Přejít k hlavnímu obsahu |  Přejít k hlavnímu menu

---

---

Vyhledávání

podrobné vyhledávání

---

• 4.1. Zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok, předpověď dalšího vývoje
• 4.2. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (HDP/obyv., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)
• 4.3. Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory
• 4.4. Stavebnictví
• 4.5. Zemědělství – vývoj, struktura
• 4.6. Služby
• 4.7. Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná)
• 4.8. Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc

4.1. Zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok, předpověď dalšího vývoje

HDP a ostatní ukazatele ekonomického vývoje 

Ačkoli statistické údaje za rok 2011 vypovídají o růstu HDP 4,4%, litevská ekonomika koncem loňského roku prudce zpomalila (v posledním kvartálu výkonnost hospodářství poklesla o 5,5%). Predikce ministerstva financí, nezávislých analytiků a EU odhadují letošní růst HDP v rozpětí 1,8 - 2,2%. 

	2010Q1	2010Q2	2010Q3	2010Q4	2011Q1	2011Q2	2011Q3	2011Q4
HDP v běžných cenách (mil. Lt)	21 264	24 079	25 113	24 618	23 254	27 082	28 284	27 387
HDP v běžných cenách (mil. Eur)	6 159	6 974	7 273	7 130	6 735	7 843	8 192	7 932
Změna oproti předchozímu období	-7,84%	9,98%	6,98%	-3,36%	-6,85%	10,54%	7,22%	-5,50%
Změna oproti předchozímu roku	-0,89%	0,89%	0,85%	4,79%	5,92%	6,46%	6,69%	4,40%

 

 

 

Pod zpomalení růstu HDP se podepsaly především nejisté vyhlídky na ekonomické oživení u hlavních obchodních partnerů v západní Evropě. Zatímco ještě v říjnu vycházelo ministerstvo financí při sestavování rozpočtu na příští rok z příjmů 26 mld. Lt (7,5 mld. Eur), prosincový odhad (od kterého se odvíjí parlamentem schválený státní rozpočet) byl již o miliardu Lt nižší.  

	12/2006	12/2007	12/2008	12/2009	12/2010	12/2011
Počet obyvatel	3 385	3 366	3 350	3 329	3 247	3 199
Počet zaměstnaných (tis.)	1 499	1 534	1 520	1 416	1 344	1371
Počet nezaměstnaných (tis.)	89	69	94	225	291	249
Nezaměstnanost (%)	5,6	4,3	5,8	13,7	17,8	15,4
Průměrná hrubá měsíční mzda (Lt)	1 496	1 802	2 152	2 056	1 988	2 042
Průměrný důchod (Lt)	477	595	770	811	746	748
Inflace (%)	4,5	8,1	8,5	1,3	3,8	3,4
Index CPI (spotřební koš)	103,7	105,7	110,9	104,5	101,3	104,1
Vývoz zboží (mil. Lt)	38 888	43 192	55 511	40 732	54 039	69 643
Dovoz zboží (mil. Lt)	53 275	61 504	73 006	45 311	60 953	78 160
Obchodní bilance (mil. Lt)	-14 387	-18 312	-17 495	-4 579	-6 914	-8 517
Přímé zahraniční investice (mil. Lt)	28 925	35 504	31 733	33 010	35 553	37 064
(Akumulovaný) státní dluh (mil. Lt)	10 195	11 200	11 126	18 944	26 817	30 815

 

Zaměstnanost 

Na konci r. 2011 bylo v Litvě registrováno 1 371 000 (pracujících) zaměstnanců a 249 000 nezaměstnaných. Přibližně polovina (126 000) z uvedeného počtu jsou dlouhodobě nezaměstnaní.  Nezaměstnanost v průběhu r. 2011 klesla ze 17,5% na 14,3% práceschopného obyvatelstva (cca. 10% v přepočtu na celkový počet obyvatel), což Litvu v dynamice poklesu nezaměstnanosti podle Eurostatu vyneslo na špičku pomyslného řebříčku v EU. V absolutních číslech se v loňském roce snížil počet nezaměstnaných o 43 000. 

Ve městech je bez práce 12,5% obyvatelstva v produktivním věku, naopak na venkově až 19,5%. V často uváděné kategorii absolventů (15-24 let) klesl v r. 2011 počet nezaměstnaných z 50 700 na 45 300. I přesto je každý třetí (32%) mladý člověk v Litvě bez práce. K poklesu nezaměstnanosti přispívá i přetrvávající vysoká ekonomická migrace obyvatelstva. Za prací každoročně zamíří do zahraničí až 15 tisíc Litevců. Z nezaměstnaných osob má 11,7% základní, resp. nižší středoškolské vzdělání (dvouleté učební odbory), 57% má dokončeno středoškolské vzdělání (tříleté učební odbory a střední školy s maturitou) a 15,2% má vysokoškolské vzdělání (na min. bakalářské úrovni).

Veřejné finance

Litva patří mezi země s relativně nízkou mírou zadluženosti ve srovnání s průměrem EU. Ministerstvo financí očekává, že v r. 2012 si vláda na financování deficitního hospodaření a obsluhu státního dluhu bude muset vypůjčit 9,4 mld. Lt (2,7 mld. eur), z nichž 1/3 hodlá získat úpisem dluhopisů od domácích investorů a 2/3 v zahraničí, např. od Nordic Investment Bank, Evropské investiční banky, resp. na finančních trzích. Aktuální výše litevského státního dluhu je ekvivalent 37,3% HDP. 

Vstup do eurozóny

Bez ohledu na současné turbulence v eurozóně zůstává vstup Litvy do EMU (Litevská měna (litas) je od 28.6.2004 členem ERM II, tj. je na euro pevně navázána. Případné budoucí členství v eurozóně tak pouze formalizuje současný stav.), od něhož si země slibuje makroekonomickou stabilitu a završení 20-letého reformního/konvergenčního úsilí, hlavní prioritou současné vlády. Aby si nezopakovala neúspěch z r.2007 a nezůstala stát před branami eurozóny, musí Litva splnit poslední Maastrichtské kriterium, tj. zkrotit inflaci pod hranici na úroveň běžnou v EU. 

Aktuální hodnota 3,7% (pozn. meziroční změna 02/2012) a zejména nepříznivý vývoj v letošním roce vypovídají, že ministerstvo financí a centrální banka nemají zdaleka vyhráno. Ve prospěch i  neprospěch stabilní cenové hladiny hrají především externí faktory (prohloubení dluhové krize a deflačně působící deleveraging korporátního sektoru a státních aktiv, vs. možný růst cen komodit a inflační tlaky způsobené očekávaným pokračováním uvolněné monetární politiky ECB a politiky nízkých úrokových sazeb). 

Inflace není jedinou překážkou, se kterou si bude Litva muset na cestě k euru poradit. Více než čtvrtinu příjmů loňského státního rozpočtu tvořily v letošním roce příspěvky EU (v r. 2010 to bylo 32% a v letošním roce by podpora EU měla dosáhnout 28% předpokládaných příjmů). Uvedená částka se do budoucna bude zcela jistě snižovat. Vláda bude muset v dohledné době nahradit evropské fondy vlastními zdroji (zvýšeným výběrem daní), anebo snížit mandatorní výdaje. V opačném případě může mít problém udržet budoucí rozpočtové schodky pod Maastrichtské 3%. 

Pro ministerstvo financí je každopádně členství v eurozóně nezpochybnitelnou metou, a to bez ohledu na současnou krizi důvěry ve schopnost měnové unie a některých jejich jednotlivých členů dostát svým budoucím finančním závazkům.

Litva má energeticky náročné hospodářství. Spolu s Estonskem, Českou republikou, Slovenskem, Rumunskem a Bulharskem spotřebuje na jednotku produkce nejvíce energie ze všech členských zemí EU, což je pětkrát více než průměr EU. Jde o dědictví strukturalizace průmyslu pro potřeby bývalého SSSR. Litva vyrábí např. velké množství energeticky náročného cementu, umělých hnojiv atp., které exportuje.

Nepříznivě působí i liberalizace dovozu asijského textilu, elektroniky a dalšího zboží. Nejde jen o přímý dovoz do Litvy, ale i o ztráty trhů v  Evropě, kde je litevský textil vytlačován čínským zbožím. To negativně pociťuje např. Apranga AB, největší textilní podnik Litvy

Souborové přílohy:

• Litva - průměrná roční míra inflace   (18 kB)
  http://download.czechtrade.cz/odsi.asp?id=73003

zpět na začátek

4.2. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (HDP/obyv., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)

 

	12/2006	12/2007	12/2008	12/2009	12/2010	12/2011
Počet obyvatel	3 385	3 366	3 350	3 329	3 247	3 199
Počet zaměstnaných (tis.)	1 499	1 534	1 520	1 416	1 344	1371
Počet nezaměstnaných (tis.)	89	69	94	225	291	249
Nezaměstnanost (%)	5,6	4,3	5,8	13,7	17,8	15,4
Průměrná hrubá měsíční mzda (Lt)	1 496	1 802	2 152	2 056	1 988	2 042
Průměrný důchod (Lt)	477	595	770	811	746	748
Inflace (%)	4,5	8,1	8,5	1,3	3,8	3,4
Index CPI (spotřební koš)	103,7	105,7	110,9	104,5	101,3	104,1
Vývoz zboží (mil. Lt)	38 888	43 192	55 511	40 732	54 039	69 643
Dovoz zboží (mil. Lt)	53 275	61 504	73 006	45 311	60 953	78 160
Obchodní bilance (mil. Lt)	-14 387	-18 312	-17 495	-4 579	-6 914	-8 517
Přímé zahraniční investice (mil. Lt)	28 925	35 504	31 733	33 010	35 553	37 064
(Akumulovaný) státní dluh (mil. Lt)	10 195	11 200	11 126	18 944	26 817	30 815

 Litva silně závisí na exportu a na vnějších hospodářských podmínkách. Díky zlepšující se ekonomické situaci v Rusku, v Německu a v dalších zemích EU se podařilo zvýšit obchodní výměnu o 34% z 86,04 mld. LTL (610 mld. Kč) v r. 2009 na 115,21 mld. LTL (817 mld. Kč) v r. 2010. Opakovaná kapitálová posílení litevských bank ze strany zahraničních vlastníků umožnila finančnímu sektoru vypořádat se poklesem kvality úvěrového portfolia. V závislosti na vývoji v EU má Litva v r. 2012 předpoklady vrátit se k růstovému trendu. Lze nicméně předpokládat, že tempo budoucího ekonomického růstu bude výrazně nižší, než tomu bylo v předkrizových letech.

Mzdy a platy

Průměrný hrubý a čistý příjem zaměstnance v eur

	2006	2007	2008	2009	2010	2011
Hrubý příjem	435	525	672	594	615	630
Čistý příjem	318	394	514	463	478	490

Po snížení mezd v r. 2009 o cca. 10% se v r. 2010 zvýšila průměrná hrubá mzda zaměstnanců v Litvě o 3,45% na 2 122 LTL (15 045 Kč) a průměrná čistá mzda o 3,26% na 1 650 LTL (11 700 Kč). Zaměstnanci ve státním sektoru si vydělají o 10% více než zaměstnanci soukromých firem (1 585 LTL vs. 1 744 LTL mzdy po zdanění a povinných odvodech). Muži si v průměru vydělají o 15% více než ženy. Premiér A. Kubilius se nechal slyšet, že vláda v rámci snižování výdajů nepočítá v r. 2012 s růstem mezd státních zaměstnanců.

 

zpět na začátek

4.3. Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory

Struktura průmyslu je stále ještě poplatná sovětské minulosti, kdy vybrané obory byly dimenzovány podle potřeb SSSR. Průmyslové a jiné důležité podniky se rozmisťovaly podle tehdejších strategických představ. Proto existuje poměrně málo podniků střední velikosti. Litva má málo nerostných surovin, v zemi není těžký průmysl. Litva tak má především lehký a středně těžký průmysl a některé silné obory - například chemický průmysl (výroba umělých hnojiv), průmysl zpracování ropy (rafinérie AB „Orlen Lietuva“) nebo významnou výrobu elektrické energie v JE Ignalina (1,3 GW), která však ukončila činnost k 31.12.2009 v souladu se závazky přijatými při vstupu Litvy do EU.

Ve struktuře litevského průmyslu dominují sektory lehkého průmyslu, jako jsou výroba potravin, zpracování tabáku, textilu, dřeva, nábytku, skla, těžba rašeliny apod. Společně s několika podniky strojírenského charakteru průmysl vytváří cca 25% HDP. Země potřebuje modernizovat průmysl a zvyšovat produktivitu práce. Rovněž i spotřeba energie na jednotku HDP je cca 3x vyšší, než je průměr zemí EU. Hospodářské koncepce země berou i tuto skutečnost v úvahu.

Přehled růstu průmyslové produkce (údaje v mil. Lt ve stálých cenách)

	2006	2007	2008	2009	2010	2011
Průmysl celkem	46 442	50 907	62 859	46 554	54 907	66 150
Vývoj v %	106,5	102,4	105,5	85,4	106,6	108,1

Výjimečné postavení má největší litevská firma, rafinérie AB „Orlen Lietuva“. Vytváří zhruba 10% HDP. Navazuje na ni dalších 8 velkých zpracovatelů ropných produktů. Rafinérie vlivem svého portfolia účtuje v dolarové sféře. Svými výsledky také významně ovlivňuje celkové hospodářské výsledky země. Podrobnější hospodářské analýzy proto uvádějí i výsledky očištěné o petrochemický průmysl. Objem průmyslové výroby je pak poznamenán i cenovými výkyvy surové ropy a výsledných produktů. Litva je relativně chudá na nerostné suroviny. Těžba a zpracování nerostů se podílí na celkových tržbách národního hospodářství jen 0,5%. Jde o těžbu malého množství ropy a těžbu rašeliny.

 

zpět na začátek

4.4. Stavebnictví

Údaje v % meziročního vývoje

	2006	2007	2008	2009	2010	2011
Výkony stavebnictví v %	121,8	122,4	103,6	51,3	92,5	122,7

Odvětví stavebnictví zaznamenalo v průběhu finanční a následně ekonomické krize největší propad. Po letech konjunktury (kdy sektor zaměstnával přes 145 tisíc pracovníků, tj. až 9,6% práceschopných obyvatel) se současná výroba ve stavebnictví nachází na úrovni let 2003/2004.

10 Největších stavebních společnosti v r. 2011 podle příjmů v Litvě

Kauno tiltai, s.r.o.	www.kaunotiltai.lt
Šiauliu plentas, a.s.	www.splentas.lt
Panevéžio statybos trestas, a.s.	www.pst.lt
Vetruna, s.r.o.	www.vetruna.lt
Panevéžio keliai, a.s.	www.paneveziokeliai.lt
Hidrostatyba, s.r.o.	www.hidrostatyba.lt
Litana grupe	www.litana.lt
Fegda, s.r.o.	www.fegda.lt
Mitnija, s.r.o.	www.mitnija.lt
Montuotojas, a.s.	www.montuotojas.lt

 Výběr stavebních firem lze získat na www.imones.lt/en

Ve stavebnictví je relativně málo zahraničního kapitálu. Problémem je i nedostatek disponibilních pozemků. Nejsou dokončeny pozemkové restituce. Mnoho pozemků je blokovaných a nelze s nimi nakládat. Výstavba se soustředila především do velkých měst. Na Vilnius připadá jedna třetina veškerých stavebních prací. Další třetinu má Kaunas a Klaipéda, zbytek pokrývají ostatní města a venkov. Pokles stavební výroby v roce2009 a2010 způsobil vysokou nezaměstnanost stavebních profesí.

Impulsem pro revitalizaci stavebních činností bude realizace velkých infrastrukturních projektů - Rail Baltica, Via Baltica, nová JE Ignalina, elektroenergetické propojení s Polskem, podmořský energetický kabel Litva - Švédsko.

 

zpět na začátek

4.5. Zemědělství – vývoj, struktura

Zemědělská půda zaujímá 60,7% (3,96 mil. ha) z celkové rozlohy Litvy (6,53 mil. ha.), 30,1% jsou lesy. Zbytek tvoří vodní plochy a zastavěné území. Orná půda pokrývá plochu 2,93 mil. ha, 0,498 mil. ha jsou louky a pastviny. Chráněná území zaujímají plochu 12,1%. Litva vyjednala s EU, že bude obhospodařovat jen 1,15 mil. ha půdy. Hustota osídlení venkovských oblastí je nízká - v průměru 18 obyvatel na km². Velký význam má i lesnictví a navazující zpracovatelský dřevařský, nábytkářský a papírenský průmysl. Lesy pokrývají 32,9% Litvy. Ceny dřeva pro případný import do ČR však nejsou výrazně nižší než v ČR. 

	2006	2007	2008	2009	2010	2011
Zemědělská výroba [mil. Lt]	4 193	6 912	7 340	7 472	7 098	7 524
Změna oproti předchozímu období	-12,9%	16,7%	5,2%	1,3%	-5,0%	6,0%

 Zemědělství má v litevské ekonomice významnou roli, a to i přesto, že počet obyvatel zaměstnaných v tomto sektoru klesá. Podíl zaměstnanců v zemědělství dosahuje 14% (cca 200 tis. osob) na celkové zaměstnanosti a převyšuje evropský průměr. Na venkově v Litvě žije 32,8% obyvatelstva (průměr EU je 17,5%). Většina, tj. 80% všech hospodářství, není specializována. Zabývá se rostlinnou i živočišnou výrobou. 12% hospodářství se specializuje na obilniny, 4% hospodářství se specializují na výrobu masa. Statky a drobná rodinná hospodářství produkují 81,2% veškeré zemědělské výroby, 19% produkce pochází ze zemědělských závodů. Počet moderních závodů, které mají produktivitu srovnatelnou se zeměmi EU, roste. 

Asi 200 zemědělských závodů vyrábí polovinu veškeré zemědělské produkce. Jen cca 30 000 zemědělců, to znamená 14% pracovních sil, pracuje v zemědělských závodech, které vyrábějí potraviny určené výhradně pro trh. 94 100 osob (44% z celkového počtu), vyrábí potraviny výhradně jen pro svoji potřebu a potřebu rodiny. Zbytek, to znamená 115 900 osob (56%), vyrábí potraviny pro svou potřebu a přebytky umisťuje na trhu. Většina příjmů, které mají lidé na venkově, pochází z jejich zemědělské výroby. Tyto příjmy jsou oproti městskému obyvatelstvu nízké. Hlavním vývozním teritoriem potravin je EU (34%) a SNS (28%). V dovozu dominují země EU (56%). 

Agrární obchod ČR - Litva 

Obrat agrárního obchodu s Litvou v posledních třech letech roste. V roce 2011 dosáhl obrat hodnoty971 mil. Kč, což je nejlepší výsledek od roku 2002. Na růstu obratu se podílí jak vývoz z ČR, který dlouhodobě tvoří více než 60% hodnoty obratu, tak dovoz z Litvy. Hodnota vývozu z ČR dosáhla v loňském roce626 mil. Kč, hodnota dovozu činila345 mil. Kč. Dlouhodobě kladné saldo agrárního obchodu s Litvou pokleslo vlivem výraznějšího nárůstu dovozu z 370 mil. Kč v roce 2010 na281 mil. Kč v roce 2011.  

Do Litvy se z ČR vyváží především potravinové přípravky, výtažky a esence z kávy
a čaje, přípravky používané k výživě zvířat a pivo. V posledních dvou letech výrazně roste vývoz cigaret. 

Z Litvy jsou do ČR importována především sýry, margarín, rybí maso a filé a přípravky a konzervy z ryb. V roce 2011 bylo dovezeno značné množství směsí rostlinných a živočišných tuků. 

Rybářství 

V sektoru rybářství je zaměstnáno +/- 6 tisíc lidí, tj. 0,3% z celkového pracovního trhu. Sektor rybářství se podílí na tvorbě HDP 0,1%, na celkovém exportu zemědělských a potravinářských výrobků 12%. Sektor je významný z hlediska tradic i zdejších stravovacích zvyklostí. 

S cílem udržet rybí populaci v Baltském moři na žádoucí úrovni jsou sousedícím zemím každoročně stanoveny (k tomu účelu je zřízenou Baltic Sea Fishing Commission) roční kvóty výlovu.Podle dohody s EU Litva postupuje část své kvóty EU. Za to recipročně obdrží kvótu výlovu ryb ve vodách členských zemí EU. Jako členská země EU se Litva řídí pravidly Společné rybářské politiky. 

Litevští rybáři operují i ve vzdálených mořích. Např. v mauretánských vodách loví litevské lodě více než 100 000 tun ryb ročně. V Mauretánii (v roce 2004 uzavřela Litva s Mauretánií Mezinárodní dohodu o spolupráci v oblasti rybolovu) si Litevci vybudovali základnu na opravu rybářských lodí. V Litvě je 45 rybářských firem, které mají 240 rybářských lodí. 17 firem má oprávnění na export do zemí EU. V zemi je 15 rybářství, která obhospodařují 50 chovných rybníků. Celková plocha chovných rybníků je10 500 ha. Z celkového množství chovných ryb činí kapři 97%.

Významné je i sladkovodní vnitrostátní rybářství. Litva má 2 830 jezer větších než 0,5 ha, 29 000 řek, kanálů a potůčků. Vodní plochy zaujímají 2 625 km². V litevských vodách se ročně odchová cca 2 000 tun ryb.Skutečný výlov je vyšší, neboť „sportovní“ rybářství se do uvedené statistiky nezahrnuje. 

Společná zemědělská politika EU (v kontextu nového víceletého finančního rámce pro období 2014-2020) 

Jeden z deklarovaných cílu nové Společné zemědělské politiky (SZP), tj. zjednodušení pravidel přímých plateb - se dle názoru litevského ministerstva hospodářství míjí účinkem. Navrhovaný režim přímých plateb systém ještě více zneprůhledňuje a je pro zemědělce těžko srozumitelný. Litva by uvítala, aby nový režim přenechal využití prostředků ve vyšší míře v kompetencí členských států. 

V návrhu společné zemědělské politiky Litva postrádá spravedlivý alokační mechanismus rozdělení přímých plateb (zemědělci v Pobaltí patří, v přepočtu na hektar obdělávané půdy, v oblasti přímých plateb mezi nejvíce znevýhodňované v EU). Vláda nicméně hodnotí pozitivně návrh Evropské komise o cílení přímých plateb na aktivní farmáře a zjednodušení alokačního mechanismu pro malé farmáře. 

Litevská vláda v návrhu nové SZP nepodporuje připuštění geneticky modifikovaných organismů (GMO) na vnitřní trh EU. Domnívá se, že návrhům nepředcházela dostatečná analýza dlouhodobého dopadu GMO na zdraví a životní prostředí. Podle průzkumů více než 50% litevského obyvatelstva GMO odmítá. 

V otázce stanovování kvót pro rybolov Litva v obecné rovině požaduje, aby mezinárodním závazkům EU s možným významným ekonomickým dopadem předcházely vědecké analýzy, které jednoznačně zdůvodní opodstatněnost rozsahu omezení (příp. navýšení) povoleného rybolovu. V případě snižování kvót Litva upřednostňuje postupné omezování rybolovu a průběžné vyhodnocování účinnosti nařízení. 

Taková smluvní ujednání, která rybářům z EU striktně vymezují využívání zdrojů způsobem nenarušujícím ekologickou rovnováhu (např. podmínění rybolovu přebytkem populací ryb), ale současně pro rybáře z třetích zemí závazná nejsou, mořský ekosystém v daných geografických oblastech dle Litva neochrání a rybaře ze zemí EU ekonomicky poškodí.

 

zpět na začátek

4.6. Služby

Hotely a veřejné stravování

V současné době je v Litvě přibližně 210 hotelů. Jsou zde zastoupeny následující hotelové řetězce: Radisson SAS, Scandic Hotels, Le Meridien, Best Western, Holiday Inn, Crown Plaza, Reval Hotel Groupe, Novotel. Venkovská turistika nabízí levné ubytování v cca 700 venkovských chalupách a usedlostech.

Služby jsou na průměrné úrovni. Problémem je rozdíl mezi velkými městy a venkovem. Ve městech je úroveň restaurací i hotelů vysoká, na venkově je stav horší a dokonce i v turisticky zajímavých oblastech jsou stravovací služby velmi řídké. Dostupné ubytování si většinou lze zajistit přímo na místě nebo prostřednictvím rezervačních služeb online.

Místní samosprávy se snaží získávat pro své regiony více prostředků na podporu turistiky, a to především pro investice do stravovacích, ubytovacích a rekreačních zařízení. Aktuální přehled o litevských hotelech lze získat na internetových adresách www.inyourpocket.com, www.tourism.lt, www.travel.lt, www.imones.lt, www.lithuanianhotels.com.

Vnitřní obchod

Ve velkých městech je dnes již značná část maloobchodního obratu realizována v obchodech supermarketového typu. Pět největších řetězců Maxima, IKI, NORFA, RIMI a Aibé pokrývá cca 70% maloobchodních tržeb Litvy. Za posledních pět let došlo k další koncentraci. Počet obchodů klesl o 15% a prodejní plocha vzrostla o 34%. Velké obchody pokrývají 66% trhu. Očekává se, že koncentrace maloobchodního prodeje bude i nadále pokračovat, neboť v zemích EU je tento ukazatel 81%.

Maloobchodní řetězec UAB Maxima LT www.maximagrupe.eu s prodejnami MAXIMA www.maxima.lt je největší obchodní firmou v Pobaltí. V současnosti má 221 obchodů v Litvě, 31 v Bulharsku, 128 v Lotyšsku a 52 v Estonsku. UAB Maxima LT vlastní řetězec lékáren Eurovaistiné. Provozuje i řetězec Ermitažas s potřebami pro domácnost, stavebninami, nábytkem, elektrickými spotřebiči, sportovními potřebami apod. Obří supermarkety byly otevřeny ve Vilniusu a v Kaunasu.

Druhý největší řetězec je IKI www.iki.lt. Jde o belgickou firmu. Třetím největším řetězcem je Norfos mažmena www.norfa.lt. V poslední době expanduje do malých měst a vytlačuje malé zastaralé prodejny. Významná je i firma RIMI www.rimi.lt, kterou vlastní nizozemská firma AHOLD přes skandinávskou dceru. Aibe má síť menších obchodů www.aibe.lt. V Aibe vlastní významný balík akcií firma UAB Maxima LT. Řetězec Aibe vlastní v Litvě 439 maloobchodních prodejen, z nich 392 jsou malé obchody se smíšeným zbožím. Koncem srpna 2009 byl otevřen finský supermarket OZAS - PRISMA. Celkem 107 obchodů různých firem je sdruženo do nákupny OZAS - www.ozas.lt.

Největší maloobchodní řetězec s domácími potřebami a stavebními materiály je Senukai www.senukai.lt s tržním podílem 30% v tomto sortimentu. Má na 700 zahraničních a 600 místních dodavatelů. 51% akcií vlastní finský řetězci Kesko. Podíl českého zboží v této firmě byl v posledních letech 5%. Dochází k poklesu tohoto podílu v důsledku rostoucí konkurence a nákladů na přepravu. Senukai má 10 supermarketů a 70 frančízovaných obchodů.

Největší řetězec s oděvy a textilem je Apranga www.apranga.lt. Společnost se dlouhodoběpohybuje v čele vilniuské burzy cenných papírů. Velkoobchod s počítačovým HW a SW: ALSO Lietuva (www.gnt.lt) zaujímá na trhu hardware 51,6%, Tech Data 17,1%, Elko Kaunas 11,1% Acme kompiuteriu komponentai 10,1%, Asbis 8,5%. Firma Sanitex www.sanitex.lt distribuuje potraviny a pracuje systémem cash&carry.

Mezi významné dodavatele patří mezinárodní firmy jako je Philip Morris, Masterfoods, Danone, Nestlé, Procter&Gamble, Tetrapak. Na straně vstupů je více než 700 partnerů. Významnou firmou, která obchoduje se sklem, je firma IZORA www.izora.lt. Firma vlastní velkoobchod a síť prodejen, kde se prodává i české sklo. Velkoobchodem se zemědělskými stroji, ocelí a stavebními materiály, ale i potřebami pro řemeslníky, je firma Lytagra www.lytagra.lt a Kesko Agro www.keskoagro.lt. Maloobchodní řetězec Topo centras www.topocentras.lt vlastní 28 maloobchodů v Litvě a 5 obchodů v Lotyšsku. Prodejní sortiment zahrnuje domácí spotřebiče, mobilní telefony, autorádia a bytovou elektroniku.

Cestovní ruch

Základní skutečností litevské příjezdové turistiky je, že více než 90% návštěvníků je z okolních zemí, které nejsou příliš bohaté. Dalším problémem je sezónnost. Většina zahraničních návštěvníků přijede jen v době krátkého letního období. Turisticky nejnavštěvovanějšími oblastmi je samotný Vilnius, dále Kurská kosa (od Nidy až po Palangu) a lázně Druskininkai. Jako důvod návštěvy Litvy uvádí 33% návštěvníků dovolenou a rekreaci, 31% návštěvu rodiny a přátel a 23% komerční účely.

Část návštěvníků využívá možností rurální turistiky k návštěvě zejména jezerních oblastí. V Litvě je kolem 700 usedlostí, které nabízejí návštěvníkům své služby. Jejich přehled lze najít na stránkách Litevské asociace venkovské turistiky www.countryside.lt. Největšími organizátory zájezdů jsou Novaturas a Tez Tour.

Cestovní kanceláře organizující zájezdy do ČR:

• Poilsis ir mes: www.poilsisirmes.lt 
• Gruda: www.gruda.lt
• Novaturas tour operation: www.novaturas.lt   
• Litaura: www.litaura.lt   
• Vildora: www.vildora.lt
• Topturas: www.topturas.lt
•  Vilnius Travel Service: www.vilniustravel.lt

Přehled litevských cestovních kanceláří lze nalézt na www.kelioniuagenturos.lt

 

zpět na začátek

4.7. Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná)

Doprava

Vlivem geografické polohy je Litva tranzitní zemí spojující západ s východem. Po vstupu do EU vzrostl význam Litvy jako tranzitního území mezi zeměmi SNS a EU. Litva je též důležitým tranzitním územím mezi Ruskem a Kaliningradskou enklávou.

Doprava je významným sektorem národního hospodářství. Zaměstnává 5% práceschopného obyvatelstva a vytváří cca 10% HDP, což je dvojnásobek než je obvyklé v zemích EU. Přeprava osob na litevských letištích (Vilnius, Kaunas, Palanga) v roce 2011 roste, stejně jako roste obrat přístavu Klaipéda. O konci recese v dopravě zboží svědčí i údaje o železniční a silniční přepravě.

Důležité dopravní projekty: dálnice Via Baltica by měla spojit Varšavu s  Kaunasem, Rigou, Tallinnem a Helsinkami.

Obdobně je plánována modernizace železnic systémem rychlostních koridorů a výstavbou železnice evropského rozchodu Rail Baltica.

Železniční doprava

Litva má širokorozchodné tratě (1520 mm) v délce 1905 km. Většinou se používají dieselové lokomotivy. Část tratí je elektrifikována. Důležitá je tranzitní přeprava umožňující spojení přístavu Klaipéda s Běloruskem, Ruskem a Ukrajinou. Železnice evropského rozchodu 1 435 mm se připojuje v paralelním úseku 22 km ze Šeštokai na hranici s Polskem, kudy jezdí např. i mezinárodní osobní vlak Baltic Expres z Tallinnu do Varšavy.

Hlavními přepravovanými komoditami jsou surová ropa a produkty rafinérií, ocel, zemědělské stroje, uhlí, dopravní prostředky, hnojiva a rašelina.

Projekt Rail Baltica: propojení Berlína a Varšavy s Kaunasem, Rigou a Tallinem nově vybudovanou tratí evropského rozchodu. Projekt vstupuje do realizace. Bude financován z větší části z prostředků EU. Rozpočet byl stanoven na 800 mil. eur. Litevská vláda udělila v r. 2010 projektu výstavby Rail Baltica status národní důležitosti. Cílem rozhodnutí bylo zvýšit přitažlivost projektu pro investory a urychlit jeho realizaci. Ministerstvo dopravy plánuje vést novou železnici v trase současného železničního koridoru. Výstavba se tak urychlí a náklady na výstavbu se významně sníží.

Příprava projektu byla zahájena v r. 2008, přípravné práce započaly v květnu 2010. Délka trati v Litvě je 267 km. EK určila bývalého českého komisaře Pavla Teličku zvláštním zmocněncem, který má na realizaci celého projektu dohlížet. Vzhledem k obtížím litevského rozpočtu je pravděpodobné, že výstavba Rail Baltica bude probíhat pomaleji, než naznačují současné záměry.

Dne 14. května 2012 byla nicméně mezi společnostmi AB „Lietuvos geležinkeliai“ (Litevské železnice a.s.) na jedné straně a joint-venture Eurovia CS, a.s. a AB „Eurovia Lietuva“ (obě společnosti jsou součástí mezinárodního holdingu VINCI) na straně druhé podepsána smlouva o provedení stavebních a rekonstrukčních prácí na železniční trati Kaunas (Palemonas) – Gaižiūnai. Jedná se o součást evropského železničního koridoru „Rail Baltica“, jehož výstavba je spolufinancována z programu TEN-T na rozvoj dopravní infrastruktury. 

Na 24,6 kmdlouhém jednokolejném úseku budou postupně modernizovány železniční svršky a spodky spolu s přestavbou několika mostů, přejezdů a několika nástupišť. Výhybky a moderní zabezpečovací zařízení budou doplněny novým odvodněním a propustky. V železniční stanici Gaižiúnai bude položena kolej v délce1,25 km. V elektroinstalacích budou instalovány nové spínače, telekomunikační zařízení a systémy centralizace a řízení dopravního provozu. Předpokládaný termín předání hotového díla je konec června 2014.

Letecká doprava

Pravidelné linky spojujíVilniuss 22 hlavními evropskými centry. Z mezinárodního letiště v Kaunasu jsou v provozu přímě linky do dalších 19 destinací. Irský nízkonákladový přepravce Ryanair od května 2011 zřídil několik nových přímých linek z Vilniusu. Spojení s Prahou zajišťují ČSA prostřednictvím společností Globairgroup pravidelnou linkou (od března 2012) 3x týdně. Kromě Vilniusu, Kaunasu a Palangy se zejména k nákladní přepravě využívá i letiště v Šiauliai. Největší objem nákladní letecké přepravy (2/3) směřuje do Kaunasu, který je rovněž důležitou silniční křižovatkou. 

Osobní letecká doprava v Litvě prošla v r. 2011 významnými změnami, z nichž patrně nejzajímavější bylo posilování nízkonákladových přepravců především na úkor Air Baltic a ČSA. V r. 2011 odbavilo mezinárodní letiště ve Vilniusu1,7 mil. cestujících (meziroční změna +25%) a mezinárodní letiště v Kaunasu 873 tisíc cestujících (meziroční změna +7,8%, nicméně ještě v r. 2010 to bylo pouze 457 tisíc cestujících). 

Vilniuské letiště si od dubna za jednu ze svých základen zvolil maďarský nízkonákladový letecký přepravce WizzAir a současně oznámil zahájení pravidelných linek do 8 destinací v EU (Londýn, Barcelona, Milán, Řím, Eindhoven, Cork, Sheffield a Stockholm). Irský Ryanair (který má na letišti v Kaunasu jednu ze svých regionálních základen) odpověděl jak přesunutím některých přímých linek z Kaunasu do Vilniusu, tak i zřízením nových spojů, z nichž některé přímo konkurují linkám WizzAir. 

Na situaci reagovala po svém lotyšská letecká společnost airBaltic, a to zrušením pravidelných linek do Dublinu, Londýna, Říma a Paříže. Vzhledem k početné litevské diaspoře v UK, Irsku, Německu a Norsku, většina nově zavedených linek je zaměřena na obsluhu uvedených teritorií. 

Ryanair je v současnosti (údaje za rok 2011) s tržním podílem 43% největším přepravcem v Litvě. Druhá příčka patří s podílem 11% (meziroční pokles o 30%) lotyšské airBaltic a třetí (9%) maďarské WizzAir (i přesto, že nabízí své služby teprve od dubna 2011). Následují SAS (7%), Lufthansa (6%), Finnair (5%), ČSA, Estonian Air a LOT (4%), atd. Loňský rok byl z hlediska přepravených cestujících na pravidelných linkách do/z Litvy rekordním pro tyto společnosti: Lufthansa (cca. 150 tisíc cestujících), SAS (108 tisíc), Finnair (75 tisíc), LOT (61 tisíc), Aerosvit (53 tisíc), Austrian (43 tisíc) a Brussels Airlines (37 tisíc).

 Automobilová a tranzitní doprava

Národní program rozvoje dopravy má za cíl integraci litevských komunikací do evropské dopravní sítě. Plánuje se výstavba dvou mezinárodních dálničních tras: E 67 "Sever - Jih" - VIA BALTICA - (Helsinky - Tallin - Riga - Kaunas - Varšava) a E 271 "Východ - Západ" (Kyjev - Minsk - Vilnius - Klaipéda). Výstavba však stále zůstává v přípravné fázi - současná ekonomická krize realizaci záměrů odsunula. Pouze část Via Baltica se zřejmě dostává do fáze přípravy výstavby v úseku Kaunas - hranice s Polskem. Tento úsek získal v r. 2010 status „Projekt národní důležitosti“.

Litva má síť silnic dobré kvality se zpevněným povrchem v celkové délce 57 100 km. V lokálním spojení na venkově se však vyskytují i prašné silnice.

Dvě třetiny přepravovaných nákladů připadají na kamionovou dopravu. Automobilové dopravce sdružuje Národní asociace dopravců LINAVA www.linava.lt (člen IRU) a Národní asociace speditérů LINEKA www.lineka.lt (člen FITA). 95% zboží v česko-litevském obchodě se přepravuje po silnici. Nákladní doprava se na celkových tržbách podílí kolem 90%, zbytek připadá na osobní dopravu. Tržby z osobní dopravy měly meziroční růst 20%.

Osobní přepravu zajišťuje i pravidelné autobusové linka Praha - Varšava - Vilnius - Riga celkem třemi spoji týdně. Viz www.ecolines.net, anebo www.eurolines.com (resp. www.toks.lt ). Z hlediska silniční nehodovosti je Litva na třetím nejhorším místě ze zemí EU. Projevuje se nižší ohleduplnost řidičů jak k chodcům, tak i k ostatním řidičům.

Mořský přístav Klaipéda

Klaipéda je nezamrzající přístav na Baltu. Pro Litvu má značný ekonomický a dopravní význam. Je přirozeným spojením Litvy se zeměmi EU, kam dnes směřuje převážná část litevského exportu. Klaipéda má dobré železniční i silniční spojení s Litvou a s jejími sousedy - zeměmi SNS, které přístav rovněž využívají. Přes přístav putuje velké množství zboží z Ukrajiny, Běloruska, ale i Kazachstánu.

Činnost části státního přístavu vymezuje zvláštní zákon. Pozemky a infrastruktura jsou majetkem státu. V přístavu trvale probíhá řada investičních akcí, které mají zlepšit infrastrukturu přístavu. Plánuje se vybudování nových přístavních mol na umělém ostrově 1,5 km dlouhém a 700 m širokém. Ostrov je vzdálen od pobřeží 350 m. V současné době (2012) se o realizaci záměru neuvažuje.

Průmyslová zóna v Klaipédě se úspěšně rozvíjí, soustřeďuje především logistiku a v menší míře i dávkování a přepracování přepravovaných materiálů. Klaipéda má pravidelné spojení, včetně trajektů s nákladem i železničními vagony, s přístavy v Německu, Polsku, Dánsku a Švédsku. Litevský Institut svobodného trhu vyzývá vládu, aby přístav privatizovala. Přístav potřebuje obří investice, které nelze financovat z veřejných zdrojů.

Aktuální informace lze najít na následujících internetových adresách:

• přístav Klaipéda - www.portofklaipeda.lt
• internetové stránky města Klaipéda - www.klaipeda.lt
• region Klaipéda - www.klaipeda.aps.lt        .

Mořský ropný terminál Butinge

 Terminál je umístěn v severní části litevského baltského pobřeží ve vzdálenosti necelé 2 km od hranic s Lotyšskem. Je vybaven přístavním molem pro tankery, skladovacími nádržemi na ropu, příslušnou čerpací infrastrukturou a propojením produktovodem do rafinérie AB „Orlen Lietuva“. Terminál je činný od r. 1999. V r. 2003 zde česká firma OKZ Holding vybudovala 2 zásobní nádrže o obsahu po 52 000 m³. Produktovod původně sloužil k expedici ropných výrobků z rafinérie, tj. k plnění tankerů. Poté, kdy Rusko v r. 2006 přerušilo dodávky surové ropy do rafinérie severní větví ropovodu Družba, byl směr přepravy v potrubí obrácen a nyní je pomocí tohoto spojení rafinérie zásobována surovou ropou čerpanou z tankerů v terminálu.

Ropovody a plynovody

Zemní plyn je dodáván do Litvy z Ruska 1400 km dlouhým plynovodem. Vlastní rozvody plynu mají délku 3900 km. Plynová krize v zimě 2008/2009 se Litvy příliš nedotkla, protože trasa plynovodu nevede přes Ukrajinu, nýbrž přes Bělorusko. Jedná se o jediný zdroj zemního plynu.

Ropa byla dodávána do Litvy z Ruska ropovodem Polock - Biržai - Mažeikiai. Ropovod byl v provozu od roku 1978, kapacita 16 mil. tun ročně. Hlavním odběratelem byla rafinérie Mažeikiu nafta (nyní „Orlen Lietuva“), část se exportovala přes terminály Ventspils v Lotyšsku a Butinge v Litvě. V červenci 2006 však Rusko dodávky surové ropy tímto ropovodem do Litvy zastavilo. Rafinérie AB „Orlen Lietuva“ musí proto využívat náhradní přepravu pomocí tankerů via terminál Butinge. Energetická politika Moskvy, spojená s politickými tlaky, vyvolává snahu baltských států o diverzifikaci zdrojů energie.

Koncern PKN Orlen, vlastník rafinerie „Orlen Lietuva“ usiluje o zlepšení ekonomiky rafinérie, tj. zejména o zlepšení logistiky. Počátkem r. 2010 žádal, aby mu litevská vláda odprodala společnost Klaipédos Nafta (ropný terminál a zásobníky v přístavu Klaipéda - stát vlastní 70,6%). Litva ale tuto společnost považuje za strategický podnik a prodej odmítla. PKN Orlen v reakci na odmítnutí zvažuje možnost prodeje rafinérie jinému zájemci. Jeho identitu neprozradil, ale další vývoj ukazuje na ruský Lukoil. Nejistota a dohady v této věci trvají. Litva s prodejem největšího průmyslového komplexu v Pobaltí do ruských rukou ostře nesouhlasí.

Kvůli uzavření prvního bloku JE Ignalina v r. 2005 byly urychleně vybudovány dva nové interní plynovody. Plynovod Pabradé-Visaginas zajišťuje dodávky zemního plynu pro vytápění města Visaginas, kde je JE Ignalina umístěna. Druhý plynovod posiluje stávající plynovod, který směřuje z Kalingradské oblasti do Kaunasu. Slouží k dopravě plynu pro novou elektrárnu, která částečně nahrazuje výpadek dodávek z odstavené JE Ignalina. Kapacita plynovodu se zvýšila z původních 90 tisíc na 160 tisíc m³/hod.

Požadavky EU a růst cen zemního plynu v posledních letech vedou k využívání alternativních zdrojů energie. V současné době se zhruba 10% tepelné energie v Litvě vyrábí z obnovitelných zdrojů (především dřevo). Podíl obnovitelných zdrojů by měl vzrůst do konce r. 2020 na 25%.

Největším plynárenským podnikem je Lietuvos dujos. Ruský GAZPROM v něm vlastní 37,1% akcií, německý E.ON Ruhrgas 38,9 a litevská vláda 17,7%.

Trh informačních technologií

IT sektor patří dlouhodobě k nejrychleji se rozvíjejícím sektorům litevského hospodářství. Zdrojem růstu je jak spotřeba domácností, tak i implementace projektů s využitím prostředků z evropských strukturálních fondů. ITT sektor dostává zhruba 15% všech FDI v Litvě. Celkem 13 z 20 největších společností s ITT zaměřením v Pobaltí má sídlo v Litvě. V oboru působí na 2000 společností, v nichž pracuje 35 000 kvalifikovaných pracovníků. Sedm vysokých škol připravuje každoročně 1200 nových ITT specialistů.

Největším výrobcem CD, DVD a MC disků v Pobaltí je litevská firma UAB „BOD Group“.

Litevský ITT sektor zahrnuje

•  informační technologie (počítače, servery, síťové komponenty, periferní zařízení vč. plochých obrazovek, nosiče dat)
• služby typu vytváření www stránek, software, provoz a údržba výpočetních systémů a sítí
• telekomunikační služby (vč. mobilní komunikace atd.).

V letech 2002 až 2010 se počet počítačů v domácnostech zdvojnásobil. 96% firem, které mají více než 10 zaměstnanců, používá ke své práci počítače. 92,2% firem má přístup k internetu, 39,8% domácností má počítač. Více než 50% prodaných počítačů jsou notebooky. Internetové terminály pro veřejnost jsou rozmístěny i v některých obchodních domech, hotelech a dalších veřejných zařízeních.

Aktuální stav ve vývoji investic do infrastruktury a o stavu v ITT lze získat i na internetové adrese www.businesslithuania.com  a na www.infobalt.lt.

Telekomunikace

Litva má pokročilou telekomunikační infrastrukturu (technologii EDGE, mobilní spojení typu 3G s rychlostí přenosu dat 3,6 Mbps. Dominantní společností v oboru telekomunikací je společnost TEO LT, a.s. Pod tímto názvem působí od 31. ledna 2006 a vlastní i 100% podíl providera v Kaliningradské oblasti Ruska OOO Comliet-Kaliningrad. Podrobnější informace lze získat na www.teo.lt. Vzhledem k rychle se rozvíjející mobilní telefonii počet pevných linek klesá. Počet mobilních telefonů je naproti tomu nadprůměrný. Z hlediska využívání mobilních telefonů se Litevci řadí na evropskou špičku. Pokrytí mobilními telefony dosáhlo 144%. Ze zemí EU je vyšší pokrytí jen v Itálii a v Lucembursku. Průměr EU je 112%.

Poštovní úřady ve všech městech poskytují všechny běžné služby vč. je expresních (DHL, UPS a další). Mezinárodní letecká pošta je v rámci Evropy doručována během cca 3 dnů. Stejnou rychlostí jsou do ČR doručovány i pohlednice, dopisy a menší balíčky podané v Litvě. V Litvě jsou 4 celoplošné televizní stanice, 10 rádiových celoplošných stanic a 44 regionálních televizních a rozhlasových stanic.

Energetika

Energetická náročnost litevské ekonomiky je třikrát vyšší než je průměr zemí EU-15. O to více vedení země znepokojuje, že je závislá na dodávkách energie z externích zdrojů a to převážně z Ruska. To se týká ropy, zemního plynu a od r. 2010 i elektřiny. Litva je citlivá na mocenské chování Ruska, které  neváhá využívat dodávek energetických surovin k prosazování svých zájmů v zemích bývalého Sovětského svazu. Projevilo se to např. zastavením dodávek ruské ropy do rafinérie Mažeikiu nafta (dnešní ORLEN Lietuva) v r. 2006. Zajištění energetické bezpečnosti je jedním z hlavních politických témat. K dosažení tohoto cíle mají Litvě napomoci dva připravované projekty: terminál na zkapalněný zemní plyn (LNG) s projektovanou kapacitou 2-3 mld. m³ ročně, který by měl být schopen pokrýt téměř celou spotřebu zemního plynu v Litvě (se zahájením provozu se počítá v r. 2014), a nová jaderná elektrárna ve Visaginas (zahájení provozu se plánuje po r. 2020).

Vlastní zdroje energetických surovin Litvy jsou zanedbatelné. Těží se stále menší malé množství rašeliny a ropy. V r. 2012 se plánuje zahájení zkušební těžby plynu z břidlic na jihozápadě země. Potvrdí-li se studie o možné vytěžitelnosti desítek miliard kubíků břidlicového plynu, a podaří-li se zrealizovat LNG terminál v laguně u přístavního města Klaipeda, závislost Litvy na ruském zemním plynu by se v příštích desetiletích mohla výrazně snížit. Projekty pro zlepšení energetické bezpečnosti Pobaltí (napojení na přenosovou soustavu EU) mají přetrvávající podporu Bruselu, to se týká jak výstavby elektroenergetických tras, plynového propojení s Polskem a Švédskem, tak i budování jednotného energetického trhu.

Na základě závazku z přístupové smlouvy Litvy k EU byla k 31. prosinci 2009 uzavřena JE Ignalina. Před uzavřením JE byla část produkce elektřiny exportována, od r. 2010 je Litva již jen dovozcem elektrické energie. EU alokovala na úhradu nákladů spojených s odstavením JE, na podporu modernizace a výstavbu nových zdrojů a na první fázi dekontaminace JE Ignalina 1,36 mld. eur. Odstavení JE a likvidaci jaderného odpadu neprobíhá dle schváleného harmonogramu, proces naopak provází řada komplikací a nehospodárně vynaložených  prostředků a Litvě reálně hrozí, že v letech 2014-2020 dostane z EU necelou polovinu z 800 mil. eur, které na práce spojené s uzavřením JE požaduje (viz. str. 6).

Od r. 2011 je litevský elektroenergetický trh plně liberalizován a otevřen konkurenci, tj. (všichni) zákazníci si mohou svobodně zvolit poskytovatele elektroenergetických služeb. V praxi je nicméně litevský trh příliš malý, aby umožnil vznik skutečného a efektivního konkurenčního prostředí. Situaci by mělo změnit plánované propojení přenosových sítí s Polskem (LitPol) a Švédskem (NordBalt), vč. sjednocení s kontinentální synchronní soustavou. V současné době probíhá implementace 3. energetického balíčku EU, který byl v červenci 2011 transponován do litevského právního řádu novelizací Zákona o zemním plynu. Uvedená právní norma předpokládá vyčlenění některých aktiv (distribučních sítí) z plynárenské společnosti Lietuvos Dujos a jejich opětovné převedení na stát.

 Zdroje a spotřeba

Litva má velmi malé zásoby surovin, energetické suroviny nevyjímaje. V severní části země se v omezeném měřítku těží méně kvalitní ropa, těžba postupně klesá. V omezeném měřítku se pro energetické účely používá rašelina. Odhady celkových zásob (ropa cca. 2 mil tun a rašelina cca. 200 mil. tun) kolísají, což souvisí zejména s možností těžby. Jiné vlastní zdroje energetických surovin kromě biomasy Litva nemá.

Pokud se potvrdí výpočty na základě průzkumných vrtů na jihozápadě země, v průběhu několika let by v Litvě mohla začít komerční těžba břidlicového plynu. Podle předběžných odhadů by podzemní zásoby mohly dosáhnout až 500 mld. m³ břidlicového plynu, což by při vytěžitelnosti 20% umožnilo Litvě získat „plynovou nezávislost“ na příštích cca. 30 let. Jedná se zatím spíše o teoretické hodnoty, protože průzkumné a přípravné práce by odhadem mohly trvat 10 let a zatížit státní pokladnu (resp. kapsu investora) částkou až 150 mil. eur.

Podíl jednotlivých energetických zdrojů na celkové spotřebě (GWh)

	2006	2007	2008	2009	2010
Teplo	14 522	13 655	12 863	13 148	13 557
Elektřina	12 482	14 008	13 912	15 358	5 749
Energie z chemických procesů	2 020	2 453	2 325	2 495	2 435
Hydroenergie	397	421	402	424	540
Větrná energie	14	106	131	158	224
Geotermální energie	10	9	4	30	26
Nukleární energie	8 651	9 833	9 894	10 853	..
Solární energie	..	..	..	..	..

Spotřeba paliva a energie v naturálních jednotkách

		2006	2007	2008	2009	2010
Ropa	[tis. t]	8 028	4 742	9 241	8 407	8 985
Dřevo, dřevní zbytky	[tis. m3]	3 715	3 602	3 750	4 778	4 766
Zemní plyn	[mil. M3]	3 068	3 615	3 245	2 727	3 115
Motorová nafta	[tis. t]	893	1 085	1 112	898	1 011
Uhlí	[tis. t]	396	379	324	243	305
Benzín	[tis. t]	365	437	437	368	296
Ropa vys.obsah S(>1%)	[tis. t]	344	280	310	336	275
LPG	[tis. t]	273	256	231	210	205
Ropný koks	[tis. t]	120	122	133	140	122
Bitumeny	[tis. t]	131	144	165	81	95
Letecký benzín	[tis. t]	55	69	79	39	52
Bionafta	[tis. t]	16	48	52	43	39
Rašelina	[tis. t]	47	67	38	32	30
Bioplyn	[mil. m3]	4	5	6	10	21
Maziva	[tis. t]	25	24	24	18	20
Bioetanol	[tis. t]	8	18	24	22	19
Zemědělský odpad	[tis. t]	5	12	9	12	16
Koks	[tis. t]	24	24	17	11	16
Rašelina brikety	[tis. t]	29	21	21	16	12
Ropa nízký obsah S(<1%)	[tis. t]	14	17	21	22	12
Parafín	[tis. t]	2	3	2	2	4
Dřevěné uhlí	[tis. t]	1	1	2	1	2

 Elektroenergetika

Litva je i více než 20 let od získání nezávislosti na bývalém Sovětském svazu při zajišťování svých energetických potřeb plně závislá na externích zdrojích. To se týká ropy, zemního plynu a od roku 2010, po uzavření JE Ignalina, i elektřiny. JE Ignalina byla hlavním litevským zdrojem elektřiny, vyráběla ve dvou blocích po 1 500 MW el. energie. První blok byl dle přístupové smlouvy k EU odstaven k 1.1.2005, druhý k 31.12.2009. Elektrárna vyráběla proud za podstatně nižší náklady než je světový průměr. Na uzavření JE Ignalina EU vyčlenila 890 mil. eur. Poslední odhady (říjen 2011) nákladů na odstavení JE a uskladnění jaderného paliva se pohybují kolem 2,93 mld. eur. Vymanění se ze své nynější závislosti na dodávkách elektrické energie z Ruska proto všechny litevské vlády považují za důležitý předpoklad k dosažení energetické bezpečnosti. Napomoct jí k tomu má nová JE Visaginas na severovýchodě země u běloruských hranic.

Výrobci elektřiny (stav k 30.6.2011)	Instalovaný výkon [MW]	Podíl
AB Lietuvos elektrine	1 800	46,49%
AB Mažeikiu nafta	160	4,13%
UAB Vilniaus energija	360	9,30%
UAB Kauno termofikacine elektrine	170	4,39%
Petrašiūnų šiluminė elektrinė	8	0,21%
UAB Panevežio energija	35	0,90%
Další malé elektrárny	96	2,48%
Tepelné elektrárny	2 640	68,18%
AB Kauno hidroelektrine	100	2,58%
AB Kruonio hidroakumuliacine elektrine	900	23,24%
MVE	25	0,66%
Vodní elektrárny	1 026	26,50%
biomasa	45	1,16%
větrné parky	161	4,16%
Obnovitelné zdroje celkem	206	5,32%
Celkový instalovaný výkon	3 872	100,00%

Elektroenergetická bilance

Litva v r. 2011 spotřebuje cca. 9 TWh elektrické energie. Okolní státy jsou podle dosavadních průzkumů ochotny a schopny elektřinu dodat, a to i ve vyšším množství. Současné zdroje Litvy jsou cca 4,5 TWh, z toho 3 TWh dodá Lietuvos elektrine zejména z tepelné elektrárny v Elektrénai, další tepelné elektrárny vyrobí 1,1 TWh, vodní elektrárny a další obnovitelné zdroje cca 0,4 TWh. Operativní potřeba elektřiny při výkyvech spotřeby bude operativně kryta z Estonska, Lotyšska, Finska, Ruska nebo Ukrajiny. Litva se ovšem snaží využívat především své vlastní zdroje, nakupovaná elektřina je dražší.

Trh s elektrickou energií

Energetická burza BaltPool zahájila činnost od 1.1.2010 ve Vilniusu. Za její zavádění odpovídá Ministerstvo energetiky. V únoru 2010 podepsala Litva a partneři z Lotyšska, Estonska, Finska a Švédska dohodu o vstupu do druhé fáze vytváření společného trhu s elektřinou dle pravidel burzy NordPool. Realizují se věcné i legislativní kroky k demonopolizaci rozvodu a dodávek energie, což přivádí na litevský trh další partnery ze Švédska, Lotyšska a z Estonska. Cílem je přičlenění Litvy k severské burze Nord Pool v r. 2015. Operátorem litevské elektroenergetické soustavy je společnost Litgrid, která ze zákona zajišťuje funkčnost a stabilitu přenosové soustavy, rovnováhu mezi výrobou a spotřebou elektrické energie, stejně jako povinný odběr elektrické energie vyrobené z obnovitelných zdrojů. Litgrid rovněž zodpovídá za implementaci strategických projektů propojení s Polskem/Švédskem a za přípravu propojení s kontinentální synchronní soustavou EU.

Litevská elektroenergetická přenosová soustava a propojení se zahraničím

V letech 2009 a 2010 byla Litva stejně jako ostatní baltské země (s výjimkou nízkokapacitního propojení mezi Estonskem a Finskem, které bylo zprovozněno v r. 2007) elektroenergetickým ostrovem, tj. nepropojena s EU. Ukončení výroby elektrické energie v JE Ignalina na konci r. 2009 s sebou přineslo změny v elektroenergetických tocích v Pobaltí a opakovaná přetížení přeshraničního propojení mezi Lotyšskem a Estonskem zejména v letních měsících. Průměrná vytíženost litevské přenosové soustavy se v r. 2010 pohybovala na úrovni 30%, s výjimkou přeshraničního propojení s Běloruskem (44%).

Jaderná elektrárna Ignalina

V JE Ignalina byly sovětskými inženýry instalovány a v letech1983 a1987 postupně do provozu uvedeny ve své době nejvýkonnější a jak se později ukázalo i nejméně bezpečné (tepelné, vodou chlazené) jaderné reaktory smutně proslulého černobylského typu RBMK-1500. Dva dokončené (z původně plánovaných šesti) bloky byly projektovány každý na elektrický výkon 1,5 GW (po černobylské havárii byl výkon degradován na 1,36 GW). I po odstavení prvního bloku v prosinci 2004 zajišťovala Litvě elektrárna s výkonem 9 TWh 64 % produkce elektrické energie, resp. 70% domácí spotřeby. Na základě závazku z Přístupové smlouvy k EU z dubna 2003 byla postupně JE Ignalina uzavřena. 

Na odstavení JE Ignalina je do konce r. 2013 z rozpočtu EU alokováno (a z velké části již proinvestováno) 1,37 mld. EUR, tj. polovina prostředků na odstavení všech „nevyhovujících reaktorů[1]“ v nových členských zemích. Uzavření JE Ignalina a bezpečné uskladnění radioaktivních látek bude (dle závěrů expertní skupiny) až do r. 2029 vyžadovat dalších 1,03 mld. (odhad z r. 2006) až 1,53 mld. EUR (upravený odhad z letošního února). Pro období 2014-2020 Litva od EU požadovala870 mil. EUR, z nichž byla připravena100 mil EUR (12%) vyčlenit z vlastních rozpočtových prostředků. 

Litevská vláda má pro závazky plynoucí z přístupové smlouvy jednoznačný výklad - EU od LT požadovala uzavření „nebezpečných“ reaktorů sovětského typu výměnou za financování nákladů s tím spojených (s přihlédnutím ke kapacitním možnostem LT ekonomiky). Až doposud Litva hradila přibližně 10% z celkových nákladů a předpokládala, že tomu tak bude i do budoucna. Návrh EK, v němž je na dekomisi JE Ignalina přiznáno necelých230 mil. EUR a navíc doba podpory zkrácena do r. 2017 (LT se opírá o tvrzení, že expertní skupina konstatovala časový harmonogram uzavření JE Ignalina do r. 2029), proto Litva rezolutně odmítá. 

Spolupráce s generálním dodavatelem - společností Nukem Technologies (100% dceřinou společností ruského JSC Atomstrojexportu) - na v podstatě bezprecedentní likvidaci reaktorů sovětské konstrukce typu RBMK neprobíhá dle stanoveného harmonogramu (v současnosti projekt v přibližně čtyřletém skluzu) a ve vyčleněném rozpočtovém rámci. V říjnu 2010 došlo navíc během likvidačních prací na reaktorech k nehodě a ke kontaminaci půdy v okolí elektrárny. 3. dubna 2012 byla nicméně mezi JE Ignalina a.s. a společností Nukem Technologies (v konsorciu s německou GNS  - Gesellschaft für Nuklear-Service mbH) podepsána prozatímní smlouva o prodloužené spolupráci, ve které se k.j. obě strany přihlásily i k částečné odpovědnosti za nedostatečné financování výstavby komplexu úložiště pevného jaderného odpadu (tzv. B2/3/4). Je odhadováno, že dodatečné náklady dosahují výše100 mil. Eur, z nichž údajně litevská vláda převzala na sebe odpovědnost za78 mil. Eur. Uvedené prostředky se bude snažit zajistit z prostředků EU, které již byly likvidaci JE Ignalina vyčleněny .

Jaderná elektrárna Visaginas

Dne 23. prosince 2011 podepsala litevská vláda s japonskou společností Hitachi předběžnou (s odkazem na důvěrná ujednání nezveřejněnou) dohodu o budoucí dohodě na výstavbu JE Visaginas. Lze se pouze domnívat, že dohoda pouze potvrdila již avizované parametry spolupráce, tj. závazek Hitachi podílet se na financování projektu, stanovení dodavatele (Hitachi-GE Nuclear Energy) a technologie reaktoru (ABWR o výkonu 1350 MW).

Litevská vláda deklarovala úmysl podepsat závaznou smlouvu s Hitachi-GE Nuclear Energy a regionálními partnery (Latvenergo, Eesti Energia) v druhé polovině r. 2012. Ačkoli se PGE (Polska Grupa Energetyczna SA) prozatím vzdala účasti na projektu, dveře za sebou úplně nepřivřela (dle vyjádření ministerstva financí PL se PGE v budoucnu může k projektu připojit, pokud budou nabídnuty přijatelné /finanční/ podmínky). Naopak Lotyšsko, které je ze všech partnerských států k lokalitě Visaginas nejblíže, slovy premiéra V. Dombrovskise potvrdilo účast na projektu a úmysl získat 15-20% podíl ve společnosti, která bude budoucí JE provozovat.

Dne 30. března 2012 vláda (prostřednictvím zástupce ministerstva energetiky) a Hitachi, Ltd. podepsali rámcovou koncesní smlouvu o výstavbě JE Visaginas. Po zohlednění některých dílčích připomínek ministerstva spravedlnosti a ministerstva financí bude schválena rámcová smlouva opětovně postoupena resortu financí k vypracování legislativních návrhů, s nimiž vláda předstoupí před parlament (Seimas). V případě souhlasu zákonodárců by do 28. června měla být podepsána řádná koncesní smlouva s nově ustanovenou akciovou společností, která bude největší investiční akci (17 mld. Lt, tj. více než 122 mld. Kč) v novodobé historii Litvy realizovat. Řádná koncesní smlouva vymezí konkrétní závazky a stanoví časový rámec pro implementaci projektu (zahájení provozu bylo posunuto z avizovaného, leč stále méně pravděpodobného r. 2020 na období 2020-2022).

Ačkoli žádná významná politická síla v Litvě nezpochybňuje opodstatněnost výstavby nové JE, strana zelených (strana zeleného hnutí) vyzvala vládu, aby nezvratné rozhodnutí přenechala parlamentu, který vzejde z říjnových voleb. O natolik zásadní záležitosti s možnými implikacemi na rozpočet, bezpečnost, a životní prostředí by dle zelených měli navíc rozhodovat občané v referendu.

---

Sektor plynárenství

Roční (údaj z r. 2010) spotřeba zemního plynu v Litvě dosáhla 3,085 mld. m3, tj. ekv. 28,74 TWh. Nejvyšší denní spotřeba plynu v uvedeném období byla 0,187 TWh. Litva v současnosti netěží zemní plyn a je plně závislá na dovozu z Ruska, který v r. 2010 dosáhl 41,86 TWh (4,493 mld. m³), z něhož 12,92 TWh (1,387 mld. m³) bylo přes Litvu pouze přepraveno do Kaliningradského regionu (RU). Kapacita plynovodu do/z Ruska ani ve špičce nepřesáhla 75% maximální přenosové kapacity. Přibližně jedna třetina teritoria Litvy zůstává neplynofikovaná co se distribučních aktivit týče. Změnit to má Zákon o zemním plynu, který dominantním provozovatelům (Lietuvos Dujos a Dujotekana) ukládá rozvíjet infrastrukturu. V podniku Lietuvos Dujos má 38,9% podíl E ON Ruhrgas, Gazprom 37,1% a litevský stát 17,7%. Lietuvos Dujos je kótován v systému blue-chip NASDAQ OMX na vilniuské burze. Litva je závislá na jediném dodavateli - ruské firmě Gazprom AAB. V roce 2010 bylo udělených 13 licencí na distribuci plynu pro právnické osoby a domácnosti, ale v praxi byla většina dodávek realizována společnostmi Lietuvos Dujos AB (73,5%) a Dujotekana UAB (25,4%), která nedodává plyn domácnostem. Zanedbatelný podíl (1%) připadá na společnost Haupas UAB, která zásobuje plynem část regionu Druskininkai (region není propojen s hlavní litevskou distribuční sítí).

Oprávnění dovážet zemní plyn má v současnosti pět společností: Lietuvos Dujos, Dujotekana, Haupas, Achema a Kaunaská tepelná elektrárna (Kauno termofikacine elektrine). Dovoz zemního plynu vzrostl v r. 2010 meziročně o 15% na 3,106 mld. m³. Největší růst (31,5%) zaznamenala společnost Lietuvos Dujos, která dovezla přibližně 50% z celkové spotřeby zemního plynu v Litvě. Společnosti Achema a Kaunaská tepelná elektrárna dovážely zemní plyn výhradně pro vlastní potřebu. 83% dovezeného zemního plynu bylo nakoupeno u  Gazprom AAB a 17% u jeji litevské dceřiné společnosti Gas Stream AG. Vzhledem k uvedeným skutečnostem lze jen stěží mluvit o skutečném tržním prostředí v oblastí přepravy a distribuce zemního plynu. Pouhých 0,3% dovezeného zemního plynu bylo v r. 2010 zobchodováno mezi jednotlivými aktéry. Zanedbatelné množství zemního plynu bylo prodáno místním distribučním firmám  Intergas UAB a Agrofirma Josvainiai AB (nakoupeno od Dujotekana UAB), Fortum Joniškio Energija UAB (od Lietuvos Dujos AB) a Druskininkų Dujos UAB (od Haupas UAB).

Litevský vnitřní trh s plynem je formálně liberalizován, ale zákaznicí kvůli uvedeným důvodům prakticky nemají možnost využít výhod konkurenčního prostředí, tj. vybrat si nejlevnějšího dodavatele. I z důvodu nefunkčního ač plně liberalizovaného vnitřního trhu se zemním plynem pověřil v r. 2007 litevský parlament (Seimas) regulátora- NCC ke stanovení hranice ziskových marží dodavatelů plynu, které se nyní pohybují v rozpětí 3-5% v závislosti na ceně dovezeného zemního plynu. Litevský trh se zemním plynem není propojen s EU, s výjimkou kapacitně nedostačujícího propojení s Lotyšskem. V případě výpadku dodávek plynu z Ruska lze v omezeném rozsahu využít plynové přípojky do Běloruska. V r. 2012 se plánuje zahájení zkušební těžby plynu z břidlic v jihozápadní Litvě. Potvrdí-li se studie o možné vytěžitelnosti desítek miliard kubíků břidlicového plynu, a podaří-li se zrealizovat LNG terminál v laguně u přístavního města Klaipeda, závislost Litvy na ruském zemním plynu by se v příštích desetiletích mohla výrazně snížit.

Propojení litevské a polské plynové infrastruktury je základním předpokladem k ukončení energetické izolace Litvy a její integrace do jednotného energetického trhu EU. V dubnu 2010 společně požádaly provozovatelé přenosové sítě v obou zemích Gaz System S.A. (PL) a Lietuvos Dujos AB (LT) za podpory Ministerstev pro energetiku PL a LT o finanční podporu z operačního programu TEN-E (trans-European energy networks) na vypracování studie proveditelnosti plynového propojení Litvy a Polska. EU v r. 2011 přislíbila financovat 50% nákladů na vypracování uvedené studie. Podaří-li se alokovat odpovídající finanční prostředky, plynovod by měl být uveden do provozu v r. 2016.

Litevská přenosová soustava je v současnosti propojena s Běloruskem, Lotyšskem a Ruskem. Kapacita plynovodu do/z Běloruska (Minsk-Vilnius) je postačující na uspokojení poptávky zákazníků v Litvě, Lotyšsku a Kaliningradské oblasti. Druhý plynovod mezi Běloruskem a Litvou (Ivančevici-Vilnius) není v současnosti využíván. Na severu země je Litva propojena plynovodem s Lotyšskem. Přeshraniční tok zemního plynu je od r. 2005 řízen a monitorován stanicí v Kiemenai. Kapacita stanice je 5 mil. m³ denně. Vzhledem k technickým parametrům lotyšské rozvodné sítě je nutné udržovat tlak v potrubí ve směru LV > LT na úrovni 40 barů a v opačném směru na úrovni 55 barů.

Uskladnění zemního plynu

Litva nemá vlastní úložní kapacitu pro skladování zemního plynu a z toho důvodu využívá služeb lotyšské společnosti Latvijas Gaze AB, která na smluvní bázi (s Lietuvos Dujos AB) uskladňuje litevský zemní plyn ve specializovaných zařízeních na území Lotyšska. V návaznosti na výpadek v dodávkách zemního plynu v lednu 2008 vydala litevská vláda nařízení o postupném navýšení svých bezpečnostních zásob na ekvivalent 60-denní průměrné spotřeby. V r. 2010 dosahovaly litevské strategické zásoby zemního plynu v podzemním zásobníku v lotyšském Inčukalnisu 30 mil. m³, tj. ekv. 30-denní nepřerušované spotřeby litevských domácností v topné sezóně.

Terminál na zkapalněný zemní plyn (LNG)

Za nejvhodnější lokalitu pro umístnění LNG terminálu byla vybrána laguna u jižního cípu (plavidlo bude trvale ukotveno u ostrova Kiaules Nugara - GPS 55.657834, 21.137524) přístavu v Klaipedě. Investorem a provozovatelem projektu v hodnotě 200 - 300 mil. eur je společnost provozující ropný terminál Klaipedos Nafta, v němž je majoritním akcionářem stát. Počítá se s dodávkami z Kataru a z dalších zemí Blízkého Východu. Kapacita terminálu bude 2 - 3 mld. m³ ročně, tj. terminál by v případě potřeby měl pokrýt téměř celou poptávku po zemním plynu (spotřeba Litvy je nyní cca. 3 mld. m³ plynu ročně). Terminál by měl být v provozu nejdříve od r. 2014. Do stejného termínu bude zprovozněn i plynovod Klaipéda - Jurbarkas pro připojení terminálu na plynovodnou síť.

Klaipéda je nezamrzající přístav na Baltu, který má pro Litvu značný ekonomický a dopravní význam. Klaipéda má dobré železniční i silniční spojení s Litvou a s jejími sousedy - zeměmi SNS, které přístav rovněž využívají. Přes přístav putuje velké množství zboží z Ukrajiny, Běloruska, ale i Kazachstánu. Činnost části státního přístavu vymezuje zvláštní zákon. Pozemky a infrastruktura jsou majetkem státu. V přístavu trvale probíhá řada investičních akcí, které mají zlepšit infrastrukturu přístavu. Klaipéda má pravidelné spojení, včetně trajektů s nákladem i železničními vagony, s přístavy v Německu, Polsku, Dánsku a Švédsku.

  V září 2010 byla prezentována studie belgické společnosti Exmar NV k možnému využití technologie zkapalněného zemního plynu v Litvě. 30. prosince 2010 Klaipedos Nafta oznámila záměr vypsat výběrové řízení na projektového konsultanta, který investorovi poskytne potřebné know-how ve vypracování investičního záměru a zadávací technické dokumentace. 8. června vybral investor americkou společnost FLUOR za hlavního poradce při implementaci projektu. 23. září 2011 byl vypsán tendr na dodávku plovoucího LNG terminálu a replynofikační jednotky, s cílem podepsat kontrakt do konce r. 2011. Mezi potenciální účastníky tendru se řadí Golar LNG (Norsko), Excelerate Energy (Spojené státy), Exmar (Belgie), Hyundai Heavy Industries (Jižní Korea), Sumitomo a Mitsubishi (obě z Japonska). 25. listopadu budou před-kvalifikováni zájemci pozváni k předložení nabídky. FLOUR identifikoval dvě nejvhodnější formy financování, a to dlouhodobý operativní leasing, resp. pronájem (built-to-operate arrangement).

Evropská komise již dříve potvrdila, že je připravena částkou cca. 500 mil eur podpořit výstavbu pouze jednoho LNG terminálu v regionu Pobaltí. Za nejžhavějšího kandidáta se považuje lotyšská Riga, která disponuje požadovaným napojením na plynovody a v jejíž blízkosti je umístněno provozuschopné velkokapacitní úložiště zemního plynu. Britské konsultační společnosti - Energy Contract Company a GL Noble Denton -  již dříve regionu doporučily, aby se tři sousední země shodly na výstavbě pouze jednoho LNG terminálu, a to v Lotyšsku.

Plynovod Klaipėda-Jurbarkas

K tomu, aby mohl být budoucí LNG terminál připojen do rozvodné sítě je nutné vybudovat 137,5 km dlouhý vysokokapacitní plynovod mezi městy Jurbarkas-Klaipėda, jehož výstavbu vláda schválila v r. 2010. Nový plynovod zvýší jak kapacitu litevské rozvodné sítě, tak i její spolehlivost. Realizací projektu byla pověřena společnost Lietuvos Dujos. Investor i vláda počítají i s finanční angažovaností EK, která předběžně přislíbila financování 50% nákladů z operačního programu ENTSO-G (European Network of Transmission System Operators for Gas.  21. září 2011 Lietuvos Dujos požádal Litevskou agenturu na podporu podnikání (LBSA) o součinnost při zajištění části (50%) financování projektu o předpokládaných nákladech 168 mil. Lt (48,7 mil. eur). Litevská vláda již dříve na uvedený projekt alokovala 80,229 mil. Lt z prostředků na modernizaci a rozvoj energetické infrastruktury. Do konce r. 2011 by mělo být proinvestováno 76 mil. Lt. Po plánovaném dokončení LNG terminálu a propojení plynovody s okolními zeměmi Litva plánuje vytvoření burzy, na které by se obchodovaly kontrakty na dodávky zemního plynu.

 Propojení přenosových soustav Litvy a Polska

Propojení přenosových soustav Litvy a Polska je důležitým krokem k ukončení energetické izolaci plynového sektoru Litvy a jeho integraci do jednotného energetického trhu EU. Polský Gaz-System S.A. a litevský Lietuvos Dujos AB podepsali v roce 2010 smlouvu o průzkumných a přípravných pracích a sdíleném financování přeshraničního projektu. 30. dubna 2010 byl společný projekt zaslán k posouzení EK v rámci operačního programu TEN-E (trans-European energy networks). 22. prosince 2010 EK potvrdila připravenost alokovat zdroje na financování 50% nákladů spojených s přípravou projektu, s jehož dokončením se počítá v r. 2016. K zajištění dostatečného tlaku v plynovodu (především v řídce osídlené západní části země) byla na litevské straně vybudována kompresorová stanice ve městě Jauniunai, která je součástí nově budovaného propojení Jurbarkas-Klaipėda.

 Odvětví zpracování ropy

Litva nemá vlastní zásoby ropy, veškerá ropa ke zpracování se do Litvy dováží. Vstupní surovina i zpracované produkty jsou distribuovány jednak železnicí, jednak pomocí produktovodu z cisternových lodí prostřednictvím terminálu v Butinge (severně od Klaipédy) a v Klaipedě. Terminál Butinge, který od odstavení severní větve ropovodu Družba od r. 2006 zajišťuje dopravu suroviny do rafinérie, je ve vlastnictví Orlen Lietuva. V r. 2009 terminál přepravil 7,66 mil. tun ropy a ropných produktů, v r. 2010 9 mil. tun a v r. 2011 (leden až srpen) zatím 5,8 mil. tun, což je ve srovnání s 5,6 mil tun ve stejném období r. 2010 nárůst o 4%. Ropný terminál v Klaipedě - Klaipedos Nafta - naložil v prvních 8 měsících r. 2011 celkem 5,19 mil ropných produktů na tankery a naopak 5,14 mil. tun z tankerů do zásobníků na ropné produkty.

Rafinérie Orlen Lietuva (bývalá Mažeikiu nafta) je dle tržeb největším průmyslovým komplexem v Pobaltí (15 největším podnikem ve střední Evropě) a současně největším (2010) litevským exportérem. Projektovaná kapacita je 15 mil. tun surové ropy ročně, reálně zpracovává 10-11 mil. tun. V r. 2009 poklesl výkon rafinérie o cca 12%. Koncem roku 2010 a v první polovině r. 2011 zpracování ropy dostalo na předkrizovou úroveň, tj. cca. 2,5 mil. tun ropy za čtvrtletí. Akcie Orlen Lietuva jsou kótovány na Vilniuské burze cenných papírů v systému NASDAQ OMX. Majoritním vlastníkem je polský PKN Orlen. Základní kapitál společnosti je 710 mil. Lt (cca. 205 mil. eur). Ve společnosti provozující terminál - Klaipedos Nafta - drží majoritní podíl 70,6% litevský stát. Druhým nejvýznamnějším akcionářem v ropném terminálu je Achema Group (9,6%). Akcie jsou rovněž kótovány na vilniuské burze v systému NASDAQ OMX.

Efektivnost rafinérie, a zejména logistika, je v současné době zásadním problémem, který vlastník PKN Orlen s litevskými orgány v současné době řeší. Naznačuje i ochotu rafinérii prodat (zřejmě některé z ruských ropných společností, což si Litva ale zásadně nepřeje). Neoficiální zdroje uvádějí, že jako zájemci přicházejí v úvahu 3 ruské společnosti: Rosněfť, TNK-BP a Lukoil. Kupní cena by mohla být až 750 mil. USD. PKN Orlen by ale - údajně -  zvažoval prodej, pokud by cena byla alespoň 2 mld. USD. Výrazně lepší ekonomické výsledky v r. 2011 (v prvním pololetí vzrostly meziročně EBIT z 4 mil. USD na 69 mil. USD, při nárůste peněžního toku z 82 mil. USD na 249 mil. USD a růstu tržeb o 13%). Ve stejném období se i díky vyšší ceně ropných produktů podařilo výrazně snížit zadluženost firmy na současných 65 mil. USD a prodej společnosti již není pro PKN Orlen natolik urgentní.

Rozvoj obnovitelných zdrojů energie

40% Litvy je pokryto lesy, země nemá jiné energetické zdroje kromě biomasy a větrné a vodní energie. Vodní energie je využita zejména v přečerpávací elektrárně Kruonis. V r. 2009 se obnovitelné zdroje podílely na 4% výroby spotřeby energie a v r. 2010 stoupl tento podíl na 5,5%. V r. 2020 by mělo být pokryto 23% spotřeby energie z obnovitelných zdrojů. Litva počítá s investicemi zejména investorů ze Skandinávie do biomasy a větrné energie. Vítr je již využíván v parku elektráren v oblasti Palangy. V současné době probíhá územní řízení pro případnou výstavbu dalších „větrníků“. Využití sluneční energie vzhledem ke geografické poloze a k atmosférickým podmínkám nebude významné. Nejvyšší podíl si Litva slibuje od spalování biomasy a příp. komunálního odpadu.

Probíhající a plánované infrastrukturní projekty

Litva hledá alternativní zdroje energie. Buduje se řada malých vodních elektráren. České firmy se zde úspěšně prosadily. Bylo nainstalováno několik desítek vodních turbín české výroby. V energetické bilanci však tyto malé elektrárny nehrají podstatnou roli. V současné době se obnovitelné zdroje podílejí na výrobě elektřiny v Litvě z necelých 6%. Kromě již v této kapitole zmiňovaných projektů strategického významu (odstavení JE Ignalina a likvidace vyhořelého jaderného paliva; výstavba JE Visaginas; výstavba LNG terminálu; probíhající výstavby plynovodu Klaipéda – Jurbarkas; a plánované výstavby plynovodu mezi Polskem a Litvou) se jedná především o:

-      Energetické propojení s Polskem - LitPolLink: Propojení Polska a Litvy v délce 150 km (z toho 50 km na území Litvy) vzdušným vedením 400 kW s přenosovým výkonem 1 GW by mělo být uvedeno do provozu od r. 2015. Náklady jsou odhadnuty na 237 mil. eur. V současné době se připravuje studie proveditelnosti, hledají se finanční zdroje a politická podpora pro tento projekt. Jedná se o důležitý prvek energetické bezpečnosti, který umožní plnohodnotné zapojení Litvy do evropského energetického systému UCTE. Jako poradce projektu bylo vybráno konsorcium Ernst & Young Business Advisory.

-      Energetické propojení se Švédskem - NordBalt: V pokročilém stádiu přípravy je i projekt na propojení Litvy a Švédska podmořským kabelem v délce 440 km - projekt Nordbalt. Přenosový výkon bude až 1 GW. LT, LV a SE podepsaly 10.7.2009 memorandum porozumění o jeho výstavbě. Hodnota projektu se odhaduje na 516 - 738 mil. eur. Projekt je rozdělen na dvě části: na výstavbu podmořského propojení (131mil. eur) a na posílení rozvodných sítí v severním Lotyšsku (44 mil. eur). Projekt řeší propojení elektrických soustav Pobaltí se systémem Nordic vč. možnosti synchronizace Pobaltí do systému UCTE. Mimoto poslouží i k připojení větrných elektráren ze severní oblasti Litvy. EU vyčlenila na podporu projektu 175 mil. eur. 18. března 2010 AB „Lietuvos energija” a Affärsverket Svenska Kraftnät uzavřely dohodu o spolupráci na projektu. První část podpory se již začala čerpat v r.2011. Kabel bude uveden do provozu v r. 2016. Více o projektu: http://www.interlinks.lt/en/home/

-      Projekt výroby elektřiny a tepla v Klaipédě: Kombinovaná výroba energie v Klajpédě s výkonem 20 MW elektřiny a 50 MW tepla si vyžádá investici cca 140 mil. eur. Výstavba byla zahájena koncem roku 2010. Společnost Fortum Heat Lietuva (100% dceřiná společnost finské energetické společností Fortum) zajistí 90% hodnoty investice, litevský partner Klaipedos Energija 10%. Do provozu by měla být uvedena počátkem r. 2013. Palivo: biomasa a komunální odpad v objemu cca 240 000 tun ročně.  Lokální vláda vlastní 75,2% společnosti Klaipedos Energija a Fortum Heat Lietuva 19,6%.

-      Nová plynová elektrárna v Elektrénai (investor Lietuvos Energija): Náklady na novou plynovou elektrárnu s výkonem 445 MW jsou odhadovány na 365 mil. eur. Novou jednotku bude stavět španělská Iberdrola, hodnota její dodávky je 328 mil. eur. Náklady na výrobu elektřiny by měly být zhruba poloviční oproti současnému stavu. EBRD zvýšila půjčku na výstavbu nové jednotky z 54 mil. eur na 71 mil. eur. Předpokládá se spotřeba cca 750 mil. m³ zemního plynu ročně.

-      Podzemní zásobník na zemní plyn: Národní energetická strategie stanovila, že strategické bezpečnostní rezervy státu mají pokrýt 60 denní spotřebu. V současnosti je dosaženo cca. poloviční kapacity a předmětný zemní plyn je uskladněn v podzemních zásobnících v sousedním Lotyšku. Litva plánuje vybudování skladovacího zařízení na vlastním území. Zásobník, který by měl mít kapacitu 500 mil m³, by měl být vybudován v období 2011 -  2013 na západě Litvy s náklady 350 mil. eur. Za tímto účelem proběhla v letech 2010 a 2011 řada geofyzikálních měření u obce Syderiai. Výstavba vlastních zásobníků na zemní plyn by měla být realizována do r. 2016. O výstavbu tohoto zásobníku má zájem i nizozemská společnost Gasunie. Gasunie se účastní podílem 9% i v projektu Nord Stream.

-      Významným projektem je rozšíření kapacity přečerpávací elektrárny Kruonis u Kaunasu. Špičkový výkon bude ze současných 900 MW zvýšen výstavbou dalšího soustrojí na 1150 MW, navíc se její disponibilní kapacita zvýší tím, že k přečerpávání vody do horní nádrže bude využíváno laciné noční elektřiny z JE v Kaliningradské oblasti. Tím Litva značně zvýší podíl „zelené energie“. Proti záměru jsou ale ekologové.

-      Ruský Gazprom, vlastník elektrárny KTE v Kaunasu, v 5/2008 potvrdil investici cca 1 mld. Lt (290 mil. eur) do výstavby nové plynové kogenerační elektrárny s elektrickým výkonem 350 MW. Dalších 300 MW bude dodáváno ve formě tepla. Jedná se o jednu z nejmodernějších elektráren této kategorie v Evropě. Zahájení provozu je plánováno pro topnou sezónu 2011-2012. Současná KTE generuje 170 MW elektrického a 1 500 MW tepelného výkonu. Projekt zdvojnásobuje výrobu elektřiny, účinnost využití zemního plynu se má zvýšit z nynějších 75,5% na 84 - 88%.

-      Alternativou k zemnímu plynu je využití těžkých topných olejů. Snížila by se tak závislost na ruském zemním plynu, protože je může dodávat rafinérie AB „Orlen Lietuva“. Pro rekonstrukci elektrárny za účelem spalování olejů budou třeba významné investice. Nicméně i tento zdroj energie má původ v dodávkách ruské ropy. EK již přislíbila zvýšení počtu emisních povolenek, což otevřelo cestu k využití topného oleje.

 

zpět na začátek

4.8. Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc

Litva ve vztahu s ČR není ani příjemcem ani poskytovatelem rozvojové pomoci.

 

zpět na začátek

Patičkové menu

Katalog odkazů | Přístupnost | Kontakt | Mapa stránek | Právní výhrada | FAQ | O portálu