Přejít k hlavnímu obsahu |  Přejít k hlavnímu menu

---

---

Vyhledávání

podrobné vyhledávání

---

• 4.1. Zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok, předpověď dalšího vývoje
• 4.2. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (HDP/obyv., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)
• 4.3. Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory
• 4.4. Stavebnictví
• 4.5. Zemědělství – vývoj, struktura
• 4.6. Služby
• 4.7. Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná)
• 4.8. Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc

4.1. Zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok, předpověď dalšího vývoje

Zhodnocení hospodářského vývoje

V r. 2011 japonská ekonomika poklesla o 0,7 % (Pozn.: V r. 2010 japonská ekonomika vzrostla o 4,4 %). Nominální hrubý domácí produkt poklesl o 2,8 %.

Japonsko se v r. 2011 muselo především vypořádat s následky největší živelní katastrofy v novodobé historii, která zemi postihla dne 11. března 2011. Dalšími negativními momenty, které ovlivňovaly vývoj japonské ekonomiky v r. 2011, byly silný jen a dluhová krize v Evropě. 

Dopady následků ničivé živelní katastrofy na japonskou ekonomiku

Dne 11. března 2011 zasáhlo Japonsko ničivé zemětřesení a tsunami. Síla zemětřesení byla 9 stupňů. Počet mrtvých dosáhl 15 854, počet zraněných 6 025 a počet nezvěstných je 3 272 (k 31.3.2012). Po zemětřesení muselo být evakuováno 530 000 osob.

Přímý rozsah ničivé katastrofy japonská vláda odhadla na 16–25 biliónů jenů (cca 190–300 mld. USD). To představovalo náklady potřebné  na obnovu poničené infrastruktury. Další ztráty vznikly v důsledku vynuceného přerušení výroby a obchodu a odstávek elektrické energie.

Naprostá většina poškozené veřejné infrastruktury (expresní silnice, letiště, přístavy, šinkanzenové a železniční trasy) byla obnovena velmi rychlým tempem, a to do jednoho a půl měsíce po neštěstí. Zároveň došlo k rychlému obnovení dodavatelsko-odběratelských vztahů (supply chain), páteře efektivního fungování japonského průmyslu. Japonské firmy se také vhodným přizpůsobením výroby mimo energetické špičky vyhnuly výrazným výrobním odstávkám, které hrozily vzhledem k omezeným dodávkám elektrické energie v důsledku odstávek jaderných elektráren (podrobně v kapitole 4.7.3.).

Bezprostředně po neštěstí musela intervenovat Japonská centrální banka (Bank of Japan), která 14. března 2011 napumpovala do ekonomiky prostřednictvím mimořádných fondů rekordních 15 biliónů jenů (180 mld. USD).

Vláda musela v r. 2011 stimulovat ekonomiku zasaženou následky ničivé živelní katastrofy pomocí dodatečných rozpočtů (podrobně v kapitole 5.1.), což v napjaté finanční situaci Japonska ještě zvýšilo tlak na udržitelnost veřejných financí. Čtyři dodatečné rozpočty dosáhly celkové výšky 20,5 biliónů jenů (257 mld. USD).

Přestože japonská ekonomika vykázala v r. 2011 očekávaný meziroční propad, zotavila se po následcích ničivé živelní katastrofy rychleji než se původně očekávalo. Na úroveň před ničivou katastrofou se vrátila již ve III. čtvrtletí 2011.

Předpověď dalšího vývoje

Japonská ekonomika je po ničivé živelní katastrofě zpět v mírné růstové fázi, nicméně panují oprávněné obavy o zachování dostatečné dynamiky.  

Vláda předpokládá, že v r. 2012 ekonomika dosáhne mírného 2,2% růstu. V dlouhodobějším horizontu se bude snažit naplňovat ambiciózní  „Strategii hospodářského růstu" (schválenou v r. 2010), jejíž hlavním cílem je dosažení úrovně 3% nominálního hospodářského růstu v období 2010–2020. Ekonomického růstu by mělo být dosaženo např. zvýšením investic, snížením podnikových daní a podporou cestovního ruchu.

Snahou vlády je ukončit stagnaci, se kterou se po většinu období posledních dvou desetiletí japonská ekonomika potýká. Implementace hospodářské strategie ve velmi napjaté fiskální situaci Japonska, kdy je státní dluh na úrovni 200 % k HDP – nejvíce ze všech rozvinutých zemí, nebude jednoduchá. Udržitelnost  japonského hospodářského oživení proto zůstává nejistá.

V r. 2012 bude prioritou vlády uskutečnění rozsáhlejší daňové (více k daňové reformě je v kapitole 5.5.) a sociální reformy.  Ve spolupráci s centrální bankou Bank of Japan je také jednou z hlavních priorit definitivní ukončení deflace. Proto se očekává zvyšování spotřebitelských cen.

Vývoj japonské ekonomiky bude v nejbližším období negativně ovlivňován na japonské poměry vysokou nezaměstnaností (blížící se 5 %), poklesem příjmů, nedostatečným růstem spotřeby a hrozbou deflace. Problémem je také očekávaný poklesu exportu v důsledku možného nepříznivého vývoje na hlavních japonských exportních trzích (ve Spojených státech, v Číně a v Evropě) a silného jenu.

 

 

 

zpět na začátek

4.2. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (HDP/obyv., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)

Japonský nominální HDP za kalendářní rok 2011 dosáhl výše 468 bilionů jenů (v cenách r. 2000), tj. cca 5 864 mld. USD. Reálný pokles HDP oproti roku 2010 činil 0,7 %.

HDP

Rok	Nominální HDP	Nominální HDP	Reálný růst HDP	Nominální HDP na obyvatele
	(bil. JPY)	(mld. USD)	%	(USD)
2007	513	4 356	2,4	34 023
2008	501	4 847	-1,2	37 844
2009	471	5 035	-5,5	39 326
2010	482	5 491	4,4	42 878
2011	468	5 864	-0,7	45 913

Zdroj: Měsíční a roční statistické přehledy: Úřad vlády, Ministerstvo financí, Bank of Japan, Ekonomický a sociální výzkumný inst. Úřadu vlády, http://www.esri.cao.go.jp/index-e.html.

Na tvorbě japonského HDP se nejvýznamněji podílí terciární sféra (cca 70 %), což odpovídá statutu Japonska jako jedné z ekonomicky nejvyspělejších zemí světa. Průmyslová výroba se na tvorbě HDP podílí cca 28 %. Primární sféra (zemědělství, lesnictví a rybolov, těžba nerostných surovin) vytváří méně než 2 % HDP. Podíl zemědělství již po řadu let setrvává na zhruba stejné úrovni, která vyplývá z jeho strategického a sociálního významu.

Díky specifickému přístupu k zaměstnanosti je počet nezaměstnaných v Japonsku relativně nízký v porovnání s ostatními vyspělými průmyslovými zeměmi. V srpnu 2009 dosáhla míra nezaměstnanosti 5,7 %, což představovalo největší nezaměstnanost v poválečné historii. Koncem r. 2011 byla nezaměstnanost na úrovni 4,5 %.

Japonsko je zemí s relativně stabilní úrovní cenové hladiny a v mezinárodním srovnání zemí s nejvyšší cenovou úrovní spotřebitelských cen zboží a služeb na světě. Tokio a Ósaka patří tradičně k nejdražším městům světa s cenovou úrovní výrazně převyšující nejen průměr vyspělých zemí, ale i ostatní nadprůměrně drahé lokality. V souvislosti s recesí hospodářství v devadesátých letech vykazovala v posledním období japonská ekonomika tendenci k cenové deflaci, kterou vláda oficiálně přiznala v druhé polovině r. 2009. Japonským úřadům se nedaří deflaci čelit ani volnou monetární politikou.

Úrokové míry v Japonsku odrážejí vývoj ekonomiky a především cenové hladiny. Japonské úrokové sazby patří k nejnižším na světě a dlouhodobě se drží na absolutním minimu. Na konci roku 2011 byla diskontní úroková míra japonské centrální banky na úrovni 0,3 %.

Japonský jen v posledních pěti letech značně aprecioval. V říjnu 2011 až na 75,78 JPY/USD, což představovalo historické poválečné maximum.

Následující tabulka podává přehled vývoje výše zmíněných ukazatelů za posledních pět let:

Makroekonomické ukazatele

Rok	Nezaměst-nanost	Inflace		Směnné kurzy		Úrokové míry
	(%)	Ceny průmysl. výrobků (v % k r. 2005)	Spotřeb. ceny ( v % k  r. 2010)	JPY/USD	JPY/EUR	Diskontní sazba (v %)
2007	3,9	104,0	100,7	117,76	165,25	0,75
2008	4,0	108,7	102,1	103,37	127,96	0,30
2009	5,1	103,0	100,7	93,54	132,00	0,30
2010	5,1	102,8	100,0	87,78	107,90	0,30
2011	4,5	105,5	99,7	79,81	100,71	0,30

Zdroj: Měsíční a roční statistické přehledy Statistics of Japan,  http://www.stat.go.jp/english/data/getujidb/index.htm.

 

zpět na začátek

4.3. Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory

4.3.1 Tempo růstu průmyslové výroby

Průmyslová výroba, resp. její rozvoj, byla základem japonského poválečného hospodářského zázraku. Od poloviny 70. let se však struktura japonské ekonomiky mění ve prospěch nevýrobních odvětví. I přes klesající podíl na tvorbě HDP však průmyslová výroba Japonska zaznamenávala tradičně vysoké tempo růstu. Toto tempo se zpomalilo v 90. letech zejména v důsledku rozsáhlé hospodářské recese, která postihla sekundární sféru národního hospodářství nejvíce. Od roku 2002 do současnosti, s výjímkou propadu v r. 2009, průmyslová výroba roste průměrným tempem okolo 3,0–5,0 % ročně. Pozitivní vývoj průmyslové produkce se přičítá těmto odvětvím:

• dopravní zařízení
• elektronické součástky a zařízení
• elektrostrojírenství
• obecné strojírenství

V souvislosti s japonským průmyslem se často hovoří o jevu zvaném „vymílání“ (hollowing out), které je předmětem kritiky řady ekonomů (jde o přesun průmyslové výroby z Japonska do nákladově příznivějších zemí). Ti se obávají, že Japonsko nebude schopno dostatečně rychle uskutečnit potřebné strukturální reformy a úbytek pracovních míst způsobený „vymíláním“ výrazně zvýší nezaměstnanost v zemi. Přesun výroby do zahraničí se týká prakticky všech odvětví průmyslu. Zatímco v roce 1985 se pouze 4 % výroby japonských firem uskutečňovala v zahraničí, v roce 1995 to bylo 11,6 % a v roce 2005 již více než 20 %. Nejmenší podíl výroby v zahraničí trvale vykazuje přesné strojírenství a potravinářský průmysl. Největší podíl výroby v zahraničí mají naopak japonští producenti v elektrotechnickém průmyslu a výroba dopravních prostředků a zařízení. V r. 2009 japonská výroba osobních automobilů v Číně poprvé předstihla výrobu japonských osobních automobilů ve Spojených státech. Nejčastější destinací přesunu výroby je Čína, následovaná zeměmi ASEAN.

Více lze nalézt na internetových stránkách Japonské banky pro mezinárodní spolupráci: http://www.jbic.go.jp/en/index.html.

4.3.2 Struktura průmyslové výroby a nosné obory

Oborová struktura japonské průmyslové výroby v historii tradičně pružně reagovala na celosvětové ekonomické klima i na světové vývojové trendy a s nimi se měnící poptávku. Po druhé světové válce došlo k přeorientování z oblasti lehkého průmyslu na těžký a chemický průmysl. V obou těchto odvětvích dosáhlo Japonsko v poválečném období významných úspěchů a i v současnosti si v nich udržuje špičkovou úroveň. Současně však byla velmi cílevědomě budována struktura perspektivních výrobních odvětví s vysokou přidanou hodnotou (automobilový průmysl, elektrotechnika, elektronika, atd.). Po dvou ropných krizích došlo v letech 1974 a 1978 k zásadní změně orientace japonské průmyslové výroby na obory s nejnižší materiálovou a energetickou náročností a nejvyšším stupněm přidané hodnoty. Rozhodujícím činitelem rozvoje průmyslu se stal technický a technologický rozvoj a důležitou úlohu při restrukturalizaci průmyslu hraje i snaha o co nejnižší míru znečišťování životního prostředí.

Těžiště průmyslové výroby v Japonsku spočívá v současnosti ve vyspělém strojírenství, elektrotechnice, chemii, petrochemii a papírenském průmyslu. Postupně klesá podíl ocelářství, výroby lodí a textilního průmyslu, stabilní úroveň si zatím udržuje stavební výroba. Japonsko je jedním z největších světových výrobců průmyslového strojního zařízení, elektrických strojů pro domácí a průmyslové užití, výpočetní techniky, polovodičů, tranzistorů, generátorů elektrické energie, elektromotorů, transformátorů, spotřební elektroniky (televizorů s plochou obrazovkou, audio/video přístrojů, DVD přehrávačů a rekordérů, digitálních fotoaparátů, mobilních telefonů, mikrovlnných trub, faxových přístrojů), dopravních zařízení (osobních automobilů, motocyklů, jízdních kol, železničních vagónů, námořních lodí) a přesných přístrojů, fotooptiky a hodinek. Dlouhodobě se snižuje význam textilního průmyslu, který historicky býval jedním z hlavních průmyslových odvětví země.

Mezi nejdynamičtěji se rozvíjející průmyslová odvětví patří vyspělá elektronika (počítače a jejich součásti, audio a videotechnika, studiová technika, reprografická technika, komunikační technika, polovodiče, atd.) a výroba průmyslových robotů. Specifické postavení zaujímají materiály a technologie související s rozvojem jaderné energetiky, biotechnologií a nanotechnologií. Těmto oblastem je věnována v Japonsku zvláštní pozornost, v prvním případě zejména s ohledem na bezpečnost, ve druhém a třetím případě coby oborům budoucnosti a příštím hlavním zdrojům komparativní výhody ve světovém hospodářství.

Podíl hlavních průmyslových odvětví (v r. 2010 jako podíl na HDP): výroba 24,3 %, služby 20,7 %, obchod 14,2%, nemovitosti 13 %, informace a telekomunikace 6,4 %, finančnictví a pojišťovnictví 6,2 %, stavebnictví 5,8 %, doprava 5,3%, dodávky elektřiny, plynu a vody 2,5%, zemědělství a lesnictví 1,3 %,  

Více na internetových stránkách Úřadu vlády Japonska: http://www.esri.cao.go.jp/en/sna/kakuhou/kakuhou_top.html.

V japonském průmyslu došlo v posledních letech ke strukturálním změnám. Mezi 10 nejziskovějšími japonskými firmami nebyla koncem r. 2011 ani jediná velká elektronická firma, přičemž např. v r. 1991 stejnému seznamu vévodila Matsushita (dnešní Panasonic) a na dalších předních místech byly společnosti Hitachi, Toshiba, Sony, Fujitsu a Mitsubishi Electric. Dnešnímu žebříčku nejziskovějších japonských firem dominují telekomunikační a tradingové firmy. Na seznamu nejziskovějších firem v r. 2011 byli tři hlavní mobilní operátoři (NTT DoCoMo, KDDI a Softbank), čtyři vedoucí tradingové „sogo shosha" (Mitsubishi Corp., Sumitomo, Mitsui a Itochu), dvě automobilové společnosti (Nissan Motor a Honda Motor) a jedna telekomunikační společnost (NTT).

Japonsko má velmi silný segment firem střední velikosti („chuken kigyo"), které si prozatím udržují dominantní postavení na světových trzích. Podle oficiálních údajů tyto firmy ovládají ve 30 důležitých technologických oborech 70 % světového trhu.

Více informací o japonském průmyslu lze nalézt např. na www.meti.go.jp/english.

Významné místo v japonské ekonomice zaujímá oblast vědy a techniky (V&T), která je považována za jeden ze základních nástrojů k zajištění konkurenceschopnosti japonské ekonomiky v globální ekonomické soutěži. V roce 2010 dosahoval počet výzkumných pracovníků v Japonsku 840 tis. osob, z toho v soukromé sféře 490 tis. osob. Ve finančním roce 2009 výdaje na výzkum a vývoj v Japonsku dosahovaly celkově 17,2 bilionů JPY (cca 177 mld. USD), tj. 3,62 % HDP, což představuje jedny z největších výdajů na vědu a techniku na světě. Výdaje soukromé sféry na výzkum a vývoj představovaly 70 % celkových R&D výdajů a výdaje univerzit 20 % celkových výdajů). Dlouhodobá reforma oblasti V&T byla v Japonsku zahájena v roce 1995 přijetím Zákona o vědě a technice (The Science and Technology Basic Law). Na základě tohoto zákona byly následně vypracovávány základní pětileté plány na podporu komplexní a systematické implementace politik zaměřených na rozvoj V&T. Čtvrtý základní plán v oblasti V&T pro finanční období 2011–2015 (The Fourth Science and Technology Basic Plan) byl schválen 19. srpna 2011.

4.3.3 Specifické obory japonského průmyslu

Specifickým průmyslovým oborem, ve kterém si Japonsko udržuje přední postavení, je loďařství. Nicméně v posledních letech japonský podíl na světové produkci lodí klesá, a to zejména na úkor rostoucích objemů výroby v Číně a Jižní Koreji. V r. 2010 z celkové světové hrubé tonáže 82 400 000 GT (pozn:. zahrnuje lodě nad 100 GT) na Japonsko připadlo 14,5 % (11 920 000 GT) objednávek.  Více informací o loďařském průmyslu lze nalézt na http://www.maritimejapan.com a aktuální statistické údaje na http://www.sajn.or.jp/e/statistics/Shipbuilding_Statistics_Sep2011e.pdf.

Oborem, ve kterém je Japonsko skutečnou jedničkou, je robotika. Dle Japonské robotické asociace (JARA) byly v roce 2011 vyrobeny v Japonsku roboty v hodnotě 481 miliard jenů, což bylo o cca 7 % více než v r. 2010. Z toho cca 26 % robotů bylo prodáno na domácím trhu a 74 % bylo vylo vyvezeno do zahraničí.

Japonsko se zaměřuje i na výrobu humanoidních robotů. První byl vyroben už v roce 1973, jmenoval se WABOT 1 a byl vyvinut na tokijské univerzitě Waseda. V roce 1986 ohlásila firma Honda start výzkumu humanoidních robotů a o sedm let později představila prvního humanoidního robota P-1. V roce 1996 pak vyrobila robota P-2, který již nepotřeboval externí napájení a ovládání, a konečně v roce 2000 spatřil světlo světa robot ASIMO, jenž je schopný s lidmi komunikovat. Dalším výrobcem robotů zaměřeným na běžný spotřebitelský trh je společnost SONY, která v roce 1999 představila robotického psa AIBO. Kromě velkých firem typu Sony, Honda, Toyota apod. inteligentní roboty humanoidního typu dnes nabízí i mnoho menších firem. Humanoidní roboti jsou, vzhledem k tradicím a kultuře, pro Japonce velmi populární. Více o japonské robotice lze nalézt na stránkách Japonské robotické asociace (JARA): http://www.jara.jp/e/.

 

zpět na začátek

4.4. Stavebnictví

Stavebnictví je v Japonsku tradičně jedním z klíčových oborů. V období po druhé světové válce byla rozsáhlá stavební činnost významnou součástí rekonstrukce a modernizace země, díky níž se zásadním způsobem změnila tvář japonských měst i japonské krajiny. V uplynulých desetiletích byla japonská stavební výroba charakteristická mnoha novými technologickými postupy i jedinečnými úspěchy. Významným rysem japonského stavebnictví je i výrazný podíl veřejných prací a projektů financovaných ze státních a místních rozpočtů. I proto existují poměrně úzké vazby mezi některými subjekty ve stavebním sektoru a japonskou domácí politikou.

Objem stavebních prací dosáhl vrcholu v r. 1992 a od té doby klesá. V letech 1993–1998 se vláda snažila stimulovat ekonomiku zadáváním velkých veřejných projektů, tzn. úbytek soukromých investic byl zčásti vyvažován přílivem rozpočtových prostředků. Od konce 90. let prochází japonské stavebnictví těžkým obdobím a v r. 2010 byly investice do stavebního sektoru na úrovni 51 % oproti období z počátku 90. let.

V současné době patří stavební sektor k odvětvím, která jsou a budou reformními opatřeními zasažena nejvíce. V roce 2010 pracovalo ve stavebnictví zhruba 4,72 miliónů zaměstnanců (o 8 % méně než v roce 2009). V r. 2010 bylo v Japonsku cca 570 tisíc licencovaných stavebních firem, přičemž 99 % těchto firem bylo ze segmentu malých a středních podniků. V současné době je trh rozdělen mezi pět hlavních generálních kontraktorů (firmy Taisei, Obayashi, Shimizu, Kajima a Takenaka). K realizaci hlavních zakázek uvedení generální dodavatelé zpravidla najímají hlavní subdodavatele, mezi které se řadí asi 45 firem. Na trhu je etablováno zhruba 100 zahraničních stavebních firem.  

 

zpět na začátek

4.5. Zemědělství – vývoj, struktura

Zemědělství (včetně rybolovu a lesnictví), které dříve tvořilo hlavní páteř národního hospodářství, jako celek v posledních desetiletích relativně rychle ztratilo na významu ve srovnání s ostatními sektory ekonomiky. Plocha obdělávané zemědělské půdy včetně sadů a pastvin se postupně snižuje a v současnosti představuje necelých 12 % celkového území země (asi 4,59 mil. ha, což je jen přibližně 75 % plochy obdělávané v 60. letech, kdy expanze zemědělských ploch vrcholila). Na tvorbě HDP se zemědělství podílí méně než 1,5 %. Zaměstnává však téměř 3,9 % pracujících a celkově na farmách žije cca 10 % populace. Mezi roky 2000 a 2010 se počet zemědělců snížil o 35 %. Přesto má zemědělství v Japonsku nadále velký význam pro sociální stabilitu venkovského obyvatelstva.

Zemědělská výroba  je velmi intenzivní, ale její efektivnost je ve světovém srovnání nízká. Zemědělství je dotováno a regulováno státem. V oblasti dovozu jsou zemědělské a potravinářské výrobky předmětem silné ochranářské politiky. Z těchto důvodů jsou ceny potravin na japonském trhu velmi vysoké. Jedním z příkladů je cenová úroveň rýže místní produkce, která je až pětkrát vyšší než na světovém trhu.

Specifickým rysem japonského zemědělství je jeho rodinný charakter. V roce 2010 bylo v Japonsku 1,63 mil. domácností zabývajících se zemědělstvím, z toho 451 tis. na plný úvazek a 1,18 mil. na částečný úvazek. Přibližně 55 % zemědělců hospodaří na ploše menší než jeden hektar, tzn. že japonské zemědělství má převážně malovýrobní charakter. Důvodů je více, včetně velké členitosti a hornatosti Japonska a vysoké ceny půdy ve výhodněji položených oblastech. Velké zemědělské podniky s rozsáhlými obhospodařovatelnými plochami jsou pouze na ostrově Hokkaidó, kde více než polovina farem obhospodařuje pozemky o rozloze 10 a více hektarů. Dalším specifikem je vysoký průměrný věk obyvatel pracujících v zemědělství, jehož příčinou je migrace mladších lidí do městských oblastí. V roce 2010 pracovalo v zemědělství jen 2,61 mil. osob (komerčních zemědělců), přičemž podíl osob nad 65 let dosahoval více než 60 %.

Japonsko je ve výrobě potravin soběstačné ze 40 %. Největší soběstačnost vykazuje Japonsko v zelenině (83 %), rýži (100 %) a vejcích (95 %). Dlouhodobě nízká je naopak soběstačnost u masa (58 %), ovoce (41 %) a pšenice (11 %). Japonsko je největším dovozcem zemědělských výrobků a potravin na světě – v roce 2010 činila hodnota dovozu zemědělských výrobků a potravin 5,1 biliónů jenů (cca 56 mld. USD). 

4.5.1 Rostlinná a živočišná výroba

Nejvýznamnější plodinou je rýže, která se pěstuje na zhruba 1,6 mil. ha, což je asi 35 % celkové plochy obhospodařované půdy. V roce 2010 bylo vypěstováno cca 8,48 mil. tun, což byly stejná úroveň jako v r. 2009. Značný je rozsah produkce zeleniny (brambory, okurky, houby šitake, rajská jablka, zelí, čínské zelí, cibule, salát, japonská ředkev, mrkev, sója), ovoce (jablka, mandarinky, japonské hrušky nashi) a průmyslových plodin (tabák, čaj, cukrová řepa).

Produkce masa je v posledních letech víceméně stabilní. V r. 2010 byla výroba vepřového masa 1292 tis. tun, hovězího 515 tis. tun a kuřecího 1835 tis. tun. Produkce mléka v r. 2010 činila 7,72 mil. tun.

4.5.2 Rybolov

Ryby a mořští živočichové tvoří významnou část japonské produkce i spotřeby potravin. Podobně jako v rostlinné a živočišné výrobě má i v rybolovu zaměstnanost klesající tendenci. V r. 1965 se rybolovem zabývalo 612 tis. osob, v  r. 1995 již jen 301 tis. osob a v r. 2010 bylo rybolovem zaměstnáno 203 tis. osob.

V r. 2010 činil celkový výlov 4,67 mil. tun (zejména tuňák, sardinky, makrely, lososi a pstruzi), což představovalo 16 % pokles oproti r. 2009. Zhruba polovinu produkce představuje výlov na otevřeném moři, dalších 25 % výlov v pobřežním šelfu. Přes 20 % produkce pochází z umělého chovu, přičemž podstatnou část z toho tvoří umělý chov ve slané vodě.

Důvodem dlouhodobého snižování rybolovu je jednak pokles úlovků v pobřežních vodách, jednak ztížení podmínek pro rybolov v bezprostřední blízkosti Japonska poté, co řada zemí rozšířila oblast svých výsostných vod na 200mílové pásmo. Do roku 1989 bylo Japonsko pravidelně zemí s druhým největším ročním úlovkem, v devadesátých letech však svou pozici ztratilo. Přes celkové snížení množství úlovků zůstává Japonsko v rybolovu na čtvrtém místě na světě (za Čínou, Chile a Peru). Pokles vlastní produkce je ve stále větší míře vyrovnáván dovozem ryb, který v roce 2010 dosáhl 1,26 bil. jenů (13,8 mld. USD), což představovalo 25 % celkového japonského dovozu potravin.

Velmi citlivým tématem je pro Japonsko velrybaření. Japonsko je od roku 1951 členem IWC (Mezinárodní velrybářské komise), která v roce 1982 vyhlásila desetileté moratorium na komerční lov velryb, jež bylo následně prodlouženo na dobu neurčitou. Japonsko tak nesmí lovit velryby, které byly po mnoho staletí tradiční součástí japonské stravy.  Japonsku (a také Norsku a Islandu) bylo povoleno lovit velryby pouze za účelem vědeckých výzkumů. Přesto lze dnes v Japonsku najít velrybí maso nejen v restauracích,  ale dokonce i v konzervách pro domácí zvířata.

4.5.3 Lesnictví

Do šedesátých let bylo Japonsko ve výrobě dřeva soběstačné. Období vysokého růstu  počínající v šedesátých letech a následný boom ve stavebnictví však vyvolaly bezprecedentní nároky na tradiční stavební materiál, kterým je v Japonsku dřevo. Zalesněná plocha japonského území je 25,1 mil. ha, tj. 70 % celkového území. Celkově je na této ploše registrováno zhruba 4 mld. m³ rostoucí dřevní hmoty, z čehož 2,4 mld. tun připadá na jehličnany (převážně cedr) a 1,3 mld. tun na listnáče. Z těchto 4 mld. m³ pochází 2,3 mld. m³ z uměle zalesněných ploch. Značná část lesních ploch však zůstává nevyužita vzhledem k nedostupnosti hornatého terénu. Těžba tak probíhá pouze na poměrně malém území. Japonsko je významným dovozcem dřeva a dřevěných polotovarů s klesající soběstačností dosahující v současnosti pouze cca 20 %. Japonské lesní hospodářství je dlouhodobě v útlumu, neboť krytí potřeb dřeva dovozem se ukázalo v mnoha ohledech výhodnější (finančně, ekologicky, apod.).

 

zpět na začátek

4.6. Služby

Sektor služeb v posledních desetiletích významně rostl a Japonsko se postupně stalo zemí s převahou služeb. Podíl na tom měly vládou řízené změny ve struktuře průmyslu a změna životního stylu podstatné části obyvatelstva. V r. 2010 více než 70 % pracovní síly bylo zaměstnáno v terciární oblasti (velkoobchod, maloobchod, finanční služby a banky, pojišťovnictví, obchod s nemovitostmi, doprava, telekomunikace apod.).

V r. 2011 velkoobchodní a maloobchodní prodej představoval 5 059 mld. jenů (63 mld. USD), z toho 73 % připadalo na velkoobchodní a 27 % na maloobchodní prodej. Vzhledem k tradiční složité distribuční struktuře je poměr velkoobchodního prodeje k maloobchodnímu mnohem vyšší než v ostatních rozvinutých zemích. Tento rozdíl se však postupně snižuje.

Trh v Japonsku je pro zahraniční maloobchodní řetězce velmi náročný. Na trhu působí zahraniční obchodní společnosti CostCo (USA), která provozuje síť cca 10 hypermarketů. Firma Carrefour v r. 2005 v rámci své globální strategie svou obchodní síť (7 hypermarketů) prodala společnosti Aeon. V Japonsku jsou velmi oblíbené menší potravinové obchody tzv. convenience stores, kterých je v Japonsku více než 40 000 (viz kap. 8.1.1. a 8.1.6).

V r. 2011 celkové prodeje v sektoru služeb představovaly 273 biliónů jenů (3 420 mld. USD), což byl meziroční pokles o 3,5 %. V posledních pěti letech (2007–2011) vzrostly výkony pouze v oblasti zdravotní péče a dále relativně stabilní úroveň vykazovaly služby spojené s moderními technologiemi a zábavou (mobilní a bezdrátové telekomunikace, internetové služby, zábavní průmysl, satelitní vysílání) a služby spojené s ubytováním a pohostinstvím. Všechny ostatní sektory (obchod, doprava, finance a pojišťovnictví, nemovitosti a další) byly v r. 2011 na nižší úrovni než v r. 2007.

Tradičně velké rezervy nadále přetrvávají v oblasti domácího cestovního ruchu. I přes existující infrastrukturu dopravní sítě a ubytovacích zařízení nepatří tuzemský cestovní ruch z důvodu relativně vysokých nákladů k oblastem s vysokým podílem na spotřebě domácností. Obvykle je dávána přednost zahraničnímu cestovnímu ruchu. Počet zahraničních turistů přijíždějících do Japonska je dlouhodobě na nízké úrovni (zejména ve srovnání s ostatními zeměmi východní a jihovýchodní Asie) z důvodu vysokých cen dopravy a ubytování.

V r. 2011 navštívilo Japonsko 6,2 mil. turistů, což představovalo výrazný meziroční propad o 36 %, zatímco do zahraničí vyjelo 17 mil. japonských turistů, což představovalo meziroční nárůst o 2 %. Dramatický pokles zahraničních turistů v Japonsku byl důsledkem ničivé živelní katastrofy (obav z dalších zemětřesení, tsunami a jaderné kontaminace životního prostředí), která zemi postihla v březnu 2011.

 

zpět na začátek

4.7. Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná)

Japonsko patří k zemím s velmi dobře rozvinutou infrastrukturou. Na její budování, provoz a údržbu ovšem vydává ročně větší část HDP než srovnatelně vyspělé země. Vysoké náklady na infrastrukturu souvisí s velkou členitostí souostroví, hornatostí země, potřebou budovat konstrukce odolné proti živelním pohromám (záplavám, zemětřesením, tajfunům, půdním sesuvům, přílivovým vlnám) a se způsobem rozhodování a provádění veřejných zakázek, jejichž prostřednictvím jsou infrastrukturní projekty často realizovány.

4.7.1 Doprava

Japonsko disponuje rozsáhlou sítí silnic, železnic, pravidelných leteckých spojení i lodních linek. Celková délka silnic v Japonsku je 1,27 mil. km. Dálniční síť zahrnuje 62,6 tis. km dálnic a rychlostních komunikací. Železniční síť Japonska je jedna z nejhustších na světě. Značně rozvinutá je i letecká doprava.

Největší podíl na osobní přepravě má automobilová doprava (66 %), následovaná železniční (29 %), leteckou (5 %) a lodní dopravou (pod 1 %). Podíl silniční automobilové dopravy od 70. let neustále narůstá spolu s motorizací Japonska a výrazný růst zaznamenává i vnitrostátní letecká přeprava.

Japonská železniční síť je velmi hustá. Další její výhodou je přesnost a častost spojů. V současnosti se 62 % osobní železniční přepravy uskutečňuje na státní železnici (JR – Japan Railways) a zbývajících 38 % na linkách ostatních, patřících převážně soukromým přepravcům. Japonské státní dráhy JR přitom výrazně převažují v přepravě na větší vzdálenosti zejména díky síti superrychlých spojů Shinkansen. Podíl superexpresů Shinkansen (s cestovní rychlostí až 300 km/hod.) na vnitrostátní přepravě neustále narůstá a v současnosti sestává z pěti linek (další dvě linky jsou provozovány jako mini-shinkanseny, tj. s podobnými vlaky, ale nižší provozní rychlostí). Ve výstavbě jsou další úseky, jejichž dokončení se plánuje na rok 2012. Jedná se o úseky na severu Honšú (spojující Hachinohe s Aomori), ve středním Honšú (mezi Naganem a Kanazawou) a na Kjúšú (mezi Hakatou a Kagoshimou). Existují plány na vybudování shinkansenové tratě z Honšú na Hokkaido (mezi Aomori a Sapporo).  

Letecká přeprava je v Japonsku velmi oblíbená a civilní letiště je u každého většího japonského města. Celkem je v provozu 98 letišť, ale pouze pět z nich patří mezi vládou uznaná mezinárodní letiště první kategorie, tj. vhodná pro mezinárodní leteckou dopravu. Hlavními leteckými dopravci v Japonsku jsou Japan Airlines (JAL) a All Nippon Airways (ANA). Obě společnosti provozují jak vnitrostátní, tak i mezinárodní přepravu.

Na vnitrostátních linkách se přepraví ročně přes cca 90 mil. cestujících, na mezinárodních linkách ročně 15 mil. cestujících. Přes 80 % cestujících v mezinárodní přepravě z a do Japonska využívá služeb japonských leteckých společností.

V nákladní přepravě činí podíl silniční dopravy 64 %, lodní dopravy 32 %, železnic 4 % a letecké dopravy pod 1 % (měřeno realizovanými tunokilometry). Významnou složkou přepravních výkonů je mezinárodní lodní doprava.

4.7.2 Spoje a telekomunikace

Do dubna 1985 byl domácí telekomunikační trh ovládán státním monopolem NTT (Nippon Telegraph and Telephone Public Corp.). Koncem 80. a v 90. letech došlo k jeho postupné deregulaci. Toto přechodné období bylo završeno v roce 1999, kdy byla NTT reorganizována v rámci jedné holdingové společnosti na dvě regionální a jednu mezinárodní společnost. Rozpad NTT urychlil vstup mnoha dalších soukromých telekomunikačních firem a cizího kapitálu do tohoto průmyslového odvětví.

Japonsko disponuje velmi rozvinutou telekomunikační sítí. Telefonní spoje jsou 100 % digitalizovány. Obrovský rozmach zaznamenaly v posledních letech mobilní telefony. V r. 2010 bylo v zemi v provozu 34 mil. pevných telefonních linek a 116 mil. mobilních telefonů. Největší vzestup zaznamenaly mobilní multimediální a multifunkční telefony třetí generace.

Značný je rozvoj mezinárodních telekomunikací s využitím satelitního spojení a optických kabelů s vysokou rychlostí přenosu hlasu a dat. Kvalita sítě je mimořádně vysoká a umožňuje využití také pro počítačový přenos. V r. 2010 bylo připojeno na internet přes 94 mil. obyvatel (78 % populace starší šesti let), z toho 17 mil. obyvatel využívalo super rychlého připojení pomocí optických kabelů. Využití počítačů v domácnostech je v Japonsku nižší než ve srovnatelně vyspělých zemích. Na druhou stranu se v posledních letech zvyšuje podíl (v současnosti již více než 80 %) populace, která přistupuje  k internetu prostřednictvím mobilních zařízení.  

Televizní vysílání je provozováno státní vysílací společností NHK a řadou soukromých stanic. Počet pozemních TV programů přijímaných v Tokiu je osm, existuje však možnost satelitního TV příjmu (několik provozovatelů s nabídkou 3–45 kanálů) a postupně se rozšiřuje nabídka kabelové TV. Nabídka rozhlasového vysílání je, např. v porovnání s USA, poměrně nízká a zahrnuje několik státních stanic (NHK Radio) na středních vlnách a místní stanice na FM. Japonská společnost NHK zajišťuje také vysílání televize i rozhlasu pro zahraničí.  Od r. 2005 je dostupné digitální vysílání na většině území Japonska, a to ve všech vysílacích formátech – pozemní, satelitní, kabelový a pro mobilní telefony. V r. 2011 bylo zcela ukončeno analogové vysílání.

Japonská pošta – Japan Post, která spravovala přibližně čtvrtinu veškerých osobních úspor obyvatelstva, byla důležitou součástí japonské finanční soustavy. V roce 2007 byla částečně privatizována do dvou finanční institucí – Japan Post Bank Co. a Japan Post Insurance Co. s tím, že 100 % vlastní stát. Úplná privatizace by měla být dokončena do r. 2017.

4.7.3 Energetika

Energetické zdroje

Japonsko je třetím největším spotřebitelem energie na světě. Nemá v podstatě žádné významné zásoby ropy a zemního plynu a celkově je z 83 % závislé na dovozech energie. Energetická soběstačnost je na úrovni 17 %. Japonsko je třetím největším světovým dovozcem ropy a prvním největším světovým dovozcem zkapalněného zemního plynu. Japonská vláda aktivně prosazuje politiku efektivního využívání energie s cílem zvyšování energetické bezpečnosti země a snižování emisí CO₂. Zatímco spotřeba energie se v Japonsku postupně plynule zvyšuje, množství primární energie na krytí rostoucí spotřeby je nižší než v ostatních vyspělých zemích - Japonsko je na předním místě na světě v oblasti efektivního využívání energie (má nízký poměr využívané primární energie k HDP).

Dodávka primární energie  (podíl v %)	2009	1995 (pro srovnání)
Ropa	45,7	54,8
Uhlí	20,7	16,5
Zemní plyn	17,5	10,9
Jaderná energie	11,4	11,9
Vodní energie	3,3	3,4
Ostatní	1,3	2,5

  Zdroj: METI (jap. Ministerstvo hospodářství, průmyslu a obchodu)

Ropa

Japonsko nemá potvrzené významnější naleziště ropy. Celkové domácí potřeby jsou téměř výhradně kryty dovozem. Po ropné krizi v sedmdesátých letech Japonsko přijalo úsporná opatření, představilo náhradní zdroje a zajistilo si stabilní ropné zásoby. Výsledkem je snížení ropné závislosti z 77,4 % v r. 1973 na dnešní úroveň cca 45 %. Dovozy surové ropy postupně klesají. V r. 2011 představovaly 208,9 mil. kl (kilolitrů), resp. 3,6 mil. barelů za den, což bylo o 3% méně než v r. 2010. To bylo vůbec nejméně za posledních 22 let, kdy v r. 1989 dosáhly úrovně 204,9 mil. kl. Ropu Japonsko dováží nejvíce ze zemí Blízkého východu (v pořadí 1. Saudská Arábie, 2. Spojené arabské emiráty, 3. Irán a 4. Kuvajt) a částečně z Jihovýchodní Asie (zejm. Indonésie).

Japonsko se zavázalo, že v důsledku sankcí proti Iránu v r. 2012 výrazněji sníží podíl dovážené ropy z této země. Spojené státy prozatím neuplatní vůči Japonsku a deseti zemím EU svůj nový zákon, který ukládá uvalit sankce na všechny zahraniční banky provádějící nákupy iránské ropy. Japonsko sice snižovalo v letech 2007–2011 podíl dovážené iránské ropy tempem o 11 % ročně, nicméně v r. 2011 byl podíl Iránu na celkových japonských dovozech surové ropy stále vysoký (8,7 %).

Plyn

Domácí roční produkce zemního plynu v r. 2011 představovala 3,3 mld. m³.Objevené zásoby se odhadují na 21 mld. m³. Hlavní zdroje jsou v Yufutsu na Hokkaidu (těží se cca 1,13 mil. m³/den) a Iwafune-Oki v prefektuře Niigata (cca 0,17 mil. m³/den). Domácí produkce se podílí pouze minimálně na celkových dodávkách plynu. Naprostá většina potřeb je kryta dovozem zkapalněného zemního plynu (LNG), jehož je Japonsko  vůbec největším světovým dovozcem (dováží cca 40 % z celkové světové produkce). 

V r. 2011 Japonsko dovezlo 83,4 mil. tun LNG, což představovalo výrazný meziroční více než 10% nárůst. K navýšení došlo v důsledku odstavení jaderných reaktorů (LNG je považováno za relativně nejčistší palivo pro tepelné elektrárny). LNG Japonsko nejvíce dováží z Indonésie, Malajsie, Austrálie a Kataru.

Uhlí

Japonsko má velmi malé zásoby uhlí, ve spotřebě je ale předním místě na světě. Po postupném uzavření uhelných dolů z důvodu nekonkurenceschopnosti je výhradně odkázáno na import. Japonsko je největším dovozcem uhlí a koksu na světě. Uhlí se dováží zejména z Austrálie dále z Indonésie, Kanady, Ruska a Číny. Dovoz uhlí v r. 2011 představoval 175 mil. tun, což bylo o 5 % méně než v r. 2010. 

Elektrická energie

Zhruba polovina primární energie je využita na výrobu elektrické energie. Instalovaný výkon v Japonsku je 281 GW (gigawattů), třetí největší na světě. Výroba elektřiny v r. 2009 (včetně soukromých výrobců) dosáhla 1 113 mld. kWh, spotřeba činila 1 003 mld. kWh.

Vodní a jaderné elektrárny (pozn.: v případě JE se rozumí v období před ničivou katastrofou, která Japonsko postihla 11. března 2011) byly hlavním zdrojem elektrické energie při základním zatížení energetického systému, uhelné a plynové elektrárny při střední zátěži a elektrárny na ropné deriváty a přečerpávací vodní elektrárny při energetické špičce.

Podíl na výrobě elektrické energie (2009): tepelná energetika 66,7 %; jaderná energetika 24,9 %; vodní energetika 7,5 % a další 0,9 %.

Klasická tepelná energetika

Japonsko má přibližně 181 GW (tj. cca 65 % celkového výkonu) instalovaného výkonu v tepelných elektrárnách. V zemi je 52 větších tepelných elektráren, tj. tepelných elektráren s výkonem nad 1 000 MW. Palivem je uhlí, zemní plyn a ropné deriváty.

Instalovaná kapacita v uhelných elektrárnách je 37 GW. Průměrná účinnost jap. uhelných elektráren je 41,8 %, to je nejvíce na světě. Do r. 2020 Japonsko plánuje postavit dalších 5 uhelných elektráren, méně než plánují ostatní rozvinuté země světa.

Jaderná energetika

Japonsko má třetí největší počet jaderných reaktorů na světě. V zemi je celkem 50 jaderných reaktorů (po havárii JE Fukušima Daiiči, během níž byly čtyři reaktory zničeny) v 17 lokalitách a celkovém instalovaném výkonu 46 GW. Z toho 24 reaktorů jsou tlakovodní reaktory typu PWR (20 dodaných Mitsubishi Heavy Industries a 4 Westinghouse) a 26 reaktorů jsou varné reaktory typu BWR (14 dodaných Toshibou, 9 Hitachi a 3 General Electric).

Tlak veřejnosti proti energii z jádra je vysoký. V současné době (31.3.2012) je v provozu pouze jeden jaderný reaktor, ostatní jsou dočasně odstaveny z důvodů kontroly a údržby. Úvahy o možných restartech odstavených reaktorů se liší.

Havárie JE Fukušima-Daiiči

JE Fukušima-Daiiči měla celkem 6 bloků. V době zemětřesení a tsunami byly bloky 4–6 odstaveny z důvodu pravidelné inspekce. Bloky 1–3 se po zemětřesení a tsunami automaticky zastavily , ale situace se okamžitě kriticky vyhrotila. Důvodem bylo přerušení dodávky elektrického proudu a úplné ztrátě dochlazování reaktorů 1–3. Následně v důsledku obnažení paliva a nárůstu tlaku v reaktorové nádobě (reaktory 1–3) a ztrátě vody v bazénech a přehřátí vyhořelého paliva (všechny bloky, zejm. blok 4) došlo k uvolnění většího množství radioaktivních látek do životního prostředí.

Nejkritičtější situace panovala na JE během prvních třech měsíců po katastrofě (březen–květen 2011). V období červen–září se objevily první náznaky stabilizace, když začalo docházet k poklesům úrovně radiace. V prosinci 2011 dle prohlášení japonské vlády byla situace s JE Fukušima stabilizována. Úplná demontáž poškozených reaktorů je úkol na dalších 30–40 let. Vážným problémem do budoucna zůstává zejména otázka vysoké jaderné kontaminace v širším okolí JE.

Vodní energetika

V Japonsku je 44 větších vodních elektráren, tj. elektráren s výkonem větším než 150 MW. Instalovaná kapacita ve vodních elektrárnách představuje 48 GW.

Energetický trh

Trh výroby a distribuce elektrické energie má mezi sebe rozděleno regionálně 10 hlavních soukromých elektrárenských společností. Konkurence mezi společnostmi je minimální, každá společnost se monopolisticky soustředí na svůj daný region. Prostor pro ostatní soukromé výrobce je omezený. Největší společností je TEPCO (Tokyo Electric Power Company), která kontroluje cca 30 % výroby veškeré elektrické energie v Japonsku. Společnost TEPCO byla označena jako hlavní viník havárie JE Fukušima Daiiči a v důsledku vysokých kompenzací za následky katastrofy se momentálně nachází ve velmi tíživé finanční situaci.

Energetická politika

Japonsko po Fukušimě přistoupilo k revizi své energetické politiky. Nástin nové koncepce bude představen v r. 2012.

Změna energetické politiky by se však neměla týkat jen ideálního nastavení vlastního energetického mixu, ve kterém zcela jistě dojde ke snížení závislosti na jaderné energetice. Situace zároveň volá po důslednější liberalizaci energetického trhu s cílem rozbití monopolních praktik a po masivních investicích například do efektivní rozvodné sítě.

Japonská vláda již potvrdila, že se mnohem více zaměří na větší získávání energie z alternativních zdrojů (dnes nízkých 10 %). Přínos z této oblasti je však otázka střednědobého a dlouhodobého horizontu a potřeby Japonska po ničivé katastrofě jsou vysoké okamžitě. V krátkodobém horizontu proto dojde k příklonu k některým z možných konvenčních paliv jako např. k relativně nejčistšímu LNG (kapalnému zemnímu plynu).

 

 

 

zpět na začátek

4.8. Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc

Objem rozvojové pomoci (ODA - Official Development Assistance) poskytované Japonskem kontinuálně klesá. Za tento stav je Japonsko vystaveno kritice mezinárodního společenství.  V novém rozpočtu na r. 2012 bylo na ODA přiděleno 561 mld. JPY (v r. 2011 to bylo 572 mld. JPY). Důvodem snižování výdajů na rozvojovou pomoc jsou rozpočtové restrikce v rámci probíhající konsolidace státních rozpočtových deficitů.

Japonsko se sice v r. 2002 spolu s dalšími 21 největšími dárci v rámci tzv. Konsensu z Monterrey zavázalo zvýšit do r. 2015 objem poskytované ODA na 0,7 % HDP, tomuto cíli se ale vzdaluje. V r. 2009 činil poměr ODA k HDP v případě Japonska 0,18 %, zatímco v r. 2005 stejný poměr představoval 0,25 %. Sledování tohoto ukazatele je důležité např. i v souvislosti se zájmem Japonska o stálé členství v Radě bezpečnosti OSN.

Jediným japonským poskytovatelem ODA je Japan International Cooperation Agency (JICA). Poskytnutá bilaterální ODA v r. 2009 přestavovala 6,08 mld. USD, což bylo 63,6 % z celkové poskytnuté pomoci. Japonský příspěvek mezinárodním institucím činil 3,48 mld. USD, tzn. zbylých 36,6 %.

Teritoriálně většina japonské rozvojové pomoci v r. 2009 směřovala do asijských zemí (cca 36 %). Dalšími významnými příjemci byly země Afriky (23 %), Blízkého východu (8 %) a Latinské Ameriky (2 %).  

Více o japonské rozvojové pomoci lze nalézt na: http://www.mofa.go.jp/policy/oda/index.html.

 

zpět na začátek

Patičkové menu

Katalog odkazů | Přístupnost | Kontakt | Mapa stránek | Právní výhrada | FAQ | O portálu