Itálie: Vnitropolitická charakteristika

© Zastupitelský úřad Řím (Itálie)

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Zastupitelská demokracie, dvoukomorový parlament s pětiletým funkčním obdobím, senát,  poslanecká sněmovna, poměrný volební systém s volebními prahy, bez možnosti preferencí.

Hlavní politické strany:

Lid svobody (Popolo della Libertà, dále jen PDL) – politické uskupení vzniklé spojením stran Forza Italia (Vzhůru, Itálie) S. Berlusconiho (strana podnikatelů, manažerů a bývalých křesťansko-demokratických a socialistických politiků, stmelená kolem osoby S. Berlusconiho) a Národní aliance (strana, která vznikla odštěpením od postfašistického Italského sociálního hnutí, v čele G. Fini) v roce 2009. V polovině roku 2010 však došlo ke střetům mezi S. Berlusconim a G. Finim, které vyústily v odklon Finiho a jeho stoupenců.

Liga Severu (Lega Nord) – autonomistická strana italského Severu, která radikálně oponuje centristické formě státu a dopadům jeho daňového systému – prioritou je fiskální federalismus; v čele U. Bossi.

Demokratická strana (Partito Democratico, dále jen PD) –  největší strana levého středu, hlásící se k odkazu Olivovníku R. Prodiho; vznikla sloučením Levicových demokratů, Kopretiny a několika dalších menších stran v procesu sjednocování italské levice; ustavující sjezd 14. 10. 2007, v čele nejprve generální tajemník W. Veltroni, od 21.2.2009 Dario Franceschini a od 25.9.2009 Pier Luigi Bersani.

Itálie hodnot (Italia dei Valori) –  strana levého středu, zakladatelem je bývalý soudce známý z období vyšetřování politiků v rámci akce „Čisté ruce“ Antonio di Pietro.

Unie středu (Unione del Centro) – koalice sjednocující křesťanskodemokraticky orientované středové strany Křesťanskodemokratický svaz (Unione democristiana) a Federativní občansko-lidové hnutí (Movimento federativo civico popolare) v čele s P. F. Casinim.

Vývoj v posledních letech:

Poslední parlamentní volby se uskutečnily v dubnu 2008 a nová vláda složila přísahu v květnu 2008 (jednalo se o 62. vládu od konce 2. světové války). Zvítězila Berlusconiho koalice Lid svobody (PDL) tvořená stranami Vzhůru, Itálie! S. Berlusconiho a Národní aliancí G. Finiho, která s Ligou severu U. Bossiho utvořila vládu. V roce 2008 pokračoval proces slučování stran Vzhůru, Itálie! a Národní aliance (společné programové sjezdy), který na jaře 2009 vyústil ve vznik jednotné strany Lid svobody. Vládní koalice byla středopravicová. Hlavními opozičními stranami byly středolevicová Demokratická strana (P.L. Bersani), levicová Itálie hodnot (A. Di Pietro) a Unie středu (P.F.Casini).

Od léta 2010 se prohlubovaly koaliční spory mezi premiérem Berlusconim a předsedou sněmovny G. Finim. Fini a jeho příznivci se pak od strany Lid svobody odtrhli do nové frakce a posléze nové strany „Budoucnost a svoboda pro Itálii“ (FLI).

V průběhu léta 2011 vláda přijala řadu úsporných opatření, aby odvrátila krizi na dluhopisovém trhu. Po stupňujícím se vnitropolitickém i zahraničním tlaku podala  Berlusconi vláda demisi. Složením nové vlády prezident pověřil Maria Montiho, známého ze svého desetiletého působení v Bruselu ve funkci eurokomisaře. Hlavním úkolem Montiho úřednického kabinetu, který by měl vést Itálii až do voleb na jaře 2013, bylo obnovení důvěry finančních trhů a realizace strukturálních reforem.

 

zpět na začátek

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

Giorgio Napolitano – prezident republiky (zvolen 10. 5. 2006)

Pravomoci:

  • reprezentuje Itálii v zahraničí
  • jmenuje do doživotní funkce až 5 senátorů
  • svolává mimořádná jednání komor parlamentu
  • rozhoduje o rozpuštění parlamentu
  • vyhlašuje parlamentní volby
  • svolává schůze parlamentu po volbách
  • ratifikuje mezinárodní smlouvy
  • podepisuje (případně vrací zpět k projednání do parlamentu) zákony
  • vyhlašuje referendum
  • jmenuje premiéra a jednotlivé ministry
  • je vrchním velitelem vojsk a předsedá vrchní radě obrany státu
  • jmenuje třetinu soudců ústavního soudu
  • uděluje milosti a zkracuje udělený trest
 

zpět na začátek

2.3. Složení vlády

Po odchodu Silvia Berlusconiho a demisi celé vlády vede Itálii od 18. 11. 2011 úřednická vláda. Ta bude ve funkci až do voleb, které by se měly uskutečnit v roce 2013. Její složení je následující:

  • Mario Monti – předseda vlády
  • AntonioCatricalà – státní podtajemník předsednictva vlády
  • Giulio Terzi di Sant´Agata – zahraniční věci
  • Anna Maria Cancellieri – vnitro
  • Paola Severino Di Benedetto –spravedlnost
  • Giampaolo Di Paola –obrana
  • Mario Monti –hospodářství a finance
  • Corrado Passera –ekonomický rozvoj, infrastruktura a doprava
  • Mario Catania –zemědělské, potravinářské a lesnické politiky
  • Corrado Clini –životní prostředí, ochrana půdy a moře
  • Elsa Fornero –práce, sociální politiky a rovné příležitosti
  • Francesco Profumo –vzdělávání, vysoké školství a výzkum
  • Lorenzo Ornaghi –kultura a kulturní dědictví
  • Renato Balduzzi –zdravotnictví
  • Enzo Moavero Milanesi –evropské záležitosti
  • Piero Gnudi – cestovní ruch a sport
  • Fabrizio Barca –soudržnost teritoria
  • Piero Garda –vztahy s Parlamentem
  • Andrea Riccardi –mezinárodní spolupráce a integrace
 

zpět na začátek

Souhrnná teritoriální informace


Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)


Pomohla Vám informace? Ano Částečně Ne

Newsletter