Japonsko: Vnitropolitická charakteristika

© Zastupitelský úřad Tokio (Japonsko)

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Japonsko je konstituční monarchií s nejstarším parlamentním systémem ve východní Asii. Historie japonského zákonodárného shromáždění sahá do roku 1889, kdy byla císařem Meiji vyhlášena nová ústava, která konstituovala vznik prvního císařského parlamentu.

K zásadní historické změně s dalekosáhlými důsledky pro následný vývoj došlo po druhé světové válce, kdy byla 3. listopadu 1946 vyhlášena nová ústava. Tato ústava byla do značné míry ovlivněna tlakem západních mocností a vytvořila podmínky pro rozvoj japonské společnosti směrem k demokracii a modernímu státu. Je založena na principech suverenity, pacifismu a respektování lidských práv. Vedla též k demilitarizaci a demonopolizaci Japonska. Na adrese http://www.solon.org/Constitutions/Japan/English/english-Constitution.html lze nalézt její úplný anglický překlad.

2.1.1 Zákonodárná moc

Zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament (The National Diet of Japan, Kokkai). Dolní komora parlamentu (House of Representatives, Shugi-in) má 480 členů volených na čtyři roky. 300 poslanců je voleno v jednomandátových volebních obvodech a 180 podle principu poměrného zastoupení v 11 volebních obvodech pokrývajících celé území Japonska.

Horní komora (House of Councillors, Sangi-in) má 242 členů, z nichž 96 je voleno podle principu poměrného zastoupení v jednom celonárodním volebním obvodu a 146 poslanců je voleno ve 47 volebních obvodech (za každý 2–8 zastupitelů) totožných s prefekturami. Funkční období je šestileté, volby se konají každé tři roky a týkají se vždy poloviny všech mandátů.

Dolní komora má oproti Horní komoře silnější postavení a pro některé akty vůbec nepotřebuje její souhlas (výběr premiéra, schvalování státního rozpočtu, schvalování mezinárodních smluv). Volební právo mají občané starší 20 let.

Obě sněmovny jsou usnášeníschopné pouze v případě, že je přítomna alespoň třetina jejich členů. K přijetí většiny návrhů postačuje souhlas prosté většiny všech přítomných poslanců s výjimkou případů, kdy je nutný souhlas kvalifikované (dvoutřetinové) většiny. Dolní komora může kvalifikovanou většinou přehlasovat Horní komoru.

Řádné zasedání parlamentu trvá 150 dní a začíná v polovině ledna, kdy ho slavnostně zahajuje císař. Toto zasedání je v případě nutnosti možné jednorázově prodloužit. Vláda také může svolat mimořádné parlamentní zasedání.

Další informace lze nalézt např. na: http://www.shugiin.go.jp/index.nsf/html/index_e.htm

2.1.2 Výkonná moc

Nejvyšším výkonným orgánem je vláda, která je sestavována na základě poměru sil v Dolní komoře parlamentu. V čele vlády stojí premiér – od 30. 8. 2011 je premiérem předseda Demokratické strany Japonska (Democratic Party of Japan, DPJ) Yoshihiko Noda – jenž musí být členem Dolní komory parlamentu a musí to být civilista. Členy vlády jsou dále ministři, kteří stojí v čele ministerstev, a vedoucí ústředních úřadů podřízených Úřadu vlády (ve většině případů se jedná o tzv. státní ministry). Podle současného zákona počet ministrů a státních ministrů včetně tzv. hlavního tajemníka vlády nesmí přesáhnout 17. Vláda je odpovědná parlamentu. Jednotlivé ministry a státní ministry jmenuje premiér. V případě uvolnění místa premiéra, prvního zasedání parlamentu po proběhnuvších všeobecných volbách do Dolní komory či vyslovení parlamentní nedůvěry musí vláda jako celek podat demisi.

Předseda vlády předkládá parlamentu návrhy zákonů a je povinen informovat parlament o všeobecných národních i mezinárodních záležitostech. Zvláštní postavení má tzv. hlavní tajemník vlády („Chief Cabinet Secretary"), který funguje de facto jako místopředseda vlády se zodpovědností za řádný chod vlády a koordinaci spolupráce mezi resortními ministry (de iure funkce místopředsedy vlády neexistuje).

Další informace lze nalézt např. na: http://www.kantei.go.jp/foreign/index-e.html a http://www.cao.go.jp/index-e.html.

2.1.3 Soudní moc

Nejvyšším orgánem soudní moci je Nejvyšší soud. Jeho členy jmenuje vláda a jeho předsedu na doporučení vlády jmenuje císař. Soudy nižší úrovně jsou vrchní soudy (8), okresní soudy (50), rodinné soudy (50) a soudy rozhodující ve zkráceném řízení (438). Soudce nižší úrovně jmenuje vláda na základě nominací Nejvyššího soudu.

Další informace lze nalézt např. na: http://www.courts.go.jp/english/.

2.1.4 Hlavní politické strany

Současný systém politických stran se v Japonsku zformoval po druhé světové válce v souladu s novou japonskou ústavou. K hlavnímu rozdělení japonské politické scény došlo v roce 1955, kdy vznikly dva politické tábory vedené Liberálně demokratickou stranou (LDP) a Japonskou socialistickou stranou (JSP). Tehdejší rozdělení politické scény na LDP a její spojence na jedné straně a opozici vedenou JSP (resp. jejími pozdějšími nástupci) na straně druhé přetrvává prakticky do současnosti. V japonském Parlamentu je nyní zastoupeno jedenáct politických stran -  Liberálně demokratická strana,  Demokratická strana Japonska, Nové Komeito, Japonská komunistická strana, Sociálně demokratická strana, Strana Kizuna, "Vaše strana" , Nová lidová strana, Strana úsvitu, Daiči - Praví demokraté a Strana nové obrody. Bez zastoupení v Parlamentu  jsou menší politické strany jako např. Strana práce (Labor Party, LaP, jap. Nihon-ródó-tó) a New Socialist Party of Japan  (jap.  Šin-šakai-tó).

Tradičně nejsilnější politickou stranou byla od svého vzniku v roce 1955 do předčasných parlamentních voleb v roce 2009 Liberálně demokratická strana (Liberal Democratic Party, LDP, jap. Jiyu Minshuto). Navzdory svému jménu reprezentuje konzervativní část společnosti. LDP vládla nebo byla součástí koaliční vlády nepřetržitě od roku 1955 s krátkou přestávkou v první polovině 90. let, od roku 2009 je největší opoziční stranou. Politika LDP tradičně spočívá v podpoře a rozvoji japonského demokratického systému, ochraně soukromého vlastnictví a podpoře hospodářské prosperity sladěním zájmů a aktivit soukromého a veřejného sektoru, upevňování tradičních japonských sociálních jistot a uskutečňování mírové zahraniční politiky založené zejména na bezpečnostní spolupráci s USA. V současné době je LDP druhou největší politickou stranou v obou komorách japonského parlamentu po DPJ (viz níže). Předsedou LDP je Sadakazu Tanigaki.

Strana Nové Komeito (New Komeito, NK jap. Komeito) tvořila do září 2009 vládní koalici spolu s LDP. Vznikla v roce 1964 jako politická složka náboženské organizace Soka Gakkai, která sdružuje přívržence buddhistické sekty Nichiren. V roce 1967 strana New Komeito vyhlásila nezávislost na náboženských doktrínách, nadále se však hlásí k myšlenkám a působení organizace Soka Gakkai. Současným předsedou strany  New Komeito je Natsuo Yamaguchi.

Hlavní opoziční parlamentní stranou byla do září 2009  Demokratická strana Japonska (Democratic Party of Japan, DPJ, jap. Minshuto). Vznikla v roce 1960 jako netřídní, lidová strana s cílem „prosazovat alternativní společenské zřízení nahrazující kapitalismus i pravicové a levicové totalitní systémy“. Od srpna 2011 je předsedou DPJ Yoshihiko Noda.  Strana se trvale profiluje jako programově mimo tradiční dichotomii pravice-levice. Odmítá extrémní ideologie a usiluje o „pokojné vytvoření sociálně spravedlivé společnosti zachovávající demokratické principy“. Po volebním úspěchu v červenci 2007 se DPJ stala největší politickou stranou Horní komory japonského parlamentu, toto postavení si přes neúspěch v červencových volbách v roce 2010 udržela. Po předčasných volbách v srpnu 2009 se stala rovněž největší politickou stranou Dolní komory a stranou vládní.

Strana Kizuna (pozn.: Kizuna znamená pouta či přeneseně soudržnost) je nová strana, kterou v lednu 2012 utvořilo 9 bývalých členů vládní strany DPJ. Na rozdíl od DPJ má strana výraznější levicovou orientaci, profiluje se opozicí ke zvyšování daní a proklamovanou potřebou ochrany domácích zemědělců. Předsedou je poslanec Akira Uchiyama.

Další parlamentní opoziční stranou byla do září 2009 Sociálně demokratická strana (Social Democratic Party of Japan, SDP, jap. Shaminto), která vznikla v roce 1996 transformací původní Japonské socialistické strany (JSP). Strana usiluje o „vytvoření socialistické společnosti cestou pokojné a demokratické revoluce při zachování současné ústavy“.  Předsedkyní SDP je Mizuho Fukushima. Od září 2009 do května 2010 byla SDP součástí vládní koalice s DPJ a PNP (The People´s New Party - Nová lidová strana) nyní opět v opozici.

Opoziční stranou s nejdelší tradicí a stabilní politickou silou je Japonská komunistická strana (Japanese Communist Party, JCP,  jap. Nihon Kyosanto),  která vznikla již v roce 1922 jako ilegální podzemní hnutí. Po druhé světové válce byla legalizována a stala se trvalou součástí japonské politické scény. JCP usiluje o „vytvoření komunistické společnosti cestou nejprve demokratické a poté socialistické revoluce“. Současným předsedou ústředního výboru strany je Kazuo Shii. Voličská základna strany patří mezi nejstabilnější a nejvěrnější, i když ne zdaleka mezi nejsilnější, přesto si strana zachovává v parlamentu stabilní, i když ne příliš významné zastoupení.

"Vaše strana" (Your Party) vznikla v létě 2009 oddělením od LDP. Jejím předsedou je někdejší ministr ve vládě premiéra Fukudy (2007 - 2008) Yoshimi Watanabe. Hlavním programovým cílem strany, která sama sebe charakterizuje jako konzervativně liberální s důrazem na ekonomický libelarismus, je menší vláda a státní byrokratický aparát s omezenými pravomocemi. (Pozn. - japonský název strany "Minna no Tó" doslovně znamená "Strana každého", anglický překlad Your Party prosazuje sama strana.)

Strana úsvitu (Sunrise Party) vznikla na jaře 2010 ze seniorních poslanců LDP. Jejím prvním předsedou byl někdejší ministr ve vládách premierů Abeho a Asa (2006 - 2007 a 2008 - 2009) Kaoru Yosano, který v lednu 2011 stranu opustil a stal se ministrem pro ekonomiku a fiskální politiku v současné vládě DPJ. Nyní je předsedou strany Takeo Hiranuma. Proklamovanou ideologií strany je národně-sociální konzervatismus a japonský nacionalismus.

Nová lidová strana (The People´s New Party, PNP, jap. Kokumin Shinto) byla založena v srpnu 2005 několika bývalými členy LDP poté, co byl schválen návrh zákona o privatizaci japonských poštovních služeb předložený  premiérem Koizumim.  Předsedou této strany pravého středu je Shizuka Kamei. Platforma PNP, kterou byla původně opozice proti privatizaci japonské pošty,  byla rozšířena o ideály veřejné služby, ochrany práv občanů a vytváření „přívětivé a přátelské politiky”. Strana se převážně orientuje na voličskou základnu japonského venkova, od roku 2009 je součástí vládní koalice.

2.1.5 Složení parlamentu

Rozložení sil v Dolní komoře parlamentu
 2000200320053/2012
Demokratická strana Japonska (DPJ) 127 177 112 291
Liberálně demokratická strana (LDP) 233 237 295 120
Nové Komeito (NK) 31 34 31 21
Japonská komunistická strana (JCP) 20 9 9

9

Kizuna - - -

Sociálně-demokratická strana (SDP) 19 6 7 6
"Vaše strana" (Your Party) - - - 5
Nová lidová strana (PNP) - - 6 5
Strana úsvitu (Sunrise Party) -    -     - 2
Daiči - Praví demokraté - - - 3
Nezávislí 21 13 20

8

uvolněná křesla      

 1

 

Rozložení sil v Horní komoře parlamentu
 2001200420053/2012
Demokratická strana Japonska (DPJ) - - 83 104
Liberálně demokratická strana (LDP) 65 49 112 86
Nové Komeito 13 11 24 19
"Vaše strana" (Your Party) - - - 11
Japonská komunistická strana (JCP) 5 4 9 6
Sociálně-demokratická strana (SDP) 3 2 6 4
Nová lidová strana (PNP) - - 4 4
Daiči - Praví demokraté - - - 3
Strana nové obrody (New Renaissance Party) - - - 2
Nezávislí 2 5 4 4

 

 

zpět na začátek

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

Hlavou státu je císař, který je symbolem Japonska a jednoty jeho obyvatel. V současnosti již císař dle ústavy nedisponuje suverénní výkonnou mocí a jeho úloha je především protokolární. Ve spolupráci s vládou a s jejím souhlasem vykonává především následující činnosti: vyhlašuje ústavní změny, zákony, vládní nařízení, státní smlouvy, svolává parlament, rozpouští Dolní sněmovnu, vyhlašuje všeobecné parlamentní volby, na doporučení parlamentu jmenuje premiéra a na doporučení vlády předsedu Nejvyššího soudu, potvrzuje jmenování a odvolání ministrů, státních ministrů, velvyslanců a některých dalších činitelů, uděluje vyznamenání, potvrzuje ratifikace mezinárodních smluv a některé další právní dokumenty, přijímá státní návštěvy a vykonává další protokolární funkce. Pravomoci císaře může měnit parlament prostřednictvím ústavních dodatků. Císařský trůn se dědí v mužské linii. Od roku 1989 je hlavou státu císař Akihito, jehož panovnická éra se nazývá Heisei. Od počátku císařské éry se vždy počítá japonský letopočet. Například rok 2012 je v japonsku paralelně uváděn jako 24. rok éry Heisei. Další informace lze nalézt např. na: http://www.kunaicho.go.jp/eindex.html.

 

zpět na začátek

2.3. Složení vlády

Od vítězství někdejší dlouhodobě opoziční DPJ v předčasných parlamentních volbách 31. 8. 2009 je tato strana vůdčí stranou vládní koalice s PNP (People´s New Party), do května 2010 rovněž s SDP (Social Democratic Party). Od 30.8. 2011 je premiérem předseda DPJ Yoshihiko Noda.  

Složení japonské vlády k 13. lednu 2012
FunkceJménoPol. strana
Předseda vlády Yoshihiko NODA DPJ
Místopředseda vlády Katsuya OKADA DPJ
(+Ministr pro administrativní reformu)     
(+Ministr pro celkovou sociální a daňovou reformu)    
(+Ministr pro reformu státní správy)    
(+Státní ministr pro revitalizaci)    
Ministr vnitřních záležitosti a komunikace Tatsuo KAWABATA DPJ
(+Státní ministr pro Okinawu a severní oblasti)    
(+Státní ministr pro podporu regionální samosprávy)    
(+Státní ministr pro regionální revitalizaci)    
Ministr spravedlnosti Toshio OGAWA DPJ
Ministr zahraničních věcí Koichiro GEMBA DPJ
Ministr financí Jun AZUMI DPJ
Ministr školství, kultury, sportu, vědy a techniky Hirofumi HIRANO DPJ
Ministryně zdravotnictví, práce a sociálních věcí Yoko KOMIYAMA DPJ
Ministr zemědělství, lesnictví a rybolovu Michihiko KANO DPJ
Ministr hospodářství, obchodu a průmyslu Yukio EDANO DPJ
(+Státní ministr pro korporace podporující kompenzaci po jaderné havárii)    
(+Ministr pro hospodářská opatření po jaderné havárii)    
Ministr pevniny, infrastruktury, dopravy a turistiky Takeshi MAEDA DPJ
(+Ministr pro otázky oceánu)    
Ministr životního prostředí Goshi HOSONO DPJ
(+Ministr pro obnovu a prevenci jaderných havárií)    
(+Státní ministr pro jadernou politiku)    
Ministr obrany Naoki TANAKA DPJ
Vedoucí tajemník vlády Osamu FUJIMURA DPJ
Ministr pro rekonstrukci Tatsuo HIRANO DPJ
(+Ministr pro celkovou revizi opatření po velkém zemětřesení ve východním Japonsku)    
Státní ministr pro otázky spotřebitelů Jin MATSUBARA DPJ
(+Ministr pro otázku unesených občanů)    
(+Předseda Výboru národní bezpečnosti)    
Ministr pro poštovní reformu Shozaburo JIMI PNP
(+Státní ministr pro finační služby)    
Ministr pro státní politiku Motohisa FURUKAWA DPJ
(+Státní ministr pro hospodářskou a fiskální politiku)    
(+Státní ministr pro vědecko-technickou politiku)    
(+Státní ministr pro vesmírnou politiku)    

Státní ministr pro krizové řízení

Masaharu NAKAGAWA

DPJ 

(+Státní ministr pro stárnoucí společnost a rovné příležitosti)

 

 

 

zpět na začátek

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)


Pomohla Vám informace? Ano Částečně Ne