- 2.1. Stručná charakteristika politického systému
- 2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)
- 2.3. Složení vlády
Izrael je parlamentní demokracie se silnými pravomocemi předsedy vlády. Všem občanům umožňuje v poměrech Blízkého východu nebývalou míru svobody a prosperity. Vzhledem k trvajícímu konfliktu s arabskými sousedy s výjimkou Egypta a Jordánska, s nimiž uzavřel Izrael mírové smlouvy, však v zemi od jejího vzniku trvá výjimečný stav umožňující z bezpečnostních důvodů věznění bez soudu, cenzuru tisku a konfiskaci majetku bez náhrady.
2.1. Stručná charakteristika politického systému
Jednokomorový 120-členný parlament (Kneset) je volen na čtyřleté období celostátním poměrným systémem, podmínkou vstupu strany do parlamentu je získání 2 % hlasů. Vládu sestavuje předseda vítězné strany, nebo poslanec, který má největší šance na získání parlamentní podpory. Členy vlády jmenuje prezident podle vlastního uvážení a po konzultacích s politickými stranami, podmínkou nicméně je, aby byl člen vlády rovněž poslancem Knesetu.
V posledních volbách do Knesetu v únoru 2009 těsně zvítězila strana Kadima, sestavením vlády však byl pověřen předseda Likudu, druhé nejsilnější strany, Benjamin Netanjahu. Jeho strana, jakož i další pravicová uskupení, ve volbách reálně posílily a poté, co v březnu 2009 získal Netanjahu i podporu předsedy Strany práce Baraka, sestavil koaliční kabinet s většinovou podporou v Knesetu. Samotný Barak sice Stranu Práce koncem roku 2010 opustil, následkem čehož jeho někdejší strana vystoupila z koalice. Baraka však následovalo několik dalších poslanců a vládní většina (67 hlasů) byla tímto zachována.
S odstupem dvou let lze konstatovat, že křehká koaliční sestava si vede nečekaně dobře, je poměrně stabilní a co se hospodářství týče, podniká rozumné a vyvážené kroky. To platí navzdory aktuálním (červenec a srpen 2011) sociálním protestům vůči vysokým cenám bydlení.
| Název strany (+) | 18. Kneset volby 2009 | 17. Kneset volby 2006 |
|---|---|---|
| Kadima (Vpřed) | 28 | 29 |
| Likud | 27 | 12 |
| Jisrael bejteinu (Izrael Náš Domov) | 15 | 11 |
| Avoda (Strana práce) | 13 | 19 |
| Šas (ortodoxní sefardská) | 11 | 11 |
| Jahadut ha`tora (Jednotný judaismus Tóry, ortodoxní aškenázská koalice) | 5 | 4 |
| Ha`ichud ha`leumi (Národní jednota) | 4 | 0 |
| Chadaš (arabská) | 4 | 3 |
| Ra`am (Sjednocená arabská kandidátka) | 4 | 4 |
| Merec | 3 | 5 |
| HaBajit HaJehudi | 3 | 0 |
| Balad (arabská) | 3 | 2 |
Charakteristika hlavních stran
Likud (Jednota) je původně koaliční blok Cherutu, Irgunu, Izraelské liberální strany a dalších pravicových uskupení, spojený především neochotou k ústupkům v konfliktu s Palestinci. Bývalý ministr financí a bývalý i nynější předseda Benjamin Netanjahu posílil svým reformním programem pravicovou agendu strany i v sociálně-ekonomické oblasti.
Kadima (Vpřed) byla založena Arielem Šaronem na podzim 2005 jako středové hnutí, jádro tvořili bývalí členové Likudu. K novému seskupení se přidala řada osobnostní napříč politickým spektrem, tři poslanci Strany práce včetně Šimona Perese, některé osobnosti strany Šinuj, lidé dosud stojící mimo politické strany.
Avoda (Strana práce), člen Socialistické internacionály, programem podobná evropským sociálním demokraciím. Vznikla jako Mapai v roce 1930 sloučením několika socialisticko-sionistických skupin s odborovým a kibucnickým hnutím. Postupně vstřebala další levicové skupiny a posunula se blíže politickému středu.
Šas je sefardská ortodoxní náboženská strana, která se oddělila od převážně aškenázské Agudat Jisrael. Jejím duchovním vůdcem je bývalý vrchní sefardský rabín Ovadia Josef. Voliči patří převážně k ekonomicky slabším vrstvám. Šas jim nabízí rozsáhlé sociální programy a často i konkrétní pomoc. Ve věci urovnání konfliktu s Palestinci nezastává vyhraněné postoje.
Jisrael Bejtejnu (Izrael náš domov) - předseda strany, kterým je stávající místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Avigdor Lieberman (původem z Moldávie) se zaměřil na přistěhovalce z bývalého Sovětského svazu, kteří tvoří jádro jeho stoupenců. Jeho další výrazné volební téma, návrh na oddělení Araby osídlených oblastí Izraele a jejich "předání" budoucímu palestinskému státu s cílem radikálně zmenšit arabskou menšinu v židovském státě, mu přineslo voliče i z ostatních segmentů společnosti. Ve volbách roku 2006 dosud marginální stranu pozvedl na pozici páté nejsilnější formace v Knesetu těsně za Likudem. V posledních 2009 se Jisrael Bejtejnu s 15 mandáty stala třetí nejsilnější stranou.
Politické analýzy a zpravodajství
Deník Jerusalem Post (anglicky): http://www.jpost.com/
Deník HaArec (anglicky): http://www.haaretz.com/
Deník Yediot Achronot (anglicky): http://www.ynetnews.com/
Internetové rádio Bet: http://bet.iba.org.il
2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)
Hlavou státu je prezident volený Knesetem na jedno sedmileté období. Prezident pověřuje člena Knesetu sestavením vlády, podepisuje zákony a mezinárodní smlouvy, má právo udělovat amnestii, schvaluje jmenování soudců, guvernéra centrální banky a státního kontrolora (který vede nejvyšší kontrolní úřad a zastává i funkci ombudsmana). Prezident nesmí bez souhlasu vlády opustit území státu a každý jím podepsaný oficiální dokument, s výjimkou dokumentů souvisejících se sestavováním nové vlády, musí být kontrasignován premiérem nebo vládou pověřeným ministrem.
V červnu 2007 byl v pořadí devátým prezidentem zvolen "veterán" izraelské politiky Šimon Peres.
2.3. Složení vlády
| Ministerstvo | Jméno ministra | Politická strana |
|---|---|---|
| Předseda vlády ,ministr prohospodářskou strategii, ministr zdravotnictví | Benjamin Netanjahu | Likud |
| Místopředseda vlády a ministr pro regionální spolupráci a rozvoj Negevu a Galileje | Sivan Šalom | Likud |
| Místopředseda vlády a ministr pro strategické záležitosti | Moše Ja´alon | Likud |
| Místopředseda vlády | Dan Meridor | Likud |
| Místopředseda vlády a ministr zahraničí | Avigdor Lieberman | Jisrael Bejtejnu |
| Místopředseda vlády a ministr obrany | Ehud Barak | Acmaut |
| Místopředseda vlády a ministr vnitra | Elijahu Jišaj | Šas |
| Ministr sociálních věcí a služeb | Moše Kahlon | Likud |
| Ministryně zemědělství | Orit Noked | Acmaut |
| Ministr průmyslu, obchodu a práce | Šalom Simchon | Acmaut |
| Ministr vědy | Daniel Herškowic | Habajt Hajehudi |
| Ministr turismu | Stas Misezhnikov | Jisrael Bejtejnu |
| Ministr národní infrastruktury | Uzi Landau | Jisrael Bejtejnu |
| Ministr vnitřní bezpečnosti | Jicchak Aronovič | Jisrael Bejtejnu |
| Ministryně přistěhovalectví a absorpce | Sofa Landver | Jisrael Bejtejnu |
| Ministr pro bydlení a výstavbu | Ariel Atias | Šas |
| Ministr pro náboženské záležitosti | Jaakov Margi | Šas |
| Ministr dopravy | Israel Katz | Likud |
| Ministryně kultury a sportu | Limor Livnat | Likud |
| Ministr informací a záležitostí diaspory | Juli Edelstein | Likud |
| Ministr komunikace | Moše Kahlon | Likud |
| Ministr školství | Gideon Sa´ar | Likud |
| Ministr spravedlnosti | Jaakov Neeman | Likud |
| Ministr ochrany životního prostředí | Gilad Erdan | Likud |
| Ministr financí | Juval Steinitz | Likud |
| Ministr bez portfeje s pověřením zlepšit vládní služby | Michael Eitan | Likud |
| Ministr pro vnitřní bezpečnost | Matan Vilnaj | Acmaut |
| Ministr bez portfeje | Benny Begin | Likud |
| Ministr bez portfeje | Yossi Peled | Likud |
| Ministr bez portfeje | Mešulam Nahari | Šas |
Státní správa
- Informace o jednotlivých ministerstvech : israel.gov.il
- Úřad předsedy vlády: www.pmo.gov.il
Souhrnná teritoriální informace
- 1. Základní informace o teritoriu
- >> 2. Vnitropolitická charakteristika
- 3. Zahraničně-politická orientace
- 4. Ekonomická charakteristika země
- 5. Finanční a daňový sektor
- 6. Zahraniční obchod země
Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)
