Rusko: Zahraničně-politická orientace

• 3.1. Členství v mezinárodních organizacích a regionálních uskupeních
• 3.2. Účast země na mnohostranných smlouvách a dohodách
• 3.3. Přehled bilaterálních smluv s ČR (včetně data vstupu) – mimo smluv dle kap.7.1.

3.1. Členství v mezinárodních organizacích a regionálních uskupeních

Ministerstvo zahraničních věcí Ruské federace pohlíží na mezinárodní vztahy jako na hierarchický systém založený na vztazích mezi suverénními státy. Charakter suverenity se přitom navzdory globalizaci nemění. Jediným autoritativním celosvětovým fórem mnohostranných vztahů je pro RF Organizace spojených národů.

RF je zastáncem „multilateralizace“ mezinárodního režimu od unipolárního (“západocentrického“) světa, který „zbyl“ po skončení Studené války a „ukázal se jako neefektivní způsob řešení globálních problémů“. Jde o překonání tzv. „syndromu vítězství ve Studené válce“, kterým podle RF trpí USA („Západ“). Součástí této úvahy je i nezbytnost posilování mezinárodního práva a oslabování jednostranných kroků. Podle MZV RF se tempo změn v mezinárodních vztazích v souvislosti s finanční a hospodářskou krizí zvýšilo.

V zahraniční a bezpečnostní politice se Rusko chová asertivně, dle svých slov „konstruktivně pragmaticky“ a snaží se mezinárodní vztahy „deideologizovat“. Na půdorysu multilaterální a bilaterální politiky přijímá taková rozhodnutí, kterými maximalizuje možnost prosadit národní zájmy a ještě více „zrovnoprávnit“ roli RF při řešení mezinárodních otázek. Stálé členství a právo veta v RB OSN umožňuje Rusku spoluformovat globální bezpečnostní prostředí a účastnit se procesů v krizových oblastech. Do popředí v ruské bezpečnostní politice se dostává potřeba nahradit reaktivitu ruské ZP aktivitou zejm. v „blízkém zahraničí“ a euroatlantickém prostoru. Prezident Dmitrij Medveděv dne 5. června 2008 v Berlíně vyhlásil iniciativu na vytvoření nové „Evropské bezpečnostní smlouvy“, pro kterou zejm. MZV RF od té doby hledá spojence. Paralelně s tzv. „korfuským“ procesem (2009) k posílení OBSE se rozvíjí i koncept bezpečnostní smlouvy, která by formulovala „novou bezpečnostní architekturu“ na základě ruského  apelu na „nedělitelnost evropské bezpečnosti“ a reagovala na obavy RF před „blokovým smýšlením“ NATO.

V srpnu 2008 zveřejnil D. Medveděv pět bodů doktríny své zahraniční politiky. Ty zahustily Koncepci ZP RF z července 2008, k níž v květnu 2009 přibyla Strategie národní bezpečnosti. Medveděv mluví o primátu základních principů mezinárodního práva; nepřijatelnosti unipolarity USA; rozvoji přátelských vztahů se všemi zeměmi vč. USA a Evropy – „pokud to bude možné“; ochraně života a důstojnosti občanů RF vč. podnikání „všemi dostupnými způsoby kdekoli na světě“; existenci „privilegovaných zájmů“ za hranicemi RF.

RF považuje za důležité své členství (nebo přípravu na členství) v mnoha „integračních uskupeních“ a klubech, ale zdůrazňuje – „pouze na rovnoprávném základě“. V čele je neformální globální klub G-8, který i se souhlasem Moskvy předal některé pravomoci ve finanční rovině zpět na G-20. Rusko aktivně rozvíjí spolupráci v regionálním uskupení „BRIK“ (angl. „BRIC“ – Brazílie, Rusko, Indie, ČLR), snaží se upevnit další regionální skupiny s ekonomickou i bezpečnostní složkou jako jsou Společenství nezávislých států (SNS) a její podmnožiny EvrAzES (angl. Eurasec) a ODKB (angl. CSTO). RF naopak zabrzdila integraci do WTO. Ruská federace – „nakročena“ mezi Evropou a Asií – je členem Šanghajské organizace spolupráce (ŠOS), jejíž summit v r. 2009 hostila; působí v organizaci Asijsko-pacifické hospodářské spolupráce (angl. APEC). Růst mezinárodní autority Moskva dokumentuje mj. rozhodnutím o uskutečnění summitu APEC 2012 ve Vladivostoku, letní univerziády 2013 v Kazani či ZOH 2014 v Soči.

Organizace Spojených národů (OSN)

Moskva deklaruje, že jeho zahraniční politika (ZP) usiluje o centrální roli OSN v mezinárodních vztazích. Rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN jsou podle mezinárodního práva závazná a OSN je tak z ruského pohledu základní konstrukcí mezinárodního systému kolektivní bezpečnosti. Stálé členství v RB OSN dává RF možnost efektivně ovlivňovat mezinárodní procesy a prosazovat své národní zájmy a zvyšovat svou odpovědnost RF za „osud světa“.

OSN ale z pohledu RF vznikla v určitém historickém kontextu, a proto poukazuje na nezbytnost reformy organizace včetně např. rozšíření Rady bezpečnosti o jakési rotující stálé členy (např. Brazílie, Indie, Německo či Japonsko) tak, aby bylo „lépe zohledněno rozdělení moci ve světě“. Podle MZV RF OSN dosud nedosáhla na svůj potenciál. Probíhající reforma by měla posílit roli organizace ve všech oblastech její činnosti a zabránit vzniku silných regionálních skupin.

Skupina osmi (G-8) a skupina dvaceti (G-20)

            Formát G-20 vzniklý v roce 1999 platformě G-7, který převzal koordinaci vládních politik v oblasti reagování na aktuální finanční krizi, znovu znamená zapojení RF do řešení globálních finančních otázek. Plnohodnotné členství ve skupině G-8 a G-20 je pro Moskvu prestižní, nicméně z hlediska vývoje globální ekonomiky pouze logickou záležitostí, která mění „elitní klub západních mocností“ na reprezentativnější mechanismus neformálního kolektivního vedení světa.

Na summitech G-20 v Londýně (1.- 2. 4. 2009) a Pittsburgu (24.- 25. 9. 2009) RF prosazovala, aby se vlády paralelně s opatřeními na zmírnění hospodářské krize zamýšlely již nad změnami v architektuře světových financí. Moskva považuje Bretton-Woodské instituce za nefunkční (RF má připomínky k  MMF i Světové bance) a je pro přísnější monitoring makroekonomické politiky vlád.

Na pořad jednání G-8 prosazuje RF také bezpečnostní témata – boj proti terorismu, globální energetickou bezpečnost, spoluprácí proti šíření zbraní a materiálů hromadného ničení (ZHN). Na základě rozhodnutí summitu G-8 v kanadském Kananaskisu (2002) se Rusko stalo příjemcem finanční pomoci v rámci „Globálního partnerství proti šíření ZHN“ za účelem utilizace chemických zbraní a jaderných ponorek. V rámci tohoto programu plánují přispět členové G-8 do r. 2012 a další dárci sumou 20 mld. USD, Rusko si naplánovalo příspěvek 6 mld USD. Mezi donory je i ČR.

Společenství nezávislých států (SNS)

Přes odstředivé tendence posledních 20 let zůstaly hospodářské systémy bývalých sovětských republik (mimo Pobaltí) navzájem podobné a RF je jejich „přirozeným centrem“. Vztahy Ruska s dalšími zeměmi SNS jsou rozvíjeny především na bilaterálním a subregionálním základě (podmnožiny SNS). Největší šance na rozvoj má Euro-asijské ekonomické společenství (angl. Eurasec, rus. EvrAzES) a Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (angl. CSTO, rus. ODKB).

Postupná stabilizace ruské ekonomiky umožnila Moskvě začít s „převodem hospodářských vazeb v postsovětském prostoru na tržní základ“ – zvláště v oblastech jako je energetika, vojenský průmysl, doprava, zemědělství a telekomunikace. Vláda RF se snaží pomocí státních energetických firem, ale nejen jich, dopravní infrastruktury a obchodní závislosti prostor SNS dále hospodářsky integrovat. Příkladem je i aktivizace přípravy celní unie RF-Kazachstán-Bělorusko.

Jako mezinárodní organizace má SNS z řady důvodů množství problémů. Především po rusko-gruzínské válce v srpnu 2008 jeho řady po roční výpovědní lhůtě opustila Gruzie. Pokračují výkyvy ve dvoustranných vztazích s mnoha sousedy RF, což Moskva vysvětluje podmínkami vzniku organizace a aktuální potřebou chránit svůj trh (výrobce). SNS přesto zůstává jedinečnou strukturou umožňující schůzky prezidentů býv. sovětských republiky s prezidentem RF a mezi sebou.

Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (OSKB, rus. ODKB)

V květnu 2002 bylo přijato rozhodnutí o transformaci "Smlouvy o kolektivní bezpečnosti" (1992) v mezinárodní organizaci pro oblast obrany a bezpečnosti pod názvem Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (angl. Collective Security Treaty Organisation; CSTO). Následoval proces přijetí stanov a smlouvy o právním statutu organizace. Smlouva po ratifikaci všemi smluvními stranami SKB vstoupila v platnost 18. září 2003. Struktura organizace s hlavním sídlem sekretariátu v Moskvě byla vytvořena na počátku roku 2004. Od té doby OSKB vystupuje jako formálně plnohodnotná vojensko‑politická organizace s mezinárodně‑právní subjektivitou. Členové (Arménie, Bělorusko, Rusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a od srpna 2006 také Uzbekistán) podle čl. 4 Smlouvy v případě vnější agrese smluvní strany mají vojensky pomoci napadené zemi. Rusko má zájem učinit z OSKB silného regionálního hráče a navázat jejím prostřednictvím co nejvíce vztahů s dalšími globálními i regionálními politicko-bezpečnostními organizacemi. Dalším ze základních závazků členských zemí je nevstupovat do jiných aliančních svazků, především do NATO. Efektivitu OSKB většina ruských expertů hodnotí jako mizernou.

Šanghajská organizace spolupráce (ŠOS)

Rusko je zakládajícím členem Šanghajské organizace spolupráce (ŠOS), která vznikla z neformálního uskupení tzv. Šanghajské pětky. Tvoří ji ČLR, RF, Uzbekistán, Kazachstán, Kyrgyzstán a Tádžikistán. V květnu 2003 přijal ruský parlament Chartu ŠOS. Rusko přikládá rozvoji ŠOS velký význam a považuje pro sebe za klíčový prvek „regionalizace mezinárodních vztahů“. Summit ŠOS v Jekatěrinburgu na jaře 2009 měl ukázat, že ŠOS se dá použít k zajištění bezpečnosti a rozvoje Střední Asie. RF není proti rozšiřování členské základny ŠOS (zájem projevil např. Írán a Mongolsko), ale summit v Biškeku (2007) dal najevo, že v tomto ohledu není v ŠOS konsensus. V bezpečnostní dimenzi je centrálním tématem pašování drog (RF uspořádala mezinárodní konferenci v Moskvě v březnu 2009) a boj proti terorismu (protiteroristické centrum v Taškentu). ŠOS získává na silný popud ČLR roli i v ekonomické spolupráci mezi členy.

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE)

Zahraničně‑politické aktivity RF v rámci OBSE vycházejí ze dvou základních cílů ‑ zájmu Ruska o získání významné pozice v rámci evropského bezpečnostního systému a odmítání Severoatlantické aliance (resp. transatlantické vazby) jako jejího základu. Rusko považuje OBSE za organizaci, která má v evropských bezpečnostních otázkách mnohem větší potenciál, než jaká je její současná role. Od toho Moskva odvíjela i své snahy o reformu organizace. Nyní např. podporuje tzv. „korfuský proces“ řeckého předsednictví (2009) na obnovení činnosti všech tří oblastí činnosti OBSE – politicko-vojenského, hospodářsko-ekologického a lidsko-právního.

Rada Evropy (RE)

Ruská federace je členem Rady Evropy od roku 1996. Její aktivity v RE jsou zaměřeny především na ochranu práv ruskojazyčných menšin v zahraničí a budování „Evropy bez dělících čar“. Po zahájení druhé čečenské války (1999) se do centra pozornosti RE dostala problematika dodržování lidských práv (LP) na severním Kavkaze. Porušování občanských práv (zejm. na spravedlivý soudní proces) je také předmětem častých podání občanů RF k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Zájmy RF v rámci RE leží v oblasti protiteroristické spolupráce, mezikulturního a mezicírkevního dialogu, formování bezvízového prostoru v Evropě a spolupráce v sociální, kulturní a sportovní sféře. Rusko RE a parlamentní diplomacii v Parlamentním shromáždění (PS) RE používá jako jedno z fór, kde zdůrazňuje „práva a zákonné zájmy“ ruskojazyčného obyvatelstva EU (zejm. v Pobaltí). Na druhou stranu zejm. v PS RE zní nejdůraznější kritika lidsko-právních poměrů v RF i v její zahraniční politice – mj. váznoucí ratifikace Protokolu č. 14 (2004) ke Konvenci o LP a základních svobodách (1950) o kontrolních mechanismech a plnění Protokolu č. 6 o zrušení trestu smrti.

Vztahy RF s Organizací Severoatlantické smlouvy (NATO)

Vztahy RF s NATO mají v ruské zahraniční politice zvláštní místo. RF považuje Alianci za geopolitický silový faktor, který negativně ovlivňuje bezpečnostní situaci u ruských hranic. RF odvozuje svůj vztah k NATO od kvality dvoustranných vztahů s USA. Zájmy Ruska a NATO se kříží zejména na post-sovětském prostoru, ale RF přiznává také pole společných zájmů v bezpečnostní oblasti jako jsou boj proti terorismu, urovnávání regionálních krizí a odstraňování následků přírodních a technických katastrof.

Spolupráce Ruska s NATO byla zahájena v roce 1994 přístupem RF k programu Partnerství pro mír (PfP). Reálná spolupráce byla v té době omezena především na společné aktivity v Bosně a Hercegovině, kde působil v rámci IFOR/SFOR ruský kontingent. Dne 27. 5. 1997 byl v Paříži podepsán "Zakládající akt o vzájemných vztazích, spolupráci a bezpečnosti mezi NATO a Ruskou federací". V rámci zvláštního vztahu mezi NATO a Ruskem byla zřízena Stálá společná rada NATO‑Rusko (Permanent Joint Council; PJC). Činnost tohoto orgánu byla poznamenána nesouhlasem Ruska s rozšiřováním NATO o Českou republiku, Maďarsko a Polsko.

V prohlášení Bush-Putin k novým vztahům USA-RF z 13. 11. 2001 se objevila myšlenka rovnosti RF při jednání s Aliancí, pokud půjde o otázky společného zájmu, a tedy návrh vyměnit formát PJC pro spolupráci z „19+1“ na „20“. Na zvláštním květnovém summitu NATO-RF v Římě byl (Římská deklarace) vytvořen nový orgán pro spolupráci – Rada NATO‑Rusko (NATO‑Russia Council; NRC) – již ve formátu „20“. NATO a Rusko pak vyhlásily společnou válku mezinárodnímu terorismu. Tehdejší prezident Putin dokonce prohlásil, že si dovede představit vstup RF do NATO.

V ruské společnosti a značné části politických elit nadále přetrvávají „protialianční“ postoje, nejsnáze viditelné na otázce rozšiřování NATO. Obavy z NATO tak brání hlubšímu pochopení politiky Aliance a možností pro vzájemnou spolupráci. Proto RF někdy označuje spolupráci s NATO za potřebnou, i když bez okolků pokračuje v kritice „mechanického rozšiřování“ NATO.

Poznámka: další informace o vztazích NATO-RF je možné nalézt na http:// www.nato.int a http://www.mzv.cz.

Vztahy RF s Evropskou unií (EU)

K Evropské unii se váží hlavní hospodářské zájmy Ruské federace v Evropě (obchodní výměna s EU podle ruských zdrojů přesahuje 50% ruského zahraničního obchodu), přičemž velké členské státy EU Rusko označuje za své strategické politické a obchodní partnery a zároveň hospodářské konkurenty. S EU jedná RF pragmaticky, zpomalení integrace EU a nejednota v některých zahraničně-politických tématech je Moskvou využita jako konkurenční výhoda. RF klade důraz na spolupráci s jednotlivými členskými státy. Na summitu RF-EU během českého předsednictví v květnu 2009 v Chabarovsku prezident Medveděv vytýčil priority pro vztahy – odstranění vízového režimu, vytvoření energetické unie a mechanismu pro předcházení krizí. Tyto tři priority mají v rámci ruské ZP své opodstatnění, nicméně v kontextu EU znamenají spíše pokles očekávání.

V prosinci 1993 podepsal ruský prezident B. Jelcin s předsedou Rady Evropské unie "Společnou politickou deklaraci o partnerství a spolupráci mezi RF a EU". Prvním základem pro vztahy EU s RF se následně stala Dohoda o partnerství a spolupráci (Agreement on Partnership and Cooperation; PCA), která byla uzavřena v roce 1994 a v platnost vstoupila po ratifikaci všemi zeměmi v roce 1997 na počáteční desetileté období. Dohoda ustavila institucionální rámec bilaterálních vztahů, kodifikovala základní společné cíle a předpokládala společné aktivity a dialog v řadě oblastí. Např. politický dialog o otázkách oboustranného zájmu a o dodržování principů demokracie a lidských práv. Dohoda zahrnuje také předpoklad spolupráce v oblasti obchodní a ekonomické; vědy, technologií, energetiky, dopravy, vesmíru; a spravedlnosti a vnitřních věcí.

Poznámka: Z pohledu EU jsou vztahy rozvíjeny na základě Společné strategie EU k RF (schválená na summitu EU v Kolíně nad Rýnem v červnu 1999, platnost do června 2004) a Strategie RF k EU (přijatá v Helsinkách, 22. 10. 1999, platnost do r. 2010). Unijní strategie k RF byla prvním dokumentem svého druhu, který stanovuje společnou linii EU vůči dalším partnerským zemím. Důvodem přijetí unijní strategie byla potřeba koherentního přístupu EU jako celku a jejích členských států. Strategie poskytuje celkový politický rámec pro definované prioritní oblasti, mezi které patří konsolidace ruské demokracie, vlády zákona a veřejných institucí v RF, integrace Ruska do společného ekonomického a sociálního prostoru, stabilita a bezpečnost v Evropě a v jejím sousedství, výzvy na evropském kontinentu (včetně životního prostředí, zločinnosti a ilegální migrace). Strategie RF plní stejnou funkci. Cílem RF je navázat strategické partnerství, v jehož rámci by bylo možné úspěšně řešit bezpečnostní a ekonomické otázky. Strategie také stanovuje nutnost hájit ruské zájmy v kontextu rozšíření EU a hledat možnosti, jak využít výzvy, před kterými EU stojí, ve vzájemně výhodný prospěch. Přední místa z ruského pohledu zaujímá energetická spolupráce, spolupráce v oblasti obranného průmyslu a rozvoj infrastruktury. Zjednodušeně řečeno, mělo by se jednat o partnerství mezi bohatou, ale energeticky nesamostatnou EU, a Ruskem s velkými zdroji energetických surovin, které však potřebuje investice do své ekonomiky. Strategie ukazuje, že RF nemá zájem stát se členem EU, nýbrž být rovnocenným partnerem.

Rusko s EU vede dialog na půdě Stálé rady partnerství (Permanent Partnership Council; PPC). Ta byla ustavena na květnovém (2003) summitu EU-RF v Sankt Petěrburgu. V rámci PPC může docházet k setkáním na různých úrovních a v různých formátech. Politický dialog je na nejvyšší úrovni veden dvakrát ročně na summitech ve formátu „Trojka EU“ s RF. Mezi aktuální témata ve vztahu EU-RF patří realizace tzv. společných prostorů: společný ekonomický prostor (předpokládá mj. již uvedenou energetickou spolupráci), společný prostor pro oblast justice a vnitra (mj. otázka vízových režimů nebo spolupráce v boji proti organizovanému zločinu a drogám), společný prostor vnější bezpečnosti (spolupráce při zvládání mezinárodních krizí apod.) a společný prostor pro oblast vědy, vzdělávání a kultury. Tzv. „cestovní mapy“ byly k jednotlivým prostorům schváleny v květnu 2005 na summitu v Moskvě. Jejich přijetí podle hodnocení obou partnerů výrazně přispívá rozvoji spolupráce mezi EU a RF vč. společných aktivit. Jednou z nich je ulehčení vízových režimů mezi RF a zeměmi EU. Dohoda v této oblasti dosažená na summitu v Londýně vstoupila v platnost po ratifikaci v parlamentech zemí EU a RF k 1.6. 2007.

EU v rámci lidsko-právního dialogu s RF pravidelně vznáší otázku dodržování mezinárodních standardů v oblasti lidských práv, humanitárního práva a svobody tisku, která fakticky neodpovídá ani standardům putinského konceptu tzv. „suverénní demokracie“ a pozdějším vyjádřením prezidenta Medveděva o svobodě slova jako předpokladu rozvoje demokracie.

Poznámka:  další informace je možné nalézt na http://europa.eu.int/comm/external_relations;  http://www.mzv.cz ;  http://www.eur.ru   a  http:// www.mid.ru.

Světová obchodní organizace (WTO), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)

V květnu 2009 RF oznámila, že pozastavuje přístupová jednání do WTO (po 14 neúspěšných letech) s tím, že bude usilovat o vstup již v rámci celní unie s Kazachstánem a Běloruskem. Tento postup, který WTO zatím nezná, si podle pozdějších vyjádření ruských představitelů žádal stav některých odvětví ruské ekonomiky během probíhající finanční a hospodářské krize.

Od května 1996 usiluje RF o členství v OECD. Po více než deseti letech se rozhodnutím Rady OECD na ministerské úrovni z 16. května 2007 OECD zahájily s RF oficiální rozhovory o vstupu. Rusko nevidí žádnou překážku svého vstupu a očekává jej v nejbližší vlně rozšíření. Nicméně zatím se Rusko nachází v režimu tzv. „zvýšeného zapojení“ do činnosti OECD.

zpět na začátek

3.2. Účast země na mnohostranných smlouvách a dohodách

APEC

(Asia-Pacific Economic Cooperation – Asijsko-pacifické hospodářské společenství)

RF se stalo členem APEC v roce 1998. V listopadu 2000 ruská vláda schválila koncepci zapojení země do činnosti této organizace. RF se aktivně angažuje zejména v otázkách boje proti terorismu (Speciální PS pro boj s terorismem) a v sektoru energetiky. Účast země na konferencích APEC koordinuje vládní komise, v rámci které byl ustaven podnikatelský klub sdružující cca 70 ruských společností.

Posledního 16. summitu hlav států APEC, který proběhl v Peru listopadu 2008, se osobně zúčastnil prezident D. Medveděv. Na pořadu jednání byla kromě finanční a ekonomické krize, regionální spolupráce, zlepšení potravinové bezpečnosti, sociální aspekty globalizace, změna klimatu a energetická bezpečnost. 17. summit hlav států APEC se má uskutečnit v  listopadu 2009 v Singapuru.

Lze konstatovat, že RF využívá členství v APEC k prosazování svých ekonomických a politických zájmů v asijsko-pacifickém regionu a Latinské Americe, a to formou hospodářské spolupráce s vybranými státy.  (www.apec.org) 

BSEC

(Black See Economic Cooperation – Černomořské hospodářské společenství /ČHS/)

BSEC vzniklo v roce 1992. RF je jedním ze zakládajících členů. Jeho priority v tomto regionálním hospodářském uskupení jsou orientovány především na sektor energetických surovin,  rozvoj  spolupráce v oblasti ekonomiky, vědy, vzdělání, cestovního ruchu, ekologie, financí, kultury a v poslední době také na spolupráci v oblasti boje proti organizovanému zločinu. V rámci ČHS funguje 18 pracovních skupin pro jednotlivé segmenty spolupráce, RF předsedá PS pro zemědělství a potravinářský průmysl.

V březnu 1995 byl na MZV RF zřízen koordinační pracovní orgán - Ruský národní výbor pro ČHS. Kromě toho při MZV RF funguje Meziresortní komise pro ČHS. (www.bsec-organization.org)

EAHS

(Euroasijské hospodářské společenství) 

Společenství vzniklo 31.5.2001 s cílem organizačně-právního sjednocování ekonomik  Běloruska, Ruska, Kyrgyzstánu a Tádžikistánu. Impulsem k jeho založení bylo podepsání v roce 1995 Dohody o celní unii mezi RF a Běloruskem, ke které se později připojil Kazachstán a Kyrgyzstán. Následně, v roce 1996 byla  uzavřena Dohoda o prohloubení integrace v ekonomické a humanitární oblasti.  V srpnu 2003 na summitu zemí EAHS bylo dohodnuto uzavřít Dohodu o kolektivní bezpečnosti.

Na podzim 2005 bylo EAHS reorganizováno. Společenství se sloučilo s Organizací středoasijské spolupráce (OSS), jež tvořily Kazachstán, Uzbekistán, Tádžikistán, Kyrgyzstán a RF. Rozhodnutí o sloučení těchto regionálních mezinárodních uskupení bylo přijato na summitu zemí OSS v Petrohradě (6.10. 2005), čímž OSS zanikla. Tímto byla vyřešena otázka integrace Uzbekistánu (nebyl členem EAHS) a Běloruska (nebylo členem OSS). RF si tímto upevnilo své postavení v daném regionu a vystupuje v roli hegemona integračních procesů ve Střední Asii.  Kromě uvedených 6 členů má v EAHS státu pozorovatele Ukrajina (2002), Moldova (2002) a Arménie (2003). Členství Uzbekistánu bylo na jeho žádost v prosinci 2008 pozastaveno.

Mezi nejvýznamnější integrační projekty Evrazes patří vytvoření Celní unie RF, Kazachstánu a Běloruska, která má nabýt účinnosti od 1.1.2010. Na zasedání Rady Evrazes na úrovni hlav států Celní unie  v listopadu 2009 má být schválen jednotný celní sazebník a jednotný celní zákoník, které mají nabýt účinnosti dne 1.7.2010. (www.evrazes.com)

MMF

(Mezinárodní měnový fond – International Monetary Fund) 

Spolupráce Ruska s MMF se datuje od vzniku samostatného státu (RF). V roce 1992 získala RF 1. úvěr ve výši 1 mld. USD (s 5-letou dobou splatnosti). Další úvěry byly RF poskytnuty v následujících 3 letech (1993,1994 a 1995).

V roce 1996 byl sjednán tříletý program úvěrování s 10-letou dobou splatnosti. V roce 1999 však RF v důsledku finanční krize (default v létě 1998) přestala plnit své závazky, a proto MMF úvěrování pozastavil. V posledních letech RF nečerpala žádné nové úvěry. Koncem ledna 2005 RF díky příznivé ekonomické konjunktuře (vysoké příjmy z prodeje ropy)  uhradila 3,5 mld. USD, čímž zcela umořila své dluhy vůči této instituci. K úhradě byla použita část prostředků tzv. stabilizačního fondu (tvoří ho hlavně příjmy z prodeje ropy a plynu).

RF, která má nyní v MMF 2,69 oproti původní 2,79 % hlasů, prosazuje změnu zaměření a stylu práce této mezinárodní organizace tak, aby lépe reagovala na finanční problémy vznikající v rámci finanční a ekonomické krize v podmínkách globalizace. (www.imf.org)

SB

(Světová  banka  -  World  Bank, Světová banka pro obnovu a rozvoj - International  Bank  for  Reconstruction  and Development - IBRD) 

RF je členem skupiny SB od roku 1992. Klíčovou je však spolupráce RF s Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj (EBRD).

SB je členem Konzultační rady pro zahraniční investice při vládě RF. (www.worldbank.org, www.ebrd.org) 

Londýnský klub věřitelů

(London  Club of Creditors - LK) 

RF není členem LK, nicméně  úzce s ním jako dlužník spolupracuje. V říjnu 1997 byla mezi RF a LK podepsána dohoda o restrukturalizaci ruského dluhu  na období 25-ti let. V prosinci 1998 (období defaultu) se RF potýkalo s problémy plnění svých závazků. Počátkem roku 1999 proto většina věřitelů LK projevila ochotu jednat o další restrukturalizaci ruského dluhu.

V únoru 2000 byla dosažena nová dohoda o restrukturalizaci sovětského dluhu, ze které vyplynulo následující: původní výše dluhu (31,8 mld. USD) byla  snížena na 21,2 mld. USD, jeho splácení bylo odloženo do r. 2008. Navíc byl dluh restrukturalizován na dobu 30 let.

V souladu s ujednáním bylo 2,8 mld. USD (úroky po lhůtě  splatnosti) převedeno na ruské euroobligace (dluhopisy) s 10-letou splatností. Ve sjednaných podmínkách  vydání těchto dluhopisů se RF zavázala uhradit 9,5 % dlužné částky (270 mil. USD) v hotovosti při výměně  dluhopisů “sovětské dluhy”. Úroková sazba dluhopisů činí 8,25 %. Zbytek jistiny sovětského dluhu a úroků z něj byl převeden na 30-leté dluhopisy RF. Splácení jistiny dluhu bylo zahájeno v roce 2008. (www.imf.org)

Pařížský klub věřitelů

(Paris Club of Creditors - PK)

RF je členem PK od 17.9. 1997. Na základě dohod o restrukturalizaci sovětského dluhu byly během let 1996 - 1997 s  některými členy PK uzavřeny bilaterální dohody .V roce 1999 byla obnovena jednání o restrukturalizaci dluhu, přičemž bylo dosaženo dílčího úspěchu v otázce splácení úroků z dluhu bývalého SSSR v letech 1999 a 2000. V lednu a únoru 2001 byly vyrovnány skluzy ve splácení úroků z tzv. sovětského dluhu a od března 2001 byly dluhy členům PK hrazeny dle dohodnutého splátkového kalendáře.

V roce 2003 RF uhradila PK přes 17 mld USD. Koncem roku 2004 díky příznivé ekonomické konjunktuře v zemi (zvýšené příjmy z prodeje ropy) iniciovala jednání o možnosti předčasného umoření svého dluhu (k 1.1. 2005 činil dluh RF cca 43 mld. USD). V únoru 2005 byla uhrazena první předčasná splátka ve výši cca 1,5 mld. EUR, další pak v létě 2005 - 15 mld. USD (obě v nominální hodnotě).

V souladu s ujednáními mezi RF a jednotlivými kreditory PK z června 2006, v srpnu 2006 RF  předčasně splatila 22,3 mld. USD, čímž zcela  umořila „sovětský“ dluh vůči PK. Nutno zmínit, že nešlo o nominální  splátku - samotný dluh totiž  činil 21,3 mld. USD, zbytek (1 mld. USD) tvořila „prémie“ věřitelům. (www.clubdeparis.org)

OECD

(Organization for Economic Cooperation and Development - Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj)

RF navázalo spolupráci s OECD v r. 1992 a v r. 1996 podalo oficiální žádost o členství v OECD. Následovala  “diplomatická” odpověď, v níž bylo pouze konstatováno, že „dosažení členství RF v OECD je konečným cílem spolupráce obou stran“ (nebyl specifikován žádný závazek, natož časový horizont přijetí). Důvodem byla skutečnost, že ekonomika RF nedosahovala v té době standardů běžných ve vyspělých státech OECD.

Změna nastala v r. 2007, kdy OECD přizvalo RF k přístupovým jednáním. Ta byla oficiálně zahájena v červnu 2009, kdy RF předala Sekretariátu OECD Vstupní memorandum. Jednání však mohou probíhat několik let, pro OECD je rozhodující kvalita přijatých mezinárodních závazků, nikoliv časové hledisko. Jednou z dosud nesplněných důležitých podmínek členství v OECD je členství RF ve WTO. (www.oecd.org)

WTO

(World Trade Organization - Světová obchodní organizace)

Přístupová jednání RF do WTO byla zahájena v r. 1993, kdy podalo oficiální přihlášku do GATT (předchůdkyně WTO) a získalo status pozorovatele. 

Jednání RF o přístup k WTO se dostala v r. 2008 téměř do finální fáze. Otevřená jsou jednání s Gruzií. Lze předpokládat jednání s Ukrajinou, která ale zatím své požadavky vůči RF nespecifikovala. Mezi zásadní nedořešené otázky patří vývozní cla na nezpracované dřevo, tarify v železniční dopravě, poplatky za přelety přes Sibiř, státní podpora zemědělství, ochrana práv duševního vlastnictví a státní podniky provádějící vývoz. Všechny tyto otázky avizovala ruská strana splnit v okamžiku vstupu do WTO. V důsledku událostí v Jižní Osetii a Abcházii v srpnu 2008 došlo ke zpomalení přístupových jednání RF k WTO. Začátkem r. 2009 ruská strana opětovně potvrdila, že je pro ni členství ve WTO i nadále prioritou a deklarovala zájem na rychlém vstupu do WTO (do konce r. 2009).

Dne 9.6.2009 RF radikálně a neočekávaně změnila svoji pozici s tím, že hodlá vstoupit do WTO společně s Kazachstánem a Běloruskem, se kterými tvoří Celní unii. Společná vyjednávací pozice států Celní unie se zatím vyjasňuje. Je pravděpodobné, že po právní stránce zřejmě vstoupí uvedené státy do WTO odděleně, ale i tak se členství RF opět na neurčitou dobu oddálí. RF i nadále deklaruje, že je pro ni brzké členství ve WTO prioritou. (www.wto.org, www.wto.ru,  www.economy.gov.ru)

Podrobné informace o účasti RF v uvedených mezinárodních organizacích a mezinárodních dohodách lze též najít  na internetových stránkách MZV RF. (www.mid.ru.)

zpět na začátek

3.3. Přehled bilaterálních smluv s ČR (včetně data vstupu) – mimo smluv dle kap.7.1.

Dnem 2. 12. 1997 vstoupil v platnost Protokol o inventarizaci smluvní základny, ve vztazích mezi ČR a RF byla potvrzena platnost 49 smluv, které byly sjednány právními předchůdci ČR a RF.

Pro Ruskou federaci ve vztazích s Českou republikou zůstávají i nadále v platnosti smlouvy a dohody uzavřené mezi ČSSR a SSSR. Z hlediska konzulární agendy jsou to:

zpět na začátek

Patičkové menu

Katalog odkazů | Přístupnost | Kontakt | Mapa stránek | Právní výhrada | FAQ | O portálu