Lotyšsko: Vnitropolitická charakteristika

• 2.1. Stručná charakteristika politického systému
• 2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)
• 2.3. Složení vlády

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Lotyšská republika obnovila svoji nezávislost 21. srpna 1991.

Základem ústavního systému je obnovená ústava z 15. února 1922 (novelizovaná v r. 1998), podle níž je Lotyšsko nezávislou demokratickou parlamentní republikou s jednokomorovým parlamentem (Saeima), který se skládá ze 100 poslanců volených ve všeobecných, rovných, přímých a tajných volbách, poměrným systémem, volenými všemi občany staršími 18 let. Volební období je čtyřleté.

Parlamentní volby  2011

Poté, co předchozí prezident Valdis Zatlers v létě inicioval rozpuštění 10. Saeimy (bezprostředním popudem bylo odmítnutí vydat ke stíhání známých oligarchů z poslaneckých řad), se dne 17. září 2011, necelý rok po řádných volbách, v Lotyšsku uskutečnily mimořádné volby do Saeimy. Dne 4. října Ústřední volební komise (CVK) zveřejnila konečné oficiální výsledky voleb: Centrum souladu získalo 259,930, tj. 28,36 %  hlasů (31 křesel v Saeimě, +2 křesla oproti minulým volbám); Zatlersova Strana reforem  190.856, tj. 20,825 % hlasů (22 křesel, jako nová strana +22); Jednota 172.563, tj. 18,829 % hlasů (20 křesel, pohoršení o -13 křesel); Národní sdružení Vše pro Lotyšsko/TB/LNNK 127.708, tj.  13,88 % (14 křesel, +6 křesel) a Svaz zelených a rolníků 111.957, tj. 12,215 % (13 křesel, ztráta 9 křesel); Ústřední volební komise rovněž shrnula údaje o preferenčních hlasech. Nejpopulárnějším kandidátem byl v tomto směru J. Urbanovičs (Centrum souladu), který měl 49 949 plusů a byl škrtnut jen 2571-krát.  Na druhém místě se umístil premiér V. Dombrovskis za Jednotu (+45 229, -763), třetí byl V. Zatlers ze ZSR (+37 235, -1147), čtvrtý R. Dzintars za Národní shromáždění Vše pro Lotyšsko/TB/LNNK (+27 085, -662) a pátý je A. Klementjevs za CS (+26 094, -1554).

Úspěšné politické strany:

1. Centrum souladu (SC – Saskanas Centrs)  Jde o politické uskupení hájící zájmy ruskojazyčného obyvatelstva. V průběhu posledních dvou let zaznamenalo dramatický, soustavný vzestup voličských preferencí (12% v listopadu 2008, 21,2% těsně před volbami). Socioekonomická část jeho programu má některé levicové, soc. dem. charakteristiky, např. ochrana sociálně slabých skupin, požadavek na zavedení progresivní příjmové daně apod. Nejvýraznějším programovým rysem je však ekonomická a kulturní orientace na Rusko a obrana zájmů ruskojazyčné menšiny. Změnu zahraničněpolitické orientace Lotyšska SC (zřejmě z taktických důvodů) neprosazuje. Oproti druhé (mnohem radikálnější) proruské politické straně ZAPČEL se SC profiluje jako umírněná politická síla, usilující o konsensus a spolupráci v zájmu jednotného Lotyšska. Tuto perspektivu poněkud zpochybňují výroky partajního vůdce SC J. Urbanovičse z července, naznačující možnou radikalizaci tohoto uskupení v případě volebního úspěchu.

2. Zatlersova Strana reforem (ZRS) Nový subjekt na LV politické scéně, stranu založil v létě 2011 po ukončení prezidentského mandátu ývalý prezident Valdis Zatlers; spadá do politického "středu"

3. Jednota (Vienotíba) - koalice stran Nový čas, Společnost pro jinou politiku a  Občanský svaz. Liberální až středopravicová orientace. Personifikací této koalice je současný  úspěšný premiér V. Dombrovskis. Strana má v programu demografické ozdravení Lotyšska, obranu národních hodnot a liberální ekonomický program. Důsledně obhajuje nastolený zahraničně politický kurs země.

4. Národní sdružení „Vše pro Lotyšsko“/(TB/LNNK, nacionalisticky orientovaná strana, zároveň se silným podnikatelským zázemím

5. Svaz zelených a rolníků (ZZS). Konzervativně  agrární strana. V programu má obranu tradičních hodnot včetně posílení role lotyštiny jako státního jazyka. Zelení v Lotyšsku neodpovídají standardnímu modelu levicově orientovaných evropských „zelených“ stran, jsou  v tomto smyslu ideologicky neutrální, vnitropoliticky se  však hlásí k pravici.

Latentním problémem vnitřní politiky Lotyšska, od kterého se do jisté míry odvíjí i směřování politických stran, je vztah k Rusku a ruskojazyčné menšině. Etničtí Rusové (cca 28,0 % veškerého obyvatelstva, ve velkých městech i více než 50 %) jsou stále některými politiky považováni za  cizorodý prvek, resp. za okupanty. Až 38,5 % etnických Rusů má statut „neobčana“, tj. osob s omezeným přístupem k zaměstnání ve státní správě, nemají volební právo a vztahuje se na ně řada dalších omezení. Lotyšské občanství mohou získat cestou naturalizace, tj. složením jazykových zkoušek, prokázáním znalosti lotyšských dějin a státní hymny.

Na omezování práv neobčanů soustavně poukazuje Parlamentní výbor Rady Evropy a další instituce zabývající se ochranou lidských práv. Samozřejmě i Rusko využívá každé příležitosti k otevření této otázky s cílem dosáhnout stejných práv pro všechny občany.

11. Saeima a třetí Dombrovskisova vláda

Po velmi složitých jednáních se v polovině října podařilo docílit základní shody na vedení parlamentu i na politickém složení vlády, jejímž sestavením (navzdory faktickému vítězství Centra souladu) byl do třetice pověřen lídr Jednoty Valdis Dombrovskis. Dne 2. listopadu 2010 nové složení parlamentu zahájilo svou činnost a pro schválení plných mocí bylo 98 poslanců, kteří byli přítomni. V novém složení bude pracovat jen 40 poslanců z 9. Saeimy. Těsnou většinou jednoho hlasu byla do čela Saeimy znovu zvolena Solvita Áboltiňa (Jednota), a místopředsedy – Inga Bite ze Zatlersovy Strany reforem a Andrejs Klementjevs z Centra souladu.

Složení  vlády:

předseda: Valdis Dombrovskis(Jednota)

Dne 25. října je svoláno mimořádné zasedání Saeimy, která pravděpodobně schválí již třetí vládu pod vedením Valdise Dombrovskise. Nehledě na to, že prezident A. Bérziňš měl některé výhrady proti kandidaturám ministrů, složení vlády zůstává nezměněné, a to:

1. Ministr zahraničních věcí – Edgars Rinkēvičs (nestr., očekává se ale jeho začlenění do Zatlersovy Strany reforem)
2. Ministr financí – Andris Vilks (Jednota) - opakovaně
3. Ministr vnitra – Rihards Kozlovskis (ZSR)
4. Ministryně zdravotnictví –Ingrīda Circene (Jednota)
5. Ministryně zemědělství – Laimdota Straujuma (nestr., pod dohledem Jednoty)
6. Ministr ekonomiky – Daniels Pavļuts (ZSR)
7. Ministr ochrany životního prostředí a regionálního rozvoje –Edmunds Sprūdžs (ZSR)
8. Ministryně sociálních věcí – IlzeViņķele (Jednota)
9. Ministr justice – Gaidis Bērziņš (Vše pro Lotyšsko/TB/LNNK) - opakovaně
10. Ministr školství a vědy –Roberts Ķīlis (nestraník, pod dohledem ZSR)
11. Ministryně kultury – Žanete Jaunzeme-Grende (Vše pro Lotyšsko/TB/LNNK)
12. Ministr dopravy – Aivis Ronis (nestraník, pod dohledem Jednoty a ZSR) – byl ministrem zahraničních věcí
13. Ministr obrany – Artis Pabriks (Jednota) – opakovaně.

zpět na začátek

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

Prezident je podle ústavy volen parlamentem na čtyři roky, funkci může vykonávat maximálně dvě volební období. Od 8. července 2011 stojí v čele Lotyšské republiky prezident Andris Bérziňš (nar. 1944, představitel lotyšské podnikatelské špičky, býv. ředitel význačných firem a bank).

Prezident Lotyšské republiky reprezentuje zemi mezinárodně, vykonává usnesení Saeimy o ratifikaci mezinárodních smluv, má právo předkládat návrhy zákonů Saeimě. Je nejvyšším velitelem ozbrojených sil země a na základě rozhodnutí Saeimy vyhlašuje válku. Prezident má právo svolat a řídit mimořádné schůze ministerského kabinetu a stanovit pořadí jednání. Má právo navrhnout rozpuštění Saeimy. Prezident nese politickou odpovědnost za svou činnost, všechna nařízení prezidenta musí být podepsána předsedou vlády či příslušným ministrem.

zpět na začátek

2.3. Složení vlády

Vláda vzešlá z voleb 17. září 2011, schválena v Saeimě 25. října 2011

zpět na začátek

Patičkové menu

Katalog odkazů | Přístupnost | Kontakt | Mapa stránek | Právní výhrada | FAQ | O portálu