- 5.1. Státní rozpočet – příjmy, výdaje, saldo za posledních 5 let
- 5.2. Platební bilance (běžný, kapitálový, finanční účet), devizové rezervy (za posledních 5 let)
- 5.3. Zahraniční zadluženost, dluhová služba
- 5.4. Bankovní systém (hlavní banky a pojišťovny)
- 5.5. Daňový systém
5.1. Státní rozpočet – příjmy, výdaje, saldo za posledních 5 let
Podle odhadů mezinárodních agentur skončil federální rozpočet v roce 2010 s přebytkem ve výši 2,6 % HDP (v roce 2009 byl zaznamenán přebytek ve výši 0,2 % HDP) a to především v souvislosti s růstem cen ropy. Největší výdajové položky představují zdravotnictví (37 % rozpočtu) a školství (23 %).
Ke státnímu rozpočtu je potřeba uvést, že část příjmu Abu Dhabi z prodeje ropy není vykazována jako příjem rozpočtu, ale je přímo převáděna do rezervních fondů. Rozpočet rovněž neobsahuje příjmy ze zahraničních aktiv, které např. největší státní suverénní fond ADIA (Abu Dhabi Investment Authority) vlastní v odhadované hodnotě 500 až 700 mld. USD.
Co platí o přebytku federálního nebo abudhabského rozpočtu, neplatí již o rozpočtu některých dalších emirátů. Velmi specifická a delikátní je rozpočtová situace emirátu Dubaj, který měl naprogramovaný růst minimálně 11 % ročně a k tomu nastavené financování. V uplynulém období však bylo všechno jinak – HDP namísto plánovaného růstu klesá a vnitřní dluh Dubaje dosáhl podle odhadů cca 110 mld. USD, tzn. přes 130 % HDP emirátu Dubaj. Světová hospodářská krize zasáhla otevřenou ekonomiku tohoto emirátu těžkým způsobem.
Podíl ropného průmyslu na HDP Dubaje se snížil již v roce 2005 pod 5 % a hlavním tahounem růstu se stal sektor služeb (postupně začalo dominovat stavebnictví), který tvoří příjmovou složku HDP téměř ze tří čtvrtin. Sektor služeb – to je v dubajském případě především turistika, transport, obchod, finanční služby, stavebnictví a reality. Všechny tyto oblasti si vyžádaly značné náklady do vybudování základní infrastruktury, která ještě není zdaleka dokončena – viz např. projekt nového letiště, metro, umělé ostrovy, zábavní park Dubailand a mnoho dalších. Na budování této základny si dubajské společnosti majoritně vlastněné vládnoucí rodinou Al Maktoumů půjčily většinou v zahraničí, dluh i s úroky předpokládaly splácet průběžně ze zisků, které budou generovat. Tak to šlo hladce až zhruba do poloviny roku 2008, kdy Dubaj naplno zasáhla světová krize. Doslova z měsíce na měsíc zkolaboval realitní trh, ze kterého se stáhli zahraniční i domácí investoři a tím byl zastaven příliv zálohových plateb pro developery (EMAAR, NAKHEEL, DUBAI HOLDING a.d.). Stavební aktivita byla výrazně omezena, více než polovina plánovaných i rozestavěných projektů zastavena, firmy napojené na stavebnictví a realitní trh masivně propouštěly zahraniční zaměstnance. Výrazně se snížil počet turistů – nikdy v posledních letech nebyly hotely tak prázdné, aby musely snižovat ceny během turistické sezóny a lákat hosty na různé slevy. Minimálně o deset procent se snížila mezinárodní přeprava zboží a z důvodu udržení konkurenceschopnosti musel provozovatel přístavů (DP WORLD) odvolat dříve avizované zvýšení poplatků.
Finanční krize kulminovala 25. 11. 2009, kdy největší státní holding Dubai World oznámil platební neschopnost a požádal své věřitele o minimálně půlroční odklad splátek svých závazků, které byly později vyčísleny na celkem 26 mld. USD.
Negativní následky platební insolventnosti jsou ale zřejmé, důvěra mezinárodních investorů byla otřesena a její obnovení může trvat několik let. Nedaří se znovu nastartovat prodeje nových rezidenčních a komerčních prostor, to způsobuje nedostatek peněz pro developery, kteří neplatí kontraktorům a stavebním firmám. Důsledkem je vysoká rozestavěnost a přerušení práce na mnoha projektech.
Z této situace těží především emirát Abu Dhabi, kam se urychlil přesun ekonomických aktivit z Dubaje. Díky poklesu poptávky se snížily ceny stavebních prací a materiálů, což podporuje výstavbu nových projektů, na které má Abu Dhabi dostatek prostředků z prodeje ropy. V omezené míře můžou na uvolnění stavebních kapacit a snížení cen profitovat i okolní země – především Katar, Bahrajn a Saúdská Arábie. Rozhodně ale nelze očekávat masivní přesun investic nebo ekonomických aktivit do jiných zemí GCC.
5.2. Platební bilance (běžný, kapitálový, finanční účet), devizové rezervy (za posledních 5 let)
O obtížnosti získat nebo alespoň odhadnout statistické finanční údaje SAE svědčí příklad přebytku platební bilance, kterou nezávislé agentury odhadují velmi rozdílně. Pokud budeme vycházet z údajů EIU, přebytek účtu platební bilance v roce 2010 dosáhl výše 6,1 mld. USD, což výrazná změna proti přebytku 22,3 mld. USD v roce 2008. Díky očekávanému hospodářskému oživení se předpokládá přebytek ve výši 24,6 mld. USD v roce 2011.
Oficiální hodnota devizových rezerv (bez zlata) centrální banky v roce 2010 dosáhla 42,0 mld. USD, zatímco v roce 2009 to bylo 36,1 mld. USD.
5.3. Zahraniční zadluženost, dluhová služba
Zahraniční dluh SAE dosáhl koncem roku 2010 celkové výše 124,7 mld. USD, což představuje nepatrný nárůst oproti roku 2009 (122,5 mld. USD). Splátky dosáhly 14,4 mld. USD, z toho úroky tvoří 5,9 mld. USD.
5.4. Bankovní systém (hlavní banky a pojišťovny)
Banky:
V SAE provozuje činnost 20 místních a 26 zahraničních bank, dále 2 banky investiční (Arab Emirates Investment Bank Ltd., Wardley Middle East Ltd.), 1 banka specializovaná (Emirates Industrial Bank), dvě investiční instituce (Abu Dhabi Investment Authority a Abu Dhabi Investment Council), 2 instituce pro rozvoj (Abu Dhabi Fund for Arab Economic Development a U.A.E. Development Bank) a 40 zahraničních bank zde má své reprezentační kanceláře. Mezi nejvýznamnější komerční banky lze zařadit National Bank of Abu Dhabi, Emirates NBD, Abu Dhabi Commercial Bank a Mashreq Bank, které společně kontrolují dvě třetiny trhu.
Organizací bankovní a finanční soustavy v SAE je pověřena Centrální banka SAE (Central Bank of U.A.E.), která na základě federálního zákona č.10 z roku 1980 o zřízení Centrální banky, fungování peněžního systému a organizaci bankovních služeb, vydává směrnice a opatření k naplnění tohoto zákona. Centrální banka vydává licence k činnosti komerčním bankám, upravuje a kontroluje jejich aktivity. V roce 1996 zpřísnila podmínky pro založení poboček zahraničních bank v SAE mj. stanovením minimálního upsaného kapitálu a rezerv ve výši cca 500 mil. USD a prokazatelnými nejméně desetiletými (úspěšnými) aktivitami v oboru.
Finanční trhy SAE:
Finanční obchody s akciemi, dluhopisy a dalšími cennými papíry jsou v SAE regulovány teprve od roku 2000, kdy byla federálním vládním výnosem 4/2000 založena ESCA (Emirates Securities and Commodities Authority). Do té doby byly cenné papíry obchodovány na neregulovaném trhu, který pro investory nebyl transparentní, poptávka se nesetkávala s nabídkou a ceny proto často neodpovídaly realitě. Po založení ESCA v únoru 2000 jako první vznikla burza cenných papíru v Dubaji – Dubai Financial Market (DFM) výnosem Decree No. 14/2000 z 26. 3. 2000. Účastníky burzy bylo tehdy 10 brokerských firem a začaly se obchodovat akcie 7 dubajských společností (Emaar, Union Properties, Dubai National Insurance, Dubai Islamic Bank, Emirates Bank Intl., Emirates Insurance a Dubai Investments). Na podzim následoval emirát Abu Dhabi, kde byla 15. 11. 2000 výnosem (3) 2000 založena burza cenných papírů Abu Dhabi Securities Market (ADSM).
V současné době obě burzy fungují vedle sebe a řídí se stejnými pravidly. Stejně jako kdekoliv jinde ve světě poskytují prostor pro vytvoření tržní ceny a současně chrání zájmy investorů stanovením jasných pravidel a podmínek obchodování (např. zákaz „insider trading“, povinnost firem zveřejňovat auditované výsledky a jiné informace, které mohou zásadně ovlivnit cenu akcií atd.). Tituly obchodované v Dubaji nejsou listované v Abu Dhabi a naopak, ale burzy jsou spojeny on-line, takže broker může obchodovat z jednoho místa.
Možnosti investování do cenných papírů v rámci DFM a ADSM jsou pro osoby, které nemají emirátské občanství, velmi omezené. První překážkou je všeobecně platný obchodní zákoník, který limituje zahraniční podíl v emirátských společnostech na 49 %. Dalším limitem jsou zakládací smlouvy většiny veřejných společností, které tento podíl dále omezují – většinou na 0%. Tzn. že zhruba polovinu obchodovaných titulů si nesmí expatriot koupit vůbec, další 1/4 do max. 25 % a zbytek do 49 % kapitálu. Ve skutečnosti se podíly zahraničních investorů pohybují v řádech jednotek procent a lze předpokládat, že se většinou jedná o investory z okolních arabských zemí.
Novým finančním trhem je Dubai International Financial Exchange (DIFX), který vznikl 26. 9. 2005 jako základní část nové finanční free zóny Dubai International Financial Center (DIFC). Ambiciózním cílem DIFC je vytvořit největší regionální finanční centrum mezi západní Evropou a jihovýchodní Asií, jehož součástí bude i burza velikosti NYSE, LSE nebo Deutche Bourse. Na této burze by se měla setkávat poptávka z celého světa s nabídkou cenných papírů zemí GCC, MENA, Jižní Afriky, Turecka, centrální Asie a indického subkontinentu. Akcie nemají mít omezení, tzn. že na rozdíl od DFM nebo ADSM mohou být souběžně prodávány na domácích burzách. Zaměření na mezinárodní klientelu dokazuje i burzovní den od 11:45 do 17:00 hod denně mimo sobot a nedělí.
V srpnu 2007 byl vytvořen holding Borse Dubai, který spojil DFM a DIFX v jeden trh. Současně byl vyhlášen strategický záměr provádět akvizice burz po celém světě a nadále tak posilovat pozici Dubaje jako regionálního leadera a významného hráče světového kapitálového trhu. V únoru 2008 koupila Borse Dubai téměř všechny akcie švédské burzy OMX a obratem je prodala NASDAQu. Za to získala významný podíl v nově vzniklé společnosti NASDAQ OMX. Návazně nato NADAQ OMX odkoupil 1/3 akcií DIFX (zbylé 2/3 zůstaly v majetku Borse Dubai). Detailní informace o jednotlivých burzách lze najít na internetových stránkách www.borsedubai.com, www.dfm.ae, www.adsm.ae a www.difx.ae.
5.5. Daňový systém
Daň z příjmu fyzických osob, daň z příjmu právnických osob, daň z přidané hodnoty a spotřební daně nejsou zavedeny. Výjimkou je pouze zdanění zisků bank (20 %) a ropných společností (55 %). Neexistence primárního daňového zatížení je ale do určité míry kompenzována sekundárním (nepřímým) daňovým zatížením v podobě vysokých životních nákladů (nájmy, služby, různé poplatky, zdravotnictví, mýtné SALIK, parkování MAWAQIF atd.), kterými se státu vrací značná část výdělků cizinců.
Souhrnná teritoriální informace
Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)
