Mexiko: Vnitropolitická charakteristika

© Zastupitelský úřad Mexiko (Mexiko)

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Politický systém

Výkonná moc:

Hlavou státu je prezident volený přímou volbou na šestileté funkční období bez možnosti znovuzvolení. Poslední prezidentské volby se uskutečnily 2. 7. 2006, příští se budou konat 1. 7. 2012. Výsledky posledních voleb: Felipe Calderón 35,89 %, Andrés Manuel Lopez Obrador 35,31 %, Roberto Madrazo 22,26 %.

Prezident je zároveň předsedou vlády, jejíž členy jmenuje a odvolává dle svého uvážení (pozn.: jmenování generálního prokurátora vyžaduje souhlas Senátu), a vrchním velitelem ozbrojených sil.

Legislativní moc:

Legislativní moc je vykonávána dvoukomorovým parlamentem (Kongresem Unie – Congreso de la Unión), složeným z Poslanecké sněmovny a Senátu. Dolní hranicí volebního zisku pro vstup do parlamentu a definitivní registraci Federálním volebním ústavem IFE jsou 2 %.

Senát (Senado nebo Cámara de Senadores), horní komora, má 128 členů – 96 senátorů je voleno přímou volbou, 32 křesel je rozděleno dle poměrného klíče mezi jednotlivé politické strany podle výsledků voleb. Senátoři jsou voleni na šestiletá volební období s možností znovuzvolení. Poslední volby do Senátu se uskutečnily 2. 7. 2006, příští se budou konat 1. 7. 2012. V posledních volbách získaly politické strany následující počty senátorů: PAN 52, PRI 33, PRD 26, PVEM 6, CD 5, PT 5, nezávislí 1.

Poslanecká sněmovna (Cámara de Diputados), tedy dolní komora, má 500 členů – 300 poslanců je voleno přímou volbou, 200 křesel je rozděleno dle poměrného klíče podle zisků politických stran. Poslanci jsou voleni na tříleté funkční období bez možnosti bezprostředního znovuzvolení. Poslední volby se konaly 5. 7. 2009, příští se uskuteční 1. 7. 2012. V posledních volbách získaly politické strany následující počty křesel: PAN 143, PRD 71, PRI 237, PVEM 21, CD6, PT13, ostatní 9.

Soudní moc:

Nejvyšším orgánem soudní moci je Nejvyšší soudní dvůr (Suprema Corte de Justicia de la Nación). Zbytek soudního systému je obvyklý pro demokratické země.

Hlavní politické strany:

  • Strana národní akce – PAN (Partido Acción Nacional) – vládní strana orientovaná doprava; předseda Gustavo Madero Muñoz
  • Strana demokratické revoluce – PRD (Partido de la Revolución Democrática) – levicově populistická strana; předseda Jesús Zambrano Grijalva
  • Institucionální revoluční strana – PRI (Partido Revolucionario Institucional) – strana levého středu s velkými zisky ve volbách v jednotlivých státech mexické federace v roce2007 ahistorií 71letého vládnutí do roku 2000; předseda Humberto Moreira Valdés
  • Strana práce – PT (Partido del Trabajo) – levicová, společně s PRD a CD tvoří koalici Široká pokroková fronta (FAP - Frente Amplio Progresista); předseda Alberto Anaya Gutiérrez
  • Strana zelených – PVEM (Partido Verde Ecologista Mexicano) – ekologická strana; předseda Jorge Emilio González Martínez
  • Strana občanského hnutí – PC ( Partido del Movimiento Cuidadano) – původně Strana demokratické přeměny (CD), poté Přeměna (C) , pod stávajícím jménem se prezentuje od 31. 7. 2011, levý střed, předseda Luis Walton Aburto
  • Strana Nová Aliance – PANAL (Partido Nueva Alianza), levicová, politické křídlo mocných odborů pracovníků ve školství; předseda Luis Castro Obregón

Vnitropolitický vývoj a zahraniční politika v roce 2012

V červenci 2006 se v Mexiku konaly všeobecné volby (prezidentské a parlamentní), v nichž se utkaly tři dominantní politické strany: Strana národní akce PAN (pravý střed), tradiční středolevá Revoluční institucionální strana PRI (po sedm desetiletí monopolizovala ve 20. století politickou moc v zemi) a levicová Strana demokratické revoluce PRD.

V parlamentních volbách získala poprvé v historii vítězství středopravicová strana PAN. Druhé místo obsadila levicová strana PRD a až třetí místo zaujala do této doby vedoucí politická síla Mexika PRI. Proti očekávání se vítězem prezidentských voleb stal kandidát strany PAN Felipe Calderón – pravice tak získala po předchozím volebním období prezidenta Vicente Foxe druhý po sobě jdoucí mandát v exekutivě, potřebný z hlediska kontinuity sociálních a politických reforem, včetně pokračování složité a klíčové reformy soudní moci započaté před několika lety. Potvrdila se tak pravicová orientace výkonné moci Mexika i pro období 2006–2012. V roce 2009 se však konaly další parlamentní volby, po kterých zůstalo vládní straně PAN pouze 141 poslaneckých křesel, zatímco parlamentní většinu v podobě 240 poslaneckých křesel má od roku 2009 opět PRI. 

Rok 2011 se nesl ve znamení místních voleb, a to jak guvernérských, tak komunálních, a to ve federálních státech Guerrero, Baja California Sur, Nayarit, Coahuila, Michoacán a Estado de México, jehož dosavadním guvernérem je prezidentský kandidát strany PRI pro rok 2012 Enrique Peňa Nieto. Ve státě Guerrero vyhrála volby strana PRD, v Baja California Sur strana PAN (guvernér kandidoval za koalici stran PAN a PRS – Stranu jihokalifornské renovace), ve zbývajících státech zvítězila strana PRI. Nejtěsnějším výsledkem skončily volby ve státě Michoacán, kde kandidátka za stranu PAN Luisa María Calderón Hinojosa (sestra současného prezidenta Mexika) prohrála proti kandidátu strany PRI Faustu Valleju y Figueroa.

V současné době ovlivňuje politickou scénu atmosféra kampaně do prezidentských a všeobecných voleb, které se budou konat 1. 7. 2012. Oficiálními prezidentskými kandidáty jsou za stranu PRD Andrés Manuel López Obrador , za stranu PRI Enrique Peňa Nieto a za doposud vládnoucí stranu PAN první ženská prezidentská kandidátka v historii Mexika Josefina Vazquéz Mota.

Bezpečnostní situace v Mexiku má nadále zhoršující tendenci. Ve většině severních států Mexika (Baja California, Chihuahua, Cohuila, Colima, Durango, Nayarit, Sinaloa, Sonora, Tamaulipas či Zacatecas) zůstává situace i nadále vážná, ke zhoršení však došlo i v dalších, donedávna relativně bezpečných státech. V průběhu roku 2011 narostlo násilí ve státech Veracruz, Nuevo León, Guerrero a Michoacán.

Na mezinárodním poli jsou hlavním partnerem Mexika především Spojené státy americké, které svou geografickou polohou jasně Mexiko ovlivňují. Avšak i v Latinské Americe má Mexiko své priority, přičemž jednou z hlavní jsou dohody o volném obchodu. V dubnu 2011 podepsal prezident Calderón spolu s prezidenty Peru, Kolumbie a Chile Deklaraci o Tichomořském partnerství, která založila integrační uskupení podél Pacifiku a která by v budoucnu měla vést k vytvoření jednotného trhu. Jejím cílem je především dosažení větší konkurenceschopnosti a zvýšení šancí pro vstup na asijské trhy. Stejnou tematikou se zabývalo i říjnové setkání představitelů Mexika, Nikaraguy, Guatemaly, Kostariky, Panamy, Belize, Hondurasu, Dominikánské Republiky a Kolumbie, kde bylo navržena a poté schválena dohoda o volném obchodu mezi těmito zeměmi, která byla oficiálně prezidenty zemí oznámena a podepsána na konci roku 2011.

Vztahy s Mexika s EU jsou velmi vstřícné a i nadále pokračuje spolupráce na poli vědy, techniky, ale i politické prezentace na mezinárodních setkáních (např. chystaný summit v Durbanu o ekologii) či ekonomiky (např. vytváření programů pro mexické malé a střední podniky pro snadnější vstup na evropský trh).

 

zpět na začátek

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

Hlavou státu je prezident s rozsáhlými pravomocemi včetně vedení vládního kabinetu, volený na šest let. Je zároveň vrchním velitelem ozbrojených sil. Od 1. prosince 2006 tuto funkci vykonává Felipe de Jesús Calderón Hinojosa zvolený v červenci 2006 za stranu PAN, stejně jako jeho předchůdce Vicente Fox.

 

zpět na začátek

2.3. Složení vlády

Vláda jmenovaná a přímo řízená prezidentem republiky má aktuálně celkem 54 členů (20 ministrů tzv. „užšího“ a 42 členů tzv. „širšího“ kabinetu). Současná mexická vláda v čele s prezidentem F. Calderónem zahájila své šestileté funkční období 1. prosince 2006. Kabinet je rozdělen do dvou skupin („užší“ a „širší“ kabinet) dle významu resortů a dle povahy zajišťovaných konkrétních úkolů pro fungování země. Užší kabinet má klíčové úkoly pro řešení hlavních okruhů problémů mexické současnosti – hospodářský růst (včetně energetiky), lidský rozvoj a bezpečnost. Detailnějšími otázkami je pověřen tzv. rozšířený kabinet – koordinátoři. Ti mají slaďovat politiku jednotlivých ministerstev s cílem řešit nejcitlivější aktuální problémy. Do rozšířeného kabinetu proto patří i ředitelé hlavních státních institucí a státních podniků. I aktuální vláda prezidenta F. Calderóna (stejně jako tomu bylo v případě vlády V. Foxe) je složena z velké části z odborníků a technokratů. Nejdůležitější resorty však F. Calderón obsazuje nejen odborně vybavenými, ale současně i jemu blízkými osobami. Velká část ministrů má bohaté zkušenosti i ze soukromého sektoru, který Calderón pro další rozvoj Mexika považuje za klíčový. Na základě svého přesvědčení o klíčové úloze hospodářských reforem postavil Felipe Calderón i svou dlouhodobou vizi vládní politiky tzv. „Proyecto México 2030“.

Současná mexická vláda:

(kompletní podoba rozšířeného kabinetu – životopisy členů vlády, jejich fotografie a e-mailové adresy – jsou na stránce prezidentské kanceláře)

  • Prezident republiky: Felipe de Jesús Calderón Hinojosa

Užší kabinet:

  • Ministr vnitra: Alejandro Poiré Romero
  • Ministryně zahraničních věcí: Patricia Espinosa Cantellano
  • Ministr financí: José Antonio Meadre Kuribreña
  • Ministr národní obrany: generál Guillermo Galván Galván
  • Ministr vojenského námořnictva: admirál Mariano Francisco Saynez Mendoza
  • Ministr hospodářství: Bruno Ferrari García de Alba
  • Ministr sociálního rozvoje: Heriberto Félix Guerra
  • Generální prokurátorka: Marisela Morales Ibáñez
  • Ministr veřejné bezpečnosti: Genaro García Luna
  • Ministr výkonu veřejné správy: Salvador Vega Casillas
  • Ministr spojů a dopravy: Dionisio Pérez-Jácome Friscione
  • Ministr práce a sociálních věcí: Javier Lozano Alarcón
  • Ministr životního prostředí: Juan Rafael Elvira Quesada
  • Ministr energetiky: Jordy Herrera Flores
  • Ministr zemědělství, živočišné výroby, rozvoje venkova, rybolovu a výživy: Francisco Javier Mayorqa Castañeda
  • Ministr školství: Alonso Lujambio Irazábal
  • Ministr zdravotnictví: Salomón Chertorivki Woldenberg
  • Ministryně cestovního ruchu: Gloria Guevara Manzo
  • Ministr zemědělské reformy: Abelardo Escobar Prieto
  • Soudní poradce výkonné moci: Miguel Alessio Robles

Rozšířený kabinet:

  • Vedoucí prezidentské kanceláře: Gerardo Ruiz Mateos
  • Osobní tajemník prezidenta: Roberto Gil Zuarth
  • Vedoucí vojenské kanceláře prezidenta: Gen. Jesús Javier Castillo Cabrera
  • Předsedkyně Národní rady pro kulturu a umění: Consuelo Sáizar Guerrero
  • Předseda Mexického institutu sociálního zabezpečení: Daniel Karam Toumeh
  • Předseda Ústavu sociálního zabezpečení státních zaměstnanců: Jesús Villalobos López
  • Generální ředitel státního podniku Petróleos Mexicanos: Juan José Suárez Coppel
  • Předseda Národní komise pro elektrickou energii: Emiliano Pedraza Hinojosa
  • Předseda Národního bytového fondu pro pracující: Víctor Manuel Borrás Setién
  • Předseda Národní komise pro sport: Bernardo de la Garza Herrera
  • Předseda Národní komise pro bydlení: Ariel Cano Cuevas
  • Prezident národní banky pro Zahraniční obchod: Héctor Rangel Domene
  • Prezident národní banky pro veřejné zakázky a služby: Georgina Yamilet Kessel Martinez
  • Prezident státního podniku Financiera Rural: Gustavo Adolfo Merino Juarez
  • Předseda Národní komise pro vodní hospodářství: José Luis Luege Tamargo
  • Předseda Národního fondu podpory cestovního ruchu: Rosa Adriana Perez Quesnel
  • Předsedkyně Národního systému integrálního rozvoje rodiny: María Cecilia Landerreche Gómez Morín
  • Federální prokurátor pro ochranu životního prostředí: Hernando Rodolfo Guerrero Cazares
  • Předseda Národní rady pro prevenci diskriminace: Ricardo Bucio Mújica
  • Prezident Národního statistického, zeměměřičského a informačního ústavu: Eduardo Sojo
  • Předseda Národní komise pro rozvoj indiánských národů: Xavier Abreu Sierra
  • Předsedkyně Národní rady pro Celoživotní vzdělávání a práci a ředitel Národního ústavu pro vzdělávání dospělých: Juan de Dios Castro Muñoz
  • Ředitel Národního podniku Aeropuertos y Servicios Auxiliares: Gilberto López Meyer
  • Federální prokurátor pro ochranu spotřebitele: Bernardo Altamirano Rodriguéz
  • Právní poradce vlády: Miguel Carlos Alessio Robles Landa
  • Prezident Federální komise pro hospodářskou soutěž: Eduardo Pérez Motta
  • Prezident Federální komise pro zkvalitnění regulace: Alfonso Carballo Pérez
  • Předseda Energetické regulační komise: Francisco Xavier Salazar Diez de Sollano
  • Tajemnice Národní bezpečnostní rady: Rubido García
  • Generální koordinátorka pro styk s veřejností a mluvčí vlády: Alejandra Sota Mirafuentes
  • Koordinátor pro výzkumy veřejného mínění: Rafael Giménez Valdés
  • Koordinátor strategie a vládních zpráv: Roberto Mourey Romero
  • Koordinátor poradců: Demian Sánchez Yeslett
  • Koordinátorka Úřadu vlády: Sofía Frech Lopéz-Barro
  • Generální ředitel projevu prezidenta: Tonislav Lando Fuentes
  • Ředitel Vládní agentury pro podporu zahraničního obchodu a investic ProMéxico: Carlos Gurmán Bofill
  • Předseda Národní komise pro lesy: Juan Manuel Torres Rojo
  • Prezident Národní rady pro vědu a technologii: José Enrique Villa Rivera
  • Předseda Fondu pro hospodářskou kulturu: Joaquín Díez-Canedo Flores
  • Generální ředitel Národní spořitelny a finančních služeb: BANSEFI nemá ředitele!
  • Předseda Národního kolegia technického vzdělání: Wilfrido Perea Curiel
  • Prezidentka Národního úřadu žen: María del Rocío García Gaytán
 

zpět na začátek

Souhrnná teritoriální informace


Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)


Pomohla Vám informace? Ano Částečně Ne

Newsletter