Spojené arabské emiráty: Ekonomická charakteristika země

© Zastupitelský úřad Abu Dhabi (Spojené arabské emiráty)

4.1. Zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok, předpověď dalšího vývoje

Ekonomika SAE měřená reálnou hodnotou HDP vykázala po loňském poklesu (-2,7 %) opět pozitivní trend. Růst HDP dosáhl v roce 2010 2,1 %, přičemž se zvýšil na 269,1 mld. USD. Hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele (v přepočtu na paritu kupní síly) dosáhl hodnoty 37 000 USD, což řadí SAE k nejvyspělejším zemím světa. V roce 2011 se očekává růst HDP ve výši 3,1 % a v roce 2012 růst ve výši 4,4 %. 

Země dosahovala v minulých letech stabilního ekonomického růstu (7,4 % v roce 2008 a 6,2 % v roce 2007), který byl podporován vysokou cenou ropy – tzn. suroviny, na které je hospodářství založeno. Tento růst byl v uplynulých letech poněkud moderován, což bylo způsobeno jednak celosvětovou ekonomickou krizí, která ovlivnila realitní trh a turistiku především v Dubaji, tak i poklesem cen ropy ze svých maxim z první poloviny roku 2008. Petrochemický sektor se podílí 34 % na tvorbě HDP, těžba ropy se po dohodnutém snížení zemí OPEC pohybuje na cca 2,25 bpd. K pozitivnímu vývoji v roce 2010 přispěla především zvýšená ekonomická aktivita v Abu Dhabi, což napomohlo ke zlepšení spotřebitelskou důvěru a podpoře spotřeby v soukromém sektoru.

Prudký rozvoj přinášel inflační tlaky a zvyšování cen, roční míry inflace v letech 2005–2008 se pohybovaly v rozmezí 11 % až 13,5 % dané cenami nemovitostí a nájemného. Zpomalení hospodářského rozvoje přineslo pozitivum v poklesu inflace na přijatelných 1,6 % v roce 2009 a 0,9 % v roce 2010. Nedostatečná je zatím ochrana životního prostředí.

 

zpět na začátek

4.2. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (HDP/obyv., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)

ZÚ Abu Dhabi ve svých zprávách využívá nezávislé zdroje BMI (Business Monitor Intl.), Credit Suisse a především EIU (Economist Intelligence Unit), jelikož údaje uváděné z vládních zdrojů jsou často nadhodnoceny, případně částečně zkresleny. Aktuální informace EIU z dubna 2011 jsou následující:

Údaj20062007200820092010*
Nominální HDP v běž.cenách(mld.USD)175,2206,4254,4248,9269,1
Reálný růst HDP  (v %)13,16,27,4   -2,7    2,1
Průměrná roční míra inflace (av; %)13,511,112,31,60,9
Počet obyvatel  (v mil.)5,35,95,65,45,6
Export v cenách FOB (mld. USD)145,6178,6239,2192,2198,4
Import v cenách FOB (mld. USD)88,0132,1176,3150,0159,0
Bilance běžného účtu  (mld.USD)36,519,722,37,96,1
Celkové rezervy deviz bez Au (mld.USD)27,677,231,736,142,0
Celkový zahraniční dluh (mld.USD)75,3101,7121,7122,5124,7
Směnný kurz  (AED : 1 USD)3,673,673,673,673,67

* odhad EIU
Zdroj: Economist Intelligence Unit – Country Report UAE 4/2011

V rámci tzv. emiratizace (tj. podpoře zájmu občanů SAE o zapojení se do pracovního procesu) vláda podporuje vznik nových pracovních míst pro občany SAE (zejména u ropných společností, v bankovním sektoru a v oblasti služeb). V případě restrukturalizace jsou jako první propouštěni cizinci. V bankovním sektoru je vyžadována 20% zaměstnanost „lokálů“ z celkového počtu zaměstnanců. 

 

zpět na začátek

4.3. Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory

Sektorem číslo jedna jetěžba ropy a zemního plynu a na ně navazující petrochemický průmysl. Emirátská ložiska ropy se odhadují na 98 mld. barelů, tzn. necelých 8 % světových zásob. Ropa je lehkého typu 32–44°API a většina (až 95 %) se nachází na území nebo pobřežních vodách emirátu Abu Dhabi. Těžba ropy se v roce 2010 pohybovala na úrovni 2,35 mil bpd, současná maximální výrobní kapacita 2,85 mil bpd není plně využívána podle dohody skupiny OPEC o omezení těžby. Největšími odběrateli ropy jsou země jihovýchodní Asie – především Japonsko, Jižní Korea a Thajsko.

Podle údajů Oil and Gas Journal jsou odhadované zásoby zemního plynu 214 bilionů kubických stop (tcf) v SAE 7. největší na světě po Rusku, Íránu, Kataru, Turkmenistánu, Saudské Arábii a USA. Toto množství by i při stoupající spotřebě mělo vystačit na 120-150 let. Zemní plyn se nyní využívá především jako palivo v tepelných elektrárnách a desalinačních jednotkách a část se zkapalňuje (LNG).

Státní Abu Dhabi National Oil Company (ADNOC) je nejvýznamnějším producentem a distributorem ropných produktů s velkými rafineriemi v Ruwais a Umn al-Nar. Další rafinerie jsou v Jebel Ali (dubajský ENOC), Fujairah (Metro Oil) a Sharjah (Sharjah Oil Refining Company). Minoritní podíl na těžbě a zpracování ropy mají zahraniční společnosti, např. ExxonMobil, Shell nebo Japan Oil Development Company. Naopak emirátský státní IPIC (International Petroleum Investment Company) vlastní mimo jiné 70 % v Hyundai Oil Bank v Jižní Koreji, 47 % ve španělské firmě CEPSA, 20 % v japonské Cosmo Oil Company a 19,6 % v rakouském OMV.

Těžbu a zpracování zemního plynu monopolně zajišťuje státní společnost GASCO (Abu Dhabi Gas Industries Limited), která byla založena v roce 1978 jako joint-venture mezi státním podnikem ADNOC (Abu Dhabi National Company) vlastnícím 68 % společnosti, Shell (15 %), Total (15 %) a Partex (2 %). Cílem firmy bylo průmyslově využít zemní plyn, který se dostává na povrch při těžbě ropy a který byl v minulosti využíván pouze ke zpětnému čerpání do vrtů pro zachování tlaku nebo jako odpad rovnou spalován. Dnes je GASCO jedním z největších zpracovatelů zemního plynu na světě. Tři velké průmyslové komplexy (Habshan-Bab, Asab, Bu Hasa) v pouštní oblasti Liwa jsou propojeny produktovody v celkové délce 2 300 km s hlavním distribučním a zpracovatelským centrem na pobřeží Perského zálivu v Ruwais.

Těžba ropy a zemního plynu se podílí cca 35 % na tvorbě HDP (pro srovnání v sousední Saúdské Arábii činí podíl 63 %). Slabým místem exportu emirátské ropy je Hormuzský průliv, kterým je dle údajů US Energy Information Administration přepravováno 40 % veškeré po moři přepravované ropy. Jakékoliv komplikace v tomto citlivém místě (např. íránská námořní blokáda) by znamenaly vážný problém pro světovou ekonomiku. Projekt společného ropovodu zemí GCC, který by se vyhnul jak Hormuzskému průlivu, tak i Rudému moři a Suezu ale naráží na politickou nestabilitu regionu a vzájemné vztahy zemí, přes které by ropovod nutně musel procházet. SAE proto vybudovaly vlastní strategický ropovod spojující emiráty Abu Dhabi a Fujairah s kapacitou 1,5 mil. barelů denně, což znamená, že více než polovina abudhabského exportu ropy bude realizována z přístavu ve Fujairah na pobřeží Indického oceánu, tj. vyhne se Hormuzskému průlivu. Jinak se státy Perského zálivu nadále budou spoléhat na silnou vojenskou přítomnost USA a dalších zemí v mezinárodních vodách v blízkosti průlivu, která by měla zajistit okamžitý zásah a obnovení volného pohybu tankerů v případě jakéhokoliv problému.      

Cílenou snahou vlád jednotlivých emirátů byla během posledních dvou desetiletí podpora rozvoje průmyslové výroby jako součást diverzifikace jednostranně na ropu orientovaného hospodářství. Federální vláda i vlády jednotlivých emirátů investovaly do rozvoje průmyslové základny desítky miliard USD a stát je dnes dominantním vlastníkem a provozovatelem nejvýznamnějších průmyslových komplexů. V Dubaji se jedná o závod na výrobu hliníku „Dubai Aluminium Company“ (DUBAL). Produkce DUBALu je vzhledem k nízké ceně elektrické energie (zemní plyn) vysoce konkurenční, přestože je plně závislá na dovozu bauxitu. Z celkové kapacity 861 tis. tun je 92 % exportováno především do Japonska a Číny, díky dalším investicím se má výrobní kapacita zvýšit až na 921 tis. t/rok. Ani to však nestačí pokrýt poptávku a tak se připravuje zcela nový komplex EMAL v Abu Dhabi, který bude s výrobní kapacitou 1,2 mil t/r největší na světě. SAE mají v plánu pokrýt 10 % celosvětové poptávky po hliníku, což přinese problémy především západoevropským výrobcům, kteří nejsou schopni konkurovat kvůli podstatně vyšším cenám energie a pracovní síly. Dalšími majoritně státem vlastněnými průmyslovými podniky je Dubai Natural Gas Company (Dugas), Dubai Cable Company (Ducab) a Dubai Drydocks, které jsou řazeny mezi pět nejvýznamnějších opravárenských kapacit lodí na světě.

Rozvoj průmyslové výroby v emirátu Abu Dhabi je v posledních letech orientován na zpracování zemního plynu, který je hlavní vstupní surovinou pro současné i nově připravované projekty v průmyslových oblastech Ruwais a Taweelah. Holandsko-emirátské konsorcium Borouge (Borealis – ADNOC v poměru 40:60) provozuje v Ruwais petrochemický komplex na výrobu polyolefinů s kapacitou 1 mil t/rok. Nový projekt Borouge 2 je ještě větší – skládá se z výroby etylenu (1,4 mil t/rok), olefinů (752 tis. t), polypropylenu PP (800 tis. t) a PE (540 tis. t). ADNOC připravuje i výstavbu průmyslového celku na výrobu dichlorethylenu, další celky (např. výroba benzenů) jsou v jednání. Suroviny produkované uvedenými průmyslovými celky podle strategie ADNOCu podpoří rozvoj „downstream“ kapacit, jejichž investování jim bude otevřeno buď přímo, nebo prostřednictvím akciových společností (např. Emirates Basic Industry Company). Další vládou vlastněnou společností je Iron and Steel Factory, která provozuje železárnu v Abu Dhabi s produkcí 500 000 t/rok. Vzhledem k rostoucí poptávce na domácím trhu i v okolních zemích GCC se hovoří o dalším navyšování produkce až k maximální možné kapacitě 700 000 t/rok. Novým průmyslovým centrem emirátu se stává Taweelah, kde je vstupní místo plynovodu Dolphin z Kataru. Kromě elektráren a desalinačních jednotek se zde počítá s již zmíněnou hliníkárnou a dalším rozvojem „downstream kapacit“. Dále Public Works Department Abu Dhabi rozšiřuje průmyslovou oblast Mussafah, která je připravena především pro střední firmy v oblasti zpracovatelského průmyslu.

 

zpět na začátek

4.4. Stavebnictví

Stavební sektor je asi nejvíce zasažen současnou ekonomickou krizí. Podle odhadů je více než polovina stavebních projektů v hodnotě téměř 600 mld. USD zastavena, pracovní tempo na většině staveb bylo sníženo na jednu směnu a některé rozestavěné komplexy ani nebudou s největší pravděpodobností nikdy dokončeny. Zvlášť napjatá je situace v Dubaji, kde od léta 2008 klesly ceny realit o 50 % a nově postavené rezidenční i kancelářské objekty přesto zejí prázdnotou. Stavební aktivity se následně přesunuly do Abu Dhabi. Podíl stavebního sektoru na tvorbě HDP je nicméně, zejména v dobách prosperity, srovnatelný s podílem petrochemického průmyslu.

 

zpět na začátek

4.5. Zemědělství – vývoj, struktura

Rozvoj zemědělství je omezován nepříznivými klimatickými podmínkami a jeho podíl na HDP zůstává velmi nízký. I přes nepříznivé klimatické podmínky (vysoké teploty, nedostatek srážek, salinita půdy) je zemědělská výroba podporována jak počátečními nevratnými vládními investicemi do zakládání nových farem, tak pokračujícími dotacemi jejich činnosti resp. údržby zeleně. Celkem 80 % zemědělsky využitelné půdy je zavlažováno moderními systémy. V současnosti SAE produkují cca 20 % domácí spotřeby masa a drůbeže, mléko a mléčné produkty se většinou dováží (převážně ze Saúdské Arábie). Osobním přáním bývalého prezidenta SAE šejcha Zayeda bylo zazelenění rozsáhlých neúrodných ploch země. Dosud již bylo zúrodněno více než 150 tisíc hektarů pouště, vysázeno přes 180 mil. okrasných a lesních stromů a 25 mil. datlových palem. Sklizeň okolo 760 tisíc tun datlí ročně řadí SAE mezi jejich nejvýznamnější pěstitele na světě. Velmi dynamicky se rozvíjí výroba mléka a mléčných výrobků, s produkcí okolo 300 mil kusů vajec jsou SAE soběstačné.

 

zpět na začátek

4.6. Služby

Služby a především turistický ruch zaznamenaly v posledních letech výrazný rozvoj a jejich podíl na celkovém HDP země stále roste. V zemi existuje řada nejluxusnějších hotelů světa (např. Burj al Arab, Emirates Palace aj.) a mnoho dalších se staví. Letecké společnosti Emirates a Etihad patří v současné době k nejdynamičtěji se rozvíjejícím na světě. SAE věnují rozvoji služeb trvalou pozornost a snaží se množstvím nejrůznějších atrakcí lákat zahraniční turisty. V roce 2011 se očekává v sektoru služeb další nárůst, a to zejména z důvodu Arabského jara, neboť celá země těží z odlivu turistů z Egypta a dalších rizikových oblastí.

 

zpět na začátek

4.7. Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná)

Doprava:

Základními znaky současné dopravní infrastruktury je 7 mezinárodních letišť, 7 námořních přístavů a cca 3 500 km silnic a dálnic. Osmiproudé dálnice (v noci osvětlené) spojují hlavní města jednotlivých emirátů, vybudována je již i nová dálnice z Abu Dhabi přes ostrovy Yas a Saadiyat s napojením na původní E 11 do Dubaje v Shahamě.  

První jízdou za účasti nejvyšších představitelů emirátu Dubaj bylo 9. 9. 2009 v 9:09 hodin večer slavnostně otevřeno dubajské metro, první na Arabském poloostrově. Jednalo se o první tzv. červenou linku v délce 52 km. Výstavba pokračuje dále, v letošním roce byl zahájen provoz na druhé, 23 km dlouhé tzv. zelené lince. V současné době se buduje 49 km tzv. růžové linky spojující mezinárodní letiště v Dubaji s Al Maktoum International Airport v Jebel Ali-Dubai. Poslední uvažovanou linkou je tzv. modrá, její realizace ale byla vzhledem k ekonomické situaci odložena.  Obě posledně jmenované tratě budou budovány v systému PPP – Public Private Partneship. První dvě linky metra, které jsou již v provozu, mají délku přes 50 km a čítají celkem 47 stanic. Územní plán Dubaje počítá celkově s vybudováním 320 km linek metra do roku 2020.

Důležité je, že na stanice metra navazuje integrovaný systém městské hromadné dopravy zahrnující 80 autobusových linek, vodní taxi a v budoucnosti i první tramvajovou trať v oblasti Al Sofouh. V první fázi, která by měla být zprovozněna v první polovině 2011, bude vybudováno 11 km kolejí a 13 stanic, ve druhé fázi budou přidány 4 km a dalších 6 stanic. Tramvaj spojí lokality Dubai Marina, Jumeirah Beach Residences, Media City a Knowledge Village, v druhé fázi se připojí i Burj al Arab, Madinat Jumeirah a Mall of the Emirates (Ski Dubai). Na třech místech bude navazovat na dokončenou červenou linku dubajského metra a v jednom na Palm Jumeirah Monorail. Jako generální dodavatel technologie bylo vybráno konsorcium ABS složené z firem Alstom (Francie), Besix (Belgie) a Serco (UK). Bude se jednat o nejmodernější technické řešení zahrnující elektrické vedení umístěné v kolejích, klimatizované zastávky a synchronizované otevírání dveří při vstupu do vozů. Alstom předpokládá dodávku celkem 25 osvědčených tramvajových jednotek Citadis 402.

V lednu 2010 začal proces registrací a předkvalifikací na dva nové projekty infrastruktury emirátu Abu Dhabi – železniční trať, která spojí všechny státy Arabského poloostrova a bude primárně využita pro nákladní přepravu zboží a městskou dráhu (část podzemní, část nadzemní), která by měla vyřešit dopravní problémy hlavního města SAE. Společnost Union Railway Company, která bude zajišťovat výstavbu tratě ve Spojených arabských emirátech, odhaduje náklady na stavbu tratě v SAE o délce téměř 1 400 km na částku více než 8 miliard dolarů. Velmi aktivně se v projektu angažuje Deutsche Bahn podporovaná německou vládou nebo China Railway Company. 

SAE se postupně daří realizovat záměr převzít roli tranzitního centra letecké dopravy (osobní i nákladní) např. mezi indickým subkontinentem a Amerikou nebo mezi Evropou a Dálným Východem. Za tímto účelem jsou vynakládány ohromné investice do aerolinek a rozšíření kapacity letišť v Dubaji a Abu Dhabi. Největším leteckým dopravcem v arabském světě jsou nyní dubajské Emirates Airlines (EA), které disponují flotilou 147 letadel, z nichž ten nejmenší je Airbus A330-200 pro 237 cestujících. Na objednávkách mají dalších 175 letounů, které by měly být postupně dodávány v příštích letech. EA věří konceptu dvoupatrového Airbusu A380, protože z celkového počtu vyráběných 234 kusů jich mají objednáno devadesát, z toho již devět v provozu. Podobným směrem jde emirát Abu Dhabi, který v roce 2003 vystoupil z letecké společnosti Gulf Air a místo toho založil své vlastní aerolinky Etihad Airways. Dalšími místními aerolinkami je Air Arabia, která je největší nízkonákladovou leteckou společností v regionu. V roce 2009 začala v Dubaji operovat silná konkurence všem nízkonákladovým aerolinkám – FlyDubai, dceřiná firma Emirates Airlines. Dále existují lokální přepravci např. RAK Airways, Eastern Express aj.

V červnu 2010 byl zahájen omezený provoz na novém letišti Al Maktoum International Airport v Jebel Ali. Původní rozsáhlé plány na šest přistávacích drah a kombinovanou kapacitu 120 mil. cestujících + 12 mil. tun leteckého karga jsou minulostí a vzpomínkou na „tučná léta“ před světovou krizí. Nyní se řídící společnost Dubai Airports snaží formou dotovaných sazeb přilákat společnosti provozující leteckou nákladní přepravu a naplnit tak max. současnou kapacitu 250 tis. tun zboží. Jak ale bylo přiznáno, dohoda zatím nebyla podepsána s žádnou společností. Osobní přeprava by měla být zahájena po dokončení stavby terminálu koncem letošního roku, počáteční kapacita je cca 5 mil. cestujících a targetem budou spíše nízkonákladové aerolinky. Přesunutí ze současného letiště neplánují ani Emirates Airlines, přinejmenším v horizontu příštích deseti let.

Telekomunikace:

SAE mají 1,52 milionů instalovaných pevných telefonních linek, což představuje penetraci cca 28,4 %. Rozšíření mobilních telefonů je jedno z nejvyšších na světě – celkový počet se odhaduje na 10,7 mil., na 100 obyvatel tak připadá 198 mobilních telefonů. Naprostá většina (cca 90 %) jsou předplacené karty. Telekomunikační infrastruktura je na vysoké technické úrovni a umožňuje komerční využití GPRS, EDGE a 3G. Nevýhodou jsou poměrně vysoké tarify stanovené operátory pevných i mobilních linek – firmou Etisalat a du. Hlavním akcionářem obou společností je stát, takže se jedná o jakýsi duopol.

Počet uživatelů internetu se v posledních letech výrazně zvyšoval a nyní dosahuje zhruba 750 tis. předplatitelů. Od roku 2000 funguje ADSL a rozšiřují se i internetové kavárny. Výhradním poskytovatelem internetu je divize Etisalatu Emirates Internet Media (známější jako e-Company). Další rozvoj internetu do značné míry závisí na tom, zda SAE umožní využívat VoIP, který zde není oficiálně povolen a připojení např. přes Skype je zablokováno. Stejně tak jsou blokovány internetové stránky, jejichž obsah se neslučuje s „náboženskými, kulturními, politickými a morálními hodnotami SAE“.

Na území působí několik místních televizních stanic, nejznámější jsou Abu Dhabi TV a EDTV – Emirates Dubai TV. Monopolní placená kabelová televize E-Vision (Etisalat) existuje od roku 2000. V lednu 2001 byla v Dubaji otevřena zóna volného obchodu Dubai Media City, která poskytuje základnu pro média pokrývající celý region Blízkého a Středního východu. Sídlo zde má více než 600 zahraničních společností včetně regionálního zastoupení CNN, Reuters, Bertelsmann, CNBC, MBC a d. Příjem českých programů paketu SkyLink, CSLink, UPC Direct nebo Digi TV ze satelitů Astra a Intelsat není v SAE technicky dostupný, některé evropské stanice je možné s parabolou o průměru 80cm volně přijímat z družice Hot Bird 2/3/6/7A (více informací o programech lze najít např. na www.lyngsat.com/hotbird.html).

Energetika:

Elektrická energie je téměř výhradně získávána spalováním zemního plynu, který je ve špičkách nebo v jiných nutných případech doplňován tekutými deriváty ropy (mazutem, topným olejem, naftou apod.). Současná instalovaná kapacita výroby el. energie SAE je zhruba 18 825 MW.

Ve výhledu na rok 2020 byla plánována potřeba 40 000 MW, což se podle posledních informací snížilo na 33 500 MW z důvodu zpomalení tempa hospodářského rozvoje a stagnace počtu obyvatel. Takový předpokládaný nárůst již SAE nejsou schopny pokrýt vlastní produkcí zemního plynu. Možnosti zvyšovat jeho těžbu jsou technologicky omezené a nákladné, plyn je v mnoha případech nutné zpětně čerpat do vrtů pro zachování tlaku při těžbě ropy a navíc je emirátský zemní plyn obtížně zpracovatelný pro vysoký podíl příměsí, především síry. Jako takový se hodí spíše k průmyslovému zpracování při petrochemické výrobě, než k přímému spalování v elektrárnách. Tento problém SAE v předstihu řešily vybudováním 370 km dlouhého podmořského plynovodu Dophin z Kataru. Kontrahované denní kapacity 2 mld. scf bylo dosaženo v únoru 2008, jednání o navýšení kontraktu až na 3,2 scfpd, což je i maximální přepravní kapacita plynovodu, ale Katar zastavil. Jakkoliv bohatá jsou katarská podmořská ložiska, Katar nemá zájem je čerpat tak rychle, za takovou cenu a v podstatě bez jakékoliv přidané hodnoty, kterou získává např. zkapalňováním a exportem do vzdálenějších teritorií.     

Pro SAE to znamenalo komplikaci a problém, jak vyřešit energetickou potřebu země v horizontu 12 až 15 let. Ke zvýšení o cca 20 000 MW nestačí využít obnovitelné zdroje energie, jedinou reálnou alternativu k zemnímu plynu představuje jádro.

To bylo hlavní příčinou začátku rozvoje jadernéenergetiky v SAE, resp. v Abu Dhabi. Zhruba před dvěmi lety oznámil nejsilnější emirát záměr vybudovat první jadernou elektrárnu, v prosinci minulého roku byl vybrán hlavní dodavatel (korejské konsorcium KEPCO) a již v roce 2017 mají být spuštěny první čtyři bloky s kapacitou 4 x 1400 MW. Jaderná energetika je ze všech možných variant investičně nejnáročnější, proti té klasické až pětinásobně. Vysoké počáteční investice jsou ale později kompenzovány nižšími provozními náklady a ekologicky „čistým“ provozem. Jádro sice představuje problém se skladováním odpadu, ale v reáliích Abu Dhabi je to dilema jiné úrovně než v Evropě, 90% území emirátu je neobydleno a skladování v poušti, daleko od lidských obydlí, představuje nižší rizikový potenciál. Abu Dhabi se netají, že současné 4 reaktory nemusí být (a zřejmě nebudou) posledními; o vhodné lokality, dostatek financí i odběratele není nouze. Jaderná energetika kopíruje strategii současné abudhabské a potažmo i federální vlády – „nyní máme volné prostředky, tak je rozumně investujme pro budoucí generace“.

V lednu 2008 byl rovněž oznámen nový záměr vlády emirátu Abu Dhabi – stát se globálním centrem rozvoje alternativních zdrojů energie. O tom, že nejde jen o pouhá slova, svědčí fakt, že v první fázi bylo ze státních zdrojů do různých projektů investováno cca 15 mld. USD a Abu Dhabi se stalo sídlem nové mezinárodní agentury pro obnovitelnou energii IRENA. Ke konkrétním energetickým projektům patří první z několika chystaných solárních elektráren, která by měla být uvedena do provozu v Madinat Zayed. Její výkon 100 MW bude postupně zvyšován až na 500 MW. Jiným příkladem je společný podnik s BP Alternative Energy a Rio Tinto zaměřený na výstavbu komplexu vyrábějící vodík s použitím zemního plynu a návazné elektrárny spalující vodík s výkonem 420 MW. Oxid uhličitý vznikající při výrobě vodíku bude skladován a využíván ke zpětnému čerpání do vrtů místo zemního plynu.

Nejzajímavějším a mediálně nejvíce sledovaným projektem je ale Masdar City – futuristické, energeticky soběstačné „world’s first carbon neutral, zero waste“ město, které by mělo být vzorem pro budoucí lidské aglomerace vznikající po vyčerpání fosilních paliv. Projekt má hodnotu 22 mld. USD, dokončen měl být v roce 2015, ale již se objevují první technické problémy a komplikace. Území pro výstavbu nebylo vybráno šťastně, problémem je především spodní voda v hloubce již 1,5 metru, která působí potíže při zakládání staveb. Přitom je 7x slanější než voda mořská a nedá se použít pro odsolování, s čímž se původně počítalo. Rovněž se počítalo s tím, že město budou ochlazovat větry vanoucí ve dne od moře a v noci z pouště. Kvůli slabému vzdušnému proudění tento efekt nebude zdaleka tak výrazný a upuštěno bylo proto i od plánovaných větrných elektráren. Dalším problémem je všudypřítomný prach, který se usazuje na slunečních článcích a výrazně tím snižuje jejich účinnost. Stoprocentní pokrytí potřeb z obnovitelných zdrojů má rovněž jeden háček. V noci bude Masdar City normálně čerpat elektrickou energii z veřejné sítě a potom ji ve dne bude do sítě „vracet“ z přebytku kapacit solárních článků; výsledek by měl být kladný, a proto je město prezentováno jako „energeticky soběstačné“.

Přes všechny komplikace a zdržení je ale Masdar City velmi zajímavý a progresivní projekt, za který si vláda emirátu Abu Dhabi zasluhuje plné uznání. Kontakty a další detaily jsou k dispozici na www.masdaruae.com.

 

zpět na začátek

4.8. Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc

Rozvojovou pomoc na vládní úrovni SAE poskytují prostřednictvím fondu Abu Dhabi Development Fund (ADDF, založen v roce 1971) a Společnosti Červeného půlměsíce (SČP) ostatním zemím jako podporu hospodářského rozvoje nebo humanitární pomoc. Dalšími humanitárními organizacemi jsou Zayed Organisation for Charity and Humanitarian Works založená z popudu prezidenta SAE a Šejch Mohammed bin Rashid Al Maktoum Humanitarian and Charity Foundation založená současným vládcem Dubaje.

Za připomenutí stojí mezinárodní veletrh a konference Dubai International Humanitarian Aid & Development Conference & Exhibition (DIHAD), který měl v březnu 2011 svůj 8. ročník. DIHAD slouží jako unikátní platforma, kde se setkávají všechny strany zapojené do mezinárodní humanitární pomoci – vládní i soukromé humanitární agentury, OSN, dárci, dodavatelé, přepravní a logistické firmy, sdělovací prostředky atd. Význam DIHADu je umocněn rostoucím zapojením Dubaje do logistické infrastruktury OSN, kde tzv. Dubai Aid and Humanitarian City má ambice stát se nejvýznamnější operační základnou OSN na celém světě. Komparativní výhody Dubaje jsou zřejmé – fungující zázemí, logistika a především teritoriální blízkost většiny míst, kde je potřeba zasahovat. Proto například UN Office for the Coordination of Humanitarian Affairs (UN OCHA) ustanovil v roce 2005 v Dubaji své centrum pro Střední východ, severní Afriku, Írán a Afghánistán.

 

zpět na začátek

Souhrnná teritoriální informace


Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)


Pomohla Vám informace? Ano Částečně Ne

Newsletter