruska. Dalšími významnými dodavateli bylo Norsko a Nizozemí.

V roce 2008 byly největším zdrojem zemního plynu z pohledu Itálie Alžírsko (25,9 mld. m3; 34%), Rusko (22,3mld. m3, 28,9%), Libye (9,9 mld. m3; 12,8%), Nizozemí (9,4 mld. m3), Norsko (6,3 mld. m3) a Německo (1,2 mld. m3).

V posledních letech došlo k objevení několika menších ložisek zemního plynu na území Itálie, jakož i v severní části Jaderského moře a dále v oblasti Tyrhénského moře na západ od Sicílie. Domácí těžba zemního plynu klesla v roce 2007 oproti roku 2006 z 10,8 na 9,7 mld. m3 a v roce 2008 klesla dokonce na 9,3 mld. m3. Italské rezervyzemního plynu se odhadují na 82-94 mld. m3, proto lze očekávat další snižování těžby.  

·        Uhlí

Poptávka po uhlí je v Itálii téměř zcela kryta dovozem. V roce 2008 bylo dovezeno uhlí v objemu 16,7 MTOE, což po přičtení domácí těžby uhlí představuje 9,6% TPES. Zvýšil se podíl elektřiny vyrobené v tepelných elektrárnách spalováním uhlí, ve rovnání s rokem 2002 o 25%. Uhlí se podílelo v roce 2008 na výrobě elektrické energie 15,7%.

Diversifikace dovozu uhlí je vysoká. V roce 2008 Itálie dovezla uhlí zejména z Indonésie, JAR, Kolumbie, Austrálie a USA.

Itálie má velmi malá ložiska uhlí. Malé množství uhlí se těží na Sardínii v dole Sulcis, který má kapacitu 400 tis. tun ročně. Uhlí zde nemá vysokou kvalitu a důl byl nedávno zprovozněn především za účelem dodávek uhlí do elektrárny v Portovesme. 

Zdroje versus poptávka po energii

Celková nabídka primárních zdrojů energie (TPES) v Itálii v roce 2008 činila 174,5 MTOE. V letech 1990 a 2008 se TPES zvýšila o 19%. Itálie těží malý objem ropy a zemního plynu, proto musí fosilní paliva ve velkém objemu dovážet a doplňovat tyto zdroje výrobou energie z obnovitelných zdrojů. Závislost na dovozu energieje vysoká a zvyšuje se, zejména pokud jde o elektrickou energii (cca 15,4%), což souvisí s rozhodnutím Itálie v roce 1987 zastavit provoz jaderných elektráren. S následky tohoto rozhodnutí se Itálie vypořádává dodnes, čemuž mimo jiné odpovídá vysoká cena elektřiny v Itálii – viz níže „Rizika“.  V roce 2008 dosahoval čistý dovoz energie po odečtení vývozu 89% TPES.

V roce 2007 dosáhla celková finální spotřeba energie (TFC) 139,3 MTOE, o něco méně než v předchozím roce. V letech 1990-2007 rostla finální spotřeba nepatrně rychleji než HDP (23,4%) a také rychleji než TPES, což naznačuje pozitivní posun ve směru k vyšší efektivitě. Dopravní sektor byl největším spotřebitelem energie v roce 2007 s podílem 29,7 % (41,4 MTOE). Druhým největším spotřebitelem byl průmysl: 27,2%; 37,8 MTOE.

Ve srovnání s průměrnou spotřebou v hospodářsky vyspělých zemích, je v Itálii v posledních letech velmi vysoká spotřeba ropy (2008: 40% TPES), přičemž spotřeba uhlí je naopak relativně nízká (2008: 9,7% TPES).

Energetická infrastruktura

·        Elektrická energie

Itálie se řadí na čtvrté místo v žebříčku největších spotřebitelů elektrické energiev Evropě po Německu, Francii a Velké Británii. Domácí výroba elektřiny v roce 2007 činila 301,3 TWh, což je o 1,2% více než v předchozím roce, přitom poptávka po elektřině se ve stejném období zvýšila minimálně. Přesto byla Itálie nucena dovézt elektrickou energii v objemu 48,9 TWh.

Řada výpadků dodávek elektřiny v Itálii v roce 2003 přinutila vládu zabývat se otázkou zajištění dodávek elektřiny a podpory nezbytných investic do výroby elektřiny. V současnosti je rozestavěná souhrnná kapacita 7 GW plynových elektráren a dalších 5 GW je schváleno nebo plánováno. V krátkém časovém úseku je v plánu konverze téměř 2,5 GW kapacity ze spalování ropy na spalování uhlí.

Itálie disponovala na konci roku 2007 celkovou instalovanou kapacitou 88,9 GW, z toho na plyn a ropu připadalo 63% (plyn 42%). Vodní elektrárny sice nezvyšují kapacitu, ale i tak se podílejí téměř 24% na celkové kapacitě. Tepelné elektrárny na uhlí pokrývají 9% kapacity. Zbývající instalován kapacita připadá na OZE: zejm. větrné, geotermální elektrárny a elektrárny spalující biomasu nebo odpad.

Itálie v roce 2007 musela dovézt 16% spotřebované elektrické energie a patří k zemím s nejvyšší mírou závislosti na dovozech elektřiny. Na dovozech elektřiny se podílejí Švýcarsko (59%), Francie (31%), Slovinsko (7%) a dále Rakousko a Řecko. Malé množství elektřiny (2648 GWh) bylo v roce 2007 vyvezeno (hlavně do Francie, Řecka, Švýcarska a Slovinska).

·        Ropa

Itálie je největším centrem rafinace ropy v Evropě a je čistým vývozcem ropných produktů. V Itálii je v provozu 16 rafinérií s denní souhrnnou kapacitou 2,3 mil. barelů. Celková roční kapacita italských rafinérií je 100 Mt, což odpovídá 2,1mil. barelů/kalendářní den.

Čtyři rafinérie se nacházejí na severu v Pádské nížině a zbytek je rozprostřen při pobřeží Středozemního moře. Většina ropovodů a produktovodů napojených na rafinérie se nachází na severu. Vzhledem k tomu, že převážná část rafinérií je při pobřeží, má Itálie na svém území relativně malé množství ropovodů. Čtyři zmiňované rafinérie ve vnitrozemí jsou napojeny na ropovody z Janova, Benátek a Vado Ligure.

Produkce rafinérií dosáhla v roce 2008 souhrnně 94,5 mil. tun, což je o 5% méně než v roce 2007. Z toho 64% připadlo na benzín nebo naftu.Téměř 26 mil. tun ropných produktů bylo vyvezeno do Španělska, některých afrických zemí a dalších zejména rozvojových zemí. Z toho 15 mil. tun vyvezených ropných produktů tvořily benzín a nafta. Itálie dovezla 11,7 mil. tun rafinovaných produktů, zejm. z Evropy a Afriky (UK a Libye).

Ropovody

Délka ropovodů v Itálii je díky umístění většiny rafinérií na pobřeží Středozemního moře relativně malá (1200 km) a je dokonce menší než délka produktovodů (1700 km).

Hlavní ropovody:

  1. CEL – Central European Line, který vede z Janova do švýcarské rafinerie Collombey a zásobuje rovněž některé italské rafinerie (kapacita 1 mb/den).
  2. TAL – Trans-Alpine pipeline, který vede z Terstu do německého Ingolstadtu
    a zásobuje rovněž Rakousko a ČR.

Západní a východní síť produktovodů na severu Itálie není propojená, což nutí italskou vládu k úvahám o propojení, které by zvýšilo energetickou bezpečnost v případě vážného výpadku dodávek. Současně je zvažováno napojení terminálu v Terstu na ropovod z oblasti Černého moře.

Skladování

V Itálii se nachází přes 700 průmyslových a obchodních skladišť ropy a ropných produktů o kapacitě přes 3000 m3. To je však jen zlomek z celkové skladovací kapacity Itálie, která dosahuje 26 mil. m3. Z toho přes 50% připadá na čtyři severní regiony Itálie. Skladiště jsou z jedné třetiny zaplněná ropou a ze dvou třetin z hotových ropných produktů. V současnosti se nepředpokládá zvyšování skladovacích kapacit.

·        Zemní plyn

Dovážený zemní plyn vstupuje do italské distribuční sítě na šesti přístupových bodech, z nichž pět představují plynovody a jeden regasifikační terminál na LNG v Panigaglia. Domácí těžba zemního plynu je napojená na 67 přístupových bodů do vnitřní plynovodní sítě.

Dovozní plynovody:

  1. TENP – Trans-European pipeline a plynovod Transitgas. Přivádí zemní plyn hlavně z Nizozemí a Norska. Vstupuje do Itálie přes Passo Gries a končí nedaleko Milána. Roční kapacita: 21,2 mld. m3.
  2. TAG – plynovod vedoucí z Ruska přes Rakousko vstupuje do Itálie u Tarvisia a přes Slovinsko přechází na italské území u Gorizie. Roční kapacita 36,8 mld. m3.
  3. Transmed (Enrico Mattei) – přepravuje plyn z Alžírska přes Tunisko. Do italské sítě se napojuje v Mazara del Vallo na Sicílii. Současná kapacita plynovodu je 35,3 mld. m3.
  4. Greenstream – spojuje Itálii s Libyí a do italské sítě se napojuje v Gela na Sicílii. Kapacita: 9,3 mld. m3.

Regasifikovaný LNG distribuovaný do plynovodní sítě přes terminál v Panigaglia se podílel 2% na importovaném objemu zemního plynu v roce 2008.

Italská přenosová plynovodní síť je 33 000 km dlouhá. Na ni navazující distribuční síť dosahuje délky 223 000 km a má k ní přístup 90% populace, neboli 20,2 mil. domácností. Od roku 1999 se počet domácností napojených na plynovodní síť zvýšil o 4,2 mil. (26%).

Skladování

Ke skladování zemního plynu jsou využívána zejména vytěžená ložiska. V roce 2008 disponovala Itálie skladovací kapacitou 12,87 mld. m3 („working capacity“), která byla koncentrována do deseti hlavních skladišť. Ve skladištích je umisťována strategická zásoba zemního plynu, jejíž výši stanoví Ministerstvo hospodářského rozvoje Itálie, a která byla v posledních letech určena ve výši 5,1 mld. m3.    

Plánované projekty na zvýšení skladovacích kapacit

Oblast Společnost Kapacita v mil. m3(„working gas“)

Špička

(mil. m3)

 Předpokládané uvedení do provozu
Alfonsine Stogit 1 550 10 n/a
Bordolano Stogit 1 440 12.5/20 2010
Cornegliano Ital Gas Storage 891 16.5 n/a
San Potito - Cotignola Edison Stoccaggio 915 8 2012
Cugno Le Macine - Serra Pizzuta Geogastock 742 6.6 n/a
Rivara Independent Gas Management 3 000 32 n/a
Sinarca Gas Plus Storage& Edison Stoccaggio 324 3.2 n/a
Poggiofiorito Gas Plus Storage 150 1.7 n/a

Rozvoj infrastruktury

V posledních letech čelila Itálie v zimním období hrozbě nedostatečných dodávek plynu. V zimě 2005/06 nízké teploty a vysoká spotřeba elektřiny spolu s problematickými dodávkami z Ruska donutily Itálii použít strategické rezervy. V lednu 2009 přinutila rusko-ukrajinská plynová krize Itálii rovněž k čerpání strategických rezerv (1,2 mld. m3). V reakci na to se Itálie vážně zabývá otázkou zvyšování energetické bezpečnosti a rozvojem infrastruktury: zlepšováním vnitřní přepravní soustavy, importních plynovodů, terminálů LNG, budováním nových zásobníků, plynovodů a LNG terminálů.

Společnost Snam Rete Gas vyhlásila program rozvoje infrastruktury, který si v letech 2008-2011 vyžádal 4,3 mld. eur.

Hlavní projekty v rámci programu:

-         zlepšení přepravní sítě na severo-jižní ose včetně výstavby plánovaného třetího plynovodu v Sicíli, Kalábrii, plynovodu v Tyrhenském moři a Jaderské sítě.

-         zlepšení plynovodní sítě v Pádské nížině - plynovod mezi východem a západem.

-         rozšíření plynovodu TTPC (Trans-Tunisian Pipeline Company), který přepravuje alžírský plyn do Itálie přes Tunisko. Ve dvou fázích bylo provedeno zvýšení kapacity,  která v dubnu 2009 vzrostla na 6,5 mld. m3.

-         rozšíření plynovodu TAG (Trans-Austria Gas), který vede do Itálie z Ruska přes Rakousko. Přepravní kapacita byla stavbou dvou kompresorových stanic zvýšena o 6,5 mld. m3 těsně pod 40 mld. m3 za rok.

-         koncem roku 2009 byl uveden do provozu Jaderský terminál LNG, jehož kapacitu z 80% využívá zemní plyn dovážený z Kataru.

Další plánované projekty:

-         zvýšení kapacity regasifikačního terminálu LNG v Panigaglia z 3,5 na 8 mld. m3 ročně;

-         rozšíření kapacity plynovodu Greenstream vedoucího z Libye do Itálie o 3 mld. m3. Plynovod byl otevřen v roce 2004 a díky své délce 520 km se stal nejdelším podmořským plynovodem ve Středozemním moři.

-         Mořský regasifikační terminál Toscana (OLT - Offshore LNG Toscana) s roční kapacitou 3,5-3,7 mld. m3, by měl být uveden do provozu v druhé polovině roku 2012.

Připravované projekty:

-         plynovod Galsi dlouhý 900 km a s roční přepravní kapacitou 8 mld. m3 by měl spojovat Itálii přes Sardinií s Alžírskem.

-         koridor propojující Turecko, Řecko a Itálii (ITGI – Interconnection Turkey Greece Italy) umožní dovážet zemní plyn z oblasti Kaspického moře. Nyní je v provozu řecko-turecká část. Itálie by se měl napojit plynovodem Poseidon, jehož výstavba by měla začít v roce 2010. Přepravní kapacita 8 mld. m3 by měla být k dispozici v roce 2012.

-         plynovod TAP (Trans-Adriatic Pipeline) by měl propojit Itálii s albánskou plynovodní sítí a dále s plynovody Řecka a Turecka. Plánovaná délka 520 km a roční kapacita 10 mld. m3.

-         projekt plynovodu South Stream počítá s účastí italské společnosti ENI a měl by vést z ruského přístavu Novorosijsk  pod Černým mořem do Bulharska a do dalších zemí. Jedna z jeho plánovaných větví by měla končit v Itálii.   

Plynové strategické zásoby

každoročně je jejich výše stanovena Ministerstvem pro hospodářský rozvoj Itálie
a odpovídá předpokládaným ztrátám v případě snížení dovozu zemního plynu o polovinu po dobu 60 dnů na hlavních přístupových bodech.

 

zpět na začátek

4.8. Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc

Ve srovnání zemí OECD Itálie nepatří k největším poskytovatelům prostředků na rozvojovou spolupráci a je opakovaně vyzývána, aby podíl rozvojových prostředků na HNP zvýšila. Na druhou stranu rozpočtové možnosti Itálie svazuje dlouhodobě pomalý růst hospodářství a nutnost snižování vysokého veřejného dluhu, který v roce 2011 překročil hranici 120 % HDP. Italská vláda schválila v roce 2011 sérii úsporných opatření, s jejichž pomocí chce dosáhnout vyrovnaného rozpočtu v roce 2013.

Italská rozvojová spolupráce

  Rozvojová spolupráce (mil. USD) Rozvojová spolupráce /HNP (%)
2007 3 971 0,19
2008 4 861 0,22
2009 3 297 -
2010 3 111 -

Zdroj: www.oecd.org

Gestoři italské rozvojové spolupráce: MZV Itálie – spravuje cca 1/3 finančních prostředků určených na rozvojovou pomoc, Ministerstvo hospodářství a financí Itálie – spravuje zbylé 2/3, které jsou určeny jako kapitálové vklady do bank a rozvojových fondů, restrukturalizace či prominutí dluhů a na příspěvky do fondů EU. Kromě těchto 2 ministerstev se na rozvojové pomoci účastní v omezené míře další italská ministerstva, regiony a úřady místní správy.

Italská rozvojová pomoc směřuje do následujících oblastí:

-        Snižování chudoby (týká se hlavně Afriky, především subsaharské).

-        Boj proti AIDS, malárii a tuberkulóze. Itálie přispěla do Globálního fondu pro boj proti AIDS, malárii a tuberkulóze 200mil. USD. Aktivity Fondu se realizují převážně v Africe.

-        Vzdělávání. Prioritami Itálie je základní školství a vzdělávání učitelů (s využitím informačních a komunikačních technologií).

-        Promíjení dluhů rozvojovým zemím. Itálie podepsala dohody o konverzi dluhů s Marokem, Jordánskem, Egyptem, Peru a Ekvádorem.

-        Vytváření vhodného klimatu pro zahraniční investice. Itálie úzce spolupracuje se specializovanými organizacemi OSN. Novým fenoménem jsou společné iniciativy veřejného a soukromého kapitálu (Public Private Partnership).

-        Podpora účasti rozvojových zemí na mezinárodním obchodu. Itálie se zaměřuje na poskytování technické pomoci (vyjednávání v rámci WTO, využití vývozů z RZ, využití liberalizace světového obchodu pro boj proti chudobě rozvojových zemí).

-        Podpora postavení žen, ochrana mladistvých a postižených.

 

zpět na začátek

Souhrnná teritoriální informace


Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)


Pomohla Vám informace? Ano Částečně Ne

Newsletter