Spojené arabské emiráty: Očekávaný vývoj v teritoriu

© Zastupitelský úřad Abu Dhabi (Spojené arabské emiráty)

10.1. Významné události v následujícím roce a jejich dopady na ekonomickou sféru země

Výhled dalšího vývoje SAE podávaný nezávislými institucemi (např. Economist Intelligence Unit) je pozitivní. Šejch Khalifa bin Zayed al-Nahyan, jmenovaný prezidentem SAE v listopadu 2004, bude dále posilovat svou již tak pevnou pozici v čele státu. Šejch Khalifa byl korunním princem emirátu více než 30 let, v posledních letech již řídil státní operativu a jeho nástup k moci po smrti otce šejcha Zayeda byl proto pouze formalitou. Jeho mladší bratr, budoucí nástupce a současný korunní princ, šejch Mohammed bin Zayed al-Nahyan, sdílí stejné liberální vize a má i velmi těsnou vazbu na USA. Vztahy mezi emiráty jsou volné, Abu Dhabi dominuje ekonomicky a podporuje finančně ostatní členy federace.

V zahraniční politice bude pokračovat pro-západní orientace země a nadstandartní spojenectví s USA (i v poměru k ostatním zemím Zálivu). Panují pouze obavy z neúspěchu americké politiky v Iráku a případné další vojenské akce v regionu (Írán), která by politicky i ekonomicky poškodila SAE, stejně jako ostatní země GCC.

Růst HDP by měl v letošním roce dosáhnout 3,5 %, a to především zásluhou Abu Dhabi a zvýšených cen ropy. Ve střednědobém horizontu dojde ke konsolidaci ekonomické situace v Dubaji, kde se vyčistí realitní trh a nastartuje nový růst. Bude obnovena důvěra světových bank, která přinese snížení ceny potřebných úvěrů a tím další podporu ekonomického rozvoje, který bude tentokrát postaven na reálných základech. Pozice Dubaje jako regionálního centra obchodu bude ještě posílena.

V dlouhodobém horizontu bude patrná jedna zásadní změna a tou bude posílení centralizace SAE, což jinými slovy znamená posílení vlivu nejsilnějšího emirátu Abu Dhabi na rozhodovací procesy v rámci celé federace. Dubaj se již nebude rozvíjet nezávisle a nekoordinovaně, ale ve větším spojení se svým silnějším sousedem. To je pozitivní moment, který přinese ekonomické i politické posílení SAE oproti okolním zemím GCC. Tak může paradoxně mít dubajská krize pozitivní dopad na další prosperitu celých Spojených arabských emirátů.       

 

zpět na začátek

10.2. Trendy, vstup země do mezinárodních uskupení, přijetí nových zákonů, daní apod.

Lze předpokládat, že sbližování – zejména v ekonomické a bezpečnostní oblasti – bude pokračovat v rámci zemí GCC (Gulf Cooperation Council – Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Omán, Kuvajt, Bahrajn a Katar) rychleji než v rámci širšího arabského regionu.Členské státy Rady mají mnoho společného – od nerostného bohatství a ekonomik založených převážně na těžbě ropy a zemního plynu až po obdobné názory na většinu regionálních problémů a zahraničně-politickou vazbu na USA. Vládnoucí rody všech členských států sdílejí obavy z terorismu, islámského radikalismu a íránského vlivu v regionu. Za úspěchy jejich vzájemné spolupráce lze považovat volný pohyb (svých) občanů, možnost investovat v sousedních zemích včetně nákupu nemovitostí, kulturní výměnu a především mírové soužití zemí, jejichž obyvatelé proti sobě stáli jako nesmiřitelní nepřátelé ještě v nedávné minulosti.

V ekonomické oblasti představuje šest zemí GCC především těžbu ropy 14,7 mil. bpd, což je v současné době 17,5 % světové produkce. Země GCC by měly teoreticky vystupovat jako sjednocený ekonomický blok, přání je v tomto případě otcem myšlenky. Jakmile by však mělo dojít k prohloubení integrace, které by přeneslo část vlivu a rozhodovací pravomoci z jednotlivých zemí na ústřední orgán, politická vůle chybí a spolupráce států Rady přestává fungovat. Volnému pohybu zboží stále brání národní hranice, celní tarify nejsou unifikovány a některé země vyhlásily určité obory své ekonomiky jako strategické, tzn. nepodléhající společným pravidlům. Rovněž společný postup vůči třetím zemím má své trhliny – viz Dohody o volném obchodu (FTA), které se Spojenými státy uzavřel samostatně Bahrajn a Omán.

Rozporuplná je i příprava na vytvoření měnové unie. Podle původního plánu z prosince 2001 měla měnová unie států Rady vzniknout nejpozději k 1. 1. 2010. Prvním krokem bylo pevné svázání kursu všech národních měn s dolarem a tím i zafixování vzájemných směnných poměrů. Posléze členské státy stanovily závazná kriteria pro přijetí společné měny, které vycházejí z konvergenčních pravidel pro přijetí eura v zemích EU. Problémy začaly přesně v okamžiku, kdy se budoucí účastníci unie měli vzdát části své fiskální suverenity ve prospěch nového celku. Situaci ještě negativně ovlivnil dlouhodobý pokles dolaru, který kvůli pevnému kursu postihl i jejich národní měny. Omán oznámil v prosinci 2006, že není schopen splnit konvergenční kritéria, které se týkají především požadovaného rozpočtového deficitu, a proto si přeje vstoupit do unie později. V květnu 2007 Kuvajt zrušil pevnou vazbu kuvajtského dináru k dolaru, který nahradil košem měn, s cílem zabrzdit rostoucí domácí inflaci. SAE v květnu 2009 překvapivě oznámily generálnímu sekretariátu GCC svoje rozhodnutí vystoupit z projektu měnové unie, na který se několik let připravovaly. Důvodem bylo rozhodnutí umístit sídlo budoucí centrální banky v Rijádu a nikoliv v Abu Dhabi, jak bylo všeobecně očekáváno a předpokládáno. Rozhodnutí jedné z klíčových zemí znamená s největší pravděpodobností úplný konec myšlenky měnové unie v Zálivu a nejsou vyloučeny ani další konsekvence ve vztazích SAE a dalších zemí GCC, především Saúdské Arábie. 

 

zpět na začátek

10.3. Nové možnosti pro český export či jinou ekonomickou spolupráci s ČR

Za podstatné obory pro příští rozvoj českého exportu lze považovat:

  • energetika – údržba stávajících kapacit, subdodávky pro nové elektrárny, propojení rozvodných soustav v rámci SAE a GCC
  • strojírenství – především výrobky z oblasti elektro, průmyslových kotlů, armatur, technologie pro zpracování dat, dodávky pro dopravní infrastrukturu, nákladní automobily Tatra
  • zdravotnické zařízení  a přístroje – velký zájem našich firem o veletrh Arab Health není náhodný
  • IT technologie, služby, software – zde nejsou naše možnosti zdaleka využity, výrazně zaostáváme i za našimi sousedy z východní Evropy
  • spotřební zboží – velmi omezená místní výroba dáva šanci na dovoz široké škály spotřebního zboží (je třeba ale počítat s velmi silnou cenovou konkurencí výrobců z Indie a Dálného východu, proto je třeba být odlišný, jedinečný a nabízet vyšší přidanou hodnotu)
  • potravinářství – omezené jsou možnosti vývozu tradiční komodity – českého piva, ale jinak je trh otevřený stejně jako pro spotřební zboží
  • stavebnictví –je sice momentálně v útlumu, ale trh se transformuje a jsou šance nahradit zavedené dodavatele, kteří mají vyšší náklady než české firmy

Obvykle prostřednictvím tendrů bývají příležitosti také v oborech:

  • speciální technika a vybavení pro ozbrojené složky – armáda, policie
  • hutnické výrobky a navazující železářství – díky rozvoji stavebního průmyslu přestávají stačit kapacity výroby železa a oceli, vzniká šance na dodávky oceli s možností zavedení vlastní výroby, např. láhve na stlačený plyn – v této oblasti je velmi úspěšná a.s. Vítkovice

Ovšem vstup do tendrů je pro zahraniční subjekty možný pouze, pokud mají v zemi místního partnera, což je zde standartní podmínka tendrů. Nabídka se podává přes tohoto partnera, který musí mít příslušnou licenci v daném oboru.

Ostatní obory:

  • osobní automobily, pneumatiky – autorbilka Škoda Auto je zde již úspěšně etablována, ale vzrůstající počet vozidel v SAE obecně by mohl znamenat určitý prostor pro výrobce pneumatik a příslušenství
  • petrochemie – je stále hlavním průmyslovým odvětvím v zemi, příležitosti ale leží v oblasti subdodávek a specializovaných služeb. Pokud jde o možnosti exportu chemikálií, pak možnosti pro české firmy jsou spíše limitované.

Základním předpokladem pro uplatnění českého zboží ve zdejším vysoce konkurenčním prostředí je přidaná hodnota – schopnost nabídnout něco navíc, něco unikátního, co indičtí nebo čínští výrobci většinou neumí. Může tím být i např. poprodejní servis a typicky česká schopnost poradit si v nestandardních situacích. Samozřejmostí je velmi dobrá kvalita, nižší cena než u jiných renomovaných výrobců stejného typu produktu, znalost místních podmínek, koncepce a strategie prodeje, včetně nutných výdajů na zavedení nového produktu nebo služeb. Při vstupu na trh je potřeba nést i určité riziko a schopnost vydržet i částečnou ztrátu, než se začne počáteční investice vracet.

Mezi klíčové momenty při vstupu na místní trh však patří výběr obchodního partnera. Pro efektivnější zpracování emirátského trhu se doporučuje důrazný, ale rozvážný vstup na trh bez unáhleného uzavření smluvního vztahu s vybraným obchodním partnerem/sponzorem, který bude sloužit k ověření jeho spolehlivosti. Důrazně doporučujeme českým firmám obezřetnost před podpisem jakékoliv smlouvy o spolupráci. Stává se, že firma podepíše smlouvu o exkluzivním zastoupení nebo odběru nejen pro SAE, ale také pro další země Zálivu s prvním obchodníkem, který se jí nabídne. V případech, kdy spolupráce nefunguje podle očekávání, není jednoduché od takové smlouvy odstoupit, či se z ní právně vyvázat.

Existuje ale řada pozitivních zkušeností našich subjektů, které prodávají do teritoria nejdříve bez smlouvy, pouze na základě objednávky z místní strany a teprve po delší spolupráci a oboustranné spokojenosti přistupují k zakotvení rámce další spolupráce s konkrétními podmínkami a povinnostmi obou stran do smlouvy o výhradním zastoupení nebo výhradním odběru.       

 

zpět na začátek

Souhrnná teritoriální informace


Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)


Pomohla Vám informace? Ano Částečně Ne

Newsletter