Přejít k hlavnímu obsahu |  Přejít k hlavnímu menu

---

---

Vyhledávání

podrobné vyhledávání

---

• 4.1. Zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok, předpověď dalšího vývoje
• 4.2. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (HDP/obyv., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)
• 4.3. Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory
• 4.4. Stavebnictví
• 4.5. Zemědělství – vývoj, struktura
• 4.6. Služby
• 4.7. Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná)
• 4.8. Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc

4.1. Zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok, předpověď dalšího vývoje

4. Ekonomická charakteristika země

Lotyšsko prožívalo v minulých letech – po vstupu do EU – období nesmírného ekonomického rozmachu. Lotyšská ekonomika byla z hlediska temp růstu (HDP) vůbec nejrychleji rostoucí ekonomikou v Evropě (průměrný roční růst HDP dosahoval kolem 10 %). Pozitivními impulsy k tomu byl především výrazný růst bankovního sektoru, silný příliv přímých zahraničních investic a příliv finančních prostředků ze strukturálních fondů EU. V té době bylo samozřejmě  nepopulární nabádat k opatrnosti. Tak se bohužel nepodařilo včas tento trend podchytit správným směrem  a jít cestou udržitelného vývoje.

Již v létě 2008 MMF upozorňoval Lotyšsko na možnost ekonomické katastrofy a současně předložil celý soubor doporučení, která však  lotyšská vláda převážně ignorovala. Obdobně nereagovalo vedení země ani na varování a doporučení  Evropské komise.

V říjnu 2008 bankovní analytici skandinávských bank předpovídali, že se Lotyšsko a jeho pobaltští sousedi zařadí do seznamu 15 zemí, kde celková ekonomická krize vypukne nejdříve.

Tyto prognózy se ukázaly velmi brzy jako pravdivé zejména v případě Lotyšska. Experti předpokládali, že zde  konkrétně  krize potrvá 2–3 roky, přičemž  podle původních odhadů se “dna“ mělo Lotyšsko dotknout na konci 1. Q. 2009. Na podzim 2009 se dle prognóz centrální banky jevilo jako pravděpodobné, že se země odrazí od "dna" nejdříve ve druhém čtvrtletí 2010.

Charakteristika ekonomické situace a geneze krize (r. 2008) :

• extrémně vysoký hospodářský růst v řádu cca 10 % vedl k přehřátí ekonomiky a následně jej  vystřídalo postupné snižování dynamiky HDP v průběhu roku: v I. Q. růst místo dřívějších 8 % pouze 3,6 % a na konci 3. Q již - 4,6 %. Snížení způsobil pokles v odvětvích obchodu (u obchodu s automobily např. pokles o 80 %), v  průmyslu (celkově o 6,7 %) a ve stavebnictví(o 24,6–61 %)
• došlo prakticky ke zhroucení trhu nemovitostí (krize na něm začala již  v  polovině r. 2007), snižování cen (až o 40 % během roku), nové projekty se nabízely podstatně nižší ceny (1 200–1 400 EUR/m²) a stejně o ně nebyl zájem, stále častějším jevem byla  platební neschopnost některých developerských společností
• pokles vnitřní poptávky – snížení osobní spotřeby vedlo k hlubokému propadu nákupů obyvatelstva
• snížení dynamiky exportu (i když celkový export rostl), podstatně se snížil celkový objem importu, což mělo na druhé straně pozitivní dopad na snížení negativního salda platební bilance
• objem průmyslové výroby v Lotyšsku klesal v r. 2008 nejrychlejším tempem v rámci zemí EU
• lavinovitě rostla platební neschopnost firem
• mzdy a inflace v letech 2004–2007 rostly rychleji než produktivita práce
• rostla rapidně nezaměstnanost (6,7 % v r. 2008, v září 2009 činila její míra 13,3 %, prognózy hovořily až 1 16 % na konci roku)
• podzim r. 2008 znamenal  začátek krize bankovního sektoru (krize likvidity bank), došlo k převzetí kontrolního balíku akcií Parex banky státem za symbolické 2 LVL,  vláda se však dopustila celé řady chyb – nebyla dostatečně promyšlena strategie rozvoje banky, nebyly k dispozici přesné informace, co bude dále s bankou a ani se přesně nevědělo kolik peněz je skutečně potřeba pro její záchranu; na podzim 2009 opak yvšly najevo detaily o sérii chyb a narušení pravidel při sanaci banky, kapitálově do Parex vstoupila EBRD a vláda začala zvažovat její prodej
• růst inflace nejvyšší v rámci EU (nejvyšší na přelomu května-června 2008  -  17,9 %), od druhé poloviny roku 2008 se ceny postupně snižovaly a v polovině 2009 se začaly naplno projevovat deflační tendence
• po 10 letech úspěšného vývoje ekonomika v hluboké krizi s hrozbou státního bankrotu

Hlavní příčiny ekonomické krize v Lotyšsku:

• nejprve masivní příliv především bankovního kapitálu, banky (mateřské skandinávské ) vydaly nezodpovědně  příliš mnoho nejrůznějších úvěrů - hypotečních, ale i spotřebních - rovněž lidem, kteří nemohli poskytnout dostatečné záruky návratnosti
• poté ztížení přístupu podnikatelské sféry k půjčkám
• přestal prakticky fungovat trh nemovitostí (zahraničí jej kritizovalo jako nedostatečně kontrolovaný)
• snížený na minimum, špatně privatizovaný a  nedostatečně modernizovaný průmysl s nízkou exportní schopností a orientací na výrobu s nízkou přidanou hodnotou přispíval jen okrajově k tvorbě národního důchodu (10,6 % HDP), výrobu poznamenal i citelně nižší přísun zahraničních investic
• zpomalení obrátky zásob a zvýšení neprodejných zásob
• podle expertů by se bylo krizi v tomto rozsahu dalo předejít, kdyby se v letech silného ekonomického růstu byly vytvořily dostatečné rezervy ke stimulování ekonomiky a podpoře sociálně slabých vrstev obyvatelstva.

To všechno při existenci stále vysoké míry inflace a umocněno dále prudkým poklesem vnitřní i vnější poptávky následně vedlo k narušení finanční rovnováhy na trhu, celkově pak došlo k prudkému prohlubování nejenom vnitřní, ale i vnější nerovnováhy.

Prosperita země byla generována dominantně nevýrobní sférou, v níž hlavní roli sehrál finanční sektor, spekulace na realitním trhu a příjmy z tranzitu. Soustavně se tak prohluboval deficit běžného účtu platební bilance. Prudce se zhoršoval stav veřejných rozpočtů, státní rozpočet se dostal do deficitu. Drasticky klesala schopnost splácet úvěry. což vedlo k tomu, že se několikanásobně  zhoršila platební morálka firem a nejžádanějším “zbožím“ se staly hotové peníze. Soudí se, že kdyby vláda nesanovala formou nacionalizace druhou největší komerční banku Parex, IMF by se zdráhal poskytnout Lotyšsku finanční pomoc.

Hledání východisek z krize – plán stabilizace lotyšské ekonomiky

V průběhu druhé poloviny 2008 a prvního pololetí 2009 se rychle propadal rating země u mezinárodních agentur a zhoršovaly se prognózy dalších finančního a ekonomického vývoje země.  Vzhledem k naprostému nedostatku likvidity byla vláda nucena požádat o pomoc v zahraničí - Evriopskou komisi a Mezinárodní měnový fond. Podmínkou pro schválení a postupné vyčleňování finanční podpory  bylo ovšem  vypracování plánu stabilizace lotyšské ekonomiky tak, aby využití těchto prostředků bylo skutečně ku prospěchu ekonomice a vedlo k jejímu postupnému ozdravování.

Hlavní opatření v rozpočtové sféře

• Výrazné snížení počtu pracovníků rozpočtové sféry (státní úředníci, pracovníci školství, zdravotnictví, bezpečnostních složek aj.)
• Zmrazit, event. snížit platy úředníků, které  v době prosperity nepřiměřeně rostly a byly přehnaně vysoké ve srovnání s privátní sférou
• Snížit počet nemocnic (existuje přebytek nemocničních lůžek), zejména menších a těch, které jsou nedostatečně vybaveny, snížit počet nemocničního personálu
• Snížit investice na drahé moderní technologie na úroveň zemi, srovnatelných podle stupně rozvoje s Lotyšskem (Slovensko, Mexiko apod.)
• Systém výplat důchodů, podpor a nemocenského by měl být podroben revizi
• Starobní důchody by měly být zvyšovány pouze indexem inflace (a ne ještě i indexem růstu mez jak to dosud v Lotyšsku bylo). Zvážit myšlenku pohyblivého nástupu do penze (pohyblivého penzijního věku).
• Omezení podpor v nezaměstnanosti (omezit na 6 měsíců)

Součástí komplexu opatření byly také změny v daňové sféře, které se však nyní (na podzim 2009) opět revidují.

 Opatření v bankovní sféře

• Zajistit likviditu bank a tím upevnit bankovní sektor
• Zavedení daňových úlev pro fyzické osoby, které splácejí úvěry z nemovitostí
• Úvěrové rezervy by měly být v první řadě dostupné těm, kdo přispívá k rozvoji ekonomiky. Kurs „opatrnějšího úvěrování“ byl přijat některými bankami již v r. 2006 a v r. 2009 u něj většina bank i nadále zůstává.

Na základě těchto doporučení MMF pak byl rozpracován program stabilizace lotyšské ekonomiky, který vláda  přijala 9. 12. 2008. Program  zahrnoval změny v daňovém systému a výrazné snížení výdajů. Jeho cílem bylo v dlouhodobé perspektivě stabilizovat lotyšskou ekonomiku a zvýšit její konkurenceschopnost, upevnit bankovní sektor (vyřešit problém likvidity bank), odvrátit fiskální nevyrovnanost, to vše za předpokladu  udržení stability místní měny.

Kabinet ministrů na základě revidované prognózy připravil změny ve státním rozpočtu na rok 2009 s plánovaným deficitem 4,9 % HDP (ten měl být  vytvořen za předpokladu poklesu HDP o 5 %, hodnoty inflace 5,9 % a míry nezaměstnanosti 10 %. Žádný z těchto parametrů se nepodařilo dodržet, krizový propad ekonomiky byl daleko rychlejší a hlubší. Proto byl pro zbytek roku 2009 od 1. července zaveden nový zpřísněný rozpočet, v němž byly drasticky seškrtány výdaje. To se citelně dotklo situace ve školství, zdravotnictví a výkonu některých dalších základních funkcí státu a vedlo ke zvýšení sociálního napětí.    

Podle stavu k polovině října se předpokládá, že Lotyšsko za celý rok 2009 vykýže snížení HDP o 18-19 %, nezaměstnanost na úrovni 15 % a nulovou inflaci.        

Mezinárodní finanční pomoc

Na základě ujednání s MMF a EK a také některými severskými státy byl na pomoc Lotyšsku koncem roku 2008 schválen úvěrový rámec v celkové výši 7,5 mld. EUR (5,27 mld. LVL). Finanční prostředky jsou vyčleňovány postupně,  po částech, vždy na konkrétní účel. Mělo by se tak dít až do r. 2011, tedy v průběhu 3 let a prostředky mají být vráceny  za 7 let. Podle posledních zjprván MF LV  (podzim 2010) lotyšská vláda celý objem finanční pomoci nevyčerpá a nebude zřejmě potřebovat ani prostředky z bilaterálních půjček, tj. ani původně navržené finance z ČR. V současné době má Lotyšsko vyčerpáno cca 4,3 miliardy EUR a striktně dodržuje splátkový kalendář.  

Vývoj lotyšské ekonomiky v roce 2009

V závěru roku  2009 vykazovala lotyšská ekonomika, která byla nejhůře postižena krizí mezi všemi zeměmi EU, první nesmělé známky stabilizace. Díky masivní finanční pomoci ze zahraničí se podařilo odvrátit státní bankrot. Rekordní tempo hospodářského propadu se zpomalilo, podobně jako v celém baltském regionu, přesto přetrvávala značná nejistota a finanční trhy nejen v zemi samé, ale i v sousedních státech, včetně severských, velmi citlivě reagovaly na jakékoli zneklidňující zprávy, především týkající se měnové či úvěrové politiky lotyšské vlády. Navzdory tvrdým úsporným opatřením a škrtům především v sociální oblasti se v zemi podařilo udržet klid a předpoklady o možném dramatickém růstu  napětí se nepotvrdily.  

Od poloviny roku, přesněji od 1. července, ekonomika fungovala podle upraveného, resp.  zpřísněného rozpočtu, do kterého se ministru financí E. Repšemu podařilo prosadit snížení výdajů o 500 miliónů latů (cca 710 miliónů EUR). To ovšem znamenalo drastické škrty ve všech oblastech fungování státu, včetně zdravotnictví, školství, vnitřní bezpečnosti, platů zaměstnanců, ale i snížení důchodů, citelné redukce doznala státní správa. Úsporný program spolu s příslibem hlubších strukturálních reforem byl podmínkou pro postupné uvolňování finanční pomoci mezinárodních institucí. Ta byla  schválena ještě za předchozí vlády v závěru roku 2008 v úhrnném rozsahu 7,5 miliardy EUR, z čehož přibližně polovina již byla Lotyšsku převedena. Pomoc byla zaměřena prvořadě na stabilizaci veřejných financí a celého peněžního sektoru. Bez této finanční injekce by podle přesvědčení mezinárodních odborníků  Lotyšsku reálně hrozil státní bankrot s nepředvídatelnými důsledky. Určité novum představuje společný nebo přinejmenším koordinovaný postup Mezinárodního měnového fondu a Evropské komise, mezi věřitele se řadí i severské státy, které jsou v lotyšské ekonomice a především v její bankovní sféře silně zapojeny. (O nabídnuté úvěrové lince české vlády se zmiňuje kapitola Bilaterální vztahy)

Vývoj ekonomiky v roce 2010

Recese v Lotyšsku skončila dříve, než se původně očekávalo, a přestože ozdravení se zatím neprojevilo rovnoměrně v jednotlivých sektorech, obrat k lepšímu byl už v r. 2010 evidentní.  Jestliže se původně očekával pro rok 2010 ještě propad ekonomiky o 3-4 %, pak v reálu byl pokles jen na úrovni 0,2 %. V absolutních hodnotách za rok 2010 dosáhl HDP  12,6 miliardy LVL, tj. přibližně 5700 LVL na hlavu.

     Spotřebitelské ceny v Lotyšsku vykazovaly po celé první pololetí 2010 pokles (meziročně cca o 3,0 %), v závěru roku se však deflace dala na ústup a ceny se opět vrátily k mírnému růstu. Nízká domácí poptávka na jedné straně brzdí růst, ale na straně druhé by ještě nějakou dobu mohla fungovat jako limitující faktor cenového růstu.

    Výkony zpracovatelského průmyslu rostly meziměsíčně o procenta, meziročně o desítky procent (z velmi nízkého základu). K růstu nejvíce přispívaly kovoobráběcí a chemický průmysl, zpracování surovin (bez kovů), dřevařský a papírenský průmysl, tj. odvětví vyrábějící převážně pro vývoz. Nevýrazné zůstávaly výkony stavebnictví, dobře si naopak vedl sektor služeb.  Roční míra průmyslového růstu začala ke konci roku relativně zpomalovat vlivem tzv. bazického efektu; to znamená, že se nové hodnoty začaly porovnávat s těmi, jichž bylo dosaženo koncem 2009, kdy průmyslová výroba nejvíce poklesla. Kondice průmyslu bude z dlouhodobějšího pohledu záviset především na nových investicích, jež povedou k větší konkurenceschopnosti, a na možnosti nalézt pro jejich financování úvěrové zdroje. 

    Zahraniční obchod v roce 2010 obnovil rychlý růst – o 28,8 % stouply vývozy, o 21 % dovozy, i když z poměrně nízkých hodnot. Pro výhled na další růst exportu, na němž je lotyšská ekonomika závislá, budou rozhodující již výše popsané faktory – kondice světové, především pak evropské ekonomiky a konkurenceschopnost lotyšské nabídky zboží a služeb. Dodatečná rizika, jež by mohla rapidní růst vývozu v roce 2011 zpomalit, spojují odborníci s jevy a rozhodnutími, na která nemá Lotyšsko přímý vliv.

    Míra nezaměstnanosti v r. 2010 pokračovala v poklesu, čímž se podíl osob hledajících práci snížil na 14,5 % práceschopné populace. Dokonce  vzrostl počet volných míst, jež byla k dispozici takřka výlučně v soukromém sektoru. Příznivý vývoj souvisel nejen s postupným oživováním ekonomiky, ale i s „dočasným nahrazením kapitálu prací“ (Latvijas banka). Podstatný pokles nákladů na pracovní sílu umožňuje podnikatelům najímat nové zaměstnance, zatímco kapitálové investice dosud odkládají.

    Stav běžného účtu platební bilance zůstával přebytkový a hodnota rezerv rostla. Během roku Lotyšsko podle plánu obdrželo další tranši úvěrového programu MMF a průběžně, ač ne zcela vyrovnaně, čerpalo z evropských fondů.

Za „skutečné vánoční překvapení“ označili analytici LB vývoj investic, konkrétně fakt, že v Q3 2010 zůstaly meziročně beze změny, zatímco ještě ve druhém čtvrtletí zaregistrovali jejich meziroční pokles o 36 %. 

   V lotyšském bankovnictví přetrvávala poměrně složitá situace; sektor jako celek zaznamenal ztráty menší ztráty než za rok 2009. Podle sdělení Komise pro finanční a kapitálový trh je lotyšské bankovnictví na současný vývoj dobře připraveno, a to hlavně díky tomu, že komise nepodlehla tlaku jednotlivých bankovních domů a neslevila z  přísných požadavků  na kapitálovou přiměřenost. V létě 2010  Evropská komise schválila plán na restrukturalizaci Parex banky, kterou velmi nákladný státní zásah zachránil v roce 2008 před krachem.  

 Perspektiva přistoupení do eurozóny  -  přestože v roce 2005, kdy země propojila lat s eurem, se již zdálo, že ji má na dosah, nyní se jako o nejbližším možném termínu hovoří o roce 2014. Jeho splnění bude mj. vyžadovat značnou rozpočtovou kázeň. Pokud jde o kritérium cenového vývoje, jeho dodržení není plně "v moci" místních autorit, protože inflace v Lotyšsku je  do značné míry "importovaná".    

                                                       

Vývoj základních ekonomických ukazatelů Lotyšska

 

		2006	2007	2008	2009	2010	2011*
změna proti předchozímu roku, %
HDP		12,2	10,0	-4,2	-18,0	-0,3	4,5
Vývoj spotřebitelských cen (inflace)		6,5	10,1	15,4	3,5	-1,1	4,3
% HDP, není-li uvedeno jinak
Rozpočtová bilance		-0,5	-0,3	-4,1	-9,0	-8,5	-4,5
Běžný účet platební bilance		-22,5	-22,3	-13,1	8,6	3,6	1,7
Veřejný dluh		10,7	9,0	19,7	36,6	55,1	59,1
Příliv PZI v daném roce		8,3	7,8	4,0	2,5	5,0	-
Bilance zahraničního obchodu		n/a	-20,2	-13,1	-0,7	-0,8	1,3
Míra nezaměstnanosti¹		6,8	6,0	7,5	17,3	15,0	13,8

Pramen: Latvijas Banka, MH LV

Vysvětlivky: * odhad,

1 podíl osob hledajících zaměstnání na celkovém počtu ekonomicky aktivních osob ve věku 15 – 74 let, %

 

Výhled na rok 2011 a výsledky za první pololetí 2011

Agentura Standard & Poor´s počátkem prosince 2010 zvýšila úvěrový rating Lotyšska z BB na BB+, tj. na poslední spekulativní „předstupeň“ před dosažením investičního ohodnocení. Připomeňme, že jako první po krizi zvýšila rating Lotyšska letos v březnu agentura Moody´s – z negativního na stabilní stupeň. „Bez ohledu na to, že v letech 2007–2009 vnitřní poptávka klesla o 35 procent, lotyšská ekonomika podle našeho soudu prokázala mimořádnou pružnost,“ uvádí S&P ve zdůvodnění svého rozhodnutí.

Ministr financí Andris Vilks očekává v roce 2011 zvýšení ratingů hned o dva stupně. Jeho země, jak se shoduje s mezinárodními věřiteli,  si již zřejmě nebude dál půjčovat prostředky v rámci schváleného mezinárodního úvěrového programu v hodnotě 7,5 miliardy EUR. Z této sumy Lotyšsko dosud vyčerpalo prostředky odpovídající 4,4 miliardy EUR, přičemž 2,7 miliardy EUR pocházelo z pokladny Evropské komise. Úvěrový program by měl skončit podle plánu v prosinci 2011.

Šéf centrální banky Ilmars Rimševičs se domnívá, že příjmy státu by měly růst díky sílícímu vývozu a že by se země neměla vzdát svého cíle vstoupit v roce 2014 do eurozóny. Vyjádřil též přesvědčení, že rok 2011 bude na dlouho poslední, kdy se v Lotyšsku zvýší daně. Jejich výběr se sice mírně zlepšuje, ale odhadem (Světová banka) dvě pětiny ekonomiky stále zůstávají “ve stínu“.

V současné době je cenový vývoj v Lotyšsku ovlivňován jak markantními  vnějšími faktory, tak zvýšením DPH, které  v souvislosti s rozpočtovou konsolidací schválil koncem roku 2010 parlament. Celkový vliv tohoto opatření by neměl přesáhnout jeden procentní bod, přičemž na očekávaném cenovém růstu se bude jednou třetinou podílet cena elektrické energie. Od 1. ledna se  z  21 na 22 % zvýšila  základní sazba DPH. Snížená sazba, jež se vztahuje na dodávky plynu, tepla, dříví, na dopravní služby, knihy, noviny a ubytovací služby, stoupla z 10 na 12 %, dodávky elektrické energie byly převedeny ze snížené do běžné 22% sazby. 

Od 1. července 2011 se zvýšily některé spotřební daně, s jejichž pomocí hodlá vláda docílit zvýšení rozpočtových příjmů (mj. spotřební daně na tabákové výrobky a alkohol), spoléhá též na zlepšení jejich výběru, což se již začíná dařit, plus omezení stínové ekonomiky. Počítá také s dalšími úsporami v hospodaření jednotlivých resortů, některých centrálních úřadů i municipalit, zvýšit by se měla efektivita státních podniků, vracejí se úvahy o jejich privatizaci. Oproti původním slibům vláda v zájmu konsolidace dále snížila některé výdaje ze sociální kapitoly rozpočtu; naopak více prostředků má být věnováno na povzbuzení ekonomické aktivity. Se zvýšeným financováním se počítá i v resortu zemědělství, konkrétně v biopalivovém programu, větší péče má být věnována kofinancování projektů podporovaných z evropských fondů.    

Počátkem října 2011 Ministerstvo financí upřesnilo odhad růstu ekonomiky v roce 2011 z původních 3,3 % na 4,5 %, a to prvořadě díky rychlejšímu růstu ekonomické aktivity (proti předpokládanému) a tedy i lepšímu výběru daní. Nicméně současné zpomalení globální dynamiky ovlivní i Lotyšsko a proto je podle MF LV nutno vyvarovat se obvyklého utrácení státních peněz v závěru roku. V období leden–září 2011 činily rozpočtové výdaje 3225 miliard LVL (4588 miliard EUR), příjmy 3121 miliard LVL (4440 miliard EUR), rozpočtový schodek tak představoval 103,7 miliónu LVL (147,5  mil. EUR). Příjmy z výběru DPH       (22 %) se meziročně (za devět měsíců) zvýšily o 13,4 %, příjmy z firemních daní o 13,9 %. 

Strategickým cílem dosavadního vedení státu i centrální banky zůstává přijetí společné evropské měny v roce 2014. Domácí bankéři, ale i mezinárodní finanční instituce pokládají zavedení eura v r. 2014 stále za dosažitelné a k naplnění tohoto cíle zaměřují  parametry právě sestavovaného rozpočtu na rok 2012. Znamená to nutnost hledat kompromis mezi fiskální konsolidací a opatřeními zaměřenými na zkrocení inflace. Přestože mzdy začaly opět postupně růst, jejich navýšení požírá inflace, která snižuje kupní sílu obyvatelstva. Vzhledem k výše popsaným okolnostem je Ministerstvo financí připraveno spíše na „horší scénář“ světového vývoje a zvolí konzervativní přístup k návrhu příštího rozpočtu s výchozím odhadem růstu HDP na úrovni 2,5 %, inflace taktéž v rozsahu 2,5 %. Rozpočtový deficit by napřesrok neměl překročit 2,5 % HDP, chce-li země dostát  maastrichtským kritériím.    

Výroba, služby, obchod – Tahounem lotyšské ekonomiky je i nadále zpracovatelský průmysl, jehož obrat se v srpnu 2011 proti stejnému měsíci 2010 zvýšil o 10,4 %;  z toho  o 15,7 % se zvedly prodeje na domácím trhu a o 4,8 % na zahraničních trzích. Nejvíce k těmto výsledkům přispěla tři odvětví – potravinářský, dřevařský a kovoobráběcí průmysl. Signifikantní růst (o 68,7 %) ohlásil segment výroby strojů a přístrojů a také výroba dopravních prostředků (o 40,4 %). Důležitý obrat k lepšímu nastal v lotyšském stavebnictví, které se letos v létě poprvé od začátku krize vzpamatovalo a podle Eurostatu vykázalo dokonce nejvyšší růst mezi všemi zeměmi Evropské unie; jeho výkony vzrostly ve druhém čtvrtletí proti předchozímu kvartálu o 9,0 %.

Po krizové stagnaci se v Lotyšsku opět rychle zvyšují prodeje nových osobních automobilů; za devět měsíců roku stouply registrace nových vozů o 76,8  % proti stejnému období 2010. Škodovky se v srpnu s 299 novými registracemi vyhouply z páté na třetí příčku, na které se držely i v září (342 registrací, +54,8 %), první je Volkswagen, druhá Toyota.  

Zrychlení dynamiky registruje sektor služeb, především dopravních a logistických, jejichž pololetní výsledky v meziročním srovnání stouply o 8,1 %. Na vzestupu jsou již několik let po sobě též příjmy ze sílícího přílivu zahraničních turistů; podle předběžných odhadů jejich počet letos vzroste cca o desetinu. 

Maloobchodní obrat posílil za osm měsíců roku 2011 proti stejnému období v r. 2010   o 3,0 % s tím, že prodeje potravin se snížily o 0,1 p.b., prodeje průmyslových výrobků posílily o 4,7 p.b. a u pohonných hmot obrat meziročně klesl o 10,9 %.  

Vývozy z Lotyšska za osm měsíců roku stouply proti stejnému období 2010 o 33,3 % a stejně tak dovozy se zvýšily o 32,9 %. V absolutním vyjádření činila hodnota lotyšského vývozu za 1-8/2011 celkem 3,837 miliardy LVL (5,458 mld EUR), u dovozu 4,772 miliardy LVL   (6,788  mld EUR).  Vzhledem k vnějším podmínkám však analytici další výrazný růst neočekávají, dynamika vývozu z Lotyšska se s podzimem zpomalí, takže v celkovém meziročním srovnání by mohl zaznamenat průměrný růst o 25 %. 

Inflace – V meziročním srovnání mohou dle odhadů Ministerstva hospodářství ceny v Lotyšsku letos stoupnout přibližně o 4,5 p.b. V září meziměsíčně vzrostly o 0,4 p.b., zatímco proti září 2010 byly vyšší o 4,6 % a průměrná míra inflace za posledních 12 měsíců činila v září 3,8 %. Rychleji než spotřebitelské ceny rostou v poslední době ceny výrobní, v září stouply o 7,8 %  proti 09/2010, a tento růst byl předznamenán zejména předchozím zdražením energií a dalších vstupů, např. surovin pro hutní a kovoobráběcí průmysl.

Nezaměstnanost – Postupně se zlepšuje situace na pracovním trhu; v polovině září činila statisticky podchycená míra nezaměstnanosti 11,7 % práceschopné populace a byla o 0,5 p.b. nižší než letos v červnu. Nicméně až 44 % nezaměstnaných bylo na konci srpna bez práce již déle než rok. Registrovaná míra nezaměstnanosti klesá nepřetržitě od března 2010, kdy dosáhla 17,3 %; za posledních 12 měsíců celkem 48 % zaměstnavatelů přijímalo nové síly, zatímco 40 % propouštělo. Podle firemní databáze Lursoft za osm měsíců letošního roku v zemi nově vzniklo 11 750 podnikatelských subjektů, včetně OSVČ a státem podporovaných mikropodniků, což bylo o 60 % víc než ve stejném období 2010. Problém nezaměstnanosti v Lotyšsku, podobně jako v dalších vyspělých zemích, stále výrazněji nabývá strukturální povahy a začínají mu chybět odborníci určitých specifických, zejména technických profilů.

Rozpočet a státní finance – Pro nejbližší období bude hlavním úkolem lotyšského vedení, včas sestavit státní rozpočet na rok 2012; přitom velký, původně neplánovaný výdaj se s vysokou pravděpodobností promítne ještě do letošního hospodaření státu. V zájmu odvrácení krachu národního leteckého dopravce vláda přislíbila v nejbližší době investovat do polostátní společnosti airBaltic cca 40 až 50 miliónů EUR. Nyní se zvažuje, zda toto mimořádné vydání nepovede k prohloubení rozpočtového schodku nad limit 4,5 %, dohodnutý pro letošek s mezinárodními věřiteli. Ministerstvo financí v této souvislosti optimisticky poukazuje na uspokojivý stav státní pokladny a zlepšující se výběr daní, což by mělo pomoci ve zvládnutí nastalé situace. Rozhodně se přiklání k vyčlenění prostředků pro airBaltic raději letos, protože příští rozpočet již bude klíčový z hlediska splnění kritérií pro vstup do EMU.

Přestože se proti loňsku výběr daní skutečně zlepšuje, za největší problém lotyšské ekonomiky je dlouhodobě považován enormně velký, podle různých odhadů cca 35-40%,  podíl stínové ekonomiky plus  s ním spojený rozpočtový deficit a rizika sociálních otřesů. „Ve stínu“ se pohybuje kolem pěti miliard latů (přes sedm miliard EUR), jež by mohly naplnit státní pokladnu a pomoci v oživování některých sektorů národního hospodářství.

Stav běžného účtu platební bilance vykazoval v prvním pololetí 2011 přebytek v hodnotě 88,6 miliónu LVL (126,0 mil. EUR), což byla přibližně pětina sumy zaznamenané za stejné období roku 2010. Mimořádný nárůst v rozsahu 59,6 miliónu LVL (84,8 mil. EUR) se podařilo docílit, pokud jde o příliv přímých zahraničních investic, zatímco loni za stejnou dobu ekonomika získala jen 11,9 miliónu LVL (16,9 mil. EUR).

Bankovnictví – Přestože ani rok 2011 neuzavřou všechny lotyšské banky v černých číslech, stále přibývá těch, které vykazují zisky. Za osm měsíců roku peněžní instituce (převážně banky) docílily celkového zisku 112,1 miliónu LVL (159,5 mil. EUR), zatímco za stejnou dobu 2010 ještě jako celek vykázaly ztrátu. Na konci srpna bylo 26,7 % bankovních úvěrů po lhůtě splatnosti, šlo však v drtivé většině o půjčky uvolněné v době před krizí, nikoli o nově vyčleněné úvěry.

 

Informace k ratingům:

• www.standardpoors.comitch
• www.moodyseurope.com
• www.fitchratings.com

 

zpět na začátek

4.2. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (HDP/obyv., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)

 

Vývoj základních ekonomických ukazatelů Lotyšska

 

		2006	2007	2008	2009	2010	2011*
změna proti předchozímu roku, %
HDP		12,2	10,0	-4,2	-18,0	-0,3	4,5
Vývoj spotřebitelských cen (inflace)		6,5	10,1	15,4	3,5	-1,1	4,3
% HDP, není-li uvedeno jinak
Rozpočtová bilance		-0,5	-0,3	-4,1	-9,0	-8,5	-4,5
Běžný účet platební bilance		-22,5	-22,3	-13,1	8,6	3,6	1,7
Veřejný dluh		10,7	9,0	19,7	36,6	55,1	59,1
Příliv PZI v daném roce		8,3	7,8	4,0	2,5	5,0	-
Bilance zahraničního obchodu		n/a	-20,2	-13,1	-0,7	-0,8	1,3
Míra nezaměstnanosti¹		6,8	6,0	7,5	17,3	15,0	13,8

Pramen: Latvijas Banka, MH LV

Vysvětlivky: * odhad,

1 podíl osob hledajících zaměstnání na celkovém počtu ekonomicky aktivních osob ve věku 15 – 74 let, %

 

 

                                                 Struktura ekonomiky  (podíly v %)

	Podle přidané hodnoty		Podle počtu zaměstnanců
	2005	2010	2005	2010
Primární sektory	4,3	4,7	12,3	9,8
Zpracovatelský průmysl	12,6	12,2	14,9	14,2
Dodávky energie, plynu           a vody	2,5	4,1	2,2	1,9
Stavebnictví	6,1	5,0	8,8	7,0
Obchod, hotely, pohostinství	21,5	17,7	17,9	19,3
Doprava a spoje	13,9	12,5	9,1	9,9
Další komerční služby	24,1	28,3	12,6	16,1
Veřejné služby	15,0	15,6	22,2	21,8
Celkem	100	100	100	100

 

 

zpět na začátek

4.3. Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory

Rychlý  růst v předkrizových letech, který byl poháněn zejména domácí poptávkou, podstatně proměnil strukturu lotyšského hospodářství ve prospěch sektoru služeb, jelikož jeho růst byl mnohem rychlejší než vývoj v oblasti výroby zboží. Lotyšská ekonomika se vyznačuje poměrně nízkým podílem zpracovatelského průmyslu a  v tomto ohledu citelně zaostává za unijním průměrem. Pouze takové státy jako Kypr či Lucembursko - s vysokým podílem exportně orientovaných služeb, vykazují ještě nižší podíl výroby na HDP. Tato strukturální asymetrie nedává dobrý základ pro stabilní růst a je vyloženě nebezpečná v podmínkách vysoké volatility kapitálových toků, jako tomu je za současné finanční krize.   

Lotyšsko má tedy jinou strukturu ekonomiky než ČR:  70,6 % HDP připadá na sektor služeb, zejména dopravních a logistických, průmysl vytváří  24,7 %, zemědělství 4,7 % HDP. 

Podle údajů z pololetí 2011 vypadala struktura zpracovatelského průmyslu (podíl na HDP) následovně: potraviny a nápoje 27,2 %, dřevařský průmysl 23,5 %, kovovýroba 13,3 %, zpracování nekovových surovin 4,9 %, textil a oděvy 4,3 %, elektronická a elektrotechnická produkce 4,2 %, výroba motorových vozidel a další dopravní techniky 3,0 %, opravy a instalace technických zařízení  2,8 %, chemická výroba  2,7 %, farmaceutická výroba      2,6 %, pryže a plasty  2,5 %, prostředky záznamu a reprodukce obrazu a zvuku 2,2 %, výroba nábytku 2,2 %, papírenský průmysl  1,9 %, výroba strojů  a přístrojů 1,7 %, ostatní 1,0 %.  

Po začlenění Lotyšska do Evropské unie zajišťoval polovinu růstu obchod a také další komerční služby. Podíl zpracovatelského průmyslu byl podstatně nižší, takže z hlediska "příspěvku" k růstu HDP výroba zaostávala i za stavebnictvím, dopravou a telekomunikacemi. V Lotyšsku, podobně jako v celé Evropě, zaznamenal zpracovatelský průmysl v roce 2009 nejmarkantnější propad. V roce 2008 pak byl průmysl negativně ovlivněn redukcí domácí poptávky , ve druhé polovině 2008 a v r. 2009 pak také signifikantním omezením poptávky zahraniční.  Od poloviny roku 2010 se průmyslová výroba začala postupně vzpamatovávat, a to zejména díky zahraniční poptávce, na níž je ekonomika extrémně závislá.  V roce 2011 rostou výkony i prodeje nosných oborů (dřevařský, potravinářský, farmaceutický) o desítky procent.

 

Struktura zpracovatelského průmyslu v roce 2010, podíly v %	Podle přidané hodnoty	Podle počtu zaměstnanců	Podíl vývozu    na prodeji
Průmysl celkem	100	100	59,5
Potravinářství	18,6	23,9	27,3
Lehký průmysl	4,9	11,7	81,9
Dřevařský pr.	26,3	18,2	74,9
Papírenský pr.	9,2	6,5	53,5
Chemický pr.	9,4	6,0	73,7
Zpracování surovin mimo kovů	4,2	3,9	48,4
Kovovýroba	11,3	9,3	73,3
Elektrické  a optické přístroje	3,2	4,0	84,2
Stroje a zařízení	4,5	3,5	85,9
Dopravní prostředky	4,1	6,2	87,9
Jiná výroba	5,3	7,0	52,6

 

zpět na začátek

4.4. Stavebnictví

Stavebnictví tvořilo až do r. 2008  obor, který byl v Lotyšsku jedním z nejdynamičtějších, a to už od roku 1995. Za odobí let 2004-2007 rostlo meziročně v průměru o 16,5 %, ale již v r. 2008 zaznamenalo pokles o 2,4 % a za celý rok 2009 klesly jeho výkony o 34 %. Tento sektor ekonomiky byl krizí postižen vůbec nejvýrazněji a relativně největší měrou se také podílel na propadu HDP v krizových letech.

Na rozdíl od jiných odvětví, která se již v roce 2010 začala z útlumu vzpamatovávat, stavebnictví ve zmíněném roce zaznamenalo ještě další snížení výkonů (o24,2 %), které šlo ruku v ruce se zmrazením investiční činnosti.

Ceny nemovitostí klesly místy až na polovinu a realitní trh se "zasekl",  dlouho očekávané oživení stavebních činností nastalo teprve v létě r. 2011.  Na rozdíl od výstavby domů a  kancelářských ploch pokračují projekty v oblasti stavby a oprav silnic a některé další infrastrukturní aktivity, zejména ty, které jsou kofinancovány z evropských fondů.

Vzhledem k nízké hustotě obyvatelstva Lotyšsko i nadále nabízí celou škálu příležitostí pro zahraniční subjekty v oblasti realit jak pro průmyslovou výrobu, tak i administrativu a další činnosti. Nabízí se celá řada prázdných továrních hal a budov dokonce i nedaleko historických center měst, které jsou postupně přeměňovány na centra se zcela novými funkcemi – od residenčních přes komerční, zábavní až po obrovská nákupní centra (Alfa, Domina, Spíce v Rize). Projekty „na zelené louce“ jsou rovněž nabízeny  místními realitními kancelářemi a stavebními firmami. Pokles  ekonomické aktivity vedl postupně k výraznému snížení poptávky po oficiálních budovách, bytech i průmyslových objektech. Stále nové možnosti pro domácí i zahraniční investory nabízejí volné a zvláštní zóny, které lákají do připraveného prostředí mj. výrazně nižšími daněmi.

 

zpět na začátek

4.5. Zemědělství – vývoj, struktura

Podle dostupných informací za rok 2008 (novější nebyly ani v polovině r. 2011 zatím na stránkách LV MZe k mání) tvořilo zemědělství, lesnictví a lovectví (bez rybolovu) 2,7 % HDP (v r. 2006 to bylo 3,0 %, v r. 2007 tvořilo 2,1 %), zaměstnávalo přitom 6,3 % práceschopné populace (15-74) a v r. 2008 klesl jejich podíl o 0,9 %.

Hlavním odbytištěm pro lotyšské výrobce potravin je domácí trh, který absorbuje cca 80 % produkce. Lotyšské potravinářské tradice si zakládají na místních surovinách a ingrediencích. Co se týče potravinářského průmyslu jako takového, největší známky rozvoje jsou především v mléčném, masném a sektoru zeleniny. Nejprogresivnější odvětví se zformovala z dlouhotrvajících vztahů se zemědělci a jejich záruky za kvalitu i kvantitu surových zemědělských produktů. Vytvoření aliancí přineslo pozitivní výsledky – např. 85 % brambor a 80 % džusů z lotyšské výroby je konzumováno na domácím trhu. Mzdové náklady v lotyšském potravinářském průmyslu jsou oproti západním zvyklostem velmi nízké. Produktivita je ve srovnání se západními zeměmi nižší, ale zisk je na úrovni evropského průměru.

Dominujícím sektorem je rostlinná výroba (obiloviny, brambory, dříve hodně cukrová řepa). Pro Lotyšsko jsou charakteristické malé farmy, mezi hlavní problémy patří zastaralá technika a prozatím malá schopnost využívat evropské fondy. Pěstují se obiloviny, brambory, cukrová řepa, zelenina, řepka. Rozloha obdělávané půdy nyní činí  1 126 200 hektarů.

Zastoupena je poměrně silně i živočišná výroba. Chová se dobytek, především hovězí. Pokles počtu chovaných zvířat je dlouhodobým trendem. Pouze u drůbeže dochází k mírnému nárůstu.

Tradičním místním odvětvím je rybolov, převážně jde o lov mořských ryb, kdežto lov sladkovodních ryb představuje pouze mizivé procento celkového výlovu a spíše se jedná o hobby. Na lov navazuje rozvinutý zpracovatelský průmysl, ryby tvoří také nezanedbatelnou část lotyšského vývozu, a to i do ČR.

 

 

zpět na začátek

4.6. Služby

Sektor služeb se v Lotyšsku podílí na tvorbě HDP až 70,6 %, zatímco průmysl tvoří 24,7 % a zemědělství 4,7 %. Tento sektor byl také v době krize mnohem méně postižen útlumem než výrobní odvětví lotyšské ekonomiky.

Kladná bilance ve službách v roce 2010 z 96 % vykrývala zahraničněobchodní schodek u zboží. Ve srovnání s rokem 2009 objemy vývozu i dovozu služeb mírně rostly a podobně tomu bylo i v prvních měsících roku 2011.

Více než polovina vývozu služeb dlouhodobě připadá na tranzitní dopravu. Zatímco však příjmy z námořní a letecké dopravy v poslední době klesaly, celkový vývoz dopravních služeb roste díky rychlému zvyšování příjmů z dopravy pozemní, a to jak silniční, tak železniční.

Příjmy z příjezdové turistiky a export obchodních služeb rostly podobnými tempy jako veškerý vývoz služeb.

Vývozy služeb do zemí EU představují zhruba polovinu veškerého exportu služeb. V prvním čtvrtletí 2011 výrazně stouply objemy dopravy do zemí EU, stejně tak i příjmy z aktivního turismu. Mírný pokles vykázaly naopak obchodní služby.

Objemy vývozu služeb do zemí Společenství nezávislých států v roce 2010 meziročně vzrostly o 67 % a jejich podíl v celkové struktuře vývozu služeb stoupl z 9 % na 15 %. Růst objemů služeb směřujcícíh do SNS pokračoval i v prvním čtvrtletí 2011, i když už ne tak závratným tempem (o 20,3 %).

Vývozy služeb do Litvy a Estonska představují 7 % a 6 %, v prvním čtvrtletí výrazně poklesly směrem do Estonska (o 12 %), avšak tento úbytek byl plně kompenzován zvýšením vývozu služeb do Litvy (o 15 %).

 

zpět na začátek

4.7. Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná)

Infrastruktura a její rozvoj mají zásadní význam z hlediska lotyšské ekonomiky a jsou jednou z priorit lotyšské vlády, což souvisí se snahou zvyšovat význam Lotyšska jako tranzitního uzlu mezi severem a jihem Evropy, resp. jejím východem a západem. Zvláštní význam má přeprava ruských a běloruských nákladů přes lotyšské přístavy. Dále zvyšovat a zkvalitňovat rostoucí obchodní toky mezi EU a Ruskem je jedním z hlavních úkolů lotyšského dopravního systému.

Doprava

Díky vzrůstající důležitosti tranzitních služeb v lotyšské ekonomice klade vláda Lotyšské  republiky důraz na rozvoj dopravy. V roce 2010 byla celá desetina lotyšských zaměstnanců zapojena do dopravy a telekomunikací a celý sektor se podílel 12,5 % na tvorbě přidané hodnoty.

Lotyšská geografická pozice mezi západními a východními trhy skýtá vysoký potenciál. Nalézají se tu nezamrzající přístavy s volnými ekonomickými zónami, rozvinutou silniční i železniční sítí a potrubní infrastrukturou. Lotyšsko je napojeno na mezinárodní dopravní systém spojující Dálný Východ, Asii, SNS a evropský kontinent. Převážné množství nákladů, především ropy a ropných produktů, pochází z Ruska nebo Běloruska a opouští Lotyšsko lodní dopravou do některé ze západních zemí.

Lotyšské přístavní služby napojené na železniční dopravu hrají v přepravě klíčovou roli. Lotyšsko má tři velké nezamrzající přístavy – Ventspils, Riga a Liepája - a řadu menších lokálního významu.

Dopravní systém Lotyšska nabízí rozsáhlou infrastrukturu sloužící potřebám místních i zahraničních subjektů ZO:

• „Svobodné přístavy“ ve Ventspilsu, Rize a Liepáji s rozsáhlou kapacitou zejména pro cargo, určené především pro transitní dopravu, tyto nezamrzající přístavy  jsou významnou dopravní křižovatkou
• Rozvíjející se silniční síť, ne vždy funkční a neexistující dálniční systém
• Specializovaný a vysoce kapacitní železniční koridor propojující lotyšské přístavy s Ruskem a Dálným Východem, nikoliv však se Západem (resp. Zeměmi EU)
• Mezinárodní letiště v Rize je největším leteckým uzlem v Pobaltí s velice výkonnou a rychlou cargo-distribucí
• Potrubní systém pro transit i distribuci ruské nafty a zemního plynu
• Lotyšsko je součástí  mezinárodního dopravního systému, čítajícího Dálný Východ, Asii, SNS a evropský kontinent.

Z hlediska budoucího vývoje mají velký význam projekty Via Baltica (silniční doprava( a Rail Baltica (železnice).

Železniční doprava

Lotyšsko má poměrně hustou železniční síť spojující zemi s destinacemi především v Rusku a na Dálném Východě. Charakteristickým rysem je stále ještě fungující a poněkud zastaralý „sovětský“ standard (železniční techniky). Nabízí se dodatečné využití pro dopravní spojení s Japonskem a jihovýchodní Asií.

Za účelem usnadnit transitní toky severojižním směrem, plánuje se vybudovat společně s Estonskem a Litvou pan-baltickou železnici (Rail Baltica), která bude spojovat Finsko se Střední Evropou. V rámci tohoto projektu by měla být lotyšská železniční doprava co do kvality povýšena na evropský standard.

Z železnic v Pobaltí jsou lotyšské železnice LDz (Latvijas Dzelzcels) nejvíce využívány pro dopravu zboží mezi Ruskem a regionem Baltského moře, kde se nacházejí velké lotyšské přístavy Ventspils a Liepája. Základním železničním uzlem je hlavní město Riga.

Vzhledem ke krizi posledních let se zpožďuje realizace dlouhodobých plánů na rekonstrukci železniční infrastruktury. V příštích letech se tak bude i našim firmám naskýtat možnost účasti v tendrech právě v této oblasti (viz dále tendry).

Silniční doprava

Silniční doprava je v Lotyšsku nejvýznamnějším druhem osobní přepravy.

Celková délka silniční sítě je asi 20 182 km, což je na zemi s nevelkou rozlohou poměrně velký rozsah. Síť je dobře územně rozložená, takže motorovým vozidlem může být dosažen každý kout Lotyšska, ale motorovým vozidlem spíše terénního charakteru. Asfaltové silnice však spojují pouze větší města. Městečka, vesnice a osady jsou propojeny pouze šotolinovými cestami, dálnice v podstatě neexistují, vyjma krátkých úseků v okolí Rigy. Provoz až na hlavní město a hlavní magistrály není příliš hustý.

Z hlediska mezinárodní nákladní silniční dopravy je nejdůležitější tah z jihu na sever, který spojuje střední a východní Evropu přes Pobaltí se Skandinávskými zeměmi a dále směr východozápadní z Ruska k Baltskému moři a lotyšským přístavům. Jsou to hlavní tepny pro mezinárodní silniční dopravu označované jako Via Baltica, Via Hanseatica a Latgalská magistrála. Investiční prostředky jsou soustřeďovány především na severojižní Via Baltica, jejíž posílení je z části financováno i z prostředků EU.

Pro Lotyšsko dlouhodobý problém – nekonečné kolony kamionů na lotyšsko – ruském pohraničí, který trval již od léta 2006 v průběhu roku 2008 přestal být aktuální.  V současné době bývají na hranicích fronty již jen výjimečně (při selhání počítačového systému).

Námořní doprava

Zásadní význam z hlediska nákladní dopravy Lotyšska vůbec mají tři největší přístavy – Ventspils, který se z hlediska objemu přepraveného nákladu řadil dlouhodobě k největším přístavům Baltského moře, dále Rižský obchodní přístav a přístav v Liepáje. Význam přístavů je dán vhodnou geografickou polohou a příznivými podmínkami. Jsou přístupné 365 dní v roce (nezamrzající moře). Přístavy jsou využívány především k tranzitu surovin a ropných produktů ze sousedních zemí do Evropy i dalších částí světa. Velké přístavy pracují v režimu svobodných a speciálních svobodných ekonomických zón, což přispívá k jejich dalšímu rozvoji v důsledku přílivu zahraničních investic a růstu podnikání v těchto zónách. Jsou velice významné i pro exportní a transitní aktivity celé řady okolních zemí (Ruska, Běloruska aj. ) a stále ještě v nich existuje celá řada lokalit vhodných pro další podnikání uvnitř volných zón s přímým přístupem od moře.

Lotyšské přístavy jsou vysoce exportně orientované s podílem 85–99 % cargo-nakládka, všechny jsou vybaveny veškerou potřebnou infrastrukturou a službami i celé řady mezinárodně uznávaných společností jako Kuehne & Nagel, Maersk Sealine, P& O Nedloyd aj.  

Celkově lze vyhodnotit, že v Lotyšsku je potenciál velkého množství transitních projektů, transit vůbec zde má velké perspektivy.

Z hlediska osobní námořní dopravy má větší význam každodenní trajektové spojení mezi Rigou a Stockholmem. Díky prohloubení dna Daugavy mohou nyní do rižského přístavu zaplouvat i velké cruisery, které přivážejí najednou i stovky turistů.

Letecká doprava

Ihned po osamostatnění Lotyšska došlo k velkému boomu letecké dopravy, který však trval pouze 2 roky a poté došlo ke stagnaci, trvající až do roku 2003. Vstupem Lotyšska do EU byl nastartován téměř raketový růst výkonů letecké dopravy, který neustal ani v krizi.

Rižské letiště je největší a nejmodernější v Pobaltí (je podřízeno řízení MD LV). Ze tří pobaltských metropolí (Riga, Tallin, Vilnius) operuje lotyšský národní letecký dopravce airBaltic, který se po letech mimořádně úspěšného rozvoje dostal počátkem roku 2011 do závažných ekonomických nesnází. Situace se řeší na úrovni vlády, která přislíbila společnosti finanční injekci v rozsahu cca 80 miliónů EUR, přestože tato pomoc znamená nečekaný výdaj pro již tak napjatý státní rozpočet. Součástí záchranného plánu je projasnění vlastnických vztahů a výměna managementu aerolinek.

AirBaltic v současné době obsluhuje 80 přímých letů z Rigy, Tallinu a Vilniusu a svoji síť každoročně rozšiřuje o několik destinací. Operuje také na vnitřních linkách ve Finsku.

Letiště v Liepáji se v r. 2000 stalo dalším mezinárodním letištěm Lotyšska, po rozsáhlé rekonstrukci z něj létají občasné linky do Švédska. Třetím na území Lotyšska je letiště ve Ventspilsu.

ČSA na lince Riga - Praha létají denně oběma směry, zatímco airBaltic Prahu mezi svými destinacemi nemá. Oba národní dopravci jsou však vůči sobě navzájem do značné míry kompatibilní, pokud jde o obsluhované destinace.

Potrubní doprava

Potrubní systém v Lotyšsku umožňuje dopravu ropy, ropných produktů a zemního plynu. Celková délka potrubí pro tyto účely na území Lotyšska je 437 km. Spojuje místa těžby zemního plynu a rafinerie na území Ruska a SNS (z nich nejbližší je Polock-Bělorusko) s lotyšskými přístavy. Napojujením na potrubní systém Ruska je tak společnost LatRosTrans konkurenční alternativou železniční nákladní dopravy.

Telekomunikace

V oblasti telekomunikací funguje v Lotyšsku několik operátorů. Monopolní postavení v oblasti pevných veřejných telekomunikačních sítí společnosti Lattelekom skončilo sice v lednu 2003, faktický monopol však nadále přetrvává. V oblasti mobilních telekomunikací jsou zde tři operátoři – Latvijas Mobilais Telefons (LMT), Tele 2 a Bite. Služby jsou na standardní evropské úrovni a bezproblémové.

V zemi existuje řada poskytovatelů připojení na internet a komplexních internetových služeb. V Rize a dalších větších městech je na řadě míst nabízeno bezplatné WiFi připojení - ve velkých nákuopních centrech, na nádražích, samozřejmě v hotelích a některých kavárnách.

Podle údajů za 1. čtvrtletí 2011 má doma zavedený internet 65 % domácností.

Energetika

Lotyšsko patří k zemím, které jsou silně závislé na dovozech energetických surovin, z vlastních zdrojů prakticky využívá jen vodu (kaskády vodních elektráren na Daugavě) a dřevo. Dováží naopak 100 % ropy a ropných výrobků, 100 % zemního plynu a zhruba čtvrtinu elektrické energie. V případě plynu je země plně závislá na dodávkách z Ruska, dodavateli ropy a ropných výrobků jsou Rusko, Bělorusko, Litva, Norsko, elektrickou energii Lotyšsko odebíralo až donedávna hlavně z Litvy, nakupuje ji i v Rusku a Estonsku.

Přestože Lotyši zdaleka nejsou ve výrobě elektřiny plně soběstační, původní obavy z kritického výpadku dodávek elektřiny po odstavení litevské JE Ignalina v závěru roku 2009 se  nepotvrdily a Lotyšsko má nyní dokonce určité přebytky el. energie. V tomto ohledu mu  paradoxně „pomohla“ krize a tedy snížení spotřeby proudu přibližně o desetinu, jak rovněž obchodnická obratnost státního monopolu Latvenergo.  

1. Energetická situace z hlediska spotřeby

Zemní plyn – Na celkové spotřeba se podílel v r. 2010 cca 28 procenty.  Největšími odběrateli jsou kombinované zdroje (teplo + elektřina), které spotřebovávají cca 60 %, průmysl přes 20 %, domácnosti kolem 8 % dodávaného plynu, zbytek připadá na jiné spotřebitele (komerční a veřejný sektor). Spotřeba je územně koncentrována do Rigy, na kterou připadá cca 80 % veškerého objemu. 

Ropa a ropné výrobky – Na celkové spotřebě energie se podílejí necelou třetinou. Těžké oleje jsou používány k výrobě tepla (67 %) a v průmyslu (14 %), zbývající část v domácnostech, službách apod. Lotyšsko od r. 2006 začalo vytvářet strategické zásoby ropy a ropných výrobků podle Směrnice EU 1999/35/EC.  

Elektrická energie – Hlavním odběratelem jsou domácnosti a sektor služeb, které se na celkové spotřebě podílejí cca 70 %, zbytek připadá na průmysl. V r. 2010 činila v Lotyšsku spotřeba elektrické energie 7,5 TWh, z toho 09 TWh pocházelo z dovozu.

2. Energetická situace z hlediska zdrojů

Lotyšsko je, jak už bylo řečeno, ve značné míře závislé na dovozech, které pokrývají 55–65 % veškerých energetických potřeb. Poměrně značný rozptyl podílu dovozu v jednotlivých letech je způsoben především výkyvy v domácí výrobě elektrické energie z vodních zdrojů, závislé na průtoku Daugavy. Z domácích zdrojů má kromě vody významnější roli dřevo, na něž připadá 22,7 % celkové energetické spotřeby, zejména vytápění domácností a menších provozů v krajích (mimo velká města).    

 Ropa a plyn - LV dováží 100 % ropy, většinu ropných výrobků a 100 % zemního plynu z Ruské federace. Do roku 2017 má LV exkluzivní smlouvu na dodávky plynu s Gazpromem.

V případě ropy a ropných výrobků je sice Lotyšsko stoprocentně závislé na dovozu, spektrum jeho dodavatelů je však širší: Kromě ropovodu z Ruska je LV zásobováno produktovodem z běloruského Polocka (dieselové palivo), z litevské rafinerie Mažeikai (motorový benzín) a z Norska (motorový benzín, další ropné produkty).

 Elektrická energie – V současné době Lotyšsko pokrývá z vlastních zdrojů přibližně 70-75 % spotřeby elektrické energie a zbylou čtvrtinu dováží. Jeho trh je od poloviny roku 2008 částečně liberalizován a s výraznějším zdražováním se zde prozatím nepočítá. Lotyšsko má jednak dlouhodobé kontrakty s některými dodavateli, zejména v Rusku, a jednak i v současné době nakupuje elektřinu za tržní ceny blízké těm, jaké platí na Nord Poolu (energetická burza severských zemí). O zajištění své energetické budoucnosti se Lotyšsko cílevědomě stará, modernizuje existující vodní a tepelné zdroje a buduje podle současných finančních možností nové (větrné parky), přičemž reálně zvažuje také výstavbu vlastní jaderné elektrárny.  Z obnovitelných zdrojů pochází v současné době v LV zhruba třetina úhrnné spotřeby a více než polovina domácí produkce elektrické energie.

 

Spotřeba primárních energetických zdrojů v Lotyšsku
(PJ)

 ^{*  např. komunální odpad, biomasa, bioetanol}

^{Pramen:  Ministerstvo hospodářství}

 

Dodávky elektřiny v Lotyšsku 
(TWh)

Pramen: SJSC “Latvenergo”, MH LV,  CSB

 

3. Infrastruktura, transportní trasy

Zemní plyn – V zásobování země má strategický význam úložiště plynu v Inčukalns, jehož celková kapacita je 4,5 mld. m³, z toho aktivní 2,3 mld. m³. Jeho vlastník Latvijas Gáze hodlá do jeho rozšíření významně investovat a v horizontu ca 10 let zvýšit aktivní kapacitu na 3,2 mld. m³. Kromě toho jsou v Lotyšsku příznivé geologické podmínky pro otevření dalších úložišť (oblast Dobele), která by mohla absorbovat celkem až 12 mld. m³ plynu. Dobele bývá dáváno do souvislosti s projektem Nord Stream. Z pohledu LV je tento projekt zatím netransparentní, zejména pokud jde o dohody německých firem s ruskými partnery. 

Ropa a ropné výrobky – Pokud jde o přepravu ropy, Lotyšsko má výhodu, že jeho přístavy nezamrzají. Lotyšsko má k dispozici od roku 2003 nevyužívaný ropovod z RF do přístavního města Ventspilsu. Uvítalo by jeho znovuotevření, ale vše nasvědčuje tomu, že Rusko bude k vývozu ropy (stejně jako jiného zboží) v rostoucí míře využívat své vlastní přístavy. Přístav ve Ventspilsu díky dostatečně hluboké dopravní cestě umožňuje přístup i velkým tankerům. V současnosti slouží též jako překladiště ropných produktů dovážených menšími tankery z ruského Kaliningradu.

Elektrická energie – Lotyšskou elektroenergetiku tvoří tři HE na řece Daugavě, cca 150 malých vodních elektráren (celkem 57,5 %), dvě velké tepelné elektrárny s kogenerací a řada menších jednotek (41,4 %), zbytek pochází ze solárních panelů a větrných elektráren.

Z hlediska dostupnosti zdrojů je Lotyšsko v dlouhodobě nevýhodné situaci: spolehlivými domácími zdroji jsou pouze vodní elektrárny (s výhradou variability průtoku) a dřevo, které má sice velký podíl na domácí spotřebě, ale kryje převážně potřeby domácností a lokálních výtopen.

Potřeba diversifikace zdrojů elektrické energie vede k úvahám o energetickém mostu do Švédska. Jejich realizace však bude zřejmě ještě dlouho váznout na technické nekompatibilitě, neboť Lotyšsko je technicky a technologicky svojí rozvodnou sítí stále navázáno na standardy z dob RVHP. Přechod do systému UCTE (Union for Coordination of Transmission of Electricity) bude podle expertních odhadů možný v horizontu do roku 2020. Kromě technických standardů bude totiž nutno vybudovat i dodatečné kapacity, které by umožnily téměř okamžitou náhradu případného výpadku.

4. Hlavní subjekty na LV energetickém trhu

 

Zemní plyn – Monopolním distributorem je Latvijas Gaze, a. s., jejímiž akcionáři jsou

• E.ON. Ruhrgas International AG (47,23 %)
• OAO Gazprom (34,0 %)
• SIA ITERA Latvija (16,0 %), což je právně lotyšská společnost, jejímiž vlastníky jsou podle obchodního rejstříku kyperská Davonte Holding Ltd (66 %) a Denmark´s Inter Energia Holding ApS (34 %)
• drobní akcionáři (2,77 %).

 

Ropa – Hlavními distributory na trhu ropy a ropných produktů jsou

• STATOIL Latvija, 100 % norský kapitál
• NESTE Latvija, 100 % finský kapitál
• LUKOIL Baltija, 100 % ruský kapitál.

Méně významné postavení má lotyšská firma Kurzemes Degviela a litevský Mažeikiu Naftas Nams, která je velkoobchodní základnou pro distribuci benzínu.

Jedinou významnější domácí společností v ropném byznysu, kotovanou na burze, je AS Ventspils Nafta, která se zabývá dopravou ropy  a ropných výrobků přes přístav Ventspils.

 

Elektrická energie – Dominantní postavení na trhu má státní akciová společnost LATVENERGO, která se zabývá výrobou a distribucí elektrické energie. Kromě Latvenerga v Lotyšsku působí estonská Eesti Energia, jejíž podíl na trhu se pohybuje kolem 1 %. Distribuci zajišťuje sedm regionálních přenosových sítí ve vlastnictví Latvenergo.

Od roku 1998 je Lotyšsko spolu s dalšími zeměmi v regionu účastníkem Baltic Ring Elektricity Cooperation (BALTREL), jehož cílem je propojit jednotlivé trhy tak, aby byla možná regionální výměna proudu a také upgrading výrobní a přenosové soustavy.

5. Rizika a řešení

Rozhodující položky energetické bilance – ropa, ropné produkty a zemní plyn – se dovážejí přímo nebo zprostředkovaně převážně z Ruské federace. Ta sice dosud surovinovou „kartu“ jako nástroj nátlaku vůči Lotyšsku nepoužila, nelze však vyloučit, že se tomu tak v budoucnu může stát. Navíc má Rusko postavení nejen nejvýznamnějšího dodavatele, ale prostřednictvím majetkových účastí se přímo a významně podílí na řízení energetických společností (a tím na jejich cenové, produktové aj. politice). Proto jsou oprávněné snahy tuto závislost omezit, například výstavbou vlastních zdrojů, což však naráží na ekologické limity, resp. ekonomické nároky na jejich překonání.

Pozice LV v této věci je známá – diverzifikovat alespoň cesty, když už nelze diverzifikovat zdroje. Iniciativ a otevřených možností v tomto směru je dost.

Lotyšsko se také začíná intenzivněji zajímat o možnosti využití vlastních surovinových zdrojů. Premiér si vyžádal od Ministerstva hospodářství provedení důkladného výzkumu v oblasti lotyšského kontinentálního šelfu (pevninské mělčiny) za účelem prověření skutečných zásob ropy a jejich perspektivní těžby. Podle předběžných výpočtů by měly v pobřežních vodách kolem lotyšsko–litevské hranice ležet zásoby až 100  mil. tun. Společnost Baltic Oil Management získala počátkem roku 2010 kofinancování  z evropských fondů na nákup vrtného zařízení a na jaře začne zkoumat potenciální naleziště na lotyšském úseku baltského šelfu. 

Z dlouhodobého hlediska je citlivost lotyšské ekonomiky na disponibilitě energetických zdrojů (vlastních i dovážených) silnější v důsledku její stále vysoké energetické náročnosti, která je zhruba 3,5krát vyšší, než je průměr EU.  Příčinou jsou klimatické podmínky, struktura ekonomiky a velké ztráty ve výrobě, distribuci i spotřebě. Navzdory současné krizi by se zhoršení fyzické dostupnosti energie (spolu s obecným růstem jejích cen) mohlo stát brzdícím faktorem příštího hospodářského růstu. Posílení energetické bezpečnosti proto patří mezi nejvyšší priority lotyšské vlády, podporu zde má i myšlenka jednotné energetické politiky v rámci Evropské unie. Tento cíl sdílejí s Lotyšskem obě sousední baltské země, tj. Litva a Estonsko, které se potýkají s obdobnými problémy. Energetická bezpečnost je tak jedním ze základních sjednocujících momentů politik všech tří pobaltských republik.

Zjevná je snaha LV vlády diverzifikovat zdroje, usilovat o jejich hospodárnější využívání a přibližovat se společným unijním požadavkům na podíl OZE v celkovém energetickém mixu. K hlavním cílům patří liberalizace a fyzická integrace do severského a středoevropského energetického trhu. Premiéři severských a baltských států se dohodli na společném postupu při propojování elektroenergetických soustav, včetně možnosti vyčlenit dodatečnou podporu ve výši půl miliardy EUR na regionální infrastrukturní projekty.

Jeden z mechanismů této integrace, tzv. BEMIP (Baltic Energy Market Interconnection Plan) se soustřeďuje na tři cíle: integraci elektroenergetického trhu, regionální propojení sítí a výroby, organizaci vnitřního trhu plynu a příslušnou infrastrukturu, včetně projektu LNG. Krize, jak se zdá, ovlivňuje nejen spotřebu, která jejím vlivem dočasně klesá, ale též integrační procesy ve smyslu snahy o posílení jejich financování a o celkové zrychlení.      

6. Implementace Třetího energetického a Klimatického balíčku v Lotyšsku

Lotyšská vláda vypracovala časový plán pro transpozici Klimatického balíčku do LV legislativy, který koresponduje se stanovenými  lhůtami pro implementaci příslušných unijních směrnic. Naopak žádný časový rozvrh nebyl stanoven pro transpozici Třetího energetického balíčku, přestože Nová energetická směrnice a Nová plynárenská směrnice mají být převedeny do národních právních řádů do 3. března 2011. Nedávné rozhodnutí LV parlamentu (viz níže) naznačuje, že se Lotyšsko této lhůtě, přinejmenším u plynárenského sektoru, spíše vzdaluje.

Za transpozici a implementaci Klimatického balíčku v LV zodpovídají:

Ministerstvo životního prostředí, které má v gesci implementaci Nové směrnice ETS a Směrnice CCS,

Ministerstvo hospodářství, v jehož gesci je transpozice a implementace  Směrnice RES a tzv. biopalivové směrnice.

Transpozice a implementace Nové energetické a Nové plynárenské směrnic spadá do kompetence Ministerstva hospodářství.

Je na místě říci, že o dopadu dvou balíčků se v Lotyšsku zatím žádné rozsáhlejší debaty nevedly. Otázky, které dosud upoutaly největší pozornost, jsou časové lhůty pro použití obnovitelných zdrojů energie a prodloužení výjimek ve vztahu k LV monopolní plynárenské společnosti AS Latvijas Gaze.

 

Třetí energetický balíček  a unbundling v elektroenergetickém sektoru

Ačkoli LV trh prošel jistou liberalizací v souladu s požadavky Druhé energetické směrnice, dominantní postavení na něm má nadále AS Latvenergo, která je hlavním producentem elektrické energie a před zavedením Druhé směrnice byla i jediným operátorem na LV trhu (distributorem). Požadavek na oddělení (unbundling) výroby a distribuce, vyplývající z Druhé energetické směrnice, byl v LV splněn tak, že spol. Latvenergo vytvořila dvě dceřiné firmy, AS Augstprieguma Tikls a AS Sadales Tikls, tj. operátora přenosové soustavy a operátora distribuce elektrické energie. 

Vzhledem k vertikálně integrované struktuře účastníků energetického trhu měla lotyšská vláda námitky proti návrhu EK ve věci vlastnického unbundlingu v oblasti eleektroenergetiky a plynárenství již ve fázi počátečních debat o Třetím energetickém balíčku. Lotyšské Ministerstvo hospodářství dospělo k závěru, že vzhledem k malému trhu a k jeho specifickým rysům není tento přístup v zájmu země, jelikož by jeho naplnění vedlo k nežádoucí fragmentarizaci energetického sektoru.

Ve světle výše uvedeného jsou požadavky na unbundling pro Lotyšsko příliš náročné či spíše nevyhovující. S ohledem na popsané skutečnosti nelze očekávat, že by se LV legislativa připojila k plnému vlastnickému unbundlingu nebo k modelu nezávislého systémového operátora. Pravděpodobnější je volba méně striktního modelu nezávislého operátora přenosové soustavy (less stringent independent transmission system operator model).

Další odklad otevření plynárenského trhu

Trh zemního plynu je v LV dosud plně monopolní; jediným držitelem licence na dopravu, distribuci, skladování a dodávky je AS Latvijas Gaze. Společnost vlastní E.ON Ruhrgas Int. AG, OAO Gazprom, SIA ITERA Latvija a řada minoritních akcionářů (podrobnosti v bodě 4). Vzhledem k omezeným zdrojům LV již dříve využilo práva dle čl. 28(2) Druhé plynárenské směrnice, umožňujícího členskému státu kvalifikovat se jako tzv. nový trh (emerging market) a tím se vyhnout řadě požadavků z této Druhé směrnice plynoucích. Lotyšsko mělo po odkladu otevřít svůj trh k 1. lednu 2010, nicméně počátkem prosince 2009 LV parlament rozhodl o dalším odkladu do 4. dubna 2014.

Jako důvod LV úřady uvádějí fakt, že země není propojena s žádným jiným ČS (interconnected system) a má jediného vnějšího dodavatele, tj. OAO Gazprom. Navíc bylo konstatováno, že podmínky, za nichž se zemní plyn v současnosti v regionu distribuuje, a platné dohody o jeho dodávkách neumožňují třetím stranám vstup do úložiště Inčukalns. Také kapacita plynovodu Valdaj–Pskov není dostatečná pro zajištění dodávek plynu baltským státům i severozápadním oblastem RF v zimním období. Odklad liberalizace umožnil čl. 49 Nové plynárenské směrnice. Datum 4. dubna 2014 bylo zvoleno na základě toho, že LV obdrželo první komerční dodávky zemního plynu dne 5. dubna 2004 dle prvního dlouhodobého kontraktu z 18. července 2003.

 

Klimatický balíček – změny v alokaci emisních povolenek

Nejdůležitější ze změn zavedených novou ETS směrnicí jsou z pohledu LV ty, které zavádějí centralizovanou alokaci povolenek, stejně jako zvýšení aukčního prodeje emisních povolenek, což si vyžádá příslušné změny v LV zákonu o emisích. Obecně byla ze strany LV vyjádřena podpora aukčnímu prodeji povolenek a zejména tomu, aby od roku 2013 podniky nedostávaly povolenky zdarma. Určité výhrady a pochybnosti byly nicméně tlumočeny ohledně procesu prodeje, jeho administrace a některých dalších technických otázek, které mají být vyjasněny na úrovni EK do poloviny roku 2010.

Obnovitelné zdroje energie   

Alternativy vůči fosilním palivům jsou pro Lotyšsko v posledních letech klíčovým tématem nejen kvůli rostoucím cenám ropy a plynu na světových trzích, ale zejména z důvodu silné závislosti země na vnějších dodavatelích, kdy dovozy dosahují až 65 % primárních energetických zdrojů.

Podíl obnovitelných zdrojů byl v Lotyšsku vždy jeden z nejvyšších v Evropě, v současné době na ně připadá cca 30 % konečné spotřeby, nicméně cílovou hodnotu 40 % do roku 2020 (dle Směrnice RES)  lze pokládat za poměrně ambiciózní a nesnadno dosažitelnou. Přestože země má vysoký potenciál výroby energie z vodních zdrojů, z větru a dřeva, v hydroenergetice se podle mezinárodních studií dostala už prakticky k limitu objektivních možností. Nejperspektivnějším obnovitelným zdrojem se tak stává dřevo, jelikož lesy pokrývají 3 milióny hektarů neboli 42 % celkové rozlohy země. Vzhledem k dlouhému baltskému pobřežnímu pásmu má země též vhodné predispozice k daleko vyššímu využití větrné energie. Další alternativy představují solární energie, bioplyn,  rašelina aj.

Je zde i řada překážek pro využití obnovitelných zdrojů k výrobě energie (proudu a tepla). Tou hlavní je všeobecně  známý fakt, že ve většině případů je energie z obnovitelných zdrojů dražší než získávaná z fosilních paliv. Navíc technologie na výrobu z OZE jsou nákladné a počáteční investice bývá dost vysoká, takže ne každý si ji může dovolit (tím jsou míněny například menší provozy, farmy, jež by rády využívaly třeba bioplyn, apod.). Lotyšsko má nicméně zkušenosti s transformací ústředního systému vytápění na využití biomasy, což je dobrý příklad dosažení dobrých výsledků s limitovanými náklady.

Platný lotyšský Zákon o elektroenergetice v současné době ukládá společnosti AS Latvenergo jakožto veřejnému (státnímu)  dodavateli elektrické energie nakupovat určité objemy  energie generované z OZE. Cenu, metodiku jejího výpočtu  a objemy stanovuje vláda. Státní podpora využití OZE může mít rovněž formu přímých investičních grantů, nicméně komplexnější  systémový instrumentář pro podporu využití OZE by Lotyšsko mělo teprve definovat. 

 

Závěr

Obecně lze očekávat, že

• vzhledem k vertikálně integrované struktuře lotyšského elektroenergetického trhu budou požadavky vycházející z Nové energetické směrnice v LV implementovány v nejméně rigorózní formě, jakou výklad tohoto dokumentu umožňuje;
• plynárenský trh zůstane uzavřen do 4. dubna 2014;
• u  Klimatického balíčku bude pro Lotyšsko zřejmě největší výzvou splnit stanovený cíl 40% podílu OZE, což si vyžádá nutnost hledat nové technologie výroby energie z alternativních zdrojů.    

 

 

zpět na začátek

4.8. Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc

Lotyšsko nepatří mezi příjemce oficiální rozvojové pomoci (ODA), naopak v souladu s rozhodnutím World Bank International Development Association č. 217 z 22. ledna 2008 je Lotyšsko donorským státem a zařadilo se tak i v tomto ohledu do skupiny rozvinutých ekonomik.

Základním strategickým dokumentem vládní politiky v této oblasti je „Program politiky rozvojové spolupráce Lotyšské republiky na období 2006–2010“ schválený usn. vlády č. 76 z 9. 2. 2006, který je průběžně rozpracováván pro běžné roky. Pro rok 2008 jsou věcnými prioritami implementace dvoustranných a třístranných projektů spolupráce a činnosti spojené s posilováním veřejné informovanosti o cílech a prioritách vládní rozvojové spolupráce. Obsah projektů je s cílovými zeměmi koordinován a průběžně upravován podle jejich potřeb.

Mezi teritoriální priority rozvojové spolupráce patří země spadající zároveň do okruhu sousedské politiky EU: Bělorusko, Ukrajina, Moldavsko a Gruzie. Lotyšsko neposkytuje přímou finanční pomoc, ale předává vládám těchto zemí své transformační zkušenosti s cílem posilovat demokracii, zlepšovat veřejnou správu, chránit životní prostředí, zlepšovat vzdělávací systémy.

Na rozvojovou spolupráci Lotyšsko vydalo v r. 2008 celkem 10,3 mil. LVL, tj. 0,08 % HDP. Střednědobým cílem je zvýšit tento podíl na 0,1 % HDP do roku 2010 v souladu se závazky přijatými v rámci EU k dosažení Miléniových rozvojových cílů.

 

zpět na začátek

Patičkové menu

Katalog odkazů | Přístupnost | Kontakt | Mapa stránek | Právní výhrada | FAQ | O portálu