Moldavsko: Ekonomická charakteristika země

© Zastupitelský úřad Kišiněv (Moldavsko)

Důležité metodické poznámky

Při ekonomických úvahách o Moldavsku se nelze opírat jen o statistické údaje. Nejde jen o rozdílné metodiky pořizovaní statistických dat, ale o celou řadu dalších faktorů: údaje deformuje například vysoký podíl neevidované šedé ekonomiky (podle oficiálních odhadů činí její podíl na HDP v posledních letech 18-20%, ale realita bude patrně výrazně vyšší), nezdaněné zemědělství - produkty prodávané podél silnic a na trzích, vysoká korupce se samozřejmě nevyhýbá ani fiskálu a clu a tudíž i jejich evidencím, nedostatečná a stále se měnící legislativa a její obecná nízká znalost -  nedostatečné právní povědomí, nízká kvalita úředníků, a současná nedostatečnost i přebujelost administrativy. Přes reformní úsilí koaličních vlád od nástupu k moci v září 2009 určitá, dokonce značná, deformace cen státem nadále přetrvává (např. pokud se jedná o cenu chleba).

Řada standardních tržních mechanismů nadále nefunguje. Řada příjmových údajů je nepřesných, protože do určité míry stále přežívá socialistické přerozdělování a do určité míry dirigismus ve tvorbě důležitých cen jakož i nepřehledná přímá i nepřímá subsidiarizace. Politický dirigismus, udržovaný a rozvíjený během osmileté vlády komunistů, dlouhodobě poškodil rozvoj tržního prostředí a škodil průmyslu i hospodářství jako celku.

Nejasný je např. i tak základní údaj, jakým je počet obyvatel Moldavska: v důvěryhodných pramenech lze nalézt obvykle údaje oscilující od 3,2 do 4,5 miliónu. Nižší číslo patrně částečně zohledňuje fakt, že velká část práceschopného obyvatelstva pobývá a pracuje v zahraničí (400 tisíc, v sezńě údajně až milion).

Separatistická oblast pod názvem „Podněsterská Moldavská Republika“ funguje s ruskou podporou od začátku 90. let samostatně a hlavně obchodně a fiskálně pro moldavskou vládu nekontrolovatelně. Tím se dostáváme k zásadní nepřesnosti, kterou do statistik a celého pohledu na ekonomiku Moldavska vnáší TN. Alespoň částečný pořádek do toku zboží vnesla asistenční pohraniční mise EU na hranicích Moldavska (vč. TN) s Ukrajinou - EUBAM - ustavená v r. 2006 a dále registrace firem z Podněstří vyvážejících do EU v Kišiněvu, zavedená v souvislosti s fungováním EUBAM v roce 2006 a zpřísněná v souvislosti s poskytnutím Moldavsku režimu obchodních preferencí s EU v dubnu 2008.

Podněstří má sice jen cca 537 tisíc obyvatel (údaj nezohledňuje nepřesnost, danou vysokou krátkodobou migrací; trvá i významný,až několikaprocentní, roční pokles počtu obyvatel v důsledku dlouhodobé migrace), ale zahrnutí či nezahrnutí TN do statistik pak může mít zásadní význam - například asi 80 % produkce elektrické energie celého Moldavska je v TN, podobně další "klasický“ průmysl vč. těžkého byl koncentrován především tam, zbytek území měl a má převážně charakter zemědělský se zpracovatelským průmyslem . Skutečnost, že v Podněstří je soustředěno víc průmyslu také přispěla k tomu, že tato oblast byla postižena ekonomickou krizí více než ostatní části Moldavska.

Nejenom absence údajů o TN, ale také jejich zahrnování do statistik je problémem - je otázkou, do jaké míry lze věřit výkaznictví TN,  kde ekonomika je pod zásadním vlivem státu s minimální demokratickou kontrolou a bez respektu ke světovým hospodářským standardům, a kde údaje o produkci mohou být z politických či soukromých ziskových důvodů nadsazovány nebo naopak minimalizovány. Mluvíme o případech, kdy zboží bylo nelegálně vyváženo nebo pokud TN „sloužilo“ jako původce zboží, ač de facto zboží bylo vyrobeno jinde a v TN bylo jen díky místnímu režimu předeklarováno. V TN existovala téměř dvacítka firem (v současné době méně) na výrobu „speciálu“, jejichž produkce je pro TN zásadně významná - je ale mimořádně nepravděpodobné, že by režim v TN informoval o jejich produkci (vždyť ani mise OBSE není vpouštěna na kontrolu obrovských skladů munice v TN).

Mezinárodní finanční instituce ve svých dokumentech k Moldavsku obvykle pouze uvádějí, že "nezahrnují údaje o TN".

Politickým i statistickým problémem Moldavska je vykazování původu zboží - po vzniku mise EUBAM byly podněsterské podniky, mající v úmyslu legálně vyvážet do standardních zemí, přinuceny registrovat se i v Kišiněvu (do SNS je bezcelní vývoz výrazně jednodušší). Certifikát o původu zboží vydávala zpočátku hospodářská komora v Kišiněvu, od 1.1.2008 se tato operace s cílem eliminace korupčních vlivů přesunula z HK na celní orgány MD; pro skutečně nezpochybnitelné potvrzení původu by však musely mít orgány MD standardní kontrolní přístup do podniků v TN - ten ale nemají. Vývoz podněsterských podniků zaregistrovaných v Kišiněvu sice údajně není zachycen ve vývozních statistikách á konto Moldavska, ale objeví se ve statistikách dovozu zemí určení jako moldavský a tím ovlivňuje celkové charakteristiky.

Značnou chybou jsou zatíženy i údaje o (ne)zaměstnanosti. Statistika např. uváděla v I. čtvrtletí 2010 102,1 tis. nezaměstnaných (oproti 90,9 tis. ve stejném období roku 2009 a 67,4 tis. v prvním čtvrtletí 2008), z nichž jen část dostává podporu. Značná část venkovského obyvatelstva je prakticky také nezaměstnaná a přežívá jen díky vlastní produkci (na osobu připadá v průměru 1,7 ha; asi 40 % půdy není obděláváno, protože nízká efektivita zdejší produkce nestačí zaplatit práci a náklady, eventuálně vlastníci půdy jsou na práci v zahraničí). Tito lidé nejsou zahrnuti ve statistikách zaměstnanosti.

Siruaci v moldavském zemědělství by měly upřesnit výsledky zemědělského censu, který proběhl (poprvé v Moldavsku) mezi 15. 4. a 15. 5. 2011 a byl financován donory. Výsledky by měly být postupně zveřejňovány.

V kontextu těchto poznámek je třeba se dívat na disponibilní údaje o MD ekonomice; přesto však mají vyšší vypovídací hodnotu, než tomu bylo počátkem 90. let.

4.1. Zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok, předpověď dalšího vývoje

Z pohledu dynamiky HDP vykazovala země poté, co se více méně zotavila z dopadů souvisejících s finanční krizí RF v letech 1997-98 poměrně solidní růst kolem 7 % ročně. Ten prakticky začal v r. 2001 (6,1%) a byl tažen především soukromým sektorem, který představoval téměř 75 % HDP. Ekonomický šok, způsobený ztrátou ruského trhu vína v r. 2006 a katastrofální sucho v r. 2007 však stlačily dynamiku HDP na 4,8% v r. 2006 a 3% v r. 2007. V roce 2008, který byl již v posledních měsících  pod vlivem začínající světové krize, byl nejprve (předvolebně) vykázán růst HDP 7,2 %, později upraven na 5,4%. Z politických důvodů skrývané dopady globální světové krize a nepřijímání žádných protikrizových opatření po celých 7 měsícu roku 2009 se odrazily v nebývalém smrštění moldavské ekonomiky. HDP v roce 2009 výrazně klesl, průmyslová výroba byla na 75,5% a zemědělství na 89,8 % ve srovnání s předcházejícím rokem, doprava dokonce jen na pouhých 40 %. O tom, že se v moldavské ekonomice rodil skutečně dlouhodobý problém svědčily i mimořádně nízké hodnoty investičních aktivit. Investice do základního kapitálu se smrštily  na 57,7 %, přímé zahraniční investice na 33,9 %, portfoliové a "jiné" investice představovaly odliv ve výši 164 % oproti roku 2008. Během prvního pololetí  2009 se objevovala ještě varovnější čísla, kterým ale nebyla věnována pozornost. Největší snížení dovozu v roce 2009 se týkalo UA (-49,7%), RO (-54,1 %), RF (-48,7%), DE (-37%), USA (-60,4%), JAP (-70,2). Dovoz z CZ klesl o 36,7% zatímco vývoz do CZ se udržoval na 96,4%. Jinými slovy, světová ekonomická krize se v Moldavsku v plné síle projevila se zpožděním teprve v roce 2009.

V roce 2010 činil růst HDP 6,9%. V roce 2011 pokračoval růst HDP slušným tempem a za II. čtvrtletí 2011 činil 6,8% ve srovnání se stejným obdobím roku 2010 (v I. čtvrtletí to bylo 8,4%); za celý rok 2011 se předpokládá růst 5,5%, v roce 2012 pak 4,1%.

Opatrnost investorů souvisí do určité míry s nestabilní politickou situací v zemi a nejasností ohledně dalšího politického vývoje.

Podle statistických údajů za rok 2010 došlo k hospodářskému oživení a růst HDP, který dosáhl 6,9% byl vyšší, než se očekávalo a prognózovalo. Vyšší byly i příjmy státního (17,2 mld. MDL oproti plánovaným 16,6 mld.). Je však třeba brát v úvahu velmi nízký "startovní práh", oproti předcházejícím letům ještě snížený nepříznivým vývojem v roce 2009. Pro rok 2011 se předpokládá oproti letům před příchodem krize do Moldavska mírnější ekonomický růst. a to ve výši 4,5% (m. j. prognózaa IMF) a prognózy  pro rok 2012 se pohybují kolem 4,7%. Specifikou  Moldavské republiky je skutečnost, že remitendy se rovnají přibližně 30% HDP.

Inflaci se počátkem tohoto tisíciletí dařilo držet velmi nízko (5,2 % v r. 2002), ale často to bylo díky opatřením "shora", např. pevně stanoveným kursem měny. V posledních letech se ale inflace díky všem typům přílivu peněz do ekonomiky (nejen vlivem remitend) vymykala makroekonomické kontrole. I přes masivní sterilizační aktivitu NMB byla inflace (cpi) znovu dvouciferná (2003 -11,6%, 2004 - 12,4%, 2005 - 11,9, 2006 - 12,7%, 2007- 12,3%). V roce 2008 měla  inflace v různých obdobích roku, především v prvním pololetí, nakročeno k výraznému růstu (14-16%), ale konečných 12,7 % zůstalo v trendu předchozích let. Za tímto průměrem je však skryta drastická situace penzistů. I tak nízké důchody, dosahující životního minima jen ze 60 - 80 %, jsou indexovány se 6ti měsíčním zpožděním. Prudká změna nastala v r. 2009, kdy se injflace výrazně snížila a např. poměr říjen 2009 k říjnu 2008 ukazoval dokonce na deflaci 98,4% (znovu jsme nuceni se odvolat na věrohodnost čísel). V roce 2010 byl opět zaznamenán mírný růst inflace, avšak v nižším poměru než v předcházejících letech (ve srovnání leden 2011/leden 2010 činila inflace 6,7%). V roce 2011 se ještě očekává poměrně vysoká inflace - podle mezinárodních institucí kolem 7,4% (předpověď IMF je 7,5%), podle Moldavské národní banky (NBM) byla inflace původně odhadována na 8,1% a počátkem května banka odhad zvýšila na 8,4%. V roce 2012  by se podle prognóz měla inflace snížit na přibližně 6% (cílem vlády je nepřekročit 5%; reálnost tohoto záměru však experti zpochybňují). Národní banka zvýšila v květnu 2011 odhad úrovně inflace pro rok 2012 z původních 4,5% na 5,7%. Ke konci roku 2012 by měla inflace podle prognóz činit 5%. V září 2011 zvýšila Národní banka úrokovou sazbu o 1% na 10% (na konci roku 2010 to bylo 7%).

Přitom na straně spotřeby vlády fungovala až do volebního roku 2009 silná rozpočtová omezení. V roce 2004 byl vykázán přebytek, v dalších letech byl rozpočet schvalován mírně deficitní (v r. 2007 - 2% HDP a realizován na úrovni deficitu 0,25% HDP). V předvolebním 2008 roce překročil deficit rozpočtu 2%. Přísná fiskální politika a přitom značný růst inflace indikoval, že se dělo něco mimo dosah nástrojů vlády a Národní banky; vnější zadluženost byla až do nástupu světové finanční krize pod kontrolou i díky podpoře mezinárodních finančních institucí a jejich vlivu na věřitele Pařížského klubu, kteří akceptovali moldavské návrhy na restrukturalizaci dluhové služby ( v r. 2007 činil ukazatel ´Vnější dluh/HDP´ - 57,4% - v této položce by MD tedy "splnila" i jedno maastrichtské kritérium). Bohužel, řadu měsíců trvající politická krize a maskování skutečného vývoje doprovozeného sociální štědrostí minulého režimu na dluh uvedlo stav rozpočtu v r. 2009 do kritického stavu, kdy vzhledem k příjmovému výpadku z titulu smrštění ekonomického výkonu země, předčasnému ukončení programu IMF vzhledem k neplnění reformních závazků vlády Z. Greceanii, atd., se vytvořil rozpočtový a finanční platební deficit, který dokonce přechodně hrozil vnější platební neschopností státu i zastavením výplat penzí, stipendií i platů pracovníkům "rozpočtových" sektorů. Tento problém není řešitelný bez vnějších finančních zdrojů. "Program stabilizace a ekonomického zotavení Moldavské republiky na léta 2009 - 2011" představený vládou V. Filata a připravovený v součinnosti s donorskou skupinou (IMF, WB, EC, atd.) předpokládal, vedle identifikace vlastních finančních zdrojů, které by zvýšily příjmy veřejných financí, především  jednání s rozvojovými partnery o novém impulsu reformám, podpořených vnějšími zdroji. Mimořádný důraz přitom vláda při jednání s partnery kladla na přímou podporu státního rozpočtu, případně jeho jednotlivých kapitol, což se setkává s kladnou odezvou ze strany některých donorů mezinárodních i národních donorů.

Vláda Moldavska má stále ještě šanci dosáhnout plánov aného deficitu státního rozpočtu v roce 2011 ve výši 1,9% HDP, v roce 2012 pak 1,5% a v roce 2013 1,0%.

Jak pro růst HDP, tak i pro vývoj inflace jsou důležité m. j. takové faktory, jako přechod na "evropské" ceny zemního plynu dodávaného z Ruska počátkem roku 2011, vývoj světových cen ropy a ve vnitrostátním rámci m. j. zvýšení regulovaných cen služeb (např. dodávky energií) a nárůst cen potravin. Do cen nejen potravin se se zpožděním postupně promítá také zvyšování cen pohonných hmot, ke kterému došlo v roce 2011 několikrát. Zejména městského obyvatelstva se citelně dotkne zvýšení cen plynu (v roce 2011 již 2x, podruhé od 1. 10. 2011), jehož cena pro konečného odběratele se v roce 2011 zvýšila celkově o 40%. I přes toto zvýšení však ceny stále nepokrývají náklady.

Neutěšeným zůstává vývoj obchodní bilance, která je v případě Moldavské republiky dlouhodobě záporná a vývoz pokrývá dovoz obvykle v hranicích 30-40%, případně méně. V r. 2005 dosáhl deficit cca 1,2 mld. USD, 2006 - 1,64 mld. USD, 2007 - 2,238 mld. USD, 2008 - 3,302. V roce 2009 se deficit sníži, což však bylo způsobeno poměrně značným zmenšením obchodního obratu země, a dosáhl úrovně 1,99 mld. USD. Přes výraznější ekonomický růst v roce 2010 než byl původně očekáván a pokračující růst vývozu i dovozu stále nebylo dosaženo hodnot z roku 2008. V roce 2010 se podle statistiky vývoz zvýšil celkově o 23% (na 1,63 mld. USD) a dovoz o více než 16% (na 3,81 mld. USD). Za období leden-únor 2011 se v meziročním srovnání zvýšil MD export o  56% a dovoz o 42%. Obchodní bilance se promítá do mimořádného deficitu na běžném účtu platební bilance, který nestačí kompensovat ani mimořádný příliv remitend (čisté remitendy dosáhly v roce 2010 výše 619 mil. USD, což znamená podkles cca o 1% oproti předcházejícímu roku). IMFodhaduje, že až do r. 2012 se bude deficit držet na minus 11% HDP).

Zatím je předčasné hodnotit k jakému, strukturálně vyváženému, modelu se ekonomika transformuje a jak rychle; každopádně nemůže být životaschopný model státu, jehož nejvýnosnějším vývozním artiklem jsou vlastní lidé jako gastarbeitři.

Konkurenceschopnost (dá-li se o ní ze strukturálních a jiných důvodů hovořit) byla podporována velmi nízkou průměrnou mzdou, avšak předvolebně populistický populistická opatření bývalé vlády, jako nárůst platů a paralelní zpevňování MDL tento polštář vyčerpalo (před dubnovými volbami v roce 2009).V r. 2007 byl růst platů poháněn zvyšováním platů ve státním sektoru a průměrný plat stoupl o 21,5% na 2.063 MDL, v r. 2008 to bylo 2.529,- MDL, v roce 2009 pak 2.748,- MDL a za rok 2010  je uváděn průměrný plat 2.970,- MDL (t.j. cca 175,- EUR). Nově se objevivším problémem s dopadem na konkurenceschopnost a který může mít zásadní vliv na další vnitřní rozvoj i na zahraniční investice, může být vyčerpání lidských zdrojů, omezující již nyní do určité míry absorpční/rozvojové kapacity ekonomiky.

HDP na hlavu v roce 2009 činil 2.862,- USD, v roce 2010 pak 3.099,- USD (předpoklad pro rok 2011 je 3.090,- USD) a podle mezinárodních statistik je moldavský HDP na hlavu nejnižší v Evropě (131. místo na světě). To je také jedním z důvodů, proč je této zemi věnována značná pozornost ze strany evropských, amerických i mezinárodních rozvojových donorů (včetně České republiky, pro níž je Moldavsko jednou z 5 prioritních zemí v rámci zahraniční rozvojové spolupráce). Takto křehká ekonomika, usilující o zvrácení rozvojových trendů, byla v roce 2006 vystavena značnému ekonomickému šoku v podobě zákazu dovozu moldavských vín do RF (export vína představuje více než 50 % celkového moldavského exportu; do RF se ho vyváželo 80 %). Zákaz dovozu trval několik let. I po obnovení ruského dovozu moldavských vín (na přelomu let 2009/2010) a vstřícných gestech např. ve formě deklarace o zvýšení počtu celních skladů a jejich rovnoměrnějšímu rozmístění v několika oblastech Ruska (dosud v RU fungoval jen jeden, přes který muselo projít všechno dovážené moldavské víno, což neúměrně zdržovalo a prodražovalo dopravu) však periodicky k pozastavování ruského importu, eventulálně vracení značných objemů do MD, vždy s odůvodněním, že se jedná o rozhodnutí hlavního hygienika a hygienickou závadnost, nedodržení kvality, fytosanitárních předpisů apod. Obvykle však podobné rozhodnutí přichází zcela náhodou krátce po v Moskvě nemile viděných moldavských politických gestech či akcích. Dalším šokem ve stejné době bylo zdvojnásobení ceny z Ruska dodávaného zemního plynu ze 69,- USD/1000m3 v r. 2005 na 120,-USD/1000m3 v r. 2006 a dalším růstem až k dosažení evropských cen počátkem roku 2011.  

Na složitou situaci v roce 2006 reagovala donorská komunita na jednání Konzultační skupiny pro Moldavsko dne 12. 12. 2006 v Bruselu příslibem dodatečných rozvojových prostředků ve výši 1,2 mld. € v průběhu let 2007–2009. Donorská komunita svou reakcí rovněž nechtěla připustit zdevastování dosavadních výsledků naplňováni Akčního plánu EU - MD a cílů dalších strategických reformních dokumentů. Nicméně tyto prostředky byly přislíbeny (commited) s určitou kondicionalitou a v tranších uvolňovaných podle její naplňování. K počátku r. 2009 nebylo z tohoto důvodu cca 40 % těchto prostředků pro moldavskou stranu uvolněno.  Část těchto zdrojů by měla vstoupit do moldavské ekonomiky v podobě tzv. makrofinancování, tj. přímo do příjmové části státního rozpočtu, bylo počítáno s jejím upřesňováním podle faktického makroekonomického vývoje (vývoz vína do RF však nedosáhne předchozí úrovně a navíc se v souvislosti s ruskými opatřeními proti migraci snižuje počet Moldavanů pracujících v Rusku a tudíž i remitendy). 24. 3. 2010 se v Bruselu uskutečnila další "donorská konference" pro Moldavsko, na níž byla této zemi deklarována pomoc ve výši cca 2 mld. EUR, z toho přibližně polovina ve formě donorských darů a polovina ve formě úvěrů. Zkušenosti (nejen Moldavska) z minulosti však svědčí o tom, že reálná pomoc prakticky nikdy nedosáhne výše té původně deklarované.

Po komplikacích s vývozem vín do Ruska zahájila moldavská republika silnou ofenzivu při hledání nových odbytišť pro svou vinárenskou produkci. Toto úsilí směřuje především do Evropy - tam je ovšem konkurence neobvykle silná a MD strana si začala de facto až nyní pozici svého vína v mezinárodním měřítku uvědomovat. Další cílovou zemí je např. Čína, kde zatím spotřeba vína nepatří k tamním zvyklostem, ale rychlým tempem roste. Vývoz vína do ČLR se za poslední rok zdesetinásobil, ovšem je třeba brát v úvahu, že dřívější vývoz byl naprosto minimální, takže ani desetinásobek neznamená žádná impozantní čísla. Zdá se však, že čínský trh je pro zdejší vývozce perspektivní, tím spíše, že ČLR projevuje intenzivní zájem o posílení své ekonomické přítomnosti v MD. Největším dovozcem moldavských vín mezi zeměmi EU je již několik let Polsko a ČR se nachází na 2.-3. místě (před nebo za Litvou).

Přesto, že reforma ekonomiky MD se měla pohybovat v koridoru daném řadou kriterií mezinárodních programů (IMF, WB) a Akčním plánem spolupráce EU - MD, v letech 2008 a 2009 se projevily předvolební populistické pokusy tehdy vládnoucí komunistické strany, jejíž pozice oslabovala, ve fiskální politice. Vzhledem k tomu, že v letech 2009-2010 se v Moldavsku konaly 3x parlamentní volby a 1x celonárodní ústavní referendum a další volby, tentokrát lokální, proběhly 5. 6. 2011, ani proevropsky a proreformně orientované vlády si z politických důvodů nemohly dovolit provádět reformy s takovou důsledností a razancí, jak by bylo třeba, protože zejména ty reformy, které mají určitý sociální dopad (ať již vládou kompenzovaný či ne) jsou ve zdejších podmínkách velmi citlivou záležitostí, samozřejmě využitelnou/zneužitelnou opozicí a mohoucí značně ovlivnit volební výsledky (jedná se např. o ceny energií pro domácnosti, ceny jízdenek městské dopravy, ceny pečiva apod.).

Světová hospodářská krize a její dopady, stejně jako situace ve světě ovlivňující např. ceny ropy, však mohou změnit veškeré předpovědi. Lze očekávat, že se v nejbližších několika letech poněkud sníží i remitendy vzhledem k návratu určitého množství imigrantů do země a omezení řady zemí týkající se legální práce cizinců. Korekce do této úvahy vnesou také důsledky dopadů finanční a hospodářské krize v cílových zemích moldavských migrantů (EU a RF).

 

 

zpět na začátek

4.2. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (HDP/obyv., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)

Makroekonomický rámec Moldavské republiky 2006 – 2010 a vývoj v 1. pololetí 2011
 200620072008200920102011 - předpoklad
HDP v mil. MDL44.75453.43062.92260.43071.84981.618
HDP V mil. USD3.408,34.401,26.054,85.439,45.808,76.969
Reálný růst HDP v %4,83,07,8- 6,06,95,5
HDP na obyvatele/USD2.5632.7243.0092.8593.0783.090
Růst průmysl. produkce v %7,0-4,8-1,3-22,27,05,5
Růst zemědělské. produkce v %1,0-4,6-23,1-9,97,93,3
Míra inflace v %11,912,712,30,58,07,4
Nezaměstnanost7,65,14,06,47,57,7
Kurs MDL/USD13,1312,1410,3911,1112,3711,40
Úrok. sazba MNB, % Leu (interbanks loans)12,5014,50 16,00 9,00 
Úrok.sazba bank, % Leu, depozita12,9911,93 15,13 2,13 
Úrok.sazba bank, % Leu, půjčky18,118,821,120,516,415,0
Zahraniční dluh / úvěry a vnější závazky, garant. státem, v mil. USD1397,61706,22219,9   
Deficit/přebytek st. rozp. v % HDP1,5-0,3-0,25 -11,0 
Deficit běžného účtu v USD-226,44-386,91-694,68   
Obch. bilance v mil. USD-1.201,0-1.641,6-2.348,1-3.301,6-1.386,4 
Průměrná mzda (MDL);1.3451.6972.0632.5292.686 

Zdroj: Statistický úřad Moldavské republiky, Moldavská národní banka, odhady IMF

 

Jednotlivá odvětví ekonomiky se v roce 2010 podílela na struktuře hrubé přidané hodnoty následovně: zemědělství - 16,3%, průmysl - 20,1%, služby - 53,6%. V této souvislosti je třeba poznamenat, že podíl služeb v rámci DPH se v posledních letech každoročně zvyšuje.

V zemi není dokončena ekonomická reforma, v podstatě nevýrazný je zájem zahraničních investorů o investování (vinou nejistého investičního a podnikatelského prostředí). I přes značnou zahraniční rozvojovou pomoc (která do určité míry kompenzovala výpadky na straně příjmů státního rozpočtu), se tempo růstu ekonomiky MD dále zpomalilo. Přírůstek HDP, který se mezi léty 2001 -  2005 pohyboval kolem 7 % , se v r. 2006 snížil na 4,8 %, v r. 2007 dokonce na 3,0 % a v roce 2009 byl zaznamenán propad. Moldavsko i nadále patří mezi země s velmi nízkým HDP na jednoho obyvatele (nejnižší v Evropě).

Nedostatečná ekonomická výkonnost, kdy průmyslová a zemědělská výroba již několik let klesá, je makroekonomicky zastřena značným přítokem prostředků od Moldavanů pracujících v zahraničí. Příliv remitend a další faktory sociálně politického charakteru (např. uvolňování prostředků na populistické akce) v rozporu se stavem reálné ekonomiky ovlivňují směnný kurs moldavského Leu (MDL) i inflační trendy. Míra chudoby je značná a na její zmírnění je nasměrována řada domácích i mezinárodních programů. Aby se v Moldavsku mohlo jednat o udržitelný rozvoj, musí se hlavním zdrojem snižování chudoby stát výkon vlastní ekonomiky (podporovaný do ekonomiky vstupujícími financemi ze zahraniční činnosti moldavských občanů).

Po období stabilizace kursu moldavské měny v letech 2000 – 2005 došlo hlavně v r. 2008 pod vlivem výše uvedených faktorů k jeho zpevňování, ovšem nikoliv díky dobrému výkonu ekonomiky v zahraničním obchodu. Tomu by více vyhovoval slabší Leu, který by v ekonomice působil proexportně, neboť země vykazuje obrovský deficit zahraničního obchodu.

Moldavsko je ve svém hospodářském rozvoji limitováno malou velikostí trhu, nízkým kapitálovým potenciálem, částečně i lidskými zdroji. Je citlivé na vazby s RF a jen postupně diverzifikuje své obchodní vztahy (RF, RO, a UA zůstávají hlavními obchodními partnery). Deficit obchodní bilance se v posledních letech prohloubil se všemi obchodními partnery, kromě Kazachstánu. Příčinou rychle rostoucího deficitu je především vnitřní spotřeba opírající se o příjmy v zahraničí pracujících Moldavanů.

Moldavsko je od roku 2001 členem Světové obchodní organizace (WTO). V současné době není stranou žádného obchodního sporu, který by byl v rámci WTO registrován.

Netransparentní podnikatelské prostředí byť nominálně v legislativě již silně harmonizované s EU, rozbujelá korupce a stále přežívající úzké sepětí ekonomiky s politikou patří mezi další otázky vyžadující pozornost. Privatizace probíhá pomalu a často netransparentně. K malé investiční přitažlivosti Moldavska z pohledu potenciálních zájemců přispívá samozřejmě prodlužující se politická a ústavní krize, jakož i nadále nevyřešený podněsterský problém.

Největší komparativní výhodou moldavské ekonomiky je stále relativně levná, vcelku ochotná a vzdělaná pracovní síla. Emigrací za prací především těch schopnějších je však vážně narušena kvalifikační struktura na trhu práce a začíná být nedostatek pracovníků, zejména kvalifikovaných. Pro podnikání v zemědělství existují příznivé klimatické a půdní (černozem) podmínky, přesto země nemá zajištěnou potravinovou bezpečnost. Rizikem se stávají klimatické změny, jímž je přičítáno i katastrofální sucho v r. 2007 i záplavy z r. 2008 (ČR v obou případech poskytla humanitární pomoc jako jedna z prvních zemí.)

Moldavský průmysl se nadále setkává s vážnými problémy v oblasti konkurenceschopnosti, jakosti a marketingu.

Bližší informace jak o makroekonomickém rámci moldavské ekonomiky a o vývoji v jednotlivých sektorech jsou k dispozici na oficiálním webu Národního statistického úřadu (Institutul national de statistică), převážně v rumunštině nebo ruštině (s anotacemi v angličtině) www.statistica.md

4.2.1 Hodnocení MMF, SB a dalších subjektů, rating

Moldavsko je členem MMF a SB. Podléhá tedy mnohostrannému dohledu, který tyto organizace v souladu se svými kompetencemi u svých členů vykonávají (konsultační mise). Moldavská měna (Leu, MDL) je směnitelná podle článku VIII Stanov MMF, pouze pro operace na běžném účtu platební bilance (hlavně pro exportní a importní operace). Nemá status měny plně směnitelné, tedy i pro operace na kapitálovém účtu, a proto země, aby svým investorům garantovaly devizové transfery zisků, uzavírají s Moldavskem dohody o ochraně investic, jejichž nedílnou součástí jsou ustanovení o transferech. Výhled na dosažení plné směnitelnosti je podmíněn stabilním dostatečným přísunem zahraničních měn z titulu jak přítoku investic, ale hlavně ze svého mezinárodního obchodu. Bohužel, Moldavsko zaznamenává v poslední době až krizový deficit obchodní bilance.

V roce 2002 přestalo Moldavsko čerpat úvěry Mezinárodního měnového fondu a Světové banky pro neschopnost dostát dříve přijatým reformním závazkům včetně obsluhy svého dluhu. Spolupráce s finančními institucemi pokračovala na bázi jednotlivých, zejména rozvojových a humanitárních projektů až do roku 2006, kdy bylo zahájeno tříleté aranžmá IMF v rámci podpory růstu a odstranění chudoby (5.5.2006). Tato facilita předpokládala, že během 3 let bude cílově pro Moldavsko uvolněno 167 mil. USD. K září 2007 již bylo, na základě hodnocení postupových kritérii v rámci programu, uvolněno 106 mil. USD. V březnu 2008 bylo pro MD na základě Třetího hodnocení programu uvolněno dalších 18,6 mil. USD, takže z této facility MD již vyčerpalo 124,7 mil. USD. Mezi podmínkami půjčky bylo např. dodržení fiskálního deficitu na úrovni 0,5 % HDP apod., zlepšení podnikatelského prostředí, podpora soukromého sektoru, administrativní reforma a snížení role státu v ekonomice. Během prvního hodnocení v rámci Tříletého programu v listopadu 2006, musel Fond reagovat i na nový ekonomický vývoj (embargo na odběr vína, zdražení plynu). Nad nesplněnými postupovými kriterii bylo tehdy přimhouřeno oko Rady MMF a SB, a bylo rozhodnuto o nevelké dodatečné pomoci chudým domácnostem v souvislosti se zvýšením cen plynu (bohužel, dotace cen plynu, který používá především městské obyvatelstvo a městské teplárny dále systémově znevýhodnily vesnice, kde je plyn méně rozšířen).Bohužel, hodnocení programu z prvního pololetí 2009 (únor/březen) ukázalo značný předvolební odklon od realizace reforem a politickou alokaci prostředků, od které vláda Z. Greceanii neustupovala. Mise IMF opustila zemi s tím, že se k jednáním s novou vládou vrátí po volbách (první volby se konaly 5.4.2009; mise pokračovala až po opakovaných volbách 29. 7. 2009). Vláda V. Filata začala s IMF jednat krátce po svém ustavení počátkem října 2009 a základem pro jednání byl návrh Stabilizačního programu na léta 2009 - 2011. Atmosféra i průběh a výsledky jednání s mezinárodními organizacemi, včetně finančních, se od nástupu koaliční vlády V. Filata v září 2009 výrazně zlepšily a přinášejí výsledky m. j. v podobě udělování nových úvěrů a donorských darů, uvolňování dalších tranší, a v neposlední řadě i zmírnění podmínek souvisejících se získáváním finanční pomoci, jako např. výše deficitu státního rozpočtu.

Koaliční proevropské vlády byly nuceny přepracovat strategické dokumenty jak vlády jako celku, tak jednotlivých resortů vzhledem k tomu, že dříve vypracované strategie byly ze značné části nereálné a nerealizovatelné.

MMF a SB jsou součástí donorské poradní skupiny pro Moldavsko.

Hodnocení úvěrového, investičního a podnikatelského prostředí:

Rating: Fitch IBCA přiřazuje Moldavsku rating B3, MOODY´S pak dává Caa1 (2011).

Hodnocení investičního rizika OECD: sedmá skupina

V hodnocení "Doing business" Světové banky je Moldavsko v roce 2011 na 90 místě ze 183 analyzovaných zemí (v roce 2010 bylo 87, což byl jeho historicky nejlepší výsledek).

V Indexu ekonomické svobody v roce 2011 podle Heritage Foundation je  Moldavsko vedeno na 120. místě (mezi Malawi a Senegalem; přesto je to oproti předcházejícímu roku zlepšení o 2 místa) a dosáhlo skóre 55,7.

 

zpět na začátek

4.3. Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory

Podíl průmyslu na tvorbě HDP měl v posledních několika letech tendenci k poklesu (a pohyboval se s mírnými výkyvy mezi 12-15%). Strukturu průmyslu Moldavska charakterizují tři komponenty, které se na celkové průmyslové výrobě  podílejí takto: zpracovatelský průmysl - 89,1 %; elektrárny a teplárny (výroba a distribuce) - 9 %; těžební průmysl - 1,9 %. Přes značnou modernizaci některých potravinářských a vinařských podniků zůstává celková charakteristika průmyslu nezměněna - zastaralost a nevyváženost. Jeho relativně monotematické zaměření souvisí historicky s předchozím rozdělením v rámci SSSR, kdy se poválečná industrializace země soustředila na budování hutnictví, těžkého průmyslu především v Podněstří a jen ojediněle na strojírenské, textilní, či dřevozpracující jednotky a výrobu spotřebního zboží. V 90. letech se rovněž investovalo například do podniků s výrobou optických komponentů, obuvi, koberců, drobných kovovýrobků, zpracování kamene či výroby cementu. Poměrně dobře si země též stojí v oblasti IT, kde pracuje cca 40.000 lidí. Jeho podíl na výrobě však prozatím statistika neuvádí.

Hodnota průmyslové výroby činila (v běžných cenách) v roce 2008 29,988 mld. MDL a v roce 2009 22,644 mld. MDL. V zemi bylo v roce 2009 celkem 4.922 průmyslových podniků a výrobních jednotek; z hlediska vlastnických vztahů jsou počty následující: veřejné/státní 471, soukromé - 4.029, smíšené bez zahraničního podílu - 120, zahraniční - 92, joint ventures - 210.

Páteří moldavského průmyslu je zpracovatelský průmysl, kde je podle podílu na průmyslové výrobě ( za rok 2009) situace  následující: výroba potravin a nápojů (podíl na průmyslové výrobě 51,2% (z toho zpracování masa a výroba masných výrobků 14,0%, zpracování ovoce a zeleniny 8,7%, mléčné výrobky 11,3%, pečivo a cukrářské zboží 11,0%, výroba vína 18,1%, ostatní 36,9%), tabákové výrobky 2,8%, textilní průmysl 2,7%, oděvnictví, kožedělný a kožešnický průmysl 4,4%, výroba nekovových materiálů 11,9%, strojírenství 2,0%, nábytkářství 3,1%, ostatní celkem 21,9%. Z dalších významnějších oborů lze jmenovat např. sklářství, obuvnictví, výrobu papíru a celulózy, keramický průmysl, energetický, těžební a elektrotechnický průmysl.

Vláda (m. j. za spolupráce expertů z mezinárodních organizací a seniorních poradců z EU umístěných ve vládních strukturách) vyvíjí během posledních 2 let, tzn. od podzimu 2009, určité restrukturalizační úsilí a hledá např. možnosti pro vytvoření klastrů (i v podobě zvláštních průmyslových zón a vědeckotechnických parků), které by vedly k perspektivnějšímu zapojení moldavské ekonomiky v mezinárodním měřítku (viz kritický deficit obchodní bilance). Snížení závislosti na potravinářských oborech a založení oborů s produkcí s větší přidanou hodnotou a s více pracovními místy je však záležitostí masivního přílivu soukromých investic do země, který zatím nenastává. O nezbytnosti restrukturalizace průmyslu k větší odolnosti vůči vnějším šokům svědčí i zpomalení dynamiky růstu průmyslové výroby v posledních letech. Dochází také ke snižování počtu osob zaměstnaných v průmyslu: 2007 - 120,1 tis., 2008 - 115,1 tis. 2009 - 105,4 tis. Meziroční přírůstky/úbytky růstu průmyslové výroby ukazuje tabulka:

Tempa růstu průmyslové výroby v % k předchozímu roku
Rok20042005200620072008200920102011 -předpoklad
Index108,2107,193,197,3102,877,8107,0105,5

Perspektivní z hlediska případných českých investic jsou v průmyslu zejména tyto obory: IT, elektrotechnický průmysl, potravinářství a zpracovatelský průmysl (zejména pěstování speciálních plodin, které je perspektivnější, než standardní výroba), eventuálně po dosažení potřebných standardů pro turistiku i agro/bioturistika.

Údaje o průmyslu a dalších odvětvích lze najít buď na webových stránkách statistického úřadu anebo ministerstva ekonomiky:

 

zpět na začátek

4.4. Stavebnictví

Podíl stavebnictví na tvorbě HDP vzrostl ze 4,0% v roce 2006 na 4,8% v r. 2007 a dokonce na 6% v r. 2008 (před prasknutím umělé bubliny, vytvořené neopodstatněným očekáváním vysokého všeobecného růstu). V roce 2009 byl zaznamená  strmý pokles na 4,2%. V zemi se projevoval před přibližně 5 lety velký stavební boom, který sloužil především k uložení soukromých peněz bez vazby na podnikatelské plány - ten však s příchodem krize skončil, skutečná poptávka např. po drahých bytech je velmi nízká a řada developerských firem krachuje a nemůže dostát ani svým závazkům vůči reálným investorům, kteří za byty v předstihu zaplatili. Projevuje se to značným množstvím rozestavěných činžovních domů, luxusních vil a dalších objektů, na kterých nejsou již několik let prováděny žádné práce a které chátrají - některé jsou v takovém stavu, že bude levnější je zbořit a začít znovu než se pokoušet o opravy a dostavění. K zatím velmi mírnému oživení aktivit v oblasti stavebnictví dochází od prvního pololetí roku 2010.

Po obnovení důvěry v budoucí dynamiku ekonomiky Moldavska bude zejména obnova země v souvislosti s infrastrukturnímy projekty, bytovou výstavbou a budováním komunálních sítí (kanalizace, čistírny odpadních vod) na mnoho let předmětem zájmu zahraničních investorů. Zajímavá bude i oblast realitních služeb. Problémem však je neutříděnost pohledů na vývoj aglomerací (zástavbové plány) a administrativní překážky / korupce.

Údaje o stavebnictví a dalších odvětvích lze najít na webových stránkách statistického úřadu: www.statistica.md

 

zpět na začátek

4.5. Zemědělství – vývoj, struktura

Moldavské zemědělství bylo  vystaveno dopadům z embarga vývozu vína a dalších zemědělských produktů do RF v r. 2006 a katastrofálnímu suchu r. 2007 (pojem "katastrofální" je používán v mezinárodní klasifikaci sucha FAO OSN v případě, jeli suchem postiženo 80 a více % orné půdy dané země). Jaro a léto bez vláhy a osm srpnových dnů s teplotou nad 40 stupňů C způsobily katastrofu i v humanitární oblasti. V roce 2008 naopak ovlivnily zemědělskou výrobu povodně.

Podíl zemědělství na tvorbě HDP od r. 2005, kdy představoval 16,4 % klesal více než podíl průmyslu  (14,5% v r. 2006; 9,9% r. 2007;   6,1% v r. 2008). V roce 2009 pak při smršťování ekonomiky činil podíl zemědělství na tvorbě HDP 7,1%.  Oficiální statistika uvádí, že podíl stínové ekonomiky na přidané hodnotě sektoru zemědělství činil 35,9%.V běžných cenách dosahovala zemědělská výroba v roce 2008 hodnoty 16,503 mld. MDL (z toho rostlinná 10,6 mld., živočišná 5,519 mld. MDL a služby 0,384 mld. MDL). V roce 2009 statistky zanamenaly pokles na 13,3 mld. MDL (z toho rostlinná 7,861 mld., živočišná 4,987 mld. MDL a nárůst byl byl zaznamená pouze u služeb na 0,453 mld. MDL). Snížení bylo způsobeno především poklesem rostlinné výroby - např. pšenice bylo sklizeno o 45% méně než v roce 2008. Propad zemědělství (zejména cen) v roce 2009 byl do určité míry způsoben vysokou úrovní inflace na Ukrajině, kdy se v Moldavsku působícím zpracovatelům a obchodním řetězcům více vyplácelo kupovat zemědělské výrobky na Ukrajině než je nakupovat u místních producentů.

V soukromých rukou je 1.84 mil. ha (65 %) orné půdy. Chaotická privatizace vedla k rozdělení pozemků do proporcí problematických pro efektivní obdělávání. Řada velkých kolchozních nebo sovchozních hospodářství byla v první půli 90. let rozparcelována na jedno a více hektarová hospodářství. Technika je obecně zastarlá. Asi 40 % půdy není obděláváno vůbec, protože vlastnící jsou za výdělkem v zahraničí nebo jim to stáří, zdravoní stav či hlavní zaměstnání neumožňuje.

Hlavními pěstovanými plodinami jsou ovoce (zejména vinná réva a jablka) a zelenina, obilí, kukuřice, luštěniny, slunečnice, tabák a cukrová řepa. Významnou exportní položkou jsou také loupané ořechy. Moldavští zemědělci zaznamenali v r. 2009 další pokles výnosů a tedy efektivnosti: u soji o 51%; u zrnin o 39% (z toho u pšenice o 37% a u ječmene o 40%), u řepky o 37% a u zeleniny a slunečnic o 27%. Největších výnosů bylo dosaženo v severní části země (u zrnin 24 q/ha) a kolem Kišiněva - 20 q/ha. V ostatních částech země se výnosy u zrnin pohybovaly od 14,8 q/ha do 18,4 q/ha. Na úrovni jsou dle statistik jen výnosy u vinné révy a kukuřice. Tato čísla indikují, že moldavské zemědělství extenzivně přežívá bez finančních zdrojů a neinvestuje (nebo málo investuje) do nových odrůd ani do umělých hnojiv. Je otázkou, zda by tato situace neměla být využita ve prospěch Moldavska jako producenta ekologicky čistých potravin. Bohužel se zdá, že se tuto cestu země nehledá.

V živočišné výrobě se  chová nejvíce drůbeže a  ovcí, dále vepřů, hovězího dobytka a koz. Hlavními produkty živočišného původu jsou mléko, vejce, maso a zejména vlna.

Překvapivý je poměrně vysoký dovoz potravin vč. produktů zde přebytkově pěstovaných. Ten souvisí s místní kvalitou a dodržováním fytosanitárních či nedodržováním norem okolního světa. V souvislosti s udělením Moldavské republice obchodního režimu ATP (autonomní obchodní preference), umožňujícího MD vyvážet do EU i citlivé obchodní položky (ke kterým zemědělská produkce v EU patří), je poukazováno na nezbytnost řádového zvýšení pozornosti fytosanitárním otázkám a řada vývozů do EU (na př. med), které by ATP Moldavsku umožňovaly, nebude do doby sjednání nápravy možná. U řady především plodin se v letech 2009 a 2010 již dařilo exportní kvóty čerpat (víno - 99.98%; kukuřice - 99,42%; pšenice - 100%; bílý cukr - 88,77% a ječmen - 87,06%). Dalšími faktory jsou m. j. nedostatek zpracovatelských kapacit (včetně mrazíren, výroben ovocných nápojů apod.) a politika velkých nadnárodních obchodních řetězců.

Statistické údaje z oblasti zemědělství zkresluje skutečnost, že poměrně velké množství obyvatel venkova využívá produkce ze svých malých pozemků téměř výlučně pro vlastní potřebu, eventuálně pro prodej na tržištích a tato výroba pak samozřejmě ve statistikách zaznamenána není.

Údaje o zemědělství a dalších odvětvích lze najít buď na webových stránkách statistického úřadu anebo ministerstva zemědělství:

 

zpět na začátek

4.6. Služby

Sektor služeb (v širokém výkaznickém pojetí zahrnují stavebnictví, obchod, dopravu a spoje a "ostatní služby") přispěl k tvorbě HDP v r. 2009 49,5% oproti 47,1% v r. 2008. Podíl na HDP kategorie "Ostatní služby" - vzdělávání, zdravotnictví a finanční zprostředkování - také vzrostl a za 1. - 6/2009 představoval 35,8%  ( 29,4% v r. 2006;  32% v r. 2007). Přesto je moldavský trh služeb i nadále poddimenzován s výjimkou IT sektoru, který má v zemi určitou tradici, a dále dopravy, či řady aktivit spojených s vinařstvím a turistikou.  Celkově ale rozvoj turistiky silně zaostává (do Moldavska přijíždějí přes cestovní kanceláře řádově jen v tisících (v roce 2009 - 9.189); při cestách do zahraničí využilo v roce 2009 služeb cestovních kanceláří  93.294 moldavských turistů).

Pokud se jedná o strukturu služeb, podle statistických údajů za rok 2009 byly z 33,9% veřejné, 30% soukromé, 5,1% smíšené bez zahraniční účasti a 31% joint ventures a zahraniční.

Komunální služby v hlavním městě Kišiněvě (až na odvoz komunálního odpadu) se zdají být v pořádku, nejsou však levné ani v sociálně-cenové variantě a tím jsou pro lidi málo dostupné (což je neúnosné pro sustainabilitu služby). V menších městech a na vesnicích "není po službách poptávka". Ke škodě ekonomického rozvoje země je stále nedostatečně rozvinutý sektor služeb finančního zprostředkování.


Údaje o službách a dalších odvětvích lze najít buď na webových stránkách statistického úřadu anebo Odboru pro turistiku Ministerstva kultury:

 

zpět na začátek

4.7. Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná)

Infrastruktura i přes záplatování nejhorších havárií, je ve velmi vážném stavu a vláda si je vědoma, že do budoucna musí být cílem obrovských investic (rozuměj především zahraničních). Obnova dopravní a energetické infrastruktury je klíčem k udržitelnému rozvoji země a je součástí všech strategických rozvojových dokumentů. Státní prostředky nedostačují ani na obvyklou údržbu silnic (kolem 90% silniční sítě vyžaduje generální opravy). Public-Private-Partnership se privátním investorům zatím jeví jako velmi rizikové.

V zemi prakticky neexistují dálnice, kvalitní státní silnice jsou jen na několika úsecích (v podstatě tam, kde jejich výstavbu financovali zahraniční donoři). Běžné opravy, např. po zimním období, jsou prováděny velmi nekvalitně a obvykle vydrží jen několik měsíců. Silnice se budou renovovat především z peněz donorů - podporu konkrétním projektům výstavby/opravy silničních tahů již deklarovaly WB, EU, US (200 mil. USD) a RO. Problémem je, že v posledních 3 letech (2009-2011) nedokázalo Moldavsko využít vělké části úvěrů a donorských darů přiznaných právě na opravy silnic. Širokorozchodná železniční síť je též velmi zaostalá a ve špatném stavu. Vláda uvažuje o stavbě železničního koridoru z Rumunska do Kišiněva s evropským rozchodem a zvažuje také elektrifikaci některích tratí.

Problematika infrastruktury přešla v r. 2008 ze zrušeného Ministerstva průmyslu na nově zřízené Ministerstvo stavebnictví a územního rozvoje (dostupná přes www.gov.md). Na svých stránkách  ministerstvo zveřejňuje informace o tenderech na obnovu infrastruktury země.

Souhrnně informace o tendrech zveřejňuje nově zřízená vládní Agentura hmotných rezerv, státních zakázek a humanitární pomoci na adrese:

Dalším významným zdrojem konkrétních informací je agentura MIEPO pro podporu exportu a investic.

4.7.1 Telekomunikace a informatika

Po roce 1989 moldavské telekomunikace prošly jen velmi pomalou restrukturalizací a k větší obnově došlo až v novém tisíciletí. V podmínkách všeobecné centralizace započalo Moldavsko s projektem rozvoje informační společnosti. V této souvislosti vzniklo z evidenční části ministerstva vnitra speciální Ministerstvo informačního rozvoje (v současné době Ministerstvo informačních technologií a spojů), které se soustředilo na vybudování a propojení veškerých registrů obyvatelstva a podniků, takže o osobách i subjektech existuje značná evidence. Někteří poslanci se vyslovují za revizi projektu a zkoumají, zda centralizace dat a přístupu k nim není v rozporu s ochranou osobních údajů ve smyslu evropské legislativy.

V zemi je 1,139 mil. pevných telefonních linek a jejich počet v posledních letech pomalu ale trvale klesá. Telefonní síť je zastaralá a jsou zaznamenávány časté výpadky, zejména mimo větší města. Do roku 2010 bylo poměrně velmi komplikované spojení pravobřežního Moldavska s Podněstřím; teprve v tomto roce bylo dosaženo dohody, která spojení usnadnila.

Na moldavském trhu působí tři mobilní operátoři  Orange (dříve Voxtel) od r. 1998, Moldcell od r. 2000 a od konce r. 2006. Počet  uživatelů mobilních telefonů neustále roste rychlým tempem. V roce 2007 jich bylo 1,88 miliónu, v roce 2008 již 2,88 miliónu (nárůst o 47,3% během jednoho roku; 66,7% obyvatelstva). Počet aktivních mobilních telefonů je již v současné době pravděpodobně vyšší než počet obyvatel; přesné údaje však nejsou k dispozici. O skutečnosti, že trh je víceméně nasycen svědčí i zostřující se konkurenční boj mezi jednotlivými operátory.

Používání internetu má značnou dynamiku v podnikovém sektoru i v domácnostech, penetrace rychle pokračuje, a i když firma sama internet nemá, ví, jak se k němu dostat. I v menších sídlech bývají internetové kavárny. Ve městech je běžně k dispozici ADSL. Podstatně horší je situace na venkově, kde některé vesnice nemají k internetu přístup vůbec, jiné jen k pomalému a nespolehlivému přes telefonní linky. V zemi je 41 poskytovatelů internetových služeb.

Počet uživatelů internetu od počátku tisíciletí roste rychlým tempem (např. v roce 2006 se jejich počet oproti předcházejícímu roku zdvojnásobil). V roce 2008 bylo v zemi 850 tisíc uživatelů internetu, v polovině roku 2010 již 1,295 miliónu. Přístup k síti má 30% obyvatel.

4.7.2 Energetika

Energetika je velmi závislá na dovozech jak ropy, tak plynu, především z Ruska. Země je také závislá na dodávkách elektrické energie, m. j. z Podněstří. Zdroje palivoenergetické bilance se pohybují kolem následující struktury: V roce 2009 činil dovoz energie a paliv 85,3%, vlastní výroba 5,4% a zásoby 9,3%. Spotřeba energií se posledních 5 let udržuje přibližně na stejné úrovni a v posledních 2 letech mírně poklesla (řádově o 2%).

 
Položka bilancePodíl v %
Zásoby z předchozího roku9,3
Vlastní těžba3,1
Hydroelektrárny0,5
Dovoz85,3
Ostatní zdroje1,8

Zdroj: Statistický úřad MD - Balanta energetica 2010

 

Struktura dovozu byla v r. 2008 následující a v následujících letech se výrazněji nezměnila:

 
Položka dovozuPodíl v %
Tekutá paliva28
Přírodní plyn55,5
Pevná paliva4,9
Elektrická energie11,5

Zdroj: Statistický úřad MD - Balanta energetica 2008

V Moldavsku je pouze několik výroben tepla a elektrické energie, které mají licenci, z toho dvě akciové společnosti CET1 a CET2 v Kišiněvu, dále CET Nord, zahraniční SIIF Moldova, soukromá Picador Group a státní Nodul Hidroenergetic Costesti. Přepravu zajišťuje státní Moldelectrica. Distribuci zajišťuje pět soukromých distribučních společností (největší španělská UNION-FENOSA).

Energetické komplexy potřebují modernizaci, stejně jako celá přenosová soustava a zde má šanci ČEZ a další naše subjekty. Zásadní ingerenci v moldavské energetice má RF, podněsterské elektrárny (z nichž ta největší má kapacitu 10x větší než je spotřeba Podněstří) jsou v rukou ruských subjektů (především RAO EES) stejně jako většina elektrických zdrojů na pravém břehu Dněstru. GAZPROM vlastní celý MOLDOVA-GAZ a infrastrukturu i v Podněstří.

Cena plynu je pro pravobřežní Moldavsko byla v r. 2008 sjednána na 210,- USD/1000m3, a zvyšovala se tak, že v roce 2011 dosáhla evropské úrovně. Pro Podněstří GAZPROM politicky stanovil cenu na 160,- USD (nyní je údajně cena již vyšší), a to přesto, že za plyn Podněstří dlužilo v březnu 2011 již kolem 2,3 mld. USD.

Ingerence státu do podnikání byla všeobecně vysoká - a ani podnikání v energetice není snadné, například z politických a sociálních důvodů se ceny za plyn pro obyvatelstvo a ani za z něj vyráběnou elektrickou energii a teplo nezvyšovaly průběžně. O úhradě rozdílu se vedou pravidelné spory (v poslední době soudní), někdy se rozdíl zaplatí ze státního rozpočtu (kompenzace pro nejchudší vrstvy obyvatelstva apod.), avšak často ho nese například výrobce nebo distributor. Tarify na dodávku elektřiny a tepla pro obyvatelstvo v Kišiněvu dle dřívějších zvyklostí projednává politicky městská rada, která je poté  "vyjednává" ekonomicky s dodavateli. V roce 2009 byli k řešení problému na obou stranách poprvé přizváni nezávislí zahraniční experti. Teprve koaliční vlády vzniklé po volbách z července 2009 se odhodlaly ke zvyšování tarifů za energie.

V březnu 2009 podepsala česko-slovenská investiční skupina J&T (nyní Evropský energetický holding)s moldavskou vládou smlouvu o výstavbě moderní tepelné elektrárny  u města Ungheni (blízko hranice s Rumunskem). Jednlo by se o investici  ve výši cca 550 mil. EUR. Investiční záměr nepostrádá logiku, hlavně z hlediska eventuálních budoucích dodávek přes Rumunsko  do EU (bylo by třeba vybudovat linku vysokého napětí přes rumunské území do města Iasi (přičemž jednání s rumunskou stranou moldavská i potenciální investor podcenili) i z hlediska energetické bezpečnosti Moldavska. Nicméně levná elektrická energie z Moldavské GRES (Podněstří), jejíž kapacita není vytížena i z ukrajinských elektráren nepřestávají být pro některé analytiky záhadou a příčinou zpochybňování záměru výstavby Ungeni. Budoucnost projektu byla na jaře 2011 nadále nejasná.

Moldavsko neprovozuje žádnolu jadernou elektrárnu. Vzhledem k vysoké seismičnosti asi ani do budoucna nebude s její výstavbou uvažovat.

Moldavsko  zkoumá možnost osvojení pravděpodobného naleziště ropy na svém území. V červnu 2007 byla zahájena společná průzkumná činnost s ázerbájdžánskými experty ze společnosti Azpetrol. Předpokládané ložisko se nachází v hloubce cca 1200 m.

V roce 2006 byl na jediném moldavském cca 400 m dlouhém kousku břehu jednoho z ramen Dunaje otevřen mezinárodní svobodný přístav Giurgulesti ropný terminál (včetně ropného terminálu a svobodné ekonomické zóny), jeho pužití je nadále do značné míry limitováno vnitřní infrastrukturou (silnice, železnice). Současně zde byla otevřena i obilní sila.

 

zpět na začátek

4.8. Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc

Moldavsko je z hlediska rozvojové spolupráce klasifikováno podle Výboru rozvojové asistence OECD jako „Země s malým příjmem“ („Low Income Country“) a opakovaně je ve statistikách potvrzováno, že je nadále nejchudší zemí Evropy, tzn. zemí s nejnižším HDP na hlavu - viz http://www.oecd.org/dataoecd/43/51/35832713.pdf (35832713.pdf, 84kB)).

Moldavské republice byla poskytována rozvojová pomoc v relativně velké výši prakticky od samého vzniku samostatného státu. Postupně tato pomoc narůstala za přispění mezinárodních organizací, mezi nimiž odehrává nejvýznamnější roli EU, a dalších multilaterálních i bilaterálních donorů, včetně České republiky pro niž je Moldavsko dlouihodobě jednou z prioritních zemí, kam je rozvojová pomoc směrována. V r. 2007 činila čistá ODA (Official development assistance) celkem 228 mil. USD, což bylo téměř dvojnásobkem částky poskytnuté v r. 2004. V letech 2010 a 2011 však někteří donoři poskytování rozvojové pomoci Moldavsku přehodnocují, ať již z důvodu "specializace" a dělby práce/teritorií v rámci multilaterálních organizací nebo po vyhodnocení, že MD již nepatří mezi nejchudší země světa. V březnu tak např. ukončila svou bilaterální rozvojovou pomoc Moldavsku Velká Británie. Bližší informace viz:

Z dat mj. vyplývá, že jen finanční prostředky oficiálně posílané do země Moldavany pracujícími v zahraničí převyšují prostředky vydávané dárcovskými zeměmi přibližně devětkrát. To představuje značný investiční potenciál, ovšem zatím je z těchto prostředků v Moldavsku investováno jen kolem 7%.

Na statistické stránce Světové banky jsou k dispozici ekonomická a rozvojová data Moldavska:

Rozvojové indikátory Moldavska jsou k dispozici na stránkách OSN:

Podle „Indexu lidského rozvoje" se Moldavsko řadí na 114. místo na světě a stojí si tak zdaleka nejhůře z Evropy, a hned po Tádžikistánu také z postsovětských zemí.

Dárcovské země a agentury se v Moldavsku ve svých programech řídily v letech 2005 - 2008 dvěma hlavními programovými dokumenty:

Tyto dokumenty byly po ukončení jejich platnosti nahrazeny Národní strategií rozvoje (přijata v r. 2008, napodzim) a donoři přispívají k naplňování jejich priorit v jednotlivých sektorech. Klíčovým dokumentem pro překonání důsledků vnitrostátní i globální krize však je od prosince 2009 "Program of stabilization and economic recovery of the Republic of Moldova for 2009-2011".

Evropská unie zřídila v Moldavsku Delegaci Evropské komise (nyní Delegace Evropské unie), v níž se jeden z úseků obsazený vyslanými i místními pracovníky problematikou rozvojové pomoci detailně zabývá. V Moldavsku implementovala m.j. projekty z programu TACIS , rozvojová spolupráce se nyní  řídí především instrumenty ENP (European Neighbourhood Policy), probíhají rovněž  twinningové programy. Více podrobností lze nalézt v příslušné části webových stránek delegace:

Od května 2009 se Moldavsko účastní programu "Východní partnerství" v jehož rámci se realizují programy napomáhající adaptaci MD k ekonomickému i lidskoprávnímu prostředí EU. Od roku 2010 probíhají na DEU pravidelné koordinační porady donorů z členských států EU které mají na místě diplomatické zastoupení nebo delegaturu rozvojové agentury.

Na moldavské straně je za politickou a koordinační agendu spojenou s rozvojovou spoluprací zodpovědný úřad vlády (Skupina pro koordinaci přijímání rozvojové asistence v rámci Státního kancléřství vedeného státním ministrrem Bodiu) a sektorová ministerstva. V lednu 2010 podepsala vláda s donory dokument o spolupráci v rozvojové oblasti, fixujícím závazky obou stran i mechanizmy spolupráce, které by měly napomoci lepšímu naplňování Pařížské deklarace o efektivnosti rozvojové spolupráce. Koordinace mezi jednotlivými resorty však má velmi dalejo kdokonalosti.


Logistickou stránkou rozvojové spolupráce a veškeré technické asistence přijímané ze zahraničí se zabýval odbor Ministerstva Ekonomiky - Technical Assistance Directorate. Pro tyto účely spravuje speciálně k tomu zřízenou webovou stránku, která je zároveň návodem pro dárcovské země:

Problematikou rozvojové pomoci Moldavsku se zabývá řada mezinárodních organizací, z nichž část má své delegatury v Kišiněvu. Pravidelně jsou organizovány koordinační schůzky donorů v několika formátech, které se obvykle scházejí v sídle delegace WB. Další užitečné internetové odkazy na klíčové donory v MD:

O projektech české rozvojové zahraniční spolupráce - viz část 7.7.

 

 

zpět na začátek

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)


Pomohla Vám informace? Ano Částečně Ne