Spojené státy americké: Ekonomická charakteristika země

© Zastupitelský úřad Washington (Spojené státy americké)

Spojené státy americké jsou největší ekonomikou světa s HDP přes 15 bil. USD (údaj za rok 2011). USA jsou rovněž nejsilnější ekonomikou co do kupní síly a zemí s nejvíce inovacemi a průmyslovými patenty. Z hlediska zahraničního obchodu byly USA v roce 2010 třetím největším vývozcem zboží na světě (1,270 bil. USD) po Číně a SRN a současně i největším dovozcem zboží na světě (1,903 bil. USD) následované SRN a Čínou. I když se odstup druhé Číny postupně snižuje, bude trvat ještě dlouho (podle odhadů minimálně do roku 2025), než více než miliardová Čína překoná v HDP USA, které mají přes 313 mil. obyvatel.

4.1. Zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok, předpověď dalšího vývoje

 

Spojené státy prošly od roku 2008 hlubokou ekonomickou krizí, pro níž se výstižně vžilo označení „Great Recession“ (po vzoru Great Depression z 30. let minulého století). Od roku 2010 ekonomika opět pozvolně roste, růst je však nejčastěji označován za „křehký“ a jeho negativním jevem je, že nepřispívá ke snížení nezaměstnanosti tak, jak tomu bylo po dřívějších krizích.

Míra nezaměstnanosti se v září 2011 v porovnání s posledními měsíci téměř nezměnila a setrvává na hodnotě 9,1 %. Po náznacích zotavení na začátku roku 2011 začal trh práce v posledních měsících opět stagnovat. Počet pracovních příležitostí v soukromém sektoru se mírně zvyšuje, avšak dochází k úbytku míst ve veřejné sféře. V září bylo vytvořeno na americkém pracovním trhu 103 tisíc míst, při čemž se o 137 tisíc míst zvýšil počet míst v soukromém sektoru a o 34 tisíc snížil ve veřejném sektoru.

Celkově bylo v září 2011 v USA nezaměstnáno 14 mil. osob. Nejvyšší míra nezaměstnanosti je tradičně u afro-američanů ( 16,0 % ) a hispánců ( 11,3 % ), méně pak jsou nezaměstnáni bílí Američané ( 8,0 % ) a asiaté ( 7,8 % ). Počet dlouhodobě nezaměstnaných se snižuje jen pomalu, což je opravdu vážným problémem. V září 2011 bylo dlouhodobě nezaměstnaných Američanů 6,2 mil. tj. 44,6 % z celkového počtu nezaměstnaných. Z jednotlivých států Unie stále vykazují nejvyšší míru nezaměstnanosti státy nejvíce postižené realitní krizí (Nevada – 13,4 %,  Kalifornie – 12,1 %) nebo odlivem pracovních míst v průmyslu do zahraničí (Michigan – 11,2 %). Naopak nejnižší míru nezaměstnanosti vykazují státy Severní Dakota (3,5 %), Nebraska (4,2 %) a Jižní Dakota (4,7 %), tedy oblasti se silným zemědělstvím a inovacemi. Ty také patří k oborům, kterým se daří. Do těchto států se v posledních letech navíc přesunulo díky pobídkám a pracovním příležitostem mnoho firem a obyvatel.

Průmyslová výrobaUSA za 1. čtvrtletí 2011 vzrostla v porovnáním se stejným ročním obdobím v předcházejícím roce o 6 %, ale ve druhém čtvrtletí se v meziročním srovnání zvedla jen o 0,8 %. Na vině bylo především zemětřesení v Japonsku v březnu 2011, které silně poškodilo globální dodavatelské řetězce, v nichž japonské firmy hrají velice důležitou roli. Výpadky byly velice nepříjemné především pro americké automobilky.

V roce 2010 poprvé objem výroby v Číně překonal v dolarovém vyjádření objem výroby v USA. Podle studie Boston Consulting Group se tento stav už nezmění, nicméně Amerika si má k roku 2015 vybudovat ve světové výrobní statistice pozici „silné dvojky“, tedy země jejíž druhé místo za Čínou bude stabilní a založené na výrobě vysoce kvalitních výrobků s vyšší přidanou hodnotou.

Velkým problémem i nadále zůstává situace na realitním trhu, pokračuje propad cen nemovitostí, za první čtvrtletí 2011 v některých regionech USA až o 8 – 12  %. Po vyčerpání daňového odpočtu 8 tis. dolarů při nákupu prvního bydlení v loňském roce se poptávka opět propadla a není jasné, jestli se trh bydlení již odrazí ode dna. Podle ekonomů Freddie Mack by měl obecně americký trh dosáhnout dna na konci roku 2011.

Naopak finanční sektor se po krizi pomalu zotavuje. V prvním čtvrtletí 2011 činil celkový čistý příjem bank v USA 29 mld. USD, což představuje 66% nárůst a nejlepší výsledek od druhého čtvrtletí 2007. Bez zisku bylo v prvním čtvrtletí 15,4 % bank v porovnání s 19,3 % v prvním čtvrtletí předcházejícího roku.

Ve snaze podpořit ekonomický růst přišel prezident Obama s několika návrhy. Poslední balík opatření, který představil Kongresu 8. září 2011, nazval American Jobs Act. Jedná se o fiskální stimulus, který by měl nastartovat ekonomický růst a snížit nezaměstnanost. Celkové náklady na všechna opatření v balíku mají dosáhnout 447 miliard USD, z čehož zhruba 245 miliard zahrnuje snížení daňové zátěže, 140 miliard zvýšení výdajů především na infrastrukturu a 62 miliard prodloužení podpory v nezaměstnanosti. Největší podíl z celého balíku připadá na snížení daně z příjmů pro zaměstnance a snížení daňových odvodů pro zaměstnavatele s důrazem na malé a střední podniky a firmy, které poskytnou práci dlouhodobě nezaměstnaným a znevýhodněným skupinám obyvatel. Vzhledem k rozložení sil v Kongresu však není pravděpodobné, že by byly prezidentovy návrhy přijaty. Zdá se, že pro republikány jsou přijatelné jen určité části balíku, zejména ty, které se týkají snižování daňové zátěže.

Obchodní deficit za rok 2010 dosáhl hodnoty 500 mld. USDa výrazně tak překonal výši deficitu za rok 2009 (381,3 mld. USD). Obchodní deficit za leden – červenec 2011 dosáhl 329,8 mld. USD. Za stejné období v loňském roce činil deficit 291,7 mld. USD, což znamená meziroční nárůst obchodního deficitu USA o 13 %. USA vykazují tradičně deficit obchodu se zbožím a přebytek v obchodu se službami. 

Hodnota amerického exportu zboží a služeb dosáhla v červenci 2011 hodnoty 178 mld. USD, což je historicky nejvyšší měsíční hodnota. V porovnání se stejným obdobím v loňském roce se zvýšila hodnota exportu o více než 23 mld. USD.

Prezident Obama v lednu 2010 vyhlásil Národní exportní iniciativu (National Export Iniative - NEI), jejímž cílem je zdvojnásobit americký export během pěti let. Export se nyní podílí na HDP pouze 14 % (např. v případě Německa je to 35 %). V říjnu 2011 byly po pětiletých vyjednáváních v Kongresu ratifikovány třidohody o volném obchodu s Kolumbií, Panamou a Jižní Koreou, které zjednodušují mezinárodní obchod. Pro USA znamenají tyto smlouvy největší obchodní dohodu od roku 1992, kdy s Kanadou a Mexikem podepsaly Severoamerickou dohodu o volném obchodu (NAFTA).

Téměř polovinu celkového obchodního deficitu tvoří obchod s Čínou. Zákonodárci ze států tzv. „Manufacturing Belt“ (Ohio, Pennsylvania, Indiana, Michigan), kde bylo zrušeno hodně pracovních míst ve výrobním sektoru jejich přesunem především do Číny, opakovaně přichází s iniciativami, které by měly zavést určitá odvetná opatření na dovoz některého zboží ze zemí, které trvale manipulují s kursem své měny s cílem zlevnit export na americký trh a zdražit dovoz amerického zboží. Nový návrh zákona Currency Exchange Rate Oversight Reform Act 2011, který by měl řešit tuto problematiku, byl schválen v Senátu v říjnu 2011, avšak k jeho platnosti chybí schválení ve Sněmovně reprezentantů, které je za současného rozložení politických sil značně nepravděpodobné.

Deficit rozpočtu ve fiskálním roce 2011(1.10.2010 - 30.9.2011) dosáhne podle odhadů 1 645 mld. USD (10,9 % HDP), což představuje nárůst o celá dvě procenta hrubého domácího produktu oproti roku 2010. Vládní dluhse nyní pohybuje na úrovni 99 % HDP (nominálně více než 14 800 mld. USD). Za posledních 5 let se vládní dluh zvýšil o téměř 60 %, což je velmi varovný vývoj.

V USA je již od roku 1917 zákonem stanoven limit na výši federálního dluhu. Zatímco první limit byl tehdy určen ve výši 11,5 miliardy USD, dle v současné době platného zákona je maximální federální zadlužení stanoveno na 16,69 bilionu USD. Od roku 1962 byl zákonný limit zvýšen již 75krát, z toho 11krát od roku 2001. Na první pohled se tedy zdá, že limit příliš neplní svůj účel, tj. nedokáže zabránit nárůstu dluhu, neboť v případě potřeby ho Kongres vždy navýší. V roce 2011 však byla situace jiná. Jednání o navýšení limitu se vedla do poslední chvíle a hrozilo, že vláda se ocitne v situaci, kdy nebude schopna financovat své výdaje a fakticky tak zbankrotuje. Agentura Standard and Poors v reakci na rozpočtový problém USA snížila úvěrový rating USA z nejvyššího stupně AAA o jednu úroveň na AA+.

Na pomalé tempo ekonomického růstu reagovala americká centrální banka FED prohlášením v srpnu 2011, kdy oznámila, že minimálně do poloviny roku 2013 bude držet úrokové sazby na výjimečně nízké úrovni. Základní úroková sazba je momentálně na nejnižší úrovni v historii 0 - 0,25 %, níž už jít nemůže. Na konci září 2011 potom FED v návaznosti na své srpnové prohlášení zahájil „operaci Twist“, jež spočívá v nakupování dlouhodobých státní dluhopisů  za 400 miliard dolarů, jejichž nákup je financován prodejem krátkodobých cenných papírů se splatností tři roky a méně. Tato operace by měla vyvolat tlak na snížení dlouhodobých úrokových měr pro firmy a domácnosti a pomoci tak posílení růstu ekonomiky.

Ve snaze podpořit ekonomický růst přišel prezident Obama s několika návrhy:

1) „Small Business Legislation„

B. Obama chce zavést daňové odpočty pro malé firmy ve výši 12 mld. USD a zároveň vytvořit fond ve výši 30 mld. USD, umožňující snazší přístup těchto firem k úvěrům. Malé firmy tak budou moci investiční expanzí vytvářet nová pracovní místa. Demokraté předpokládají, že dojde k vytvoření až 700 tis. nových pracovních míst. Obchodní organizace se domnívají, že vytvořený fond může zajistit úvěry pro malé firmy až ve výši 300 mld. USD. Navržený zákon byl již schválen v obou komorách amerického Kongresu a podepsán prezidentem Obamou dne 27.9.2010.

2) Snížení daní z příjmu pro střední vrstvu

Prezident navrhuje trvale snížit daně u domácností s příjmem do 250 tis. USD a u jednotlivců do 200 tis. USD ročně. Snížení daní pro vyšší příjmy navrhuje Obama ukončit. Americký federální rozpočet by tak v příštích 10 letech získal na dani z příjmu fyzických osob zhruba 700 mld. USD. Dočasné snížení daní z příjmu pro všechny příjmové skupiny prosadil prezident G. Bush v letech 2001 a 2003 a jejich účinnost skončí k 31.12.2010. Republikáni a někteří umírnění Demokraté nesouhlasí s prezidentovým návrhem a chtějí zachovat snížení daní také pro vyšší příjmy alespoň na další 2 roky. Jejich důvodem je ochabující ekonomika, vysoká nezaměstnanost a potenciální propad spotřebitelských výdajů, které tvoří 70 % výkonu ekonomiky. Zákon bude kvůli vysoké citlivosti projednáván v Kongresu až po 2.11.2010, kdy se uskuteční volby do Kongresu.

3) Daňové odpočty za investice do výzkumu a vývoje

Obama navrhuje trvalé prodloužení daňových kreditů pro firmy, které investují do výzkumu a vývoje nových technologií v USA. Současné kredity vyprší v prosinci 2010. Republikáni upozorňují, že prezident Bush během 8 let v úřadu prezidenta třikrát navrhl daňové úlevy pro firemní investice. Obama tak využívá nápady Republikánů.   

4) Odpisy firemních investic ve výši 100%

Obama navrhuje odpisy firemních investic do nových provozů, zařízení a vybavení (počítače, technologie) v plné výši, pokud budou realizovány v roce 2011. Jinými slovy, celková výše investice bude moci být dána do nákladů firmy najednou.

V případě realizace návrhu 3) a 4) mají být náklady pro státní pokladnu v příštích 10 letech (odhad 130 mld. USD) nahrazeny těmito třemi způsoby: a) odstraněním daňových výhod pro americké firmy s velkou mezinárodním působností (vytváření zisků v zahraničí), b) odstraněním daňových výhod pro ropné a plynárenské společnosti a c) lepší daňovou výtěžností.

5) Obnova a modernizace dopravní infrastruktury

Prezident navrhuje šestiletý plán na obnovu dopravní infrastruktury v USA. Nejprve hodlá investovat 50 mld. USD do obnovy 150 tis. mil silnic, údržby 4 tis. mil železničních tratí a 150 mil letištních drah. Další investice mají pak směřovat do vysokorychlostní železnice a do kontroly leteckého provozu. 

Strašák opětovné recese v USA

Ekonomická recese začala v USA v prosinci 2007 a skončila po 18 měsících v červnu 2009. Od počátku recese došlo v americké ekonomice ke ztrátě 7,6 mil. pracovních míst. Poslední recese byla nejdelší od 2. světové války. Ekonomické recese v letech 1973-75 a 1981-82 trvaly shodně po 16 měsíců. Skutečná recese však pro mnoho Američanů nadále trvá. Hodně lidí je bez práce a stěží platí účty, natož hypotéky. Ceny domů, z nichž většina je zatížena hypotékou, nadále klesají a dluh na hypotékách převyšuje mnohdy nynější hodnotu domů (tzv. „Negative Equity“).    

Někteří ekonomové varují před rizikem opětovného ekonomického poklesu USA (tzv. „W efektu“). Nejhlasitější z nich je Nouriel Roubini, přední americký profesor ekonomie na New York University, který získal vysoké renomé svou úspěšnou předpovědí nedávné finanční a hospodářské krize. Na konci srpna 2010 varoval, že americkou ekonomiku čeká ve zbytku roku 2010 výrazné zpomalení. Tempo růstu klesne pod 1% a může se přiblížit až k nule. V této souvislosti varoval, že existuje 40% pravděpodobnost nové recese. Po veškerých růstových stimulech americké vlády (787 mld. USD) zůstávají podle Roubiniho nevyřešeny samotné příčiny vzniku finanční a hospodářské krize, kterými jsou především nadměrné dluhy.  Řešení hospodářských problémů a především nezaměstnanosti spočívá ve snížení nákladů na práci formou snížení daní ze mzdy financované zvýšením daní pro bohaté. To by snížilo náklady práce. Prezident Obama naopak plánuje snížení daní navázané na investice firem (odpis 100 % investic v roce 2011). Místo toho, aby byl kapitál nahrazován lidskou prací, dojde tak podle Roubiniho k opaku.

 

 

zpět na začátek

4.2. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (HDP/obyv., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)

Základní makroekonomické ukazatele 2006–2011 - tabulka
 200620072008200920102011
HDP (v mld. USD, běžné ceny)13.39914.07814.44114.26014.87015.012 (2Q)
Reálný růst HDP (%) - roční2,71,9-0,3-3,53,02,5 (3Q)
Zahraniční obchod - bilance (mld. USD)-759-696,7-698,3-381,3-500,0-44,8
(7/2011)
Běžný účet - bilance (mld. USD)-803-718,1-66894-378,4-470,2-118,0 
(2 Q)
Roční inflace (%)3,22,83,8-0,41,43,8 (8/2011)
Míra nezaměstnanosti (% průměr/rok)4,64,65,89,39,79,1 (9/2011)
Státni rozpočet - bilance (mld. USD)-248-161-459-1.416-1.294-1.234 (10/201-8/2011)
Bilance rozpočtu / HDP (%)1,91,13,29,98,710,9 (odhad)
Státní dluh (mld. USD)8.6808.9519.98611.87613.52914.837 (10/2011)
Státní dluh / HDP (%)63,564,469,484,293,298,9 (10/2011)

Zdroj: U.S. Dep. of Commerce, BEA; U.S. Dep. of Labor


 

zpět na začátek

4.3. Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory

Průmysl se podílí 11-12% na tvorbě HDP Spojených států. Zahrnuje výrobní sektor (manufacturing), těžbu (mining) a utility (utilities).

20. století lze přeneseně označit za století amerického průmyslu. Během 20. století se Amerika stala nejdůležitější průmyslovou zemí na světě a americké firmy díky investicím a úsporám z rozsahu byly nejsilnější a největší na světě. Americký dělník je i dnes nejvíce produktivní dělník na světě, i země jako Japonsko nebo Německo mají nižší produktivitu než Amerika. Spojené státy jsou největšími vývozci high-tech výrobků na světě, např. v oblasti letecké techniky nebo průmyslové elektroniky, přesto od roku 2000 více vyspělých technologií (tzv. ATP – Advance Technology Products, klasifikace ministerstva obchodu USA) dovážejí než vyvážejí.

Problémem U.S. firem byla ještě na konci minulého století přílišná závislost na domácím trhu, export byl pro většinu firem jen okrajovou záležitostí a podíl tržeb z cizích trhů byl minimální. S postupem globalizace se ale situace začala měnit a po vypuknutí krize v roce 2007 se hodně (především velkých) firem upnulo na tzv. emerging markets, které jim vyrovnávají propady tržeb na domácím trhu. Americké firmy tak v poslední době velice aktivně vystupují na trzích Číny, Brazílie, Ruska nebo v afrických zemích a pro nemalou část velkých firem jsou již dnes zahraniční operace významnější než podnikání na domácím americkém trhu. Proto, i když se americký spotřebitel stále z krize nevzpamatoval (léto 2011) a jeho nákupy jsou nižší než dříve, vykazuje většina velkých U.S. firem zisky které ve stále rostoucí míře plynou ze zahraničních trhů.

Průmyslová výroba byla především po druhé světové válce zdrojem dobře placených a stabilních míst a i proto si mohla velká část dělníků dovolit vlastní dům, většinou na okrajích měst v tzv. „suburbs“ a posílat svoje děti na placené školy. V rámci průmyslu za posledních dvacet let vzrostl podíl dobře placených míst na úkor hůře placených pozic, celkový počet pracovních míst se ale snížil. Globalizace přesunula více než 20 milionů pracovních míst do zahraničí a pro dělníky je zhruba posledních dvacet let stále těžší najít dobře placená místa v průmyslových oborech. I když díky rostoucí produktivitě a investicím do strojního zařízení objem americké výroby dlouhodobě stále roste, je k tomuto růstu potřeba stále menší počet pracovníků. Navíc modernizace většiny oborů znamená, že na některá dříve dělnická místa je nyní zapotřebí mít daleko vyšší kvalifikaci a kvůli chybějícímu systému učňovského školství se mnoha firmám paradoxně nedostává kvalifikovaných dělníků, i když nezaměstnanost je největší v americké moderní historii. Např. Boeing se své nové továrně na letadla na jihu USA u velkého počtu dělnických míst vyžaduje minimálně ukončené dvouleté studium v některém z technických oborů. Veřejná diskuze se nyní v Americe vede především okolo výhod německého systému výuky dělnických profesí. Jménem průmyslových a výrobních firem se k průmyslu a ekonomice nejčastěji vyjadřuje National Association of Manufacturers (www.nam.org) a samozřejmě American Chamber of Commerce (www.uschamber.com).

V roce 2010 poprvé objem výroby v Číně překonal v dolarovém vyjádření objem výroby v USA. Podle studie Boston Consulting Group se tento stav už nezmění, nicméně Amerika si má k roku 2015 vybudovat ve světové výrobní statistice pozici „silné dvojky“, tedy země jejíž druhé místo za Čínou bude stabilní a založené na výrobě vysoce kvalitních výrobků s vyšší přidanou hodnotou. Tímto směrem se také ubírá většina veřejné diskuze o průmyslové politice USA, která podle kritiků zemi naprosto chybí. Dvě největší globální výzvy před kterými stojí americký průmysl jsou: dlouhodobě rostoucí náklady energií a nejistota ohledně množství povolených emisí z průmyslové produkce. Administrativa prezidenta Obamy je aktivní především v druhé oblasti, mezi ekologickou vládní agenturou Environmental Protection Agency (EPA) a Hospodářskou komorou USA se vedou hodně zpolitizované spory o způsob jak emise regulovat. Např. v červenci 2011 se ale vládě a výrobcům automobilů podařilo dohodnout, že do roku 2025 se má průměrná spotřeba osobních automobilů snížit na zhruba 4,6 l/100 km. Podobné cíle by prezident chtěl vyhlásit i pro další obory (elektrárny, energetická úspornost v obytných i kancelářských budovách, emise a spotřeba letadel aj.)

Mezi hlavní průmyslové obory a významné americké firmy patří:

petrochemie

Exxon Mobil, Connoco Phillips, Chevron, Marathon Oil, Apache, Anadarko, Devon Energy, Hess, Occidental

metalurgie a těžební průmysl

ALCOA, U.S. Steel, Nucor, Allegheny Technologies, Schnitzer Steel Industries, Bethlehem Steel, Kreton Steel Mills, Peabody Group, Arch Coal, Rio Tinto, AEI Resources

automobilový průmysl

General Motors, Ford Motor Company, Chrysler Group, Harley Davidson, Mack Trucks, Peterbuilt Kennworth, Allison Transmission, TRW, ArvinMeritor, Delphi, Federal Mogul, Johnson Controls, Visteon, Tenneco Automotive, Dana Corp.

letecký a obranný průmysl

Boeing, Lockheed Martin, General Dynamics, United Technologies, General Electric, Marconi Electronics,

McDonnell Douglas, Newport News Shipbuilding, Northrop Grumman, Raytheon, Tenneco

chemický průmysl

DuPont, Dow Chemical, Eastman Chemical, Eastman Kodak, Huntsman International, 3M, Air Products & Chemicals, Johnson & Johnson, Monsanto, Polaroid, SC Johnson

farmaceutický průmysl

Pfizer, Merck, Abbott Laboratories, Bristol Myers Squibb, Schering Plough, Eli Lilly, Ivax

elektronický průmysl

Intel, AMD, Motorola, ON Semiconductor, Texas Instruments, AlliedSignal, Bose, Vishay Intertechnology, Zenith Electronics

počítačové a telekomunikační zařízení

Dell Computer, Hewlett-Packard, Apple, CISCO Systems, Sun Microsystems, Symantec, Gateway, Lexmark International, Novell, Quantum, XEROX, Lucent Technologies, Qualcomm, Qwest Communications

potravinářství

Kraft Foods, PepsiCo., Sara Lee, General Mills, Smithfield Foods, Tyson Foods, Heinz, Dole Food, Del Monte Foods, Ben & Jerry`s Homemade, Campbell Soup, Hershey Foods, Kellogg, Mars, Nabisco Holdings, Oscar Mayer, Pillsbury, Quaker Oats, Procter & Gamble, Schweppes, Starbucks, Tropicana, Wrigley

dřevozpracující průmysl

Weyerhaeuser, Westvaco, International Paper, Kimberly-Clark, Plum Creek Timber, Louisiana-Pacific Co.,

energetika

General Electric, Westinghouse

Průmyslová výroba

Průmyslová výroba USA za 1. čtvrtletí 2011 vzrostla v porovnáním se stejným ročním obdobím loni o 6 %, ale ve druhém čtvrtletí se zvedla jen o 0,8 % (meziroční srovnání). Na vině bylo především zemětřesení v Japonsku v březnu 2011, které silně poškodilo globální dodavatelské řetězce v nichž japonské firmy hrají velice důležitou roli, především pro americké automobilky výpadky byly velice nepříjemné.

Podle studie Boston Consulting Group se do USA vrátíčást dříve přesunuté výroby, hlavně z Mexika nebo Číny. I když se nejedná o nijak masový trend, jde o reakci části U.S. firem na problémy s dodržováním kvality nebo rychlostí a spolehlivostí dodávek. Nižší hodnota dolaru tuto variantu podporuje, u mnoha amerických firem je proto zvažování o výhodnosti přesunutí části výroby do zahraničí složitější než dříve. Zatímco ještě před deseti lety (2001) byla průměrná mzda čínského dělníka jen tři procenta průměrného Američana, v roce 2011 je to již kolem 9 % a spolu s daleko nižší produktivitou, problémy s kvalitou nebo dlouhou dobou přepravy se rozdíly v celkových nákladech snižují.

 

zpět na začátek

4.4. Stavebnictví

Celkové stavební výdaje v roce 2009 dosáhly 841,8 mld. USDa meziročně poklesly o 15,3% !!!. Výrazný útlum rezidenčního stavebnictví pokles byl způsoben následky hypoteční krize odstartované v srpnu 2007 a útlum nerezidenčního stavebnictví následnou ekonomickou krizí, která v USA začala v prosinci 2007. V roce 2009 banky v USA zabavily rekordní počet domů, protože majitelé domů nebyli schopni kvůli ekonomické krizi splácet hypotéku. Mnoho lidí se dostalo do situace, kdy dlužná částka na hypotéce byal vyšší prodejní cena domu a přišli tak o celoživotní úspory i střechu nad hlavou. Situace byla nejkritičtější ve státech Nevada, Florida a Arizona, které zažily v uplynulé dekádě velký stavební boom.   

Z celkových výdajů na stavebnictví v roce 2009 činily výdaje na rezidenční výstavbu 251,6 mld. USD (meziroční pokles o  15,3%) a na nerezidenční výstavbu 590,2 mld. USD (meziroční pokles o 15,3%). U nerezidenční výstavby směřovalo nejvíce peněz do  vzdělávacích (91,5 mld. USD), energetických (84,8 mld. USD) a silničních staveb; dále pak do komerčních, kancelářských a výrobních budov.  

Trh bydlení v USA v letech předcházející současné hospodářské krizi prudce rostl a byl hlavním tahounem ekonomického růstu po hospodářské recesi v USA v roce 2001. Spojitost mezi tempem rezidenční výstavby a růstem hospodářství je dobře patrná ze srovnání vývoje dynamiky růstu HDP a objemu investic do rodinné výstavby v letech 2003 až 2008. GDP: 2,5 %; 3,6 %; 3,1 %; 2,7 %; 2,1 % a 0,4 %. Rezidenční výstavba: 8,2 %; 9,8 %; 6,2 %; -7,3 %; -18.5 % a -22,9 %.

Roční výdaje na výstavbu rezidenčního bydlení v USA v roce 2008 meziročně poklesly o 152 mld. a činily 477 mld. USD (v roce 2005: 775 mld. USD). Ze statistických údajů je tedy evidentní, že v posledních tří letech došlo k dramatickému ochlazení na trhu rezidenčních nemovitostí, které bylo doprovázeno jednak prudkým poklesem objemu výstavby nových nemovitostí, váznoucím prodejem stávajících (nových i starších) a logicky propadem jejich ceny, největším za posledních dvacet let. Je tedy více než zřejmé, že v posledních několika letech došlo k mimořádnému přehřátí na rezidenčním trhu a vývoj posledních tří let a vznik celé krize byly logickým již vyústěním popsaného problému.

Jak bylo uvedeno výše, dramatické ochlazení na rezidenčním realitním trhu v USA se v srpnu 2007 podstatnou měrou spolupodílelo na odstartování globální úvěrové a následně komplexní ekonomické krize. Propad v této oblasti pokračoval během celého roku 2008. Po celé sledované období docházelo k další negativní korekci cen stávajících i nových residenčních nemovitostí a logicky poklesu investic do této oblasti a dalšímu ochlazování ekonomických aktivit ve stavebnictví, současně se všemi negativními dopady na ekonomiku (dopady na zaměstnanost, výrobní i spotřební poptávku a tedy i růst HDP). Velmi vážným sociálním a ekonomickým fenoménem krize se stal problém konfiskací nesplácených nemovitostí, který s obrovským tlakem na jednotlivé postižené rodiny současně ještě více působil na pokles cen nemovitostí v „postižených“ oblastech či městských částech.

Méně kritická situace byla v případě investic do výstavby firemních a veřejných nemovitostí a jejich vybavení. Ty v roce 2008 meziročně vzrostly o 1,6 % (v roce 2006 o 7,9 % a 2007 o 6,2 %) a v absolutním vyjádření dosáhly celkové výše 1.694 mld. USD. Zatímco samotná výstavba budov určených ke komerčnímu využívání vzrostla o 10 %, u zařízení a vybavení budov včetně software došlo k meziročnímu poklesu o 2,6 %. Tento vývoj zcela koreluje z ekonomickou krizí a snahou firem omezovat veškeré výdaje.

 

 

 

zpět na začátek

4.5. Zemědělství – vývoj, struktura

USA jsou největším výrobcem, spotřebitelem a také největším exportérem zemědělských produktů na světě. Na celkové výměře 922 milionů akrů (=373 milionů hektarů) zemědělské půdy, tedy na cca 1/3 území USA, hospodaří 2,4 miliony farmářů, tedy méně než 1% obyvatelstva Spojených států. Ti vytvářejí něco mezi 2- 3 procenty jejich HDP. Méně než  polovinu /44%/ zemědělské půdy zde tvoří pole, téměř stejnou plochu zabírají pastviny a zbytek tvoří většinou lesy. Více jak polovinu farem tvoří rodinné farmy do velikosti 100 akrů (=40 ha), farem větších než 2000 akrů (800 ha) jsou jen necelá 4 procenta a průměrná velikost americké farmy je tedy kolem 440 akrů (180 ha).

V roce 2008 americké zemědělství vyprodukovalo zboží za 284 miliard dolarů a dosáhlo tak o 32 miliard dolarů /11%/ nižších tržeb než v roce předešlém. Příčinou tohoto vývoje je postupný pokles cen zemědělských produktů na světových trzích po cenové explozi z roku 2007. Vyvezeno bylo zemědělských produktů za 115 miliardy dolarů /nárůst o 28%!/, dovezeno za 80,5 miliard dolarů /+12%/, zemědělský zahraniční obchod tak skončil přebytkem 24,5 miliardy dolarů. Proti loňsku vzrostl vývoz o 33 miliard dolarů, dovoz pouze o 4 miliardy dolarů, pozitivní saldo se tedy znovu podstatně zvýšilo. Na vývozu se nejvíce podílejí masné produkty, živočišné tuky, rýže, sojové boby, ovoce a ořechy, zelenina a bavlna. V dovozu převládají živá zvířata a masné produkty (kromě hovězího), ovocné šťávy a ořechy, zeleninové konzervy, víno a sladové nápoje, káva a kakao.

Masné produkci v USA jasně dominuje hovězí, kterého se v roce 2008 v USA vyprodukovalo  26,6 milionu liber (=12 mil. tun), tedy jen nepatrně více než v roce předchozím. K tomu bylo potřeba porazit 33,7 milionu kusů hovězího dobytka, v tom 28 milionů krmných býků. Vepřového se vyprodukovalo v roce 2008 23,3 milionu liber (10,6 mil tun), což znamenalo nárůst proti roku 2007, kdy produkce činila 21,9 mil. liber. Celková produkce masa včetně drůbeže pak překročila ve stejném roce  93 milionů liber (42,3 miliónu tun).  

Při dalším mírném vzestupu počtu krav (9 271 tis. kusů) se opět zvýšila dojivost, která přesáhla 20,5 tisíc liber/rok, což znamenalo nárůst produkce mléka až na 190 miliard liber, (cca 91 miliard litrů), což je o 2,2% více než v předchozím roce. Ceny mléka se po zběsilém růstu na konci roku 2007 postupně snižovaly, nejrychleji ve 4. čtvrtletí 2008.

Spojené státy jsou největším vývozcem kukuřice, nyní ale jde více její sklizně na výrobu etanolu než na vývoz. Letošní americká sklizeň kukuřice po loňských rekordních 335 milionů tun poklesla na 311 milionů tun /92,8% loňského výsledku/. Výměra polí, kde se pěstuje kukuřice, po boomu z předchozího roku v roce 2008 poklesla o 7,5 % /na 86,0 milionu akrů/, zatímco výměra sóji po roce opět vzrostla o 18% loňské výměry na 75,5 milionů akrů. Zvýšená americká poptávka po etanolu, podporovaná celou paletou vládních podpor, představovala více než polovinu světového deficitu obilnin. A situace se v tomto směru zřejmě ještě zhorší – v Kongresu se projednává návrh zákona, který v rámci omezování emisí skleníkových plynů předpokládá zvýšení spotřeby etanolu do roku 2020 na sedminásobek. Tato údajně ekologická paliva přitom podle odborných analýz nemají žádný pozitivní vliv ani na životní prostředí ani na spotřebu ropy, zejména proto, že při jejich produkci a přepravě se většinou spotřebuje téměř tolik fosilních paliv, kolik jich mají biopaliva nahradit.

Nová Obamova administrativa ovšem klade na vývoj a produkci bio paliva jejich analýzy velký důraz a vyčleňuje na tyto programu nemalé finanční prostředky. Nelze ovšem vyloučit, že ochrana životního prostředí nebo výzkum a vývoj biopaliv jsou jen novým a hlavně lépe akceptovatelným obalem pro zachování masivních dotací pro americké farmáře.  

 

zpět na začátek

4.6. Služby

Americké statistiky oblast z našeho pohledu tradičních služeb rozdělují do tří samostatných skupin:  maloobchod, velkoobchod a "profesionální služby". 

Maloobchod

Maloobchodní tržby v roce 2009 dosáhly hodnoty 4,15 bilionu USD a meziročně poklesly o 6,2%. Jedná se o největší pokles od počátku měření v roce 1992. Pokles maloobchodních tržeb byl zaznamenán již druhý rok po sobě. V roce 2008 klesly maloobchodní tržby meziročně o 0,5%. Výše maloobchodních tržeb dle jednotlivých segmentů byla následující:
- motorová vozidla a náhradní díly (792,9 mld. USD)
- potraviny a nápoje (587,7 mld. USD)
- benzín, nafta (478,9 mld. USD)
- stavebních materiály a zahradní vybavení (323,3 mld. USD)
- zdravotní výdaje, léky a osobní služby (245,8 mld. USD)
- oblečení a módní doplňky (216 mld. USD)
- elektronika a domácí spotřebiče (111,1 mld. USD)
- nábytek a vybavení domácností (105,5 mld. USD)

Maloobchod zaměstnává v USA 24 mil. lidí a tvoří jej 1,6 mil. provozen. Zastřešující maloobchodní asociací v USA je The National Retail Federation, která sdružuje zhruiba 100 maloobchodních asociací. Maloobchodní tržby jsou v USA zveřejňovány pravidelně měsíčně a jsou vždy s napětím očekávány ze strany ekonomických analytiků a komentátorů. Americké statistiky sledují celkový maloobchodní prodej (tj. včetně potravin, automobilů a náhradních dílů) a nebo maloobchodní prodej bez potravin, aut a náhradních dílů. Vedle údajů o celkové výši maloobchodního prtodeje se věnuje velká pozornost vývoji prodeje potravin a aut. Stejně podrobné je však možné najít i vývoj prodeje u ostatních skupin produktů (např. nábytek, elektronika, stavební materiály, oblečení či prodej pohonných hmot u benzínových stanic).

Mezi největší maloobchodní firmy v USA podle výše tržeb patří: Wal-Mart, Costco Wholesale, Home Depot, Lowe`s, Best Buy, Staples, TJX, Gap, Office Depot, Toys "R" Us, Circuirt City Stores, BJ`s Wholesale Club, Limited Brands, OfficeMax, Bed Bath & Beyond, Ross Stores, Blockbuster, Foot Locker, Barnes & Noble.         


Velkoobchod

Velkoobchodní tržby dosáhly v roce 2009 hodnoty 3,76 bil. USD a meziročně poklesly o téměř 15% !!!, což je nejvyšší pokles v historii měření způsobený výrazným negativním dopadem globální ekonomické recese na americkou ekonomiku. Nejvyšší velkoobchodní tržby z jednotlivých segmentů zboží zaznamenaly následující obory:
- potraviny (481,4 mld. USD)
- paliva a výrobky z nich (394,8 mld. USD)
- elektrické zboží a elektronika (321,4 mld. USD)
- stroje, zařízení (291,1 mld. USD)
- automobily a náhradní díly (248,2 mld. USD)

Americké oficiální statistiky sledují velkoobchod také z pohledu tržeb zásob (inventories). V září 2010 dosáhly velkoobchodní zásoby hodnoty 417,0 mld. USD a meziměsíčně vzrostly o 1,5%. Velkoobchodní zásoby představují v USA zhruba 30% obchodních zásob, zbylých 70% připadá na zásoby výrobců a maloobchodníků. Růst velkoobchodních zásob svědčí o tom, že americké firmy očekávají v příštích měsících růst spotřebitelské poptávky.


Profesionální služby

Službami se v USA označuje velice významná oblast, na přelomu let 2007/2008 zaměstnávající přes 11 milionů pracovníků a zahrnující poradenství, účetnictví, právní služby, architektonické práce, design, vzdělávací služby apod.

Služby poskytované domácnostem a podnikovému sektoru severoamerická klasifikace rozděluje do 9  základních skupin:

a) vybrané dopravní a velkoobchodní služby

b) zprostředkování informačních a kulturních služeb (zpravodajství a kultura – rozhlas, televize,

internet, noviny, tiskoviny apod.)

c) akciové a finanční investiční služby

d) pronájmy a leasing

e) profesionální, vědecké a technické služby (právní, ekonomické a daňové poradenství, reklamní a

propagační služby, služby vědecko-výzkumné povahy a další)

f) administrativní, podpůrné a pomocné služby, zpracování odpadu (široké spektrum služeb

poskytovaných firmám, institucím a domácnostem)

g) služby zdravotní a sociální péče

h) služby z oblasti umění, zábavy a rekreace

i) ostatní služby (neobsažené ve výše uvedených kategoriích – od mytí automobilů po drobné opravy

v domácnosti či kadeřnictví a další)

 

 

zpět na začátek

4.7. Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná)

Doprava

Doprava v USA je již delší dobu, zvláště pak po přijetí  dopravního zákona (Safe, Accountable, Flexible, and Efficient Transportation Equity Act) z roku 2005, jednou z priorit domácí hospodářské politiky.  Zákon měl zvýšit bezpečnost v siliční dopravě, podpořit modernizaci dopravních sítí, redukovat dopravní zácpy a v neposlední řadě napomoci vytváření nových pracovních příležitostí. Na tyto účely  zákon vyčlenil na období 6 let sumou 286,4 miliard dolarů. Kromě modernizace dálnic a silnic, výstavby nových mostů, investic do železniční a autobusové dopravy počítá zákon s rozvojem veřejné hromadné dopravy a např. i s budováním cyklistických a rekreačních stezek. Po teroristických útocích v září 2001 nabyly na domácí scéně a v mezinárodních vztazích USA mimořádného významu otázky zajištění národní bezpečnosti v osobní a nákladní dopravě (PNR - předávání osobních dat cestujících v letecké dopravě do USA nebo přijatý zákon o předpokládaném 100 % prohlížení /skenování/ kontejnerů směřujících do USA v přístavu jejich naložení a další).

Spojené státy americké jsou svojí územní rozlohou čtvrtou největší zemí světa. S ohledem na úroveň jejího ekonomického rozvoje a zapojení do mezinárodního obchodu patří její dopravní systém, obsluhující 300 milionů obyvatel a 7 milionů podniků a firem, rozhodně mezi největší na světě. Co se týče rozsahu dopravní infrastruktury tak na území USA je k dispozici 4 miliony mil silnic a dálnic, 140 tisíc mil železničních tratí, 1,6 miliónů mil tzv. produktovodů (ropa a plyn) a 26 tisíc mil využitelných vodních cest. Po celých Spojených státech je k dispozici téměř 5.300 veřejně využitelných letišť a 3.400 železničních stanic. Stejně „ohromující“ jsou údaje o celkových počtech dopravních prostředků v USA: např. na silnicích a dálnicích jezdí na 250 milionů motorových vozidel (z čehož více jak 55 % představují osobní automobily), létá zde téměř 8.300 dopravních letadel, celkový počet všech letadel však činí téměř 230 tisíc strojů! Na pravidelných linkách v USA operuje více jak 110 leteckých společností, z nichž 10 ovládá 80 procent celkového amerického trhu. Největší leteckou společností je American A. (14.8 %). Více jak 10 % podíl na trhu ještě mají Southwest, United a Delta. Celkový počet cestujících v letecké dopravě za rok 2007 v USA dosáhl 679 milionů.

Americký dopravní systém se potýká s podobnými problémy, jako ve většině ostatních vyspělých zemí: stoupající ceny pohonných látek, stále se zvyšující tlaky na leteckou osobní přepravu, zvláště pak na kapacitu letištních terminálů a letových slotů v dobách denních špiček a během hlavní turistické sezóny (svátky a prázdniny),   každodenní zácpy na silnicích během ranní a odpolední dopravní špičky v městských aglomeracích, celková přetíženost silnic a dálnic nákladní dopravou.

Každodenní mobilita Američanů je těžko srovnatelná  s jinou zemí světa. Američané převážnou část osobní dopravy realizují v osobních automobilech všech kategorií. Američané tímto způsobem řeší 90 % veškeré své osobní dálkové dopravy (leteckou dopravou 7 % a meziměstskými autobusy 2 %). Podobně jsou automobily využívány při každodenní (místní) osobní přepravě (do zaměstnání, školy, za nákupy či za zábavou). Američané v průměru „vykonají“ 87 % svých každodenních přesunů ve svém voze, 9 % ujdou pěšky a pouze 4 % zbývají pro ostatní druhy dopravy (městská doprava, vlak, taxi a pod.). Hromadná městská a příměstská doprava osob je ve Spojených státech v podsatě velice málo frekventovaným způsobem přepravy, v řadě měst zcela chybí. S narůstajícími cenami benzínu se však zájem o hromadnou přepravu prudce zvyšuje a stávající kapacity přestávají stačit. Americká asociace pro hromadnou přepravu /APTA/ proto předkládá americké vládě návrhy na zvýšení podpory systémů hormadné městské dopravy jako jeden z nástrojů řešení současných problémů v příměstské přepravě osob.

Automobilová doprava sehrává též klíčovou roli při přepravě výrobků a zboží, nejčastěji jsou tyto předměty přepravovány velkokapacitními nákladními vozy. Přepravě surovin a materiálu, podobně jako v jiných zemích, vévodí železniční a potrubní doprava. „Domácí“ vodní doprava je relativně málo využívána. Role letecké nákladní dopravy je v porovnání s celkovým systémem nákladní dopravy v USA svým objemem a tonáží stále ještě málo významná, ale její úloha stále roste, zvláště pak v hodnotovém vyjádření přepravovaného zboží.

Stále větším a vážnějším problémem je však otázka financování oprav stávajících a výstavby nových pozemních komunikací (silnic a dálnic). Ty jsou většinou hrazeny z dopravního fondu, jehož hlavním zdrojem jsou příjmy z výběru federální daně na pohonné hmoty. Tato daň představuje fixní částku z prodaného objemu pohonných hmot na čerpacích stanicích (18 centů za galon). Tato daň nebyla zvýšena od roku 1993. Tehdy stál galon /3,8 litru/ nejlevnějšího benzínu "regular" 1,06 dolaru a v létě roku 2008 to bylo více jak  4 USD! Ceny pohonných hmot s ekonomickou krizí pak v druhé polovině roku 2008 zaznamenaly dramatický pokles a celonárodně se přiblížili koncem roku k 2 USD za galon (pozn.: v létě 2009 se cena nejlacinějšího benzínu pohybovala v rozmezí 2,50 až 2,60 USD). Z tohoto pohledu je dnešní reálná výše této daně opravdu směšně nízká! Navíc, přestože se  počet silničních motorových vozidel v USA od roku 1993 zvýšil o 25 %, podstatně se od té doby snížila jejioch spotřeba na jeden kilometr nebo míli, takže objem prodaných pohonných hmot celkově klesá. Tento trend je navíc v posledních letech a měsících výrazně umocňován dramaticky stoupající cenou benzínu a nafty. Na to reagují američtí spotřebitelé logicky tak, že omezují svouje cesty autem. I přestože tedy Američané u benzínových static nechávají stále větší část svého rodinného rozpočtu, dopravní fond má příjmy stále nižší.  Negativní předpovědi hovoří o tom, že pokud nedojde ke změně pravidel ve financování dopravní infrastruktury či naplňování federálního dopravního fondu, bude celý systém čelit vážným problémům. Stávající administrativa se snaží jít cestou privatizace dálničních úseků a stejným způsobem by ráda řešila výstavbu nových kapacit. Velmi často však naráží na silný odpor místních i státních samospráv, které argumentují tím, že privatizace v tomto sektoru bude výhodná především pro subjekty na privatizaci se podílející (zvýšení mýtného o zisk těchto firem).  Současná federální administrativa též připravuje realizaci zkušebních projektů na snížení přetíženosti dopravních tepen v pěti městských aglomeracích (NY, SF, Minneapolis, Miami a Seattle) během dopravních špiček na principu „tržních cen“, kdy by mělo v těchto městech v dobách ranních a odpoledních dopravních špiček přechodně vzrůst mýtné na placených úsecích silnic a dálnic a přesměrovat jízdy části řidičů buď na jinou denní dobu nebo do jiného úseku.

Telekomunikace

V americkém telekomunikačním průmyslu působí téměř 4000 poskytovatelů služeb s obratem jeden bilion dolarů, od malých, lokálních provozovatelů telefonních ústředen se 100 zákazníky až po megakorporace typu Verizon, AT&T/vč. Cingular/, T-Mobile, Nextel a další. Vysoká konkurence tlačí ceny dolů a nutí poskytovatele těchto služeb nabízet stále kvalitnější služby. Stejně tak jako v ostatních zemích světa rozsah a příjmy z mobilních telekomunikačních služeb začínají převažovat nad tradičním telefonním a datovým spojením.

Omezujícím faktorem dalšího mohutnějšího rozvoje dynamické oblasti komunikací na přelomu let 2008 a 2009 jednoznačně byla a je hospodářská recese. S nadějemi je očekáván vývoj v letech 2010 a 2011, na kdy je očekáváno období obnovení hospodářského růstu. Stejně tak jako v minulém období byla i v roce 2008 expanze v telekomunikacích tažena růstem poptávky po síťovém vybavení, bezdrátových službách, komplexních telekomunikačních službách a také po zařízeních pro bezdrátové spojení, přístup k internetu, tele-konference a webové komunikace.

Celkové příjmy telekomunikačních firem v roce 2008 podle oficiálních údajů dosáhly 1 057 mld. USD, což meziročně představuje nárůst proti roku 2007 o 4,5 %. V roce 2007 celkové příjmy meziročně rostly o 9 % a v roce 2006 o 10 %.  Podle oborových prognóz je očekáváno, že v letech 2009 a 2010 by mělo dojít k celkovému poklesu příjmů telekomunikačních firem, a to přibližně na úroveň roku 2007. Zvýšení dynamiky růstu příjmů firem je pak obecně očekáváno v letech 2011 a 2012 (1 130 mld. USD). Z údajů o vývoji příjmů z poskytování přenosových služeb se i v USA dlouhodobě potvrzuje globální trend růstu podílu příjmů u mobilních operátorů na úkor poskytovatelů pevných linek. Tento trend je v posledních letech brzděn nárůstem internetových služeb u pevných linek (vysokorychlostní internet, kombinace služeb /kabelová televize, internet, telefon/, prodej hudebních nahrávek a filmů po internetu).  V roce 2001 činily příjmy za tyto služby u mobilních operátorů 65,3 mld. USD, u pevných linek to bylo 225 mld. USD. V roce 2005 to již bylo 113 : 219, za rok 2007 139 : 213 a v roce 2008 152 : 207. V reálném vyjádření příjmy za přenosové služby mobilních operátorů za rok 2008 meziročně vzrostly o 9 %, zatímco u pevných linek poklesly o 3 %. Podle současných  odhadů by příjmy mobilních operátorů za přenosové služby měly převýšit příjmy plynoucí z linkových přenosů v roce 2011 či 2012.

Vývoj v roce 2008 potvrdil předpoklady analytiků a největší část zájmu ze strany domácností v oblasti telekomunikačních služeb v roce 2008  představovala poptávka po tzv. Bundles telekomunication services, neboli jednotná/spojená nabídka telefonu, internetu a digitální kabelové televize, která se v USA stala marketingovým hitem již na přelomu let 2006 a 2007. Prioritou v této oblasti bude stále větší využívání optických vláken. Odhady uvádějí, že k určitému ochlazení u „bundles“ by mohlo dojít v letech 2011-2012. Současně je možné očekávat stále větší poptávku na rostoucí nabídku služeb v oblasti velkokapacitního přenosu dat (informace, video, hudba apod.),a to jak ze strany domácností, tak i firem. Většina domácností v městských aglomeracích a firem v USA již dnes téměř výhradně využívá k internetovému spojení tzv. Broadband nebo-li širokopásmové připojení. Podle statistických údajů v roce 2006 bylo na „Broadband“ připojeno 300 tisíc uživatelů, v roce 2007 to bylo již 900 tisíc a v roce 2008 celé 2 miliony. Celoplošné rozšíření vysokorychlostního internetu v USA je jednou z prioritních oblastí prezidenta B. Obamy, m.j. i proto je do roku 2010 očekáváno téměř 5 mil. uži vatelů a do roku 2012 dokonce 12 milionů jeho uživatelů. Stále rostoucí trend (jak u domácností, tak především u firem) je možné pozorovat u tzv. Voice over Internet Protocol (zkratkou VoIP), tedy webová hlasová komunikace. V roce 2008 VoIP využívalo v USA 17 mil. domácností a 4 mil. firem (v roce 2006: 6,5 mil. domácností a 2,5 mil. firem; odhady hovoří o 26 mil. domácností a 5 mil. firem v roce 2010. Velkou budoucnost a růstový potenciál v následujících letech bude představovat masové využívání živého přenosu video a televizního signálu v mobilních sítích.

Podle různých průzkumů internet používá přes 80 procent dospělých Američanů, v případě mladých lidí do 29 let je to až 87 procent. Dospívající mládež bývá pravidelně on-line dokonce v 93 procentech. Na internetu jsou všechny americké školy, veřejné knihovny, vědecké ústavy, federální, státní a městské úřady, všechny větší firmy, banky, nemocnice, nejrůznější instituce i většina drobných podnikatelů. Čtvrtina Američanů, kteří internet doma nemají, vesměs starších či nemajetných lidí, říká, že ho nepotřebuje nebo že počítač a připojení jsou na ně moc drahé. Američané na internetu už dávno nenavštěvují jen webové stránky nebo si pouze nevyměňují e-maily. Síť je stále významnějším prostředkem pro získávání aktuálních informací, pro vlastní prezentaci lidí, jako například vystavováním videí na server YouTube, pro vytváření komunit stejně smýšlejících jedinců, kteří se nikdy nepotkají tváří v tvář, či pro budování alternativních identit a žití virtuálních životů. Fenoménem se staly tzv. sociální sítě, zvláště pak poskytovatelé těchto služeb Facebook či Twitter. Z praktického hlediska je ale internet  mimořádně důležitým médiem pro nakupování a vyřizování. Američané prostřednictvím bezhotovostních plateb kreditní kartou utratí ročně na síti podle odhadu výzkumné organizace comScore minimálně 200 miliard dolarů. Jde hlavně o zboží - od knih, hraček, elektroniky po oblečení, nábytek či stahování hudby. Zhruba z třetiny se v USA na internetu kupují služby spojené s cestováním. Po internetu se vyřizují úřední záležitosti, jako je výměna řidičských průkazů či vyplňování daňových přiznání. Výjimkou není ani úhrada pokut, opět pomocí karty. Konec konců i kreditní kartu si lze sjednat po internetu. Internetové připojení je v USA čím dále obvyklejší záležitostí, na počátku roku 2008 ho poskytovalo ho přes 7000 providerů, což je mnohonásobně více než v jiných zemích. Cenově není nedostupný. Obvykle stojí měsíční přístup kolem 30 až 40 dolarů, u vysokorychlostního připojení (10-20 GB) to je pak 50-60 dolarů. Samozřejmostí je internet v zaměstnáních, kde se pracuje s počítači. Nabízí ho i naprostá většina hotelů, které si uvědomují, že by jinak přicházely o hosty. Bezdrátové připojení, ať už zdarma nebo za mírný poplatek, je k dispozici v řadě restaurací a kaváren, jako je například síť Starbucks, v některých obchodech či na letištích. Poskytují ho železniční i většina autobusových dopravců a jeho zavedení zvažují i letecké společnosti. Pokrýt celé své území internetovým signálem připravují i některá americká města. Internet je ale považován i za obrovského "žrouta" času. Třetina dospělých Američanů na něm tráví denně více než tři hodiny, mezi mladými lidmi do 34 let jsou to dokonce tři čtvrtiny. Více než sedm z deseti lidí na internetu nakupuje, polovina sleduje videoklipy nebo poslouchá písničky, 12 procent studuje, osm procent používá internet k telefonování a čtyři procenta přiznávají, že tam chodí za pornografií. Průměrně 15 minut z každé hodiny na internetu stráví Američané v zaměstnání, přičemž více než 26 procent tohoto času věnují osobním záležitostem. S ohledem na současný pokles výkonu největší ekonomiky světa, je těžké odhadnout jak se bude vyvíjet oblast příjmů telekomunikačních firem v USA během roku 2009. Dá se předpokládat, že i přes vážné problémy americké ekonomiky by v oblasti telekomunikací neměla být dramaticky postižena. Výdaje domácností na kabelovou televizi, internet a telefonování jsou nedílnou součástí jejich každodenních výdajů. Poplatky za tyto služby jsou velmi často hrazeny formou paušální plateb s často s neomezenými limity čerpání. Je možné, že u části domácností postižených nezaměstnaností některého ze členů rodiny však mohou být uživatele těchto služeb donuceni k přehodnocení rozsahu nakupovaných služeb (kabelová televize, prémiové televizní kanály, neomezené plány volání po telefonu) z důvodu finančních úspor. Vyšší propad příjmů může spíše znamenat firemní sektor, který logicky v případě finančních problémů či otřesů na trhu se snaží snížit vlastní režii či odložil nákup nebo obnovu technického zařízení do této oblasti. U podnikového sektoru však stejně tak jako v případě domácností platí, že výdaje na telekomunikační služby jsou velmi málo elastické a využívání telekomunikačních služeb je nedílnou a nezastupitelnou součástí výrobních a obchodních aktivit.

 

Energetika a těžba paliv

Spojené státy americké jsou zdaleka největším uživatelem energií na světě. Podle nejnovějších dostupných údajů ministerstva energetiky bylo za rok 2009 v USA  vyprodukováno téměř 95 kvadrilionu BTU ( Pozn. Kvadrilion představuje v USA jednotku měření energie, 1 BTU = 1,055 kilojoulu ).

Na spotřebě všech druhů energií v roce 2009 se v USA jednotlivé hospodářské oblasti podílely následujícím způsobem: 60,1 % spotřebovaly výrobní a průmyslová odvětví včetně stavebnictví, 28,4% oblast osobní a nákladní dopravy a 11,1 % komerční subjekty a domácnosti. Podle stejných statistik byl v roce 2009 podíl jednotlivých energetických zdrojů na saturování energetické poptávky v USA následující: ropa 37 %, zemní plyn 25 %, uhlí 21 %, jaderná energetika 9 % a obnovitelné zdroje 8 %.

Otázka zajištění energetické bezpečnosti USA včetně spolehlivosti domácích i zahraničních dodávek patří mezi prioritní politická a ekonomická témata zásadního významu.

Ropa:

Vlastní energetickou bezpečnost, častěji je však používán termín energetická nezávislost, vnímají USA především skrze ropu. Zajištění spolehlivých dodávek ropy je pro americkou ekonomiku zcela klíčové a cena této suroviny je důležitou nejen ekonomickou, ale i politickou otázkou. Když na jaře roku 2011 cena ropy na světových trzích stoupala a docházelo z toho důvodu ke zdražení benzínu v zemi, rozhodla administrativa o uvolnění části ropných zásob, které držela pro případy nouze, a tím se pokusila o snížení ceny benzínu pro spotřebitele.

Postoj odborné i široké veřejnosti k těžbě ropy na území USA byl zásadně ovlivněn havárií na vrtu Deepwater Horizon v Mexickém zálivu v roce 2010. Několik měsíců trvající únik ropy tehdy na jižním pobřeží USA způsobil obrovské ekologické škody a negativně se podepsal také na ekonomice tamějších států (úbytek turismu, vliv na rybolov, atd.). Trend omezování těžby na území USA a v pobřežních vodách z důvodu ochrany před ekologickými škodami je však vyvažován snahami o snížení vysoké nezaměstnanosti v USA, kterou má pomoct snížit podpora domácího průmyslu. Těžební průmysl je schopen nabídnout relativně hodně pracovních míst a zejména republikáni výrazně tlačí na rozšíření domácí těžby. Podpůrným argumentem je jim nestabilní vývoj v Arabském světě v posledních měsících, který by mohl ohrozit spolehlivost dodávek ze zahraničí (byť USA z tohoto regionu dovážejí jen zlomek svých zásob – viz statistiky níže).

Ropa se na krytí energetických potřeb země podílí cca 37 %. Pro USA jsou tak dodávky především ze zemí OPEC kriticky důležité. Zahraniční dodávky v roce 2010 pokryly 49 % americké spotřeby ropy. Historického vrcholu dosáhly zahraniční dodávky v letech 2005-2006, tehdejší denní dodávky byly 12-13 mil. barelů denně, v roce 2010 to bylo 11,8 mil. barelů denně. Denní spotřeba byla v roce 2010 19,1 mil. barelů, prognózy federální vlády v roce 2035 počítají s 21,9 mil. barelů denně, nicméně s větším podílem domácích zdrojů než je tomu dnes.

Nejvíce ropy se dováží z Kanady (25 %), Saudské Arábie (12 %), Nigérie (11 %), Venezuely (10 %) a Mexika (9 %). S rozvojem možností získávat ropu z kanadských ropných písků se objevila možnost získávat daleko větší podíl ropy z přátelské Kanady na úrok zemí Blízkého východu, přivedení ropy novým ropovodem do USA ale brání početné ekologické i politické lobby v USA (stav k létu 2011). S rozvojem čínské ekonomiky se snižuje důležitost amerických nákupů ze zemí Blízkého východu, např. Saudská Arábie v roce 2009 dodala Číně víc ropy než Spojeným státům.

Američané ale ještě dlouho budou největšími spotřebiteli ropy na jednoho obyvatele: zatímco na průměrného obyvatele USA připadá spotřeba 22 barelů ročně, v Číně je to 2,4 barelů ročně (2009). To samozřejmě postupně mění geopolitické strategie a úvahy, v jejichž centru v posledních padesáti letech bylo zajištění hladkých dodávek ropy ze zemí Blízkého východu do USA.

Vysoká spotřeba ropy a ropných produktů v USA klade vysoké nároky na infrastrukturu a zajištění bezpečnosti dodávek surovin zpracovatelům a spotřebitelům. Bezpečnost produktovodů je v gesci Ministerstva pro vnitřní bezpečnost (Department of Homeland Security), které vzniklo v listopadu 2002 jako reakce americké vlády na teroristické útoky z 9/11 v roce 2001. Ropným centrem USA je oblast Houstonu ve státě Texas a proto je v jeho okolí nejvyšší koncentrace ropovodů, dále směřujících do hustě osídlených oblastí východního pobřeží. Pro USA je stejně jako v případě zemního plynu velice důležité propojení s Kanadou, především v oblasti Středozápadu. V USA funguje kolem 500 tis. ropných vrtů, na ty je napojeno celkem 50 tis. km menších a sběrných trubek, velko-průměrové ropovody, spojující státy USA, mají celkovou délku kolem 70 tis. km. Denní přeprava ropovody je kolem 40 mil. barelů.

Zpracování surové ropy probíhá ve 150 rafinériích (denní kapacita přes 17 milionů barelů), ropných terminálů pro přečerpávání a jiné logistické operace při zajištění dodávek ropy je v USA přes 1.400.

Ropovody nejsou jedinou cestou, kterou jsou ropa a ropné produkty přes Ameriku přepravovány. Jejich konkurenci tvoří hlavně nabídka vodní a železniční přepravy, které na rozdíl od ropovodů nejsou nikterak federálně regulovány a mohou zákazníky lákat různými pobídkami. Majitelé ropovodů s nimi bojují především cenovou flexibilitou, tj. rychlými změnami cen v závislosti na ekonomické situace a ročním období.

Uhlí:

Roční těžba v 1407 podzemních i nadzemních dolech v USA dosáhla v r. 2009 téměř 975 mld. metrických tun, tzn. pokles o 8,3 % v porovnáni s rokem 2008. Spotřeba uhlí v USA v roce 2009 dosáhla 904,7 mld. metrických tun a v roce 2010 byla spotřeba uhlí na území USA vyčíslena na 950 mld. metrických tun. V roce 2010 bylo více než 93 % uhlí v USA spotřebováno na výrobu elektrické energie, zbytek je využíván jako energetická surovina při výrobě oceli, cementu či papíru a dalších průmyslových výrobách.

A. Domácí zdroje uhlí 

Spojené státy mají největší zásoby uhlí na světě – statistiky uvádějí 28 % celosvětových zásob. Druhé je Rusko – 18 % a třetí Čína – 13 %. Podle statistických údajů amerického ministerstva energetiky, tzv. těžitelné zásoby uhlí v USA představují 15,8 mld. metrických tun. Největší zásoby uhlí ve Spojených státech se nacházejí ve státě Wyoming  ( téměř 6,2 mld. metrických tun ), dále pak v Západní Virginii ( 1,5 mld. metrických tun ), Kentucky ( 1,1 mld. metrických tun ) a v Illinois ( 1,1 mld. metrických tun ).

B. Dovoz uhlí

Dovoz uhlí do USA v roce 2010 představoval pouze zlomek z celkové domácí produkce, a to 17,233 milionu metrických tun, čili 2 %. Dovoz uhlí do Spojených států se v roce 2010 snížil, 75 % celkových amerických dovozů uhlí směřovalo do USA z Kolumbie, z Indonésie to bylo 10 %, z Kanady 9 %, z Venezuely 3 % a z Austrálie 2 %.

C. Export uhlí

USA v r. 2010 vyvezly přibližně 7,5 % z celkové produkce 975 mld. metrických tun, to znamená, že 73,1 mld. metrických tun uhlí bylo vyexportováno. Nejvíce uhlí směřovalo do Kanady – 14 % exportu, dále do Brazílie – 8 % exportu, Nizozemska – 9 % exportu, Číny – 7 % exportu a do Jižní Koreje – 7 % exportu.

Elektřina: Spotřeba elektrické energie v USA byla v roce 2009 na úrovni 3,741 mld. MWh, což je 13x více než v roce 1950. 49 % elektřiny bylo generováno z uhlí, 21 a 19 % se na výrobě podílely zemní plyn a jaderné elektrárny, zbytek připadal na další, méně zastoupené zdroje.

Celková instalovaná kapacita byla na konci roku 2007 1.087.791 MW, energetická administrace registruje 17.342 generátorů elektrické energie. Dovozy a vývozy elektřiny do/z USA jsou v porovnání s celkovou výrobou zanedbatelné. Americká vláda uvádí, že v letech 2007 – 2011 by se kapacita měla zvyšovat ročně o 10.000-20.000 MW. Největšími producenty (více než 10 mil. MWh měsíčně) byly státy s největší populací nebo ekonomickou aktivitou (většinou obojí): New York, Pensylvánie, Illinois, Ohio, Florida, Georgia, Texas a Kalifornie. Podle oficiálních odhadů by se v roce 2030 mělo v USA spotřebovat celkem 5.478 mld. KWh elektrické energie.

Největší elektrárenskou společností z hlediska instalovaných kapacit je Dominian Resources (www.dom.com, 26.500 MW, 17 tis. zaměstnanců).

Z hlediska dodávaného množství elektrické energie je největší firmou American Electric Power (www.aep.com, 5 milionů odběratelů v 11 státech, instalovaná kapacita cca 38.000 MW), která ročně prodává přes 210 mil. MWh. Ceny elektřiny se liší podle jednotlivých států a jsou značně závislé na politických rozhodnutích jednotlivých guvernérů (deregulace apod.) a podmínkách pro výrobu elektřiny (dostupnost zdrojů, náklady na přenos distribuční sítí aj.).  Např. stát Washington s přebytkem vodních elektráren si může dovolit účtovat domácnostem pouze 8,14 U.S.c./kWh (duben 2011); stát New York však musí většinu energie kupovat a účtuje 17,52 U.S.c./kWh (domácnostem) a třeba Kalifornie až 15 centů (kvůli ekologickým požadavkům zvedajícím cenu výroby). Kvůli poloze a klimatickým podmínkám je elektřina nejdražší na Havaji (32,89 U.S.c./kWh) a na Aljašce (přes 18 U.S. c/kWh). Deklarovaná průměrná cena v USA je 11,79 U.S.c./kWh (duben 2011). Různý přístup k deregulaci m.j. vedl k tomu že od roku 2000 se cena elektřiny zvýšila na Havaji o 80 %, v Connecticutu o 70 %, v jižní Dakotě se téměř nezměnila a v Montaně dokonce poklesla.

Výroba elektrické energie v USA roste 4x rychleji než výstavba přenosových kapacit. USA disponují 330 tis. km vysokonapěťové přenosové soustavy, což očividně nestačí. Energetický zákon z roku 2005 („Energy Policy Act of 2005“) určil jako nový pojem koridory národního zájmu tzv. „National Interest Electric Transmission Corridor“, tj. geografickou oblast, kde nedostatečné přenosové kapacity mají negativní  vliv na život a rozvoj regionu. V roce 2007 stanovilo Ministerstvo energetiky dva takovéto koridory: středo-atlantický („Mid-Atlantic Area“) a jihozápadní („Southwest Area Corridor“). Dojde-li ke střetu federálního zájmu na výstavbu sítě a odporu místních autorit či obyvatel, má federální vláda právo území potřebné pro výstavbu znárodnit („Eminent Domain“).

Tento zákon také zavedl povinné standardy spolehlivosti elektrické sítě („Mandatory Electricity Liability Standards“), které jsou koordinovány se sousední Kanadou. Rychlejšímu rozvoji vzájemně propojených sítí stojí v cestě kromě výše uvedených důvodů i deregulační aktivity jednotlivých států USA (např. Kalifonie). Ceny elektřiny se totiž liší podle států a politici ze států s nižší cenou elektrické energie se obávají, že při úplném propojení v rámci USA bude „jejich“ elektřina prodána do států s vyššími cenami. Hodně diskutovaná větrná elektřina se potýká s geografickými potížemi, protože větrně zajímavé oblasti jsou velice vzdálené od hustě obydlených oblastí. Dva největrnější státy Severní a Jižní Dakota by podle propočtů měly být schopny z větrné energie vyprodukovat polovinu potřebné elektřiny pro USA. Nemožnost dodat přes elektrickou síť tuto elektřinu obyvatelům na východním a západním pobřeží (kapacitní omezení, síť by tuto energii prostě „neutáhla“) však zatím prakticky tuto možnost vylučuje.

Zemní plyn:

Základní přehled a domácí spotřeba:

Spojené státy americké jsou se svými 650,9 mld. m3  v roce 2010 největším spotřebitelem zemního plynu na světě ( Pozn. Objem zemního plynu je ovšem v originálních amerických statistikách uváděn v krychlových stopách; 1 cubic foot = 0,0283 m3  ). Z tohoto množství bylo spotřebováno 66 % zemního plynu výrobními a průmyslovými odvětvími a 34 % komerčními subjekty a domácnostmi.

Co se týče domácí produkce zemního plynu, v roce 2010 dosáhla hodnoty 610 mld. m3.

V roce 2010 dovoz plynu představoval 105,8 mld. m3 a jeho export 32,1 mld. m3.

Nejvýznamnějším trendem v této oblasti v posledních letech je rychlý nárůst těžby tzv. břidlicového plynu (shale gas). Ten je způsoben výrazným technologickým pokrokem, který umožňuje těžbu i v nalezištích, které byly dříve považovány za nedostupné, a navíc ekologicky šetrnějším způsobem. Přes tento pokrok však zůstává těžba břidlicového plynu kontroverzním tématem, neboť všechny připomínky ekologů a také obyvatel zasažených oblastí nebyly ještě uspokojivě zodpovězeny.

Rozvoj těžby břidlicového plynu je mnoha odborníky považován za revoluci, která umožní USA zbavit se závislosti na dovozu plynu ze zahraničí a do budoucna se dokonce stát čistým vývozcem této komodity. Jako potenciální cílový trh je nejčastěji uváděna Evropa, která by v takové situaci mohla odebírat méně plynu z regionu Blízkého východu. Nakolik jsou tyto spekulace, které se často objevují mezi US odbornou veřejností, reálné nebo zda jsou spíše přáním, se teprve uvidí.

Americké těžařské firmy, které disponují know-how a technologiemi k těžbě břidlicového plynu se agresivně snaží o expanzi do Evropy, kde jsou také potenciálně zajímavá naleziště, zejména ve východní Evropě – Polsko, Bělorusko, Ukrajina, ale také např. ve Francii. Nedá se však očekávat, že by v Evropě byl rozvoj těžby tak rychlý jako v USA, kde jsou k dispozici rozsáhlá neobydlená území vhodná pro umístění vrtů.

A. Domácí zdroje zemního plynu

Prokázaná výše zásob zemního plynu v USA, podle dostupných údajů americké CIA, se v lednu 2010 pohybovala kolem 6,9 bilionu m3, což zařazuje USA v mezinárodním srovnání na 6. místo ( 1. Rusko, 2. Irán, 3. Katar, 4. Turkmenistán, 5. Saúdská Arábie ). Spotřeba zemního plynu v USA podle hospodářských oblastí je následující: 31 % výroba elektrické energie, 27 % průmyslové podniky, 21 % domácnosti, 13 % obchod a služby, 8 % dopravní prostředky a ostatní využití.

V posledních letech významně posílila produkce zemního plynu vyráběného z břidlice (viz výše). V roce 2007 činila hodnota produkce břidličného zemního plynu 36,5 mld. m3, v roce 2008 59,8 mld. m3 a v roce 2009 88 mld. m3. Zemní plyn z břidlic proudí především ze států Texas ( 57,5 % americké celkové produkce ), Arkansas (16,9 %), Louisiana ( 9,4 %) a Oklahoma (8 %). 

USA byly zhruba do roku 1980 v zemním plynu plně soběstačné, od té doby je třeba rostoucí rozdíl pokrývat dovozy (v roce 2010 cca 11 %). Podle údajů za rok 2009 z Texasu proudilo 30 % americké produkce zemního plynu, z Wyomingu cca 10 %, z Oklahomy 8,4 %, z Louisiany 6,6 %, z Colorada 6,6 % a z Nového Mexika 6,2 %.

Vzhledem k rozdílné produktivitě nalezišť je ale pořadí podle počtu vrtů v jednotlivých státech odlišné: Texas – 93 507 aktivních vrtů, Pennsylvanie – 57 356 vrtů, Západní Virginie – 50 602 vrtů, Nové Mexiko – 44 784 vrtů, Oklahoma – 43 600 vrtů, Ohio – 34 963 vrtů. Na konci roku 2009 se v USA těžilo celkem na 493 100 vrtech.

B. Dovoz zemního plynu

Při započtení čistých dovozů zemního plynu v objemu 73,7 mld. m3, USA v roce 2010 závisely na dodávkách plynu ze zahraničí z cca 11 %. V roce 2010 celkový dovoz plynu představoval 105,8 mld. m3. Plynovody bylo v roce 2010 z Kanady do USA dodáno 92,8 mld. m3 a z Mexika 1,2 mld. m3. Dodávky zkapalněného zemního plynu ( LNG ) v roce 2010 dosáhly 12,1 mld. m3. Zkapalněný zemní plyn byl do USA v roce 2010 dovážen z Trinidadu ( 5,3 mld. m3 ), Egypta ( 2,065 mld. m3 ), Kataru ( 1,2 mld. m3 ), Nigérie ( 1,1 mld. m3 ) a Jemenu ( 1,1 mld. m3 ). Objemem a vyvážeností dodávek patří k nejvyrovnanějším dodavatelům LNG do USA dlouhodobě Trinidad a Egypt.

C. Export zemního plynu

Roční objem exportu zemního plynu v roce 2010 činil 32,1 mld. m3. Plynovody proudil zemní plyn stejně jako u dovozů primárně do Kanady a Mexika. Do Kanady bylo v roce 2010 z USA dodáno 20,9 mld. m3 a do Mexika 9,4 mld. m3.

Charakteristickou pro plynovodní systém USA je vysoká koncentrace v oblasti Mexického zálivu (státy Texas, Louisiana, Arizona) a severovýchodu země (městské aglomerace New York, Boston, Washington D.C. a další velká města a celky) ve srovnání se státy západní části USA s menší hustotou obyvatelstva a průmyslových aktivit. Plynovodní systém USA sestává z 210 samostatných systémů, jejichž propojení a vyrovnávání nabídky/poptávky mezi jednotlivými oblastmi zajišťuje 28 tzv. „Market Center and Hubs“. I ty jsou nejvíce koncentrovány do okolí Mexického zálivu a severovýchodu USA. Kvůli energetickému propojení s Aljaškou a Kanadou má pro USA význam i 9 takovýchto center v Kanadě (většina z nich je v provincii Alberta blízko u západní části americko-kanadské hranice).

Plynovodní systém USA má celkovou délku přes 480.000 km. Podzemních zásobníků plynu je kolem 400, nejvíce (326) jich je v dříve vytěžených nalezištích plynu. Kapacita zásobníků je 237 mld. m3. Spojení se zahraničními odběrateli/dodavateli je zajištěno zhruba 50 místy s adekvátní infrastrukturou.

Jádro:

V USA je v komerčním provozu celkem 104 jaderných reaktorů v 65 elektrárnách v 31 státech. Velká většina z nich byla postavena v 70. a 80. letech minulého století, nejstarším reaktorům je postupně prodlužována doba životnosti. Z jádra je v USA vyráběno zhruba 20% elektřiny (toto číslo je v poslední dekádě víceméně stabilní). Relativně ambiciózní plány na stavbu řady nových reaktorů, které existovaly před několika lety, byly v poslední době odsunuty do pozadí zájmu, a to z řady důvodů. Důležitým faktorem je bezesporu ekonomická krize, která omezila nejen prostředky energetických společností na investice, ale zároveň také poptávku po elektřině. Na rentabilitu elektřiny vyrobené z jádra má negativní vliv také nízká cena zemního plynu, kterou dále stlačuje dolů pokrok v těžbě břidlicového plynu. Za této situace již značně slábnoucí „jaderné renesance“ došlo ve Fukušimě k nehodě způsobené zemětřesením a následným tsunami. Reakce USA na události v Japonsku byla velmi racionální a budoucnost jaderné energetiky v USA není zpochybňována (blíže viz naše č.j.: 249/2011-Wash a 519/2011-Wash), nicméně se jedná, zejména z psychologického hlediska, o další faktor brzdící rozvoj jaderné energetiky. Za těchto podmínek dává ekonomický smysl investovat do jádra pouze ve státech, kde je trh s elektřinou regulovaný a návratnost dlouhodobé investice je tak v zásadě zajištěna, tj. zejména ve státech na jihovýchodě USA, např. Georgie, Jižní Karolína.

V současné době je v pokročilé fázi příprav stavba celkem 4 nových reaktorů, po dvou v lokalitách VC Summer a Vogtle. V obou případech je na začátku příštího roku očekáváno udělení kombinované licence na stavbu a provoz od federálního regulátora NRC. V obou elektrárnách bude instalován reaktor AP 1000 od společnosti Westinghouse, tj. technolgie, kterou tato firma nabízí i v tendru na dostavbu JE Temelín. Existují plány na stavbu dalších až dvou desítek nových reaktorů v různých lokalitách, nicméně nikdo neočekává, že by v blízké době byly tyto realizovány.

oženo.

Uran:USA disponují čtvrtými největšími zásobami uranu na světě. V roce 2007 USA vytěžily 1.770 tun uranové rudy. Zásoby uranu jsou hlavně v Coloradu (největší U.S. naleziště Colorado Plateau), Wyomingu (těží firma Cameco, největší veřejně obchodovatelná firma v těžbě uranu), Texase (3 aktivní doly), Novém Mexiku (těžba v roce 2002 zastavena) a Utahu (obnovena v roce 2006). Celkem se uranová ruda nyní těží na sedmi nalezištích (únor 2009). Americké jaderné elektrárny v roce 2010 koupily celkem asi 21 tis. tun ekvivalentu U3O8, dováží se hlavně z Ruska, Kanady a Austrálie.  

Obnovitelné zdroje:

V roce 2010 se obnovitelné zdroje na celkové produkci energie USA podílely 8 %, tedy v celkovém objemu 8,049 kvadrilionu BTU. Z tohoto množství obstarala biomasa 53 %, dále vodní zdroje 31 %, vítr 11 %, geotermální zdroje 3 % a solární energie 1 %.

Nejvíce z tohoto množství bylo spotřebováno na výrobu elektrické energie – 49,7 %, dále pak v průmyslových odvětvích – 28,5 %, v oblasti dopravy – 13,6 % a komerčními subjekty a domácnostmi celkově 8,7 %.

Co se týče trendů ve spotřebě obnovitelných zdrojů v USA, mezi lety 2006 – 2010 podíl biomasy na spotřebě obnovitelných zdrojů vzrostl ze 49 na 53 % a podíl větrné energie ze 4 na 11 %. Naopak podíl vodní energie klesl ze 43 na 31 %. Podíl geotermální energie zůstal na nezměněn ( přibližně 3 % ), avšak celkové množství její spotřeby vzrostlo ze 181 trilionu BTU na 212 trilionu BTU. Rovněž podíl solární energie zůstal nezměněn na hodnotě 1 % z celkového množství spotřebované energie z obnovitelných zdrojů.

V oblasti biopaliv v USA se jedná především o výrobu ethanolu a bionafty. Mezi lety 2006 – 2010 se spotřeba ethanolu téměř zdvojnásobila a v současné době se pohybuje okolo 1 kvadrilionu BTU. V budoucnosti se předpokládá další růst spotřeby tohoto biopaliva kvůli chystaným změnám v regulativních mechanizmech. Úřad pro ochranu životního prostředí ( EPA – Environmental Protection Agency ) ustanovil hodnotu požadovaného množství objemu spotřebovaného ethanolu v roce 2011 na 13,19 miliardy galonů ethanolu ( nebo ethanolu příbuzných obnovitelných paliv ), tj. téměř 50 miliard litrů ethanolu, buněčných biopaliv, bionafty a ostatních biopaliv.

Dle posledních dostupných údajů tvořil 95 % z celkového vyrobeného objemu biopaliv v USA ethanol. Druhým alternativním palivem produkovaným v USA je bionafta, jež se primárně vyrábí ze sójových bobů a jejíž podíl na celkovém objemu vyrobených biopaliv v USA činil téměř 5 %.

Podíl energie získané z vodních zdrojů klesl v roce 2010 v USA na hodnotu 257 mil. MWh ( megawatthodin ) což oproti roku 2009 činí pokles o 6 %. Oblastí s jednoznačně největším množstvím vyprodukované energie z vodních zdrojů je oblast západního pobřeží USA, zejména stát Washington. Tato oblast se podílí na celkovém množství vyprodukované energie z vodních zdrojů v USA z více než 50 %. Následuje oblast horských států na západě USA – přibližně 12 % celkové produkce a středoatlantická oblast – 10,7 %.

Co se týče větrné energie, podíl vyprodukované energie v roce 2010 vzrostl o 33,5 % na hodnotu 11,5 mil. MWh. Oblastmi s největším množstvím vyprodukované energie z větrných zdrojů jsou oblast amerického jihozápadu ( zejména stát Texas ) odkud pocházelo 30 % vyprodukované energie, dále oblast severozápadu ( zejména stát Iowa ) odkud pocházelo 26,6 % vyprodukované energie a oblast západního pobřeží USA – 17,3 % vyprodukované větrné energie.

Co se týče geotermální energie, dle nejnovějších dostupných dat se hodnota spotřebované geotermální energie v podstatě nezměnila a od roku 2002 se pohybuje v rozmezí 0,328 – 0,343 kvadrilionu BTU.

Solární energii rozlišujeme na termální (solární energie přeměněná v teplo) a na fotovoltaickou (solární energie přeměněná v elektřinu). Co se týče termální energie, v roce 2009 dodalo 88 společností působících v tomto odvětví celkově 128 hektarů solárních panelů což představuje o 65 % více než tomu bylo v roce 2000, na druhou stranu o 33% méně než v roce 2006. V posledních letech můžeme pozorovat sestupnou tendenci v dodávkách solárních panelů do USA. Oblastmi s největší kapacitou a koncentrací solárních panelů v USA jsou oblast amerického středozápadu, zejména státy Nevada, Utah, Arizona a Nové Mexiko.

Fotovoltaické energie bylo v roce 2009 dodáno 1,28 milionu kilowatt peaků ( kWp ) celkovým počtem 101 společností působících v této oblasti. Na rozdíl od termální energie se celkové množství fotovoltaické energie v USA neustále zvyšuje a od roku 2006 zaznamenalo vyprodukované množství fotovoltaické energie více než trojnásobný nárůst. Hlavními oblastmi koncentrace tohoto druhu energie jsou stejně jako u solární energie oblast amerického středo a jihozápadu, avšak více než u energie solární je fotovoltaická rozšířena po celých Spojených státech. 

Energetická legislativa, regulace:

Hlavním legislativním dokumentem je energetický zákon z roku 2005 („Energy Policy Act“). Zákon pracuje hlavně s daňovými úlevami a přímými dotacemi, jejichž pomocí si klade za cíl snížit energetickou závislost USA na zahraničních dodavatelích ropy. V oblasti tradičních energetických odvětvích podporuje domácí těžbu uhlí (200 mil. USD ročně na podporu “čistého” uhlí), ropné společnosti těžící v Mexickém zálivu, vyjímá ropné a plynárenské společnosti z některých povinností zákona o pitné vodě a zavádí federálně platné standardy elektrické přenosové sítě. U podnikatelských nemovitostí dává možnost daňových úlev až do 19 $/m2 při snížení energetické náročnosti budovy. Zvláštní oblibě se v zákoně těší jaderná energie, kterou (m.j.) podporuje 2 mld. dolarů na pokrytí více nákladů při stavbě šesti nových jaderných elektráren, zavedením daňových úlev do výše 125 mil. USD ročně a přidělením ministerstvu energetiky 1,25 mld. USD pro výstavbu reaktoru, který by dokázal generovat elektřinu a vodík.

“Nové” zdroje energií zákon podpořil garancí úvěrů na vývoj inovačních technologií, které neprodukují skleníkové plyny (jádro, “čisté” uhlí, obnovitelné zdroje). Zvýšil – na 7,5 mld. galonů – množství biopaliv (hl. ethanolu) přidávaného do PHM a energiím z větru a mořských vln dává statut obnovitelných zdrojů. 50 mil. ročně podporuje používání biomasy. Fiskální dopady zákona (tedy výpadky příjmů nebo naopak zvýšené nároky) na státní rozpočet jsou předmětem dohadů a značně se rozcházejí, stejně jako účinnost jednotlivých kroků. Nejčastěji se odhady se pohybují kolem 12-14 mld. USD ($4,3 mld. pro jadernou energetiku, $2,8 mld. pro fosilní paliva, $2,7 mld. na další rozvoj výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, $1,6 mld. na investice do “čistého” uhlí, $1,3 mld. na uskladnění a energetickou efektivitu a $1,3 mld. pro alternativní pohon automobilů a paliva).

Hlavním regulátorem trhu s energiemi je Federální komise pro energetickou regulaci („Federal Energy Regulatory Commission“). Jejím hlavním posláním je dohlížet na přenos a obchod s elektřinou mezi jednotlivými státy USA a její ceny velkoobchodní ceny, ceny zemního plynu, vydávání hydroenergetických licencí a fungování vodních elektráren (dnes cca 1.600) a ceny za použití ropovodů. Její pozice je definována jako nezávislá agentura v rámci ministerstva energetiky USA.

V současné době operuje v souladu s plánem na období 2006-2011, v němž jsou definovány tři hlavní cíle FERC na toto období: silný rozvoj energetické infrastruktury (podporou odpovídajícího rozvoje infrastruktury a zajišťovat její bezpečný provoz), udržení konkurenčního prostředí (stanovením jasných pravidel, snížením bariér mezi trhy, zabráněním zneužití tržní dominance) a uplatňovat svůj vliv na tržní síly (pozorný, přísný a nestranný dohled, podpora automatického hlášení a odstraňování závad ze strany firem). Užitečné webové adresy: www.doe.gov www.eia.doe.gov www.americaspower.org www.ferc.gov www.nei.org.

Vlastnická struktura

V USA se v oblasti podnikání s ropou a zemním plynem pohybují prakticky všechny velké světové společnosti z demokratických zemí s vyspělou ekonomikou (USA, Kanada, Norsko, Francie, Japonsko, Itálie a další). Naprostá většina těchto firem je veřejně obchodovatelných a jsou kotované na nejdůležitějších akciových trzích na světě (New York, Londýn, Hongkong, Frankfurt). Ty podléhají velice přísné kontrole ze strany regulačních orgánů burzy a federální vlády, musí být pravidelně auditované a vykazovat své účetnictví podle mezinárodně závazných standardů.

Spolumajitelem ropné či plynařské společnosti se může stát kdokoliv s přístupem k nákupu akcií, velkou roli zde hrají velké investiční či penzijní fondy, které zhodnocují svěřené prostředky malých investorů. Podle pravidel americké Komise pro cenné papíry („Security and Exchange Commission“ – SEC) musí firmy s aktivy nad 10 mil. USD a více než 500 vlastníky vykazovat roční a jiné periodické výkazy vlastnické struktury (bez ohledu na to, zda jejich akcie jsou nebo nejsou veřejně obchodovatelné).

Komplikované jsou také vlastnické poměry k pozemkům nebo mořským vodám, kde se ropa a plyn těží. S určitým zjednodušením lze říci, že zákon přijatý americkým Kongresem v roce 1953 („Submerged Land Act“) dal U.S. státům vlastnická práva do 3 mílí od mořského pobřeží. Výjimky tvoří západní pobřeží Floridy a Texasu, kde je hranice určena 10,5 mílemi od pobřeží. Ve stejném roce byl přijat „Outer Continental Shelf Act“, který do federální jurisdikce vnesl vody za těmito hranicemi. Vlastnictví pozemků je rozděleno mezi soukromé osoby, firmy, místní, státní a federální vládu a také indiánské kmeny. Majitelé se mohou rozhodnout pronajmout půdu pod níž je naleziště ropným a plynařským společnostem, což se ve většině případů také děje.

Největší ruská ropná společnost Lukoil (www.lukoil.com) je aktivní na trhu pohonných hmot v USA. V roce 2000 koupila menší část sítě čerpacích stanic Getty Oil (www.getty.com) a přejmenovala je na Lukoil, v roce 2004 přikoupila dalších několik desítek ČS PHM ve státech New Jersey a v Pensylvánii.

Čínská „Chinese National Offshore Oil Corporation“ (CNOOC) chtěla v roce 2005 koupit kalifornskou firmu UNOCAL („Union Oil Company of California“), hodnota firmy by v plánované transakci činila 16-18 mld. USD. Proti plánovanému převzetí se zvedla vlna politického odporu, Sněmovna reprezentantů se obrátila dokonce na tehdejšího prezidenta G. Bushe ve věci národních zájmů a  bezpečnosti USA. Číňané nakonec od nabídky na koupi odstoupili.

Nad rámec požadovaných informací o čínských a ruských aktivitách stojí za zmínku také společnost CITGO (www.citgo.com), vlastněná venezuelským státem. Tato firma je často obviňována v míchání politiky a obchodu, když pravidelně v zimě distribuuje chudým Američanům topný olej zdarma nebo za výrazně nižší, než tržní ceny. Na své straně má i demokratického politika z mocné rodiny Kennedyů, Josepha Patricka Kennedyho II. a jím založenou nevládní organizaci „Citizens Energy Corporation“ (resp. od roku 1999 „Citizens Energy“). Přes tyto NGO se velká část zlevněného oleje distribuuje a pomoc je poté prezentována jako pomoc venezuelského lidu americkým chudým. CITGO má v USA několik rafinérií a obrat jejich americké firmy je přes 30 mld. dolarů.

Vlastnictví plynovodního systému je silně vlastnicky koncentrováno: přes 77 % „trubek“ vlastní třicet největších firem v oboru přepravy plynu. Finanční náročnost výstavby a údržby produktovodů pro přepravu ropy vedly americký Kongres v polovině 80. let 20. století ke schválení daňových pobídek pro tzv. nezávislé (především finanční) investory. I s jejich pomocí je síť ropovodů hustá a zvládá přepravovat požadované objemy. Veřejná obchodovatelnost a změny ve vlastnické struktuře závislé na nabídce a poptávce prostřednictvím akciových trhů platí i u elektrárenských společností. U těch je časté i majetkové propojení s uhelnými doly jako dodavateli suroviny pro výrobu elektřiny. U elektrické přenosové soustavy se k vyjádření popisu vlastnické struktury používá běžně slovo „balkanizace“, tj. rozdrobení vlastnictví mezi velký počet menších firem bez možnosti dosáhnout ekonomicky a technologicky přijatelného řešení pro plánovaný rozvoj celonárodní americké přenosové soustavy. Přes 500 firem vlastní různě velké části americké přenosové soustavy.

Možná rizika

Jak je uvedeno již v první kapitole, USA vnímají svoji energetickou bezpečnost téměř výhradně skrze ropu a ropné produkty. Masivní dovoz ropy a z něj plynoucí deficit obchodní bilance má negativní dopad na celou americkou ekonomiku. Americká společnost je navíc velmi citlivá na růst cen pohonných hmot, byť ty jsou stále v porovnání s Evropou o polovinu levnější. Federální vláda tak byla dokonce nedávno nucena uvolnit část svých ropných zásob, aby snížila cenu pohonných hmot a uklidnila tak obyvatelstvo. Řešením by byl rychlejší vývoj automobilů na alternativní pohon či větší investice do prostředků hromadné dopravy. Pokrok v těchto oblastech je však zatím pomalejší, než se před několika lety čekalo. V době probíhající ekonomické krize a masivního škrtání v rozpočtech pak není výhled do příštích let o mnoho lepší.

Vzhledem k rozložení sil v Kongresu je v nejbližší době nereálné očekávat schválení jakékoliv legislativy omezující emise CO2, ať už zavedení „uhlíkové daně“ nebo systému emisních povolenek. V současné ekonomické krizi tolik potřebná pracovní místa totiž mohou poskytnout právě společnosti z těžebního, petrochemického nebo jiného těžkého průmyslu, jejich omezování proto nyní nepřipadá v úvahu.

Čím dál hlasitěji se v USA také mluví o rizicích souvisejících s potenciálním cyber útokem na přenosovou síť.

 

zpět na začátek

4.8. Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc

Spojeným Státům americkým není poskytována žádná rozvojová pomoc. Určitou formu pomoci od ostatních zemí USA přijaly v souvislosti s odstraňováním dopadů ničivého hurikánu Katrina v roce 2005 a následných záplav ve státech Texas, Louisiana, Mississippi a Alabama. V této souvislosti oficiální pomoc poskytla i ČR.

Hlavní federální institucí poskytující zahraniční rozvojovou a humanitární pomoc je agentura USAID, která je samostatnou součástí ministerstva zahraničních věcí USA. Vedle USAID Kongres USA přiděluje rozpočtové prostředky na poskytování oficiální rozvojové pomoci i (ODA) řadě ostatních ministerstev (např. obchodu, obrany, vnitřní bezpečnost, vzdělávání, spravedlnost apod.), vládních agentur (NIH, CDC, NOAA apod.) a vládních nezávislých agentru (EPA, Peace Corps, Ex-Im Bank, NSF apod.). Metodika výčtu celkových výdajů v oblasti zahraniční rozvojové a humanitární pomoci USA je tak poměrně složitá a značně komplikovaná. Např. při výpočtu poskytnuté zahraniční pomoci jednotlivou federální agenturou je třeba od přidělených částek určenou pro zahraniční asistenci odečíst náklady pro administrativu systému poskytování zahraniční pomoci apod.

Ve federálním rozpočtu USA je poskytovaná zahraniční pomoc vedena v kapitole mezinárodních vztahů, podkapitola mezinárodní rozvojová a humanitární pomoc.Její celková výše v roce 2008 činila 14 mld. USD a v roce 2009 vzrostla na 22,1 mld USD. Její růst by měl podle plánů administrativy prezidenta Obamy i nadále vzrůstat. V roce 2010 by měla zahraniční pomoc USA činit 26,5 mld. USD a do roku 2015 dokonce překročit hranici 42 mld. USD.

Podle dostupných informací za rok 2009 byl rozpočet USAID a MZV USA určený pro rozvojovou a humanitární pomoc rozdělen následujícícm způsobem:. 29 % bylo určeno pro administrativu systému, 21 % směřovalo na Blízký Východ, 22 % do Afriky, 15 % do Jižní a střední Asie, 7 % tzv. Ameriky, 3 % do východní Asie a Pacifiku, 3 % do Evropy a Euroasie.

V roce 2007 bylo Kongresem USA přidělených 21,8 mld. USD určených pro bilaterální a multilaterální rozvojovou pomoc (ODA) rozděleno mezi příslušné americké instituce následujícím způsobem: USAID 47 %, ministerstvo obrany 16%, MZV 14 %, ministerstvo zdravotnictví 10 %, ministerstvo financí 7 %, ministerstvo zemědělství, Peace Corps a federální komise na ochranu mořský savců (MMC) dostaly přiděleno po 1 %. Ostatní státní instituce a agentury si rozdělily zbylá 3 %. Teritoriální směřování této pomoci pak bylo následující: subsaharská Afrika 22 %, Asie 17 %, Irák 17 %, tzv. Ameriky 7 %, Blízký Východ a severní Afrika 4 %, Evropa 2 %. 31 % pomoci směřovalo do ostatních rozvojových zemí (LDCs). Zajímavá je též statistika celkového přílivu finančních prostředků z USA do rozvojových oblastí světa. Tato suma měla v roce 2007 představovat 180,8 mld. USD. Výše uvedených 21.8 mld. USD určených pro distribuci ODA (tedy federálních veřejných /public/ prostředků) představovaly „pouze“ 12 % z celkové sumy. Čisté investice se podílely 55 %, zasílané soukromé finanční prostředky (remittances) 26 % /48 mld. USD/ a granty nevládních institucí 7 %.

Podle oficiálních statistik, zpracovaných americkým Kongresem, jsou USA dlouhodobě největším poskytovatelem zahraniční rozvojové a technické pomoci. V roce 2008 USA vybraným zemím světa poskytly 26 mld. USD (0,18 % HDP). V první pětce ještě jsou Německo s 14 mld. USD (0,38 % HDP), Británie s 11,4 mld. USD (0,43 % HDP), Francie 11 mld. USD (0,39 % HDP) a Japonsko 9,3 mld. USD (0,18 % HDP). Poněkud rozdílný žebříček je při porovnání procentuálního podílu poskytované pomoci na HDP donorských zemí. Švédsko 0,98 % (4,7 mld. USD), Lucembursko 0,92 % (0,4 mld. USD), Norsko 0,88 (4 mld. USD), Dánsko 0,82 % (2,8 mld. USD), Nizozemí 0,80 % (7 mld. USD).

 



 

zpět na začátek

Souhrnná teritoriální informace


Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)


Pomohla Vám informace? Ano Částečně Ne

Newsletter