- 4.1. Zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok, předpověď dalšího vývoje
- 4.2. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (HDP/obyv., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)
- 4.3. Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory
- 4.4. Stavebnictví
- 4.5. Zemědělství – vývoj, struktura
- 4.6. Služby
- 4.7. Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná)
- 4.8. Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc
4.1. Zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok, předpověď dalšího vývoje
Hrubý domácí produkt 2008
Vývoj hrubého domácího produktu v USA procházel během celého roku 2008 různou dynamikou a byl ovlivňován řadou vnějších faktorů, včetně vládních prorůstových intervencí na jaře a podzim. Na základě oficiálních statistik, upřesněných v červenci 2009, americká ekonomika během roku 2008 celkově vzrostla o pouhé 0,4 %. Ekonomika USA v prvním čtvrtletí poklesla o 0,7 %, ve druhém překvapivě vzrostla o 1,5 %, ve třetím poklesla o 2,7 % a ve čtvrtém čtvrtletí zaznamenala výrazný pokles o 5,4 %. V celkovém hodnocení za hlavní přispěvatele ekonomického růstu za sledované období v USA byly označeny vývoz, výdaje domácností za služby, výdaje federální administrativy, nerezidentní výstavba a částečně v první polovině roku i veřejné výdaje jednotlivých států Unie a místních samospráv. Negativními faktoru ekonomického růstu byly naopak především dramatický pokles rezidentní výstavby nemovitostí a nákup jejich vybavení, historický pokles výdajů domácností za zboží dlouhodobé i krátkodobé potřeby, prodej výpočetní techniky, softwaru a dalších zařízení.
Do počátku listopadu 2008 oficiální statistiky i administrativa prezidenta Bushe při popisu stavu ekonomiky spíše než s výrazem ekonomická krize pracovaly s poněkud mírnějšími termíny a raději se přikláněly k zaběhlé školní definici, která „dovoluje“ o recesi oficiálně hovořit až v případě dvou po sobě jdoucích čtvrtletích záporného růstu HDP. Nehledě na to, většina veřejných průzkumů v USA provedených během roku 2008 potvrzovala přesvědčení občanů, podle kterého se jejich hospodářství již od jarních měsíců roku v krizi nacházelo. Konec diskusí znamenalo vyjádření prestižního The National Bureau of Economic Research (NBER), resp. jeho výboru pro stanovování hospodářského cyklu z konce listopadu 2008, které konstatovalo, že se americká ekonomika od listopadu 2007 nachází v sestupné fázi hospodářského cyklu, resp. v recesi. Recese americké ekonomiky roku 2008 byla prvotně vyvolána propuknutím krize na realitním a úvěrovém trhu v USA a následnou nejistotou široké veřejnosti stran dalšího směřování domácí ekonomiky. Nesplácení hypotečních úvěrů, prudký pokles cen nemovitostí a špatné hospodářské výsledky bank a finančních institucí sebou přinesly vzájemnou nedůvěru na mezibankovním trhu, což způsobilo výrazné omezení dostupnosti úvěrů všeho druhu a ještě více podvázalo poptávku domácností a další ekonomickou aktivitu firem. Propad ekonomiky zpočátku roku zbrzdily silné základy ekonomiky z doznívající několikaleté hospodářské expanze a relativně slušné finanční rezervy firem.
Jedním z mála pozitivních faktorů americké ekonomiky během prvního čtvrtletí byl americký export, který dokázal úspěšně využít přetrvávající globální poptávky po zboží za současné podpory slabého směnného kurzu amerického dolaru. Překvapivého výsledku dosáhla americká ekonomika ve druhém čtvrtletí, kdy dosáhla nečekaného růstu. Na ekonomiku velmi pozitivně působil americký export a mimořádné daňové úlevy, formou vrácení části daňových záloh americkým domácnostem na základě rozhodnutí prezidenta Bushe v celkové výši 100 mld. USD. Již tehdy většina analytiků tento krok administrativy považovala za pouhé oddálení dalšího propadu ekonomiky, které navíc prohloubí deficit federálního rozpočtu. I přes statistický růst HDP se již v druhém čtvrtletí roku většina sledovaných ekonomických veličin v USA nevyvíjela uspokojivě, resp. s vyhlídkou na nové nastartování solidní dlouhodobější dynamiky růstu. Zjednodušeně bylo možné uvést, že americké hospodářství v první polovině roku 2008 bylo rozděleno na dvě části. Na úspěšně se rozvíjející exportní sektor a zbytek domácího hospodářství, založeného na službách a osobní spotřebě. Domácí sektor však již tehdy procházel začínající recesí, prohlubovanou nedostatkem spotřebitelských a podnikových úvěrů, obavami domácností z dalšího vývoje, zvyšujícím se úbytkem počtu pracovních míst a rostoucími cenami potravin, služeb a pohonných hmot.
Počátkem třetího čtvrtletí, v červenci zavládla panika kolem finanční stability dvou státem jištěných obřích hypotečních společnosti Freddie Mac a Fannie Mae, které zajišťovali hypoteční úvěry v celkové hodnotě převyšující 5 bilionů dolarů, kdy celková výše hypotečních úvěrů v USA činila přibližně 12 bilionů dolarů. Dokonce se spekulovalo o možnosti převzetí těchto společností státem. Podobnou míru obav přinesl i červencový krach, resp. státní převzetí kalifornské hypoteční banky IndyMac. Během léta se situace alespoň navenek uklidnila.O to ohromující však byl rychlý sled velmi špatných zpráv z amerického finančního sektoru během září, které přineslo naplnění krizových předpovědí dalšího vývoje americké úvěrové a finanční krize. V září byla federální vláda USA nakonec nucena kontrolu nad Fannie Mae a Freddie Mac převzít. Další kritickou zprávou z první poloviny září bylo převzetí známé investiční banky Merrill Lynch, která patřila mezi nejvíce postižené finanční ústavy hypoteční krizí od jejího samotného počátku, tradiční americkou komerční bankou Bank of America. Největší objetí krize byl pád 158 let staré newyorské investiční banky Lehman Broathers, která byla 4 největší investiční bankou USA. Pád této investiční banky představoval krach zatím největší americké společnosti v historii vůbec. Zřejmě vzhledem k objemu špatných závazků banky si jí federální vláda zachránit neodvážila. Hodnota Lehman Bros. činila více jak 691 mld. USD. Pro srovnání: WorldCom, který zkrachoval v roce 2002 měl hodnotu něco málo přes 100 mld. a ještě známější krach Enronu v roce 2001 představoval „pouhých“ 65 mld. USD. Dalším finančním ústavem na samém pokraji zhroucení být pojišťovací gigant American International Group (AIG), kterému však federální instituce poskytly záchrannou půjčku ve výši 85 mld. USD (celkově do počátku roku firma AIG obdržela 180 mld.). Na konci září pak ještě zkrachovala velká známá úvěrová komerční banka se sídlem v Seattlu - Washington Mutual, kterou převzala JPMorgan Chase. Dramatický vývoj na finančním a kapitálovém trhu ve 3. čtvrtletí byl v USA svým rozsahem a dopadem zcela dominantním v porovnání s dalšími sektory ekonomiky. Všechna sledovaná odvětví hospodářství během období června a září de facto pokračovala v negativním trendu, tak jako v minulých obdobích. Na trhu nemovitostí došlo k dalšímu propadu cen. Nejvíce postiženými byly Kalifornie, Florida, Nevada a Arizona. Ve čtvrtém čtvrtletí roku 2008 došlo k dramatickému zhoršení všech hospodářských ukazatelů. Ať se již jednalo o pokles indexu průmyslové aktivity, zvyšování stavu zásob, pokles maloobchodních prodejů, prohloubení krize na trhu nemovitostí a stavební výroby a hlavně dramatický nárůst nezaměstnanosti, např. v listopadu a prosinci v USA každý měsíc ubylo přes půl miliónu pracovních příležitostí (pozn. ve stejném trendu ekonomika pokračovala i během prvních třech měsíců roku 2009). Obzvlášť nepříjemný byl také pokles tempa amerického exportu, způsobený poklesem globální poptávky a posílením směnného kurzu USD. Oblast finančních institucí (bank) se zdála být po několika konsolidacích a masivních intervencích státu (přes 300 mld. USD do konce roku) dočasně stabilizována, úvěrový trh však nebyl stále schopen poskytovat půjčky a hypotéky v potřebném rozsahu. Další otřesy v této oblasti byly očekávány u společností poskytujících úvěry prostřednictvím kreditních karet (neschopnost splátek klientů). Snad jedinou pozitivní zprávou z ekonomické oblasti byl výrazný pokles cen ropy a ropných produktů, resp. pohonných hmot. S výrazným snížením cen pohonných hmot a všeobecným poklesem maloobchodní poptávky pak samozřejmě souviselo znatelné snížení tempa inflace, která naopak dosahovala svého vrcholu v letních měsících roku 2008.
Obecně bylo možné konstatovat, že podzim roku 2008 jasně ukázal, že americké hospodářství procházelo složitou hospodářskou krizí, kterou dlouho nepamatuje. Společným jevem stavu ekonomiky byla, resp. stále je obrovská nejistota většiny obyvatel, všech profesí a vzdělání, která se projevuje zdrženlivostí v oblasti osobních výdajů a nákupů. Tato zdrženlivost pak logicky celou krizi ještě více prohlubovala. Situace velké části amerických rodin je opravdu nezáviděníhodná. Ve srovnání s ostatními, konzervativnějšími ekonomikami světa, jsou Američané obecně daleko více zadluženi a převážná část amerických rodin před sebou valí velkou dluhovou zátěž. Tento trend značně posílil během posledních let nepřetržitého boomu americké ekonomiky (od konce roku 2001), především díky snadnému přístupu k úvěrovému financování. Nejvážnějším problémem z této oblasti, který se bude bohužel dále ještě prohlubovat - alespoň během prvních měsíců roku 2009 - je hypoteční bydlení (neschopnost plnění splátek a de facto ztráta nemovitosti, resp. „vlastního“ bydlení). Právě fenomén téměř neomezeného a především dostatečně nezajištěného přístupu k hypotečním půjčkám byl na samotném počátku současné krize. Za nastalé situace většina subjektů na trhu zoufale volala vládu k tomu, aby se snažila všemi prostředky krizi zmírnit, resp. všem pomoci. Pomoc měla především spočívat v distribuci stovek miliard dolarů, ať na záchranu občanů neschopných splácet hypoteční bydlení, či na obnovu chodu finančního (úvěrového) sektoru a nebo záchranu krachujícího automobilového průmyslu. I přestože se má podle vyjádření administrativy i legislativy jednat pouze o zapůjčené prostředky, o přímé návratnosti těchto peněz zpět do federálního rozpočtu lze jen spekulovat. Informace o množství finančních prostředků určených na záchranu ekonomiky, resp. plány o jejich vynaložení byly zpočátku poměrně nepřehledné. Navíc sama administrativa nepřímo přiznávala, že k distribuci těchto prostředků neměla dostatek kvalifikovaných odborníků. To se také potvrdilo počátkem roku 2009 v případě finančních institucí a amerických automobilů.
Hrubý domácí produkt 2009
Rok 2009 z hlediska probíhající hospodářské krize v USA je možné označit za přelomový. Zatímco v prvním a na počátku druhého čtvrtletí roku 2009 hospodářská krize v USA vyvrcholila, tak ve třetím a zvláště pak ve čtvrtém čtvrtletí roku 2009 došlo, především díky masivním intervencím americké monetární a fiskální politiky, k obnově makroekonomického růstu. Mezi nejvážnější hospodářské problémy USA na konci roku 2009 však stále patřily vysoká míra nezaměstnanosti, obří rozpočtové deficity, dramaticky rostoucí míra veřejného a zahraničního zadlužení a dlouhodobé deficity obchodní bilance. Problémem z dlouhodobého hlediska je také relativně nedostatečné financování údržby existující rozsáhlé veřejné infrastruktury v zemi, na jejíž byla v minulosti často financována řada jiných aktuálních rozpočtových priorit. Právě do této oblasti v roce 2009 směřovala významná část federálních rozpočtových prostředků určených na oživení americké ekonomiky.
Podle prvních oficiálních odhadů ekonomika USA za celý rok 2009 poklesla o 2,4 %. Vývoj amerického HDP v jednotlivých čtvrtletích roku 2009 byl následující: 1. čtvrtletí -6,4 %, 2. čtvrtletí -0,7 %, 3. čtvrtletí 2,2 % a ve 4. čtvrtletí zatím předběžně 5,7 %.
Vývoj americké ekonomiky v jednotlivých čtvrtletích roku 2009
Vývoj hospodářství USA během prvního čtvrtletí roku 2009 potvrdil další prohloubení ekonomické krize v USA vůči druhé polovině roku 2008. To se tehdy projevovalo především znatelným snížením ekonomické aktivity firem napříč celou ekonomikou, dramatickým nárůstem nezaměstnanosti, poklesem spotřeby domácností, pokračujícím poklesem cen nemovitostí a rekordním počtem bankovních konfiskací nesplácených nemovitostí a velkým tlakem na sociální síť. I přes stamiliardové federální finanční injekce do peněžních a pojišťovacích institucí administrativy prezidenta G.W. Bushe v druhé polovině roku 2008, finanční systém USA ještě zdaleka nebyl plně stabilizován. Základem protikrizové strategie nového prezidenta USA B. Obamy byly masivní stimulační investiční výdaje do vybraných oblastí, stabilizace a podpora hypotečního trhu nemovitostí, daňové úlevy pro rodiny s příjmem do 250 tis. USD ročně a ve spolupráci s centrální bankou další stabilizace finančních institucí. Vzhledem k celkově špatné ekonomické situaci v zemi a stimulačním programům na oživení ekonomiky se výrazně prohluboval deficit federálního rozpočtu a jednotlivých států Unie. Mezi voliči i politiky v této souvislosti probíhala a de facto do dnes stále probíhá kritická diskuse o účelnosti a efektivnosti vynakládaných prostředků a oprávněně vzrůstají obavy z neúměrné míry dalšího veřejného zadlužování.
Během druhého čtvrtletí roku 2009 došlo v americké ekonomice k výraznému zastavení dynamiky propadu americké ekonomiky a konečný výsledek propadu HDP o hodnotě - 0,7 % byl de facto nečekaným a pozitivním překvapením pro všechny ekonomy hovořícím o tom, že i přestože se americká ekonomika i nadále nacházela ve fázi hospodářské recese, bylo možné pozorovat signály ukazující na možnou stabilizaci hospodářství během nadcházejících měsíců. Tyto signály se vyznačovaly především zmírněním či zastavením propadu jednotlivých ekonomických agregátů, kdy drtivá většina odvětví americké ekonomiky zaznamenala výrazně nižší propady výkonu ve srovnání s výsledky za 1. čtvrtletí roku 2009. Dalšími pozitivními zprávami byl optimismus ve Washingtonu a obnovený růst burzovních indexů. Prezident Obama zdůraznil, že ekonomika „jde správným směrem“. Pojišťovna AIG (American Insurance Group), jejíž loňský možný krach by způsobil zhroucení celého finančního systému v USA, zaznamenala poprvé od roku 2007 za 2. čtvrtletí zisk 1.82 mld. USD, kdy ve stejném období loňského roku její ztráta činila 5.36 mld. USD. Hypotéční gigant Freddie Mac rovněž vykázal za 2. čtvrtletí zisk po více než 2 letech ve výši 768 mil. USD a společnost rovněž vyhlásila, že od vlády již nepotřebuje další finanční podporu (v loňském roce ztráta ve stejném období dosahovala mil. USD). Vzhledem k rozhodujícímu podílu spotřeby na tvorbě amerického HDP bylo však velmi nepříjemným zjištěním, že ve 2. čtvrtletí roku 2009 došlo k poklesu soukromých spotřebních výdajů o 1,2 % (výrobky dlouhodobé spotřeby -7,1 %, výrobky určené ke spotřebě -2,5 %, osobní služby +0,1 %). Výsledek byl o poznání nepříjemnější tím, že právě tato oblast jako jediná v 1. čtvrtletí zaznamenala růst o 0,6 %. Tahounem americké ekonomiky ve 2. čtvrtletí byly veřejné výdaje. Na federální úrovni vzrostly o 10,9 % (v I. Q 09: -4,3 %) a na úrovni jednotlivých států se zvýšily o 2,4 % (v I. Q 09: -1,5 %). Druhou stranou mince samozřejmě byly narůstající obří deficity veřejných rozpočtů a zvyšování míry zadlužení. Vážným problémem pro ekonomiku a celou společnost i nadále zůstala výrazně rostoucí míra nezaměstnanosti. Drtivá většina odhadů se shodovala v tom, že k zastavení růstu míry nezaměstnanosti v USA má dojít až počátkem roku 2010, a to i přes očekávané zvýšení ekonomické aktivity v druhé polovině roku 2009. Míra nezaměstnanosti koncem července 2009 podle americké metodiky dosáhla 9,4 %. Zpráva o vývoji HDP v USA za 2. čtvrtletí m.j. přinesla důležité revize výsledků americké ekonomiky za předcházející období a celý rok 2008, které ukázaly na podstatně horší stav amerického hospodářství než statistiky doposud vykazovaly. Podle výše uvedené revize výkon americké ekonomiky v roce 2008 vzrostl pouze o 0,4 %, oproti ještě před několika dny uváděnému 1,1 %. Revize výsledků americké ekonomiky za jednotlivá období byla následující: I. Q. 08: -0,7 % (původně +0,9 %), II. Q. 08: +1,5 % (původně +2,8 %), III. Q. 08: -2,7 % (původně -0,5 %) a IV. Q. 08: -5,4 % (původně -6,4 %). Zrevidovaný výkon ekonomiky během prvního čtvrtletí roku 2009 byl také horší, americká ekonomika poklesla o -6,4 %. Původní odhad uváděl -5,4 %.
K prvnímu opravdu optimistickému signálu v americké ekonomice po dlouhém období pravidelných propadů HDP (I.Q08: - 0,7%, II.Q08: + 1,5%, III.Q08: - 2,7%, IV.Q08: - 5,4%, I.Q09: - 6,4%, II.Q09: - 0,7%) došlo ve třetím čtvrtletí 2009, kdy americké statistiky ohlásily růst HDP o 2,2 % (první odhad dokonce uváděl 3,5 % a druhý 2,8 %). Již v letních měsících se převážná část ekonomů začala shodovat na tom, že by americká ekonomika ve zbývajících dvou čtvrtletích roku 2009 mohla zaznamenat určitý hospodářský růst. Všichni však vyjadřovali názor, že HDP USA za celý rok vykáže zápornou hodnotu. Určitým psychologickým zlomem ve vývoji krize bylo zářijové prohlášení šéfa americké centrální banky B. Bernanke/ho o tom, že současná hospodářská krize v USA je u konce a do začátku nového roku přijde období ekonomického zotavení. Ke stejným závěrům docházely i průběžné ekonomické hodnotící zprávy jednotlivých poboček amerického FEDu. I přes tento optimismus však centrální banka zatím stále nepřistoupila (a nestalo se tak ani do konce roku 2009) ke zvýšení základní úrokové míry, která se v USA stále de facto nacházela na nulové úrovni. Důvodem byla ta skutečnost, že i přes masivní kroky fiskální a monetární politiky v ekonomice převažovaly spíše neutrální inflační tendence a předčasné zvýšení úrokové sazby by přidusilo šance na dlouhodobější ekonomický růst. Na pozitivní očekávání, již od jarních měsíců a po celé 3. čtvrtletí, reagovaly především americké akciové trhy, kdy burzovní indexy několik měsíců zaznamenávaly znatelný růst a postupně mažou dramatické ztráty z počátku letošního roku. Měřeno nejznámějším burzovním indexem „Dow Jones Industrial Average“, probíhal vývoj hospodářské krize v USA následujícím způsobem. Na konci 3. čtvrtletí 2007, těsně před začátkem krize, Dow Jones dosahoval historických hodnot převyšující 14 tisíc bodů. V březnu 2009, tedy během pravděpodobného dna krize, DJ index klesl pod hodnotu 7 tisíc bodů. Od dubna pak postupně rostl a v druhé polovině října znovu překročil historickou hranici 10 tisíc bodů. Do konce roku 2009 pak dosáhl 10500 bodů. Dosažený výsledek amerického HDP za 3. čtvrtletí byl opravdu velmi optimistickým. Na růstu ekonomiky měly velký podíl spotřebitelské výdaje, které jsou pro vývoj americké ekonomiky klíčové. Určitou míru nervozity však vyvolává ta skutečnost, že za růstem výdajů domácností v červenci a srpnu jednorázově stála americká podoba našeho „šrotovného“, určeného na podporu nákupu nových vozidel. Program je v USA známý pod názvem „cash for clunkers“. Pro představu o dynamice růstu prodeje automobilů ve 3. čtvrtletí slouží u HDP údaj o výši výdajů domácností za výrobky dlouhodobé spotřeby. Zatímco v minulých obdobích se tato položka propadala mezi -10 až -20 %, ve 3.čtvrtletí vzrostla o 22 %. Prorůstově v ekonomice ve třetím čtvrtletí 2009 (poprvé po 15 kvartálech!) také znovu začala působit rezidenční výstavba, která spolu se spotřebními výdaji několik let stála za dynamickým rozvojem hospodářství před počátkem krize. K růstu hospodářství dále během třetího čtvrtletí přispěly investice do vybavení nemovitostí, export a jako již tradičně federální výdaje. Vývoj hospodářství ve třetím čtvrtletí byl nepochybně výsledkem dosavadních protikrizových opatření hospodářské politiky americké administrativy. Kritici této hospodářské politiky upozorňovali na krátkodobé, resp. dočasné působení ekonomických stimulačních nástrojů vlády a centrální banky a především na dlouhodobě přetrvávající problémy na straně soukromé poptávky/spotřeby. Administrativa se však bránila tím, že z 787 mld. USD tzv. Obamova protikrizového a stimulačního balíku byla využita méně než jedna polovina a tudíž jeho potenciál nebyl ještě ani zdaleka využit. Velmi vážným problém amerického hospodářství a společnosti i nadále zůstávala rekordně vysoká míra nezaměstnanosti a deficitů veřejných rozpočtů.
29. ledna 2010 americká administrativa zveřejnila svůj první odhad růstu HDP za 4. čtvrtletí roku 2009 ve výši 5,7 %. Jednalo se o první předběžný oficiální odhad, založený na neúplných údajích. Zveřejnění konečných výsledků vývoje amerického hospodářství v roce 2009 je naplánováno na 26. března t.r. Hodnota 5,7 % svoji výší překvapila většinu analytiků a potvrdila zlepšující se stav americké ekonomiky. Na růstu ekonomiky ve 4. čtvrtletí 2009 se podle statistických údajů především podílely soukromé (osobní i firemní) výdaje do vybavení a zboží dlouhodobé spotřeby, export, spotřební výdaje domácností a federální výdaje. Největší podíl na skoku americké ekonomiky v posledním čtvrtletí roku 2009, v absolutním vyjádření o 3,4 % (tedy téměř 60 % celého růstu / 5,7 % / ve sledovaném čtvrtletí) však měla obnova obchodních zásob. Ty byly během celého roku 2009, díky obrovské nejistotě firem, udržovány na minimální výši a na konci roku již bylo bezpodmínečně nutné jejich doplnění. I přestože doplnění zásob z dlouhodobého hlediska je poměrně nejistý růstový faktor, naděje amerických ekonomů spočívá v tom, že dosažený mimořádně pozitivní výsledek ekonomiky na konci roku 2009, pomůže zvýšit důvěru amerických firem, které se odhodlají k větším ekonomickým aktivitám, které pomohou pomalu rozhýbat celé hospodářství.
Podle dosažených statistických výsledků se tedy z makroekonomického pohledu americká ekonomika na konci roku 2009 dostala z hluboké a komplexní hospodářské krize, započaté na začátku roku 2008, do nové růstové fáze a je třeba doufat, že tomu tak bude i v nadcházejících měsících roku 2010. Velmi závažným sociálním a vnitropolitickým problém však i nadále zůstala vysoká míra nezaměstnanosti (v prosinci 10 %) a rostoucí míra veřejného zadlužení (12 bilionu USD / 90 % HDP), resp. deficitního hospodaření federálního rozpočtu (2008/2009 deficit 1,4 bilionu USD / 9,9 % HDP). V souvislosti s narůstajícím deficitem federálního rozpočtu a zadlužení během roku 2009 je však nutné uvést, že není pochyb o tom, že pro primární vybřednutí americké ekonomiky z krize byly klíčové právě fiskálně-stimulační výdaje vlády a především pak rozhodné kroky centrální banky USA v podobě bezprecedentní monetární politiky. Centrální banka USA vedle dlouhodobě udržované nulové základní úrokové sazby, do americké ekonomiky během krize různými způsoby „napumpovala“ téměř 1 bilión (1.000 mld.) USD. Vedení americké centrální banky však již od podzimu otevřeně hovoří o nutnosti vytvoření tzv. „Exit Strategy“ ze současné stimulační hospodářské politiky. Cílem této „výstupní strategie“ je mít připravený soubor opatření, která by zabránila nekontrolovanému nástupu inflace, který je očekáván po obnovení výkonu amerického hospodářství. Primárním cílem však i nadále zůstává nastartování a udržení nového ekonomického cyklu.
Deficit běžného účtu (přímé zadlužení ekonomiky)
Deficit běžného účtu Spojených států amerických (kombinovaná bilance plateb za obchod se zbožím a službami, celkovými finančními příjmy a dalšími mezinárodními finančními transakcemi USA) v roce 2008 dosáhl hodnoty -673 mld. USD. Výsledný deficit byl téměř o 8 % nižší ve srovnání s předcházejícím období, resp. o 15 % ve srovnání s rokem 2006.
Ke snížení deficitu v roce 2008 došlo především díky vzrůstajícím přebytkům na straně finančních příjmů a obchodu se službami. Proti těmto pozitivním tendencím naopak působily vzrůst čistých finančních plateb do zahraničí a vzrůst deficitu obchodu se zbožím.
Jak bylo uvedeno výše, běžný účet vedle obchodu se zboží a službami pokrývá bilanci příjmů z investic a peněžní transfery. Zatímco USA dloudobě pracují s vysokými deficity, země Asie a ropní producenti vykazují velké přebytky. Tato situace vede k nárůstu nerovnovány v globální ekonomice a je z dlouhodobého hlediska pro USA těžko udržitelná. Nejsložitější situaci v této oblasti musejí USA čelit s Čínou, která je současně největším zahraničním držitelem amerických dluhopisů.
2009
Deficit běžného účtu Spojených států amerických, podle dosavadních výsledků za první čtvrtletí roku 2009 dosáhl hodnoty -104 mld. USD (snížení deficitu o 42 % oproti stejnému období roku 2008) a za druhé čtvrtletí roku 2009 - 99 mld. USD (snížení deficitu o 48 % oproti stejnému období roku 2008). Údaj za druhé čtvrtletí letošního roku je nejlepším dosaženým výsledkem amerického běžného účtu od roku 2001. Ke snížení deficitu napomohlo především snížení deficitu u plateb za výrobky a zvýšení přeplatku u služeb.
Spotřeba
Na tvorbě amerického hrubého produktu se z největší části podílejí spotřebitelské výdaje. Výdaje na osobní spotřebu v USA představují až 2/3 HDP.
Výši spotřeby domácností a situaci na maloobchodním trhu ve Spojených státech zřejmě nejlépe vystihuje měšíčně zpracovávaný index důvěry spotřebitelů, který je je v USA zveřejňován od roku 1967. Tento index je současně velmi dobrým obrazem stavu celé ekonomiky a vzhedem k podílu spotřeby domácností na tvorbě hrubého domácího produktu též důležitým indikátorem dalšího ekonomického vývoje.
Index důvěry spotřebitelů během celého roku 2008 procházel velmi dramatickým vývojem, stejně tak jako celá ekonomika. Prvních šest měsíců bylo ve znamení jeho nepřetržitého poklesu. V lednu 2008 index klesl na 87,3 bodu (z prosincových 90,6 bodů). V únoru index výrazněji poklesl na 76,4 bodu, což byla nižší hodnota než na které se nacházel na jaře 2003. Důvěra spotřebitelů nádále klesala i v následujících měsících: v březnu index klesl na 65,9 bodů, v dubnu na 62,8, v květnu na 58,1 a v červnu na 51 bodů, kdy se podle hodnocení spotřebitelů americká ekonomika nacházela na nejhorších hodnotách od počátku roku 1992. Letní měsíce roku 2008 byly ve znamení velmi opatrného růstu nálady amerických spotřebitelů. V červenci index mířně vzrostl na 51,9 bodů, v srpnu na 58,5 a v září dokonce na 61,4 bodů. Koncem září 2008 se však krachem několika velkých bankovních ústavů v USA finanční krize projevila v plném rozsahu a tato situace se patřičně projevila již v říjnovém průzkumu důvěry spotřebitelů. V říjnu index klesl téměř o 40 % na 38 bodů, tedy historicky nejnižší hodnotu od doby jeho sledování! Listopad přinesl určitou míru optimismu, v nemalé míře zřejmě způsobenou průběhem prezidentských voleb a index stoupl na 44,7 bodů, v prosinci však znovu klesl na historicky zatím nejnižší hodnutu 38 bodů. Ještě horší vývoj pak ovšem následoval v první polovině roku 2009.
2009
Celkový objem spotřebitelských výdajů v USA se i během celého roku 2009 doposud nacházel na nízké úrovni. Důvody této situace jsou více než zřejmé: rostoucí míra nezaměstnanosti, větší rozvážnost spotřebitelů s ohledem na nejistotu na trhu práce, rostoucí míra k úsporám a velký důraz na tvorbu tzv. osobních a rodinných záložních rezervních fondů. Na poklesu spotřeby se též nemalou mírou podílejí daleko tvrdší podmínky pro poskytnutí spotřebních a hypotečních úvěrů.
Obecným znakem současné ekonomické situace je to, že se domácnosti zaměřují především na nákup lacinějšího zboží a služeb a odklon od nákupu luxusních výrobků. Míra poklesu tzv. důvěry spotřebitelů se během letošního roku navíc dynamicky lišila podle jednotlivých regionů a měst v USA.
Inflace
Roční průměrná míra meziroční inflace všech výrobků v USA v roce 2008 dosáhla celkové výše 3,8 %.
Rok 2008 v oblasti inflace spotřebitelských cen byl ve svém průběhu značně extrémním. V období od prvního do třetího čtvrtletí index spotřebitelských cen postupně gradoval a svého vrcholu dosáhl počátkem července. Naopak konec roku byl ve znamení jeho postupného a výrazného poklesu, kdy na přelomu roku index dosáhl nulové hodnoty. Výše uvedené zřejmě nejlépe přiblíží průběžné hodnoty meziroční míry inflace celkových cen v roce 2008: leden 4,3 %, únor 4,0 %, březen 4,0 %, duben 3,9 %, květen 4,2 %, červen 5,0 %, červenec 5,6 %, srpen 5,4 %, září 4.9 %, říjen 3,7 %, listopad 1,1 % a prosinec 0,1 %.
Primárním činitelem růstu i poklesu inflace v USA během celého roku 2008 byly ceny pohonných hmot, resp. energií a dopravy. Meziroční růst cen energií na svém vrcholu v pololetí dosáhl téměř 30 % a naopak 21 % poklesu na konci roku. Obdobně tomu bylo u cen dopravních služeb. V pololetí cena meziročně stoupla o více jak 13 % a naopak koncem roku o stejnou procentní hodnotu poklesla. Ve srovnání s energiemi a dopravou naopak stabilní růst cen vykazovaly potraviny a nápoje, meziroční růst jejich cen se po celý rok pohyboval v rozmezí od 5 do 6 %.
Pro možnost srovnání je zde vhodné uvést vývoj celkového indexu spotřebitelských cen v USA v minulých letech: 2004: 3,3 %; 2005: 3,4 %; 2006: 2,6 %; 2007: 4,1 %.
2009
Vývoj celkového indexu spotřebitelských cen v USA v roce 2009 dosáhl 2,7 %. Za růstem inflace v roce 2009 stál především podstatné meziroční zvýšení indexu energetických cen.
Trend marginální, resp. záporné inflace meziročních cen započaný na konci roku 2008 pokračoval po většinu roku 2009 až do třetího čtvrtletí.I přes masivní výdaje vlády a intervence centrální banky (Fed) v USA nedošlo ke zvýšení inflačních tlaků. Naopak cena většiny produktů mírně klesala. Značnému tlaku na snížení cen díky krizi celého hospodářství čelila většina obchodních řetězců a prodejců. Mezi ekonomy převládaly spíše obavy z deflace.
V lednu CPI celkových cen zůstala meziročně nezměněna, tedy na 0 % a v únoru mírně vzrostla o 0,2 %. Od března 2009 do října 2009 meziroční míra inflace v USA klesala: v březnu o -0,4 %, dubnu o -0,7 %, květnu o -1,3 %, červnu o -1,4 %, červenci o -2,1 %, srpnu o -1,5 %, září o -1,3% a říjnu o -0,2 %. K první kladné meziroční inflaci po 8 měsícíchdošlo až v měsíci listopadu o +1,8 % a prosinci o +2,7 %.
Vývoj inflace mezi jednotlivými měsíci roku 2009 byla následující: leden 0,3 %, únor 0,4 %, březen -0,1 %, duben 0 %, květen 0,1 %, červen 0,7 %, červenec 0 %, srpen 0,4 %. září 0,2 %, říjen 0,3 %, listopad 0,4 % a prosinci 0,1 %.
K dlouhodobému poklesu meziroční inflace v roce 2009 docházelo především z důvodu jejího prudkého nárůstu v první polovině roku 2008 a dále pak díky pokračující recesi v USA. K návratu inflace do „pozitivních hodnot“ v druhé polovině a především pak koncem roku 2009 napomohl především růst energetického indexu a cen pohonných hmot.
Průmyslová výroba
Celkový index průmyslové výroby v USA za rok 2008 dosáhl záporné hodnoty -2,2 %. Vývoj indexu za jednotlivé měsíce byl následující: leden o 0,1 %, únor -0,6 %, březen 0,1 %, duben -0,7 %, květen -0,2 %, červen 0,1 %, červenec 0,0 %, srpen -1,3 %, září -4,1 %, říjen 1,8 %, listopad -1,3 % a prosinec -2,0 %. Na konci roku 2008 americký průmysl využíval necelých 74 % své produkční kapacity.
Výstižný je popis vývoje indexu průmyslové výroby za rok 2008 podle jednotlivých segmentů trhu. U průmyslových produktů určených pro soukromou spotřebu -2,7 % (předměty dlouhodobé spotřeby -9,9 %, předměty krátkodobé spotřeby -0,5 %). Průmyslové výrobky určené pro obchod a podnikání -1,1 %, pro obranu a kosmický výzkum +2,5%, stavebnictví -6,3 %. U základních materiálů -1,8 % (neenergetické -3,6 %, energetika 1,8 %).
Pro srovnání s minulými obdobími je zajímavé uvést, že index průmyslové výroby v roce 2004 rostl o 2,5 %, 2005 o 3,3 %, 2006 o 2,3 % a 2007 o 1,5 %.
2009
Od druhé poloviny roku většina oblastí v USA zaznamenala mírné zlepšení dynamiky průmyslové výroby. Ke zvýšení ekonomické aktivity došlo u automobilové výroby a návazných odvětví, polovodičů, IT a farmaceutických produktů. K poklesu produkce naopak došlo u producentů hutních produktů a ropných rafinerií.
Zaměstnanost
Od počátku roku 2008 v USA docházelo k nepřetržitému poklesu počtu pracovních míst. V první polovině roku 2008 měsíčně ubývalo více jak sto tisíc pracovních příležitostí, od září to byly již statisíce: září 321 tisíc, říjen 380 tisíc, listopad 597 tisíc, prosinec 681 tisíc. Na konci prosince 2008 počet nezaměstnaných osob aktivně hledajících zaměstnání dosahoval 11,1 mil.
Konkrétní vývoj míry nezaměstnanosti v roce 2008 byl následující: leden 4,9 %; únor 4,8 %; březen 5,1 %; duben 5,0 %; květen 5,5 %; červen 5,6 %; červenec 5,8 %; srpen 6,2 %; září 2008 6,2 %; říjen 6,6 %, listopad 6,8 %, prosinec 7,2%.
V prosinci vystoupila míra nezaměstnanosti na 7,2 procenta a dosáhla tak nejvyšší hodnoty za téměř 16 let. Za celý rok 2008 americká ekonomika přišla zhruba o 2,6 milionu pracovních příležitostí, což je nejvíce od roku 1945. Vyšší nezaměstnanost než v prosinci 2008 měly Spojené státy naposledy v lednu 1993. Tento výsledek jen potvrdil, že největší ekonomika světa byla v recesi, která se navíc výrazně prohlubovala.
2009
Trend úbytku pracovních příležitostí se ještě více prohluboval během prvního pololetí roku 2009. Za leden ubylo téměř 741 tisíc, za únor 681 tisíc, za březen 652 tisíc, v dubnu 519 tisíc, během května 303 tisíc, v červnu 443 tisíc, v červenci 276 tisíc, v srpnu 216 tisíc, v září 263, říjnu 190 tisíc, v listopadu 11 tisíc a prosinci 85 tisíc pracovních příležitostí.
Konkrétní vývoj míry nezaměstnanosti v roce 2009 byl následující: Leden 7,6 %, únor 8,1 %, březen 8,5 %, duben 8,9 %, květen 9,4 %, červen 9,5 %, červenec 9,4 %, srpen 9,7 %, září 9,8 %, říjen 10,1 %, listopad 10 %, prosinec 10 %.
Oficiální statistiky z listopadu a prosince 2009 uváděly, že úředně vedený počet nezaměstnaných osob v USA se pohyboval kolem 15,3 milionů. Od počátku americké hospodářské recese v prosinci 2007 počet úředně vedených nezaměstnaných osob vzrostl o 7,6 milionů osob, přičemž více jak polovina z tohoto počtu osob přišla o práci během roku 2009. Např. v prosinci 2008 přibylo 632 tisíc nezaměstnaných osob, v lednu 2009 508 tisíc, v únoru 851 tisíc, březnu 694 tisíc, dubnu 563 tisíc, květnu 787 tisíc, červnu 218 tisíc. V červenci počet úředně evidovaných nezaměstnaných klesl o 187 tisíc téměř na 14,5 milionů, avšak v srpnu opět stoupl o 459 tisíc, v září o 166 tisíc a v říjnu o 453 tisíc. V listopadu počet nezaměstnaných osob klesl o 272 tisíc a v prosinci o 73 tisíc. Pozn. ZÚ: U úředně nezaměstnaných osob se ovšem jedná o osoby, které se v posledních 4 týdnech ucházely o zaměstnání.
Z národohospodářského pohledu je mimořádně zajímavý a v HSP ne právě sdělovaný údaj o absolutní míře nezaměstnaných osob v USA, tedy včetně osob mimo úřední evidenci. Neoficiální odhady hovoří o téměř až dvojnásobně vyšší celkové uváděné míře nezaměstnanosti. Tuto teorii potvrzovala i hodnota statistického údaje za prosinec 2009 ze zprávy amerického ministerstva práce, označovaná jako souhrnný parametr míry nezaměstnanosti „U-6“. Ten v prosinci 2009 dosahoval 17,3 %, další údaje pak hovořily o 26,5 milionech všech nezaměstnaných osob v USA.
Pro srovnání je vhodné uvést, že v letech 2003 – 2007 v USA vzniklo 8,3 mil. nových pracovních příležitostí. V roce 2007 průměrná míra nezaměstnanosti činila 4,6 % a v průměru rostly počty pracovních míst o 111 tisíc měsíčně.
Zahraniční obchod
USA v obchodu se zbožím a službami za období celého roku 2008 dosáhl výše 681 mld. USD. Záporné saldo bylo tvořeno deficitem v obchodu se zbožím ve výši 821 mld. a přebytkem v obchodu se službami ve výši 140 mld. Celkové záporné saldo bylo o 19 mld. USD nižší než v roce 2007, tedy o necelá 3 %. Během roku 2008 vývoz i dovoz průběžně meziročně zaznamenával vyšších hodnot než v roce 2007, ke znatelnějšímu poklesu amerického exportu i importu pak zjevně došlo během měsíců listopadu a prosince 2008.
2009
Výrazně klesající trend vývoje salda obchodní bilance pokračoval i během prvních měsíců roku 2009, zvláště pak v období února až června. V červenci však došlo ke znatelnému skoku ve výši obchodního deficitu, kdy tento trend pokračoval až do konce roku. Zatímco v červnu jeho měsíční výše činila 26,9 mld. USD, v červenci to bylo 31,4 mld., v srpnu 30,3 mld., v září dokonce 35,7 mld., v říjnu 33,2, v listopadu 36,4 mld. a prosinci 40,2 mld. USD. Vedle amerického dovozu (především ropa a PH) současně rostl i export amerických výrobků. U vývozu i dovozu služeb je možné sledovat vyrovnaný trend během celého roku. Pozvolný růst obchodního deficitu USA v druhé polovině roku 2009 ekonomové dávali do souvislosti s lepšícím se stavem ekonomiky v USA a ve světě, který znamenal větší poptávku po zboží a současně i jeho přepravě.
Obchodní deficit USA za celý rok 2009 dosáhl 380 mld. USD a byl tvořen deficitem v obchodu se zbožím ve výši 516 mld. USD a přebytkem v obchodu se službami ve výši 136 mld. USD a meziročně tak poklesl téměř o 45 %.Vzhledem ke globální ekonomické krizi došlo v USA v roce 2009 k poklesu objemu vývozu i dovozu u zboží i služeb. Rozhodující vliv na dramatické snížení deficitu obchodní bilance však měl rekordní pokles ceny ropy a ropných produktů na světových trzích na přelomu let 2008/2009.
Rozpočtový deficit
Deficit federálního rozpočtu za období 2007/2008 (od 1.10. do 30.9.) dosáhl dle oficiálních odhadů 455 mld. USD (tedy o 293 mld. více než během rozpočtového roku 2006/2007) a představoval 3,1 % HDP. Výše podílu deficitu federálního rozpočtu na HDP byla v minulých letech následující: 2007 -1,2%, 2006 -1,9%, 2005 -2,6 %, 2004 -3,5 %.
2009
Podle závěrečných údajů rozpočtový deficit USA za celý rozpočtový rok 2008/2009 dosáhl hodnoty 1.4 bil. USD, resp. 9,9 % HDP. V absolutním vyjádření, meziročně deficit vzrostl o 962 mld. USD. Původně odhadovaná výše deficitu (z počátku letošního roku) měla dosáhnou 1,2 bil. USD, resp. 8,3 % HDP USA.
Dosažený podíl deficitu na HDP za rok 2008/2009 představoval nejvyšší hodnotu od roku 1945! Zatím poválečný rekord byl z roku 1983 a představoval 6 %.
V rozpočtovém roce 2009/2010 by měl deficit federálního rozpočtu dosáhnout 1,6 bil. USD a minimálně 10,6 % HDP USA a tedy další poválečnou rekordní hodnotu.
Monetární politika
Rok 2008 byl ve znamení razantního snižování základních (i diskontních) úrokových sazeb, kdy centrální banka USA (FED) pokračovala v trendu započatém na podzim 2007. Ještě v létě 2007 základní úroková sazba v USA dosahovala své nejvyšší úrovně během posledních několika let, a to 5,25 %.
K "nejdramatičtějšímu“ vývoji v této oblasti zcela jistě došlo v lednu 2008, kdy v jeho druhé polovině základní úrokové sazby klesly během jednoho týdne o 1,25 %. Zprvu na mimořádném nočním zasedání vedení FEDu o 0,75 % a následně pak na jeho pravidelném zasedání o 0,5 %. V březnu pak byla znovu snížena o 0,75 % a na konci prvního čtvrtletí činila 2,25 %.
Trend permanentního snižování základní úrokové sazby pokračoval i na konci dubna, kdy vedení FEDu na svém pravidelném zasedání 30. dubna 2008 snížila základní úrokovou sazbu o předpokládaných 0,25 %. Základní úroková sazba v USA na konci dubna činila 2 %. Velmi razantním snižováním úrokových sazeb centrální banka chtěla když ne zcela zabránit zápornému propadu růstu amerického hospodářství, tak alespoň zmírnit a maximálně zkrátit dobu trvání očekávané recese.
Během 3. čtvrtletí roku 2008, vedení centrální banky USA základní úrokovou sazbu amerického dolaru nezměnilo a zůstávala stejná na 2 %.
Ve 4. čtvrtletí roku 2008 díky dramatickému vývoji na finančních trzích však FED přistoupil ke dvěma po sobě jdoucím snížením v říjnu o 0,5 %, takže základní úroková míra v USA počátkem listopadu 2008 představovala tehdy těžko uvěřitelné 1 %. V polovině prosince 2008 však následoval další razantní krok a FED stanovil základní úrokovou sazbu v rozmezí současných 0,25 - 0%! Jednalo se o historický krok. FED zároveň prohlašoval, že je připraven k provádění dalších netradičních kroků monetární politiky.
2009
Během celého roku 2009, po vlně nepřetržitého snižování základní úrokové sazby v letech 2007 a 2008, vedení centrální banky USA ponechalo základní úrokovou sazbu v rozmezí současných 0,25 - 0%, de facto tedy na nulové úrovni.
Základní úroková sazba v USA své nejvyšší úrovně během posledních několika let dosahovala v létě 2007, kdy činila 5,25 %.
Předpověď dalšího vývoje
I přes nastartování ekonomického růstu, bude americké hospodářství a vláda čelit řadě složitých ekonomických a sociálních problémů, které budou výrazně ovlivňovat americkou domácí i zahraniční politiku. Na obecně časově nespecifikované časové období budou Američané výrazně zatíženi dopady a náklady na řešení ekonomické krize z let 2008 a 2009. Také je velmi pravděpodobné, že americký hospodářský systém jako celek již nebude moci fungovat na základě modelu z posledních deseti let, který byl založený především na masivní, úvěrově financované spotřebě a celkově deficitním hospodaření. Ve stejném duchu Američané také několikrát dali najevo, že není do budoucna již udržitelné, aby spotřeba v USA byla motorem světové ekonomiky a že je nutné urychleně nalézt nové impulsy globálního ekonomického růstu.
Pro další osud amerického hospodářství bude velmi důležitý vývoj hlavních ekonomických indikátorů během prvních měsíců roku 2010. Ekonomové již stále méně hovoří o možnosti opakované recese tzv. „double dip“ amerického hospodářství. Optimisté pro celý rok 2010 předpokládají růst HDP v rozmezí 1 až 2 %, pesimisté spíše varují před vlekoucí se stagnací ekonomiky, resp. marginálním růstem.
4.2. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (HDP/obyv., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)
| 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| HDP (v mld. USD, běžné ceny) | 11867,8 | 12638,4 | 13398,9 | 14077,6 | 14441,4 | 14258,7 |
| Přírůstek (%, stálé ceny) | 3,6 | 3,1 | 2,7 | 2,1 | 0,4 | -2,4 |
| Přírůstek (%, běžné ceny) | 6,6 | 6,3 | 6,1 | 4,8 | 3,3 | |
| HDP na hlavu (USD) | 39 836 | 41 961 | 44101 | 45 760 | 46 894 | 46400 |
| Inflace (%) | 2,7 | 3,4 | 3,2 | 2,8 | 3,8 | 2,8 |
| Nezaměstnanost (% průměr/rok) | 5,5 | 5,1 | 4,6 | 4,6 | 5,8 | 9,3 |
| Směnný kurs Kč/USD (roční průměr) | 25,70 | 23,95 | 22,60 | 20,31 | 17,06 | 19,05 |
Zdroj: U.S. Dep. of Commerce, BEA; U.S. Dep. of Labor, BLS; ČNB (únor 2010).
4.3. Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory
Spojené státy americké jsou respektovány jako jedna z nejvyspělejších průmyslových velmocí světa. Vysoce diverzifikované struktuře rozvinutých technologií vévodí zpracovatelský průmysl, chemický průmysl a zpracování ropy, ocelářský průmysl, strojírenství, výroba aut a letadel, informační a komunikační technologie, výroba potravin, hornictví a výroba elektrické energie.
Podle oficiálních údajů byly kapacity průmyslové produkce v USA v roce 2008 rozloženy ze 79 % do průmyslové výroby, 10,6 % do hornictví a 10,4 % do produkce energie (elektřina 8,6 %, zemní plyn 1,7 %).
Průmyslová výroba
V roce 2008 výroba předmětů dlouhodobé spotřeby představovala 38,1 % celkové průmyslové produkce USA.
Výpočetní technika a elektronika 6,9 %, metalurgické výrobky 5,9 %, strojírenské výrobky 4,9 %, motorová vozidla a náhradní díly 4,5 %, letadla, kosmické a další dopravní prostředky 3,5 %, surové kovy 2,5 %, výrobky z minerálních nekovových, surovin 2,2 %, elektrické spotřebiče, zařízení a součástky 2 %, nábytek a vybavení 1,3 %, produkce dřeva 1 %, ostatní průmyslové výrobky 3,3 %.
V roce 2008 výroba předmětů krátkodobé spotřeby představovala 37,1 % celkové průmyslové produkce USA.
Chemikálie a chemické výrobky 12,1 %, výroba potravin, nápojů a tabákových výrobků 11,5 %, výrobky z ropy a uhlí 4,7 %, plasty a výrobky z gumy 3,1 %, výroba papíru 2,6 %, produkce tiskovin 1,8 %, výroba textílií 0,9 %, oblečení a kožené výrobky 0,6 %,
Ostatní průmyslová výroba v USA v roce 2008 představovala 3,7 %.
4.4. Stavebnictví
Stavební výdaje ve Spojených státech představují jednu z klíčových položek, která ovlivňuje dynamiku vývoje celého hospodářství. Dynamika americké ekonomiky pak obzvláště dobře koreluje s objemem výstavby bytů a rodinných domů, neboť tento druh soukromých investic velmi úzce závisí na stavu celkového hospodářství a očekávání domácností. Dnes není nutné příliš zdůrazňovat, že americké stavebnictví, které je mimořádně těsně propojeno s oblastí hypoteční výstavby a hypotečních půjček v USA, stálo blízko vzniku současné hospodářské krize v USA a ve světě, i když rozhodně se nedá říci, že bylo jeho příčinou.
Trh bydlení v USA v letech předcházející současné hospodářské krizi prudce rostl a byl hlavním motorem oživení největší ekonomiky světa po recesi v roce 2001. Spojitost mezi tempem rezidenční výstavby a růstem hospodářství je dobře patrná ze srovnání vývoje dynamiky růstu HDP a objemu investic do rodinné výstavby v letech 2003 až 2008. GDP: 2,5 %; 3,6 %; 3,1 %; 2,7 %; 2,1 % a 0,4 %. Rezidenční výstavba: 8,2 %; 9,8 %; 6,2 %; -7,3 %; -18.5 % a -22,9 %. Roční výdaje na výstavbu rezidenčního bydlení v USA v roce 2008 meziročně poklesly o 152 mld. a činily 477 mld. USD (v roce 2005: 775 mld. USD). Ze statistických údajů je tedy evidentní, že v posledních tří letech došlo k dramatickému ochlazení na trhu rezidenčních nemovitostí, které bylo doprovázeno jednak prudkým poklesem objemu výstavby nových nemovitostí, váznoucím prodejem stávajících (nových i starších) a logicky propadem jejich ceny, největším za posledních dvacet let. Je tedy více než zřejmé, že v posledních několika letech došlo k mimořádnému přehřátí na rezidenčním trhu a vývoj posledních tří let a vznik celé krize byly logickým již vyústěním popsaného problému.
Jak bylo uvedeno výše, dramatické ochlazení na rezidenčním realitním trhu v USA se v srpnu 2007 podstatnou měrou spolupodílelo na odstartování globální úvěrové a následně komplexní ekonomické krize. Propad v této oblasti pokračoval během celého roku 2008. Po celé sledované období docházelo k další negativní korekci cen stávajících i nových residenčních nemovitostí a logicky poklesu investic do této oblasti a dalšímu ochlazování ekonomických aktivit ve stavebnictví, současně se všemi negativními dopady na ekonomiku (dopady na zaměstnanost, výrobní i spotřební poptávku a tedy i růst HDP). Velmi vážným sociálním a ekonomickým fenoménem krize se stal problém konfiskací nesplácených nemovitostí, který s obrovským tlakem na jednotlivé postižené rodiny současně ještě více působil na pokles cen nemovitostí v „postižených“ oblastech či městských částech.
Méně kritická situace byla v případě investic do výstavby firemních a veřejných nemovitostí a jejich vybavení. Ty v roce 2008 meziročně vzrostly o 1,6 % (v roce 2006 o 7,9 % a 2007 o 6,2 %) a v absolutním vyjádření dosáhly celkové výše 1.694 mld. USD. Zatímco samotná výstavba budov určených ke komerčnímu využívání vzrostla o 10 %, u zařízení a vybavení budov včetně software došlo k meziročnímu poklesu o 2,6 %. Tento vývoj zcela koreluje z ekonomickou krizí a snahou firem omezovat veškeré výdaje.
4.5. Zemědělství – vývoj, struktura
USA jsou největším výrobcem, spotřebitelem a také největším exportérem zemědělských produktů na světě. Na celkové výměře 922 milionů akrů (=373 milionů hektarů) zemědělské půdy, tedy na cca 1/3 území USA, hospodaří 2,4 miliony farmářů, tedy méně než 1% obyvatelstva Spojených států. Ti vytvářejí něco mezi 2- 3 procenty jejich HDP. Méně než polovinu /44%/ zemědělské půdy zde tvoří pole, téměř stejnou plochu zabírají pastviny a zbytek tvoří většinou lesy. Více jak polovinu farem tvoří rodinné farmy do velikosti 100 akrů (=40 ha), farem větších než 2000 akrů (800 ha) jsou jen necelá 4 procenta a průměrná velikost americké farmy je tedy kolem 440 akrů (180 ha).
V roce 2008 americké zemědělství vyprodukovalo zboží za 284 miliard dolarů a dosáhlo tak o 32 miliard dolarů /11%/ nižších tržeb než v roce předešlém. Příčinou tohoto vývoje je postupný pokles cen zemědělských produktů na světových trzích po cenové explozi z roku 2007. Vyvezeno bylo zemědělských produktů za 115 miliardy dolarů /nárůst o 28%!/, dovezeno za 80,5 miliard dolarů /+12%/, zemědělský zahraniční obchod tak skončil přebytkem 24,5 miliardy dolarů. Proti loňsku vzrostl vývoz o 33 miliard dolarů, dovoz pouze o 4 miliardy dolarů, pozitivní saldo se tedy znovu podstatně zvýšilo. Na vývozu se nejvíce podílejí masné produkty, živočišné tuky, rýže, sojové boby, ovoce a ořechy, zelenina a bavlna. V dovozu převládají živá zvířata a masné produkty (kromě hovězího), ovocné šťávy a ořechy, zeleninové konzervy, víno a sladové nápoje, káva a kakao.
Masné produkci v USA jasně dominuje hovězí, kterého se v roce 2008 v USA vyprodukovalo 26,6 milionu liber (=12 mil. tun), tedy jen nepatrně více než v roce předchozím. K tomu bylo potřeba porazit 33,7 milionu kusů hovězího dobytka, v tom 28 milionů krmných býků. Vepřového se vyprodukovalo v roce 2008 23,3 milionu liber (10,6 mil tun), což znamenalo nárůst proti roku 2007, kdy produkce činila 21,9 mil. liber. Celková produkce masa včetně drůbeže pak překročila ve stejném roce 93 milionů liber (42,3 miliónu tun).
Při dalším mírném vzestupu počtu krav (9 271 tis. kusů) se opět zvýšila dojivost, která přesáhla 20,5 tisíc liber/rok, což znamenalo nárůst produkce mléka až na 190 miliard liber, (cca 91 miliard litrů), což je o 2,2% více než v předchozím roce. Ceny mléka se po zběsilém růstu na konci roku 2007 postupně snižovaly, nejrychleji ve 4. čtvrtletí 2008.
Spojené státy jsou největším vývozcem kukuřice, nyní ale jde více její sklizně na výrobu etanolu než na vývoz. Letošní americká sklizeň kukuřice po loňských rekordních 335 milionů tun poklesla na 311 milionů tun /92,8% loňského výsledku/. Výměra polí, kde se pěstuje kukuřice, po boomu z předchozího roku v roce 2008 poklesla o 7,5 % /na 86,0 milionu akrů/, zatímco výměra sóji po roce opět vzrostla o 18% loňské výměry na 75,5 milionů akrů. Zvýšená americká poptávka po etanolu, podporovaná celou paletou vládních podpor, představovala více než polovinu světového deficitu obilnin. A situace se v tomto směru zřejmě ještě zhorší – v Kongresu se projednává návrh zákona, který v rámci omezování emisí skleníkových plynů předpokládá zvýšení spotřeby etanolu do roku 2020 na sedminásobek. Tato údajně ekologická paliva přitom podle odborných analýz nemají žádný pozitivní vliv ani na životní prostředí ani na spotřebu ropy, zejména proto, že při jejich produkci a přepravě se většinou spotřebuje téměř tolik fosilních paliv, kolik jich mají biopaliva nahradit.
Nová Obamova administrativa ovšem klade na vývoj a produkci bio paliva jejich analýzy velký důraz a vyčleňuje na tyto programu nemalé finanční prostředky. Nelze ovšem vyloučit, že ochrana životního prostředí nebo výzkum a vývoj biopaliv jsou jen novým a hlavně lépe akceptovatelným obalem pro zachování masivních dotací pro americké farmáře.
4.6. Služby
Americké statistiky oblast z našeho pohledu tradičních služeb rozdělují do tří samostatných skupin: maloobchod, velkoobchod a "profesionální služby".
Maloobchod
Maloobchod je v americké ekonomice a statistikách velmi sledovanou veličinou. Jednoznačným tahounem americké ekonomiky je spotřeba, zvláště pak domácností. Spotřební výdaje v USA stojí za 70 % tvorby HDP. Odhady spotřebních výdajů amerických domácností v maloobchodech za každý měsíc jsou v USA pravidelně zveřejňovány v polovině následujícího měsíce a jsou vždy s napětím očekávány ze strany ekonomických analytiků a komentátorů. Na údaje o vývoji spotřebních výdajů (stejně tak jako na vývoj na trhu práce či nemovitostí) v USA reagují nerychleji burzovní a kapitálové trhy. U celkových maloobchodních výdajů americké statistiky sledují buď celkový maloobchodní prodej (včetně potravin a motorových vozidel včetně jejich náhradních dílů) a nebo maloobchodní prodej bez motorových vozidel a náhradních dílů, resp. maloobchodní prodej bez potravin. Logicky tedy vedle údajů o celkovém maloobchodním prodeji analytici věnují zvláštní pozornost vývoji prodeje potravin a automobilů. Stejně podrobné je však možné najít i vývoj prodeje i u ostatních skupin produktů, např. nábytek, elektronika, stavební materiály, oblečení či prodej pohonných hmot u benzínových stanic. Celková výše všech maloobchodních výdajů v USA měla v roce 2008 měla dosáhnout 4,47 bilionu USD, což představovalo 0,1 pokles proti roku 2007. Pro srovnání v roce 2007 maloobchodní výdaje meziročně vzrostly o 4,2 %. Např. tržby z prodeje automobilů a náhradních dílů v roce 2008 dosáhly 809 736 mld. USD a tedy meziročně poklesly o 11,9 %, u nábytky a vybavení domácností dosáhly 109 180 mld. USD a poklesly o 8 %, u stavebních materiálů a zahradního vybavení 325 181 mld. USD a poklesly o 3,6 %; za potraviny a nápoje Američané utratily celkem 458 803 mld. USD, což představovalo růst proti předcházejícímu období o 3,7 %. Zatímco u drtivé většiny sledovaných skupin produktů v maloobchodním prodeji tržby za rok 2007 meziročně vzrostly, v roce 2008 naopak díky krizi spotřebních výdajů klesly. Velmi zajímavé budu sledovat vývoj této tendence během roku 2009.
Velkoobchod
Americké oficiální statistiky tuto oblast rozdělují a sledují z pohledu prodeje velkoobchodních společností a z pohledu jejich zásob. V době zpracování této zprávy (v průběhu roku 2008) bohužel nebyly k dispozici souhrnné údaje z této oblasti. Celkový obrat velkoobchodních firem v roce 2006 dosáhl 5 526 mld. USD (zboží dlouhodobé spotřeby 2 839 mld. USD a spotřební zboží 2 687 mld. USD) a v roce 2007 5 782 mld. USD (zboží dlouhodobé spotřeby 2 880 mld. USD a spotřební zboží 2 902 mld. USD).
Profesionální služby
Službami se v USA označuje velice významná oblast, na přelomu let 2007/2008 zaměstnávající přes 11 milionů pracovníků a zahrnující poradenství, účetnictví, právní služby, architektonické práce, design, vzdělávací služby apod.
Služby poskytované domácnostem a podnikovému sektoru severoamerická klasifikace rozděluje do 9 základních skupin:
a) vybrané dopravní a velkoobchodní služby
b) zprostředkování informačních a kulturních služeb (zpravodajství a kultura – rozhlas, televize,
internet, noviny, tiskoviny apod.)
c) akciové a finanční investiční služby
d) pronájmy a leasing
e) profesionální, vědecké a technické služby (právní, ekonomické a daňové poradenství, reklamní a
propagační služby, služby vědecko-výzkumné povahy a další)
f) administrativní, podpůrné a pomocné služby, zpracování odpadu (široké spektrum služeb
poskytovaných firmám, institucím a domácnostem)
g) služby zdravotní a sociální péče
h) služby z oblasti umění, zábavy a rekreace
i) ostatní služby (neobsažené ve výše uvedených kategoriích – od mytí automobilů po drobné opravy
v domácnosti či kadeřnictví a další)
4.7. Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná)
Doprava
Doprava v USA je již delší dobu, zvláště pak po přijetí dopravního zákona (Safe, Accountable, Flexible, and Efficient Transportation Equity Act) z roku 2005, jednou z priorit domácí hospodářské politiky. Zákon měl zvýšit bezpečnost v siliční dopravě, podpořit modernizaci dopravních sítí, redukovat dopravní zácpy a v neposlední řadě napomoci vytváření nových pracovních příležitostí. Na tyto účely zákon vyčlenil na období 6 let sumou 286,4 miliard dolarů. Kromě modernizace dálnic a silnic, výstavby nových mostů, investic do železniční a autobusové dopravy počítá zákon s rozvojem veřejné hromadné dopravy a např. i s budováním cyklistických a rekreačních stezek. Po teroristických útocích v září 2001 nabyly na domácí scéně a v mezinárodních vztazích USA mimořádného významu otázky zajištění národní bezpečnosti v osobní a nákladní dopravě (PNR - předávání osobních dat cestujících v letecké dopravě do USA nebo přijatý zákon o předpokládaném 100 % prohlížení /skenování/ kontejnerů směřujících do USA v přístavu jejich naložení a další).
Spojené státy americké jsou svojí územní rozlohou čtvrtou největší zemí světa. S ohledem na úroveň jejího ekonomického rozvoje a zapojení do mezinárodního obchodu patří její dopravní systém, obsluhující 300 milionů obyvatel a 7 milionů podniků a firem, rozhodně mezi největší na světě. Co se týče rozsahu dopravní infrastruktury tak na území USA je k dispozici 4 miliony mil silnic a dálnic, 140 tisíc mil železničních tratí, 1,6 miliónů mil tzv. produktovodů (ropa a plyn) a 26 tisíc mil využitelných vodních cest. Po celých Spojených státech je k dispozici téměř 5.300 veřejně využitelných letišť a 3.400 železničních stanic. Stejně „ohromující“ jsou údaje o celkových počtech dopravních prostředků v USA: např. na silnicích a dálnicích jezdí na 250 milionů motorových vozidel (z čehož více jak 55 % představují osobní automobily), létá zde téměř 8.300 dopravních letadel, celkový počet všech letadel však činí téměř 230 tisíc strojů! Na pravidelných linkách v USA operuje více jak 110 leteckých společností, z nichž 10 ovládá 80 procent celkového amerického trhu. Největší leteckou společností je American A. (14.8 %). Více jak 10 % podíl na trhu ještě mají Southwest, United a Delta. Celkový počet cestujících v letecké dopravě za rok 2007 v USA dosáhl 679 milionů.
Americký dopravní systém se potýká s podobnými problémy, jako ve většině ostatních vyspělých zemí: stoupající ceny pohonných látek, stále se zvyšující tlaky na leteckou osobní přepravu, zvláště pak na kapacitu letištních terminálů a letových slotů v dobách denních špiček a během hlavní turistické sezóny (svátky a prázdniny), každodenní zácpy na silnicích během ranní a odpolední dopravní špičky v městských aglomeracích, celková přetíženost silnic a dálnic nákladní dopravou.
Každodenní mobilita Američanů je těžko srovnatelná s jinou zemí světa. Američané převážnou část osobní dopravy realizují v osobních automobilech všech kategorií. Američané tímto způsobem řeší 90 % veškeré své osobní dálkové dopravy (leteckou dopravou 7 % a meziměstskými autobusy 2 %). Podobně jsou automobily využívány při každodenní (místní) osobní přepravě (do zaměstnání, školy, za nákupy či za zábavou). Američané v průměru „vykonají“ 87 % svých každodenních přesunů ve svém voze, 9 % ujdou pěšky a pouze 4 % zbývají pro ostatní druhy dopravy (městská doprava, vlak, taxi a pod.). Hromadná městská a příměstská doprava osob je ve Spojených státech v podsatě velice málo frekventovaným způsobem přepravy, v řadě měst zcela chybí. S narůstajícími cenami benzínu se však zájem o hromadnou přepravu prudce zvyšuje a stávající kapacity přestávají stačit. Americká asociace pro hromadnou přepravu /APTA/ proto předkládá americké vládě návrhy na zvýšení podpory systémů hormadné městské dopravy jako jeden z nástrojů řešení současných problémů v příměstské přepravě osob.
Automobilová doprava sehrává též klíčovou roli při přepravě výrobků a zboží, nejčastěji jsou tyto předměty přepravovány velkokapacitními nákladními vozy. Přepravě surovin a materiálu, podobně jako v jiných zemích, vévodí železniční a potrubní doprava. „Domácí“ vodní doprava je relativně málo využívána. Role letecké nákladní dopravy je v porovnání s celkovým systémem nákladní dopravy v USA svým objemem a tonáží stále ještě málo významná, ale její úloha stále roste, zvláště pak v hodnotovém vyjádření přepravovaného zboží.
Stále větším a vážnějším problémem je však otázka financování oprav stávajících a výstavby nových pozemních komunikací (silnic a dálnic). Ty jsou většinou hrazeny z dopravního fondu, jehož hlavním zdrojem jsou příjmy z výběru federální daně na pohonné hmoty. Tato daň představuje fixní částku z prodaného objemu pohonných hmot na čerpacích stanicích (18 centů za galon). Tato daň nebyla zvýšena od roku 1993. Tehdy stál galon /3,8 litru/ nejlevnějšího benzínu "regular" 1,06 dolaru a v létě roku 2008 to bylo více jak 4 USD! Ceny pohonných hmot s ekonomickou krizí pak v druhé polovině roku 2008 zaznamenaly dramatický pokles a celonárodně se přiblížili koncem roku k 2 USD za galon (pozn.: v létě 2009 se cena nejlacinějšího benzínu pohybovala v rozmezí 2,50 až 2,60 USD). Z tohoto pohledu je dnešní reálná výše této daně opravdu směšně nízká! Navíc, přestože se počet silničních motorových vozidel v USA od roku 1993 zvýšil o 25 %, podstatně se od té doby snížila jejioch spotřeba na jeden kilometr nebo míli, takže objem prodaných pohonných hmot celkově klesá. Tento trend je navíc v posledních letech a měsících výrazně umocňován dramaticky stoupající cenou benzínu a nafty. Na to reagují američtí spotřebitelé logicky tak, že omezují svouje cesty autem. I přestože tedy Američané u benzínových static nechávají stále větší část svého rodinného rozpočtu, dopravní fond má příjmy stále nižší. Negativní předpovědi hovoří o tom, že pokud nedojde ke změně pravidel ve financování dopravní infrastruktury či naplňování federálního dopravního fondu, bude celý systém čelit vážným problémům. Stávající administrativa se snaží jít cestou privatizace dálničních úseků a stejným způsobem by ráda řešila výstavbu nových kapacit. Velmi často však naráží na silný odpor místních i státních samospráv, které argumentují tím, že privatizace v tomto sektoru bude výhodná především pro subjekty na privatizaci se podílející (zvýšení mýtného o zisk těchto firem). Současná federální administrativa též připravuje realizaci zkušebních projektů na snížení přetíženosti dopravních tepen v pěti městských aglomeracích (NY, SF, Minneapolis, Miami a Seattle) během dopravních špiček na principu „tržních cen“, kdy by mělo v těchto městech v dobách ranních a odpoledních dopravních špiček přechodně vzrůst mýtné na placených úsecích silnic a dálnic a přesměrovat jízdy části řidičů buď na jinou denní dobu nebo do jiného úseku.
Telekomunikace
V americkém telekomunikačním průmyslu působí téměř 4000 poskytovatelů služeb s obratem jeden bilion dolarů, od malých, lokálních provozovatelů telefonních ústředen se 100 zákazníky až po megakorporace typu Verizon, AT&T/vč. Cingular/, T-Mobile, Nextel a další. Vysoká konkurence tlačí ceny dolů a nutí poskytovatele těchto služeb nabízet stále kvalitnější služby. Stejně tak jako v ostatních zemích světa rozsah a příjmy z mobilních telekomunikačních služeb začínají převažovat nad tradičním telefonním a datovým spojením.
Omezujícím faktorem dalšího mohutnějšího rozvoje dynamické oblasti komunikací na přelomu let 2008 a 2009 jednoznačně byla a je hospodářská recese. S nadějemi je očekáván vývoj v letech 2010 a 2011, na kdy je očekáváno období obnovení hospodářského růstu. Stejně tak jako v minulém období byla i v roce 2008 expanze v telekomunikacích tažena růstem poptávky po síťovém vybavení, bezdrátových službách, komplexních telekomunikačních službách a také po zařízeních pro bezdrátové spojení, přístup k internetu, tele-konference a webové komunikace.
Celkové příjmy telekomunikačních firem v roce 2008 podle oficiálních údajů dosáhly 1 057 mld. USD, což meziročně představuje nárůst proti roku 2007 o 4,5 %. V roce 2007 celkové příjmy meziročně rostly o 9 % a v roce 2006 o 10 %. Podle oborových prognóz je očekáváno, že v letech 2009 a 2010 by mělo dojít k celkovému poklesu příjmů telekomunikačních firem, a to přibližně na úroveň roku 2007. Zvýšení dynamiky růstu příjmů firem je pak obecně očekáváno v letech 2011 a 2012 (1 130 mld. USD). Z údajů o vývoji příjmů z poskytování přenosových služeb se i v USA dlouhodobě potvrzuje globální trend růstu podílu příjmů u mobilních operátorů na úkor poskytovatelů pevných linek. Tento trend je v posledních letech brzděn nárůstem internetových služeb u pevných linek (vysokorychlostní internet, kombinace služeb /kabelová televize, internet, telefon/, prodej hudebních nahrávek a filmů po internetu). V roce 2001 činily příjmy za tyto služby u mobilních operátorů 65,3 mld. USD, u pevných linek to bylo 225 mld. USD. V roce 2005 to již bylo 113 : 219, za rok 2007 139 : 213 a v roce 2008 152 : 207. V reálném vyjádření příjmy za přenosové služby mobilních operátorů za rok 2008 meziročně vzrostly o 9 %, zatímco u pevných linek poklesly o 3 %. Podle současných odhadů by příjmy mobilních operátorů za přenosové služby měly převýšit příjmy plynoucí z linkových přenosů v roce 2011 či 2012.
Vývoj v roce 2008 potvrdil předpoklady analytiků a největší část zájmu ze strany domácností v oblasti telekomunikačních služeb v roce 2008 představovala poptávka po tzv. Bundles telekomunication services, neboli jednotná/spojená nabídka telefonu, internetu a digitální kabelové televize, která se v USA stala marketingovým hitem již na přelomu let 2006 a 2007. Prioritou v této oblasti bude stále větší využívání optických vláken. Odhady uvádějí, že k určitému ochlazení u „bundles“ by mohlo dojít v letech 2011-2012. Současně je možné očekávat stále větší poptávku na rostoucí nabídku služeb v oblasti velkokapacitního přenosu dat (informace, video, hudba apod.),a to jak ze strany domácností, tak i firem. Většina domácností v městských aglomeracích a firem v USA již dnes téměř výhradně využívá k internetovému spojení tzv. Broadband nebo-li širokopásmové připojení. Podle statistických údajů v roce 2006 bylo na „Broadband“ připojeno 300 tisíc uživatelů, v roce 2007 to bylo již 900 tisíc a v roce 2008 celé 2 miliony. Celoplošné rozšíření vysokorychlostního internetu v USA je jednou z prioritních oblastí prezidenta B. Obamy, m.j. i proto je do roku 2010 očekáváno téměř 5 mil. uži vatelů a do roku 2012 dokonce 12 milionů jeho uživatelů. Stále rostoucí trend (jak u domácností, tak především u firem) je možné pozorovat u tzv. Voice over Internet Protocol (zkratkou VoIP), tedy webová hlasová komunikace. V roce 2008 VoIP využívalo v USA 17 mil. domácností a 4 mil. firem (v roce 2006: 6,5 mil. domácností a 2,5 mil. firem; odhady hovoří o 26 mil. domácností a 5 mil. firem v roce 2010. Velkou budoucnost a růstový potenciál v následujících letech bude představovat masové využívání živého přenosu video a televizního signálu v mobilních sítích.
Podle různých průzkumů z přelomu let 2007/2008 internet používá přes 70 procent dospělých Američanů, v případě mladých lidí do 29 let je to až 87 procent. Dospívající mládež bývá pravidelně on-line dokonce v 93 procentech. Na internetu jsou všechny americké školy, veřejné knihovny, vědecké ústavy, federální, státní a městské úřady, všechny větší firmy, banky, nemocnice, nejrůznější instituce i většina drobných podnikatelů. Čtvrtina Američanů, kteří internet doma nemají, vesměs starších či nemajetných lidí, říká, že ho nepotřebuje nebo že počítač a připojení jsou na ně moc drahé. Američané na internetu už dávno nenavštěvují jen webové stránky nebo si pouze nevyměňují e-maily. Síť je stále významnějším prostředkem pro získávání aktuálních informací, pro vlastní prezentaci lidí, jako například vystavováním videí na server YouTube, pro vytváření komunit stejně smýšlejících jedinců, kteří se nikdy nepotkají tváří v tvář, či pro budování alternativních identit a žití virtuálních životů. Fenoménem se staly tzv. sociální sítě, zvláště pak poskytovatelé těchto služeb Facebook či Twitter. Z praktického hlediska je ale internet mimořádně důležitým médiem pro nakupování a vyřizování. Američané prostřednictvím bezhotovostních plateb kreditní kartou utratí ročně na síti podle odhadu výzkumné organizace comScore minimálně 200 miliard dolarů. Jde hlavně o zboží - od knih, hraček, elektroniky po oblečení, nábytek či stahování hudby. Zhruba z třetiny se v USA na internetu kupují služby spojené s cestováním. Po internetu se vyřizují úřední záležitosti, jako je výměna řidičských průkazů či vyplňování daňových přiznání. Výjimkou není ani úhrada pokut, opět pomocí karty. Konec konců i kreditní kartu si lze sjednat po internetu. Internetové připojení je v USA čím dále obvyklejší záležitostí, na počátku roku 2008 ho poskytovalo ho přes 7000 providerů, což je mnohonásobně více než v jiných zemích. Cenově není nedostupný. Obvykle stojí měsíční přístup kolem 30 až 40 dolarů, u vysokorychlostního připojení (10-20 GB) to je pak 50-60 dolarů. Samozřejmostí je internet v zaměstnáních, kde se pracuje s počítači. Nabízí ho i naprostá většina hotelů, které si uvědomují, že by jinak přicházely o hosty. Bezdrátové připojení, ať už zdarma nebo za mírný poplatek, je k dispozici v řadě restaurací a kaváren, jako je například síť Starbucks, v některých obchodech či na letištích. Poskytují ho železniční i většina autobusových dopravců a jeho zavedení zvažují i letecké společnosti. Pokrýt celé své území internetovým signálem připravují i některá americká města. Internet je ale považován i za obrovského "žrouta" času. Třetina dospělých Američanů na něm tráví denně více než tři hodiny, mezi mladými lidmi do 34 let jsou to dokonce tři čtvrtiny. Více než sedm z deseti lidí na internetu nakupuje, polovina sleduje videoklipy nebo poslouchá písničky, 12 procent studuje, osm procent používá internet k telefonování a čtyři procenta přiznávají, že tam chodí za pornografií. Průměrně 15 minut z každé hodiny na internetu stráví Američané v zaměstnání, přičemž více než 26 procent tohoto času věnují osobním záležitostem. S ohledem na současný pokles výkonu největší ekonomiky světa, je těžké odhadnout jak se bude vyvíjet oblast příjmů telekomunikačních firem v USA během roku 2009. Dá se předpokládat, že i přes vážné problémy americké ekonomiky by v oblasti telekomunikací neměla být dramaticky postižena. Výdaje domácností na kabelovou televizi, internet a telefonování jsou nedílnou součástí jejich každodenních výdajů. Poplatky za tyto služby jsou velmi často hrazeny formou paušální plateb s často s neomezenými limity čerpání. Je možné, že u části domácností postižených nezaměstnaností některého ze členů rodiny však mohou být uživatele těchto služeb donuceni k přehodnocení rozsahu nakupovaných služeb (kabelová televize, prémiové televizní kanály, neomezené plány volání po telefonu) z důvodu finančních úspor. Vyšší propad příjmů může spíše znamenat firemní sektor, který logicky v případě finančních problémů či otřesů na trhu se snaží snížit vlastní režii či odložil nákup nebo obnovu technického zařízení do této oblasti. U podnikového sektoru však stejně tak jako v případě domácností platí, že výdaje na telekomunikační služby jsou velmi málo elastické a využívání telekomunikačních služeb je nedílnou a nezastupitelnou součástí výrobních a obchodních aktivit.
Energetika a těžba paliv
Spojené státy jsou bezkonkurenčně největším spotřebitelem energií na světě, za nákup energií ročně utratí přes 700 mld. dolarů. Přesto je to nyní relativně méně než např. v 80. letech 20. století. V roce 1982 USA na nákup energií v cizině vynaložily 13,7 % HDP, v roce 2007 se tato úroveň odhaduje kolem 7 % HDP. Otázka zajištění energetické bezpečnosti USA včetně spolehlivosti domácích i zahraničních dodávek patří k nejdůležitějším politickým i ekonomickým tématům. To bylo názorně vidět i v prezidentské kampani v roce 2008.
Ropa:Naprosto základní surovinou, která přímo ovlivňuje konkurenceschopnost americké ekonomiky a životní úroveň, je ropa. Ta se na krytí energetických potřeb země podílí cca 40%. Pro USA jsou tak dodávky především ze zemí OPEC kriticky důležité. V roce 2008 se průměrné měsíční dodávky surové ropy ze zahraničí pohybovaly v rozmezí 300 – 320 mil. barelů (1 barel = 42 U.S. galonů = 158,98 litrů) a země OPEC průměrně zajišťovaly 190 mil. barelů (nejvíce Saudská Arábie, Venezuela, Nigérie a Irák). Z Perského zálivu (v rámci OPEC) to bylo 60-70 mil. barelů měsíčně, z nečlenských zemí OPEC jsou největšími dodavateli Kanada a Mexiko (společně 115 mil. barelů). Domácí zdroje jsou především na Aljašce (cca 20 tis. barelů/měs.), mezi tzv. „spodními 48 státy“ má zásadní význam Mexický záliv a Texas (v těžbě i zpracování). V ropném průzkumu a těžbě (společně se zemním plynem) působí přes 7.000 společností s ročními tržbami přes 890 mld. USD. V USA se těží na cca 900.000 vrtech (ropa a plyn), největšími firmami jsou Halliburton, Schlumberger a Baker Hughes.
Na základě energetického zákona z roku 2005 („Energy Policy Act of 2005“, EPAct) má ministr energetiky povinnost naplnit strategické ropné rezervy USA do úrovně 1 mld. barelů. Protože v době přijetí zákona byla maximální kapacit zásob na úrovni okolo 700 mil. barelů, bylo rozhodnuto postavit tři nové skladovací kapacity: Richton, Mississippi (160 mil.), Big Hill, Texas (80 mil.) a Bayou Choctaw, Louisiana (23 mil. barelů). V červnu 2007 ministerstvo energetiky informovalo Kongres o přípravách a volbě lokalit; mezitím již ale prezident G. Bush v únoru 2007 oznámil, že má zájem na zvýšení strategických zásob na 1,5 mld. barelů. Současná úroveň zásob (únor 2009) se pohybuje kolem 720 mil. barelů a podle odhadu „Energy Information Administration“ tyto zásoby kryjí cca 58 dní případných výpadků všech dovozů.
Nedávné turbulence ceny ropy a její dostupnost v některých částech USA značně ovlivňují vnitřní politickou situaci. Největší boje se vedou o (ne)otevření nalezišť na Aljašce pod názvem „The Arctic National Wildlife Refuge“. Odhady hovoří o zásobách kolem 1,4 mld. barelů ropy (cca polovina ročního exportu Saudské Arábie). Kalifornie a Florida jsou dalšími státy, v nichž místní politici vedou spory o těžbě ropy, v jejich případě jde o pobřežní oblasti („off-shore“). Celkem se ke konci roku 2008 ropa (a/nebo zemní plyn) těžila v 31 amerických státech.
Uhlí:Po období určité neoblíbenosti („je špinavé“) se uhlí znovu vrací jako všeobecně uznávaná strategická surovina. Spojené státy mají největší zásoby uhlí na světě, s celkem 246 mld. potvrzenými tunami jsou „majiteli“ více než čtvrtiny uhlí na celém světě (potvrzené zásoby z r. 2006, jde o tzv. „short tons“, S/T – 2.000 lb tedy 907,18 kg; v USA se používají S/T namísto metrických tun). Podle odhadů má Amerika zásoby uhlí na dalších více než 200 let. „Čisté uhlí“ (v kombinaci se zemním plynem), rozvoj technologií (růst produktivity, relativně nízké náklady na těžbu), strategické politické zájmy (jistější domácí uhlí než dodávky z nestabilních zemí) a podpora guvernérů z uhelně bohatých států (ekonomický rozvoj) vede k „renesanci“ uhlí v USA.
V roce 2007 v USA běžela těžba ve více než 1.500 podzemních i nadzemních dolech a dosáhla více než 1,15 mld. tun (S/T). Nejvíce se uhlí těží ve státě Wyoming, největším spotřebitelem je stát Texas. V roce 2007 se v USA vytěžilo 1.145 mil. S/T uhlí (pokles o cca 2 % proti r. 2006). Část uhlí USA také vyvážejí (2007 – 59 mil. S/T) a přes 50 % vývozu směřuje do Evropy (Nizozemí, Velká Británie, Belgie, Francie).
Snahy o otevírání nových resp. znovuotevření bývalých dolů a nalezišť stále pokračují. Uhlí je ve Spojených státech dostupné v mnoha státech, nejvíce se těží ve státech Alabama, Arizona, Colorado, Illinois, Indiana, Kentucky, Montana, Nové Mexiko, Severní Dakota, Pensylvánie, Západní Virginie a Wyoming. Největší těžební komplex je Wyomingu – North Antelope Rochelle Komplex (80 mil. S/T v r. 2003). O rostoucím významu svědčí také fakt, že roste počet zaměstnanců v těžbě uhlí (v roce 2006 – přes 82.000).
V těžbě a nakládání s uhlím v USA lze v posledních 30 letech vystopovat několik základních trendů, mezi nimiž vynikají: 1) roste těžba v povrchových dolech na úkor hlubinných dolů a 2) rychlý posun těžby na západ USA a na velké lokality (státy Wyoming, Montana, Arizona,…) což je doprovázeno růstem průměrné velikosti povrchových dolů (64 % dolů v roce 2003 produkovalo v průměru více než 5 mil. tun uhlí ročně). Vzhledem k rozdílným podmínkám a ekonomickým nákladům těžby se tržní ceny uhlí značně liší podle místa původu. I když je přesné srovnání kvůli rozdílné kvalitě (tj. výhřevnosti, „BTUs“) a také podílu oxidu siřičitého (SO2) obtížné, tradičně nejdražší je uhlí z centrálního a severního regionu Apalačských hor, nejlevnější (a nejméně výhřevné) je uhlí z bazénu řeky Powder (Powder River Basin – jihovýchod Montany a severovýchod Wyomingu). Ve třetím čtvrtletí roku 2008 uhlí zdražilo, průměrná cena uhlí (dodávky ze šacht do uhelných spaloven) byla 122 USD za ST. Více než 90 % amerického uhlí je spotřebováno na výrobu elektrické energie. Podle Nuclear Energy Institute byly v roce 2006 náklady na výrobu 1 kWh elektřiny z uhlí 2,37 USc.
Uhlí, resp. jeho „čistá“ forma bylo jedním z velkých témat Baracka Obamy v prezidentské kampani. Podle jeho plánu by do výzkumu v oblasti využití čistého uhlí mělo směřovat velké množství peněz (desítky mld. USD?) které by měly vytvořit tisíce (desetitisíce?) nových a dobře placených pracovních míst.
Elektřina:Výroba elektrické energie v USA byla v roce 2008 na úrovni 3,771 mld. MWh. 49 % elektřiny bylo generováno z uhlí, 21 a 19 % se na výrobě podílely zemní plyn a jaderné elektrárny, zbytek připadal na další, méně zastoupené zdroje.
Celková instalovaná kapacita byla na konci roku 2007 1.087.791 MW, energetická administrace registruje 17.342 generátorů elektrické energie. Výroba elektřiny je podle statistiků zodpovědná za 2,5 mld. m3 CO2 a 9.000 m3 SO2. Dovozy a vývozy elektřiny do/z USA jsou v porovnání s celkovou výrobou zanedbatelné. Americká vláda uvádí, že v letech 2007 – 2011 by se kapacita měla zvyšovat ročně o 10.000-20.000 MW. Největšími producenty (více než 10 mil. MWh měsíčně) byly státy s největší populací nebo ekonomickou aktivitou (většinou obojí): New York, Pensylvánie, Illinois, Ohio, Florida, Georgia, Texas a Kalifornie. Podle oficiálních odhadů by se v roce 2030 mělo v USA spotřebovat celkem 5.478 mld. KWh elektrické energie.
Největší elektrárenskou společností z hlediska instalovaných kapacit je Dominian Resources (www.dom.com, 26.500 MW, 17 tis. zaměstnanců, disponuje také zásobníky podzemního plynu o objemu více než 27 mld. m3).
Z hlediska dodávaného množství elektrické energie je největší firmou American Electric Power (www.aep.com, 5 milionů odběratelů v 11 státech, instalovaná kapacita cca 38.000 MW), která ročně prodává přes 210 mil. MWh. Ceny elektřiny se liší podle jednotlivých států a jsou značně závislé na politických rozhodnutích jednotlivých guvernérů (deregulace apod.) a podmínkách pro výrobu elektřiny (dostupnost zdrojů, náklady na přenos distribuční sítí aj.). Např. stát Washington s přebytkem vodních elektráren si může dovolit účtovat domácnostem pouze 6 U.S.c./kWh; stát New York však musí většinu energie kupovat a účtuje až 13 U.S.c./kWh a třeba Kalifornie až 15 centů (kvůli ekologickým požadavkům zvedajícím cenu výroby). Kvůli poloze a klimatickým podmínkám je elektřina nejdražší na Havaji a na Aljašce. Deklarovaná průměrná cena v USA je 10,2 U.S.c./kWh (léto 2008). Různý přístup k deregulaci m.j. vedl k tomu že od roku 2000 elektřina zdražila na Havaji o 80 %, v Connecticutu o 70 %, v jižní Dakotě se téměř nezměnila a v Montaně dokonce poklesla.
Zemní plyn:Spojené státy jsou druhým největším producentem a vůbec největším spotřebitelem zemního plynu na světě. V roce 2007 dosáhla domácí spotřeba hodnoty 652 mld. m3, zhruba 20% (130 mld. m3) bylo importováno (z toho nejvíce, 107 mld. m3, bylo dodáno z Kanady, malé objemy jsou z Mexika). Dodávky LNG se zajišťují z Alžírska, Egypta, Nigérie a Trinidadu a Tobago. USA byly zhruba do roku 1980 v zemním plynu soběstačné, od té doby je třeba rostoucí rozdíl pokrývat dovozy. Největší americké naleziště se jmenuje Anadarko Basin a odhadované zásoby jsou 2.650 mld. m3. Nachází se v JZ Oklahomě a je 11. největší na světě. V USA je asi 3.000 firem, které lze označit jako těžaře zemního plynu. Největší firmy podle vytěženého objemu plynu – ConocoPhillips (celkově třetí největší U.S. energetická firma), BP, Anadarko, Chevron, Devon Energy, Chesapeake Energy, Exxon Mobil. Tři státy (Texas, Louisiana a Oklahoma) jsou producenty více než poloviny zemního plynu v USA. Klesá podíl plynu z Mexického zálivu, roste ze států Wyoming a Colorado, velké naleziště bylo objeveno v Pensylvánii (Marcellus Shale).
Velkým problémem v USA je vzdálenost mezi nalezišti plynu a centry spotřeby, tj. především velkými metropolitními oblastmi na východním pobřeží (viz mapa plynovodů). I když se např. v roce 2007 postavilo celkem 7.040 tis. km nových plynovodů, vzdálenosti, protesty ekologických sdružení a další potíže značně zdražují výstavbu nových přepravních kapacit.
Velké investiční náklady a dlouhá doba návratnosti ve spojení s ekonomickou krizí působí také v neprospěch těchto investic. Z dlouhodobého hlediska však popularita zemního plynu stoupá (cca polovina amerických domácností má přívod zemního plynu).
Vzhledem k rozdílné produktivitě nalezišť je ale pořadí podle počtu vrtů v jednotlivých státech odlišné: Texas (83 tis. aktivních vrtů, Západní Virginie 53 tis., Pensylvánie 50, Oklahoma 38, Ohio 33, Colorado 21, Kansas 19 a Louisiana 17 tis. vrtů). Na začátku roku 2008 se ve Spojených státech těžilo celkem na 448.000 vrtech. Tento průmysl byl v posledních 20 letech značně (pozitivně) ovlivněn technologickým rozvojem, který umožnil ekonomicky efektivně čerpat plyn i z méně dostupných či menších zdrojů a zvýšit počet využívaných nalezišť. To zároveň vede k poklesu průměrné produktivity vrtů (2000: 4.250 m3 na vrt denně, přitom v roce 1971 byla průměrná výtěžnost denní produkce z jednoho vrtu 12.325 m3). Zlepšené technické možnosti také vedou k růstu podílu těžby z mořských nalezišť, ty se za posledních cca 20 let ustálily na zhruba 20 % celkové produkce USA.
Technický rozvoj umožňuje v rostoucí míře využívat plyn i na výrobu elektrické energie. Pro výrobu elektřiny se v roce 2006 spotřebovalo celkem 29 % zemního plynu (v roce 2007 by tento podíl měl převýšit 30 %, přesné údaje ještě nejsou k dispozici), naopak dlouhodobě klesá podíl odběrů průmyslového sektoru.
Jádro:Ve Spojených státech se elektřina z jádra vyrábí od roku 1958, kdy prezident Eisenhower spustil první reaktor ve Shippingportu (Pensylvánie). V roce 2007 fungovalo celkem 104 jaderných elektráren o celkové kapacitě okolo 100.000 MW, většina fungujících reaktorů byla schválena a uvedena do provozu v 60.-70. letech 20. století (poslední fungující reaktor byl spuštěn v Tennessee v r. 1996). Výroba elektřiny z jádra dosáhla v roce 2007 806 mil. MWh, tj. kolem 20 % veškeré elektrické energie spotřebované v USA. Tento údaj činí z USA největšího producenta jaderné elektřiny na světě, druhá Francie vyrábí elektřiny z jádra téměř o polovinu méně. Od roku 1996 nebyl v USA spuštěn žádný nový reaktor, 16 společností má zažádáno o certifikaci jimi plánovaných reaktorů na spuštění více než 30 nových elektráren (licence vydává Nuclear Regulatory Commission – NRC). Jde o reaktory společností Westinghouse, GE, Areva NP, Mitsubishi, General Atomics, Toshiba. Podle údajů oborové asociace Nuclear Energy Institute jsou z tradičních zdrojů náklady na výrobu 1 kWh nejnižší právě z elektrické energie (2006: 1,72 USc.; podle NEI dokonce od roku 1995 klesly – z 2,37 USc./1 kWh).
Největší firmy provozující jaderné elektrárny: Ameren, American Electrical Power, Dominion Nuclear, Progress Energy, TXU, Wolf Creek Nuclear Energy Operation. Nejvíce elektřiny se z jádra vyrábí v Illinois, Pensylvánii, státu New York, Severní Karolíně, Jižní Karolíně a Alabamě.
Podle původních plánů již mělo být v provozu jaderné odkladiště Yucca Mountain v Nevadě. Kvůli politickým i technickým otázkám je však již nyní jasné, že nebude otevřeno před rokem 2021 (tedy více než dvacetileté zpoždění oproti původnímu termínu).
Uran:USA disponují čtvrtými největšími zásobami uranu na světě. V roce 2007 USA vytěžily 1.770 tun uranové rudy. Zásoby uranu jsou hlavně v Coloradu (největší U.S. naleziště Colorado Plateau), Wyomingu (těží firma Cameco, největší veřejně obchodovatelná firma v těžbě uranu), Texase (3 aktivní doly), Novém Mexiku (těžba v roce 2002 zastavena) a Utahu (obnovena v roce 2006). Celkem se uranová ruda nyní těží na sedmi nalezištích (únor 2009). Dovoz se zajišťuje dodávkami z Austrálie a Kanady.
Energetická legislativa, regulace: Hlavním legislativním dokumentem je energetický zákon
z roku 2005 („Energy Policy Act“). Zákon pracuje hlavně s daňovými úlevami a přímými dotacemi, jejichž pomocí si klade za cíl snížit energetickou závislost USA na zahraničních dodavatelích ropy. V oblasti tradičních energetických odvětvích podporuje domácí těžbu uhlí (200 mil. USD ročně na podporu “čistého” uhlí), ropné společnosti těžící v Mexickém zálivu, vyjímá ropné a plynárenské společnosti z některých povinností zákona o pitné vodě a zavádí federálně platné standardy elektrické přenosové sítě. U podnikatelských nemovitostí dává možnost daňových úlev až do 19 $/m2 při snížení energetické náročnosti budovy. Zvláštní oblibě se v zákoně těší jaderná energie, kterou (m.j.) podporuje 2 mld. dolarů na pokrytí více nákladů při stavbě šesti nových jaderných elektráren, zavedením daňových úlev do výše 125 mil. USD ročně a přidělením ministerstvu energetiky 1,25 mld. USD pro výstavbu reaktoru, který by dokázal generovat elektřinu a vodík.
“Nové” zdroje energií zákon podpořil garancí úvěrů na vývoj inovačních technologií, které neprodukují skleníkové plyny (jádro, “čisté” uhlí, obnovitelné zdroje). Zvýšil – na 7,5 mld. galonů – množství biopaliv (hl. etanolu) přidávaného do PHM a energiím z větru a mořských vln dává statut obnovitelných zdrojů. 50 mil. ročně podporuje používání biomasy. Fiskální dopady zákona (tedy výpadky příjmů nebo naopak zvýšené nároky) na státní rozpočet jsou předmětem dohadů a značně se rozcházejí, stejně jako účinnost jednotlivých kroků. Nejčastěji se odhady se pohybují kolem 12-14 mld. USD ($4,3 mld. pro jadernou energetiku, $2,8 mld. pro fosilní paliva, $2,7 mld. na další rozvoj výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, $1,6 mld. na investice do “čistého” uhlí, $1,3 mld. na uskladnění a energetickou efektivitu a $1,3 mld. pro alternativní pohon automobilů a paliva). Velice ostré politické i odborné debaty se vedou o využití ropy v Arktidě (Arctic National Wildlife Refuge), těžbu v níž se i přes snahy republikánských politiků nepodařilo do zákona včlenit.
Hlavní změny v energetické politice mají nastat s příchodem nové administrativy prezidenta Obamy. Energetická efektivita a rozvoj nových technologií mají být základním kamenem ekonomiky USA v 21. století jak ji slibuje nová hlava státu. Do tohoto „nového“ přístupu zapadá i jmenování nositele Nobelovy ceny za fyziku (1997) Stevena Chu ministrem energetiky.
Hlavním regulátorem trhu s energiemi je Federální komise pro energetickou regulaci („Federal Energy Regulatory Commission“).
Jejím hlavním posláním je dohlížet na přenos a obchod s elektřinou mezi jednotlivými státy USA a její ceny velkoobchodní ceny, ceny zemního plynu, vydávání hydroenergetických licencí a fungování vodních elektráren (dnes cca 1.600) a ceny za použití ropovodů. Její pozice je definována jako nezávislá agentura v rámci ministerstva energetiky USA.
V současné době operuje v souladu s plánem na období 2006-2011, v němž jsou definovány tři hlavní cíle FERC na toto období: silný rozvoj energetické infrastruktury (podporou odpovídajícího rozvoje infrastruktury a zajišťovat její bezpečný provoz), udržení konkurenčního prostředí (stanovením jasných pravidel, snížením bariér mezi trhy, zabráněním zneužití tržní dominance) a uplatňovat svůj vliv na tržní síly (pozorný, přísný a nestranný dohled, podpora automatického hlášení a odstraňování závad ze strany firem).
Obnovitelné zdroje: V roce 2007 se obnovitelné zdroje podílely cca 6,7 % na celkové produkci energie USA (6.830 kvadrilionu Btu z celkem 101.605 kvadrilionu Btu; kvadrilion je v USA 1015). Více než polovinu obstarala biomasa (53 %), dále vodní zdroje (36 %), vítr (5 %) a solární energie (1 %). USA jsou tak druhým největším producentem energie z obnovitelných zdrojů na světě (po Číně), po odečtení vodní elektřiny jsou producentem největším. Energy Information Agency (informační agentura ministerstva energetiky) odhaduje podíl obnovitelné energie na celkové produkci elektřiny USA v roce 2030 na 12,5 %. Kalifornie zavedla zákona, nutící producenty vyrábět 20 % elektřiny z obnovitelných zdrojů („clean-tech) do roku 2010.
Spojené státy mají podle odborníků šanci stát se „Saudskou Arábií větrné energie“ a to hlavně díky širokému pásu větrných oblastí táhnoucích se americkým Středozápadem od jihu až ke hranicím s Kanadou. Další kapacity se nabízejí v moři v blízkosti východního a západního pobřeží, která jsou navíc blízko největším osídleným oblastem (a kde navíc odpadají problémy s nákladným budováním rozvodné sítě).
Ethanol tvoří více než 90 % objemu biopaliv v USA, cca 4 mld. galonů ročně. 6 mil. amerických aut je schopno jezdit na 85 % etanol (E 85), čerpacích stanic umožňujících čerpat toto palivo je kolem 2.000.
Užitečné webové adresy: www.doe.gov www.eia.doe.gov www.americaspower.org www.ferc.com www.nei.org
4.8. Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc
Spojeným Státům americkým není poskytována žádná rozvojová pomoc. Určitou formu pomoci od ostatních zemí USA přijaly v souvislosti s odstraňováním dopadů ničivého hurikánu Katrina v roce 2005 a následných záplav ve státech Texas, Louisiana, Mississippi a Alabama. V této souvislosti oficiální pomoc poskytla i ČR.
Hlavní federální institucí poskytující zahraniční rozvojovou a humanitární pomoc je agentura USAID, která je samostatnou součástí ministerstva zahraničních věcí USA. Vedle USAID Kongres USA přiděluje rozpočtové prostředky na poskytování oficiální rozvojové pomoci i (ODA) řadě ostatních ministerstev (např. obchodu, obrany, vnitřní bezpečnost, vzdělávání, spravedlnost apod.), vládních agentur (NIH, CDC, NOAA apod.) a vládních nezávislých agentru (EPA, Peace Corps, Ex-Im Bank, NSF apod.).
V roce 2007 bylo Kongresem USA přidělených 21,8 mld. USD určených pro bilaterální a multilaterální rozvojovou pomoc (ODA) rozděleno mezi příslušné americké instituce následujícím způsobem: USAID 47 %, ministerstvo obrany 16%, MZV 14 %, ministerstvo zdravotnictví 10 %, ministerstvo financí 7 %, ministerstvo zemědělství, Peace Corps a federální komise na ochranu mořský savců (MMC) dostaly přiděleno po 1 %. Ostatní státní instituce a agentury si rozdělily zbylá 3 %. Teritoriální směřování této pomoci pak bylo následující: subsaharská Afrika 22 %, Asie 17 %, Irák 17 %, tzv. Ameriky 7 %, Blízký Východ a severní Afrika 4 %, Evropa 2 %. 31 % pomoci směřovalo do ostatních rozvojových zemí (LDCs). Zajímavá je též statistika celkového přílivu finančních prostředků z USA do rozvojových oblastí světa. Tato suma měla v roce 2007 představovat 180,8 mld. USD. Výše uvedených 21.8 mld. USD určených pro distribuci ODA (tedy federálních veřejných /public/ prostředků) představovaly „pouze“ 12 % z celkové sumy. Čisté investice se podílely 55 %, zasílané soukromé finanční prostředky (remittances) 26 % /48 mld. USD/ a granty nevládních institucí 7 %.
Podle oficiálních statistik, zpracovaných americkým Kongresem, jsou USA dlouhodobě největším poskytovatelem zahraniční rozvojové a technické pomoci. V roce 2008 USA vybraným zemím světa poskytly 26 mld. USD (0,18 % HDP). V první pětce ještě jsou Německo s 14 mld. USD (0,38 % HDP), Británie s 11,4 mld. USD (0,43 % HDP), Francie 11 mld. USD (0,39 % HDP) a Japonsko 9,3 mld. USD (0,18 % HDP). Poněkud rozdílný žebříček je při porovnání procentuálního podílu poskytované pomoci na HDP donorských zemí. Švédsko 0,98 % (4,7 mld. USD), Lucembursko 0,92 % (0,4 mld. USD), Norsko 0,88 (4 mld. USD), Dánsko 0,82 % (2,8 mld. USD), Nizozemí 0,80 % (7 mld. USD).
Pro rok 2009 Rozpočet USAID a MZV USA na rozvojovou a humanitární pomoc činí 31,1 mld. USD. 29 % je určeno pro administrativu systému, 21 % směřuje na Blízký Východ, 22 % do Afriky, 15 % do Jižní a střední Asie, 7 % tzv. Ameriky, 3 % do východní Asie a Pacifiku, 3 % do Evropy a Euroasie.
Souhrnná teritoriální informace
- 1. Základní informace o teritoriu
- 2. Vnitropolitická charakteristika
- 3. Zahraničně-politická orientace
- >> 4. Ekonomická charakteristika země
- 5. Finanční a daňový sektor
- 6. Zahraniční obchod země
Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)
