Německo: Vnitropolitická charakteristika

© Zastupitelský úřad Berlín (Německo)

2.1. Stručná charakteristika politického systému

2.1.1 Státní zřízení

  • Federativní republika sestávající z 16 spolkových zemí (Bundesländer), kancléřská a parlamentní demokracie. Vláda rozdělena mezi federální úroveň a jednotlivé spolkové země.

2.1.2 Nejvyšší státní orgány

Moc zákonodárná a kontrolní:
Německý Spolkový sněm (Deutscher Bundestag) je volen každé čtyři roky v parlamentních volbách, v nichž se rozděluje min. 598 mandátů. Spolková rada (Bundesrat) zastupuje zájmy spolkových zemí na federální úrovni, její složení vyplývá z výsledků voleb ve spolkových zemích, jejichž konání má každá spolková země ve své kompetenci a nejsou centrálně koordinovány. Nejedná se o druhou komoru parlamentu. 69 mandátů.

Moc výkonná:
Spolkový prezident (Bundespräsident), spolková vláda (Bundesregierung) v čele se spolkovým kancléřem (Bundeskanzler).

Moc soudní:
Spolkový ústavní soud (Bundesverfassungsgericht) v Karlsruhe dohlíží na dodržování Základního zákona (Grundgesetz), který plní roli ústavy. Soud rozhoduje spory mezi státními orgány, posuzuje soulad přijímané legislativy se Základním zákonem atd.

V Německu existuje pět nejvyšších soudů, jimž jsou případy rozdělovány podle oblasti, které se týkají. Jedná se o Spolkový soudní dvůr vykonávající soudní moc řádnou (Bundesgerichtshof), Spolkový pracovní soud zabývající se pracovně-právními otázkami (Bundesarbeitsgericht), Spolkový finanční dvůr řešící finanční spory (Bundesfinanzhof), Spolkový sociální soud (Bundessozialgericht), pod nějž spadají problémy sociální oblasti, a Spolkový správní soud (Bundesverwaltungsgericht), do jehož kompetence spadá problematika správních sporů.
    V soudní architektuře pak následují soudy nižších stupňů.

2.1.3 Hlavní politické strany

  • Křesťanskodemokratická unie (CDU)
  • Sociálnědemokratická strana Německa (SPD)
  • Křesťanskosociální unie (CSU)
  • Svobodná demokratická strana (FDP)
  • Spojenectví 90 - Zelení (Bündnis 90/Grünen)
  • Levice (Die Linke)
  • Pirátská strana (Piratenpartei)

2.1.4 Legislativní moc

2.1.4.1 Německý Spolkový sněm (Deutscher Bundestag)

Německý Spolkový sněm představuje jediný přímo volený orgán na federální úrovni. Ztělesňuje zákonodárnou moc lidu, je pověřen kontrolou činnosti vlády, schvaluje zákony a mezinárodní smlouvy, volí spolkového kancléře a figuruje také jako debatní fórum, v jehož rámci probíhají snahy o dosažení kompromisu. Standardní délka volebního období je čtyři roky. Početní složení Spolkového sněmu se s každými volbami proměňuje, což vyplývá z charakteru německého volebního systému. Vždy se rozděluje min. 598 mandátů, přesný počet poslanců závisí na počtu tzv. kompenzačních neboli převislých mandátů (Überhangmandate).

Právě probíhá 17. volební období Spolkového sněmu. Zasedá v něm 620 poslanců, kteří byli zvoleni ve volbách konaných 27. 9. 2009. Spolková vláda byla sestavena k 27. 10. 2009 a tvoří ji koalice CDU/CSU a FDP (celkem 330 mandátů), v opozici působí SPD, Levice a Spojenectví 90 – Zelení (celkem 290 mandátů).

Zastoupení stran:
    Frakce CDU/CSU: 237 mandátů
    Frakce SPD: 146 mandátů
    Frakce FDP: 93 mandátů
    Frakce Die LINKE: 76 mandátů
    Frakce Spojenectví 90/Zelení: 68 mandátů

Předsednictvo Spolkového sněmu:
předseda:
    Dr. Norbert Lammert (CDU/CSU)
místopředsedové:
    Gerda Hasselfeldt (CDU/CSU)
    Wolfgang Thierse (SPD)
    Katrin Göring-Eckardt (Spojenectví 90/Zelení)
    Dr. Hermann Otto Solms (FDP)
    Petra Pau (Linke)
Předsedové frakcí:
    Volker Kauder (CDU/CSU)
    Franz-Walter Steinmeier (SPD)
    Renate Künast, Jürgen Trittin (Spojenectví 90/Zelení)
    Rainer Brüderle (FDP)
    Dr. Gregor Gysi (Die Linke)

2.1.4.2 Spolková rada (Bundesrat)

Je výrazem federálního uspořádání Německa a zástupcem zájmů spolkových zemí ve federálním legislativním procesu.

Členy Spolkové rady nevolí přímo občané spolkových zemí. Stávají se jimi zástupci zemských vlád na ministerské úrovni, kteří svůj mandát získávají na základě voleb do zemských sněmů. Proto se mocenské poměry uvnitř Spolkové rady mění po každých zemských volbách. (U měst se statusem spolkové země, tj. v případě Berlína, Brém a Hamburku má příslušná exekutivní moc specifické označení „Senát”).

Ve Spolkové radě zasedá 69 členů, kteří jsou vázáni tzv. imperativním mandátem, tzn. musí hlasovat podle postoje svých zemských vlád. Spolkové země jsou ve Spolkové radě zastoupeny podle počtu obyvatelstva nejméně třemi, nejvíce šesti mandáty. Spolková země hlasuje vždy jako celek.

Rozvržení hlasů ve Spolkové radě (duben 2012):


Zdroj: www.bundesrat.de

Předsednictví Spolkové rady:
Předsednictví Spolkové rady začíná vždy 1.11. a končí 31.10. následujícího roku. Od 1. 11. 2011 je předsedou Horst Seehofer (CSU). Následuje tabulka budoucích předsednictví podle spolkových zemí:

2.1.4.3 Legislativní proces

Právem legislativní iniciativy disponuje spolková vláda, Spolkový sněm i Spolková rada. Nejčastějším předkladatelem legislativních návrhů je však spolková vláda. Navrhuje-li zákon ona či Spolková rada, postupuje se zákon ke schvalování Spolkovému sněmu teprve tehdy, kdy k němu oba orgány připojily své připomínky. Navrhuje-li zákon Spolkový sněm, není nutné žádat o připomínky Spolkovou radu, vláda se však ještě před prvním čtením vyjádřit musí.

Návrhy zákonů jsou ve Spolkovém sněmu projednávány celkem ve třech čteních. Úkolem prvního čtení je sestavit jeden nebo více výborů, které zákon detailně projednají a připraví pro další čtení. Ve druhém čtení probíhá rozprava na základě výsledků zkoumání výborů, se kterými jsou poslanci předem seznámeni. V této fázi se navrhují a přijímají pozměňující návrhy. Definitivní rozhodnutí přijímá Spolkový sněm na konci třetího čtení.

Základní zákon stanovuje, ve kterých případech je k přijetí zákona třeba souhlasu Spolkové rady. Pokud se názory Spolkového sněmu a Spolkové rady na zákon, který ke svému přijetí vyžaduje souhlasu obou těchto orgánů, liší a Spolková rada legislativní proces zablokuje, ustavuje se mezi zástupci obou institucí tzv. dohodovací výbor (Vermittlungsausschuss). Ten má pak za úkol najít kompromisní řešení.

Po schválení v Německém spolkovém sněmu je zákon zaslán příslušnému spolkovému ministerstvu, předložen spolkovému kancléři k podpisu a následně spolkovému prezidentovi k přezkoumání a podpisu. Poté zákon vstupuje v platnost zveřejněním v Spolkovém věstníku zákonů (Bundesgesetzblatt).

2.1.4.4 Volební systém pro volby do Německého Spolkového sněmu

Volební systém kombinuje prvky poměrného a většinového volebního systému a bývá někdy označován jako personalizovaný poměrný systém.

Každý volič disponuje u voleb dvěma hlasy. První hlas přiděluje konkrétnímu kandidátovi strany ve svém volebním okrsku, kandidát s nejvíce hlasy je přímo zvolený do Spolkového sněmu. Druhý hlas dává volič určité politické straně. Tyto hlasy jsou pak přepočítávány na základě poměrného systému (5% uzavírací klauzule pro zvolení strany do Spolkového sněmu) a výsledek hlasování prostřednictvím těchto hlasů určuje výsledné složení Spolkového sněmu. Pokud za některou politickou stranu nebyl do Spolkového sněmu na základě prvního hlasu zvolen dostatečný počet poslanců, jsou tito doplněni o další poslance příslušné strany tak, aby výsledné složení odpovídalo výsledkům na základě volebních hlasů pro politické strany. Pokud naopak za některou stranu bylo díky přímým hlasům zvoleno více poslanců, podrží si strana všechny přidělené mandáty. Ty, které jsou „navíc“, se označují jako převislé.

2.1.5 Exekutivní moc

2.1.5.1 Spolkový prezident (Bundespräsident)

Hlava státu je volena nepřímo na pětileté funkční období zvláštním grémiem, tzv. Spolkovým shromážděním, sestávajícím z členů Spolkového sněmu a stejného počtu volitelů zvolených na zemské úrovni. Spolkový prezident smí být jedenkrát znovu zvolen (dále též viz kapitola 2.2)

2.1.5.2 Spolková vláda (Bundesregierung)

Kabinet je tvořen 15 ministry, kterým předsedá spolkový kancléř, celkem tak vládu tvoří 16 členů. Spolkový kancléř je zodpovědný za činnost vlády jako celku a určuje hlavní linie vládní politiky. Ministři musí jednat podle základních vládních direktiv, jinak jsou ve svém resortu ale  obdařeni poměrně velkou nezávislostí, za své portfolio nesou také vlastní odpovědnost. V případných neshodách mezi ministerstvy má rozhodující slovo spolkový kancléř.

Německé vlády bývají zpravidla koaliční a vykazují poměrně velkou míru stability (složení aktuální vlády viz kap. 2.3).

2.1.5.3 Spolkový kancléř (Bundeskanzler)

V čele spolkové vlády stojí spolkový kancléř, na jehož návrh spolkový prezident jmenuje či odvolává jednotlivé ministry. Sám kancléř je volen Spolkovým sněmem, nemusí tak nutně jít o předsedy vítězné strany u voleb, a poté je jmenován spolkovým prezidentem.

Pro SRN je charakteristický způsob vyslovení nedůvěry kancléři, který vychází z negativních zkušeností Výmarské republiky: pokud Spolkový sněm vysloví většinou svých poslanců kancléři nedůvěru, musí zároveň v téže proceduře zvolit i kancléře nového. V opačném případě zůstává původní kancléř ve své funkci. Od této situace je třeba odlišit případ, kdy kancléř sám požádá Sněm o vyslovení důvěry a té se mu nedostane. Pak může spolkový prezident na návrh spolkového kancléře Spolkový sněm rozpustit a vyhlásit předčasné volby.

 

zpět na začátek

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

18. března 2012 byl prezidentem zvolen Joachim Gauck (sídlo: Schloß Bellevue, Spreeweg 1, 10577 Berlin, www.bundespraesident.de), který v čele státu nahradil předčasně odstoupivšího Christiana Wulffa. Další řádný termín volby spolkového prezidenta je v roce 2017.

Jeho pravomoci nejsou příliš silné vzhledem k faktu, že Německo je kancléřskou a parlamentní demokracií. Jmenuje členy vlády a vojenské úředníky, podepisuje smlouvy a zákony, jmenuje spolkového kancléře atd.


 

zpět na začátek

2.3. Složení vlády

2.3.1 Složení vlády:

Platné od 27.10. 2009 s určitými změnami provedenými v březnu 2011, podrobné informace k dispozici na vládním portálu www.bundesregierung.de.

2.3.2 Spolková kancléřka:

Dr. Angela Merkel (CDU/CSU) (Bundeskanzleramt: Willy-Brandt Str. 1, 10557 Berlin, www.bundeskanzlerin.de).

2.3.2 Spolkoví ministři:

Spolkový ministr hospodářství a technologie a vicekancléř
Dr. Philipp Rösler (FDP)
(Bundesministerium für Wirtschaft und Technologie, Scharnhorststr. 34-37, 10115 Berlin,Villemombler Strasse 76, 53123 Bonn, www.bmwi.bund.de/)

Spolkový ministr zahraničí
Dr. Guido Westerwelle (FDP)
(Auswärtiges Amt, Werderscher Markt 1, 10117 Berlin, www.auswaertiges-amt.de)

Spolkový ministr vnitra
Hans-Petr Friedrich (CSU)
(Bundesministerium des Inneren, Alt Moabit 101 D, 10559 Berlin, www.bmi.bund.de)

Spolková ministryně spravedlnosti
Sabine Leutheusser-Schnarrenberger (FDP)
(Bundesministerium der Justiz, Mohrenstrasse 37, 10117 Berlin, Heinemannstr. 6, 53175 Bonn, www.bmj.bund.de)

Spolkový ministr financí
Dr. Wolfgang Schäuble (CDU)
(Bundesministerium der Finanzen, Wilhelmstrasse 97, 10117 Berlin, Graurheindorfer Str. 108, 53117 Bonn, www.bundesfinanzministerium.de)

Spolkový ministr práce a sociálních věcí
Dr. Ursula von der Leyen (CDU)
(Bundesministerium für Arbeit und Soziales, Mohrenstrasse 62 10117 Berlin, Rochusstr. 1, 53123 Bonn, www.bmas.bund.de)

Spolková ministryně pro výživu, zemědělství a ochranu spotřebitele
Ilse Aigner (CSU)
(Bundesministerium für Ernährung, Landwirtschaft und Verbraucherschutz, Rochusstr.1, 53123 Bonn, Wilhelmstrasse 54, 10117 Berlin, www.verbraucherministerium.de)

Spolkový ministr obrany
Dr. Thomas de Maiziére (CDU)
(Bundesministerium der Verteidigung, Hardthöhe, 53125 Bonn, Stauffenbergstrasse 18, 10785 Berlin, www.bmvg.de)

Spolková ministryně pro rodinu, seniory, ženy a mládež
Dr. Kristina Schröder (CDU)
(Bundesministerium für Familie, Senioren, Frauen und Jugend, Taubenstrasse 42/43, Glinkastrasse 18-24, Jägerstrasse 8/9, 10117 Berlin, Rochusstrasse 8-10, 53123 Bonn, www.bmfsfj.de)

Spolkový ministr zdravotnictví
Daniel Bahr (FDP)
(Bundesministerium für Gesundheit , Am Probsthof 78a, 53123 Bonn, Wilhelmstrasse 49, 10117 Berlin, www.bmg.bund.de)

Spolkový ministr dopravy, stavebnictví a rozvoj měst
Dr. Peter Ramsauer (CSU)
(Bundesministerium für Verkehr, Bau- und Stadtentwicklung, Invalidenstrasse 44, 10115 Berlin, Robert-Schumann-Platz 1, 53175 Bonn, www.bmvbs.de)

Spolkový ministr životního prostředí, ochrany přírody a bezpečnosti reaktorů
Dr. Norbert Röttgen (CDU)
(Bundesministerium für Umwelt, Naturschutz und Reaktorsicherheit, Alexanderplatz 6, 10178 Berlin, Heinrich-v.-Stephan-Str. 1, 53175 Bonn, www.bmu.de)

Spolková ministryně pro vzdělání a výzkumu
Prof. Dr. Annette Schavan (CDU)
(Bundesministerium für Bildung und Forschung, Heinemannstr. 2, 53175 Bonn, Hannoversche Strasse 28-30, 10115 Berlin, www.bmbf.de)

Spolkový ministr pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
Dirk Niebel (FDP)
(Bundesministerium für wirtschaftliche Zusammenarbeit und Entwicklung, Friedrich-Ebert-Allee 40, 53113 Bonn, Europahaus, Stresemannstrasse 94, 10963 Berlin, www.bmz.de)

Spolkový ministr pro zvláštní úkoly, vedoucí úřadu spolkového kancléřství
Ronald Pofalla (CDU)
(Bundeskanzleramt: Willy-Brandt Str. 1, 10557 Berlin www.bundeskanzlerin.de)

 

zpět na začátek

Souhrnná teritoriální informace


Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)


Pomohla Vám informace? Ano Částečně Ne

Newsletter