- 9.1. Podmínky vstupu zahraničního kapitálu (omezení, pobídky pro investory)
- 9.2. Přímé zahraniční investice v teritoriu (odvětvová a teritoriální struktura)
- 9.3. České investice v teritoriu
- 9.4. Nejperspektivnější odvětví pro investice, privatizační a rozvojové projekty
- 9.5. Rizika investování v teritoriu
9.1. Podmínky vstupu zahraničního kapitálu (omezení, pobídky pro investory)
Italská vláda usiluje o zvýšení přílivu zahraničních investic. Investoři se však v Itálii musí potýkat s mnoha byrokratickými překážkami a průtahy. Stoprocentní kontrola společností zahraničním kapitálem je v Itálii povolena.
V souladu se standardní ochranou hospodářské soutěže v EU platí některá omezení pro fúze a akvizice.
Vedle toho má vláda možnost zablokovat fúze se zahraničními společnostmi z důvodu “výsostného zájmu národního hospodářství” nebo v případě, že v zemi investora jsou uplatňovány diskriminační kritéria vůči italským firmám. Dosud měla italská vláda možnost vetovat kapitálový vstup do některých společností na základě principu tzv. zlaté akcie. Italská právní úprava však byla dlouhodobě kritizována ze strany Evropské komise a vláda v roce 2012 připravila změny sporných ustanovení v zákoně.
V této souvislosti se v roce 2011 diskutovala možnost zabránit ovládnutí italského výrobce mléčných výrobků Parmalat francouzskou společností Lactalis, což se však nakonec nestalo navzdory přání některých politiků a části podnikatelské veřejnosti. Hlavním akcionářem se nakonec stal Lactalis. Italské firmy jsou převážně v rukou italských majitelů a ve společnosti převažuje nechuť prodávat italské podniky cizincům.
Podle článku 42 italské ústavy může být soukromý majetek vyvlastněn ve “veřejném zájmu” s tím, že je garantováno vyrovnání. Podle vyjádření italského Ústavního soudu takovéto vyrovnání nesmí být “pouze symbolické”, ale musí adekvátně kompenzovat legitimnímu vlastníkovi veškeré škody. Tato ústavní garance se už nevztahuje na eventuální nájemce nemovitostí v okamžiku vyvlastnění. Ústava dále připouští znárodnění podniků působících výhradně v oblasti veřejných služeb, energetice a ostatních monopolních odvětvích, na kterých je bezprostředně závislé národní hospodářství.
Italský systém podpory investic
Státní podpora zahraničním investicím, např. formou daňových úlev, je směrována především na podporu rozvoje ekonomicky zaostalých regionů, zejm. italského Jihu. Podporou zahraničních investic se zabývá agentura Invitalia, která vznikla na základě dohody mezi organizacemi: Sviluppo Italia a Státní agenturou pro rozvoj podniků a prezentaci investičních pobídek.
Invitalia je se věnuje potenciálními i stávajícím investorům. Pomáhá při zajištění vhodného umístění investice, při jednáních s představiteli veřejné správy, realizuje státní podporu dané investice a dodává služby po realizaci investice v rámci tzv. after care.
Invitalia sídlí v Římě a působí prostřednictvím sítě zahraničních a regionálních zastoupení, která investorovi může nabídnout kompletní servis poradenských služeb dle jeho požadavků, včetně:
• 9 informačních přepážek agentury ICE v zahraničí
• 17 regionálních společností Sviluppo Italia
• Investor Scouting Network (síť vybraných partnerů, jejichž úkolem je poskytovat bezprostřední pomoc investorům a podpořit nový podnikatelský projekt).
Invitalia prezentuje na svých internetových stránkách (www.invitalia.it) následující prioritní obory, z hlediska přílivu zahraničních investic do Itálie:
- letecká doprava
- výroba komponent pro automobilový průmysl
- chemický průmysl
- potravinářský průmysl
- výpočetní technika
- zdravotnictví a biotechnologie
- logistika
- nanotechnologie
- turistický ruch
S ohledem na limity stanovené EU italská vláda poskytuje investorům nenávratné příspěvky (až do 40%), zvýhodněné půjčky (až do 30%) a kupuje podíly rizikového kapitálu (až do 49%) společností se sídlem v určitých průmyslových oblastech země, určených vládou.
Zákony na podporu investic se vztahují na různé oblasti:
• vytváření nových výrobních jednotek a posílení stávajících (Zákon 488/1992);
• investice k oživení průmyslových oblastí (Zákon181/89);
• místní rozvoj (Smlouva o umístění);
• podpora využití vlastního zapojení a podnikání (Dekret 185/00);
• podnikatelská činnost žen (Zákon 215/92);
• technologický výzkum a inovace (Zákon 140/1997 a PIA Inovace);
• rozvoj zemědělského a potravinářského průmyslu (Zákon 266/97);
• nové investice a nová pracovní místa (Zákon 388/00, čl. 7,8).
Ostatní možnosti financování nabízejí programy v rámci EU; regionální operační programy (POR) a Jednotný dokument plánování (DOCUP). Jedná se o programy, které upřesňují přednosti investic v oblasti technologického výzkumu a inovací, vzdělávání a rozvoje místní podnikatelské činnosti a ekonomických aktivit.
9.2. Přímé zahraniční investice v teritoriu (odvětvová a teritoriální struktura)
Příliv přímých zahraničních investic do Itálie je dlouhodobě relativně malý a z hlediska jednotlivých regionů nerovnoměrný. Itálie v posledních letech zaostává za srovnatelnými zeměmi, jako je například Francie. Největšímu zájmu investorů se těší průmyslový Sever země, především region Lombardie. Zahraniční investoři mají menší zájem o jižní regiony země, které jsou ve srovnání se Severem ekonomicky méně rozvinuté a je zde i vysoká nezaměstnanost. Dalším problémem italského Jihu je vyšší zločinnost a korupce, do jižních regionů proto vláda nabízí vyšší investiční pobídky. Zahraniční investoři mají na italském Jihu zájem především o oblasti v okolí větších měst s univerzitami, potřebnou infrastrukturou a díky vysoké nezaměstnanosti dostatečnou nabídkou kvalifikovaných pracovních sil. (pozn.: Italská pracovní sila se vyznačuje relativně nízkou mobilitou).
Největšími zahraničními investory v Itálii byly v posledních letech firmy z následujících zemí (pořadí podle velikosti objemu investic): Švýcarsko, Rakousko, Francie, USA, Velká Británie, Nizozemí a SRN.
Čistá investiční pozice vůči zahraničí
(mld. EUR)
| 2009 | Změna | 2010 | |
| Nebankovní rezidenti | |||
| Aktiva | 1,145.5 | 52.4 | 1,197.8 |
| - Přímé investice | 271.4 | 16.1 | 287.5 |
| - Portfoliové investice | 685.0 | 31.7 | 716.7 |
| - - z toho akcie | 264.3 | 60.5 | 324.8 |
| - Ostatní investice | 171.3 | 3.4 | 174.7 |
| - Deriváty | 17.8 | 1.2 | 18.9 |
| Pasíva | 1,399.9 | 34.4 | 1,434.3 |
| - Přímé investice | 234.5 | -1.1 | 233.4 |
| - Portfoliové investice | 1,040.9 | 29.5 | 1,070.3 |
| - - z toho akcie | 119.0 | -2.4 | 116.6 |
| - Ostatní investice | 104.1 | -0.7 | 103.4 |
| - Deriváty | 20.5 | 6.7 | 27.2 |
| Čistá pozice | -254.4 | 17.9 | -236.5 |
| Rezidentní banky | |||
| Aktiva | 429.7 | 10.0 | 439.7 |
| Pasiva | 751.4 | 19.1 | 770.6 |
| Čistá pozice | -321.7 | -9.1 | -330.9 |
| Centrální banka | |||
| Aktiva | 191.3 | 2.3 | 193.6 |
| Pasiva | 0.3 | 2.6 | 3.0 |
| Čistá pozice | 191.0 | -0.3 | 190.6 |
| Celková čistá pozice | -385.2 | 8.5 | -376.7 |
Zdroj: Výroční zpráva Centrální banky Itálie 2010
Jak je zřejmé z výše uvedené tabulky, Itálie jakožto průmyslově vyspělá země patřící do skupiny G8 patří k čistým „vývozcům“ investic. Rozvinuté velké italské firmy a bankovní instituce objemem svých investovaných prostředků převyšují objem investic zahraničních firem v Itálii.
O Itálii mají zájem investoři z nastupujících významných ekonomik (BRIC – Brazílie, Rusko, Čína). Novými zahraničními investory, kteří v Itálii hledají know-how, vysoce kvalifikovanou pracovní sílu nebo zavedené světoznámé značky, se tak stávají společnosti z Ruska (firma Severstal) z Čínské lidové republiky (např. akvizice italské firmy Sergio Tacchini; v září 2011 navštívila Itálii na několik dní mise China Investment Corporation s cílem identifikovat vhodné investiční příležitosti) a z Indie (firma Videcon). Někteří investoři Itálii naopak opouští, např. kvůli vysokým mzdovým nákladům, a stěhují výrobu do jiných, nákladově výhodnějších zemí.
Zahraniční investory obecně od Itálie odrazují neúnosné byrokratické překážky. Například britská společnost British Gas, která chtěla investovat v Brindisi do regasifikačního terminálu, v roce 2012 oznámila, že po 11 letech čekání na nezbytná povolení od italských úřadů, upustila od svého investičního záměru.
Dále investory odrazuje dlouhodobě stagnující italské hospodářství. Velmi pomalý růst hrubého domácího produktu se negativně promítá do růstu koupěschopné poptávky v Itálii.
9.3. České investice v teritoriu
Podle posledního přehledu, který ČNB publikovala v březnu 2012, dosahoval stav přímých zahraničních investic Itálie v ČR na konci roku 2010 hodnoty 916,2 mil. eur. Itálie tak figurovala mezi šestnácti největšími zahraničními investory v ČR. České přímé investice v Itálii dosahovaly podle citovaného přehledu 7,6 mil. eur na konci roku 2010. Po přičtení (předběžných) toků investic v roce 2011 ke stavům na konci roku 2010 dosáhl stav přílivu přímých zahraničních investic z Itálie do ČR 860,8 mil. eur a stav odlivu z ČR do Itálie 7,9 mil. eur na konci roku 2011.
Toky přímých zahraničních investic (tis. eur)
|
Příliv do ČR |
||||
|
Rok |
Základní kapitál |
Reinvestovaný zisk |
Ostatní kapitál |
Celkem |
|
2009 |
39 060,2 |
-8 409,7 |
-157 897,4 |
-127 246,9 |
|
2010 |
2 309,3 |
-15 557,4 |
38 147,6 |
24 899,5 |
|
2011 |
-26,603,8 |
13,132,0 |
-41,892,4 |
-55,364,2 |
|
Odliv z ČR |
||||
|
2009 |
0,0 |
1 667,3 |
-42 074,5 |
-40 407,2 |
|
2010 |
4 936,4 |
4 856,2 |
1 755,4 |
11 548,0 |
|
2011 |
244,0 |
853,3 |
-750,9 |
328,4 |
Zdroj: ČNB
Z výše uvedeného přehledu toků přímých zahraničních investic je zřejmé, že v roce 2009, v době recese, čeští i italští investoři měli potřebu stahovat kapitál ze svých zahraničních pozic - viz záporné toky v obou směrech. Odliv nastal zejména formou odčerpávání ostatního kapitálu. To může souviset s poklesem ekonomické aktivity a tedy nižšími nároky na provozní finanční zdroje, ale také s potřebou mateřských společností zvýšit objem likvidních prostředků ve své bilanci. V roce 2010 došlo v obou zemích k oživení hospodářské aktivity a s ní se zvýšily kapitálové toky, zejména formou ostatního kapitálu ve směru do ČR. Kapitálové toky za rok 2010 skončily v obou směrech s kladnými znaménky - viz tabulka výše. Rok 2011 skončil z pohledu italských investic v ČR se záporným znaménkem.
Statistika přímých zahraničních investic ČNB neodráží přítomnost italského kapitálu v České republice ani českého kapitálu v Itálii v plném rozsahu, protože řada významných investičních projektů byla realizována prostřednictvím dceřiných společností ve třetích zemích. Například výrobce autobusů Irisbus je vlastněn společností sídlící ve Francii (původně francouzsko-italský joint-venture), kterou dnes již plně ovládá italská společnost Iveco (součást Fiatu). Stejně tak zatím zřejmě největší česká investice v Itálii, realizovaná společnostmi kolem PPF do italské Generali (více než dvouprocentní podíl), ve statistikách přímých zahraničních investic ČNB zřejmě není zohledněna, protože „pouze" dvouprocentní podíl na základním kapitálu neodpovídá definici přímé zahraniční investice.
Významné italské investice v ČR
Domácí elektrospotřebiče
Candy Elettrodomestici v roce 2000 postavila v Podbořanech závod na výrobu ledniček. Investice v objemu 42,7 milionů eur byla realizována s využitím státních pobídek. Kapacita závodu dosahuje 200.000 ledniček s obratem 1,09 mld Kč a zaměstnáno je v něm 343 osob.
Automobilový průmysl
Iveco postupně převzalo kontrolu nad společným italsko-francouzským podnikem Irisbus, do jehož skupiny patřil i tradiční český výrobce autobusů Karosa ve Vysokém Mýtě. V
roce 2009 bylo v Irisbusu ČR vyrobeno 2 526 autobusů pro mimoměstskou dopravu pro více než 400 zákazníků z 27 zemi světa. S 2000 zaměstnanci jde o nejdůležitější součást Irisbusu, s třetinovým podílem na výrobě a prodeji.
AKUMA (Fiamm) vyrábí akumulátory do silničních vozidel. Zaměstnává na 260 pracovníků, v roce 1999 Fiamm do závodu investoval 19,6 milionů eur.
Společnost Cromodora Wheels, výrobce kol pro osobní automobily např. BMW a Alfa Romeo, otevřela v roce 2008 plně automatizovanou linku na výrobu kol z lehkých slitin v Mošnově.
V září 2010 ohlásila investici ve výši35 mil. eur v ostravské průmyslové zóně italská společnost Freni Brembo, která vyrábí brzdy pro Audi, Land Rover, GM a BMW. Společnost Brembo byla v roce 2011 vyhlášena investorem roku v ČR.
Strojírenství, slévárenství a ocelářství
Italská společnost Tajmac přavzala Závody přesného strojírenství ve Zlíně. Dnes patří podnik Tajmac ZPS Zlín k předním výrobcům obráběcích center v ČR.
Impianti e Macchine Fonderia (I.M.F) navrhuje a vyrábí strojírenské vybavení pro hutě. Česky závod, který se rozkládá na70.000 m2, byl založen s cilem zásobovat mateřsky podnik v Italii kompletním strojovým vybavením.
Společnost Lucefin, jeden z nejvýznamnějších světových výrobců oceli zpracované za studena, založila v roce 2007 v prostorách bývalé ocelárny Poldi Kladno dceřiný závod Trafil Czech s cílem vyrábět tyčovou ocel.
Skupina Tecnocap z Kampánie, přední světový výrobce plechových víček pro potravinové a jiné obaly, převzal podnik Obal Rozkoš u Jindřichova Hradce. Podnik po restrukturalizaci zaměstnává 200 pracovníků a vyrábí stovky milionů uzávěrů nádob ze skla, umělé hmoty a plechu pro potraviny, léčiva a kosmetiku.
HTS (Heat Transfer System) vyrábí výměníky tepla pro chladírenská a klimatizační zařízení pro využití v potravinářském průmyslu respektive v dopravě.
Energetika
Italská energetická společnost ENI vlastní 32,44% akcií společnosti Česká rafinérská, největšího zpracovatele ropy. Zároveň ovládá distribuční síť 124 čerpacích stanic, díky čemuž má významný podíl na trhu pohonných hmot.
Chemicky průmysl
Jedním z nejvýznamnějších italských investorů je společnost SIAD, která v roce 2005 investovala 20 milionů eur do výroby technických plynů. Dnes vyrábí na 150 tun plynu a disponuje dvěma závody.
Společnost Viroplastic v roce 2002 zahájila výrobu plastových viček a pro potravinářský průmysl (zejm. nápoje). Díky investici v objemu 10,3 milionů eur podnik podstatně zvýšil roční obrat, zaměstnává přibližně čtyřicet pracovníků a ročně vyrobí přes 1,2 mld. uzávěrů.
Textilní průmysl
V roce 1994 společnost Marzotto převzala Novou Mosilanu Brno. Dnes podnik díky investici ve výši 10,6 milionů eur ročně vyrobí na9 milmetrů čtverečních tkanin.
Skupina Radici, která se zabývá výrobou syntetických vláken, v roce 1998 investovala do vybudování továrny na tkaniny z polyamidů využívané při výrobě koberců. Podnik zaměstnává 230 pracovníků.
Potravinářský průmysl
Mezi italské investice v ČR se řadí i privatizace Karlovarských minerálních vod. Úspěšně se rozvíjející podnik zaměstnává na 700 pracovníků a ročně vyrobí přes jednu miliardu litrů minerálních vod.
Společnost Orrero, výrobce tvrdého sýru podle tradiční italské technologie v českých podmínkách, dnes díky investici Gruppo Brazzale patří k předním zpracovatelům mléka v ČR a sýr nesoucí označení Gran Moravia vyváží do Itálie.
BAG International vyrábí v Jičíně smažené brambůrky v závodě, který zaměstnává na třicet zaměstnanců.
Finanční služby
UniCredit Banca získala v roce 2002 kontrolu nad Živnobankou a následně v rámci fúze s německou HVB převzala i českou HVB Bank. Od listopadu 2007, kdy došlo ke sloučení Živnobanky s HVB Bank, začala působit na českém trhu pod názvem UniCredit Bank Czech Republic a.s. V ČR chce UniCredit, která je čtvrtou největší českou bankou, v následujících letech expandovat.
Italská pojišťovna Generali dlouhodobě posiluje své postavení na trhu v ČR, kde společně s českou finanční skupinou PPF vytvořila Generali PPF Holding ovládající Českou pojišťovnu. Na základě dohod s PPF se předpokládá postupné převzetí holdingu skupinou Generali. (pozn. v rámci spojování pojišťovacích společností PPF ovládla zhruba dvě procenta základního kapitálu Generali; podle informací z tisku se podíl PPF v Generali v roce 2011 snižoval.)
9.4. Nejperspektivnější odvětví pro investice, privatizační a rozvojové projekty
Zájem českých investorů dosud v Itálii směřoval do oblasti cestovního ruchu a souvisejících služeb (hotely, penziony, restaurace, bary). Cestovní ruch zůstává vzhledem ke kulturnímu dědictví a přírodním krásám Itálie i nadále atraktivní oblastí.
Vidina rychlé návratnosti investic do fotovoltaických elektráren přiměla některé české subjekty k investování do této oblasti. Italská vláda však v roce 2011 zahájila postupnou změnu výhodných podmínek a tato oblast ztrácí na atraktivitě, byť má Itálie, zejména Sicílie, Sardinie a jižní regiony, velmi výhodnou geografickou polohu pro výrobu elektřiny ve fotovoltaických elektrárnách.
Vodítkem při hledání perspektivních odvětví pro investice může být přehled oborů, které prioritně podporuje agentura Invitalia:
- letecká doprava
- výroba komponent pro automobilový průmysl
- chemický průmysl
- potravinářský průmysl
- výpočetní technika
- zdravotnictví a biotechnologie
- logistika
- nanotechnologie
- turistický ruch
Privatizace
V souvislosti s úsilím italské vlády snižovat veřejné zadlužení se nabízí možnost využít k tomu případné privatizační výnosy. Níže uvádíme přehled významných státních účastí v italských firmách. K privatizaci budou velmi pravděpodobně přistupovat lokální samosprávy, protože úsporná rozpočtová opatření dopadnou i na ně. Plány privatizovat některé municipální podniky (např. městské služby, distribuci elektřiny nebo dopravní služby) v roce 2012 ohlásila města Turín a Florencie
Společnosti kotované na burze
|
|
Obor činnosti |
Státní podíl (%) |
|
ENEL |
výroba elektřiny |
31,24 |
|
ENI |
těžba a distribuce ropy a zemního plynu |
30,33 |
|
FINMECCANICA |
strojírenství |
30,20 |
|
STMicroelectronics |
elektronika |
13,82 |
|
|
|
|
Ostatní státní a polostátní společnosti
|
|
Obor činnosti |
Státní podíl (%) |
|
INVITALIA |
podpora přílivu přímých zahraničních investic |
100 |
|
ANAS |
správa a rozvoj silnic |
100 |
|
Cassa depositi e prestiti |
Investiční fond |
70 |
|
CINNECITTA’ LUCE |
kinematografie |
100 |
|
CONI SERVIZI |
služby ve sportovním odvětví |
100 |
|
CONSAP |
pojišťovnictví |
100 |
|
CONSIP |
poradenství – ICT a zakázky veřejné správy |
100 |
|
ENAV |
řízení, kontrola leteckého provozu |
100 |
|
EUR |
správa nemovitostí |
90 |
|
EXPO 2015 |
světová výstava EXPO |
40 |
|
FERROVIE DELLO STATO |
železnice |
100 |
|
FINTECNA |
správa majetkových účastí ve firmách, poradenství, příprava privatizace |
100 |
|
Gestore servizi energetici |
podpora a správa dotací v energetice |
100 |
|
IPZS (Zecca dello stato) |
tisk cenin a dokladů totožnosti |
100 |
|
ITALIA LAVORO |
podpora zaměstnanosti |
100 |
|
POSTE ITALIANE |
poštovní a finanční služby |
100 |
|
RAI |
telekomunikace, státní televize |
99,5 |
|
SACE |
garanční, pojišťovací a úvěrová společnost na podporu exportu |
100 |
|
SOGEI |
ICT služby pro veřejnou správu |
100 |
|
SOGESID |
služby a kontrola v oblasti ochrany životního prostředí |
100 |
|
SOGIN |
zpracování radioaktivních materiálů |
100 |
Priority rozvoje dopravní infrastruktury:
1) Dostavba železniční sítě - především na dobudování vysokorychlostních železničních tratí na trase Milán-Verona, Milán-Janov a Florencie-Boloňa.
2) Výstavba dálniční sítě a dalších typů silničních komunikací, především pro stavby v jihoitalských regionech.
3) Rozvoj městských a příměstských dopravních sítí - příprava světové výstavy EXPO Milano 2015. Dále bude realizováno rozšíření sítě metra v Římě (linka C), dostavba letiště ve městě Vicenza, dostavba přístavní infrastruktury na italských vnitrozemských vodních tocích a dobudování infrastruktury pro hromadnou dopravu v regionech Kampánie, Apulie (Bari), Sicílie (Palermo a Catania) a Sardinie (Cagliari) a dále v severoitalských městech Parma, Brescia a Bologna.
4) Dostavba škol.
5) Rekultivace pozemků.
6) Dostavba a modernizace vězeňských zařízení.
7) Výstavba vodovodních sítí.
9.5. Rizika investování v teritoriu
Největší překážky podnikání v Itálii
Níže uvedený žebříček největších překážek podnikání v Itálii podle Global Competitivness Report 2010-2011 byl sestaven na základě průzkumu mezi vybranými respondenty, jejichž úkolem bylo vybrat z patnácti překážek pět nejproblematičtějších a přisoudit jim váhy 1-5 (1 odpovídá nejproblematičtější překážce).
| Překážka | Nejčastěji uváděná (v %) |
| Byrokracie | 19,3 |
| Přístup k úvěrům | 15,2 |
| Daňové zatížení | 14,9 |
| Daňová pravidla | 13,0 |
| Infrastruktura | 11,9 |
| Restriktivní pravidla na trhu práce | 9,1 |
| Korupce | 5,8 |
| Politická nestabilita | 3,2 |
The Global Competitivness Report 2010-2011, World Economic Forum
Hospodářská rizika z pohledu Italské centrální banky
Mario Draghi (MD) se na konci května 2011 ve svém posledním projevu ve funkci guvernéra Centrální banky Itálie u příležitosti prezentace pravidelné výroční zprávy věnoval dlouhodobému hodnocení hospodářského vývoje Itálie. MD, který se v listopadu 2011 ujal funkce guvernéra Evropské centrální banky, upozornil, že tempa růstu italské ekonomiky již 50 let postupně klesají. V 60. letech se HDP na hlavu zvyšoval o 5,5%, v 70. letech o 3,5%, v 80. letech o 2,5%, v 90. letech o 1,5% a v letech 2000-2007 o 1% ročně. Poté nastoupila krize a výsledek se posunul do oblasti záporných čísel.
Důvodem dlouhodobého zpomalování italského hospodářství je nízké zvyšování a posléze dokonce pokles produktivity, a to především v poslední dekádě. Dnes je produktivita nižší než před deseti nebo dvaceti lety.
Hospodářský růst je podmíněn především třemi faktory: kapitálem, objemem práce a produktivitou. Růst HDP na hlavu v Itálii v období 2000-2007 o jedno procento ročně je důsledkem zvyšování objemu práce a především kapitálu, avšak ve sledovaném období současně klesala produktivita. Což je paradoxní situace, protože tempo růstu hospodářství zpravidla určuje z jedné poloviny kombinace objemu práce a kapitálu a z druhé poloviny růstu produktivity. V průmyslově vyspělých zemích pak dokonce výrazně převažuje vliv zvyšování produktivity.
Snížená schopnost zvyšování produktivity je strukturální slabinou italské ekonomiky a italského správního systému. MD prezentoval celkem 13 strukturálních slabin, které byly analyzovány centrální bankou v rámci ad hoc pracovních skupin. Reformní úsilí veřejné zprávy se má proto zaměřit na 8 oblastí:
· neefektivní soudní systém;
· školství potřebující reformy,
· liberalizaci některých chráněných odvětví a podporu konkurenčního prostředí v nich;
· zlepšení infrastruktury rozsáhlými investicemi, a to navzdory rozpočtovým škrtům;
· posílení kolektivního vyjednávání na úrovni jednotlivých firem v kontextu celonárodních kolektivních smluv;
· odstraňování duálního pracovního trhu;
· větší zapojení žen do pracovního procesu;
· sociální síť pro nezaměstnané podporující aktivní uchazeče o práci.
Soukromý sektor má věnovat pozornost především pěti oblastem:
· příliš velká převaha malých firem;
· uzavřená rodinná struktura firem bránící najímání manažerů,
· nízký stupeň internacionalizace především menších firem,
· omezená schopnost zavádění inovací malými firmami,
· nedostatečná kapitalizace firem.
Civilní soudnictví zatěžuje na 10 000 zákonů, což je dvojnásobek ve srovnání s legislativou Německa. Vedle toho je zátěží mocná lobby 200 tisíc advokátů oproti např. 46 tisícím ve srovnatelně velké Francii. Rozhodnutí v první instanci vyžaduje v průměru1000 dní, čímž se Itálie podle Světové banky řadí na 157 místo mezi 183 zeměmi.
Veřejné výdaje se budou muset podle MD ještě dále snižovat, reálně o více než 5% v období 2012-2014. Veřejná správa s menšími disponibilními financemi a bez možnosti zvyšovat veřejné zadlužení, by měla zaměřit pozornost na lepší regulaci podnikatelského prostředí a na zefektivnění fungování trhů zvyšováním konkurence.
Pokud jde o rozpočtové škrty, nelze je aplikovat plošně a lineárně, protože by hrozilo podvázání již tak slabého hospodářského růstu. Je třeba škrtat v neefektivních a zbytných výdajích, ale například investice do infrastruktury, které mají prorůstový charakter, by měly být zachovány.
Studie banky Monte dei Paschi ve spolupráci se Sorbonou zjistila vztah mezi kvalitou institucí a vlastním kapitálem společností na jedné straně a finančním a hospodářským rozvojem na straně druhé. Tam, kde lépe fungují instituce, jako soudnictví nebo školství, se lépe tvoří vlastní kapitál společností. Existuje menší sklon k zneužívání transakcí a zvyšuje se míra využívání vnějšího financování. Tato úměra platí i obráceně, což bohužel ukazuje realita v Itálii.
Italské společnosti jsou v průměru o 40% menší, než společnosti v Eurozóně. V TOP 50 největších evropských firem figuruje 15 německých, 11 francouzských a pouze 4 italské společnosti. Firemní struktura v Itálii se zdá být statická a chybí přechod malých firem mezi střední a středních mezi velké. Překážky růstu firem lze hledat ve fiskálním, normativním a správním kontextu. Rodinné firmy jsou příliš uzavřené a odmítají najímání manažerů. Mezi průmyslovými společnostmi s deseti a méně zaměstnanci je v Itálii 60% plně majetkově a manažersky v rukou rodin. Ve Francii a v Německu jich je o 30% méně. Tyto společnosti se vyznačují menším sklonem k zavádění inovací, pronikání na trhy mimo EU a k výzkumu a vývoji.
Souhrnná teritoriální informace
Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)
