Spojené státy americké: Finanční a daňový sektor

• 5.1. Státní rozpočet – příjmy, výdaje, saldo za posledních 5 let
• 5.2. Platební bilance (běžný, kapitálový, finanční účet), devizové rezervy (za posledních 5 let)
• 5.3. Zahraniční zadluženost, dluhová služba
• 5.4. Bankovní systém (hlavní banky a pojišťovny)
• 5.5. Daňový systém

5.1. Státní rozpočet – příjmy, výdaje, saldo za posledních 5 let

Zdroj: U.S. Department of Treasury and Office of Management and Budget

Federální rozpočet a fiskální politika USA

Rozpočtový rok 2006/2007

Po období narůstajícího deficitu federálního rozpočtu, s tehdy rekordním rozpočtovým deficitem za rok 2004 ve výši 413 mld. USD, způsobeného dopady hospodářské recese a teroristických útoků z roku 2001, roky 2005 až 2007 byly v USA ve znamení trvalého snižování deficitu státního rozpočtu, které vyvrcholilo relativně úspěšným výsledkem za rozpočtový rok 2006/2007 (od 1.10.2006 do 30.9.2007), kdy federální deficit dosáhl 161 mld. USD. V této souvislosti ještě na podzim roku 2007 administrativa prezidenta George W. Bushe předpovídala (resp. prezident Bush vyhlásil cíl), že Spojené státy americké budou do roku 2012 bez deficitu federálního rozpočtu. Nákladné vojenské a rekonstrukční operace v Iráku a Afghánistánu, nastupující finanční a hospodářská krize a především pak obrovské stimulační výdaje na záchranu americké ekonomiky prezidentů Bushe a Obamy však na řadu let předurčily zcela opačné směřování trendu hospodaření s veřejnými prostředky v USA.

Rozpočtový rok 2007/2008

Již první tři měsíce rozpočtového roku 2008 (říjen až prosinec 2007) přinesly deficit ve výši 107 mld.  Během ledna rozpočtový deficit klesl na průběžných 90 mld. avšak v únoru raketově stoupl na 262 mld. a v březnu, tedy v polovině rozpočtového roku, deficit federálního rozpočtu již dosáhl 310 mld. USD, což bylo o 52 mld. více než ve stejném období v rozpočtovém roce 2007. Na konci června výše deficitu federálního rozpočtu činila 268 mld. USD, což bylo o 148 mld. více než ve stejném období během rozpočtového roku 2007. Na růstu rozpočtového deficitu oproti loňskému roku se největší měrou podílely mimořádné daňové „vratky“, které měly napomoci znovu nastartovat americkou ekonomiku, rozesílané v měsících květnu a červnu. Na konci července výše deficitu federálního rozpočtu činila 371 mld. USD, což bylo o 213 mld. více než ve stejném období během rozpočtového roku 2007. Situace na konci srpna nebyla nijak lepší. Na konci srpna státní rozpočet USA hospodařil se schodkem 486 mld. USD, resp. o 212 mld. více než ve stejném období  v loňském roce. Během září, tedy 12. měsíce rozpočtového roku 2007/2008 (od 1.10. do 30.9.), dle prvotních oficiálních odhadů dosáhl celkový deficit federálního rozpočtu ve Spojených státech amerických 438 mld. USD. Po následné korekci výsledků, deficit federálního rozpočtu za období 2007/2008 (od 1.10. do 30.9.) dosáhl dle oficiálních odhadů 459 mld. USD (tedy o 298 mld. více než během rozpočtového roku 2006/2007) a  představoval 3,2 % HDP (federální deficit za rok 2006/2007 činil 1,2 % a v letech 2002-2006 tento údaj v průměru představoval 2,6 %).

Rozpočtový rok 2008/2009

Podle závěrečných údajů rozpočtový deficit USA za celý rozpočtový rok 2008/2009 dosáhl hodnoty 1.4 bil. USD, resp. 9,9 % HDP. V absolutním vyjádření, meziročně deficit vzrostl o 962 mld. USD. Původně odhadovaná výše deficitu (z počátku letošního roku) měla dosáhnou 1,2 bil. USD, resp. 8,3 % HDP USA.  Dosažený podíl deficitu na HDP za rok 2008/2009 představoval nejvyšší hodnotu od roku 1945! Zatím poválečný rekord byl z roku 1983 a představoval 6 %. Výše rozpočtového deficitu za první tři měsíce (říjen až prosinec) rozpočtového roku 2008/2009 dosáhla 485 mld. USD. Deficit za první čtvrtinu rozpočtového roku tedy převýšil deficit za celé minulé rozpočtové období a ve stejném duchu pokračoval vývoj federálního rozpočtového hospodaření během celého roku.V souvislosti se zřetelným nárůstem rozpočtového deficitu v nadcházejících obdobích prezident Obama na jaře 2009 jasně řekl, že na prvním místě bude záchrana ekonomiky. Zároveň však zdůraznil, že bude třeba v rozpočtech jít „položku po položce“ a identifikovat výdaje, které nemají potřebné opodstatnění či důvod. K větším rozpočtových škrtům by však mělo dojít od rozpočtového roku 2010/2011.

Rozpočtový rok 2009/2010

Během  probíhajícího rozpočtového  roku  2009/2010 by deficit  federálního rozpočtu měl překročit 1,6 bilionu USD, což by se mělo přibližně rovnat 10,6 % HDP, tedy dalšímu poválečnému maximum od roku 1945.

Rozpočtový rok 2009/2010 a rozpočtový výhled do roku 2020

Podle zveřejněného návrhu federálního rozpočtu pro rok 2010/2011 administrativa počítá s deficitem 1,27 mld. USD, resp. 8,3 % předpokládané výše HDP.  Rozpočtový výhled americké administrativy do roku 2020 je poněkud optimističtější, avšak ani v nadcházejících deseti letech by plánovaný federální rozpočtový deficit neměl poklesnout pod „akceptovatelnou“ hranici 3 % HDP. V roce 2012 by měl deficit dosáhnout podílu na HDP 5,1 %, což by v absolutním vyjádření mělo představovat 828 mld. USD. Minimální výši tohoto podílu v nadcházející dekádě  pak administrativa předpokládá v roce 2018, konkrétně 3,6 %. Další růst deficitu rozpočtu je předpokládán od roku 2019, kdy začnou do důchodového věku odcházet silné ročníky americké populace, tzv. „baby boomers“, což logicky zvýší tlak na výdajovou stránku rozpočtu.

Pramen: Congressional Budget Office (Březen 2009)

zpět na začátek

5.2. Platební bilance (běžný, kapitálový, finanční účet), devizové rezervy (za posledních 5 let)

zpět na začátek

5.3. Zahraniční zadluženost, dluhová služba

Veřejné (vládní) zadlužení se v USA označuje jako „public“ či „national debt“ a doprovází Spojené státy americké od dob jejich vzniku.K jeho prohlubování dochází primárně díky opakovaným deficitům veřejných rozpočtů. Historický vývoj veřejného zadlužení v USA je možné demonstrovat na následujících údajích. V roce 1940 veřejný dluh v USA dosahoval 43 mld. USD (52% HDP), v roce 1950: 257 mld. USD (54 % HDP), v roce 1970: 380 mld. USD (38% HDP), v roce 1980: 909 mld. (33% HDP), v roce 1990: 3 206 mld. (56% HDP), v roce 2000: 5 629 mld. (58% HDP), v roce 2007: 8 950 mld. (65% HDP) a v roce 2008: 9 985 mld. (70% HDP). V roce 2009 tato částka vzrostla na 12 311 mld. USD, což  představovalo 86% HDP. Podle prognóz je očekáváno, že na konci roku 2010 zadlužení dosáhne 14 450 mld. USD a měla by představovat 98% HDP USA.

Veřejné zadlužení Spojených států amerických je tradičně financováno též ze zahraničních zdrojů. Zatímco v roce 1988 zahraniční vládní zdroje kryly 13% amerického veřejného dluhu, v roce 2007 to již bylo 25%. Podle údajů  ministerstva financí USA z ledna 2009, měly zahraniční subjekty v držení americké vládní dluhopisy v celkové hodnotě 3 072 mld. USD. V lednu 2010 zahraniční subjekty držely americké vládní dluhopisy již v celkové hodnotě 3706,8 mld. USD, což představovalo více jak 30% celkového amerického veřejného dluhu.

Mezi největší americké věřitele v lednu 2010 patřila Čína s 889 mld. USD / 24 % (740 mld. USD v lednu 2009), Japonsko 765,4 mld. USD/ 21 % (635 mld. USD v lednu 2009) a země vyvážející ropu 218,4 mld. USD / 6% (186 mld. USD v lednu 2009). Další větší zahraniční věřitelé (jednotlivé země) drží americké vládní dluhopisy v objemu 4 až 1 %.

Zahraniční zadluženost v USA v posledních letech vznikala také především důsledkem schodku obchodní bilance, kdy domácí produkt (množství zboží a služeb vyprodukovaných v USA / po odečtení vývozu) nepokrývá domácí spotřebu a výsledný rozdíl je kompenzován dovozem ze zahraničí, bohužel financovaným z prostředků pocházejících ze zahraničních zdrojů (úvěry a investice ze zahraničí). USA mají pravidelný deficit v obchodu se zbožím a naopak přebytek v obchodu se službami. Celkový deficit obchodní a platební bilance se v posledních letech zvolna zmírňuje. Deficit běžného účtu platební bilance v roce 2008 dosáhl 673 mld. USD, v roce 2007 to bylo 731 mld. a v roce 2006 činil 788 mld. a během dvou let se tedy zmenšil o téměř o 15 %. Tento deficit je pokrýván aktivní kapitálovou bilancí, tedy přílivem zahraničního kapitálu do USA, především v podobě nákupu amerických dluhopisů zahraničními subjekty. Aktivní kapitálová bilance dosáhla 546 mld. USD v roce 2008, 768 mld. USD v roce 2007 a 809 mld. USD v roce 2006.

Zcela zásadní změnou v roce 2008 byl mimořádně dramatický pokles přílivu soukromých zahraničních investic do USA, způsobený především krizí amerického hypotečního a úvěrového trhu v roce 2008. Zatímco v letech 2006 a 2007 do USA ročně připlynulo těžko představitelných 1 573 a 1 647 mld. USD, za rok 2008 to bylo pouhých 177 mld. USD!  Součet celkových zahraničních investic (soukromých subjektů a zahraničních vlád) pak v roce 2007 představoval 2 058 mld. a pouhých 599 mld. v roce 2008.  Tento propad  byl vyvážen m.j. podobně dramatickým snížením odlivu amerických aktiv do zahraničí. Ten v roce v roce 2007 představoval 1 290 mld. USD a v roce 2008 jen 52 mld. USD.

zpět na začátek

5.4. Bankovní systém (hlavní banky a pojišťovny)

Bankovnictví

Bankovní soustavu Spojených států tvoří centrální banka (Federal Reserve System - Fed) a rozvinutá síť komerčních bank a spořitelen.

Federální rezervní systém (Fed), který ve Spojených státech plní funkci centrální banky, byl založen 23. prosince 1913 a jeho hlavním úkolem je řízení měnové politiky. Strukturu Fed tvoří sedm částí: (1) rada guvernérů ve Washingtonu D.C., (2)12 Federálních rezervních bank a jejich 25 poboček po celé zemi, (3) Federální výbor pro volný obchod, (4) Federální rada poradců, (5) Klientská poradní rada, (6) Poradní výbor spořitelen a (7) komerční  finanční instituce (banky, spořitelny, atd.). Fed má právo a povinnost určovat rezervy komerčních bank pro jištění osobních a obchodních kont. Fed také určuje diskontní sazbu. Dále pak určuje výšku a trvání úvěru podloženého cennými papíry. Rada guvernérů Fed kontroluje všechny rezervní banky a jejich aktivity. Další důležitou roli hraje Fed při oddělení bankovního a komerčního sektoru ekonomiky a dále kontroluje koupě akcií bankami a reguluje  tok informací o bankovních aktivitách vůči klientům. Fed má dvojí charakter. Je to de facto „banka bank“, kdy každá banka musí být povinně vlastníkem akcií příslušné regionální pobočky Fedu a současně jako většina centrálních bank na světě Fed sehrává důležitou roli v hospodářské politice státu: realizace monetární politiky zaměřené na plnění jednotlivých hospodářství cílů (růst ekonomiky, inflace, plná zaměstnanost apod.), dále pak provádění bankovního dohledu a poskytování finančních služeb americké vládě.

Podle oficiálních statistik, byla v USA k 31. prosince 2009 federálně pojištěna (Federal Deposit Insurance Corporation/FDIC) deposita celkem v  8012 komerčních bankách a spořitelnách(v roce 2008 celkem 8305). Celková aktiva u těchto finančních ústavů představovala 13 109 mld. USD (v roce 2008: 13 841 mld. USD).  V roce 2009 v USA celkem zaniklo 140 finančních ústavůa8 dalších ústavů potřebovalo k „přežití“ podporu FDIC. Ve srovnání s minulými lety - zaniklé finanční ústavy v USA: 2008 (25), 2007 (3), 2006 a 2005 (0), 2004 (4), 2003 (3). Vklady jsou v USA podle zákona pojištěny do výše 250 tis. USD na jeden vklad u jedné banky. Banky s ohroženou likviditou jsou buď převedeny do nucené správy FDIC a ta se snaží z jejich prodeje uspokojit věřitele nebo je banka spojena se silnějším partnerem. Největším pádem komerční banky během hospodářské krize 2008/2009 byl případ Washington Mutual (WaMu), která byla prodána JPMorgan Chase za 1,9 mld. dolarů v říjnu 2008. Aktiva WaMu v době pádu činila 307 mld. USD. Za zmínku zcela jistě stojí i zmínka, že od počátku existence FDIC (1.1. 1934), žádný střadatel s pojištěným vkladem v USA nepřišel o „jediný“ cent.

Na počátku komplexní hospodářské krize let 2008/2009 v USA stál právě finanční sektor, resp. jeho část poskytující hypoteční půjčky v oblasti nemovitostí, a to když se v létě roku 2007 v USA zhroutil tzv. trh s rizikovými hypotečními úvěry. Do vážných problémů se postupem měsíců dostaly téměř všechny finanční instituce v USA (a v zámoří), právě v návaznosti na obří spekulativní investice do oblasti rizikových hypoték, resp. investičních instrumentů, které jimi byly jištěny. K propuknutí finanční krize v největším rozsahu došlo během třetího čtvrtletí roku 2008, situace se však začala postupně zhoršovat již od konce jarních měsíců. V červenci zavládla panika kolem finanční stability dvou státem jištěných obřích hypotečních společnosti Freddie Mac a Fannie Mae, které zajišťovali hypoteční úvěry v celkové hodnotě převyšující 5 bilionů dolarů, kdy celková výše hypotečních úvěrů v USA činila přibližně 12 bilionů dolarů. Dokonce se spekulovalo o možnosti převzetí těchto společností státem. Podobnou míru obav přinesl i červencový krach, resp. státní převzetí kalifornské hypoteční banky IndyMac. Během léta se situace  alespoň navenek uklidnila. O to ohromující však byl rychlý sled velmi špatných zpráv z amerického finančního sektoru během září, které přineslo naplnění krizových předpovědí dalšího vývoje americké úvěrové a finanční krize. V září byla federální vláda USA nucena kontrolu nad Fannie Mae a Freddie Mac nakonec převzít. Další kritickou zprávou z první poloviny září bylo převzetí známé investiční banky Merrill Lynch, která patřila mezi nejvíce postižené finanční ústavy hypoteční krizí od jejího samotného počátku, tradiční americkou komerční bankou Bank of America. Největší objetí krize byl však pád 158 let staré newyorské investiční banky Lehman Brothers, která byla 4 největší investiční bankou USA. Pád této investiční banky představoval krach zatím největší americké společnosti v historii vůbec. Zřejmě vzhledem k objemu špatných závazků banky si jí federální vláda zachránit neodvážila. Hodnota Lehman Bros. činila více jak 691 mld. USD. Pro srovnání: firma WorldCom, která zkrachoval v roce 2002 měla hodnotu něco málo přes 100 mld. a ještě známější krach Enronu v roce 2001 představoval „pouhých“ 65 mld. USD. Dalším finančním ústavem na samém pokraji zhroucení být pojišťovací gigant American International Group (AIG), kterému však federální instituce poskytly záchrannou půjčku ve výši 85 mld. USD (celkově do počátku roku firma AIG obdržela 180 mld.). Na konci září pak ještě zkrachovala výše uvedená velká a známá úvěrová komerční banka se sídlem v Seattlu - Washington Mutual, kterou převzala JPMorgan Chase.

Prohlubování finanční a ekonomické krize v USA se všemi možnými nástroji monetární politiky, zpočátku především dramatickým snižováním úrokových sazeb, snažila zmírnit centrální banka (Fed). Kongres USA na návrh prezidenta G.W. Bushe na podzim 2008 schválil „(první) stimulační balíček“ na záchranu americké ekonomiky ve výši 700 mld. USD, který pod označením „Troubled Asset Relief Program (TARP)“, který do správy dostalo ministerstvo financí. Prostředky z TARP byly primárně určeny pro sanaci finančních institucí. Fed koncem roku pak již otevřeně prohlašoval, že je připraven k provádění dalších netradičních kroků monetární politiky. Následně se potvrdilo, že de facto šlo o „pumpování“ dodatečně tištěných peněz do ekonomiky. Dále Fed s podporou ministerstva financí koncem roku 2008 přišel s projektem nazvaným „Term Asset-backed Securities Loan Facility (TALF)“, jehož cílem bylo na finančním trhu stimulovat banky a ostatní instituce při poskytování úvěrů spotřebitelům a malým podnikům. Při jeho vzniku bylo programu TALF přiděleno 200 mld. USD (později navýšeno na 1000 mld. USD) a jeho správou byla pověřena newyorská pobočka FEDu. Principem programu je půjčování peněz bankám, které mají v držení poměrně rizikové „asset-backed securities”, tj. aktiva/dluhopisy kryté nejrůznějšími sdruženými a poměrně málo likvidními finančními závazky (studentské půjčky, půjčky na nákup automobilů, dluhy z kreditních karet a další). Program měl podle původního plánu fungovat do konce roku 2009, později byl prodloužen do 30. června 2010.

Na jaře 2009 zorganizoval Fed ve spolupráci s administrativou v největších amerických bankách zátěžové testy, tzv. „stress tests“, které měly ukázat na kolik je bankovní sektor v USA schopen se vypořádat s nejrůznějšími scénáři zhoršování se ekonomické situace, což by mohlo vést k dalšímu nesplácení úvěrů. Výsledky dopadly vesměs dobře, některé banky byly nuceny navýšit kapitál či přijmout další opatření, nicméně test vyvrátil nejhorší dramatické předpovědi.  K jaru 2010 je možné bankovní systém USA označit za stabilizovaný. Určitá rizika do budoucna plynou především z trhu komerčních realit, kde se zvyšuje podíl developerů, kteří mají problémy se splácením úvěrů a stále velkého množství nesplácených hypoték ze strany domácností. Řešení těchto problémů by se mělo podařit rozložit do několika let. Ekonomičtí experti již však nicméně v nejbližší době neočekávají další velké krize typu zhroucení se finančních ústavů typu WaMu či Lehman Brothers. Konsolidace bankovního sektoru v USA však bude stále pokračovat. Jednou z největších domácích politických priorit administrativy prezidenta Obamy v roce 2010, po přijetí reformy zdravotního pojištění, bude prosazení finanční regulatorní reformy. Klíčovou osobou v Kongresu USA v tomto ohledu je šéf senátního výboru pro bankovnictví, demokrat Chris Dodd.

Během druhé poloviny roku 2009 a především pak od počátku roku 2010 většina bank v USA, díky dlouhodobě udržované nulové základní úrokové sazbě poskytované Fed/em a razantnímu snižování vlastních provozních nákladů, opět vykazují solidní provozní zisky a jejich akcie se  staly znovu atraktivními i pro drobné investory.

10 největších bank v USA podle výše aktiv k 31.3.2010

Zdroj: National Information Center - Federal Reserve System

Pojišťovnictví

Tak jako jsou USA finančním světovým centrem, platí to i v oblasti pojišťovnictví. USA jsou nejen největším pojišťovacím střediskem, ale také hlavním generátorem nových pojišťovacích produktů a zajišťovacích schémat. Důležitost a velikost tohoto trhu lze dokumentovat na skutečnosti, že pojišťovny vytvářejí 6-8 % amerického HDP. Počet zaměstnanců v sektoru je přes dva miliony. Regulátoři registrují celkem přes 1.000 pojišťoven s platnou licencí.  Z nich je přes 100 zahraničních, nejvíce kanadských, nizozemských, francouzských, britských  a švýcarských.

Vážnost, jakou Američané věnují např. oblasti životního pojištění dokumentuje fakt, že počet životních pojistek překračuje počet obyvatel USA (cca 380 mil.). Jen životní pojišťovny mají uzavřeny pojistky v celkové hodnotě 19.1 trilionu USD, v roce 2008 na životních pojistkách vyplatily 58 mld. USD. Pojišťovací legislativu si určují jednotlivé státy prostřednictvím svých administrativ, většinou pod názvem Department of Insurance v čele s Insurance Commissioner. Ten je i arbitrem při případných sporech a stížnostech klientů  na pojišťovny. Aby byla zajištěna alespoň částečná kooperace a příbuznost pravidel mezi jednotlivými státy, působí na federální úrovni nevládní Národní asociace pojišťovacích ministrů, sdružující regulátory jednotlivých U.S. států. Asociace vydává doporučení, kterými se státy mohou ale nemusí při přijímání vlastní legislativy řídit. V praxi se většina států doporučeními asociace řídí. Za nejdůležitější – vzhledem k existenci finančního centra na Wall Streetu – je považován pojišťovací odbor administrativy státu New York. 93 % životních pojišťoven je sdruženo v zájmové organizaci Americká rada životních pojistitelů se sídlem ve Washingtonu D.C. Velká část U.S. pojišťoven má sídlo na Bermudských ostrovech. Bermudy, které jsou pod britskou správou, nabízejí pojišťovacím společnostem výhodné daňové podmínky a třeba jen v roce 2007 se jich ostrově usadilo přes sedmdesát. Ještě více jsou Bermudy oblíbeny mezi zajišťovnami (pojišťovny pojišťoven), ze čtyřiceti největších zajišťoven na světě tam sídlí třináct. Americké pojišťovny si často tuto informaci nechávají „pro sebe“ a i když je regulační rámec ostrova pozitivně hodnocen a převážně v souladu s mezinárodními účetními standardy, často o tom neví ani jejich klienti.

Neexistence jednotného federálního regulačního rámce je předmětem časté kritiky ze strany politiků a odborníků. Podle jejich názoru USA postrádají organizaci schopnou pracovat s poznatky z globálních trhů a adekvátně reagovat v případě náhlé potřeby. Roztříštěný pojišťovací dohled mezi jednotlivými U.S. státy podle nich nemůže tuto roli splnit. Pojišťovací společnosti se jednotnému federálnímu dohledu spíše brání. Argumentují tím, že pojištění je slibem vyplatit pojištěnému v případě škody finanční náhradu a jako takové je tedy vázáno na místo události a regulační rámec státu kde k ní došlo. Ministr financí minulé administrativy, Henry Paulson ještě před odchodem z funkce navrhl vytvořit na ministerstvu financí USA „Office of National Insurance“. Národní asociace pojišťovacích ústavů (NAIC) lobuje proti vytvoření jakéhokoliv dohledového orgánu.

Největší pojišťovnou v oblasti pojištění života a majetku je American International Group (AIG). Dále: Berkshire Hathaway Group (vlastní finančník a jeden ze dvou nejbohatších lidí planety W. Buffett), Allstate, Hartford Financial Group, The Travelers Companies, Liberty Mutual Insurance, Nationwide, Progressive, Loews Corporation. Nejvíce pojistek na automobily a domy má uzavřena pojišťovna State Farm (76 milionů uzavřených pojistek, zaměstnává 68.000 lidí). Mezi největší pojišťovny též v posledních letech patří firmy GEICO, která je právě vlastněna Berkshire Hathaway.

Finanční krize se samozřejmě silně dotkla i pojišťovacího sektoru, který patřil k nejvíce postiženým. Největší rána postihla pojišťovnu AIG, kterou vláda musela v září 2008 podpořit půjčkou 85 mld. USD, kvůli přetrvávají potřebě vnější pomoci nakonec vláda AIG podpořilsa 182,3 mld. USD. To je historicky nejvyšší částka, kterou vláda jakékoliv soukromé firmě poskytla. Pojišťovna vládě předala do zástavy 79,9 % vydaných akcií a situace je tak často označována za praktické znárodnění. Půjčka má velice vysoký úrok (LIBOR + 8,5 %). Celý rok 2009 a začátek 2010 se jednalo o restrukturalizaci AIG, jejím případném rozdělení na několik subjektů a prodeji aktiv, především ziskových firem v Asii. Především asijská aktiva by mohla podle odhadů vynést 35-50 mld. dolarů a měla by významně přispět ke schopnosti AIG splatit závazky vůči americké vládě. Pád ceny akcií (z maxima 70,13 USD na 1,25 USD v září 2008) vedl i k vyřazení AIG z indexu Dow Jones Industrial Average (30 kapitálově největších společností obchodovaných na newyorské burze). Ztráta AIG za rok 2009 byla 11 mld. USD a připomněla, že i po určité stabilizaci a uchráněním pojišťovny před bankrotem není zdaleka ještě vše v pořádku.

České firmy obchodující a podnikající v USA si musí uvědomit důležitost, jaká je zde věnována pojištění (téměř) veškerých aspektů podnikání. Pojištění je důležitou součástí prakticky každé obchodní transakce a rozmanitost jednotlivých pojistných produktů a kombinací je obrovská. Zahraničním firmám se v první instanci vyplatí oslovit pojišťovacího brokera, v ideálním případě se zkušeností s obchodníky z Evropy. Doporučujeme zvážit angažování právního či pojišťovacího experta i v případě, že americký partner již příslušná ustanovení do smlouvy „automaticky“ zařadil, ve většině případů jsou diskutovatelná (avšak z pohledu české firmy ne bez pomoci místního experta, stojícího na naší straně). Síla pojišťoven je předmětem hodnocení mnoha ratingových společností, nejznámější je hodnocení firmou A.M. Best.

Užitečné weby: www.naic.org;www.acli.org; www.ins.state.ny.us,vyhledávání pojišťoven ve státě New York https://awebproxyprd.ins.state.ny.us/onepage/StartForm.jsp?link=/CompanyDirectory/dir_srch_optiono.jsp?c=m, A.M. Best www.ambest.com

zpět na začátek

5.5. Daňový systém

Podobně jako v ČR jsou daně v USA rozděleny na přímé a nepřímé. Většina nepřímých daní má složku federální a státní, to znamená že část daní je odváděna příslušnému státu a část odvodu plyne do federální pokladny. Federální vláda také určuje některé položky daně z příjmu. Většina daní je v kompetenci státních orgánů. Míra zdanění je v různých oblastech USA odlišná.

1) Přímé daně

Daň ze zisku firem (corporate tax)

Tato daň je vybírána na všech správních úrovních (federální, státní, místní). Je třeba vyplnit a odevzdat tři formuláře pro jednotlivé úřady. Některé státy Unie (Nevada, South Dakota, Texas, Washington a Wyoming) nemají daň ze zisku firem. Ve zhruba 30 státech Unie má daň ze zisku firem pouze jednu sazbu, jejíž výše se pohybuje od 0,26% (Ohio) do 9,99% (Pennsylvania). V ostatních státech Unie má daň ze ziksu firem několik daňových pásem.

Federální daň ze zisku firem v USA má 8 daňových pásem. Přehled sazeb včetně výše zdanitelného zisku ukazuje následující tabulka.

Sociální pojištění (social security tax) a zdravotní pojištění (medicare tax)

Platí je zaměstnavatel i zaměstnanec ze svého hrubého příjmu. Zaměstnavatel odvádí na sociální pojištění (social security) 6,2% a na zdravotní pojištění (medicare) 1,4% z objemu mezd svých zaměstnanců. Zaměstnanec odvádí to samé ze své mzdy. Dohromady tedy zaměstnavatel odvede za své zaměstnance 15,2% z objemu mezd.    

Daň z příjmu fyzických osob (personal income tax)

Tato daň je vybírána také na všech správních úrovních (federální, státní, místní). Některé státy tuto daň nevybírají vůbec (Alaska, Florida, Nevada, South Dakota, Texas, Washington a Wyoming). Jiné státy (New Hampshire, Tennessee) vybírají daň z příjmu pouze z dividend a příjmů z úroků. Některé státy mají pouze jednu sazbu daně z příjmu (Colorado 4,63%, Illinois 3%, Indiana 3,4%, Massachusetts 5,3%, Michigan 4,35%, Pennsylvania 3,07% a Utah 5%). Většina států (34) v USA má progresivní daň z příjmu. Nejvyšší sazba státní daně z příjmu (11%) se vybírá ve státech Oregon a Hawaii.

Federální daň z příjmu v USA má 6 daňových pásem. Sazba daně z příjmu se liší podle toho, zda je osoba v manželském svazku či nikoliv.

Cizinec neplatí daň z příjmu v USA, pokud  zde v kalendářním roce stráví méně než 183 dní a mzdu mu platí nepřetržitě jeho zahraniční zaměstnavatel. Další kritéria mohou být založena na tzv. kumulativním testu, který se vypočítává z počtu dnů strávených v USA za poslední tři roky.

Federální daň z příjmu osob v USA má 6 daňových pásem. Daňová sazba se liší podle toho, zda je osoba v manželském svazku či nikoliv. Přehled daňových sazeb včetně výše zdanitelného příjmu ukazuje následující tabulka:

Nepřímé daně

Prodejní daň (sales tax)

Sales tax je daň ze spotřeby a tvoří určité procento ceny zboží a služeb (obvykle 5-8%). Ceny zboží a služeb jsou v USA totiž uváděny bez daně.Ta je připočtena až při samotném placení. Sale s tax je něco jako DPH. Určitým rozdílem je však to, že sales tax platí pouze spotřebitelé. Prodejci ji neplatí, pokud nakoupené zboží nevyužívají. DPH platí i obchodníci, kteří dále prodávají nakoupené zboží. DPH zaplacenou při nákupu zboží pak dostávají zpět od finančního úřadu.  

Sales tax je vybírána na státní úrovni, někdy také na úrovni county (okres) či města/obce. Výše sales tax je rozdílná v jednottivých státech USA. Některé státy USA jako Aljaška, Montana, New Hampshire a Oregon sales tax nevybírají. V ostatních státech je výše daně od 2,07% (Delaware) do 8,25% (Kalifornie).

Letecké a letištní daně (airport tax)

V rámci této kategorie existuje několik druhů daně. Nejvýznamnější je vzhledem k objemu domácí letecké dopravy daň z každé prodané letenky. Ta je kombinací podílu na ceně letenky a pevné částky a v současnosti činí 9 % + 1 dolar. Vedle toho je letecká doprava také zatížena daní z letecké nákladní dopravy a daní z prodeje leteckého paliva.

Komunikační daň (telecommunications tax)

Prodej telefonních předplacených telefonních karet je zdaněn 3 % z jejich předplacené hodnoty. Obsahuje-li karta místo dolarové hodnoty počet impulsů nebo počet minut, daň 3 % se vztahuje na hodnotu této služby, kterou stanoví U.S. Department of Treasury podle zvláštních předpisů.

Daň z prodeje nákladních automobilů (truck sale tax)

Daň z prodeje nákladních automobilů je oproti minulosti zjednodušena: např. již nelze vyjmout cenu pneumatik z prodejní ceny automobilu, je rozšířen sortiment doplňků, které lze dodatečně nakoupit bez toho, aby se na ně vztahovala daň apod.

zpět na začátek

Patičkové menu

Katalog odkazů | Přístupnost | Kontakt | Mapa stránek | Právní výhrada | FAQ | O portálu