Jihoafrická republika: Ekonomická charakteristika země

© Zastupitelský úřad Pretoria (Jihoafrická republika)

4.1. Zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok, předpověď dalšího vývoje

JAR je ekonomicky nejvýznamnější zemí Afriky, ačkoliv na tvorbě celosvětového HDP se podílí pouze 0,5 %. Význam jihoafrické ekonomiky v rámci afrického kontinentu je zřejmý z toho, že na ní připadá 23 % kontinentálního HDP a 21,2 afrického exportu, přestože zaujímá pouze 4 % plochy a tvoří 6 % populace kontinentu. V JAR se vyrobí víc než 50 % celkové energie kontinentu a připadá na ní téměř 60 % všech telefonních linek a cca 50 % internetových připojení. Také rozsah infrastruktury (železnice, silnice, přeprava zboží přes jihoafrické přístavy a letiště) mnohonásobně překračuje africký průměr. Velmi významnou roli hraje i finanční sektor, který je velmi silný a např. Johannesburská burza cenných papírů (JSE) patří mezi 20 největších burz na světě.

Jihoafrická republika je často charakterizována jako motor rozvoje v Africe a to ve smyslu, že se všeobecně věří, že ekonomický růst v JAR má výrazný vliv na růst i v ostatních afrických zemích. Vychází se přitom z poměrně velké ekonomické síly JAR a z jejích rozšiřujících se a prohlubujících se vztahů s ostatními africkými ekonomikami. Vliv jihoafrické ekonomiky se projevuje několika způsoby - mezinárodním obchodem, investicemi, transferem technologií, ale i příkladem dobrého vládnutí nebo vedoucí úlohou v politických a ekonomických iniciativách kontinentu. SB a MMF odhadují, že ekonomický růst v JAR má pozitivní dopad na růst v dalších afrických zemích. Každý růst jihoafrické ekonomiky o 1% se odráží v ekonomickém růstu zbytku subsaharské Afriky o 0,5–0,75 %.

JAR je největším investorem v Africe. V letech 1998–2002 se jihoafrické přímé a portfolio investice rovnaly v průměru 5% HDP afrických zemí. Tento podíl byl výrazně vyšší u sousedních zemích, kde se investice JAR rovnaly 9-20% HDP těchto zemí. V roce 2002 tak byl procentuální poměr jihoafrických investic k HDP vybraných zemí následující:

  • Mosambik 22 %
  • Mauricius 15,6 %
  • Lesotho 11,7 %
  • Namíbie 10,1 %
  • Svazijsko 5,3 %, ale např. Zimbabwe pouze 0,6 % a Nigérie 0,0 % (aktuálnější hodnoty než za rok 2002 nejsou k dispozici).

Významnými jihoafrickými investory do ostatních afrických zemí jsou především státní investiční společnost Industrial Development Corporation (IDC - má v 28 afrických zemí 89 projektů), státní a polostátní firmy, a to energetický koncern Eskom, provozovatel železniční dopravy Spoornet a výrobce vojenské a letecké techniky Denel, patří k největším zahraničním investorům do ostatních zemí Afriky. Ze soukromého sektoru jsou nejaktivnější firmy De Beers, která investuje do společných podniků s vládami afrických zemí na těžbu diamantů (Botswana, Namibie a další), a nadnárodní důlní společnost AngloAmerican (těžba drahých kovů a dalších nerostů).

Oproti roku 2006 tempo růstu HDP v roce 2007 stouplo, když HDP vzrostl o 5,3 %, což je nejlepší výsledek za poslední roky (v roce 2004 byl vykázán růst podle opravených výsledků 4,5 %) a očekává se udržování tempa růstu na úrovni 4,5 % v letech 2007 až 2010 a 6 % v letech 2010 až 2014. Ve druhém kvartále 2006 byl však oproti očekávání zaznamenán vyšší růst, a to o 5,1 %, ve III. kvartále meziroční tempo růstu HDP opět pokleslo na 4,7 % a ve IV. kvartále na pouhých 3,8 %. Meziroční nárůst v lednu 2008 byl 5,5% a to i přes výpadek v těžebním průmyslu.

Růst inflace včetně hypoték (CPIX) dosáhl v roce 2005 hodnoty 3,9 % v porovnání se 4,3 % v roce 2004 a 6,7 % v roce 2003. V roce 2006 byl především díky růstu cen pohonných hmot zaznamenán nárůst inflace CPIX, která dosáhla hodnoty 4,6 %. Rovněž v roce 2007 inflace rostla; v lednu 5,3 %, v únoru 4,9 %, v březnu 5,5 %, v dubnu 6,3 %, v květnu 6,4 %, v červnu 6,4 %, v červenci 6,5 %, v srpu 6,3 %, v září 6,7%, v říjnu 7,3%, v listopadu 7,9% a v prosinci 8,6%, přičemž roční růst inflace byl 6,5%. Tento trend pokračuje i v roce 2008, kdy růst inflace je následující: v lednu 8,8%, v únoru 9,4% a v březnu již dosáhla 10,1%.

V roce 2007 došlo ke čtyřem změnám úrokové míry. Centrální banka SARB zvýšila v červnu 2007 sazbu o 0,5 % na 9,5 %, v srpnu 2006 o dalších 0,5 % na 10,00 %, v říjnu přišlo další zvýšení na 10,5% a poslední bylo v prosinci rovněž o 0,5% na 11,00% čímž se zvýšila prime rate bank na 14,5 %. V roce 2008 došlo zatím k jednomu zvýšení úrokové míry a to v dubnu o 0,5% na 11,5%. Prime rate bank se tak zvýšil na 15,00%.

Kurz randu (ZAR) oproti významnému posilování v předchozích letech - 2004 o 18 %, 2003 28 %, 2002 o 43 % vykázal určitý pokles. Počátkem ledna 2005 kurz činil 5,633 randu/1 USD a koncem prosince 2005 dosáhl hodnoty 6,32 za 1 USD. Počátkem roku 2006 opět posílil, avšak v průběhu září došlo ke značnému poklesu na dvouleté minimum 7,76 za 1 USD. V roce 2007 se kurz pohyboval mezi hodnotami 6,43 až 7,78 randu/1 USD. Počátkem roku 2008 se dostal ke hranici 8,00 randů za 1 USD a pětiletého minima dosáhl počátkem března, kdy byl kurz 8,12 randu za 1 USD. Od té doby počal rand opět zpevňovat a v současné době se pohybuje kolem 7,67 až 7,75 randu/1 USD. Předpovědi na zbytek roku 2008 se velice různí. Část ekonomů pod vlivem rozšiřujícího se schodku běžného účtu platební bilance (nyní 6,4 % HDP), omezení těžby surovin v důsledku energetické krize a vlivu růstu cen ropy očekává jeho další oslabení až na cca 7,9 až 8,15 za 1 USD. Jiní zase odhadují jeho ustálení na hodnotě 7,5 až 7,9 za 1 USD.

Díky relativně silnému randu také vzrostly hrubé zahraniční rezervy centrální banky SARB. V 2006 se devizové rezervy zvýšily o 125 mil. USD a v prosinci 2006 se zvýšily o dalších 664 mil. USD, čímž se celkové rezervy zvýšily na hodnotu 20,65 mld USD.

Řada ekonomů se shoduje v tom, že z dlouhodobého pohledu je vývoj HDP značně ovlivněn pandemií AIDS, protože může tato choroba do roku 2015 snížit počet ekonomicky aktivního obyvatelstva o 4 mil. ze současných 18,5 mil. Odhaduje se, že kvůli pandemii AIDS se sníží růst HDP ročně o 0,5 až 1 %.

Jedním z hlavních nepříznivých ukazatelů zůstává nezaměstnanost, která dle oficiálních jihoafrických statistik dosáhla v září 2006 hodnoty 27,3 % (mírný růst oproti září 2005 o 0,5 %). Podle mezinárodních metodik výpočtu nezaměstnanosti se však neustále pohybuje na hranici 40 %.

Jako jednu z priorit si vládní ekonomická politika klade za cíl zvýšit podíl vlastnictví původního černošského obyvatelstva (tzv. „historicky znevýhodnění Jihoafričané“) v ekonomických subjektech, a to ať privatizovaných státních podnicích, tak i existujících soukromých firmách. Tato politika se nazývá „Black Economic Empowerment“ (BEE) a její plnění je sledováno přímo úřadem prezidenta Mbekiho. V rámci této politiky byla v roce 2002 vydána „důlní charta“ v odvětví těžebního průmyslu a v roce 2003 „finanční charta“ v finančním sektoru. V roce 2004 byly vypracovány charty v odvětvích informačních a komunikačních technologií, zemědělství, stavebnictví a v sektoru vlastnických práv. Proces dále pokračuje i v roce 2007.

Jedná se v podstatě o politický pokus podporovat růst ekonomického vlivu tzv. „historicky znevýhodněných Jihoafričanů“ (původní obyvatelstvo černé pleti). Již dříve byly zaznamenány podobné aktivity v zakládání společných podniků a tzv. „empowerment“ ujednání, avšak byly podloženy finančním zázemím a zkušenostmi. Existují obavy, že snaha vlády dodržet stanovené náročné cíle povede v budoucnosti k zakládání obdobných ujednání avšak bez finančního zázemí, což utlumí investice do jihoafrické ekonomiky. Proto bude nutné citlivě brát na vědomí i názory ostatních investorů, aby taková „empowerment“ ujednání nepůsobila zánik existujících firem. Někteří ekonomové již varují, že by důsledné trvání vlády na plnění cílů chart BEE za každou cenu mohlo vést k poklesu růstu ekonomiky.

Politika BEE má vytýčeny následující cíle:

  • vypracování Globální transformační charty, upravující podíl BEE v existujících firmách (např. v důlním průmyslu již byl stanoven „důlní chartou“ podíl 26 % během 10 let), který umožní flexibilitu podle jednotlivých odvětví ekonomiky
  • rozvoj malého a středního podnikání a družstevního sektoru, kam bude směrováno více zdrojů a bude větší podpora příslušných podnikatelských komor a organizací pro rozvoj podnikání, a podpora bude také směrována na podnikání žen
  • komunální půda - bude dopracován Zákon o komunální půdě, což přinese jistotu vlastnictví půdy pro venkovské komunity a podpoří rozvoj malé a družstevní zemědělské výroby „mikro“ úvěry - vládou byl ustaven Vrcholný fond (Apex Fund) pro poskytování malých úvěrů pro skupinu obyvatel s nižší životní úrovní.

Ministerstvo obchodu a průmyslu vypracovalo v roce 2003 zákonnou úpravu BEE, která má upravovat rámec této politiky. Tento široce pojatý zákon, tzv. „Broad-based Black Economic Empowerment Bill“, byl podepsán prezidentem Mbekim koncem října 2003 a vstoupil v platnost. Je zásadním právním dokumentem, který dává široký rámec pro vytváření a realizaci politiky BEE. Zákon ustanovuje nástroje pro provádění, sledování vývoje a případné úpravy procesu BEE. Jsou to:

  • založení „Poradního výboru BEE“ (BEE Advisory Council) jakožto poradního orgánu umožňujícího účastníkům procesu participaci při formulování, sledování a realizaci politiky BEE; možnost vydání „Kodexy dobrého postupu“ (Codes of Good Practice), upravujícího postup procesu BEE, ministrem příslušného resortu;
  • úprava způsobilosti ministra příslušného resortu vydávat směrnice pro vytváření příslušných „transformačních chart“, obsahujících nejen specifická opatření pro provádění BEE politiky v resortu, ale také konkrétní cíle transformace, a publikovat schválenou transformační chartu ve vládním věstníku;
  • „Listina o strategii“ (Strategy Document), publikovaná v březnu 2003, vytváří pružný, ale závazný nástroj pro provádění politiky BEE a řízení účasti veřejného i soukromého sektoru v tomto procesu.

Koncem roku zveřejnilo Ministerstvo obchodu a průmyslu 2 fáze Kodexů dobrého postupu BEE, a to v listopadu 2005 první fázi, zahrnující pojmový rámec, měřítka vlastnictví a kontrolu managementu, a 20. 12. 2005 druhou fázi, zahrnující definice „tabulkových stavů“ pro realizaci preferenčních zakázek, spravedlnost při zaměstnávání, rozvoj dovedností, podnikový rozvoj, kvalifikaci malých podniků. Ve druhé fázi se také stanovuje do jaké míry musí vyhovět „tabulkovým stavům“ i státní podniky a multinacionální společnosti. Státní podniky musí vyhovět všem stanoveným kritériím mimo vlastnictví. Multinacionální společnosti naproti tomu mají výjimku z povinnosti odprodat podíl BEE akcionářům.

Ekonomika JAR je příkladem „duální ekonomiky“, kde je značný rozdíl mezi „základní“ („first“) ekonomikou, která vykazuje růst a je zařazena do globální ekonomiky, a „druhou“ („second“) ekonomikou, která je představována nezaměstnaným venkovským černošským obyvatelstvem, žijícím na hranici bídy, jejichž jedinými příjmy jsou převody od rodinných příslušníků zaměstnaných v „základní ekonomice“, případně dary vládních i nevládních institucí. V současné době klade vláda značný důraz na rozvoj této „druhé ekonomiky“, kterou považuje za dědictví kolonialismu a apartheidu.

Z těchto důvodů vznikla iniciativa AsgiSA („Accelerated and Shared Growth Initiative for South Africa“ - Iniciativa urychleného a sdíleného růstu pro Jižní Afriku), která vyžaduje „Accelerate“ (urychlit) tempo růstu HDP a vytvořit „Shared“ (sdílenou) ekonomiku prostřednictvím cílených intervencí do „Second“ (druhé) ekonomiky. AsgiSA by tak měla přispět k postupnému růstu „druhé ekonomiky“ prostřednictvím rozvojových programů černošských komunit na venkově, které by měly přinést pokles chudoby a růst zaměstnanosti původního černošského obyvatelstva.

Z toho vyplývají cíle AsgiSA:

  • snížení chudoby na polovinu do roku 2014;
  • snížení nezaměstnanosti na polovinu do roku 2014
  • v první fázi (2004–09) dosažení průměrného růstu HDP o 4,5 %
  • ve druhé fázi (2010–2014) dosažení průměrného růstu HDP nejméně o 6 %

Překážkami, které mohou ovlivnit dosažení cílů, jsou nestálost kurzu randu, vysoké náklady, efektivita a kapacita logistického systému (infrastruktury), nedostatek kvalifikované pracovní síly, bariéry vstupů a omezení pro vznik konkurenčního prostředí (telekomunikace a energetika - odklady demonopolizace trhu), regulační prostředí především ve vztahu k malých a středním podnikům, kapacita státní správy a v neposlední řadě kriminalita. S tím úzce souvisejí vytyčené oblasti intervencí v oblastech makroekonomických otázek, intervencí do „druhé ekonomiky“, vládnutí a dodávek služeb (rozvoj kapacit), infrastrukturních programů, sektorových strategií a kvalifikačních strategií.

Iniciativa AsgiSA stanovuje v rámci sektorových investičních strategií tři prioritní sektory - turistický ruch (strategie rozvoje byla již schválena - 100 tis. nových pracovních míst k současným 400 tis., cílem je 10 mil. turistů oproti současným 7 mil., podíl na tvorbě HDP 7 %), outsourcing a off-shoring podnikatelských procesů (BPO&O - strategie rozvoje byla již schválena - 35 tis. nových pracovních míst k současným 6 tis., diverzifikace sektoru - v současné době je činnost soustředěna na tzv. „telefonní centra“ - soustředit se na finanční sektor a telekomunikace) a výroba biopaliv (návrh strategie má být hotov do konce roku 2006). Dalšími rozvojovými sektory jsou zemědělství a pozemková reforma, výroba chemikálií, tzv. „kulturní" průmysl (kinematografie), zpracování nerostných surovin a lesnictví.

Jednou z hlavních překážek je nízká kvalifikace pracovní síly, především v druhé ekonomice. Z tohoto důvodu vznikla v březnu 2006 iniciativa JIPSA („Joint Initiative on Priority Skills Acquisition“ - Společná iniciativa při získávání prioritních kvalifikací), která se soustřeďuje na získávání prioritních a nedostatkových odborností a určení překážek v procesu získávání kvalifikace. JIPSA je středně až krátkodobou intervencí na 18 měsíců. Jedním z problémů vytýčených v rámci JIPSA je i nedostatečná zkušenost absolventů škol a umístění nezaměstnaných absolventů. JIPSA v tomto směru specifikuje krátkodobá opatření na bázi pracovní výuky („work based training“) formou umístnění na 6 měsíců až 1 rok do místních i zahraničních podniků s cílem získání zkušeností.

Klesající, ale stále značný podíl na tvorbě HDP si udržuje zemědělství, kde negativně působí prudké změny klimatických podmínek. Jihoafrické zemědělství má dva sektory. Vyspělé, převážně bělošské, farmářství orientované na tržní produkci, a naproti tomu zaostalá rodinná hospodářství černošských obyvatel. Bílí farmáři vlastní většinu kvalitní půdy. Vláda se proto snaží o realizaci pozemkové reformy.

Pozemková reforma v JAR má tři základní pilíře, pro které byly stanoveny následující cíle:

  • Redistribuci půdy, která má za cíl umožnit širší přístup černošské většiny k půdě a která měla dosáhnout 30 % zemědělské půdy. V této oblasti se již zpracovává v rámci procesu BEE (Black Economic Empowerment - posílení ekonomického vlivu historicky znevýhodněného černošského obyvatelstva) tzv. „zemědělská charta“, která nově stanoví cíle procesu.
  • Restituci půdy, která má za cíl znovu nabýt půdu ztracenou na základě rasistických diskriminačních zákonů a praktik od roku 1913, případně vydat alternativní kompenzaci. Tento proces měl být dokončen během 5 let, nový termín dokončení procesu byl stanoven na konec roku 2005, avšak ministryně zemědělství a pozemkové reformy pí Didiza již ohlásila prodloužení termínu na rok 2007. Jednou z brzd procesu je nedostatek finančních prostředků, který se vláda snaží odstranit posilováním prostředků na pozemkovou reformu z dodatečných příjmů státních rozpočtů posledních let.
  • Držbu půdy, která má zajistit práva lidí žijících za nejistých podmínek na půdě vlastněné jinými subjekty (včetně státu a soukromých vlastníků). V této oblasti byl učiněn nejmenší pokrok z celé pozemkové reformy.

S ohledem na doposud pomalý postup reformy se v poslední době začíná značně radikalizovat postoj levicové části spektra vládní koalice, v jejímž čele stojí Jihoafrická komunistická strana (SACP) a také odborová centrála COSATU. S návrhy na urychlení a radikalizaci pozemkové reformy byly již oficiálně tlumočeny během Summity o pozemkové reformě, který se konal v Johannesburgu v červenci 2005. Jde především o hlasy po urychleném vyvlastňování (expropriation) farem majitelů, kteří „nechtějí“ spolupracovat při řízeném prodeji na základě principu „willing-buyer/willing seller“. Hlavním problémem při výkupu farem v současné době je oceňování hodnoty. Majitelé farem a jejich asociace Agri SA prosazují posuzování podle tržní ceny (market price), avšak Ministerstvo zemědělství a pozemkové reformy se drží posuzování hodnoty podle tzv. produktivní ceny (productive price). Reformu brzdí nejen nedostatek finančních prostředků, ale i nedostatek „kapacity" na příslušných úřadech. I na vládní úrovni se však nyní zpochybňuje názor, že reforma nemá vliv na efektivitu hospodářství předaných novým černošským majitelům. 70 původních farem totiž po rozdělení novým majitelům již není efektivní.

Výhled jihoafrické ekonomiky do roku 2008 je založený na celkově příznivém vývoji většiny ukazatelů. Co se týče vývoje hospodářské politiky ve sledovaném období, očekává se směrování na zvýšení ekonomického růstu a investic s cílem vytváření nových pracovních míst a pokles chudoby. Vláda zůstane i nadále věrna politice smíšené (duální) ekonomiky spojené s rozvojem tzv. „druhé“ („second“) ekonomiky představované černošskými komunitami žijícími na hranici bídy, které jsou pozůstatkem politiky apartheidu. Vláda bude také pokračovat ve své politice BEE. Současně se neočekává odklon od konzervativní fiskální pozice a také od postupného zpomalování privatizace státních podniků v důsledku tlaku levice a odborů. Zde bude pokračovat pouze privatizace nevýznamného státního majetku a ponechání státních podílů v podnicích v oborech dopravy, energetiky a obranného průmyslu, kde bude pokračovat rozvoj prostřednictvím partnerství se soukromým sektorem (tzv. „public private partnership").

V oblasti fiskální politiky se předpokládá pokračování trendu vyšších daňových příjmů oproti plánovaným z důvodu příznivého vývoje ekonomiky. Tyto dodatečné příjmy budou využívány především na veřejné investice do ifrastuktury, zvyšování úrovně sociální péče a snižování chudoby.

Jihoafrická centrální banka South African Reserve Bank (SARB) v rámci své monetární politiky po snížení úrokové repo sazby v dubnu 2005 o 0,5 % na 7 % přikročila v roce 2006 prozatím ke dvěma zvýšením úrokové sazby, a to v červnu a srpnu, vždy o 0,5 % na současných 8 %. Důvodem je obava z méně příznivého vývoje inflace, ovlivněného vývojem světových cen ropy. Riziko tak především představuje vývoj cen ropy na světových trzích, růst úrovně spotřebních úvěrů a případná vrtkavost vývoje kurzu randu. Inflace se očekává v roce 2007 na úrovni 4,5 %.

Růst HDP o 4,5 % ročně v letech 2006-2010 bude podporován rozvojem turistického ruchu a tuzemské poptávky. Pozitivním faktorem pro vývoj ekonomiky v tomto období by měl být růst vládní spotřeby, především investiční, formou výstavby a modernizace infrastruktury. Očekává se také další růst zahraničních investic. Pro rok 2006 se předpokládá pokles kurzu randu na 6,8 až 7,0 randu za USD, ale část ekonomů vidí i hlubší pokles na 7,7 randu za USD, přičemž rizikovými faktory budou cena ropy, pohyb úrokové míry v USA, růst deficitu běžného účtu platební bilance JAR a role přílivu krátkodobého spekulativního kapitálu v rámci kapitálového účtu JAR.

V rámci obchodní bilance poroste jak vývoz, který bude tažen vysokými cenami komodit, přičemž ve vývozu budou i nadále převažovat platina, zlato a diamanty a také výrobky s vysokou přidanou hodnotu, jako dopravní prostředky, chemikálie a důlní stroje. Na druhou stranu pokles lze očekávat u položek spotřebního zboží (textil, oděvy, obuv) s ohledem na růst konkurence z ČLR.Vývozci se budou muset i nadále vyrovnávat s poklesem konkurenceschopnosti díky silnému randu. Růst dovozu bude souviset s pokračujícím dovozem letadel vyplývajícím z obnovy parku jihoafrické letecké společnosti SAA, zvýšeným dovozem investičních prostředků jak pro státní podniky v oblasti energetiky a dopravy, tak i pro soukromou sféru, spojené s realizací nových investic. Současně poroste dovoz levného spotřebního zboží s ohledem na silný rand. Celkově se v roce 2007 očekává rychlejší růst vývozu než dovozu, oproti roku 2006, kdy rychleji rostl dovoz a prohlubilo se tak pasivní saldo obchodní bilance.

 

zpět na začátek

4.2. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (HDP/obyv., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)

Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (revidované statistiky vydané jihoafrickým statistických úřadem Stats SA v roce 2007)
UkazatelMJ20022003200420052006
HDP v běžných cenáchmld ZAR1 168,71 260,71 398,21 539,31 726,7
HDP v běžných cenáchmld USD111,09119,83184,94238,64271,49
HDP na obyvateleUSD2 3662 5583 9445 0745 741
růst HDP%3,02,84,54,95,0
míra inflace%9,16,74,33,94,5
míra nezaměstnanosti%41,942,040,040,539,5
průměrný kurzZAR/USD10,527,566,456,366,76
úrokové sazby% p.a.17,0011,5011,0010,5010,50

Zdroje:   SARB Quarterly Bulletin – 3/07, Stats SA 2006

Podíl sektorů na HDP uvádějí jihoafrické statistiky od roku 2004 jako podíl přidané hodnoty příslušného odvětví na celkové přidané hodnotě. Míra příspěvku odvětví na HDP tak znamená příspěvek produktivních aktivit. Jako základní dělení sektorů se v ekonomických statistikách a studiích v JAR používá členění na primární (zemědělství, lesnictví a rybolov, důlní a povrchová těžba - těžební průmysl), sekundární (zpracovatelský průmysl, energetika a stavebnictví) a terciální sektor (obchod a stravování, doprava a telekomunikace, bankovní a finanční služby, osobní služby a státní správa).

Podíl sektorů na tvorbě HDP
Podíl odvětví na tvorbě HDP20022003200420052006
Primární sektor:12,911,110,49,59,3
zemědělství, lesnictví a rybolov4,23,73,22,32,2
těžební průmysl8,77,47,27,27,1
Sekundární sektor:24,424,323,923,423,1
zpracovatelský průmysl19,819,618,918,418,3
energetika2,42,42,42,42,3
stavebnictví2,32,42,62,62,5
Terciální sektor:62,764,665,767,167,6
obchod, stravování a ubytování13,513,914,314,414,6
doprava a telekomunikace9,49,710,410,510,5
bankovní a finanční služby19,320,120,120,821,1
vládní služby14,514,714,815,115,1
osobní služby (komunální a ostatní)5,96,26,16,36,3
Celkem100,0100,0100,0100,0100,0

Zdroje:   SARB Quarterly Bulletin – 3/07, Stats SA 2006

 

zpět na začátek

4.3. Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory

Zpracovatelský průmysl je největším odvětvím, pokud se týče celkové hrubé hodnoty výstupu ekonomiky (na rozdíl od podílu na HDP, který se zakládá na přidané hodnotě odvětví, se jedná o hodnotu zboží a služeb, jakož i hodnotu primárních výrobních faktorů jako pracovní síla, kapitál atp.), s podílem 30,1 %, přičemž podle podílu na HDP je s 18,6 % na druhém místě za bankovními a finančními službami. Průmysl zaměstnává 17 % pracovní síly. V roce 2004 tento sektor vykázal pokračující mírný pokles, především díky růstu kurzu randu a poklesu globální poptávky. Týká se to hlavně exportně orientovaných odvětví a odvětví náročných na pracovní sílu (textilní, oděvní a obuvnický průmysl), která byla vystavena tlaku zahraniční konkurence (především ČLR).

Prakticky 3/4 průmyslové výroby je soustředěno do 4 průmyslových oblastí - Gauteng (Johannesburg, Pretoria, Witwatersrand, Vaal), Kapské Město (spolu s Paarlem a Stellenboschem) Durban a okolí (Pietermaritzburg, Pinetown) a Port Elizabeth. V současné době se rozvíjejí první průmyslové zóny - Coega u Port Elizabeth, Richards Bay (obě na pobřeží indického oceánu), u mezinárodního letiště v Johannesburgu a další.

Odvětvím s nejvyšším hodnotovým výstupem je průmysl ocele a zpracování kovů (22,5 % podíl průmyslu celkem), který je významným exportním odvětvím (firmy ISCOR, která patří do globální společnosti Ispat, a COLUMBUS), spolu s průmyslem chemickým a petrochemickým (22,5 % podíl). Třetím nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím je potravinářský průmysl (16,4 % podíl), který byl v roce 2004 největším přispěvatelem růstu zpracovatelského průmyslu s podílem 1,3 %.

Nejrychleji se rozvíjejícím odvětvím je v posledních letech automobilový průmysl, jehož hodnotový výstup dosáhl v roce 2005 podílu 7,4 % celkové hodnoty HDP. Toto odvětví vyrábí nejen pro tuzemský trh, ale především na vývoz. K tomuto úspěšnému vývoji automobilového průmyslu do značné míry dopomohl proexportní program jihoafrické vlády na podporu rozvoje automobilového průmyslu - MIDP (Motor Industry Development Programme), který byl zaveden v roce 1995 a koncem roku 2002 byl prodloužen na další roky. Umožňuje bezcelní dovoz automobilových součástek a komponentů ve stejné hodnotě jakou činí objem vývozu montovaných automobilů nebo náhradních dílů. Toto proexportní schéma také stimuluje příliv zahraničních investic do země, což přilákalo do JAR řadu renomovaných světových výrobců automobilů (Daimler-Chrysler, BMW, Fiat, VW, Toyota, Nissan, Iveco), kteří ze svých jihoafrických závodů vyvážejí své výrobky nejen do afrických zemí, ale i do ostatních zemí s pravostranným řízením (Jihovýchodní Asie, Austrálie), ale i do USD (především BMW). Podle Národní asociace automobilových výrobců JAR (National Association of Automobile Manufacturers of SA - NAAMSA) vzrostl prodej automobilů v JAR v roce 2005 na 565.018 aut (nárůst oproti roku 2004 o 25,7 %). Z jednotlivých druhů automobilů nejvíce vzrostla výroba osobních vozů o 25,2 %. Ve vývozu došlo v roce 2005 oproti roku 2004 k růstu, a to především u osobních automobilů ze 110.507 aut na odhadovaných 145.000 aut.

Z odvětví zpracovatelského průmyslu roste také v posledních letech význam průmyslu ITC (informačních a telekomunikačních technologií), farmaceutického, dřevozpracujícího a papírenského průmyslu. V posledních letech značně stagnuje textilní, oděvní, kožedělný a obuvnický průmysl díky zaplavení jihoafrického trhu levným zbožím dováženým z ČLR a dalších asijských zemí, čemuž současně napomáhá i značný nárůst hodnoty randu od roku 2002, který tak dále zlevňuje dovozy. Od července 2002 bylo v JAR uzavřeno 24 textilních a oděvních závodů a za poslední 2 roky ztratilo z původních 213 tis. zaměstnanců v odvětví textilního, oděvního a kožedělného průmyslu práci 30 tis. pracovníků, tj. cca 14 %. Na základě protestů podnikatelů a odborů z těchto odvětví se jedná v současné době o uvalení ochranných opatření International Trade Administration Commission (ITAC) ve spolupráci s Ministerstvem obchodu a průmyslu JAR.

Tradičním a významným odvětvím je těžební průmysl, což souvisí se značným nerostným bohatstvím JAR. Těží se zde 45 % nerostů z celkové těžby v Africe a hlavními nalezišti jsou oblasti náhorní plošiny provincií Gauteng, Mpumalanga, Svobodný stát, Severozápadní provincie a Limpopo (dříve Severní provincie). V roce 2005 došlo k mírnému poklesu podílu tohoto odvětví na tvorbě HDP (7,0 %), podílí se značnou měrou na exportu (30 % - největšími vývozními položkami jsou zlato, platina, diamanty a uhlí - až 90 % exportu surovin). Těžební průmysl má velký význam pro JAR také z hlediska vytváření pracovních míst (450 tis.), i když tento počet poslední dobou neustále klesá z důvodu útlumu některých aktivit v odvětví, a dodávek surovin pro zpracovatelský průmysl. Z důvodu poklesu hodnoty randu a růstu světových cen surovin došlo za období únor - duben 2006 k růstu produkce o 0,4 % oproti předchozím 3 měsícům, přičemž ceny ve stejném období vzrostly o 5 %.

JAR má největší světové zásoby zlata (35 %), manganu (80 %), platiny (56 %), vanadu (45 %), hliníkových silikátů (37 %). Současně má významná naleziště dalších minerálů a lze říci, že mimo ropu je ze surovinového hlediska soběstačná. Také závislost na dovozu ropy ze zemí Středního východu (Írán, Saudská Arábie) je v poslední době snižována díky nalezení velkých ložisek zemního plynu na jihu země v roce 1985 a v roce 1996 byla postavena a uvedena do provozu první plovoucí plošina na těžbu ropy v zátoce Mossel Bay v provincii Západní Kapsko.

Těžba zlata se podílí na tvorbě HDP 3 % a na celkovém exportu 17 %, přičemž v oboru pracuje 200 tis. horníků a vytěží se ročně cca 420 t. Po poklesu ceny zlata v předchozích letech dochází od počátku roku 2002 k jejímu oživení, což mělo kladný vliv na další růst těžby. V JAR se dále ročně těží 44 % celkové světové produkce platiny a příbuzných kovů, přičemž téměř celá produkce je určena na export. JAR je třetím největším producentem surových diamantů. Těží se na západním pobřeží, a to i formou podmořské těžby (firma De Beers, která v roce 2001 odešla z Johannesburské burzy a stala se soukromou společností ovládanou holdingem Anglo-American a rodinou Oppenheimerů).

JAR je 5. největším producentem a 2. největším vývozcem uhlí na světě. Polovina produkce je zdrojem energie (tepelné elektrárny se většinou nalézají hned při uhelných nalezištích) v JAR.

 

zpět na začátek

4.4. Stavebnictví

Hlavními zdroji poptávky po produktech stavebnictví jsou tvorba fixního kapitálu pro nerezidenční a rezidenční stavby a stavební práce (civilní inženýrství). V roce 2005 stagnovalo s mírným růstem podílu na HDP z předchozích let (2,5 %). V oblasti nerezidenčních a rezidenčních staveb (prakticky výhradně soukromý sektor) nebyl zaznamenán nárůst poptávky od roku 1996, především z důvodu vysokých úrokových sazeb. Na vývoj stavebnictví kladně působila politika vlády v oblasti investičních výdajů spojená s růstem těchto výdajů v souvislosti se zvyšováním příjmů rozpočtu, což se projevilo růstem poptávky po výstavbě budov a projektech civilního inženýrství.

Další vývoj stavebnictví závisí na udržení růstu ekonomiky a poklesu či alespoň neměnnosti úrokových sazeb.

 

zpět na začátek

4.5. Zemědělství – vývoj, struktura

Podíl zemědělství po určitém růstu v roce 2002 na 4,2 %, v roce 2003 poklesl na 3,7 %, v roce 2004 na 3,2 % a v roce 2005 na 2,5 %. V tomto odvětví je zaměstnáno přes 11 % pracovní síly. JAR je soběstačná téměř ve všech základních plodinách. Živočišná výroba tvoří téměř 50 % zemědělské výroby, 25–30 % tvoří pěstování obilovin a necelých 25 % pěstování ovoce a zeleniny.

JAR je významným vývozcem řady zemědělských produktů (ovoce, zelenina, maso, kukuřice). Pro zemědělské účely se využívá 80 % půdního fondu, z čehož je 15 % orná půda a zbytek pastviny. Vzhledem k několika podnebným pásmům se v JAR pěstují jak plodiny tropického, tak subtropického i mírného pásma. Významné plodiny jsou obilniny (zvláště kukuřice), slunečnice (10. na světě), vinná réva (7. na světě), ovoce, zelenina, cukrová třtina (10. na světě v produkci cukru), citrusové plody, banány, ananas atd. Ze živočišných produktů to jsou především drůbež, vejce, hovězí a vepřové a skopové maso a také pštrosí maso (80 % světové produkce) a další produkty ze pštrosů (kůže, peří a vejce) a v neposlední řadě vlna, jejíž produkce se po určité stagnaci opět obnovuje (největší dovozní položkou ČR je právě vlna).

Obor chovu pštrosů a vývoz pštrosího masa zasáhla v roce 2004 epidemie ptačí chřipky. V provincii Východní Kapsko se prokázal výskyt ptačí chřipky - virus avian influenza, který je velmi nebezpečný pro zvířata, ale méně nebezpečný pro lidi než virus H5N1, na který umírají lidé v Asii. Přesto jihoafrické Ministerstvo zemědělství urychleně podniklo řadu opatření na zabránění šíření viru, především uvalením okamžité karantény na postiženou oblast, rozhodnutím o likvidaci chovů v postižené oblasti, která začala nucenou porážkou 30 tisíc kusů pštrosů, a také pozastavením vývozu pštrosího masa a produktů. Na situaci reagovala také EU, která zakázala dovoz produktů ze pštrosů. Dopady této nákazy a s ní souvisejících opatření, především zákazu vývozu, mohou značně postihnout exportně orientované odvětví chovu pštrosů a výroby produktů z nich, a to nejen masa, ale i kožených a dalších pštrosích produktů. Odvětví samo o sobě přispívá do celkového ročního vývozu z JAR hodnotou 1,2 mld randů (cca 200 mil. USD) a zaměstnává okolo 20 tis. pracovníků. Měsíční zákaz vývozu stojí toto průmyslové odvětví až 100 mil. randů.

28. 1. 2002 byly podepsány Dohody o víně a alkoholu s EU, které jsou součástí Dohody o obchodu, rozvoji a spolupráci a které upravují jednak odstraňování značení výrobků vyráběných v JAR názvy port, sherry, grappa a ouzo a jednak zvýšení bezcelní kvóty na dovoz jihoafrických vín do EU.

Zemědělskou produkci může v budoucnosti ovlivnit pozemková reforma, jejímž cílem je navracení půdy původnímu obyvatelstvu formou výkupu od současných vlastníků, nikoliv záborem. Tento proces není tak zpolitizován a živelný jako v sousední Zimbabwe, a proto doposud nemá vliv na pokles zemědělské produkce. Podle vládních představitelů by k podobným násilným záběrům bělošských farem nemělo v JAR dojít. Vládou prováděná pozemková reforma přes veškerou svoji naléhavost a politický význam, zvláště ve světle vývoje v Zimbabwe, je zatím velmi pomalá.

Lesní hospodářství nehraje vzhledem ke klimatickým a půdním podmínkám významnou roli. Pro nedostatek přírodních lesů se pěstují umělé lesní porosty, především jehličnany, eukalypty a akácie. 90 % produkce zůstává na domácím trhu a 10 % se vyváží, a to hlavně ve formě výrobků s vyšší přidanou hodnotou (papír, nábytek). Značná část produkovaného dřeva je určena pro spalování v domácnostech (10 mil. m3). Lesy jsou jak v soukromém vlastnictví (firma MONDI - 25 %, firma SAPPI - největší papírenský podnik - 19 %), tak ve státním vlastnictví (podnik SAFCOL - South African Forestry Company Limited). Státní lesy však v posledních letech vláda privatizuje a odprodává soukromým společnostem, především sdružujícím menší vlastníky v rámci projektů BEE. Lesy v KwaZulu-Natal, Východním Kapsku a v provinciích Mpumalanga a Limpopo již byly privatizovány, a to prostřednictvím BEE firem.

Rybářství JAR se podílí na světové produkci cca 1 % a jeho střediskem je západní pobřeží, především Západní Kapsko (cca 90 % úlovků). Všechny druhy rybářství (hlubinné, komerční i sportovní) podléhají udělování licencí a kvót Ministerstvem životního prostředí a cestovního ruchu. Velké rybářské společnosti vlastní 56 % všech práv a licencí. Ve výsostných vodách JAR (3000 km dlouhé, 200 km široké) je vyhlášené moratorium na lov velryb a bílých žraloků. Vzhledem ke snaze EU na možnost rybolovu v teritoriálních vodách JAR pro evropské rybáře a k jiným podmínkám nebyla dosud sjednána dohoda s EU, která by měla být součástí Dohody o obchodu, rozvoji a spolupráci s EU.

 

zpět na začátek

4.6. Služby

Sektor služeb je velmi silný, především bankovní a finanční služby, které jsou nejvýznamnějším sektorem JAR, co se týče podílu na HDP (více než 21 %), který v současné době neustále roste. Dále jsou tradičně silné vládní služby (15,1 %) a také obchod, stravování a ubytování (14,6 %).

Finanční sektor je na srovnatelné úrovni se světovým standardem těchto služeb (viz. 5. kapitola).

Cestovní ruch byl do jisté míry ovlivněn zvýšenou kriminalitou v JAR, avšak je snaha jak vládních institucí, tak i soukromopodnikatelských organizací v této oblasti zlepšit image JAR a postupně více zatraktivňovat JAR pro příliv zahraničních turistů, kteří se v současné době soustřeďují převážně na oblast Kapského Města a okolí, národní parky (především Krugerův) a také na východní pobřeží (Durban, Port Elizabeth). V posledních letech počet turistů přijíždějících do JAR kolísá okolo 6 mil. osob.

S cílem podpořit růst sektoru služeb připravuje vláda JAR balíček podpůrných opatření, který by měl zvýšit příliv investic do služeb (turistický ruch).

 

zpět na začátek

4.7. Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná)

Energetika

Energetika z větší části používá jako primární zdroj uhlí (75 %) vzhledem ke značným zásobám kvalitní suroviny pro výrobu elektřiny a syntetického benzínu. Odhaduje se, že zásoby uhlí vystačí na více než 150 let. JAR je 5. největším světovým producentem uhlí s podílem 5,3 % celkové těžby a současně je po Austrálii druhým největším vývozcem uhlí na světě. Dále jsou primárními zdroji ropa, která se dováží z Íránu, Saudské Arábie a Nigérie, obnovitelné zdroje, jaderné materiály (3 %) a zemní plyn. V budoucnu bude stoupat význam zemního plynu jednak vzhledem k dokončení plynovodu z Mozambiku, který zásubuje především závod na výrobu kapalných paliv ze zemního plynu (firma PetroSA, dříve Mossgas), a jednak rozvoj podmořského naleziště zemního plynu Ibhubese u západního pobřeží, které by mělo zásobovat plynem plánované 3 elektrárny. Průzkum ropných nalezišť (prozatím ověřeny zdroje o velikosti 29,4 mil. barelů) provádí firma PetroSA u jižního a západního pobřeží JAR.

S ohledem na omezený výskyt ropy se do značné míry využívají syntetická paliva (36 %) vyráběná firmami Sasol z uhlí a PetroSA (dříve Mossgas) vyrábí kapalná paliva ze zemního plynu. Sasol rozvinul technologii výroby syntetických paliv z uhlí původně používanou v Německu. V současné době jedná o založení společných podniků na výrobu syntetického paliva z uhlí s ČLR a kapalných paliv ze zemního plynu s Íránem. Celková kapacita jihoafrických ropných rafinerií, bez výroby syntetických paliv a kapalných paliv ze zemního plynu, činí 470 tis. barelů denně.

Státní firma Eskom vyrábí 95 % elektrické energie JAR (zbytek vyrábějí pro vlastní potřebu velké firmy). Značné množství elektřiny tato firma vyváží do Botswany, Lesotha, Mozambiku, Namibie, Svazijska a Zimbabwe. Současně tato firma vlastní a provozuje rozvodný systém v zemi. 92 % elektřiny se vyrábí z uhlí v tepelných elektrárnách, 3 % v jediné jaderné elektrárně v Koebergu a dále Eskom vyrábí elektřinu ve 2 plynových elektrárnách, 2 konvenčních vodních elektrárnách a 2 přečerpávacích vodních elektrárnách. Celkově zdroje Eskomu mají kapacitu 36 tis. MW.

Podle současných odhadů bude nutno investovat do odvětví výroby elektřiny z důvodu rostoucí spotřeby v letech 2005 až 2009 celkem 107 mld randů. Vláda počítá s tím, že Eskom pokryje potřebu elektrické energie ze 70 %, což bude vyžadovat investice ve výši 84 mld randů během příštích 5 let. 30 % elektřiny by mělo být zajištěno tzv. „nezávislými výrobci energie" (Independent Power Producers - IPP), což představuje investice ve výši 23 mld randů. Tím také vláda JAR rozhodla o uvolnění státního monopolu v oblasti výroby elektřiny a o vstupu soukromých investorů do tohoto oboru.

Důvodem pro urychlenou výstavbu a rekonstrukci elektráren v JAR je skutečnost, že v roce 2007 bude díky růstu spotřeby elektřiny vyrovnán přebytek výrobních kapacit elektřiny ve špičkách u Eskomu a do roku 2010 bude pak úplně vyčerpán a bude hrozit nedostatek a s tím související výpadky proudu. Proto plánuje vláda urychlenou výstavbu elektráren o výkonu 5000 MW do roku 2008.

Současně plánuje Eskom v rámci svého programu „refurbishing" obnovení činnosti svých tepelných elektráren na spalování uhlí, které byly zakonzervovány v 80. letech, a to po příslušné rekonstrukci a modernizaci. Na tyto akce počítá s 12 mld randů. Tento „refurbishing" program zahájil již udělením kontraktu firmě Siemens na obnovu elektrárny Camden v Mpumalanze. Dalšími elektrárnami zařazenými v tomto programu jsou Komati a Grootvlei. Druhá z nich je v současné době v přípravě výběrového řízení dodavatele a třetí je ve fázi projekční přípravy. Po rekonstrukci a modernizaci budou mít tyto tři elektrárny výkon 3610 MW a budou uvedeny do provozu do konce roku 2009.

Během Světového summitu pro udržitelný rozvoj se zavázal Eskom, že od roku 2012 bude vyrábět 5 % elektrické energie z obnovitelných zdrojů. V této souvislosti investovala firma Eskom doposud 60 mil. randů do výzkumu výroby energie z větrných zdrojů, 1 mil. randů z biotechnologií a 500 tis. randů z energie mořských vln.

JAR je nejvyspělejší africkou zemí v oblasti jaderné energetiky s dlouholetými zkušenostmi s vývojem a výrobou vlastních nukleárních zařízení. Mimo jadernou elektrárnu v Koebergu má ještě k dispozici vývojové jaderné středisko v Pelindabě nedaleko Pretorie. I do budoucna přikládá JAR této formě výroby energie velký význam. Z tohoto důvodu byl vytvořen společný podnik na vývoj a výrobu úsporné jaderné technologie „Pebble Bed Modular Reactor" (PBMR). V tomto podniku mají své investiční podíly Ministerstvo státních podniků JAR, energetická společnost Eskom, státní investiční společnost Industrial Development Corporation (IDC), britská firma British Nuclear Fuels (BNFL). V současné době se jedná o rozšíření o další investory ze zahraničí (Francie). Modul by měl mít výkon 165 MW a jeden provoz by měl mít 4 moduly (4x165 MW). Demonstrační a zkušební modul by se měl začít budovat od roku 2007 v sousedství jediné jihoafrické funkční jaderné elektrárny v Koebergu, nedaleko od Kapského Města. Palivo se bude vyrábět ve zkušebním jaderném ústavu v Pelindabě u Pretorie. Některé doly na zlato v JAR produkují jako vedlejší produkt uran, zvláště pro export, avšak hodnoty výroby uranu jsou uchovávány v tajnosti, a tak nelze určit význam jeho produkce v JAR.

V oblasti distribuce elektřiny se připravuje restrukturalizace spočívající ve sloučení distribuční sítě Eskomu se sítěmi 187 municipálních distribučních společností. Na základě toho má být vytvořeno 6 životaschopných regionálních distributorů elektřiny, kteří si budou moci vzájemně konkurovat. Prvními dvěma takto vytvořenými distributory by měly být společnosti v Kapském Městě a ve východním Gautengu.

Doprava

Dopravní infrastruktura a telekomunikace JAR jsou nejmodernější a nejrozsáhlejší v celé Africe.

Státní podnik Transnet je jihoafrickým hlavním provozovatelem dopravy a je holdingovou společností vlastnící např. státní leteckou společnost South African Airways (SAA), Spoornet (železniční dopravce), Petronet (doprava kapalných paliv). V současné době se připravuje restrukturalizace dopravní společnosti Transnet, během které budou jihoafrické aerolinie SAA účetně osamostatněny a vyvedeny ze skupiny Transnet. Současně budou odprodány divize Transnetu zabývající se okrajovými aktivitami, včetně některých firemních nemovitostí (budov a pozemků), silniční dopravní firmy Freight Dynamics, luxusních autobusových dopravců Translux a SA Express. Osobní železniční doprava (Metrorail, dálkový přepravce Shosholoza Meyl a luxusní Blue Train) bude konsolidována do jedné firmy a vyvedena ze společnosti Transnet. Budou tak v rámci této skupiny zachovány pouze aktivity v oblasti nákladní železniční dopravy v rámci divize Spoornet, která bude rozdělena na provozovatele tratí a provozovatele samotné nákladní dopravy, přístavních operací a produktovodů (plyn a ropa).

Ministerstvo státních podniků ve svém finančním a investičním plánu pro Transnet počítá s rozsáhlými investicemi ve dvou fázích. První fáze, která bude realizována během 5 let, počítá s údržbou, modernizací a provozováním současné sítě železniční a námořní infrastruktury na efektivním základě. Zde by se měly investice soustředit na vozový park, lokomotivy (výběrové řízení bylo již zahájeno předkolem v roce 2002), přístavní terminály a přístavní zařízení. Počítá se s celkovými náklady ve výši 37 mld randů. V rámci projektů v této fázi se připravuje ve spolupráci se soukromým sektorem rekonstrukce a modernizace železnice ze Sishenu do přístavu Saldanha Bay, která je důležitá z pohledu vývozu železné rudy, a modernizace a rozšíření železniční trati z průmyslového centra země, provincie Gauteng, do přístavu Durban (velmi důležitá trať pro export průmyslových výrobků, především automobilů a ocelářských výrobků). Dále se v této fázi připravuje výstavba produktovodu s využitím na více médií z přístavu Durban do provincie Gauteng. Ve druhé fázi, která bude následovat po první fázi a s ukončením se počítá do 10 let, je plánováno rozšíření kapacity železnic a přístavů s celkovými uvažovanými náklady 21 mld randů. Připravuje se studie o proveditelnosti na výstavbu nové přímější dvoukolejné železniční tratě (má mít také větší rozchod - zatím je v JAR používán rozchod cca 1 m, tzv. „kapský rozchod") pro rychlejší velkokapacitní přepravu mezi provincií Gauteng a přístavem Durban. Počítá se také s výstavbou nových přístavních terminálů v různých jihoafrických přístavech (především Kapském Městě).

Spoornet vlastní 30 600 km železničních tratí a projde v příštích 5 letech důkladnou restrukturalizací, kdy bude snížen počet zaměstnanců o 8 000 na 26 000 a délka tratí bude redukována do roku 2020 na 15 800 km, přičemž bude vládou rozhodnuto, které tratě budou zrušeny a které budou privatizovány.

Silniční síť zahrnuje 8 000 km státních silnic, z toho je 1 440 km dvouproudových dálnic, 292 km jednoproudových rychlostních silnic a 4 401 km hlavních silnic. Po silnicích se dopravuje 80 % nákladů v JAR.

V JAR je 148 licencovaných letišť, z toho je 9 významných, a to Johannesburg International, Cape Town International, Durban International (připravuje se jeho rozšíření), East London, Port Elizabeth, George, Bloemfontein, Kimberley a Upington. V současné době se rozšiřuje 2. mezinárodní letiště v Johannesburgu - Lanseria. Těchto 9 hlavních letišť provozuje firma Airport Company of South Africa (ACSA), která byla v roce 1998 částečně privatizována odprodejem 20% podílu konsorciu v čele s Aeroporti di Roma a další podíly byly odprodány jihoafrickým BEE skupinám. Mezinárodní leteckou přepravu především zajišťuje firma SAA, jejíchž 20 % akcií bylo v rámci privatizace odprodáno švýcarské Swissair Group v roce 1999 za 1, 382 mld ZAR. S ohledem na krizi Swissairu byl však tento nucen odprodat zpět svůj podíl, a to za pouhých 382,5 mil ZAR jihoafrické státní firmě Transnet. Jednání byla uzavřena podpisem dohody v polovině února 2002. Vláda JAR připravuje další restrukturalizaci s cílem vytvořit ze SAA nejlepší leteckou společnost v Africe. Vedení SAA rozhodlo v roce 2002 o náhradě současného parku složeného z letadel Boeing dodávkou 41 nových letadel Airbus v hodnotě 3,5 mld USD. V kontraktu jsou zahrnuty na část hodnoty off-sety.

Telekomunikace

Telekomunikační služby na pevných linkách provozuje exkluzivně firma Telkom. Část této firmy (30 %) již byla odprodána společnosti Thintana (společný podnik americké firmy SBC Communications a Telekom Malaysia) v první fázi privatizace v květnu 1997 za 5,6 mld ZAR. Nyní však tato firma zvažuje odprodej svého 30% podílu ve firmě Telkom. Privatizace se stejně jako u energetické společnosti Eskom značně zpomalila. Také vláda připravuje uvolnění telekomunikačního trhu a vytvoření konkurenčního prostředí, přičemž nový subjekt by měl být tvořen z 19 % BEE partnerem, 30 % by mělo patřit společnému podniku Eskom Enterprises (energetická firma) a Transtel a zbývajících 51 % je rezervováno pro zahraničního investora. Telkom provozuje cca 6,5 mil linek a téměř 99 % sítě je digitalizováno.

V mobilní GSM síti je cca 18 mil. účastníků. Operátory mobilních sítí jsou 3 firmy - Vodacom (majoritní podíl Telkom, dále podíl britské Vodaphone), MTN (Mobile Telephone Network) a v roce 2001 obdržela licenci firma Cell-C (podíl saudsko-arabského kapitálu). Mobilní síť je provozována na obou GSM frekvencích (900 i 1800 Mhz).

 

zpět na začátek

4.8. Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc

JAR je převážně příjemcem rozvojové pomoci z vyspělých zemí a z mezinárodních institucí. Největším poskytovatelem rozvojové pomoci je EU a její jednotlivé členské státy (Německo, Irsko atd.)

Od roku 2000 platí pro rozvojovou spolupráci EU s JAR nová legislativní úprava. Jednak byla od 1.1.2000 prováděna předběžně Dohoda o obchodu, rozvoji a spolupráci (TDCA) a jednak platí nová směrnice (Regulation EC No 1726/2000 z 29. 6. 2000), která upravila oblasti spolupráce s Jižní Afrikou, způsoby realizace a stanovila finanční rámec v hodnotě EUR 885,5 mil. pro 7-leté realizační období do roku 2006.

Na základě tohoto legislativního rámce byly sjednány dokumenty upravující tuto oblast vztahů, a to „Country Strategy Paper“ (CSP) a „Multi-annual Indicative Programme“ („Víceletý indikativní program“ - MIP), které byly podepsány na roky 2003–2005 s předběžnou působností i na rok 2006 dne 14. 8. 2003. V MIP je stanovena částka 9. EDF v Euro poskytovaná EU JAR, která činí cca 125 mil. ročně - celkem 386 mil. na roky 2003–05 a dále 129 mil. na rok 2006. Hlavními cílovými oblastmi pro rozvojovou spolupráci s JAR jsou:

  • spravedlivý přístup k sociálním službám
  • spravedlivý a udržitelný ekonomický růst
  • prohlubování demokracie
  • regionální integrace a spolupráce

Všemi těmito cílovými oblastmi se budou protínat následující okruhy problémů:

  • HIV/AIDS
  • budování zdrojů
  • působení občanských sdružení a dalších nestátních organizací
  • vládnutí
  • životní prostředí
  • rovnoprávnost pohlaví

V současné době se připravuje vyhodnocení CSP na roky 2003–6 a sjednání nového na roky 2007 až 2013. Podle předběžných informací se zúží prioritní oblasti na tři sektory:

  • rozvoj soukromého sektoru (má podpořit vytváření nových pracovních míst, tj. pokles nezaměstnanosti, a tím i snižování chudoby)
  • sociální služby (rozvoj místních správ, infrastruktury a pod.)
  • vládnutí, tj. podpora zlepšení práce státní správy, včetně provinčních a místních orgánů

Průřezové okruhy problémů zůstávají stejné s tím, že problematika „vládnutí“ se dostává do prioritních oblastí.

Část celkové sumy je určena pro formu „kapitálově riskantních“ půjček na podporu rozvoje soukromého sektoru ve spolupráci s Evropskou investiční bankou (EIB).

Projekty se především soustřeďují na nejméně rozvinuté provincie Limpopo (Severní provincie), Východní Kapsko a KwaZulu-Natal. V roce 2000 bylo na rozvojové projekty vyčleněno 123,5 mil. EUR, z čehož bylo čerpáno 110 mil. EUR, v roce 2001 bylo vyčleněno 128 mil. EUR a využito 100 mil. EUR. V roce 2002 bylo k dispozici dalších 128 mil. EUR, v roce 2003 přes 125 mil. EUR a v roce 2004 také cca 125 mil. EUR.

V rámci svých programů EIB schválila celkem 3 tranže úvěrů pro JAR:

  • roky 1995–1997 - celkem přislíbeno EUR 300 mil. a čerpáno 285 mil.
  • roky 1997–2000 - celkem přislíbeno EUR 375 mil. a do prosince 2000 čerpáno EUR 210 mil.
  • roky 2000–2007 - celkem přislíbeno EUR 825 mil.

JAR je také zapojena do programů rozvojové spolupráce Světové banky, Africké rozvojové banky, a to nejen jako příjemce, ale i formou dodávek jihoafrického zboží a služeb v rámci tendrů vypisovaných těmito bankami na dodávky do příslušných projektů v Africe. Tato forma rozvojové spolupráce je využívána jihoafrickými firmami i v rámci projektů Dohody z Cotonou mezi zeměmi EU a ACP, jíž je také JAR signatářem, ale pouze s omezeným členstvím. Na základě této dohody JAR nemůže být totiž příjemcem rozvojové pomoci, protože tato oblast je kryta dohodou TCDA mezi EU a JAR.

JAR poskytuje určité formy humanitární pomoci okolním africkým zemím a značně využívá poskytování humanitární pomoci těmto zemím mezinárodními instituce, jako např. v případě sucha a neúrody obilnin v okolních zemích, kdy zahraniční donoři nakupují v JAR kukuřici za své peníze a posílají ji do těchto zemí v rámci své humanitární pomoci.

 

zpět na začátek

Souhrnná teritoriální informace


Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)


Pomohla Vám informace? Ano Částečně Ne