Malajsie: Vnitropolitická charakteristika

© Zastupitelský úřad Kuala Lumpur (Malajsie)

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Státní zřízení

Malajsie je federativní konstituční monarchií v čele s králem, kterého mezi sebou volí dědiční sultáni na pětileté funkční období (viz níže - bod 2.2.). Nejvyšším zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament (222 poslanců, 69 senátorů). Nejvyšším orgánem výkonné moci je federální vláda, jejímiž členy mohou být jen členové parlamentu. Vláda skládá slib věrnosti do rukou krále, avšak kolektivně se zodpovídá parlamentu.

Na úrovni jednotlivých států federace jsou voleni členové Státního shromáždění (State Assembly) a vítězná uskupení politických stran sestavují lokální vlády v čele s premiérem daného státu (Chief Minister). Fiskální autonomie jednotlivých států federace je však poměrně malá. Exekutiva je v Malajsii navzdory federálnímu zřízení do velké míry centralizovaná.

Hlavní politické strany, poměr sil koalice-opozice

Politické strany v Malajsii jsou založeny na etnickém klíči. Největší vládní strany reprezentují tři hlavní etnika: Malajce, Číňany a Indy. Vládní koalice, jejíž základ tvoří tři největší strany reprezentující hlavní etnické skupiny, je u moci v prakticky stejném složení od vyhlášení nezávislosti Malajsie v roce 1957.

Vládní strany jsou sdružené v koalici Národní fronty (Barisan National). Nejsilnější stranou Barisan Nasional je UMNO (United Malay`s National Organization) reprezentující malajskou většinu. Společně s druhou nejsilnější stranou, čínskou MCA (Malaysian Chinese Association) a s indickou MIC (Malaysian Indian Congress) tvoří UMNO jádro vládní koalice, která je od vyhlášení nezávislosti nepřetržitě u moci. V Národní frontě jsou dále zastoupeny: hnutí Gerakan, PBB (Parti Pesaka Bumiputera Bersatu Sarawak), PBDS (Parti Bangsa Dayah Sarawak), SUPP (Sarawak United People`s Party) a SNAP (Sarawak National Party).

Hlavními opozičními stranami jsou: DAP (Democratic Action Party) orientovaná na čínské voliče, konzervativní islamistická strana PAS (Parti Islam Semalaysia) a z UMNO odštěpená PKN (Parti Keadilan Nasional). V Malajsii působí přes 20 opozičních stran, většina z nichž však má nepatrný politický význam.

Vnitropolitický vývoj v Malajsii

Vnitropolitická situace Malajsie je vcelku stabilní. Po parlamentních volbách v březnu 2008 došlo k výraznému oslabení vládní koalice. Ta ztratila v parlamentu ztratila ústavní většinu a prohrála v pěti státech federace, nadále však disponuje většinou ve federálním parlamentu. Na oslabení Národní fronty se podíleli voliči všech etnik, kteří jako projev nesouhlasu s politikou vlády, rostoucími cenami, zhoršující se sociální situací alternativně volili opoziční Stranu lidové spravedlnosti, islamistickou PAS a levicově orientovanou čínskou Stranu demokratické akce. Kromě neúspěchu UMNO ve volbách propadly zejména další strany koalice - Malajsijská čínská asociace a Malajsijský indický kongres.

Neúspěch ve volbách postupně vyvolal personální změny v hlavních stranách koalice. Tlak na předsedu vlády Národní fronty i strany UMNO Badawiho vyvrcholil jeho rozhodnutím odstoupit z funkcí v březnu 2009. Jeho nástupcem se stal jeho dosavadní místopředseda Najib. Ten byl počátkem dubna jmenován novým premiérem. Nedlouho poté provedl změny v složení vlády. Své vedení zcela obměnila čínská MCA, dlouholetý předseda indického MIC naopak nadále zůstává ve funkci.

Opozice se opírá zejména o vůdčí osobnost PKN Anwara Ibrahima. Přes výrazný volební úspěch v parlamentních volbách zůstává charakterizujícím prvkem opozice především její různorodost (etnická, religiózní, ideová). Na základě výsledku voleb jejich představitelé vytvořili koalice na regionální úrovni a vládnou v pěti státech federace.

Struktura ústředních orgánů státní správy

Parlament

Nejvyšším zákonodárným orgánem federace je dvoukomorový parlament . Sestává se ze Senátu (Dewan Negara) a Poslanecké sněmovny (Dewan Rakyat). Funkční období poslanců je dlouhé 4 roky. Poslední (předčasné) volby do parlamentu proběhly 8. března 2008.

Každý stát federace má vlastní jednokomorový sněm. Volby do státních sněmů se obvykle konají paralelně s parlamentními volbami.

Senát - Dewan Negara má celkem 69 senátorů, z nichž 40 je jmenováno králem, 26 je voleno státními sněmy (po 2 z každého státu) a 3 členové reprezentují federální teritoria Kuala Lumpur a Labuan.

Poslanci dolní komory Dewan Rakyat jsou voleni přímou volbou. Poslanecká sněmovna má 222 poslanců. Poslancem se mohou stát pouze osoby starší 21 let a osoby, které nejsou zastoupeny v Senátu.

 

 

zpět na začátek

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

Hlavou státu je král (Yang di-Pertuan Agong) volený Konferencí rodových sultánů - vládců devíti malajských států federace (tzv. Conference of Rulers). Králem se může stát pouze jeden z těchto devíti sultánů, kteří jsou zároveň doživotně nejvyššími představiteli jednotlivých států. Funkční období krále je pětileté.

Dne 13. prosince 2011 usedl na trůn sultán státu Kedah, který byl zvolen Konferencí vládců během zvláštního zasedání v Královském paláci v Kuala Lumpur v listopadu 2011. Sultán Tuanku Abdul HALIM Mu'adzam Shah je v pořadí 14. králem Malajsie od vyhlášení nezávislosti v roce 1957. V předchozím období vykonával funkci vicekrále a je historicky prvním panovníkem Malajsie, který na trůn usedl dvakrát. Funkci krále již vykonával v letech 1970-1975.

Podle nepsané dohody se panovníci na královském trůnu v Malajsii střídají, přičemž dopředu je známé pořadí. Během jednoho cyklu by se měli na trůnu vystřídat postupně hlavy všech států Malajsijské federace, v jejichž čele stojí sultán.

Protokolární oslovení panovníka v angličtině a jeho celé jméno s titulem:

His Majesty
Al-Wathiqu Billah Tuanku Mizan Zainal Abidin ibni
Al-Marhum Sultan Mahmud Al-Muktafi Billah Shah,
The Yang di-Pertuan Agong XIII

Pozn.: v hovorové řeči běžně pouze - „Agong"

Malajsie je konstituční monarchií a král má především ceremoniální funkci. K jeho hlavním ústavním pravomocím patří jmenování předsedy vlády, schvalování rozpuštění parlamentu (návrh předkládá premiér), jmenování soudců Nejvyššího soudu, udělování státních vyznamenání, jmenování velvyslanců, přijímání pověřovacích listin cizích velvyslanců a udělování milostí.

 

zpět na začátek

2.3. Složení vlády

Složení vlády (březen 2012)

 

Premiér
Najib Razak

Místopředseda vlády

Muhyiddin Yassin


Ministři v úřadu vlády 

Dr Koh Tsu Koon
Mohamed Nazri Abdul Aziz
Nor Mohamed Yakcop
Jamil Khir Baharom

Idris Jala


Ministr financí
Najib Razak


Druhý ministr financí
Ahmad Husni Mohamad Hanadzlah


Ministr obrany
Dr Ahmad Zahid Hamidi


Ministr bydlení a místních vlád
Chor Chee Heung

Ministr veřejných prací
Shaziman Abu Mansor

Ministr energetiky, ekologických technologií a vodního hospodářství
Peter Chin Fah Kui

Ministr zemědělství a agrární výroby
Noh Omar

Ministr zahraničního obchodu a průmyslu
Mustapa Mohamed

Ministr zahraničních věcí
Anifah Aman

Ministr školství
Muhyiddin Yassin

Ministr dopravy
Seri Kong Cho Ha

Ministr zdravotnictví
Liow Tiong Lai

Ministr lidských zdrojů
S Subramaniam

Ministr vnitra
Hishammuddin Tun Hussein

Ministryně záležitostí žen, rodiny rozvoje komunit
místo neobsazeno

Ministr vědy, techniky a inovací
Maximum Ongkili

Ministr vyššího školství
Khaled Nordin

Ministr informací, komunikací, umění a kultury
Dr Rais Yatim

Ministr přírodních zdrojů a životního prostředí
Douglas Uggah Embas

Ministr rozvoje venkova a regionů
Shafie Apdal

Ministr vnitřního obchodu a spotřebitelských záležitostí
Ismail Sabri Yaakob

Ministr plantážní výroby a plodin
Bernard Dompok

Ministr mládeže a sportu
Ahmad Shabery Cheek

Ministryně turistiky
Ng Yen Yen

Ministr federálních oblastí
Zainal Abidin

 

zpět na začátek

Souhrnná teritoriální informace


Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)


Pomohla Vám informace? Ano Částečně Ne

Newsletter