Rusko: Zahraničně-politická orientace

• 3.1. Členství v mezinárodních organizacích a regionálních uskupeních
• 3.2. Účast země na mnohostranných smlouvách a dohodách
• 3.3. Přehled bilaterálních smluv s ČR (včetně data vstupu) – mimo smluv dle kap.7.1.

3.1. Členství v mezinárodních organizacích a regionálních uskupeních

Ministerstvo zahraničních věcí Ruské federace pohlíží na mezinárodní vztahy jako na hierarchický systém založený na vztazích mezi suverénními státy. Charakter suverenity se přitom navzdory globalizaci nemění. Jediným autoritativním celosvětovým fórem mnohostranných vztahů je pro RF Organizace spojených národů.

RF je zastáncem „multilateralizace“ mezinárodního režimu od unipolárního (“západocentrického“) světa, který „zbyl“ po skončení Studené války a „ukázal se jako neefektivní způsob řešení globálních problémů“. Jde o překonání tzv. „syndromu vítězství ve Studené válce“, kterým podle RF trpí USA („Západ“). Součástí této úvahy je i nezbytnost posilování mezinárodního práva a oslabování jednostranných kroků. Podle MZV RF se tempo změn v mezinárodních vztazích v souvislosti s finanční a hospodářskou krizí zvýšilo. „Krize v této fázi zdaleka není za námi, je třeba se oprostit od myšlení „studené války“ a společně čelit hrozbám.“ RF upřednostňuje spolupráci se Západem, která by napomáhala modernizaci ruské ekonomiky.

V zahraniční a bezpečnostní politice se Rusko chová asertivně, dle svých slov „konstruktivně pragmaticky“ a snaží se mezinárodní vztahy „deideologizovat“. Na půdorysu multilaterální a bilaterální politiky přijímá taková rozhodnutí, kterými maximalizuje možnost prosadit národní zájmy a ještě více „zrovnoprávnit“ roli RF při řešení mezinárodních otázek. Stálé členství a právo veta v RB OSN umožňuje Rusku spoluformovat globální bezpečnostní prostředí a účastnit se procesů v krizových oblastech. Do popředí v ruské bezpečnostní politice se dostává potřeba nahradit reaktivitu ruské ZP aktivitou zejm. v „blízkém zahraničí“ a euroatlantickém prostoru. Prezident Dmitrij Medveděv dne 5. června 2008 v Berlíně vyhlásil iniciativu na vytvoření nové „Evropské bezpečnostní smlouvy“, pro kterou zejm. MZV RF od té doby hledá spojence. Paralelně s tzv. „korfuským“ procesem (2009) k posílení OBSE se RF rozvíjí i koncept právně závazné bezpečnostní smlouvy, která by formulovala „novou bezpečnostní architekturu“ na základě ruského  apelu na „nedělitelnost evropské bezpečnosti“ a reagovala na obavy RF před „blokovým smýšlením“ NATO. Tento proces se „slil“ s novou „post-resetovou“ dimenzí vztahů RF-USA a v listopadu na summitu NRC v Lisabonu bylo jasně deklarování, že RF není pro NATO hrozbou. Předpokládá se spolupráce v oblastech společného zájmu, včetně protiraketové obrany. Po úspěšné ratifikaci nové Dohody START v US a v RF na přelomu roku 2010/2011 je na pořadu dne, kromě debaty o MD,  její implementace a debata o následných krocích v odzbrojovací agendě. Paralelně probíhá vyjednávání rámcového dokumentu o vyjednávání nové Dohody o konvenčních ozbrojených silách v Evropě. Ruská strana obecně zasazuje další vyjednávání o odzbrojování do „balíku“ téměř se všemi problémovými otázkami, které jsou v současné době na stole a zároveň vyzdvihuje nutnost zapojení do procesu dalšího odzbrojování většího počtu „jaderných“ zemí.

V srpnu 2008 zveřejnil D. Medveděv pět bodů doktríny své zahraniční politiky. Ty shrnuly Koncepci ZP RF z července 2008, k níž v květnu 2009 přibyla Strategie národní bezpečnosti. Medveděv mluví o primátu základních principů mezinárodního práva; nepřijatelnosti unipolarity USA; rozvoji přátelských vztahů se všemi zeměmi vč. USA a Evropy – „pokud to bude možné“; ochraně života a důstojnosti občanů RF vč. podnikání „všemi dostupnými způsoby kdekoli na světě“; existenci „privilegovaných zájmů“ za hranicemi RF. 5. února 2010 byla publikována nová Vojenská doktrína RF, která je považována za kompromisní dokument relevantních resortů. NATO není uvedeno jako přímá hrozba, ale jako „nebezpečí“.

RF považuje za důležité své členství (nebo přípravu na členství) v mnoha „integračních uskupeních“ a klubech, ale zdůrazňuje – „pouze na rovnoprávném základě“. V čele je neformální globální klub G-8, který i se souhlasem Moskvy předal některé pravomoci ve finanční rovině zpět na G-20. Rusko aktivně rozvíjí spolupráci v regionálním uskupení „BRIK“, resp. BRIKS (angl. „BRIC“/BRICS – Brazílie, Rusko, Indie, ČLR, Jihoafrická republika), snaží se upevnit další regionální skupiny s ekonomickou i bezpečnostní složkou jako jsou Společenství nezávislých států (SNS) a její podmnožiny EvrAzES (angl. Eurasec) a ODKB (angl. CSTO). V prvním pololetí 2010 byla patrná snaha RF (zejména pak prezidenta D. Medveděva) o zvýšení dynamiky přístupového procesu do WTO, která byla udržena i v druhé polovině roku. Ruská federace – „nakročena“ mezi Evropou a Asií – je členem Šanghajské organizace spolupráce (ŠOS), jejíž summit v r. 2009 hostila a působí v organizaci Asijsko-pacifické hospodářské spolupráce (angl. APEC). Růst mezinárodní autority Moskva dokumentuje mj. rozhodnutím o uskutečnění summitu APEC 2012 ve Vladivostoku, letní univerziády 2013 v Kazani či ZOH 2014 v Soči.

V roce 2010 RF vyhlásilo „politiku“ budování modernizačních aliancí se Západem a vybranými asijskými ekonomikami (Japonsko, Jižní Korea, Singapur atd.) a zároveň prezident D. Medveděv upozornil na nutnost úzké spolupráce s asijsko-pacifickou oblastí – podle hesla „technologie na západě, dynamika na východě“. O členství RF asijských regionálních organizacích a seskupeních – viz Kapitola 3.2.

Organizace Spojených národů (OSN)

Moskva deklaruje, že jeho zahraniční politika (ZP) usiluje o centrální roli OSN v mezinárodních vztazích. Rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN jsou podle mezinárodního práva závazná a OSN je tak z ruského pohledu základní konstrukcí mezinárodního systému kolektivní bezpečnosti. Stálé členství v RB OSN dává RF možnost efektivně ovlivňovat mezinárodní procesy a prosazovat své národní zájmy a zvyšovat svou odpovědnost RF za „osud světa“.

OSN ale z pohledu RF vznikla v určitém historickém kontextu, a proto poukazuje na nezbytnost reformy organizace včetně např. rozšíření Rady bezpečnosti o jakési rotující stálé členy (např. Brazílie, Indie, Německo či Japonsko) tak, aby bylo „lépe zohledněno rozdělení moci ve světě“. Podle MZV RF OSN dosud nedosáhla na svůj potenciál. Probíhající reforma by měla posílit roli organizace ve všech oblastech její činnosti a zabránit vzniku silných regionálních skupin.

V prvním pololetí roku 2010 byla signifikantní podpora RF sankcím OSN vůči Íránu, která měla bezesporu souvislost se zlepšením vztahů mezi RF a USA v kontextu „resetu“ vzájemných vztahů. Nicméně následný návrh na zpřísnění těchto sankcí již Rusko striktně odmítlo.

Skupina osmi (G-8) a skupina dvaceti (G-20)

Formát G-20 vzniklý v roce 1999 na platformě G-7, který převzal koordinaci vládních politik v oblasti reagování na aktuální finanční krizi, znamená opětovné zapojení RF do řešení globálních finančních otázek. Plnohodnotné členství ve skupině G-8 a G-20 je pro Moskvu prestižní, nicméně z hlediska vývoje globální ekonomiky pouze logickou záležitostí, která mění „elitní klub západních mocností“ na reprezentativnější mechanismus neformálního kolektivního vedení světa.

Na summitech G-20 v Londýně (1.- 2. 4. 2009) a Pittsburgu (24.- 25. 9. 2009) RF prosazovala, aby se vlády paralelně s opatřeními na zmírnění hospodářské krize zamýšlely již nad změnami v architektuře světových financí. Moskva považuje Bretton-Woodské instituce za nefunkční (RF má připomínky k  MMF i Světové bance) a je pro přísnější monitoring makroekonomické politiky vlád.

Na pořad jednání G-8 prosazuje RF také bezpečnostní témata – boj proti terorismu, globální energetickou bezpečnost, spoluprácí proti šíření zbraní a materiálů hromadného ničení (ZHN). Na základě rozhodnutí summitu G-8 v kanadském Kananaskisu (2002) se Rusko stalo příjemcem finanční pomoci v rámci „Globálního partnerství proti šíření ZHN“ za účelem utilizace chemických zbraní a jaderných ponorek. V rámci tohoto programu plánují přispět členové G-8 do r. 2012 a další dárci sumou 20 mld. USD, Rusko si naplánovalo příspěvek 6 mld USD. Mezi donory je i ČR.

Summity G-8 a G-20, které se konaly v roce 2010, nebyly z pohledu Moskvy průlomové. Klíčové je pokračovat v reformách „zastaralých“ organizací.

Společenství nezávislých států (SNS)

Přes odstředivé tendence posledních 20 let zůstaly hospodářské systémy bývalých sovětských republik (mimo Pobaltí) navzájem podobné a RF je jejich „přirozeným centrem“. Vztahy Ruska s dalšími zeměmi SNS jsou rozvíjeny především na bilaterálním a subregionálním základě (podmnožiny SNS). Největší šance na rozvoj má Euro-asijské ekonomické společenství (angl. Eurasec, rus. EvrAzES) a Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (angl. CSTO, rus. ODKB).

Postupná stabilizace ruské ekonomiky umožnila Moskvě začít s „převodem hospodářských vazeb v postsovětském prostoru na tržní základ“ – zvláště v oblastech jako je energetika, vojenský průmysl, doprava, zemědělství a telekomunikace. Vláda RF se snaží pomocí státních energetických firem (ale nejen jich), dopravní infrastruktury a obchodní závislosti prostor SNS dále hospodářsky integrovat. Příkladem je také vytvoření Celní unie RF-Kazachstán-Bělorusko od 1. ledna 2010, resp. 1.7. 2010. Vzhledem ke specifičnosti bilaterálních vztahů RF a BY nejsou „integrační tendence“ bez problémů, přičemž mezi nejproblémovější otázky patří energetika, resp. ekonomické vazby zemí obecně. V první polovině roku 2010 se po změně prezidenta na UA začala „nová“ etapa ve vztazích RF-UA. Přes zjevnou ochotu UA spolupracovat s RF v mnohých oblastech (především ekonomických), nelze hovořit o „plné shodě“ v energetické politice. Ukrajina také nehodlá vstupovat do „moskevských“ klubů typu – OSKB (viz níže), či Celní unie, ačkoliv byla v kontextu zlepšených vztahů pozvána.

Jako mezinárodní organizace má SNS z řady důvodů množství problémů. Především po rusko-gruzínské válce v srpnu 2008 jeho řady po roční výpovědní lhůtě opustila Gruzie. Pokračují výkyvy ve dvoustranných vztazích s mnoha sousedy RF, což Moskva vysvětluje podmínkami vzniku organizace a aktuální potřebou chránit svůj trh (výrobce). SNS přesto zůstává jedinečnou strukturou umožňující schůzky prezidentů býv. sovětských republiky s prezidentem RF a mezi sebou. Rusko v roce 2010 v organizaci SNS předsedalo. Předsednictví ve druhém pololetí přebralo Bělorusko.

Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (OSKB, rus. ODKB)

V květnu 2002 bylo přijato rozhodnutí o transformaci "Smlouvy o kolektivní bezpečnosti" (1992) v mezinárodní organizaci pro oblast obrany a bezpečnosti pod názvem Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (angl. Collective Security Treaty Organisation; CSTO). Následoval proces přijetí stanov a smlouvy o právním statutu organizace. Smlouva po ratifikaci všemi smluvními stranami SKB vstoupila v platnost 18. září 2003. Struktura organizace s hlavním sídlem sekretariátu v Moskvě byla vytvořena na počátku roku 2004. Od té doby OSKB vystupuje jako formálně plnohodnotná vojensko‑politická organizace s mezinárodně‑právní subjektivitou. Členové (Arménie, Bělorusko, Rusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a od srpna 2006 také Uzbekistán) podle čl. 4 Smlouvy v případě vnější agrese smluvní strany mají vojensky pomoci napadené zemi. Rusko má zájem učinit z OSKB silného regionálního hráče a navázat jejím prostřednictvím co nejvíce vztahů s dalšími globálními i regionálními politicko-bezpečnostními organizacemi. Dalším ze základních závazků členských zemí je nevstupovat do jiných aliančních svazků, především do NATO. Efektivitu OSKB většina ruských expertů hodnotí jako mizernou. Dobrým příkladem „bezzubosti“ organizace byl v prvním pololetí 2010 případ Kyrgyzstánu. Mezi členy OSKB existovaly velké rozpory v „řešení“ situace v Kyrgyzstánu, počínaje podporou tamní nové vlády a konče způsobem „pomoci“ v době eskalace situace. Summit OSKB na konci roku 2010 v Moskvě měl odpovědět na tyto „neznámé“. Přestože došlo k podpisu více než 30 dokumentů, včetně dohod o opatřeních k větší efektivitě v reagování na krize, nepanovala mezi účastníky (jako již tradičně) shoda. Uzbecký prezident některé dokumenty nepodepsal.

Rusko aktivně usiluje o zapojení organizace OSKB do mezinárodní spolupráce – spolupráce s NATO, EU atd. RF dlouhodobě (a aktuálně v rámci debaty o svých návrzích v oblasti evropské bezpečnosti) usiluje o jakési „zrovnoprávnění“ postavení všech organizací v Euro-atlantickém prostoru – NATO, SNS, OSKB, EU a o jejich setkávání na nejvyšší úrovni. Faktem zůstává, že organizace jako taková je rozporuplná a nefunkční. Spíše než o organizaci „spojenců“ se jedná s spleť složitých bilaterálních vztahů bývalých států SNS s RF.

Šanghajská organizace spolupráce (ŠOS)

Rusko je zakládajícím členem Šanghajské organizace spolupráce (ŠOS), která vznikla z neformálního uskupení tzv. Šanghajské pětky. Tvoří ji ČLR, RF, Uzbekistán, Kazachstán, Kyrgyzstán a Tádžikistán. V květnu 2003 přijal ruský parlament Chartu ŠOS. Rusko přikládá rozvoji ŠOS velký význam a považuje pro sebe za klíčový prvek „regionalizace mezinárodních vztahů“. Summit ŠOS v Jekatěrinburgu na jaře 2009 měl ukázat, že ŠOS se dá použít k zajištění bezpečnosti a rozvoje Střední Asie. RF není proti rozšiřování členské základny ŠOS (zájem projevil např. Írán a Mongolsko), ale summit v Biškeku (2007) dal najevo, že v tomto ohledu není v ŠOS konsensus. V bezpečnostní dimenzi je centrálním tématem pašování drog (RF uspořádala mezinárodní konferenci v Moskvě v březnu 2009) a boj proti terorismu (protiteroristické centrum v Taškentu). ŠOS pod tlakem ČLR hraje stále větší roli i v ekonomické spolupráci mezi členy.

Ani RF ani Čína, nejsou v současné chvíli ochotni udělat z organizace ŠOS něco více, než jen regionální organizaci pro spolupráci ve vybraných otázkách (terorismus, drogy, šíření extremismu). Jejich strategické zájmy jsou až příliš rozdílné, aby „harmonii“ v ŠOS ve strategických a bezpečnostních otázkách umožnily. Otázka členství Íránu v ŠOS byla v roce 2010 „zažehnána“ – Írán se nemůže stát členem dokud budou platit sankce OSN.

Na setkání šéfů vlád ŠOS v listopadu 2010 premiér V. Putin navrhl vytvoření „cestovní mapy“ ŠOS zaměřené na obchodně-ekonomickou spolupráci. Prioritními oblastmi pro RF v ekonomické oblasti je energetika, doprava a IT.

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE)

Zahraničně‑politické aktivity RF v rámci OBSE vycházejí ze dvou základních cílů ‑ zájmu Ruska o získání významné pozice v rámci evropského bezpečnostního systému a odmítání Severoatlantické aliance (resp. transatlantické vazby) jako jejího základu. Rusko považuje OBSE za organizaci, která má v evropských bezpečnostních otázkách mnohem větší potenciál a které chybí zejména právní závaznost. Od tohoto Moskva odvíjí svoji iniciativu v oblasti evropské bezpečnosti (od jara 2008) a snahy o vytvoření nové Dohody o evropské bezpečnosti (právně závazné). Tzv. „Korfuský proces“, který odstartovalo řeckého předsednictví (2009) za účelem zvýšení efektivity všech tří oblastí činnosti OBSE – politicko-vojenské, hospodářsko-ekologické a lidsko-právní – nepovažuje RF zdaleka za jediné vhodné fórum k prosazování svých návrhů (na rozdíl od EU, které vidí debatu v OBSE jako základ debaty o budoucnosti evropské bezpečnosti).

Summit v Astaně na konci roku 2010, který byl iniciován Moskvou a Paříží již koncem roku 2008 v souvislosti s Medveděvovou iniciativou, byl pro Moskvu dobrou příležitostí k prosazování svých priorit v „reformě“ OBSE a upozornění na fakt, že to byla právě Medveděvova iniciativa, která probudila OBSE z nečinnosti. Podle očekávání byla problematická zejména otázka zamrzlých konfliktů.

Rada Evropy (RE)

Ruská federace je členem Rady Evropy od roku 1996. Její aktivity v RE jsou zaměřeny především na ochranu práv ruskojazyčných menšin v zahraničí a budování „Evropy bez dělících čar“. Po zahájení druhé čečenské války (1999) se do centra pozornosti RE dostala problematika dodržování lidských práv (LP) na severním Kavkaze. Porušování občanských práv (zejm. na spravedlivý soudní proces) je také předmětem častých podání občanů RF k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Zájmy RF v rámci RE leží v oblasti protiteroristické spolupráce, mezikulturního a mezicírkevního dialogu, formování bezvízového prostoru v Evropě a spolupráce v sociální, kulturní a sportovní sféře. Rusko RE a parlamentní diplomacii v Parlamentním shromáždění (PS) RE používá jako jedno z fór, kde zdůrazňuje „práva a zákonné zájmy“ ruskojazyčného obyvatelstva EU (zejm. v Pobaltí). Na druhou stranu zejm. v PS RE zní nejdůraznější kritika lidsko-právních poměrů v RF i v její zahraniční politice. Dlouho očekávaná ratifikace Protokolu č. 14 (2004) ke Konvenci o LP a základních svobodách (1950) o kontrolních mechanismech byla ukončena počátkem roku 2010. Nedostatky v RF z pohledu RE jsou mj. v plnění Protokolu č. 6 o zrušení trestu smrti.

Vztahy RF s Organizací Severoatlantické smlouvy (NATO)

Vztahy RF s NATO mají v ruské zahraniční politice zvláštní místo. RF považuje Alianci za geopolitický silový faktor, který negativně ovlivňuje bezpečnostní situaci u ruských hranic. RF odvozuje svůj vztah k NATO od kvality dvoustranných vztahů s USA. Zájmy Ruska a NATO se kříží zejména na post-sovětském prostoru, ale RF přiznává také pole společných zájmů v bezpečnostní oblasti jako jsou boj proti terorismu, urovnávání regionálních krizí a odstraňování následků přírodních a technických katastrof.

Spolupráce Ruska s NATO byla zahájena v roce 1994 přístupem RF k programu Partnerství pro mír (PfP). Reálná spolupráce byla v té době omezena především na společné aktivity v Bosně a Hercegovině, kde působil v rámci IFOR/SFOR ruský kontingent. Dne 27. 5. 1997 byl v Paříži podepsán "Zakládající akt o vzájemných vztazích, spolupráci a bezpečnosti mezi NATO a Ruskou federací". V rámci zvláštního vztahu mezi NATO a Ruskem byla zřízena Stálá společná rada NATO‑Rusko (Permanent Joint Council; PJC). Činnost tohoto orgánu byla poznamenána nesouhlasem Ruska s rozšiřováním NATO o Českou republiku, Maďarsko a Polsko.

V ruské společnosti a značné části politických elit nadále přetrvávají „protialianční“ postoje, nejsnáze viditelné na otázce rozšiřování NATO. Obavy z NATO tak brání hlubšímu pochopení politiky Aliance a možností pro vzájemnou spolupráci. Proto RF někdy označuje spolupráci s NATO za potřebnou, i když bez okolků pokračuje v kritice „mechanického rozšiřování“ NATO. V podobném duchu je formulována i nová Vojenská doktrína RF z počátku roku 2010: Rozšiřování NATO je vnímáno jako nebezpečí, zejména jeho snaha o globální působení a budování „NATO“ infrastruktury v blízkosti ruských hranic. Spolupráce v určitých oblastech společného zájmu je však možná.

Summit NRC v Lisabonu v listopadu 2011 je ruskou stranou hodnocen opatrně pozitivně, stejně jako probíhající „reset“ se vztahy USA. Pro RF je důležitý obsah společné deklarace, tedy že RF není pro NATO hrozbou a naopak, a že NATO nepoužije proti RF síly. Dále souhlas na principu nedělitelnosti bezpečnosti. Zásadní bylo také potvrzení toho, že NRC má charakter „za každého počasí“. Celkově summit znamenal krok ke zvýšení důvěry a možný počátek efektivního politického dialogu. V tomto kontextu zástupci MZV RF vyzdvihují hlavní úkol, na který se chce RF soustředit – tedy modernizaci RF. O snižování vojenských výdajů by měli usilovat všichni. V oblasti protiraketové obrany (MD) RF souhlasilo se společnou analýzou možné spolupráce v NRC s prvními „výsledky“ v létě 2011. Je to „výzva k pokračování v dialogu“ na toto téma. Spolupráce musí být rovnocenná a musí být brány v potaz zájmy RF i NATO. Systém MD nesmí v žádném případě narušovat stabilitu.

Poznámka: další informace o vztazích NATO-RF je možné nalézt na http:// www.nato.int a http://www.mzv.cz.

Vztahy RF s Evropskou unií (EU)

V prosinci 1993 podepsal ruský prezident B. Jelcin s předsedou Rady Evropské unie "Společnou politickou deklaraci o partnerství a spolupráci mezi RF a EU". Prvním základem pro vztahy EU s RF se následně stala Dohoda o partnerství a spolupráci (Partnership and Cooperation Agreement; PCA), která byla uzavřena v roce 1994 a v platnost vstoupila po ratifikaci všemi zeměmi v roce 1997 na počáteční desetileté období. Dohoda ustavila institucionální rámec bilaterálních vztahů, kodifikovala základní společné cíle a předpokládala společné aktivity a dialog v řadě oblastí. Např. politický dialog o otázkách oboustranného zájmu a o dodržování principů demokracie a lidských práv. Dohoda zahrnuje také předpoklad spolupráce v oblasti obchodní a ekonomické; vědy, technologií, energetiky, dopravy, vesmíru; a spravedlnosti a vnitřních věcí. Od května 2008 probíhají vyjednávání o nové Dohodě o partnerství a spolupráci, která by měla stávající dohodu nahradit. Jednání o nové Dohodě byla v roce 2009 zkomplikována uvažováním na ruské straně, že by RF přehodnotila způsob svého vstupu do WTO (např. v rámci Celní unie s Běloruskem a Kazachstánem). V prvním pololetí 2010 se sice Rusko rozhodlo vstupovat do WTO samostatně a v prosinci na summitu EU-RF si vstup do WTO dokonce zaručilo podporou ze strany EU, nicméně vyjednávání ekonomické části PCA zůstávají i přesto téměř zablokovaná. Rusko totiž ve vztahu k EU nadále preferuje uzavření pouze základní rámcové dohody, s tím že jednotlivé oblasti spolupráce je možné řešit separátními dohodami.

Poznámka: Základním dokumentem RF ke vztahům RF-EU zůstává nadále „Strategie RF k EU“ (přijatá v Helsinkách, 22. 10. 1999). Cílem RF je navázat strategické partnerství, v jehož rámci by bylo možné úspěšně řešit bezpečnostní a ekonomické otázky. Strategie také stanovuje nutnost hájit ruské zájmy v kontextu rozšíření EU a hledat možnosti, jak využít výzvy, před kterými EU stojí, ve vzájemně výhodný prospěch. Přední místa z ruského pohledu zaujímá energetická spolupráce, spolupráce v oblasti obranného průmyslu a rozvoj infrastruktury. Zjednodušeně řečeno, mělo by se jednat o partnerství mezi bohatou, ale energeticky nesamostatnou EU, a Ruskem s velkými zdroji energetických surovin, které však potřebuje investice do své ekonomiky. Strategie ukazuje, že RF nemá zájem stát se členem EU, nýbrž být rovnocenným partnerem. Prezident Medveděv ve svém projevu před velvyslaneckým sborem RF v červenci 2010 dále upřesnil, že Rusko a EU by měly být s EU „modernizačními spojenci,“ a navzájem si tak pomáhat v rozvoji.

Rusko s EU vede politický dialog na několika úrovních – pravidelné EU-RF summity, ministerská jednání, zasedání Rady stálého partnerství (Permanent Partnership Council; PPC) atd. Mezi hlavní praktická témata ve vztahu EU-RF patří realizace tzv. společných prostorů: společný ekonomický prostor (předpokládá mj. již uvedenou energetickou spolupráci), společný prostor pro oblast justice a vnitra (mj. otázka vízových režimů nebo spolupráce v boji proti organizovanému zločinu a drogám), společný prostor vnější bezpečnosti (spolupráce při zvládání mezinárodních krizí apod.) a společný prostor pro oblast vědy, vzdělávání a kultury. Tzv. „cestovní mapy“ byly k jednotlivým prostorům schváleny v květnu 2005 na summitu EU-RF v Moskvě.

K Evropské unii se váží hlavní hospodářské zájmy Ruské federace v Evropě, přičemž velké členské státy EU Rusko označuje za své strategické politické a obchodní partnery. Klíčovou roli ve vzájemných vztazích hraje s ruského pohledu energetika, od EU naopak RF „očekává“ technologie a investice, pro které však nevytváří vhodné investiční prostředí. S EU jedná RF pragmaticky, zpomalení integrace EU a nejednota v některých zahraničně-politických tématech je Moskvou využita jako konkurenční výhoda. RF klade důraz na spolupráci s jednotlivými členskými státy. Po summitu EU-RF na podzim 2009 ve Stockholmu se kromě odstranění vízového režimu a dalších „stálic“ vzájemného dialogu (protekcionismus, energetika, Gruzie atd.) objevila také „nová náplň“ – debata o možném partnerství v oblasti modernizace. Tzv. Partnerství pro modernizaci se následně stalo jednou z hlavních priorit kontaktů mezi Bruselem a Moskvou. V rámci politického dialogu je stále větší důraz ruskou stranou kladen na bezvízový styk (dlouhodobá perspektiva je z pohledu Moskvy nedostatečná).

V květnu 2010 sice Rusko na summitu EU-RF předložilo vlastní návrh dohody na „zavedení bezvízového styku,“ ale na následném summitu v Bruselu v prosinci 2010 se již vedení EU a RF shodlo, že ke zrušení vízové povinnosti je nutné dojít na základě postupných kroků. Vypracování specifik těchto kroků bude předmětem jednání mezi RF a EU v průběhu prvního pololetí 2011. Zároveň pokračují jednání k „Modernizačnímu partnerství“ s mezi Moskvou a Bruselem. Ruská strana přitom nadále pokračuje ve vytváření „bilaterálních modernizačních partnerství“. Překvapivá iniciativa DE-RF (potažmo DE-FR-RF) z července 2010, která měla za cíl vytvoření nové struktury v rámci existujícího politického dialogu EU-RF k otázkám zahraniční politiky a bezpečnosti zatím nebyla realizována. Lze však očekávat, že RF bude v tomto směru i nadále vyvíjet aktivity a bude se snažit o vytvoření „přímého a praktického“ dialogu s Bruselem, ideálně nad rámec vyjednávané PCA.

Poznámka: další informace je možné nalézt na http://europa.eu.int/comm/external_relations, http://www.mzv.cz, http://www.eur.ru a http:// www.mid.ru.

Světová obchodní organizace (WTO) a  Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)

(viz dále – Kapitola 3.2.)

zpět na začátek

3.2. Účast země na mnohostranných smlouvách a dohodách

 Asijsko-pacifické hospodářské společenství

(Asia-Pacific Economic Cooperation – APEC)

APEC má v současné době 21 členů. RF je členem od r. 1998  a aktivně se angažuje zejména v otázkách boje proti terorismu a v sektoru energetiky. Účast RF na konferencích APEC koordinuje vládní komise, v rámci které byl ustaven podnikatelský klub sdružující cca 70 ruských společností.

Lze konstatovat, že RF využívá členství v APEC k prosazování svých ekonomických a politických zájmů v asijsko-pacifickém regionu a Latinské Americe, a to formou hospodářské spolupráce s vybranými státy. Důraz je přitom kladen na spolupráci za účelem rozvoje Dálného východu.

Poslední summit hlav států APEC, kterého se účastnil D. Medveděv, se uskutečnil v  listopadu 2010 v Japonsku. 24. summit APEC se bude konat v roce 2012 ve Vladivostoku (www.apec2012.ru). Jedním z prioritních témat (předsednictví v APEC) má být ruský návrh Konvence o mezinárodní energetické bezpečnosti, který byl představen na podzim roku 2010.

(www.apec.org)

ASEM (Asia-Europe Meeting)

Ruská federace byla přijata do ASEM po třináctiletém čekání v lednu 2010, přičemž oficiálně vstoupila do fóra ASEM (společně s Austrálií a Novým Zélandem) v říjnu letošního roku na summitu ASEM VIII. Podle MZV RF svědčí vstup RF do formátu ASEM o narůstající mezinárodní autoritě RF.

Mezi hlavní priority RF v ASEM patří: následky finanční krize, boj s terorismem a mezinárodním zločinem, energetika, změny klimatu a ochrana životního prostředí, doprava, vzdělávání. RF se nebrání rozšiřování společných agend. S. Lavrov na summitu promluvil o nutnosti větší koordinace v oblasti boje proti terorismu, pašování drog a mezinárodnímu zločinu v Eurasii.

(www.aseminfoboard.org)

Černomořské hospodářské společenství

(Black See Economic Cooperation – BSEC)

BSEC vzniklo v roce 1992. V současné době má 12 členů, RF je jedním ze zakládajících členů. Na jeho činnosti se podílí dalších 13 států a 4 mezinárodní organizace jako pozorovatelé. Priority BSEC jsou zaměřeny na sektor energetických surovin, rozvoj  spolupráce v oblasti ekonomiky, vědy, vzdělání, cestovního ruchu, ekologie, financí, kultury a v poslední době také na spolupráci v oblasti boje proti organizovanému zločinu. V rámci BSEC funguje 18 pracovních skupin pro jednotlivé segmenty spolupráce, RF předsedá PS pro zemědělství a potravinářský průmysl.

V březnu 1995 byl na MZV RF zřízen koordinační pracovní orgán - Ruský národní výbor pro BSEC (NV), který je pověřen zastupováním RF v BSEC. Kromě toho při MZV RF funguje Meziresortní komise pro BSEC. V první polovině roku 2011předsedá BSEC Rumunsko.

(www.bsec-organization.org)

Euroasijské hospodářské společenství

(Eurasian Economic Community - EEC)

Společenství vzniklo 31.5.2001 s cílem organizačně-právního sjednocování ekonomik  Běloruska, Kyrgyzstánu, RF a Tádžikistánu. Impulsem k jeho založení byl podpis Dohody o celní unii mezi RF a Běloruskem v r. 1995, ke které se později připojil Kazachstán a Kyrgyzstán. Na podzim 2005 se EEC sloučilo s Organizací středoasijské spolupráce (OSS), jež tvořily Kazachstán, Kyrgyzstán, RF, Uzbekistán a Tádžikistán. Tímto byla vyřešena otázka integrace Uzbekistánu (nebyl členem EEC) a Běloruska (nebylo členem OSS). RF si tímto upevnila své postavení v daném regionu a vystupuje v roli hegemona integračních procesů ve Střední Asii. V současné době má  EEC 6 členů (Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, RF, Tádžikistán, Uzbekistán) a  3 pozorovatele (Ukrajina, Moldavsko, Arménie).

Mezi nejvýznamnější integrační projekty EEC patří vytvoření Celní unie RF, Kazachstánu a Běloruska (CU), která funguje od 1.1.2010. Tím bylo vytvořeno jednotné celní území, kde je uplatňován jednotný celní sazebník. Od 1.7.2010 nabyl účinnosti celní zákon CU. Do r. 2012 se předpokládá vytvoření jediného hospodářského prostoru států CU.

(www.evrazes.com)

Mezinárodní měnový fond

(International Monetary Fund - IMF)

Spolupráce RF s IMF se datuje od vzniku samostatného státu. V roce 1992 získala RF 1. úvěr ve výši 1 mld. USD (s 5-letou dobou splatnosti). Další úvěry byly RF poskytnuty v následujících 3 letech (1993,1994 a 1995).

V roce 1996 byl sjednán tříletý program úvěrování s 10-letou dobou splatnosti. V roce 1999 však RF v důsledku finanční krize (default v létě 1998) přestala plnit své závazky,
a proto IMF úvěrování pozastavil. V posledních letech RF nečerpala žádné nové úvěry. Koncem ledna 2005 RF díky příznivé ekonomické konjunktuře (vysoké příjmy z prodeje ropy)  uhradila 3,5 mld. USD, čímž zcela umořila své dluhy vůči této instituci. K úhradě byla použita část prostředků tzv. stabilizačního fondu (tvoří ho hlavně příjmy z prodeje ropy
a plynu).

V roce 2010 dosáhly „rozvojové“ země výrazného úspěchu, když došlo k navýšení jejich podílu v IMF na 42,29 %. Podíl BRIC se zvýšil na 14,18 % a RF na 2,71 % (9. místo). RF prosazuje změnu zaměření a stylu práce této mezinárodní organizace tak, aby lépe reagovala na finanční problémy vznikající v rámci finanční a ekonomické krize v podmínkách globalizace.

(www.imf.org)

Světová banka, Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj

(World  Bank, International  Bank  for  Reconstruction  and Development – WB, IBRD)

RF je členem skupiny WB od roku 1992. Klíčovou je však pro RF spolupráce s Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj (EBRD).

WB je členem Konzultační rady pro zahraniční investice při vládě RF.

(www.worldbank.org, www.ebrd.org)

Londýnský klub věřitelů

(London  Club of Creditors - LCC)

RF není členem LCC, nicméně s ním úzce jako dlužník spolupracuje. V říjnu 1997
byla mezi RF a LCC podepsána dohoda o restrukturalizaci ruského dluhu  na období 25-ti let. V prosinci 1998 (období defaultu) se RF potýkalo s problémy plnění svých závazků. Počátkem roku 1999 proto většina věřitelů LCC projevila ochotu jednat o další restrukturalizaci ruského dluhu.

V únoru 2000 byla dosažena nová dohoda o restrukturalizaci sovětského dluhu, ze které vyplynulo následující: původní výše dluhu (31,8 mld. USD) byla  snížena na 21,2 mld. USD, jeho splácení bylo odloženo do r. 2008. Navíc byl dluh restrukturalizován na dobu 30 let.

V souladu s ujednáním bylo 2,8 mld. USD (úroky po lhůtě  splatnosti) převedeno na ruské euroobligace (dluhopisy) s 10-letou splatností. Ve sjednaných podmínkách pro vydání těchto dluhopisů se RF zavázala uhradit 9,5 % dlužné částky (270 mil. USD) v hotovosti při výměně  dluhopisů “sovětské dluhy”. Úroková sazba dluhopisů činí 8,25 %. Zbytek jistiny sovětského dluhu a úroků z něj byl převeden na 30-leté dluhopisy RF. Splácení jistiny dluhu bylo zahájeno v roce 2008.  RF splatilo svůj dluh v plné výši v prosinci 2009.

(www.imf.org)

Pařížský klub věřitelů

(Paris Club of Creditors - PCC)

RF je členem PCC od 17.9.1997. Na základě dohod o restrukturalizaci sovětského dluhu byly během let 1996 - 1997 s  některými členy PCC uzavřeny bilaterální dohody. V roce 1999 byla obnovena jednání o restrukturalizaci dluhu, přičemž bylo dosaženo dílčího úspěchu v otázce splácení úroků z dluhu bývalého SSSR v letech 1999 a 2000. V lednu a únoru 2001 byly vyrovnány skluzy ve splácení úroků z tzv. sovětského dluhu a od března 2001 byly dluhy členům PCC hrazeny dle dohodnutého splátkového kalendáře.

V roce 2003 RF uhradila PCC přes 17 mld USD. Koncem roku 2004 díky příznivé ekonomické konjunktuře v zemi (zvýšené příjmy z prodeje ropy) iniciovala RF jednání o možnosti předčasného umoření svého dluhu (k 1.1. 2005 činil dluh RF cca 43 mld. USD). V únoru 2005 byla uhrazena první předčasná splátka ve výši cca 1,5 mld. EUR, další pak v létě 2005 - 15 mld. USD (obě v nominální hodnotě).

V souladu s ujednáními mezi RF a jednotlivými kreditory PCC z června 2006, RF v srpnu 2006  předčasně splatila 22,3 mld. USD, čímž zcela  umořila „sovětský“ dluh vůči PCC. Nutno zmínit, že nešlo o nominální  splátku - samotný dluh totiž  činil 21,3 mld. USD, zbytek (1 mld. USD) tvořila „prémie“ věřitelům.

(www.clubdeparis.org )

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj  

(Organisation for Economic Cooperation and Development – OECD)

RF navázala spolupráci s OECD v r. 1992 a v r. 1996 podala oficiální žádost o členství v OECD. Následovala  “diplomatická” odpověď, v níž bylo pouze konstatováno, že „dosažení členství RF v OECD je konečným cílem spolupráce obou stran“ (nebyl specifikován žádný závazek, natož časový horizont přijetí). Důvodem byla skutečnost, že ekonomika RF nedosahovala v té době standardů běžných ve vyspělých státech OECD.

Změna nastala v r. 2007, kdy OECD oficiálně  přizvalo RF k přístupovým jednáním. Ta byla oficiálně zahájena v červnu 2009, kdy RF předala Sekretariátu OECD Vstupní memorandum. Jednání však mohou probíhat několik let, pro OECD je rozhodující kvalita přijatých mezinárodních závazků, nikoliv časové hledisko. Jednou z dosud nesplněných důležitých podmínek členství v OECD je členství RF ve WTO.

(www.oecd.org)

Světová obchodní organizace

(World Trade Organization - WTO)

Přístupová jednání k WTO byla zahájena v r. 1993, kdy RF podala oficiální přihlášku do GATT (předchůdkyně WTO) a získala status pozorovatele. 

Přístupová jednání RF k WTO, která byla zahájena v r. 1993, se v r. 2010 dostala (jako již nejednou v minulosti) do téměř finální fáze. V důsledku vytvoření Celní unie RF, Běloruska a Kazachstánu (CU) od 1.1.2010, došlo k jejich pozastavení, zejména koncem roku 2009, ale dynamika v roce 2010 byla obnovena ve druhém pololetí. Determinantem zvýšené dynamiky byla osobní zainteresovanost US a RU prezidentů, kteří na svém červnovém setkání požadovali po vyjednávačích pokrok do konce září 2010.

Zatím nebylo učiněno oficiální rozhodnutí zda RF vstoupí do WTO samostatně nebo najednou společně se státy CU. Nejvíce pravděpodobné však je, že RF vstoupí do WTO odděleně před Kazachstánem a Běloruskem. (Zejména) prezident RF, ale i předseda vlády RF, deklarují, že členství ve WTO je pro RF i nadále prioritou. O něco prioritnější je však projekt CU a jednotného hospodářského prostoru.

Z politického hlediska je nyní problémové jednání s Gruzií, která může vstup RF do WTO vetovat a která má s RF v návaznosti na konflikt v Gruzii v roce 2008 několik „otevřených“ otázek v této oblasti.

(www.wto.org, www.wto.ru,  www.economy.gov.ru)

Podrobné informace o účasti RF v uvedených mezinárodních organizacích a mezinárodních dohodách lze též najít také  na internetových stránkách MZV RF. (www.mid.ru.)

zpět na začátek

3.3. Přehled bilaterálních smluv s ČR (včetně data vstupu) – mimo smluv dle kap.7.1.

Dnem 2. 12. 1997 vstoupil v platnost Protokol o inventarizaci smluvní základny, ve vztazích mezi ČR a RF byla potvrzena platnost 49 smluv, které byly sjednány právními předchůdci ČR a RF.

Pro Ruskou federaci ve vztazích s Českou republikou zůstávají i nadále v platnosti smlouvy a dohody uzavřené mezi ČSSR a SSSR. Z hlediska konzulární agendy jsou to:

zpět na začátek

Patičkové menu

Katalog odkazů | Přístupnost | Kontakt | Mapa stránek | Právní výhrada | FAQ | O portálu