Lotyšsko: Zahraničně-politická orientace

© Zastupitelský úřad Riga (Lotyšsko)

Základní zahraničněpolitická orientace Lotyšska je dána jeho členstvím v Evropské unii a NATO (od roku 2004). V rámci těchto organizací lotyšská vláda soustavně usiluje o postupné upevňování svého postavení a mezinárodní prestiže, o ochranu vlastních národních zájmů a aktivně přispívá k naplňování cílů těchto organizací.

Od prosince 2007 je Lotyšsko součástí schengenské zóny.

V rámci Evropské unie se Lotyšsko angažuje zejména v oblastech, které považuje za své dlouhodobé národní priority a které jsou zahrnuty v Národním rozvojovém plánu a v Národním strategickém rámci pro čerpání strukturálních fondů EU. S ohledem na specifické podmínky své země a zároveň jako reakci na výzvy globalizace a stárnutí populace se proto soustřeďuje na:

  • rozvoj lidských zdrojů, vědu, výzkum a školství
  • podporu podnikání a inovací
  • energetiku
  • problematiku migrace
  • bezpečnostní otázky
  • liberalizaci trhu služeb
  • vztahy k třetím zemím (Rusko, Evropská sousedská politika, Východní partnerství).

K  institucionální reformě EU lotyšská vláda přistupuje flexibilně a pragmaticky. V prosinci 2007 nejvyšší lotyští představitelé spolupodepsali Lisabonskou smlouvu a  Saeima ji téměř jednohlasně schválila 8. května 2008. Ratifikační proces byl završen podpisem prezidenta V. Zatlerse pod Zákonem o Lisabonské smlouvě a publikací tohoto zákona v oficiálním věstníku.  Zákon vstoupil v platnost 29. května 2008.

V otázce dalšího rozšíření EU je Lotyšsko silným příznivcem vstupu Chorvatska do EU, má s Chorvatskem velmi dobré bilaterální vztahy, a to na všech úrovních, a poskytuje mu maximum svých transformačních a integračních zkušeností.

V souvislosti s rozšířením EU o Rumunsko a Bulharsko lotyšská vláda potvrdila, že nebude klást žádná omezení pro vstup pracovníků těchto zemí na svůj pracovní trh.

V případě Turecka se Lotyšsko trvale vyjadřuje ve prospěch pokračování přístupových jednání, a to i v situacích, kdy vznikaly pochybnosti o cílevědomosti jeho směřování a o vůli vlády prosazovat nezbytné reformy např. v oblasti lidských práv nebo v řešení kyperské otázky. Případné zastavení přístupových rozhovorů by Lotyšsko považovalo za kontraproduktivní neboť by s vysokou pravděpodobností pouze zpomalilo  průběh nezbytných reforem.

Ve vztahu k třetím zemím patří mezi lotyšské priority vztahy s Ruskem. Ty v posledních letech procházely řadou peripetií – od chladného pragmatismu přes oživení v l. 2006–2007, jehož výsledkem bylo mj. uzavření velmi potřebné hraniční smlouvy a obnovení činnosti mezivládní komise, po zvýšené napětí v důsledku rusko-gruzínského ozbrojeného konfliktu v srpnu 2008. Lotyšsko v tomto konfliktu stálo jednoznačně na gruzínské straně:  neadekvátní reakci ruských vojenských sil z 8. 8. 2008 ihned a nekompromisně odsoudilo, tehdejší premiér I. Godmanis spolu s prezidenty EE, LT a PL odletěli již 11. srpna do Tbilisi, aby zde demonstrovali svoji podporu prezidentovi Saakašvilimu a 14. 8. 2008 Saeima na mimořádné schůzi schválila prohlášení odsuzující vojenský útok na Gruzii.

Historickou událostí v lotyšsko-ruských vztazích se stala - po 16 letech první - prezidentská návštěva: koncem roku 2010 vykonal oficiální návštěvu RF tehdejší lotyšský prezident Valdis Zatlers v doprovodu početné delegace ministrů, bankéřů a více než stovky firem. V jejím průběhu bylo podepsáno osm meziresortních dohod, včetně dohody o vytvoření společné komise historiků ke sporným událostem ve vzájemných vztazích.

Podpora demokratizačních a transformačních snah postsovětských zemí se projevuje v intenzivním zájmu o projekt Východního partnerství EU. Lotyšsko usiluje o soustavné posilování spolupráce s cílovými zeměmi (Bělorusko, Ukrajina, Moldavsko, Gruzie, Arménie a Ázerbájdžán) na bilaterální i evropské úrovni.  Zvláště aktivně se Lotyšsko  angažuje v mezinárodním úsilí o demokratizaci režimu v Bělorusku, s ohledem na své ekonomické zájmy však vystupuje pragmaticky a nepovažuje za vhodné vůči Bělorusku uplatňovat hospodářské sankce. Lotyšsko je zastáncem posilování vzájemných vztahů i v rámci NATO, např. ve formě poskytnutí MAP Ukrajině a Gruzii, o kterých se jednalo na bukurešťském summitu aliance.

Mezi problémové oblasti vztahů v rámci EU patří emisní kvóty a do určité míry energetická politika, kde by Lotyšsko uvítalo silnější podporu EU při posilování své energetické bezpečnosti cestou diversifikace zdrojů a propojení elektroenergetických sítí  (např. podmořským kabelem ze Švédska).

Lotyšsko aktivně podporuje posilování euroatlantických vztahů, účastní se vojenských misí ve světě pod velením NATO, mj. v  Afghánistánu, mise v Iráku byla uzavřena koncem r. 2008.       

Lotyšsko se staví vstřícně k regionální spolupráci v rámci EU i mimo ni. Úspěšně se rozvíjí spolupráce ve formátu V4+3B, která se realizuje na všech relevantních úrovních a formátech. Lotyšsko od počátku podporovalo švédský návrh na vytvoření Strategie EU pro region Baltického moře, v jejímž rámci by se měla uskutečnit řada projektů v oblasti energetiky, dopravy, životního prostředí, vědy a výzkumu.

3.1. Členství v mezinárodních organizacích a regionálních uskupeních

Po obnovení své nezávislosti se Lotyšsko stalo členem řady mezinárodních organizací, zejména OSN (od 17. 9. 1991) a jeho agencií (UNDP, UNESCO, UNCTAD, WHO, WIPO, aj.), dále OBSE, Rady Evropy, Rady států Baltského moře, WTO (od 10. 2. 1999) a dalších. Rozvíjí spolupráci s OECD v rámci Baltického regionálního programu (BRP) a přestože o členství v této organizaci velmi usiluje, Rada OECD zatím o pozvání pro Lotyšsko neuvažuje.

V regionálním kontextu je Lotyšsko aktivně zapojeno zejména do činnosti Baltského shromáždění (Baltic Assembly, BA), které společně v listopadu 1991 v Tallinu založili představitelé Estonska, Litvy a Lotyšska. BA je poradní a koordinační orgán určený k diskusi společných projektů a problémů, k formulaci společných stanovisek k mezinárodním ekonomickým, politickým a kulturním otázkám. Shromáždění je složené celkem ze 75 zástupců parlamentů Estonska, Litvy a Lotyšska (25 z každé země) a jeho sekretariát sídlí v Rize.

Baltská rada ministrů (Baltic Council of Ministers, BCM) je nástrojem mezivládní spolupráce mezi Estonskem Litvou a Lotyšskem. Jejím úkolem je podporovat pružnou spolupráci mezi státy a fungovat jako poradní fórum předsedů vlád a rezortních ministrů v otázkách projednávaných v Baltském shromáždění. V r. 2007 bylo Lotyšsko předsednickou zemí BCM.

Rada států baltského moře (Council of the Baltic Sea States, CBSS), která vznikla již po I. světové válce (1921) z rozhodnutí a vůle jedenácti baltských zemí, sdružuje vedle severských a pobaltských zemí též SRN, Polsko a Rusko, pozorovatelem je Evropská komise. CBSS koordinuje stanoviska zemí k zásadním zahraničněpolitickým problémům a vztahy se sousedními zeměmi, zejména s Ruskem. Lotyšsko je předsednickou zemí Rady na období od července 2007 do června 2008 a za priority svého předsednictví označilo vzdělávání, energetiku a civilní bezpečnost. Summit CBSS na úrovni šéfů vlád se konal ve dnech 3. až 4. června 2008 v Rize. Zúčastnili se ho premiéři LV, LT, EE, PL, IS, SE, NO, DK, vicepremiér RF, vicekancléř a ministr zahraničních věcí  DE a předseda EK. Za priority další činnosti Rady byly označeny energetika, životní prostředí, hospodářská spolupráce, vzdělání a ochrana obyvatelstva.

 

zpět na začátek

3.2. Účast země na mnohostranných smlouvách a dohodách

Lotyšsko po obnovení své nezávislosti přistoupilo k řadě mezinárodních smluv, jejichž kompletní aktualizovaný seznam v anglické verzi lze nalézt na internetové stránce lotyšského MZV (www.mfa.gov.lv). Mezi nejvýznamnější smlouvy (v chronologickém pořádku jejich uzavření) patří:

  • Dohoda o mezinárodní registraci značek (Madrid, 14. 4. 1891)
  • Úmluva o mírovém urovnání mezinárodních sporů (Haag, 18. 10. 1907)
  • Mezinárodní úmluva o civilním letectví (Chicago, 7. 12. 1944)
  • Charta Společnosti národů (San Francisco, 26. 6. 1945)
  • Úmluva o Mezinárodní námořní organizaci (6. 3. 1948)
  • Úmluva o prevenci a trestání zločinů genocidy (New York, 9. 12. 1948)
  • Statut Rady Evropy (Londýn, 5. 5. 1949)
  • Úmluva o provádění zásad práva na organizaci a na kolektivní vyjednávání (1. 7. 1949)
  • Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci (Ženeva, 12. 8. 1949)
  • Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války (Ženeva, 12. 8. 1949)
  • Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (Řím, 4. 11. 1950)
  • Úmluva o rovnoprávných mzdách (Ženeva, 29. 6. 1951)
  • Úmluva o politických právech žen (New York, 20. 12. 1954)
  • Evropská kulturní úmluva (Paříž, 19. 12. 1954)
  • Stanovy Mezinárodní agentur pro atomovou energii (New York, 26. 10. 1956)
  • Úmluva o odstranění nucené práce (Ženeva, 25. 6. 1957)
  • Úmluva o volném moři (Ženeva, 29. 4. 1958)
  • Úmluva o pevninské mělčině (Ženeva, 29. 4. 1958)
  • Úmluva o pobřežních vodách a pásmu přilehlém (Ženeva, 29. 4. 1958)
  • Jednotné tranzitní tarify (1. 1. 1959)
  • Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních (Štrasburg, 20. 4. 1959)
  • Vídeňská úmluva o diplomatických stycích (Vídeň, 18. 4. 1961)
  • Evropská sociální charta (Turin, 18. 10. 1961)
  • Mezinárodní úmluva o ochraně výkonných umělců, výrobků zvukových záznamů a rozhlasových organizací (Řím, 26. 10. 1961)
  • Vídeňská úmluva o konzulárních stycích (Vídeň, 24. 4. 1963)
  • Smlouva o nešíření jaderných zbraní (Moskva, Londýn, Washington, 1. 7. 1968)
  • Úmluva o silniční dopravě (Vídeň, 8. 11. 1968)
  • Vídeňská úmluva o smluvním právu (Vídeň, 23. 5. 1969)
  • Úmluva o zákazu vývoje, výroby a hromadění zásob bakteriologických (biologických) zbraní a toxinových zbraní a jejich zničení (Moskva, Londýn, Washington, 10. 4. 1972)
  • Evropská úmluva o předávání trestního řízení (Štrasburg, 15. 5. 1972)
  • Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (Paříž, 16. 11. 1972)
  • Úmluva o zachování živých zdrojů v Baltském moři a v pásmech (Gdaňsk, 13. 9. 1973)
  • Úmluva o mezinárodní silniční dopravě - TIR (Ženeva, 14. 11. 1975)
  • Úmluva o zachování života v přírodě a přírodního prostředí v Evropě (Bern, 19. 9. 1979)
  • Úmluva o odstranění všech forem diskriminace proti ženám (New York, 18. 12. 1979)
  • Úmluva o ochraně ozónové vrstvy a Montrealský protokol 1987 (Vídeň, 22. 3. 1985)
  • UNIDROIT Úmluva o mezinárodním finančním leasingu (Ottawa, 28. 5. 1988)
  • UNIDROIT Úmluva o mezinárodním finančním zprostředkování (Ottawa, 28. 5. 1988)
  • Úmluva o právech dítěte (New York, 20. 11. 1989)
  • Úmluva o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států (Espoo, 25. 2. 1991)
  • Smlouva o otevřeném nebi (Helsinky, 24. 3. 1992)
  • Úmluva o biologické rozmanitosti (Rio de Janeiro, 5. 6. 1992)
  • Úmluva o jaderné bezpečnosti (Vídeň, 17. 6. 1994)
  • Úmluva o známkovém právu (Ženeva, 27. 10. 1994)
  • Římský statut Mezinárodního trestního soudu (Řím, 17. 7. 1998)
  • Trestně právní úmluva o korupci (Štrasburg, 27. 1. 1999)
  • Statut Skupiny států proti korupci (GRECO), (Štrasburg, 1. 5. 1999)
  • Mezinárodní úmluva o potlačování financování terorismu (New York, 9. 12. 1999)
 

zpět na začátek

3.3. Přehled bilaterálních smluv s ČR (včetně data vstupu) – mimo smluv dle kap.7.1.

Bilaterální vztahy mezi Českou a Lotyšskou republikou jsou velmi dobré, mezi oběma zeměmi neexistují otevřené problémy. Naopak mají mnoho společných zájmů, které prosazují v rámci EU a NATO.

Předseda Senátu Parlamentu České republiky P. Sobotka navštívil Lotyšsko ve dnech 13.–14. září 2007. Jednal s prezidentem V. Zatlersem a místopředsedkyněmi Saeimy K. Pétersone a V. Muižniece.

Na pracovní návštěvu Lotyšska 31. 10. 2008 přicestoval místopředseda vlády pro evropské záležitosti Alexandr Vondra. Během návštěvy se sešel s prezidentem V. Zatlersem a zúčastnil se konference „Europe Whole and Free: 90 Years in the Making“.

Pokračovala poměrně intenzivní meziparlamentní spolupráce. Ve dnech 5.–8. 3. 2009 ke konzultacím do Rigy přicestovala delegace Výboru pro záležitosti EU Senátu Parlamentu České republiky a ve dnech 26.–28. 5. 2009 zde pobývala delegace Mandátového a imunitního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Ve vzájemných vztazích jsou platné následující smlouvy:

  1. Dohoda mezi vládou ČR a vládou Lotyšské republiky o zrušení vízové povinnosti (Riga, 22. 9. 1993).
  2. Ujednání mezi MO ČR a MO Lotyšské republiky o vzájemné spolupráci (Praha, 29. 11. 1993).
  3. Smlouva mezi ČR a Lotyšské republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňových úniků v oblasti daní z příjmu a z majetku (Riga, 25. 10. 1994).
  4. Dohoda mezi vládou ČR a vládou Lotyšské republiky o podpoře a vzájemné ochraně investic (Riga, 25. 10. 1994).
  5. Dohoda mezi vládou ČR a vládou Lotyšské republiky o mezinárodní silniční dopravě (Budapešť, 29. 5. 1996).
  6. Ujednání mezi MO ČR a MO Lotyšské republiky o výměně informací a spolupráci v oblasti obranného výzkumu a vývoje (Praha, 31. 3. 1999).
  7. Dohoda mezi vládou ČR a vládou Lotyšské republiky o leteckých službách (Praha, 10. 5. 1999).
  8. Dohoda mezi vládou ČR a vládou Lotyšské republiky o spolupráci v oblasti kultury (Praha, 10. 5. 1999).
  9. Ujednání mezi ministerstvy obrany ČR a Lotyšské republiky o ochraně utajovaných vojenských skutečností (Praha, 10. 5. 1999).
  10. Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Lotyšské republiky o průmyslové spolupráci v oblasti obrany (Riga, 21. 6. 2000)
  11. Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Lotyšské republiky o ochraně utajovaných skutečností (Praha, 16. 10. 2000)
  12. Mezivládní dohoda o spolupráci v boji proti terorismu, nezákonnému obchodu s narkotiky a psychotropními látkami a organizovanému zločinu (Praha, 14.11.2000)
  13. Dohoda mezi ministerstvem pro místní rozvoj ČR a ministerstvem pro ochranu životního prostředí a místní rozvoj LoR o spolupráci v oblasti turistiky (Riga, 11.5.2001)
  14. Ujednání mezi MŠMT ČR a Ministerstvem školství a vědy LoR o spolupráci v oblasti školství a vědy na léta 2002–2005 (Praha, 5. 11. 2001), která byla dne 14. 8. 2007 prodloužena na další období 2007–2010.
 

zpět na začátek

Souhrnná teritoriální informace


Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)


Pomohla Vám informace? Ano Částečně Ne

Newsletter