Rumunsko: Ekonomická charakteristika země

• 4.1. Zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok, předpověď dalšího vývoje
• 4.2. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (HDP/obyv., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)
• 4.3. Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory
• 4.4. Stavebnictví
• 4.5. Zemědělství – vývoj, struktura
• 4.6. Služby
• 4.7. Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná)
• 4.8. Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc

4.1. Zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok, předpověď dalšího vývoje

V průběhu roku2009dolehl na rumunské hospodářství s plnou silou globální ekonomický pokles.HDP meziročně poklesl o 7,1%. Odhady mezinárodních institucí jako je MMF nebo Světová banka však byly ještě dramatičtější (propad 8-8,5% HDP).

V roce 2010 bylo možné vidět pokračování některých negativních trendů v rumunské ekonomice, na druhé straně např. v oživení pokračoval průmysl a rostl export. Také v druhém a třetím čtvrtletí mírně klesala nezaměstnanost a od počátku roku oživil zahraniční obchod. Naopak stagnovaly služby a v propadu pokračovalo stavebnictví. Meziročně poklesl obrat obchodu se spotřebním zbožím, což bylo způsobeno stagnací domácí poptávky. Rovněž povodně na přelomu června a července 2010 se negativně podepsaly na výkonu zemědělství.

Růst HDP několik let táhla zejména vnitřní spotřeba, vyživována především nárůstem úvěrů a platů. V posledním čtvrtletí roku 2008 došlo k propadu spotřeby, který pokračoval i v průběhu celého roku 2009 a 2010. Stálo za tím více příčin. Mezi nejdůležitější patří výrazné snížení objemu úvěrů a půjček, omezení přílivu remitend od rumunských občanů pracujících v zahraničí (zvl. Španělsko, Itálie), zvýšení nezaměstnanosti a omezení (resp. zastavení) investičních aktivit firem v důsledku krize. V roce 2010 došlo k oživení v některých oblastech ekonomiky, ale celkové hospodářské výsledky roku byly horší, než se předpokládalo. HDP  v prvním a třetím čtvrtletí roku 2010 kvartálně poklesl o 0,3%, resp. o 0,7%. Ve druhém a čtvrtém čtvrtletí se naopak kvartálně zvýšil o 0,3%, resp. o 0,1%. Celkově však HDP meziročně poklesl o 1,2%. Příčiny negativního vývoje zůstávají vesměs stejné jako v roce 2009 (domácnosti, firmy i stát méně utrácí a investují).

Průmyslová výroba zaznamenala v  roce 2009 oproti původním očekáváním meziroční propad o pouze 5,7% (v posledním čtvrtletí zaznamenala růst oproti 3. čtvrtletí a to 3,8%). Nejvýrazněji byl postižen metalurgický, textilní, chemický, těžařský průmysl a částečně také automobilový (dopady zmírněny díky německé šrotovací prémii). V roce 2010 si průmyslová výroba meziročně polepšila o 5,3% (o 4,1% po očištění od sezónních vlivů). Zpracovatelský průmysl vzrostl o 4,9% a výroba a distribuce elektřiny, tepla, teplé vody a plynu o 7,6%. Naopak těžební průmysl poklesl o 7%. V rámci zpracovatelského průmyslu rostla hlavně výroba vozidel a přívěsů, výroba elektrických přístrojů a produkce základních kovů. Naopak největší pokles zaznamenala výroba tabákových výrobků, strojů a vybavení, počítačové techniky. Ve stejném období se meziročně zvýšil také obrat v sektoru průmyslové výroby a to o 12% a počet nových zakázek vzrostl o celých 26,3%.

Stavební práce za rok 2009 vykázaly meziroční pokles o 12,2% (údaje očištěné od vlivu pracovních dní a sezónních vlivů) a díky razantnímu snížení cen nemovitostí a pozastavení mnoha projektů tento trend pokračoval i v roce 2010. Objem stavebních prací v tomto období meziročně poklesl o 14,4%. Stavební materiály v podstatě tento trend kopírují.

Ne úplně ideální podmínky přinesly v roce 2009 určité poklesy při sklizni některých plodin. Oproti původním negativním očekáváním z konce srpna 2009 však nakonec zemědělská produkce díky pozitivnímu vývoji v září a říjnu 2009 přispěla ke zpomalení propadu HDP. V roce 2010 (na přelomu června a července)  přinesly velké povodně také značné poklesy při sklizni některých plodin. Celkové výsledky roku potvrdily spíše pesimistická očekávání.

Deficit běžného účtu se ve srovnání s předchozími léty v roce 2009 radikálně snížil, za čímž stojí zejména výrazné snížení deficitu zahraničního obchodu (viz níže). To nastalo díky značnému propadu dovozů v důsledku oslabení domácí poptávky. Deficit běžného účtu díky tomu meziročně poklesl o 68,7% a dostal se na hodnotu 4,91 mld. EUR. V percentuálním vyjádření ve vztahu k HDP pak dosáhl hodnoty 4,5% (oproti 12,3% HDP v roce 2008). V roce 2010 opět došlo k mírnému nárůstu deficitu běžného účtu na úroveň 5,16 mld. EUR. V percentuálním vyjádření ve vztahu k HDP představuje tato suma 4,2%. Za nárůstem deficitu stojí zejména zhoršená bilance služeb (doprava a turistika) a také snížení běžných transferů vlády a soukromého sektoru. Naopak deficit zahraničního obchodu se zbožím se meziročně snížil (viz dále).

Dlouhodobým trendem rumunské obchodní bilance byl až do roku 2008 výrazný deficit zahraničního obchodu, který patřil k hlavním příčinám negativní platební bilance běžného účtu. Za rok 2007 vykázal deficit nárůst o 45% oproti roku 2006 a činil přibližně 21,7 mld. EUR. Trend růstu deficitu pokračoval i v roce 2008, kdy deficit dosáhl výše 22,7 mld. EUR, což představuje sice nárůst oproti předchozímu roku, ale jen o pouhých 4,3%. V roce 2008 vzrostl export o 13,8% v EURO (25,2% v Lei) a import o 9,8% v EURO (20,7% v Lei). V roce 2009 bylo možné zaznamenat zásadní snížení deficitu zahraničního obchodu. Meziročně pokles export o 13,7% a import dokonce o 32%. Deficit dosáhl hodnoty 9,9 mld. EUR a jeho podíl vyjádřeno v % HDP klesl z 13,6% v roce 2008 na 5,9% v roce 2009. Zahraniční obchod v posledním období (vývozy od listopadu 2009 a dovozy od ledna 2010) vykazuje meziroční růst. V roce 2010 vývozy vzrostly meziročně o 28,1% a dovozy o 19,9%. Deficit zahraničního obchodu v tomto období dosáhl výše 9,5 mld. EUR (export FOB, import CIF)

Ve vývozu tvořilo podle oficiálních statistik hlavních 6 položek cca 76% a byly to tyto skupiny (kombinovaná nomenklatura): XVI - Stroje a strojní zařízení, elektrické a zvukové přístroje (24,1%); XI – Textilie a textilní výrobky (10,5%); XV - Hutní výrobky (14,6%); XVII – Dopravní prostředky (12,4%); V - Minerální a nerostné produkty (9,3%).

Dovozům vládly (dle předchozí klasifikace) následující skupiny, které tvořily 76% dovozu: XVI - Stroje a strojní zařízení (24%), XVII – Dopravní prostředky (12,4%), VI – Chemické a návazné výrobky (8,4%),  V - Minerální a nerostné produkty (13,8%), XV - Hutní výrobky (11,3%), XI – Textilie a textilní výrobky (6,1%).

V dalším období bude deficit buďto dále klesat nebo stagnovat v závislosti na oživení v EU, odkud pochází 74% rumunského dovozu a kam směřuje 75% vývozu.

Inflace v říjnu 2009 klesla na 4,3%. Nicméně v listopadu vzrostla meziročně na 4,65% a v prosinci na 4,74%. Za zvýšením stály zejména služby a průmyslové zboží. Další zvýšení cen se podle očekávání dostavilo v lednu 2010 v souvislosti se zvýšením spotřebních daní. Inflace oproti prosinci 2009 vzrostla o 1,86% a meziročně o 5,2%. V únoru a březnu 2010 dále lehce rostla (o 0,2%), meziročně však opět klesala (4,5%, resp. 4,2%). V dubnu opět meziročně stoupla na 4,28% a v květnu na 4,42%. V červnu klesla 4,38%. Od 1.7.2010 se zvýšila základní sazba daně z přidané hodnoty z 19% na 24%, což vedlo ke skokovému zvýšení inflace. V srpnu a v zářívzrostla meziročně o 7,77% a na konci roku dosáhla dokonce 7,96%. Rumunská národní banka v rámci svých snah o korekci inflace a zpomalení domácí poptávky zvýšila základní úrokovou sazbu v roce 2008 šestkrát až na 10,25%, nicméně s klesající inflací ji od února 2009 postupně snižovala až na současných 6,25%.

Specifickou úlohu má v souvislosti s inflací kurs měny. V červenci 2007 došlo po dlouhé době k oslabení měny a kurs se na konci roku 2007 pohyboval kolem 3,6 RON/EUR. Od počátku roku 2008 RON dále pokračoval v mírném oslabování a na podzim se ustálil mezi cca. 3,55 a 3,75  RON/EUR. V zimě však nastal další propad a prolomení hranice 4 RON/EUR. V lednu 2009 pak přišel další pokles až k 4,3 RON/EUR. V prvním pololetí roku 2009 RON spíše kolísal mezi 4,15-4,3 RON/EUR. V současné době  se jeho kurz pohybuje 4,3 RON/EUR Určitý pozitivní vliv na volatilitu kurzu měla půjčka od MMF a dalších mezinárodních institucí.

Státní rozpočet na rok 2009byl schválen až únoru 2009 se schodkem 3,2% HDP za předpokladu růstu HDP o 2,5%, inflaci 5% a směnného kurzu 4 Lei/EURO. Již při jeho schvalování však bylo zřejmé, že čísla, na kterých byl rozpočet postaven, nejsou úplně realistická. V souvislosti s jednáním rumunské vlády s MMF, EK a dalšími institucemi o půjčce došlo v dubnu k první změně rozpočtu. Odhadovaný deficit se zvýšil na 4,6% HDP. V srpnu došlo se zhoršující se ekonomickou situací k dalšímu přehodnocení. Po dohodě s MMF byl rozpočet upraven a schodek mohl dosáhnout až 7,3% HDP. Nakonec činil deficit státního rozpočtu 7,4% HDP. Rozpočetna rok2010 byl schválen také se zpožděním v lednu 2010 a byl postaven na předpokladu růstu HDP 1,3%, schodku 5,9% HDP a průměrném kurzu 4,25 RON/EUR. V průběhu 2. čtvrtletí2010 však byly se zhoršujícími se výsledky RO ekonomiky v rámci jednání s MMF revidovány jak předpoklady růstu (z 1,3% na 0%, resp. -0,5% HDP), tak odhad schodku (z 5,9% na 6,8% HDP). HDP však za první pololetí meziročně pokleslo o 1,5% a Rumunsko doslova zápasí o to, aby splnilo podmínky revidované dohody s MMF a udrželo deficit rozpočtu v dohodnutých mezích. Za rok 2010 dosáhl nakonec deficit rozpočtu výše 6,51% HDP. Rumunsko však rezignovalo na

RO v době před hospodářským poklesem dlouhodobě vykazovalo snižování nezaměstnanosti (poslední údaje hovoří dokonce o 4%). Nicméně za těmito čísly je třeba vidět také velkou migraci rumunských občanů za prací do ciziny (více než 2 mil.) a to, že mnoho dalších lidí statistika vůbec nepodchycuje (např. lidi pracující načerno nebo lidi žijící na venkově, kteří jsou velmi často samozásobiteli). Obdobně jako v jiných zemích se však v RO projevila recese také zvyšováním počtu nezaměstnaných. V průběhu roku 2009 nezaměstnanost konstantně rostla, na konci prvního pololetí činila 6 %, na konci října dosáhla 7,1% a v prosinci 7,8%. V prvním čtvrtletí 2010dále rostla (v lednu 8,1%, v únoru 8,3%, v březnu 8,36%). V druhém čtvrtletí 2010 se míra nezaměstnanosti naopak mírně snižovala a ve stejném trendu pokračovala i ve třetím a čtvrtém čtvrtletí 2010 (červenec 7,43%, září 7,35%, prosinec 6,87%).

Rumunsko v posledních letech zaznamenává významný příliv zahraničních investic, které v roce 2007 dosáhly 7 mld. EUR, což pokrylo zhruba 42% deficitu běžného účtu obchodní bilance. Za rok 2008 dosáhly 9mld. EUR. V roce 2009 dosáhly pouze 3,5 mld. EUR, což ani zdaleka nenaplnilo původní očekávání (4-4,5 mld. EUR). V roce 2010 dosáhly PZI objemu 2,6 mld. EUR, což představuje další pokles. V tomto případě o 30% oproti roku 2009.

Významnou roli hrají též transfery finančních prostředků od více než 2 mil. rumunských občanů pracujících v zahraničí, přičemž podle údajů BNR v roce 2007 dosáhly 4,77 mld. EUR. S postupujícím zpomalováním ekonomik západní Evropy však začal klesat počet Rumunů zasílajících vydělané prostředky. V roce 2008 se přesto zvýšil objem zaslaných prostředků na 4,81 mld. EUR. V roce 2009 se již nicméně snížil k důsledku ekonomického poklesu na 2,85mld. EUR.

Pro zájemce o bližší informace jsou uvedené ukazatele k dispozici na oficiálním webu Národního statistického úřadu (Institutul national de statistică, bohužel převážně pouze v rumunštině) www.insse.ro .

zpět na začátek

4.2. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (HDP/obyv., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)

Základní makroekonomické údaje RUMUNSKO - srovnání 2005 - 2010

* Export FOB/Import FOB

** středně a dlouhodobý

Zdroj: Rumunský statistický úřad, Rumunská národní banka

Podíl odvětví na tvorbě HDP

V roce 2010 byly podíly jednotlivých odvětví na tvorbě HDP následující - služby 50,1%, průmysl (včetně výroby energie) 23,8%, stavebnictví 9,8%, zemědělství (spolu s rybolovem a  lesnictvím) 6,3%. Do roku 2009 bylo možné sledovat trvalý (byť pozvolný) růst podílu služeb i stavebnictví. Poslední dva roky však díky ekonomickému poklesu a hlavně propadu stavebnictví posílil průmysl. Dlouhodobě naopak oslabuje zemědělství i přes velký potenciál, který Rumunsko v této oblasti má.

Hodnocení MMF a dalších subjektů

Zvláštní pozornost si zaslouží fakt, že v důsledku finanční krize a hospodářského oslabení uzavřela rumunská vláda v roce 2009 Dohody s MMF a dalšími mezinárodními finančními institucemi o půjčce, jejíž hlavní kontury jsou následující. Rumunsko si půjčilo 19,95 mld. EUR, z toho od MMF 12,95 mld. EUR., od EK 5 mld. EUR, od Světové banky 1 mld. EUR a od EBRD také 1 mld. EU.

Mezi hlavní problémy rumunské ekonomiky podle MMF, EK a dalších nadále patří:

- Neoprávněný a produktivitě práce neodpovídající nárůst mezd ve veřejném sektoru, který se vláda rozhodla řešit razantním snížením a vytvořením jednotného systému mezd pro státní zaměstnance (v současnosti přes dvacet různých zákonů pro různé skupiny státních zaměstnanců). Nehledě na zavedení jednotného systému vláda od 1.7.2010 všem státním zaměstnancům snížila mzdy o paušálně o 25%.

- Časté úpravy daňového zákona sice mohou zvýšit příjmy, ale vnesly do podnikatelské obce zmatek a nejistotu. Poslední „perlou“ z dílny rumunské vlády je zvýšení základní sazby DPH z 19 na 24% od 1.7.2010, přičemž od oznámení změny po její realizaci uběhly pouhé čtyři dny.

- Strukturální reformy. Zaznamenaly určitý pokrok, ale stále nejsou dostatečné. Mezi nejdůležitější patří reforma penzijního systému. Nový systém výpočtu penzí (včetně eliminace speciálních penzí) začal platit od 1.1.2011. Na reálné efekty pro státní rozpočet však bude třeba počkat.

- Úpravy pracovního zákoníku nejsou v souladu s vytvořením pružného a konkurenceschopného pracovního trhu a dále snižuje šanci rumunských firem uspět na unijním a dalších trzích. Vláda sice slibuje změny, ale zatím s nimi do parlamentu nepřišla.

- V reformě soudnictví došlo jen k malému pokroku a stále přetrvávají problémy korupce a v reformě veřejné správy. Poslední zprávy Evropské komise k tzv. Mechanismu spolupráce a verifikace (CVM) k Rumunsku značně kritické.

zpět na začátek

4.3. Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory

Úvod, historie

Průmysl předválečného Rumunska se vyznačoval nízkou úrovní. Zahrnoval víceméně jen těžbu ropy, uhlí a plynu, výrobu elektrické energie, papíru, cementu, některých textilních surovin a tkanin. Poválečná industrializace země se soustředila na budování hutnictví, těžkého průmyslu, strojírenství, elektrotechnického průmyslu a dopravních prostředků. Kapacitně byly závody předimenzovány. Opomenuta byla výstavba spotřebního průmyslu. Většina podniků, které se svou koncepcí a velikostí zakládaly na autonomních a megalomanských kriteriích, jakož i na centralismu, neodpovídala ani požadavkům mezinárodního trhu 70. a 80. let (v rámci trhu RVHP), natož aby mohly být funkční a ziskové na konci let 90 či v novém tisíciletí. O většinu závodů, hlavně chemického, hutnického a strojírenského charakteru, neměl zahraniční kapitál zájem a tak jejich provoz byl donedávna často dotován ze státního rozpočtu.

Regionální aspekty

Specifickým momentem, ale z pohledu analogických zkušeností jiných zemí zase ne tak neobvyklým, je velká nevyváženost rozdělení průmyslu (a infrastruktury) v jednotlivých regionech. Toto rozdělení je dáno do značné míry historickým vývojem a hodně souvisí i s národnostním a dalším členěním, které se vytvářelo zejména v průběhu druhé poloviny minulého století, kdy postupně vznikly oblasti převážně průmyslové anebo naopak agrární. Můžeme tak rozdělit zemi na několik oblastí, kde z hlediska průmyslu, infrastruktury a životní úrovně vůbec, je na tom nejlépe většina žup Sedmihradska (které patřilo převážně pod Rakousko-Uhersko), větší část Maramureše, tedy severozápad při hranicích s Maďarskem a Ukrajinou, dále Bukurešť a okolí, včetně několika petrochemických oblastí jako Ploješť, Pitešť, dále Krajova a Jasy a konečně oblast černomořského přístavu Konstanca. Jako naopak vyloženě chudé, málo nebo nepravidelně osídlené a převážně agrární, případně maximálně s již dosluhujícím důlním nebo jiným zastaralým průmyslem, lze charakterizovat některé oblasti jihozápadu a Podunají, části severu či severovýchodu (na hranicích s Ukrajinou a Moldavskem). Pokud tedy má někdo zájem na podnikání v Rumunsku, měl by si být vědom těchto souvislostí při výběru regionu. Na druhou stranu jsou některé tyto relativně zaostalé regiony zase podporovány vládou a lépe dosáhnou na regionální fondy EU. Bývají též pružnější a ochotnější ke spolupráci a ochotné poskytnout výhodnější podmínky pro založení firmy a pro další podnikání.

V posledních letech velmi výrazně vzrostly investice do průmyslu a přestože jejich celkový úhrn ani zdaleka neodpovídá potřebám a potenciálu ekonomiky, přeci jen určité obory jako výroba automobilů a jejich návazní subdodavatelé, chemický průmysl a petrochemie, výroba elektrokomponentů a kabelů, plastů a plastových výrobků, spotřební průmysl zaměřený na dřevo a kůže, některé potravinářské obory, obaly a sklo, dosáhly na zahraniční investice a do jisté míry nastartovaly proces potřebné modernizace. Přesto je průmysl nadále podkapitalizovaný a technicky zastaralý, takže rumunští podnikatelé mají nadále eminetní zájem o zahraniční partnery, kteří by přinesli kapitál. Ke konci roku 2006 byla drtivá většina klíčových podniků již prodána, přesto v některých případech došlo ke zvrácení procesu, ať již vinou investora nebo ne vždy transparentního postupu rumunských subjektů. Jedná se například o TRACTORUL BRAŠOV nebo ARO CAMPULUNG, kde došlo k řízené či dobrovolné likvidaci. Úspěšně proběhla privatizace například v podnicích ROMAN SA BRAŠOV, INDUSTRIA SARMEI TURDA a PETROTUB SA a v drtivé většině mají největší firmy již svého (zpravidla zahraničního) vlastníka.

Disponibilní podniky, které lze privatizovat nebo odkoupit v nich podíly jsou v portfoliu agentury AVAS www.avas.ro .

Priority rozvoje rumunského hospodářství se postupně mění a nestačí se již zaměřovat pouze na zajištění základních potřeb rumunské populace, ale i na vybudování konkurenceschopné ekonomiky a tedy vybudování moderních provozů, které budou schopny sledovat a absorbovat moderní trendy marketingu, IT, služeb apod.

Potřeby se rychle a výrazně diferencují a situace leckdy připomíná naší ekonomiku zhruba před pěti až deseti lety, ale zároveň se znalostmi a technikami dneška.

Alfou a omegou rozvoje hospodářství samozřejmě zůstávají tři základní stavební kameny - zejména rozvoj a modernizace infrastruktury, služeb a zemědělství. První dva jmenované obory sice zaznamenávají značný rozvoj, ale kromě omezení finančními možnostmi je brzdí i celá řada dalších problémů, především korupce a byrokracie. Rozvoji infrastruktury je věnována mimořádná pozornost a nastartována byla celá řada projektů. Bohužel jejich realizace je velmi pomalá (nedostatek financí, politické tlaky). Potřeba kvalitních a cenově rozumných služeb je zároveň velkou šancí pro investory a podnikatele, neboť zejména služby bohužel v mnoha oblastech země (zejména odlehlých) a oborech buď nejsou (vůbec se ještě nezačaly nabízet) anebo jsou nekvalitní (polovičaté) a přitom často nepřiměřeně předražené. Tento moment, kdy se cizinec (ale často i tuzemec) stává obětí “zlatokopeckého” přístupu poskytovatelů služeb zejména v turistice, pohostinství a cestovním ruchu vůbec, je v příkrém rozporu s proklamovanou snahou vlády pozdvihnout úroveň služeb a přilákat turisty (zejména zahraniční) do mnoha přírodně nesporně velmi zajímavých a atraktivních lokalit.

Nutná je i přeměna zemědělství jak po technické, organizační a obchodní stránce, tak i jeho restrukturalizace ve smyslu přesunu “uměle zaměstnaných” do dalších oborů (zejména služeb). V zásadě „od píky“ se musí vybudovat ten úplně nejzákladnější sběr a distribuce surovin ke zpracovatelům v mnoha oblastech Rumunska, nemluvě o dodání konečnému spotřebiteli. Zde se rovněž skýtají nemalé možnosti pro naše podnikatele, ovšem v tomto případě se jedná o úkol velmi složitý a finančně a časově velmi náročný.

V oblasti hutnictví, kterou do značné míry ovládá firma MITTAL, jsou české firmy poměrně aktivní a ve vývozu hutnických (a podobně i strojírenských) položek se jim, podle dostupných informací, daří.

Chemický průmysl je rovněž v obtížné situaci a nutná restrukturalizace ho samozřejmě nemine, ale je zde v každém případě lepší perspektiva zejména v oborech spojených se zpracováním ropy a ropných derivátů. Po privatizaci 51% petrochemického gigantu PETROM rakouskou OMV došlo k další významné změně na rumunském trhu a to k prodeji firmy ROMPETROL kazašskému státnímu podniku KazMunaiGaz. Dašími hráči na trhu jsou např. Lukoil nebo rumunská společnost RAFO.

Elektrotechnika a elektronika, které zde v minulých desetiletích neměly příliš na růžích ustláno, jsou naopak jedny z velmi perspektivních oborů rumunské ekonomiky. Je to dáno i systémem výchovy, kde mnozí mladí rumunští odborníci (zejména software a obory s vysokou přidanou hodnotou) se začínají prosazovat i u mezinárodních firem v Rumunsku a ve světě. Předpokladem takto zesíleného dopadu je samozřejmě aby tito odborníci zůstali alespoň zčásti v rumunské ekonomice. Podle údajů z roku 2008 je Rumunsko na třetím až čtvrtém místě v počtu vychovaných softwarových odborníků na světě.

Průmyslová výroba v roce 2009 se oproti roku 2008 propadla  o 5,7%. Nejvíce se na tom podepsal celkově zpracovatelský průmysl (hlavně zpracování základních kovů, nekovových minerálů, oděvní průmysl a výroba počítačů, elektronického a optického zboží) a těžba a dobývání nerostů. Růst vykázaly v rámci zpracovatelského průmyslu dřevozpracující průmysl, výroba elektrických přístrojů a výroba zboží zpřírodních vláken. Rostla také výroba motorových vozidel a přívěsů a tiskařský průmysl.

Rozvoj hospodářství a tedy výroby je stále velmi diferencovaný. Určitou negativní roli hraje i nerovnoměrně rozvinutá infrastruktura, s tím související rozdíly v regionech.

Souhrn a závěr: Průmyslová produkce zaznamenává růst a obnova probíhá čím dál rychleji, takže je zde určitěvelký prostor pro české firmy, zejména pokud umějí kombinovat ve spolupráci s místními subjekty vhodné způsoby financováníjako jsou leasingy a splátkové prodeje, franšízy apod. Účast českých firem na jeho obnově a modernizaci je nezbytná a žádoucí, neboť za několik málo let budou již všechny karty rozdány a nebude příliš co nabízet (tento stav pociťují mnohé české subjekty již dnes).

Údaje o průmyslu a dalších odvětvích lze najít buď na webových stránkách statistického úřadu anebo ministerstva hospodářství, obchodu a podnikatelského prostředí: www.insse.ro nebo www.minind.ro .

zpět na začátek

4.4. Stavebnictví

Stavebnictví zaznamenalo v roce 2006 průměrný růst ve výši 18,8 % a v roce 2007 se stalo jedním z hlavních motorů hospodářského růstu. Rumunsko se s růstem 33,6% dokonce dostalo na první místo v EU. V prvních třech čtvrtletích roku 2008 zaznamenalo růst 33,2 %. Největší dynamiku zaznamenala neresidenční výstavba s růstem 35,7%. Inženýrská výstavba pak vzrostla o 31,7% a rezidenční výstavba o 34,7%. Jak je uvedeno výše, ve 4Q roku 2008 nastala změna trendu a stavebnictví zaznamenalo značný pokles. Díky omezení financování ze strany bank byly stavební firmy některé projekty zastavit a revidovat své plány do budoucna. Přesto i ve 4Q 2008 patřilo stavebnictví k jednomu z tahounů ekonomiky. Stavební práce v roce 2009 vykázaly meziroční propad o 12,2% (údaje očištěné od vlivu pracovních dní a sezónních vlivů) a díky razantnímu snížení cen nemovitostí a pozastavení mnoha projektů bude tento trend zřejmě pokračovat. V roce 2010 pokračoval propad stavebnictví.  Obor zaznamenal meziroční pokles o 14,4%.

V návaznosti na tento vývoj nastal určitý útlum i na trhu se stavebními materiály a stroji. Nicméně jsou v Rumunsku již etablovány některé české firmy jako STOMIX nebo GUNNEX. 

Údaje o stavebnictví lze najít opět buď na webových stránkách statistického úřadu www.insse.ro, ministerstva dopravy www.mt.ro nebo ministerstva rozvoje, veřejných prací a bydlení www.mdlpl.ro 

 Pořadí firem ve stavebnictví RO – developeři - dle obratu:

Zdroj: www.zf.ro (říjen 2011)

Pořadí firem ve stavebnictví RO – distribuce materiálu a kutilství – dle obratu:

Zdroj: www.zf.ro (říjen 2011)

Pořadí firem ve stavebnictví RO – výrobci stavebního materiálu (cement apod.)-dle obratu:  

Zdroj: www.zf.ro (říjen 2011)

Pořadí firem ve stavebnictví RO – barvy a laky – dle obratu:

Zdroj: www.zf.ro (říjen 2011)

zpět na začátek

4.5. Zemědělství – vývoj, struktura

Úvod – Zemědělství, lesnictví a rybolov zaznamenalo v roce 2007 znovu stagnaci (také díky katastrofálnímu suchu), nicméně v roce 2008 nedošlo k tak výrazným výkyvům počasí a zemědělství se velmi pozitivně podepsalo jak na růstu HDP v 2. a 3. kvartále, tak i na celkovém růstu HDP v minulém roce. Rok 2009 bohužel opět přinesl horší podmínky. Přesto však zamědělství v tomto roce jako jediné nezatížilo záporně HDP.

 Podíl zemědělství na HDP se konstantně snižuje, i když v roce díky propadu průmyslové výroby a poklesu stavebnictví se podíl dočasně zvýšil. Zemědělství se tradičně zaměřuje na rostlinnou výrobu, hlavně obilniny včetně kukuřice. Dále se pěstuje cukrová řepa, slunečnice, sojové boby, brambory, ovoce, vinná réva, konopí a len, které dohromady tvoří cca. 65% celkové zemědělské produkce.

Z historie rumunského zemědělství:

Státní zemědělský sektor prošel v minulosti různými reorganizacemi. Do roku 1945 existovalo 281 státních farem o rozloze 243 tis. ha, které se nacházely na bývalých farmách Ministerstva zemědělství, na panstvích, k nimž bylo připočteno 150 tis. ha korunních statků, a panstvích statkářů, vyvlastněných na základě zemědělské reformy v roce 1945.

V období 1945 - 1948 počet těchto jednotek vzrostl na 363 a jejich rozloha se rozrostla na 715 tis. ha. Tyto jednotky spadaly pod zemědělskou, zootechnickou, průmyslovou a mechanizační správu. V roce 1948 byla vytvořena Státní zemědělská hospodářství v počtu 560 jednotek, které do konce roku 1967 představovaly pozemkový majetek o rozloze 2141 tis. ha, z toho 1680 tis. ha zabírala orná půda. Pro zajímavost uvádíme, že rozšíření zemědělských ploch Státních zemědělských hospodářství v tomto období představovalo např. 534 tis. ha pozemků, které byly zjištěny dodatečně provedenou evidencí.

Na základě pozemkové evidence z roku 1959 (dekret č. 281/59) bylo zjištěno dalších 250 tis. ha pozemků. Podle dekretu č. 115/59 se evidovalo 300 tis. ha pozemků, které přesahovaly možnosti jejich obdělání některými sociálními kategoriemi zemědělců.

Státní zemědělská hospodářství fungovala v této podobě až do roku 1967, kdy se změnil jejich název na Státní zemědělské podniky (IAS). V roce 1989 působilo 538 podniků o rozloze 2 289 tis. ha zemědělské půdy, z toho 1 811 tis. ha zaujímala orná půda. Na základě zákona č. 15/1990 bylo všech 538 státních zemědělských podniků přeměněno na zemědělské obchodní akciové společnosti. Z tohoto počtu bylo 471 společností zaměřeno na rostlinnou výrobu a 93 na živočišnou výrobu.

Zemědělská a lesnická akademie věd v roce 1990 disponovala s 151 tis. ha pozemků výzkumných a výrobních podniků. Po aplikaci zákona č. 18/1991 a zřízení pozemkového fondu zůstalo z této rozlohy 91 014 tis. ha ve veřejném státním vlastnictví s výjimkou pozemků vrácených subjektům, kteří se stali akcionáři na základě čl. 36 zákona č. 18/1991.

Aktuální stav zemědělství

Zemědělský sektor se i přes některá zlepšení způsobená vstupem cizího kapitálu (v současnosti, tj. v roce 2010 činí podíl zahraničních vlastníků půdy v RO asi 4%, nejvíce do půdy investují dánské firmy) vyznačuje třemi základními rysy - je velmi roztříštěný, technicky velmi špatně vybavený (a finančně velmi poddimenzovaný) a velmi neefektivní (slabá produktivita a značné problémy v prvotní fázi zpracování a v distribuci). Rumunské zemědělství čeká mnoho neodkladných změn zejména pro jeho zefektivnění. Rumunské zemědělství se dá charakterizovat jako stále typicky rozvojové se specifickými balkánskými a i ještě některými přetrvávajícími socialistickými extenzivními prvky. V poslední době sice zlepšuje svou výkonnost, ale zatím poměrně pomalu a ve velké míře díky různým finančním nevratným asistencím a subvencím. Podle údajů zastoupení EK v Bukurešti v zemědělství 99,5% farmářů obdělává 53,5% zemědělské půdy (obvykle kolem výměry 1,5 ha na zemědělskou usedlost), 46,5% zemědělské půdy obhospodařuje zbývajících 0,5% farem. Jinými slovy 50 největších zemědělských podniků obhospodařuje cca. 4% orné půdy (kolem 400.000 ha). Roztříštěnost je nejvyšší v EU. Momentálně zhruba polovina obyvatelstva bydlí a žije na venkově a farmy jim zajišťují prostředky pouze minimum na přežití.

Jedinou světlou výjimku představuje vinařství, kde přibylo 40.000 ha (převážně hybridní odrůdy). Několik společností bylo zprivatizováno (např. Halewood, Vinarte) a přispělo ke zvýšení kvality a úrovně trhu. Přestože i zde jsou stále značné rezervy zejména v udržení kvality (jak výrobně tak následného skladování) a stále většinou i v balení a v kultuře prezentace vína vůbec, je nezvratným faktem, že vinařství v Rumunsku je na vzestupu. O tom svědčí i stoupající množství ocenění na výstavách a zvyšující se počet přiřazovaných denominací D.O.C. a D.O.C.G. (kontrolovaný původ a kontrolovaný původ se zárukou).

Co se týče živočišné výroby i zde je situace poměrně neveselá. Snížení stavů živých zvířat poškodilo jak výrobu tak i reprodukci a je velkým problémem zejména do budoucna. Odsouvaná privatizace, liberalizace dovozu, udržovaná kontrola cen vládními subjekty ve spojení s vlastním špatným řízením firem, malou orientací na vývoz a nedostatečnou kontrolou a podporou kvality vůbec byly hlavní příčinou mnoha bankrotů v této oblasti.

Rumunsko - hrubá mzda v sektoru zemědělství – duben 2011  

Zdroj: www. fin.ro                                                Kurs (srpen 2011: 1 EUR = 4,25 Lei)

Vážným problémem rumunského zemědělství nadále zůstává pomalá restrukturalizace a zajištění návaznosti prvovýroby na potravinářství, které nyní s výjimkou obilí (což ale neplatilo vzhledem k extrémně suchému počasí v roce 2007) převážně zpracovává suroviny z dovozu (dokonce i mléko, například z HU, SUI, AT či IT). Zde je nezbytný přísun zahraničního kapitálu, včetně českého. Kromě zmíněných problémů též v některých regionech distribuce jako taková prakticky neexistuje, jelikož nebyla vybudována odpovídající infrastruktura a není často ani dostatek regionálních zpracovatelů. Vláda se bude muset též zabývat sociálními důsledky restrukturalizace.

Ekonomickou analýzu rumunského zemědělství, kterou provedla banka BCR v roce 2008, lze nalézt také na http://rbd.doingbusiness.ro/en/2008/september/latest-articles/all/102-romanian-agriculture-potential-vs-reality.html.

V koncem září 2009 vydala banka BCR další zprávu o stavu rumunského zemědělství, která se v podstatě shoduje s informacemi uvedenými výše. Vedle zahraničních investic jako další (jediné další) východisko z tíživé situace vidí evropské strukturální fondy. Lze však těžko očekávat, že malí farmáři budou schopni ve větší míře čerpat jiné prostředky než přímé dotace. Shrnutí zprávy viz. http://rbd.doingbusiness.ro/en/latest-articles/1/227-agriculture-report-strengths-opportunities-survival.html.

Českým zástupcem na poli rumunského zemědělství je firma Agrodružstvo Jevišovice, které se prostřednictvím dvou rumunských dceřinných firem věnuje rostlinné výrobě v západním Rumunsku u hranic s HU. V potravinářství na rumunský trh pronikla např. firma Hamé a v oblasti destilátů společnost R.Jelínek.  Velmi aktivní je na zdejším trhu také firma MACH (drůbež).

Údaje o zemědělství a dalších odvětvích lze najít buď na webových stránkách statistického úřadu www.insse.ro nebo ministerstva zemědělství a rozvoje venkova  www.madr.ro.

zpět na začátek

4.6. Služby

Služby představují sektor, který je na rumunském trhu v mnoha oblastech stále nepokrytý nebo jen velmi málo, ačkoliv v posledních letech vykazuje velmi slušnou dynamiku a vysoký podíl na tvorbě HDP (kolem 50%). Rozhodně je jedním z nejperspektivnějších oborů pro české investice. Má však řadu problémů už ve své samotné podstatě, neboť především chybí kultura poskytování těchto služeb a sporná je i poskytovaná kvalita vůči nabízené ceně. Počínaje službami v cestovním ruchu přes služby komunálního charakteru a konče poskytováním nejrůznějších technických služeb podle kupní síly a společenského rozvrstvení zákazníků znamená rumunský trh se službami na jedné straně stále velkou příležitost k jeho obsazení. Na druhé straně předpokládá silné kapitálové zázemí a poměrně dlouhou návratnost investic, což vyplývá ze stále poměrně nízkého stupně tržního prostředí v Rumunsku a variabilní kupní síly rumunského obyvatelstva (v závislosti na regionu). Že je tento trh například pro obchod velmi perspektivní dokazuje zvýšená aktivita řady nadnárodních společností.

Řetězce:

Počty prodejen řetězců v RO:

Zdroj: www.zf.ro

Přítomny jsou např. maloobchodní řetězce Carrefour, Cora, Auchan, Metro, Selgros a Kaufland. Na trh vstoupil i Spar, Penny Market a Plus. Pozadu nezůstávají ani zahraniční finanční instituce (velké bankovní a pojišťovací domy) nebo poskytovatelé nebankovních služeb.   

Přehled nákupních center – Rumunsko:

Zdroj: zf.ro

zpět na začátek

4.7. Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná)

Infrastruktura přes značnou dynamiku a velký objem peněz jí procházející, stále zaostává za evropským standardem. To se týká zejména silniční a dálniční sítě (existuje cca. 300 km dálnic), mostů (například k dnešnímu dni přes rumunskou hranici Dunaje vede pouze jeden most a hráz přehrady!) a tunelů, ale i železnic a vodních cest. Přes četné probíhající nové projekty a rekonstrukce je nových, kvalitních a moderních komunikací stále velký nedostatek. Situace je složitá i v oblasti železnic. Značný pokrok pak zaznamenaly telekomunikace, ale i zde je ještě stále velký prostor pro působení našich firem.

Pozn. Co se týče infrastrukturních projektů v Rumunsku obecně, lze konstatovat, že situace je značně závislá na politické situaci v zemi a v regionech. Politická nestabilita a s ní spojené personální změny ve státních podnicích vedou často k odsouvání tendrů a oddalování realizace projektů, které Rumunsko zoufale potřebuje.

4.7.1 Doprava

Železniční doprava je provozována na sítí 11 077 km tratí, z nichž 20 % je dvoukolejných a 35,8 % je elektrifikováno. Tato síť je pokryta 1 070 železničními stanicemi. Železniční park má k dispozici 2027 dieselových a 1020 elektrických lokomotiv.

Program železniční dopravy na období let 2001 – 2010

Probíhající projekty:

- Modernizace tratí na úseku koridoru IV: Bukurešť-Ploješť-Campina-Brašov - Bukurešť-Konstanca;

- Rekonstrukce infrastruktury na trati Arad-Brašov;

- Pokračování v pracích na tratích Rm. Valcea-Valcele, Berbesti-Alunu, Harlau- Flamanzi, Saueni-Darabani;

- Údržba železniční infrastruktury v zóně Železná Vrata;

- Modernizace trati Curtici-Arad-Alba Iulia-Medias-Brašov;

- Obnova a modernizace metra v Bukurešti;

- Rozšíření metra v Bukurešti na úseku Taberei - Pantelimon.

V rámci tohoto programu je dále zahrnut „Program propojení systému železniční dopravy s evropskými železničními sítěmi (koridory)“.

Projekty:

- Obnova a vybavení průmyslového odvětví na výrobu lokomotiv ve spolupráci s renomovanými zahraničními firmami;

- Modernizace stovek nákladních vagónů a vagónů pro osobní přepravu;

- Vybavení osobní železničními dopravy rámy a motory;

- Instalace počítačového systému pro prodej jízdenek a rezervaci místenek;

- Modernizace vlaků metra a vybavení novými rámy.

Silniční síť tvoří celkem 80983 km silnic (údaje z roku 2007).

Program silniční dopravy

Prioritní projekty:

- Vybudování koridoru IV Bucureşti-Piteşt-Râmnicu Vâlcea-Sibiu-Deva-Arad-Nădlac;

- Vybudování transkarpatské dálnice Bucureşti-Braşov-Târgu Mureş-Cluj-Oradea- Borş;

- Dobudování dálnice Bucureşti-Constanţa (aktuálně jsou hotovy zhruba 3/4)

Probíhající projekty:

- Zjednodušení systému silničních sazeb;

- Obnova státních silničních sítí a evropských tahů;

- Dokončení obnovy státních silnic v etapě II. o délce 694 km;

- Dokončení obnovy státních silnic v etapě III. o délce 334 km;

- Zahájení obnovy státních silnic v etapě IV. o délce 732 km:

Cluj-Dej-Bistrita-Câmpulung Moldovenesc, Petroşani-Simeria, Lugoj-Timişoara, Craiova-Turnu-Severin-Lugoj a obchvatů Timişoara a Craiova;

- Projekt obnovy dálnice DN 1A a rozšíření obchvatu Plojeşti na čtyři silniční pruhy;

- Obchvaty okolo měst Sibiu, Sebeş, Deva, Arad, Cluj atd.

- Vybavení pohraničních přechodů v Giurgiu, Vârsandu, Bechetu, Petei a Cenadu.

Do programu silniční obnovy je zahrnut Program obnovy, výstavby dálnic a modernizace infrastruktury na úsecích koridorů IV a IX:

Další projekty:

- dálnice Sibiu-Braşov-Ploieşti-Bucureşti

- dálnice Nadlac-Timişoara-Stamora Moraviţa

- dálnice Halmeu-Satu Mare-Zalau-Cluj Napoca-Turda-Alba Iulia

- dálnice Borş-Oradea-Zalau (v rámci dálnice Borş-Braşov)

- dálnice Lugoj-Caransebeş-Drobeta Turnu Severin-Filiaşi-Craiova-Calafat

- dálnice Drobeta Turnu Severin-Calafat

- dálnice Simeria-Hateg-Petrosani-Filiaşi

- dálnice Craiova-Alexandria-Bucureşti

- dálnice Siret-Suceava-Bacau-Marareşti-Tisiţa

- dálnice Albita-Huşi-Tecuci-Tisiţa-Buzau-Bucureşti-Giurgiu

- varianty objížděk lokalit: Deva, Oraştie, Piteşti, Râmnicu Vâlcea, Sebeş, Sibiu a (v rámci dálnice na Budapešť)

- modernizace a rozšíření silnice Bucureşti-Giurgiu na čtyři pásy

- výstavba mostu přes Dunaj v oblasti Braila a v oblasti Calafat

- obchvat Bucureşti-sever

- program obnovy silnic v župách

- dálniční silniční síť by měla být hotova do roku 2015

Pro podrobnosti o chystaných a probíhajících projektech doporučujeme navštívit stránky společnosti Compania Nationala de Autostrazi si Drumuri nationale din Romania (obdoba českého ŘSD).

Na hlavní stránce http://www.cnadnr.ro/  je třeba kliknout na link PROIECTE, kde se zobrazí

několik skupin projektů.

Constructie Autostrazi - dálnice

Constructie Drumuri expres - rychlostní silnice

Constructie variante ocolire - obchvaty okolo velkých měst

Modernizare drumuri nationale – modernizace národních silnic (třída DN – hlavní tahy)

Při kliknutí na dálnice se zobrazí jednotlivé větší celky. Při kliknutí na některý z nich se již rozbalí jednotlivé úseky (rumunsky Tronsonul). Obdobně to platí pro ostatní typy staveb.

Leteckou dopravu představují služby státní letecké společnosti TAROM S. A. (je členem aliance Sky Team), která obsluhuje 27 linkových spojení v Evropě, 2 v USA, 11 v Africe a v Asii. Letecký park byl v posledních letech modernizován 92 letadly AIRBUS-310, 7 letadly BOEING-737, 6 letadly ATR 42-500 a nedávno byla podepsána smlouva na dalších pět Airbusů.

V Rumunsku operují také dvě nízkorozpočtové letecké společnosti – Blueair a Carpatair.

Mezinárodní letiště jsou v Bukurešti, Temešváru (Timişoara), Konstanci (Constanţa), Kluži (Cluj), Jasech (Iaşi) a Aradu. Další vnitrostátní či menší soukromá letiště se nacházejí v městech Bacau, Baia Mare, Caransebeš, Krajova (Craiova), Oradea, Satu Mare, Sibiu, Suceava, Târgu Mureş a Tulčea (Tulcea).

Mezi Prahou a Bukureští funguje pravidelné letecké spojení, letadla létají aktuálně v pracovní dny dvakrát denně.

Program letecké dopravy

Cíle:

- Harmonizace leteckého parku s mezinárodními normami;

- Vybavení leteckého parku novými letouny;

- Modernizace mezinárodního letiště Bukurešť-Baneasa a Bukurešť Henri Coandă (dříve Otopeni), dobudování obchodních a parkovacích prostor na letišti;

- Modernizace mezinárodního letiště Bukurešť- Henri Coandă (II. etapa)

Námořní doprava (upravena zákonem 85/30.05.1997) prezentuje v současnosti 8 společností s 32 loděmi. Dunajsko-černomořský kanál zkracuje námořní trasu z Bosporu a Středního Východu o 400 km a usnadňuje rychlejší přístup lodím západoevropských zemí a Severního moře s kapacitou nad 1 500 tun.

Program námořní dopravy

Cíle:

- Obnova přístavu Konstanca a pokračování ve výstavbě hrází Sever a Jih (Konstanca);

- Prodloužení šířky hráze v Konstanci o 1 km;

- Modernizace přístavu Konstanca a vybudování transformační stanice;

- Výstavba (dobudování) kontejnerového terminálu v přístavu Konstanca (mol II S).

Program říční dopravy a splavných domácích toků

Cíle a projekty:

- Práce při prohlubování vodní oblasti Suliny

- Obnova splavných toků a kanálů;

- Kontejnerový terminál v přístavu Drobeta Turnu Severin;

- Vybudování vysokého spádu a zpevnění břehů v kanálu Dunaj-Černé moře;

- Ochrana a zpevnění břehů v kanálu Poarta Alba-Midia-Navodari;

- Program obnovy a modernizace infrastruktury v koridoru VII (Dunaj);

- Vybavení pro zajištění splavnosti Dunaje v oblasti Kalaraš (Călăraş)-Sulina včetně signalizačního systému a vodopisných měřidel.

Další informace na webových stránkách www.minind.ro nebo www.mt.ro

4.7.2 Telekomunikace

Po roce 1989 rumunské telekomunikace prošly restrukturalizací a jejich operační základny byly výrazně modernizovány. V roce 1991 došlo k rozdělení společnosti ROM-TELECOM do státem spravovaných autonomních jednotek. ROM-TELECOM zahrnoval 41 telekomunikačních jednotek podle územně správního členění.

Oblast telekomunikací (rámcový zákon 74/1996) prošla v roce 1998 výrazným vývojem. V říjnu 1998 byl privatizován řeckou společností OTE 35 % podíl Romtelecomu. Bývalé ministerstvo telekomunikací bylo k 1. 1. 1999 transformováno ve Státní agenturu pro telekomunikace a informace.

Od roku 2003 je telekomunikační trh liberalizován. Bylo vybudováno přes 10 000 km hlavních spojových linek. Došlo k rozšíření přímých telefonních linek v podstatě se všemi státy.

V zemi dnes již funguje celá řada alternativních operátorů (k nejznámějším patří NEXTEL, ASTRAL, TELEMOBIL), tři mobilní operátoři (ORANGE, Vodafone a Cosmote, který pohltil operátora ZAPP) a několik menších.

V oblasti komunikací a nových informačních technologií byla učiněna spousta výrazných pozitivních změn. Pokračuje výstavba veřejné telefonní sítě, která by měla ročně zajistit 500 000 nových telefonních abonentů. Telefonizace má být zřízena ve všech lokalitách nad 1000 obyvatel.

Pro aktuální stav, zejména v oblasti tenderů, doporučujeme sledovat, mimo v předchozím oddílu zmíněných kontaktů, i webové stránky ministerstva telekomunikací a informačních technologií www.mcti.ro

4.7.3 Energetika

Energetická koncepce a politika patří ke klíčovým tématům předchozí i nynější vlády a prolíná se v několika strategických dokumentech. Předchozí vláda v květnu 2007 dokončila návrh strategického dokumentu o energetické politice Rumunska na léta 2007-2013, který byl dále projednáván a diskutován a počátkem září 2007 přijat pod názvem Energetická strategie Rumunska pro léta 2007-2020. Navázala jak na dříve přijaté programy, tak na evropské dokumenty v této oblasti. Celkové potřebné investice jsou odhadovány na 35 mld. EURO. Vláda vzniklá po volbách v listopadu 2008 deklarovala krátce po svém ustavení, že rychle přepracuje stávající Strategii, což se však nestalo. Výrazné změny však se udály v personálním obsazení státních energetických podniků a také myšlenka vytvoření státního energetického holdingu nebyla úplně zavržena (jak to zpočátku vypadalo), ale modifikována (viz níže).

Mezi hlavní úkoly energetické politiky patří především začlenění do systému a struktury v rámci Evropy, což představuje celou řadu krátkodobých i střednědobých cílů a opatření v několika oblastech. Jedním z nejdůležitějších úkolů se stává zajištění energetické bezpečnosti (zvláště po plynové krizi mezi Ruskem a Ukrajinou v lednu 2009), což znamená podobně jako i v jiných evropských zemích především větší diverzifikace zdrojů (v této souvislosti bude mít možná zásadní dopad převzetí rumunské společnosti Rompetrol kazašskou státní společností KazMunaiGaz), zvýšení skladovacích kapacit a zajištění spolehlivých tranzitních tras;

Dalším klíčovým úkolem je zvýšení konkurenceschopnosti energetiky, která musí být zajištěna pokračující (úplnou) liberalizací energetického trhu spojenou s absolutní transparentností a nediskriminační povahou celého systému a v neposlední řadě též se zvýšením efektivity celého systému. Zde poněkud překvapivě předchozí vláda po přijetí Strategie oznámila záměr vytvoření státního energetického holdingu z některých ze zbývajících dosud neprivatizovaných podniků, což jde do značné míry proti požadavkům EK a liberalizačnímu trendu v EU. Jedním z prvních kroků nové vlády bylo zastavení všech kroků vedoucích k vzniku holdingu s tím, že představí vlastní koncept.

Koncem prvního pololetí 2009 pak vláda deklarovala, že místo jedné společnosti – holdingu budou vytvořeny dvě národní energetické společnosti. V lednu 2010 pak vláda schválila jejich konečnou podobu. Část jejich akcií má být prodána prostřednictví burzy a stát (ministerstvo ekonomiky) si má v obou ponechat kontrolní balík.

První ze společností – ELECTRA - má v sobě zahrnovat  energetické komplexy v regionu Turceni, Rovinari a Craiova, dva bloky JE CernaVoda (patřící v současné době společnosti Nuclearelectrica), Národní hnědouhelná společnost Oltenia (Societatea Nationala a Lignitului Oltenia) a dvě pobočky společnosti Hidroeletrica – elektrárny Valcea a Slatina.

Druhá společnost – HIDROENERGETICA - se má skládat ze společností ELCEN (elektrárna Bukurešť), CTE Deva si Paroseni (patřící v současné době společnosti Termoelectrica), elektrárny Portile de Fier (Železná vrata) a zbytku poboček společnosti Hidroelectrica (tedy elektráren Sebes, Buzau, Targu Jiu, Caransebes, Hateg, Arges, Cluj, Bistrita, Sibiu), Národní černouhelné společnosti (Compania Nationala a Huilei) a Romgazu (prostřednictvím teplené elektrárny ve městě Iernut).

Společnost Electrica (3 dosud neprivatizované regionální distribuční společnosti – viz níže) se nemá stát součástí žádné ze dvou výše uvedených společností.

Obě společnosti měly vzniknout k 1.1.2011, nicméně zatím se tak stále nestalo.

Významným úkolem je udržení sociálních aspektů procesů, především pak rovného a bezproblémového přístupu sociálně slabších a dalších znevýhodněných skupin k energii bez toho, aby byl systém ohrožen;

Důležitým úkolem je také pokrok v oblasti energetické účinnosti v celém energetickém řetězci od výroby až po spotřebitele a podpora obnovitelným zdrojům energie.

Vláda stanovila i nástroje a opatření, která by měla vést k naplnění úkolů stanovených v energetické politice:

Realizace projektů souvisejících s propojením a diversifikací tranzitních tras, zejména projekty AGRI (zkapalněný plyn) a NABUCCO – oba projekty pro tranzit plynu z Kaspického moře do západní Evropy mj. přes Rumunsko) s napojením na Maďarsko v oblasti Arad-Szeged, na Ukrajinu v oblasti Siret-Cernauţi a na Bulharsko v oblasti Giurgiu-Ruse. Na tento projekt se vláda dívá optimisticky, ale spíše pesimisticky na plánovaný projekt ropovodu Constanca – Terst (PEOP), neboť zatím se k tomuto projektu staví poněkud laxně Itálie a Slovinsko.

Zvýšení kapacity podzemních skladů přírodního plynu pro pokrytí spotřebních špiček a pro zaručení nezávislosti na výpadcích typu „ruské“ krize;

Rozvoj národního systému zásobování plynu a zajištění bezpečnosti a spolehlivosti dodávek;

Vybudování nových a modernizace stávajících výrobních jednotek v oblasti hydro;

Realizace projektu hydrocentrály s akumulací Tarniţa-Lapuşeşti;

Pokračování procesu modernizace a retechnologizace rozvodné a distribuční sítě, zvýšení stupně propojení se zeměmi EE a Černého moře (využít strategické polohy Rumunska v zóně z hlediska distribuce);

Pokračování  v podpoře alternativních paliv tak, aby v roce 2010 by 33% produkce elektrické energie z alternativních zdrojů, v roce 2015 35% a v roce 2020 38%. Podíl na vnitřní spotřebě elektrické energie má tvořit v dlouhodobé perspektivě až 33%, přičemž do roku 2010 nejméně 11%;

Počítá se rovněž s podporou využití biopaliv, bioplynu a geotermální energie.

Zvýšení významu uhlí jako strategického energetického zdroje skrze modernizaci a zvýšení účinnosti stávajících a též nově budovaných výrobních kapacit;

Snížení energetické náročnosti do roku 2008 o 2,5-3% oproti roku 2001, zejména prostřednictvím nástrojů a projektů ke zvýšení energetické účinnosti, zavedením standardů energetické účinnosti v průmyslu, zemědělství, službách i soukromé spotřebě (obnova a modernizace izolace budov, systémů vytápění a osvětlení, elektrospotřebičů atd.);

Institucionální zabezpečení

Energetickou koncepci stanovuje a za energetickou politiku zodpovídá Ministerstvo hospodářství (ekonomiky) ve spolupráci s privatizační agenturou AVAS.

AVAS je v současnosti hlavním rumunským subjektem pověřeným vládou k privatizaci většiny společností ve vlastnictví státu. Dnešní podoba je dána dřívějším sloučením úřadů AVAB (měl na starost především bankovní aktiva) a APAPS (správa a privatizace národního majetku). Do jeho gesce však nedávným rozhodnutím vlády nově postupně přechází i většina firem, které dosud patřily pod OPSPI (odbor privatizace ministerstva průmyslu a obchodu Rumunska - MEC). Prezidentem AVASu je aktuálně bývalý ministr obrany Teodor Atanasiu (PNL). Hlavní metodou nabízenou AVASem je prodej akcií ve společnostech, kde je AVAS majoritním vlastníkem a dále pořádá aukce, ve kterých jsou prodávány jak vlastní výrobní kapacity tak i pozemky či vybavení.

Dohled nad trhem s elektřinou, jeho nezávislostí a transparentností, efektivním a stabilním fungováním, stanovením tarifů a ochranou spotřebitelů a investorů má na starosti nezávislý regulační úřad ANRE (Autoritatea Natională de Reglementare în Domeniul Energiei). Jeho přesnou roli a další aspekty energetického trhu postihuje Energetický zákon 318/2003. V oblasti plynu měla stejnou roli ANRGN (Autoritatea Natională de Reglementare în Domeniul Gazelor Naturale), která však byla z úsporných opatření sloučena v roce 2009 s ANRE.

Státní energetický systém, který ještě v nedávné minulosti představoval státní podnik CONEL, byl reorganizován na čtyři - dosud státní společnosti: Termoelectrica, Hidroelectrica, Transgaz a Electrica. Kromě toho ještě existuje v oblasti atomové energie rovněž státní společnost - Nuclearelectrica.

Státní komise pro nukleární činnost a kontrolu (CNCAN), která vedle kontroly upravuje a povoluje aktivity v nukleární energetice, byla podle vl. rozh. 287/1998 vyjmuta z pravomoci ministerstva vod, lesů a životního prostředí a je přímo podřízena vládě - předsedovi vlády. V lednu 1998 přijalo Rumunsko Vídeňskou konvenci z roku 1997 na ochranu obyvatelstva a kompenzaci škod vzniklých v důsledku nukleárních aktivit.

VÝROBA, DISTRIBUCE A PŘENOS ELEKTŘINY

1) Výroba

SC TERMOELECTRICA SA (tepelná energie – elektrárny a teplárny)

Základní restrukturalizace proběhla (vyčlenění 18 jednotek do veřejné správy a jedné do společnosti SC ROMPETROL). Nyní funguje 5 hlavních obchodních společností : SC ELECTOCENTRALE DEVA SA, SC ELECTROCENTRALE ROVINARI SA, SC ELECTROCENTRALE TURCENI SA, SC ELECTROCENTRALE BUCURESTI SA a SC TERMOELECTRICA SA. Každá z nich funguje nezávisle a s nezávislými cenami. SC TERMOLECTRICA má pak 12 poboček. Byla pak ještě zřízena elektrocentrála GALATI v rámci TERMOELECTRICy.

Další podrobnosti na www.termoelectrica.ro nebo www.minind.ro

SC NUCLEARELECTRICA (viz níže Jaderná energetika)

SC HIDROELECTRICA SA (viz níže Vodní energie a alternativní zdroje)

2) Přenos

Zajišťuje přenosová společnost CN TRANSELECTRICA SA. Tato společnost byla reorganizována - byly vyňaty některé údržbové činnosti a byla zřízena obchodní společnost OPCOM (byla vytvořena vládním nařízením 627/2000 jako akciová společnost plně ve vlastnictví státní CN TRANSELECTRICA a funguje jako operátor/administrátor trhu s elektrickou energií a vyhlašuje licitace na nákup a prodej elektrické energie) a další servisní jako SMART, TELETRANS atd.

3) Distribuce

Zajišťuje společnost SC ELECTRICA SA. V předchozích letech byla rozdělena na 8 regionálních distribučních a dodavatelských poboček a započal proces privatizace. Pobočky Banát, Dobrudža a Muntenia Sud získal italský ENEL. Pobočku Oltenia získal ČEZ a pobočku Moldova německý E.ON.

Privatizace zbývajících tří regionálních společností - ELECTRICA TRANSILVANIA NORD, ELECTRICA TRANSILVANIA SUD a ELECTRICA MUNTENIA NORD – je v krátkodobé perspektivě vysoce nepravděpodobná.

HLAVNÍ ZDROJE ENERGIE

Jaderná energetika

Výrobu jaderné energie představuje v Rumunsku pouze výrobní jednotka CernaVoda. Dokončeny (a v provozu) jsou dva bloky elektrárny, každý o výkonu 700 MW. JE CernaVoda provozuje státní společnost NUCLEARELECTRICA.

Jaderná energetika se v Rumunsku těší značné podpoře obyvatel i všech parlamentních politických stran. V energetické strategii pro léta 2007-2020 se objevila myšlenka výstavby dalších dvou bloků JE CernaVoda. 

Za účelem realizace a provozování 3. a 4. bloku JE CernaVoda koncem srpna 2009 vznikla společnost EnergoNuclear, ve které má 51%-ní podíl státní podnik NUCLEARELECTRICA a o zbývajících 49% se dělí šest zahraničních investorů takto: ArcelorMittal (6,2%), ČEZ (9,15%), GDF SUEZ (9,15%), ENEL (9,15%), Iberdrola (6,2%) a RWE Power (9,15%).  Předpokládané datum dokončení obou bloků je rok 2016. Koncem roku 2010 však ČEZ ze společnosti EnergoNuclear vystoupil a počátkem roku 2011 ho následovali další tři investoři. Rumunská vláda nyní hledá nové zájemce.

Regulací v oboru se zabývá regulační úřad CNCAN (Comisia Nationala pentru Controlul Activitatilor Nucleare), který má na starost autorizaci a monitorování v oblasti jaderných aktivit. Dalším významným subjektem je AN (Agenţia Nucleara din Romania, Agentura pro atomovou energii), který zodpovídá za technickou asistenci vládě, spolupodílí se na atomové politice a monitoruje a popularizuje nukleární aktivity v Rumunsku. Oba subjekty jsou podřízeny vládě. ANDRAD (Agenţia Naţionala pentru Deşeuri Radioactive, Státní agentura pro jaderný odpad) dohlíží na ložiska vzácných a radioaktivních prvků a řízení zásob včetně odpadu.

Plynárenství

V roce 2006 byla spotřeba plynu v RO přibližně 17.8 mld. m³ plynu, z čehož na domácí produkci připadlo 69% a na import 31%. V roce 2008 došlo určitému snížení na 15,5 mld. m³ a v roce 2009 odhaduje ANRE další snížení, a sice na 12 mld. m³. Nicméně je zřejmé, že v dlouhodobém horizontu bude spotřeba plynu stoupat a závislost RO na vnějších zdrojích se bude zvyšovat.

Rumunsko proto usiluje o větší diverzifikaci dodávek a dodavatelů zemního plynu a dále o zvýšení skladovacích kapacit. Cílem je rozšířit kapacity alespoň na 2,8 mil. tun, což představuje zásobu zhruba 67,5 dne. Významná jednání o spolupráci v této oblasti vedla v průběhu roku 2009 rumunská strana s ruským Gazpromem.

V oblasti plynu je rozhodujícím prvkem státní společnost ROMGAZ, která byla v roce 1998 podle vládního rozhodnutí 891/1998 reorganizována v akciovou společnost ROMGAZ a tvořilo ji pět jednotek, tři společnosti pro těžbu a skladování plynu a dvě obchodní společnosti pro distribuci plynu. Další restrukturalizaci společnosti ROMGAZ schválila na svém mimořádném zasedání (18/4 2000) rumunská vláda. ROMGAZ s.a. se rozdělila na společnosti: TRANSGAZ (přeprava plynu), DEPOGAZ (správa zásob), EXPROGAZ (těžba a uskladnění), DISTRIGAZ NORD a DISTRIGAZ SUD (distribuce). Vlastníkem nově vytvořených společností byl stát a spravovalo je ministerstvo průmyslu a hospodářství. Strategickým cílem v této oblasti je, jak již řečeno v koncepci, vytvořit silné a stabilní zázemí pro výstavbu dostatečných kapacit jak skladovacích tak i četnějších a bezpečných tranzitních a rozvodných sítí a začlenění do evropského systému. V roce 2004 byly zprivatizovány DISTRIGAZ NORD S. A. a DISTRIGAZ SUD S. A do rukou GAZ de FRANCE (331 mil. EUR), respektive RUHRGAS (304 mil. EUR).

Stav privatizace a liberalizace trhu

Jak již řečeno, čistě privatizované/soukromé subjekty jsou pouze obě společnosti DISTRIGAZ, ostatní jsou čistě státní. Úplná liberalizace trhu nastala 1.7. 2007 pro maloodběratele (volný výběr dodavatele) a 1.1. 2007 pro velkoodběratele. S privatizací státní společnosti ROMGAZ vláda zatím nijak nespěchá s poukazem na jiné priority (infrastruktura má přednost a navíc není kam spěchat, neb je třeba, aby nabídky investorů odpovídaly významu společností). Společnost TRANSGAZ (přeprava plynu) vstoupila koncem roku 2007 s velkým úspěchem na bukurešťskou burzu cenných papírů BVB.

Snižování závislosti

Rumunsko má pochopitelně oficiálně zájem snížit závislost na dodávkách ruského plynu (dovoz představuje asi 32% vnitřní spotřeby) a k dosažení tohoto cíle vidí v tuto chvíli několik cest, zejména zvyšování skladových kapacit na dvojnásobek (ze stávajících 3,084 milionů m³). V této oblasti bude investovat zejména ROMGAZ (zřejmě ve spolupráci s Gazpromem), ROMPETROL a PETROM/OMV.

U společnosti ROMPETROL však není zřejmé, zda její prodej kazašské společnosti KazMunaiGaz přinese snížení závislosti RO na dodávkách z Ruska.

Podpora projektu Nabucco (450 km po rumunském území – měla by zde začít působit pobočka NABUCCO GAS PIPELINE INTERNATIONAL) a plynovodu Arad - Szeged, kde rumunská strana hlásí realizaci 37 km (60%).

Ropa

Ropný průmysl tvoří páteř rumunského hospodářství a hlavním hráčem na něm je společnost PETROM, kde nadpoloviční podíl zprivatizoval rakouský OMV za zhruba 150 mil. EUR. Společnost ovládá 40% trhu s pohonnými hmotami, denně zpracovává přes 220.000 barelů ropy (2x víc než OMV), kapacita rafinerií je cca. 8 mil. tun/rok, má necelých 58.000 zaměstnanců, 145 aktivních skladovacích kapacit, tržby přes 2, mld. EUR v roce 2005 a pobočky v 6 dalších zemích. Druhým subjektem na rumunském trhu je ROMPETROL, který donedávna většinově patřil rumunskému podnikateli (Dinu Patriciu). Nicméně i tento podnik je dnes v rukou zahraničního investora a sice kazašské státní společnosti KazMunaiGaz. Dalšími společnostmi na trhu jsou MOL (koupil v roce síť čerpacích stanic Shell), LUKOIL, ARAL, AGIP a ESSO.

Investiční potřeby do roku 2009 se v oboru odhadují na nejméně 1.750 mil. EUR.

Uhlí

V Rumunsku je několik jednotek, které používají technologie na bázi zpracování uhlí. Tyto jednotky jsou již několik let v prioritách energetické koncepce vlády, ale zatím je zamýšlený proces jejich reorganizace a restrukturalizace stále posouván (viz výše poznámka k chystaným dvěma národním energetickým společnostem). Jedná se o energetický komplex TURCENI (sestávající z elektrocentrály Turceni a dolů Jilt a Dragotseti a využití železniční dopravy při přepravě), energetický komplex ROVINARI (z elektrocentrály Rovinari a dolů Rovinari) a energetický komplex CRAIOVA (elektrocentrála Craiova II a elektrocentrála Isalnita a Ruget-Secui).

Dalšími důležitými společnostmi v oboru jsou Národní lignitová společnost (Societatea Nationala a Lignitului Oltenia), Národní uhelné společnosti Petrosani (Compania Nationala a Huilei Petrosani) a Národní uhelná společnost Ploiesti (Societatea Nationala a Carbunelui Ploiesti).

Podle oficiálních zdrojů jsou zásoby černého uhlí zhruba 721 mil. tun, hnědého uhlí 65 mil. tun a lignitu 3.400 mil. tun.

Vodní energie a alternativní zdroje

V oblasti alternativních zdrojů energie, které Rumunsko podporuje a počítá s nimi ve své Energetické strategii pro léta 2007-2020, v současné době hrají prim vodní elektrárny, které pokrývají až 30% celkové spotřeby elektřiny Rumunska. Vodní energii tvoří především kapacity státní společnosti SC HIDROELECTRICA SA (vodní elektrárny). Funguje 12 hlavních poboček a celkem 326 centrál a čerpacích stanic.

Vodní elektrárny - přehled (údaje z roku 2005). Státní společnost Hidroelectrica S. A. pokrývá 97 % celkové výroby vodních elektráren. Činných je 326 jednotek s celkovou kapacitou 6335,32 MW, z toho čerpací stanice 91,5 MW a elektrárny do 10 MW 244,54 MW. Roční průměrná produkce představuje zhruba 17308 GWh. Na rok 2006 se odhaduje produkce 16300 GWh.

Od roku 2005 probíhá postupná privatizace celkem 217 malých vodních elektráren, kterých se zúčastňují i české firmy (podrobnosti ohledně aktuálních tenderů jsou na webových stránkách www.hidroelectrica.ro nebo www.minind.ro). Privatizace těchto elektráren by neměla být ovlivněna záměrem vlády na vytvoření státního energetického holdingu.

Potenciál hydroenergetiky se odhaduje na 36 TWh/rok, biomasy na cca. 7.594 tisíc TOE/rok, solárně-termálních na 1.434 tisíc TOE/rok, fotovoltické na 1.200 GWh/rok, větrné na 8 TWh/rok a geotermální zhruba 167 TOE/rok (z toho se využívá aktuálně asi 30 TOE/rok).

Na celkové výrobě se podílejí zejména tyto vodní elektrárny:

Ramnicu Valcea - 1 550 MW

Portile de Fier - 1 320

Bistrita - 635,51

Cluj - 592,0

Curtea de Arges - 520,06

Hateg - 487,47

Sebes - 346,25

Targu Jiu - 192,85

Caransebes - 148,26

Buzau - 76,95

Rumunsko ve svých plánech počítá také s geotermální energií či biomasou. Státní společnost Electrica ve spolupráci s rakouskou firmou Warmebetriebe hodlá investovat 400 mil. Euro do výstavby několika elektráren na biomasu o celkovém plánovaném instalovaném výkonu 200 MW. Pozornost investorů v RO však nejvíce přitahují větrné elektrárny. Zvláště oblast Dobrudža v JV RO má v tomto směru nejpříhodnější podmínky a proto většina investic směřuje právě tam.

Podle údajů společnosti Transelectrica bylo k 21.9.2009 podepsáno 64 smluv výrobců s distributory, přičemž celkový instalovaný výkon (dojde-li k realizaci všech těchto projektů) má dosáhnout 1500 MW. V současnosti je údajně instalovaný výkon pouze 11 MW. Plánů je však daleko více. Transelectrica udává až 20.000 MW, což závratným způsobem přesahuje možnosti sítě. Realizovat se určitě bude nepoměrně menší část projektů.

V srpnu 2008 ohlásil ČEZ, že zakoupil projekt na stavbu větrných elektráren, který může dosáhnout až hodnoty 1,1 mld. Euro. V první fázi půjde o instalovaný výkon 345 MW a po dokončení druhé fáze o 600 MW. Jde o největší projekt tohoto druhu v Evropě. Uvedení první části do provozu proběhlo v červnu 2010 s tím, že postupně se zapojovaly další turbíny. Druhá část projektu (celkem 101 turbín) zatím (březen 2011) nebyla z důvodu obstrukcí místní a župních úřadů zahájena.

Co se týče podpory alternativních zdrojů energie ze strany státu, v Rumunsku existuje systém pobídek ve formě „zelených certifikátů“, které mají za úkol motivovat a rozšiřovat zelenou energii. V tomto systému dodavatel povinně odkupuje certifikační kvóty proporčně s objemem prodané elektrické energie spotřebitelům. Pro rok 2006 byla stanovena kvóta 2,2%, na rok 2007 3,74%, na 2008 5,26%, na 2009 6,78% a od roku 2010 a dále min. 8,4%. Dalším krokem má být zavedení bio-paliv a dalších obnovitelných alternativ na trhu s PHM od roku 2007 v objemu minimálně 2% všech spotřebovaných PHM na vnitřním trhu. Do roku 2011 to pak má být alespoň 5,75%. Průvodce pro producenty zelené energie v angličtině, který podá základní přehled, lze nalézt na stránkách rumunského regulačního úřadu ANRE http://www.anre.ro/documente.php?id=394  Další detaily k obchodování se zelenými certifikáty viz stránky operátora trhu s elektřinou OPCOM v angličtině - http://www.opcom.ro/portal/content.aspx?item=1977&lang=EN&filterID=20

Podpora alternativních zdrojů energie v Rumunsku je všakpředmětem kritikyjak investorů, tak mezinárodních institucí. V listopadu roku 2008 vstoupil v účinnost zákon č.220/2008. K tomu však nebyly vydány prováděcí předpisy, což v zásadě znemožňuje jeho aplikaci. Tyto předpisy měl vydat regulátor ANRE. Navíc je samotný zákon podle kritiků plný chyb a bylo  třeba ho novelizovat. To se stalo v roce 2010 (zákon č. 139/2010). Bohužel Evropská komise zatím neschválila nové schéma podpory. Nejdříve ho lze předpokládat v červnu 2011.

Petrochemie

V roce 2004 byla ukončena privatizace petrochemického gigantu PETROM do rukou rakouské OMV, přičemž hodnota transakce je celkem 1,5 mld. EUR. Hlavním konkurentem OMV je ROMPETROL (ve vlastnictví kazašské státní společnosti KazMunaiGaz) s podílem zhruba 20% a pak je MOL, který nedávno koupil síť 56 čerpacích stanic od SHELL (z trhu odstupující). Mnohem menší podíly pak mají ARAL, AGIP, ESSO, LUKOIL a několik domácích nezávislých.

Pozn. Současný stav mnoha rumunských energetických komplexů vyžaduje masivní investice v řádech mnoha milionů Euro, neboť Rumunsko se při vstupu do EU byť s určitým odkladem zavázalo splnit evropské environmentální normy a tyto komplexy je zdaleka nesplňují (tzn. reálně hrozí jejich uzavření).

Účast českých firem v rumunské energetice

V energetickém sektoru působí v Rumunsku s většími či menšími úspěchy celá řada českých firem. Jako hlavní úspěch je nutné zmínit úspěšně završenou privatizaci, tedy převzetí 51% podílu distribuční společnosti ELECTRICA OLTENIA českou firmou ČEZ. Završila se tak dosud největší akvizice České republiky v Rumunsku. Společnost ČEZ zaplatila celkem cca. 165 mil. EUR. V roce 2007 proběhlo v souladu s unijní legislativou rozdělení společnosti (tzv. unbundling). V průběhu roku 2009 dokoupil ČEZ zbývající podíly a stal se stoprocentním vlastníkem skupiny společností ČEZ v Rumunsku.

Touto akvizicí se ČEZ stává jedním z hlavních hráčů nejen v regionu JVE, ale i celé Evropy. Tento fakt dokládá snaha vlastní výrobní jednotky. V srpnu 2008 ohlásil ČEZ odkoupení projektu na stavbu větrných elektráren, který může dosáhnout až hodnoty 1,1 mld. Euro (viz výše). ČEZ také koncem roku 2010 koupil společnost provozující 4 malé vodní elektrárny. Také v září 2008 zvítězil nad Gaz de France v soutěži o renovaci a modernizaci tepelné elektrárny Galati (za tím účelem vznikne společný podnik s vlastníkem Galati, státní společností Termoelectrica). ČEZ však nakonec z projektu ustoupil. Ze strategických důvodu se ČEZ stáhl i s projektu realizace 3.a 4. bloku JE CernaVoda (viz výše).

Další významným investorem (tentokrát v oblasti distribuce plynu) je společnost PPF Investments, která v roce 2007 koupila většinový podíl ve společnosti Gaz Sud.

Mezi další české podniky, usilující o místo na slunci v Rumunsku, například v rámci plánovaných generálních rekonstrukcí či dílčích zakázek v rámci obnovy tepláren Bukurešť jih a Bukurešť západ a dalších rekonstrukcí elektráren v Doicesti, Dragi, Govoře, kaskádě malých hydroelektráren na řece Olt apod., můžeme zmínit zejména tyto firmy: Škoda Plzeň, Škoda Trading, Modřanská Potrubní, První brněnská strojírna (PBS), Newton Stock Investment, ProEnergo, ČKD Blansko, ČKD Blansko Engineering, Inekon Power, Škodaexport, Cink, Hydroprojekt, Hydropol a další.

I přes pomoc, kterou se ZÚ ČR v Rumunsku a CzechTrade snažili poskytovat v rámci svých vymezených možností, je nutné říci, že úspěch potenciální české účasti na těchto projektech a získávání zakázek v energetice vůbec, výrazně závisí i na ochotě aktivně se osobně v Rumunsku angažovat, nejlépe založit zastoupení v Rumunsku a vyhledat strategického partnera. Pro rychlou a hlavně účinnou spolupráci s kompetentními místními orgány je to prakticky nezbytné. Možností pro dosažení úspěchu při těchto větších zakázkách je pak, jako v celém regionu, samozřejmě vytváření konsorcií s místními firmami, které o toto velmi stojí, nutností pak ochota ke spolupráci tuzemských bank a Egapu při zajištění financování projektů.

zpět na začátek

4.8. Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc

Pomoc přijímaná od Evropské Unie a dalších mezinárodních subjektů

Pomoc přijímaná od Evropské Unie se uskutečňovala prostřednictvím tří hlavních programů - PHARE, ISPA a SAPARD, kde dobíhají v rámci modelu financování n+2 příslušné projekty. Po vstupu do EU tuto roli přebírají strukturální a kohezní fond.

Rumunsko dostalo na období 2007-2013 celkem cca. 10 mld. Euro, určených hlavně na rozvoj zemědělství, infrastruktury, venkova a celkové regionální politiky. V rámci tohoto „balíku“ je určeno nejvíc na CAP (732 mil. EUR), především na cenovou politiku a přímé platby farmářům. Celková výše výdajů v letech 2007-2009 bude 881 mil. pro Rumunsko a měla by progresivně růst (přímé platby dle modelu KZ v roce 2004). Hranice v roce 2007 je nastavena na 25%, v roce 2008 stoupne na 30%, v roce 2009 na 35% atd.

Značné potíže však lze vidět v absorpci strukturální pomoci. Pozdě schválené operační programy způsobily, že  Rumunsko bylo v roce 2007 z pohledu prostředků ze strukturálních a kohezních fondů čistým plátcem do unijního rozpočtu. Platby zemědělcům započaly až v březnu 2008. Mnoho programů se však dosud v praxi nerozjelo a u těch, které se rozběhly, čelí žadatelé mnoha byrokratickým obtížím. Jde o porodní bolesti systému umocněné problémy s dostatkem kvalitních úředníků a politickou nestabilitou v zemi.

zpět na začátek

Patičkové menu

Katalog odkazů | Přístupnost | Kontakt | Mapa stránek | Právní výhrada | FAQ | O portálu