Turecko: Ekonomická charakteristika země

© Zastupitelský úřad Ankara (Turecko)

4.1. Zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok, předpověď dalšího vývoje

Turecko lze charakterizovat jako relativně vyspělou, průmyslově agrární zemi. Evropská komise označila Turecko za fungující tržní ekonomiku již v říjnu 2005, ve svých hodnotících zprávách však zdůrazňuje, že je nezbytně nutné zvyšovat konkurenční schopnost hospodářství a důsledně realizovat strukturální reformy. V souvislosti se zahájením přístupových rozhovorů s EU od 3. 10. 2005 začala turecká vláda postupně uskutečňovat restrukturalizaci na makro a mikroekonomické úrovni a přizpůsobovat legislativu evropským standardům.

Obchodně politický režim Turecka je v důsledku rozvíjení mezinárodních relací a prosazování dlouhodobých strategických cílů země postupně liberalizován. Rozhodující normou v této oblasti je Celní unie s EU, na jejímž základě Turecko uplatňuje v obchodních vztazích se třetími zeměmi společný celní tarif EU. V některých případech však Turecko uplatňuje opatření, která nejsou v souladu s Celní unií a jsou předmětem jednání s EU (podrobněji viz kapitola 6.5). Dne 7. 9. 2011 byl zveřejněn od World Economic Forum globální index konkurenceschopnosti (Global Competitiveness Index 2011–2012). Podle něj si Turecko polepšilo o dvě místa a obsadilo 59. pozici (Česko kleslo o dvě místa na 38. místo a Slovensko až na 69.).

Z hlediska objemu HDP představovalo Turecko 16. největší ekonomiku na světě a v rámci EU byla šestou po Německu, Velké Británii, Francii, Itálii a Španělsku (zdroj IMF, září 2011, Purchasing Power Parity). Hospodářský vývoj Turecka je od 90. let 20. století poznamenán nerovnoměrností a výkyvy, léta vysokého růstu HDP se střídala s roky prudkého poklesu. V letech 2006–2007 byl růst HDP na úrovni kolem 6 %, ale následkem ekonomické krize ve světě skončil rok 2008 na hodnotě 0,7 % a za rok 2009 vykázal ukazatel dokonce pokles -4,7 %. V posledním čtvrtletí 2009 nastal již růst HDP ve výši 6,0 % a v roce 2010 bylo dosaženo výborného výsledku 9,2 %. V absolutním vyjádření však hodnotou 736 mld. USD (v běžných cenách) nebyla překonána úroveň roku 2008 ve výši 742 mld. USD. Dle aktuálně zveřejněných výsledků rostla turecká ekonomika ve čtvrtém čtvrtletí r. 2011 o 5,2 %, přičemž agregátně za r. 2011 ekonomika rostla v průměru o 8,5 %. Tato skutečnost ji řadí na druhou příčku ve světě, za Čínu, současně představující kontinuální růst již po devět čtvrtletí v řadě. HDP v r. 2011 v běžných cenách dosáhl výše 772,3 mld. USD, což znamená v absolutních číslech konečně překonání hranice r. 2008. Hrubý domácí produkt per capita dosáhl v r. 2011 v běžných cenách hodnoty 17 510 TRY, resp. 10 444 USD.

Finanční krize ve světě, která nejdříve zasáhla trh hypoték v USA a rychle se rozšířila do dalších států v roce 2008, se v Turecku výrazně neprojevila. Turecko nebylo vážněji zasaženo, a to ze dvou důvodů: jednak po překonání krize v roce 2001 došlo postupně ke zpřísnění finančního dozoru a bankovní systém prošel rozsáhlou reformou, jednak objem hypotečních úvěrů je v Turecku na nízké úrovni. Turecko však bylo silně zasaženo poklesem exportu. Výrazné snížení poptávky zejména v Evropě v důsledku globální krize vedlo k rušení objednávek, což byla pro tureckou ekonomiku velká rána. Největší podíl na propadu vývozu měl průmysl, jenž vykázal snížení o 24 % v roce 2009 proti roku 2008, především automobilový (o 33 %), který se významně podílí na tureckém vývozu (12 % v letech 2009–2011). V roce 2010 s celkovým hospodářským oživením ve světě začal zahraniční obchod Turecka zase růst, což pokračovalo i v roce 2011. Export vzrostl proti roku 2010 o 18,5 % na 135 mld. USD, import o 29,8 % na 241 mld. USD, takže celkový obrat přesáhl úroveň roku 2008. Velmi se však zvýšilo negativní saldo, které dosáhlo již -105,9 mld. USD a představuje tak velký problém pro tureckou ekonomiku.

Míra využití kapacit v průmyslu, která přesahovala i 80 % před ekonomickou krizí ve světě, jejím následkem silně klesla, takže v prosinci 2009 byla pouze 67,7 %. V průběhu roku 2010 s oživením ekonomiky a exportu měla stoupající trend a v prosinci 2011 činila 75,5 %. Za tímto celkovým číslem je však třeba vidět rozdíly, využití kapacit bylo např. ve výrobě počítačů 83 %, chemických produktů 82 %, textilu 77 %, vozidel 76 %, ale u nápojů jen 65 %.

Trend postupného snižování inflace, která před lety trápila turecké hospodářství (68,5 % v roce 2001), se v roce 2011 nepodařilo udržet. Meziroční inflace se z hodnoty 6,4 % koncem roku 2010 po menších oscilacích zvýšila až na 10,45 % v prosinci 2011. V meziročním srovnání byl největší nárůst u alkoholických nápojů a tabáku (18,5 %); dalšími položkami s vyšším růstem byly např.: ostatní zboží a služby 17,1 %, dopravní služby 12,2 %, potraviny a nealkoholické nápoje 12,2 %, nábytek a vybavení domácností 11,0 %. Klouzavý průměr za posledních 12 měsíců vykázal v prosinci 2011 hodnotu 6,47 % (v prosinci 2010 bylo 8,57 %). Ze 445 položek sledovaných v indexu spotřebních cen jich 255 zaznamenalo zvýšení, 117 snížení a 73 zůstalo nezměněno. Pro úplnost lze dodat, že výrobní ceny v prosinci 2011 byly vyšší o 13,3 % proti stejnému měsíci předchozího roku, přičemž např. ceny zemědělských produktů vzrostly o 10,5 % a v průmyslu o 13,9 %. Dne 28. června 2011 publikoval EUROSTAT ukazatele cenové úrovně pro spotřební zboží a služby (Statistics in Focus 28/2011), kde průměr 27 zemí EU je vzat jako 100; Turecko zde dosáhlo cenové úrovně 73, což je jen nepatrně více než v České republice s hodnotou 72 (u položky potravin a nealkoholických nápojů mělo však Turecko 90 a ČR 78).

Míra nezaměstnanosti, kterou statistický úřad uvedl pro rok 2010 ve výši 11,9 %, se s oživujícím hospodářstvím snížila na 9,8 % v roce 2011. Tento údaj však je ovlivněn přezaměstnaností v zemědělském sektoru, takže s jeho vyloučením  je to již 12,4 %. Vysoká je nezaměstnanost mladistvých, kdy pro věkovou skupinu 15–24 let je uváděno 18,4 %. Rozdíly jsou mezi městy s 11,9 % a venkovem s 5,8 %. Z hlediska regionů je nejvyšší nezaměstnanost v Istanbulu 11,8 % (u žen dokonce15,2 %), což je zřejmě dáno tím, že možnosti v něm přitahují venkovské obyvatelstvo více, než je město schopno reálně zaměstnat. Celkový počet nezaměstnaných v Turecku klesl z v roce 2011 o 14 % na 2,6 milionů osob. V Turecku je také velká částečná zaměstnanost, kterou CIA uvedla ve výši 4 % pro rok 2008 (novější údaj není k dispozici). Definice nezaměstnanosti v Turecku je složitá a mezi zaměstnané při šetřeních se např. považují i samostatně hospodařící či rodinní příslušníci, kteří v době šetření odpracovali alespoň jednu hodinu.

Statistiky o zaměstnanosti ukazují, že počet zaměstnaných se zvýšil v meziročním srovnání v roce 2011 o 7 %, tj. o1,5 mil. osob, na celkových 24 milionů, přičemž přírůstek byl0,46 mil. osob v zemědělství a1 mil. v nezemědělských sektorech. Z hlediska struktury celkové zaměstnanosti jde ze 72 % o muže, přičemž 57,2 % z celku má pouze základní vzdělání (turečtí podnikatelé si stěžují, že jim chybí kvalifikovaná pracovní síla; toto byl i hlavní důvod, proč globální index konkurenceschopnosti od World Economic Forum zařadil Turecko až na 133 místo). Není bez zajímavosti, že počet osob bez sociálního zabezpečení vztahujícího se k hlavnímu zaměstnání tvoří 42,1 % (pokles o 1,2 %). V roce 2011 bez jakéhokoliv sociálního pojištění pracovalo v zemědělství 83,9 % a v ostatních sektorech 27,8 %. 

Hodinové náklady na pracovní sílu rostou, pokud se vezme 4. čtvrtletí roku 2011 proti stejnému období roku 2010, tak se zvýšily o 10,2 %. Při podrobnějším pohledu jsou vidět rozdíly, ve stavebnictví to bylo o 14 %, ve službách o 11 % a v průmyslu o 9 %. Turečtí ekonomové v této souvislosti zdůrazňují, že je potřeba inovací, protože Turecko časem přestane být zemí s levnou pracovní silou a v mezinárodní konkurenci obstojí jen kvalitou svých výrobků.

Pokud jde o zahraniční přímé investice (FDI, Foreign Direct Investment), rostoucí zájem zahraničních investorů byl zaznamenán zejména po zahájení přístupových rozhovorů s EU. Nejvyšší hodnoty dosáhly v roce 2007 (22 mld. USD včetně nákupu nemovitostí cizinci). V souvislosti s finanční a ekonomickou krizí ve světě se projevil nižší příliv FDI a Centrální banka Turecka uvedla největší pokles pro rok 2009 ve výši 8,4 mld. USD. Příliv FDI pak začal opět růst a v roce 2011 dosáhl hodnoty 15,9 mld. USD. Pro úplnost lze uvést, že se z 78 % jednalo o investice ze zemí EU.

V oblasti služeb patří mezi významné obory příjezdový cestovní ruch a s ním související hotelové služby a gastronomie. V roce 2010 navštívilo zemi 28,6 milionu zahraničních turistů a Turecko tak patřilo mezi sedm nejnavštěvovanějších světových turistických destinací. Rok 2011 zaznamenal zvýšení o 10 % na31,5 mil. zahraničních turistů.

Stav přístupových rozhovorů Turecka s EU a pozice České republiky

Vláda pokračovala v roce 2011 jen pomalým tempem v reformách potřebných pro budoucí vstup do EU. V Turecku se projevuje „únava“ z dlouholetých vyjednávání a je otázkou, nakolik je v současné době vstup do EU skutečně prioritou vlády. Po parlamentních volbách 12. 6. 2011 bylo sice nově zřízeno samostatné Ministerstvo pro záležitosti EU (Ministry for EU Affairs), ale celková politika vlády spíše směřuje k budování pozice Turecka jako regionálního centra a vůdce islámského světa.

Turecko má od roku 1999 status kandidátské země a přístupové rozhovory začaly v říjnu 2005. Stav přístupových jednání Turecka s EU je do značné míry definován závěry zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 14. a 15. 12. 2006, která vyhodnotila plnění Dodatkového protokolu k Ankarské dohodě ze strany Turecka jako nedostatečné. Ve svých závěrech Rada následně rozhodla, že dokud nebude Turecko protokol plně implementovat, tzn. neotevře své přístavy a letiště kyperským plavidlům a letadlům, pozastaví se otevírání těch negociačních kapitol, které přímo souvisí s jeho plněním. Jedná se o následujících osm kapitol:

  • Volný pohyb zboží
  • Právo na usazování a svoboda poskytování služeb
  • Finanční služby
  • Zemědělství a rozvoj venkova
  • Rybolov
  • Dopravní politika
  • Celní unie
  • Vnější vztahy.

Ty kapitoly, pro které už byl úspěšně ukončen screening, budou moci být otevřeny, ne však uzavřeny. Komise vyhodnocuje plnění závazků Turecka ve svých pravidelných výročních zprávách, v poslední z října 2011 byla potvrzena role Turecka jako důležitého státu pro posílení bezpečnosti a prosperity EU (hospodářský potenciál, růst HDP, členství v G20). Turecko však musí pokročit v reformách, aby plnilo základní politická přístupová kritéria. Komise doporučila rozvíjet tzv. pozitivní agendu mezi EU a Tureckem jako povzbuzení a doplněk k přístupovému procesu. Agenda by měla pokrývat otázky společného zájmu, mimo jiné i obchod a energetiku.

V současnosti je v rámci negociací provizorně uzavřena jedna kapitola Věda a výzkum (č. 25) a otevřeno 12 kapitol:

  • č. 4 Volný pohyb kapitálu
  • č. 6 Podnikové právo
  • č. 7 Právo duševního vlastnictví
  • č. 10 Informační společnost a media
  • č. 12 Bezpečnost potravin, veterinární a rostlinářská politika
  • č. 16 Daně
  • č. 18 Statistika
  • č. 20 Firemní a průmyslová politika
  • č. 21 Transevropské sítě
  • č. 27 Životní prostředí
  • č. 28 Ochrana spotřebitelů a zdraví
  • č. 32 Finanční kontrola.

Španělsko na začátku svého předsednictví v první polovině roku 2010 předpokládalo otevření až čtyř kapitol, reálná situace v tureckém postupu reforem však byla taková, že po silném španělském nátlaku došlo k otevření jen jedné kapitoly, a sice č. 12 o bezpečnosti potravin. Za následného belgického a pak polského předsednictví nebyla otevřena žádná kapitola. Otevření dalších tří předpokládaných kapitol: č. 5 Veřejné zakázky, č. 8 Hospodářská soutěž, č. 19 Sociální politika a zaměstnanost, je podmíněno splněním konkrétních podmínek (benchmarks); u ostatních jde o vyřešení problému se vztahy k tzv. Severokyperské republice. Za současného dánského předsednictví lze předpokládat otevření kapitoly č. 19 „Zaměstnanost a sociální politika“ a naděje jsou i u kapitoly č. 8 Hospodářská soutěž.

Přestože jednání s EU nepokročila, pomoc EU Turecku v jeho procesu přistoupení byla velmi významná. Velká pomoc se dostává přes fondy IPA, zatímco pro rok 2011 byla určena celková částka ve výši 782 mil. EUR, pro roky2012 a2013 je to dokonce860 mil. a936 mil. EUR. Turecko bylo např. v roce 2010 zemí s největším počtem akcí (semináře, mise) organizovaných přes TAIEX (Technical Assistance and Information Exchange Instrument). Bylo jich127 azúčastnilo se jich 8735 účastníků; konkrétně se jednalo např. o 20 seminářů týkajících se bezpečnosti silniční dopravy a 14 v oblasti životního prostředí. Podobná situace byla i v roce 2011, kde Turecko je na čele příjemců (celkové údaje nebyly v době psaní zprávy k dispozici) – blíže viz kapitola 10.3.

Česká republika dlouhodobě podporuje členství Turecka v EU a má zájem na pevném institucionálním ukotvení Turecka v evropském prostoru. Postupné otevírání jednotlivých kapitol, které nejsou blokovány neaplikací Dodatkového protokolu k Ankarské dohodě Tureckem ve vztahu ke Kyperské republice, považuje za strategicky důležité. Dlouhodobá perspektiva členství v EU představuje nástroj k prohloubení modernizace Turecka, překonání historických sporů a posílení bezpečnostní a ekonomické stability širšího geografického regionu v sousedství Turecka. Z hlediska zachování pozitivního vlivu přístupových jednání považuje ČR za klíčové, aby jejich cílem zůstalo plné členství, úvahy o alternativních řešeních ČR považuje za kontraproduktivní. Pokud Turecko splní podmínky, mělo by být přijato za právoplatného člena EU. Tuto politiku zastává i český komisař Štefan Fűle, který má v rámci komise na starosti právě rozšíření EU.

Očekávaný vývoj v teritoriu

Na základě úspěšného rozvoje a oživování ekonomiky ve světě vláda publikovala v říjnu 2011 nový Střednědobý ekonomický program 2012–2014, kde je růst HDP uveden ve výši 4 % pro rok2012 apak 5 % pro roky2013 a2014, HDP na obyvatele ve výši 11 973 USD v roce 2012, 11 716 USD v roce2013 a12 412 v roce 2014. Po propadu v roce 2009 na cca 8 500 USD by tak byla v  roce 2012 překonána hodnota z roku 2008 ve výši 10 436 USD. Je nutné dodat, že odhad vlády o 4% růstu HDP v roce 2012 se jeví jako reálný, ale významné mezinárodní instituce jako IMF, OECD, WB a další předpokládají hodnotu mezi2 a3 %. 

Inflační cíl je stanoven ke konci jednotlivých let takto: 5,2 % pro rok 2012, shodně 5 % pro rok2013 a2014. Cíl pro rok 2012 se zřejmě nepodaří dodržet, poslední vývoj je takový, že v únoru 2012 byla inflace proti stejnému měsíci 2011 ve výši 10,43 %. V únoru 2012 byly potraviny složkou podílející se na inflaci z 28,7 %, přičemž meziměsíčně proti lednu vzrostly o 2 %. Energie tvořily 16,6 % v únorovém indexu a vzhledem k vývoji ve světě lze těžko očekávat pokles u této položky.

Vláda v lednu 2012 uvedla odhad tureckého exportu v roce 2012 ve výši 135,8 mld. USD, což by znamenalo v podstatě stagnaci proti skutečnosti roku 2011 (bylo 135 mld. USD). U importu je situace stejná, očekává hodnotu 241,3 mld. USD, přičemž v roce 2011 bylo dosaženo 240,8 mld. USD. Tyto údaje znamenají, že při naplnění prognózy by deficit dosáhl výše -105,5 mld. USD a byl tak na stejné úrovni jako negativní saldo -105,9 mld. USD v roce 2011. Vysoké negativní saldo zahraničního obchodu bude i nadále představovat jeden z největších problémů turecké ekonomiky. Podle střednědobého programu z října 2011, by se situace měla pak zlepšit, odhad pro export pro rok 2013 činí 166 mld. USD a pro rok 2014 již 185 mld. USD.

Pokud jde o deficit běžného účtu platební bilance, vláda v říjnu 2011 odhadla, že v roce 2012 dosáhne -65,4 mld. USD (rok 2011 přitom skončil na -77,1 mld. USD). Státní rozpočet by ve stejných třech letech vykazoval v poměru k HDP deficity -1,5 %, -1,4 % a -1 %. Pokud se vyloučí privatizace, byl by poměr deficitu k HDP: -1,7 %, -1,6 % a -1 %. Snižovat by se měl i poměr výše veřejného dluhu (podle definice EU) vůči HDP takto: 37 %, 35 % a 32 %.

V oficiálním věstníku právních předpisů byl dne 17. srpna 2011 publikován dekret, podle kterého bylo stanoveno, že 10 hlavních nezávislých regulačních a kontrolních úřadů bude nově podřízeno různým ministerstvům. Většina z nich byla zřízena po finanční krizi v r. 2001, jejich pravomoci byly určeny zákonem č. 5018, aby regulovaly finanční a kapitálový trh. Zřízení těchto nezávislých institucí doporučovaly World Bank, IMF, i EU. Po parlamentních volbách, které proběhly 12. června 2011, to byl další krok, kterým chce současná vláda získat veškeré pravomoci a zatím je obtížné odhadnout, jaký to bude mít vliv na ekonomiku země. Některé pravomoci úřadů mají být přesunuty přímo na vládu. Jedná se o tyto instituce (uvádíme v anglickém překladu):

  • Capital Markets Board
  • Banking Regulation and Supervision Agency
  • Energy Markets Regulatory Board
  • High Council for Radio and Television
  • Telecommunications Board
  • Public Procurement Authority
  • Competition Board
  • Sugar Board
  • Saving Deposits Insurance Fund
  • Tobacco and Alcoholic Drinks Market Regulatory Board.

Hospodářský růst a zvyšující se HDP je taženo zejména domácí spotřebou a úvěrovou politikou soukromého kapitálu, kterou může vláda ovlivnit jen zprostředkovaně a hrozí proto úvěrová bublina. Je otázkou, zda jsou výše zmíněná opatření vedena snahou o regulaci svobodného podnikání firem, aby vláda zabránila scénáři známému z jihu Evropy a z Irska, či zda jsou pokusem o kontrolu společnosti prostřednictvím ekonomických nástrojů. 

Podrobněji k predikcím ekonomického vývoje v teritoriu viz kapitola 10.

 

zpět na začátek

4.2. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (HDP/obyv., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)

Vývoj makroekonomických ukazatelů v letech–2011

 

2008

2009

2010

2011

HDP v běžných cenách (v mld. TRY)

950,5

952,6

1 098,8

1 294,9

HDP v běžných cenách (v mld. USD)

742,1

616,8

731,6

772,3

HDP ve stálých cenách (v mld. TRY)

101,9

97,1

105,9

114,9

Reálný růst HDP (stálé ceny)

0,7

-4,7

9,2

8,5

HDP/obyvatele (v TRY) (běžné ceny)

13 373

13 250

15 119

17 510

HDP/obyvatele (v USD) (běžné ceny)

10 440

8 578

10 079

10 444

Průměrná mzda (v TRY/4. čtvrtletí roku)

1 675

 

1 899

1 950

Zahraniční obchod

2008

2009

2010

2011

Export (v mld. USD)

132

102

114

135

Růst exportu (v %)

23,1

-22,7

11,8

18,4

Import (v mld. USD)

202

141

186

241

Růst importu (v %)

18,8

-30,2

31,9

29,6

Saldo obchodní bilance (v mld. USD)

-69,9

-38,8

-71,7

-105,9

Přímé zahraniční investice – Inflow (v mld. USD)

19, 5

8,4

9

15,9

Inflace (v %)

10,1

6,53

6,4

10,45

Nezaměstnanost (v %)

11,0

14

11,9

9,8

Zdroj: Turecký statistický úřad Turkstat, Centrální banka Turecka

Struktura turecké ekonomiky se postupně mění ve prospěch průmyslové produkce a zejména služeb. V 70. letech 20. stol. například vytvářelo zemědělství až 35 % HDP země. Vzhledem ke stále vysoké zaměstnanosti v něm (25,5 % v roce 2011) však zemědělství zůstává důležitým oborem, jehož rozvoji, včetně souvisejících zpracovatelských odvětví, je udělována stále značná pozornost.

Při porovnání sektorů na tvorbě HDP v letech 2010–2011 vidíme, že na první místo se dostal zpracovatelský průmysl a za ním následují doprava a vnitrostátní obchod. Pořadí položek za první tři čtvrtletí roku 2011 je stejné jako za celý rok 2010 (data za celý rok 2011 nebyly ještě k dispozici); podobně i jednotlivé procentní podíly se moc nezměnily. Pokud jde o meziroční srovnání prvních tří čtvrtletí, všechny položky vykázaly růst, nejvyšší byl u vnitrostátního obchodu ve výši 13 %.

Podíl hlavních sektorů na tvorbě HDP a jejich meziroční změna

 

2010 (podíl v %)

2011 I. až III. čtvrtletí

Růst v % proti I.-III.čtv. 2010

Zpracovatelský průmysl

24,3

24,5

10,4

Doprava a komunikace

14,7

14,9

11,6

Velkoobchod a maloobchod

12,8

13,2

13,6

Finanční služby

12,0

11,9

13,1

Zemědělství, lesnictví, rybářství

9,5

9,4

5,4

Stavebnictví

5,6

5,8

12,7

Vlastnická práva a nemovitosti

4,9

4,6

1,8

Elektřina, plyn, dodávka vody

2,1

1,9

8,1

Těžba nerostů

0,8

0,7

3,4

Ostatní sektory

13,5

13,1

6,0

Zdroj: Turecký statistický úřad Turkstat

Ekonomické profily hlavních tureckých odvětví (v angličtině) lze nalézt na internetových stránkách Istanbulské obchodní komory ITO (www.ito.org.tr). Obsahuje např. následující zprávy: Automobilový průmysl, Stavebnictví, Textil, Turismus, Železo a ocel, Energetika, Strojírenství, Finance, Chemie, Doprava a Infrastruktura, Elektronika, Telekomunikace, Zemědělství a zpracovatelský agrosektor, Maloobchod. K uvedeným statím je v případě potřeby nutné najít novější statistiky na stránkách tureckého statistického úřadu.

Zaměstnanost podle sektorů

  

 

2010

2011

Index 2011/2010

v tisících

%

v tisících

%

%

Zemědělství

5 694

25,2

6148

25,5

8,0

Průmysl

4 496

19,9

4 701

19,5

4,6

Stavebnictví

1 423

6,3

1664

6,9

16,9

Služby

10 981

48,6

11597

48,1

5,6

Ekonomicky aktivní

22 594

100,0

24 110

100,0

 

Zdroj: Turecký statistický úřad a dopočty

 

zpět na začátek

4.3. Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory

Po hospodářské krizi, která postihla ekonomiku v roce 2001, se stala průmyslová výroba nejdůležitějším odvětvím národního hospodářství. Oživení se od toho roku nejvýrazněji projevilo v automobilovém průmyslu, který se stal nejdynamičtější složkou turecké ekonomiky a především exportu. Průmyslová výroba (bez těžebního průmyslu) se na tvorbě HDP podílela v prvních třech čtvrtletích roku 2011 cca 25 % a její výkon proti stejnému období předešlého roku vzrostl o 10 %. Průmysl zaměstnává přibližně 20 % práceschopného obyvatelstva. V roce 2011 vzrostla zaměstnanost v průmyslu proti roku 2010 o 4,6 %.

Průmyslová produkce v průběhu roku 2011 vzrostla, při porovnání její hodnoty v prosinci 2011 se stejným měsícem předchozího roku pozorujeme zvýšení o 3,7 %, přičemž v jeho rámci stoupl těžební průmysl o 6,7 %, zpracovatelský o 2,7 % a energetika dokonce o 10,3 %. Nejvýznamnějšími položkami průmyslové výroby (a současně i exportu) jsou:

  • automobily a příslušenství
  • oděvy a textilní výrobky
  • bojlery
  • stroje a zařízení
  • železo a ocel
  • elektrické stroje
  • spotřební elektronika
  • bílá technika
  • minerální paliva a oleje
  • plasty.

V roce 2006 překročila turecká automobilová produkce práh 1 milionu jednotek a do roku 2012 měla dále expandovat na 2 miliony. Jako důsledek mezinárodní krize bylo v roce 2009 vyrobeno pouze 884 tisíc vozů, avšak rok 2010 již znamenal obrat k lepšímu, když bylo vyrobeno 1,12 mil. vozidel. V  roce 2011 bylo vyrobeno1,23 mil. vozů, tedy o 10 % více než v předchozím roce, z toho např. 640 tisíc osobních aut (o 6 % více než v r. 2010), 484 tisíc malých nákladních aut, 6907 autobusů a 32 tisíc středních a velkých nákladních vozů (zde meziroční nárůst o 60 %). Míra využití kapacity automobilového průmyslu byla v krizovém roce 2009 jen 57 %, zatímco v roce 2011 již 76 %. Např. největší výrobce osobních aut OYAK RENAULT, s podílem na trhu 52 %, zvýšil produkci z 218 tisíc v roce 2010 na 331 tisíc vozů (růst 51 %). V souvislosti s výrobou automobilů je silně rozvinuta základna subdodavatelských podniků, zejména v oblastech elektroniky a diagnostických přístrojů, navigace, bezpečnostních zařízení, osvětlení, jakož i produkce integrovaných komponentů.

Turecká vláda chce i nadále rozvíjet automobilový sektor a např. počátkem srpna 2011 ministr Zafer Çağlayan při své cestě v Jižní Koreji přesvědčoval společnost Hyundai, aby se více angažovala ve výrobě v Turecku. Výsledkem bylo, že tento výrobce hodlá zvýšit do roku 2013 produkci na 200 tisíc vozů a investovat 400 mil. EUR. Vážný záměr investovat má i Vokswagen a v této věci jedná s vládou o podmínkách. Investice v roce 2012 zvažují i americký Ford (ve výši 1 mld. USD), Mazda, Nissan a Toyota. Turecká vláda na jedné straně poskytuje investiční pobídky, ale na druhé straně navyšuje finanční zátěž pro kupce. V říjnu 2011 byla zvýšena zvláštní spotřební daň z 84 % na 130 % pro luxusní auta, tedy s motorem o obsahu nad2 litry, takže se očekává 15% snížení jejich prodeje. Od 1. 1. 2012 platí také zvýšená daň 10,26 %.

Za oblast průmyslové výroby zodpovídá od 6. července 2011 Ministerstvo pro vědu, průmysl a technologii (Ministry of Science, Industry and Technology, Bilim, Sanayi ve Teknoloji Bakanliği), internet: www.sanayi.gov.tr. Od původního ministerstva byl oddělen obchod a zdůrazněna podpora vědy a technologického pokroku. Užitečné oborové informace k hlavním průmyslovým oborům poskytují stránky profesních svazů výrobců. Jde například o Svaz automobilového průmyslu (Otomotiv Sanayii Dernegi; www.osd.org.tr), Svaz tureckého chemického průmyslu (Türkiye Kimya Sanayicileri Dernegi; www.tksd.org.tr), Svaz zaměstnavatelů ve farmaceutickém průmyslu (Ilac Endüstrisi Isverenler Sendikasi; www.ieis.org.tr), Svaz výrobců barev (Boy a Sanayicileri Dernegi; www.bosad.org), Svaz výrobců strojů a zařízení MIB (Makina Imalatcilari Birligi, MIB; www.mib.org.tr).

Podle turecké statistické metodiky spadá těžba nerostných surovin do sektoru průmyslové výroby. V letech 2000–2011 podíl těžebního průmyslu na celkové průmyslové produkci měl rostoucí trend, jeho podíl na tvorbě HDP činil od cca 1 % do 1,5 % Jednalo se o odvětví, které si zachovalo růst, resp. stabilitu, i v době krize ve světě. 

Jedinými významnějšími domácími energetickými zdroji jsou lignit, uhlí a voda. Vlastní produkce ropy a zemního plynu je z hlediska spotřeby zanedbatelná. Vedle solárního potenciálu disponuje Turecko navíc značnými, byť doposud méně prakticky využívanými, zdroji obnovitelných energií (biomasa, geotermální energie, vítr, přílivová energie apod.). Rovněž zásoby minerálů jsou signifikantní. Na tureckém území se nachází 72 % světových zásob boru, 23 % světových zásob živce a 20 % světových zásob bentonitu. V zemi je kolem 3500 nalezišť kovových rud a kolem 2000 nalezišť průmyslových materiálů, dále přes 600 horkých vodních pramenů a přes 140 specifických geotermálních energetických zón.

V roce 2010 bylo 92 % spotřebované surové ropy importováno, u plynu je závislost na importu prakticky stoprocentní (v r. 2010: 98 %). Přes relativně slušnou domácí produkci uhlí a zejména lignitu, je i spotřeba tohoto zdroje kryta v posledních letech přibližně ze 40 % dovozem. Export primárních surovin je zanedbatelný. Celková importní závislost země se pohybuje kolem 70 % a více. Vysoká importní závislost na dovozu ropy a plynu se velmi negativně promítá i do výsledků platební bilance, která představuje dlouhodobě Achillovu patu turecké ekonomiky. Využívání přírodního bohatství je v gesci Ministerstva energetiky a přírodních zdrojů (Ministry of Energy and Natural Resources), které má webovou stránkou i v angličtině (www.enerji.gov.tr).

 

zpět na začátek

4.4. Stavebnictví

Stavebnictví se podílí zhruba 6 % na tvorbě HDP země a zaměstnává cca 7 % práceschopného obyvatelstva. Obor zažíval od roku 2002 silný rozmach, i dvouciferný růst, a to jak díky masivní domácí výstavbě, privátní i veřejné, tak díky zahraničním projektům. V roce 2008 došlo v důsledku celosvětových ekonomických problémů k propadu o -7,6 % a tento propad pokračoval v roce 2009 o -18 %. V roce 2010 nastal obrat a výrazný růst, který byl mimořádně vysoký vzhledem k předchozímu propadu. Není tedy překvapivé, že v roce 2011 nastal útlum, jak dokládají i údaje týkající se vydaných stavebních povolení. Jejich počet klesl o 29 % na 100 tisíc (přičemž v roce 2010 byl růst 53 %), podlahová plocha staveb o -31 % na 124 mil. m2, hodnota o -22 % na 80 mld. TL. V posledním čtvrtletí 2011 index nákladů na stavby byl o 14 % vyšší než ve stejném období roku 2010.

Rozvoj stavebnictví úzce souvisí s disponibilitou nerostného bohatství a navazujícími zpracovatelskými obory. Turecko patří mezi tucet největších světových producentů stavebních materiálů. U cementu skla, oceli a keramických obkladů se řadí dokonce na první příčky. Turecku se daří získávat i řadu zakázek v cizině a stavebnictví se postupně stalo významným exportním artiklem země.

Turecký svaz zaměstnavatelů ve stavebnictví INTES odhaduje, že v oboru působí kolem 200 tisíc firem. Nejvýznamnější z nich jsou sdruženy pod střechou tureckého Svazu stavebního průmyslu TMB (Türkiye Müteahhitler Birliği). Velké koncerny jako Enka, nebo Tekfen realizují projekty i v zahraničí (Rusko, Blízký východ a stále více i Afrika). Turečtí kontraktoři uvádí, že působili v 89 státech světa. Informace o největších stavebních firmách světa podává odborný časopis Engineering News Record, který informuje i o tureckých firmách, které se do přehledu dostaly (na 59. místo ve světě se v roce 2011 dostala istanbulská firma Polimeks Insaat Taahhut v San Tic. AS).

Po parlamentních volbách 12. 6. 2011 bylo původní Ministerstvo veřejných prací a osídlování spojeno s Ministerstvem životního prostředí a lesů, takže pro stavebnictví je v současnosti řídícím státním orgánem Ministerstvo životního prostředí a urbanizace (Çevre ve Şehirci Bakanliği). Jeho internetová adresa je následující: www.csb.gov.tr (anglická verze v době psaní zprávy nebyla ještě aktivní). Ministerstvo spolupracuje na řadě projektů s Ministerstvem dopravy (stavba dálnic, mostů apod.).

 

zpět na začátek

4.5. Zemědělství – vývoj, struktura

Zemědělství:

Podíl pracovních sil v agrárním sektoru v posledních pěti letech postupně klesal z cca 40 % až na 25,5 % v roce 2011. Přibližně třetina celého území státu je zemědělsky obdělávána a využívána. Turecko je soběstačné ve všech základních zemědělských produktech (obiloviny, ovoce, zelenina, cukrová řepa, olejniny), část produkce se vyváží. Významný je chov drůbeže, ovcí, koz a hovězího dobytka, nicméně nestačí pro domácí potřebu a tak vláda povolila dovoz živých zvířat a masa. Toto uvolnění nastalo v průběhu roku 2010 a pro ten rok také vláda snížila celní sazbu na dovoz, která dosahovala výše 20 % či 30 %. V roce 2011 zůstalo uvolnění stále platné, avšak od 14. května 2011 byla dovozní cla zvýšena na 60 %; jsou uplatňovány také velké regulace a různá dovozní opatření. K tradičním položkám, které se ve značné míře vyváží, patří čaj, bavlna, tabák, olivy, rozinky, oříšky a další čerstvé i sušené plody.

Podle statistik z prosince 2011 se celková sklizeň zemědělských plodin v roce 2011 zvýšila v porovnání s předešlým rokem. Produkce obilovin s největší pravděpodobností zaznamená růst o 7,4 % na úroveň 35,2 mil. tun. Největší podíl na tomto růstu bude mít pšenice se zvýšením o 10,8 % na 21,8 mil. tun a ječmen s růstem o 4,8 % (7,6 mil. tun). Naopak úroda kukuřice zřejmě poklesne o 2,6 % na 4,2 mil. tun. Produkce ovoce a zeleniny by se měla zvýšit – ovoce o 3,6 % na 17,2 mil. tun a zelenina o 5,8 % na 27,5 mil. tun. Zvláště velký růst se předpokládá u sklizně meruněk, kde je uváděno zvýšení o 44,4 %. Podrobnější výsledky viz www.turkstat.gov.tr.

Přibližně pětina veškeré zemědělské půdy, vhodné k zavlažování a využití, se nachází v jihovýchodní rozvojové části země. Celkem jde o cca 3,2 milionů ha půdy vhodné pro zemědělské využití z celkové rozlohy této oblasti, která se odhaduje na 7,5 mil. ha. Nachází se zde také 28,5 % veškerého říčního vodstva Turecka s ročním průtokem cca 46,7 mld. m3 vody. Využití tohoto potenciálu řeší investiční rozvojový projekt GAP, o kterém je referováno v subkapitole 10.3. Ten představuje nové možnosti pro české firmy.

Lesnictví je v Turecku perspektivním oborem, jehož rozvoj souvisí s bojem proti pokračující erozi půdy s dopadem na krajinotvorbu v národním měřítku. Země je relativně málo zalesněná, pouze 27,2 % půdy pokrývají lesy. Většinu této plochy vlastní stát, k otázce privatizace lesů není metodicky vyjasněn další postup. Ministerstvo životního prostředí publikovalo v květnu 2010 Národní strategii týkající se klimatických změn, v níž se zabývá i zalesňováním. Je v ní uvedeno, že v rámci Národní zalesňovací kampaně bude v letech 2008 až 2012 zalesněno 2,3 mil. hektarů. Ve struktuře uvedeného ministerstva je též Generální ředitelství pro zalesňování a kontrolu eroze (General Directorate of Afforestation and Erosion Control), které na svých webových stránkách (jen v turečtině) informuje i o projektech, u kterých předpokládá mezinárodní účast. Kampaň bude z velké části financovat Evropská investiční banka (150 mil. EUR z celkově předpokládaných378 mil. EUR).

Rybářství:

V roce 2010 proti předchozímu roku zaznamenalo růst 4,8 % a dosáhl výsledku 653 tisíc tun. Lze očekávat jeho další rozvoj vzhledem k tomu, že Turecko sousedí se čtyřmi moři a rozvíjí se i chov ryb (ten představoval 26 % celkové produkce, tj. 167 tisíc tun). Vývoz čerstvých a zpracovaných ryb však čelí silné mezinárodní konkurenci a jen těžko hledá uplatnění na zahraničních trzích. Dle statistik uveřejněných v červenci 2011 lov na moři přinesl výsledek 446 tisíc tun mořských produktů v roce 2010, přičemž Černé moře se podílelo 76,03 %, Egejské 8,89 %, Marmarské 8,86 % a Středozemní 6,22 % (statistiky za rok 2011 budou publikovány až 20. července 2012).

Před parlamentními volbami v červnu 2011 řídilo zemědělství Ministerstvo zemědělství a venkova, zatímco lesnictví Ministerstvo životního prostředí a lesnictví. Po nich nastala výrazná restrukturalizace, takže nyní existuje Ministerstvo potravinářského průmyslu, zemědělství a živočišné výroby (Ministry of Food, Agriculture and Stock Raising) a má např. tyto funkce: zemědělská a potravinářská politika, zajišťování rozvoje venkova, ochrana půdních a vodních zdrojů včetně zachováni biodiverzity, bezpečnost potravin. Ministrem je  Mehmet Mehdi Eker a webová stránka je jen turecky www.tarim.gov.tr. Dále bylo zřízeno nově Ministerstvo lesnictví a vodních děl (Ministry of Forestry and Waterworks) s tímto zaměřením: ochrana a rozvoj lesních ploch, národní parky, mokřiny, vodní toky, boj s erozí, ochrana biotypů. Ministrem je Veysel Eroğlu a webová stránka je www.cevreorman.gov.tr.

 

zpět na začátek

4.6. Služby

Sektor služeb zaměstnává téměř 50 % práceschopného obyvatelstva a na tvorbě HDP země se podílí zhruba 60 %. Jde o velmi dynamickou oblast hospodářství. Do služeb směřuje velké množství zahraničních investic. Pokud jde o podíl služeb na turecké zahraničí obchodní bilanci v roce 2011, služby poskytnuté do zahraničí přinesly Turecku 39 mld. USD a služby ze zahraničí přijaté znamenaly výdaj 21 mld. USD.

Turecký statistický úřad publikoval podle metodiky evropského úřadu EUROSTAT a jeho nové klasifikace NACE Rev.2 tyto údaje pro 4. čtvrtletí 2011:                                                                   

Vnitřní obchod a služby

Růst proti roku 2010 v %

Růst v % proti předchozímu čtvrtletí

Obrat

11,5

3,5

Zaměstnanost

6,8

-0,9

Počet odpracovaných hodin

7,3

-1,2

Hrubé mzdy

19,2

3,0

Obchod – velkoobchod, maloobchod

Obchod se na tvorbě HDP země podílel v roce 2009 celkem 10,8 %; v roce 2009 kvůli krizi ve světě zaznamenal propad přes 11 %. V roce 2010 obchod vzrostl téměř o 20 %, ovšem proti nižší základně stejného období roku 2009. I v roce 2011 má stoupající tendenci, kdy za první tři čtvrtletí roku 2011 se meziročně zvýšil o 13,6 % a představoval 13,2 % na tureckém HDP.

Obchod vlastnickými právy a pronájem nemovitostmi

Podíl tohoto oboru vytvořil 4,9 % HDP v roce 2010, za první tři čtvrtletí roku 2011 bylo 4,6 %, což však znamenalo růst 1,8 % proti stejnému období roku 2010.

Finanční služby, pojišťovnictví, leasing, služby podnikům

Turecký statistický úřad uvádí, že finanční služby se na tvorbě HDP podíly 12 % v roce 2010 a téměř stejným procentem (11,9 %), i v prvních třech čtvrtletích roku 2011, za který jsou známa data. Vedle bank a pojišťoven, o kterých pojednává kapitola 5.4. – Bankovní systém, v zemi působí i burzy (Istanbul Stock Exchange), zlatá burza (Istanbul Gold Exchange), Turecká burza derivátů TURKDEX a řada státních, polostátních a privátních domácích i zahraničních fondů, jakož i auditorských a dalších konzultantských organizací. Dohlížecím a regulačním orgánem kapitálového trhu je státní organizace „Capital Markets Board of Turkey – CMB“ (www.cmb.gov.tr).

V oblasti služeb patří mezi významné obory příjezdový cestovní ruch a s ním související hotelové služby a gastronomie. Pokud jde o ubytovací služby a restaurace, jejich podíl na HDP za první tři čtvrtletí roku 2011 představoval 1,9 %. V roce 2010 navštívilo zemi 28,6 milionu zahraničních turistů, což představuje zvýšení o 5,7 % proti předchozímu roku. V roce 2011 došlo k dalšímu nárůstu na31,5 mil.osob, což znamená 10% nárůst oproti roku 2010.

Deset zemí, z nichž přijelo nejvíce turistů, v pořadí roku 2011 (v tisících):

 

2010

 Podíl  2010

2011

Podíl 2011

Německo

4 385

15,32

4 826

15,34

Rusko

3 107

10,85

3 468

11,03

Velká Británie

2 674

9,34

2 582

8,21

Irán

1 885

6,58

1 879

5,97

Bulharsko

1 434

5,01

1 492

4,74

Nizozemsko

928

3,24

1 223

3,89

Gruzie

1 112

3,89

1 153

3,66

Francie

1 073

3,75

1 140

3,63

Sýrie

899

3,14

974

3,10

USA

643

2,24

757

2,41

Ostatní země

10 491

36,64

11 961

38,03

Počet cizinců celkem

28 632

100 %

31 456

100 %

Zdroj: Ministerstvo kultury a turistiky

Srovnání roku2010 a2011 nevykazuje v absolutních hodnotách dramatické změny. Pořadí států zůstalo na prvních místech stejné, Nizozemsko proti roku 2010 přeskočilo Gruzii a Francii, dále z prvních 10 států vypadla Itálie a byla nahrazena Spojenými státy. Podle tureckých statistik se počet turistů z Česka meziročně zvýšil ze 174 tisíc o 28 % na 223 tisíc v roce 2011. V tureckých statistikách jsou uváděny ještě údaje o celkovém počtu turistů, které zahrnují i turecké občany žijící v zahraničí; s nimi v roce 2011 navštívilo Turecko celkem36 mil. osob a příjem byl 23 mld. USD, což odpovídá částce 637 USD na hlavu.

Řídícím orgánem tureckého cestovního ruchu je Ministerstvo kultury a turismu (Ministry of Culure and Tourism, www.kultur.gov.tr). Střešním orgánem cestovních kanceláří je asociace TURSAB (www.tursab.org.tr), která uvádí seznam 6523 cestovních kanceláří a touroperátorů v Turecku. Investoři v turistickém ruchu jsou sdruženi v organizaci The Turkish Tourism Investors Association, která má webovou adresu www.ttyd.org.tr, na níž mezi svými aktivitami uvádí i pomoc pro zahraniční investory v tomto sektoru.

 

zpět na začátek

4.7. Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná)

Doprava

Sektor dopravy spadá do gesce Ministerstva dopravy, námořnictví a komunikací (Ministry of Transport, Maritime Affairs and Communication, internet: www.ubak.gov.tr), administrací jsou pověřeny specializované generální ředitelství. Na jejich internetových stránkách lze získat další informace.

  • Generální ředitelství železnic, přístavů a letišť (General Directorate of Railways, Harbors and Airports Const.): www.dlh.gov.tr
  • Generální ředitelství silniční dopravy (General Directorate of Road Transport): www.kugm.gov.tr
  • Generální ředitelství dálnic (General Directorate dálnic): www.kgm.gov.tr
  • Generální ředitelství civilního letectví (General Directorate of Civil Aviation): www.shgm.gov.tr
  • Generální ředitelství pobřežní bezpečnosti a řízení záchranných prací (General Management of Coastal Safety & Salvage Administration): www.kegm.gov.tr
  • Generální ředitelství státních letišť (General Directorate of State Airports): www.dhmi.gov.tr
  • Generální ředitelství tureckých státních drah (General Directorate of Turkish State Raiways): www.tcdd.gov.tr

Silniční doprava:

V posledních dvou dekádách směřovaly do silniční dopravy značné investice. Systém moderních dálnic a rychlostních komunikací se rychle rozšiřuje, v roce 2010 dosáhl 2 238 km, o 138 km více než v roce 2009. Podle plánu Generálního ředitelství pro silniční dopravu (uveřejněno 21. 3. 2011) by do roku 2023, kdy bude slaveno 100 let Turecké republiky, mělo přibýt dalších 5 278 km na celkových 7 516 km. Celková délka komunikací je nyní uváděna téměř 400 tisíc km, z toho však jen cca 64 tisíc km jsou silnice s dokončeným pevným povrchem.

Dne 8. 9. 2011 byla podepsána dohoda mezi tureckou korporací OTOYOL a japonským konsorciem IHI-ITOCHU o stavbě nejdelšího visutého mostu v Turecku. Bude3 kmdlouhý, povede přes Izmitskou zátoku a odhadované náklady jsou 6,5 mld. USD. Bude tvořit významnou zkratku na cestě z Istanbulu směrem na Izmir (třetí největší město v Turecku).

Statistiky uvádí, že v  roce 2011 bylo nově registrováno1,2 mil. vozidel (meziroční nárůst o 28 %), vzhledem k úbytku 199 tisíc aut se celkové množství zvýšilo o 994 tisíc vozidel. V Turecku je nyní registrováno16 mil. vozidel; toto číslo zahrnuje 50,4 % osobních aut, 16,2 % malých nákladních aut, 15,7 % motocyklů, atd.

Železniční doprava:

Síť železnic dosahuje cca 43 tisíc km, z toho cca 2 tisíce km tvoří elektrifikovaná trakce. Rozvoj železnic je limitován hornatým reliéfem území Turecka. Železniční doprava je však považována za velmi perspektivní a směřují do ní významné investice. V roce 2008 byl dokončen úsek vysokorychlostní železnice Ankara – Eskişehir (na jehož výstavbě se podílela česká firma ŽS, součást španělské firmy OHL). Jedná se o část projektu, v jehož rámci by měla být Ankara spojena s Istanbulem. Celková délka této vysokorychlostní tratě je533 kma vlak by měl dosahovat rychlosti250 kmza hodinu. Projekt by měl být dokončen v roce2013 aúsek Gebze – Kősekőy dle podepsané dohody bude proveden ve spolupráci s EU. Dne 23. srpna 2011 byl zahájen provoz vysokorychlostního vlaku na trati Ankara-Konya; vlak překoná trať o cca300 kmza 1,5 hodiny. V lednu 2012 začalo probíhat výběrové řízení na první část projektu rychlovlaku mezi Ankarou a Izmirem, který by měl být dokončen v roce 2015. Cestování by se tak mělo ze současných 13 hodin zkrátit na 3,5 hodiny.

Námořní doprava:

V 70. a80. letech zaznamenala rychlý rozvoj. Celková tonáž Turkish Cargo Lines dosahuje téměř 9 milionů BRT. Hlavní námořní přístavy jsou: Istanbul, Mersin, Samsun, Trabzon, Iskenderun, Izmit a Izmir. Vzhledem k ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan se stal významným též přístav Ceyhan. V posledních letech probíhá privatizace přístavů.

Letecká doprava:

Národní letecký dopravce Turkish Airlines (THY) je státní společností, ale zhruba polovina jeho akcií je obchodovatelná. Zabezpečuje letecké spojení se všemi důležitými mezinárodními leteckými uzly. Velmi rozvinutá je vnitrostátní osobní letecká doprava, pro ni mají Turkish Airlines vlastní pobočku Anadolujet. Z poloviny vlastní společnost Sun Express, druhou polovinu má Lufthansa. V roce 2011 se počet pasažérů THY zvýšil o 12 % v porovnání s rokem 2010 na32,6 mil. osob.

Soukromí dopravci (Pegasus, Atlasjet, Onurair) zabezpečují mezinárodní i vnitrostátní spojení a především charterové lety. Mezinárodní letiště v Turecku jsou: Istanbul (Atatürk a Sabiha Gökçen), Ankara (Esenboğa), Izmir (Adnan Menderes), Adana, Trabzon, Van, Erzurum, Kars, Gaziantep, Sinop, Bursa, Samsun, Antalya.

Turecko má v současnosti podepsané bilaterální dohody o letecké dopravě se 157 státy, je spojeno s více než 200 destinacemi na světě a z Turecka např. do EU létá týdně přes tisíc letů. V Turecku je 67 letišť, z toho 40 civilních a 27 užívaných pro civilní a vojenské účely. Pro rok 2012 bylo oznámeno zahájení provozu na řadě nových destinací THY, mezi nimiž je např.: Lipsko, Brémy, Edinburgh, Kinshasa, Accra, Abidjan. Cílem THY pro rok 2012 je generovat příjem 14,6 mld. USD a dosáhnout38,2 mil. pasažérů.

Telekomunikace a IT sektor

Sektor prochází obdobím transformace a připravované privatizace, na kterou klade důraz i IMF. Došlo k rozdělení státní PTT na Generální ředitelství pošt a Türk Telekomunikasyon A. S. (Turk Telekom). Monopolní Türk Telekom operuje v oblasti místního, vnitrostátního a mezinárodního telefonního styku, provozuje a pronajímá analogové a digitální sítě, systém podmořských kabelů a satelitní komunikační sítě (satelity Türksat). Dynamicky se rozšiřují i mobilní telefonie, paging, informační služby a kabelová televize. V Turecku je kolem 20 milionů pevných telefonních stanic a 66 milionů mobilních telefonů a tato čísla neustále rostou. Podle statistiky řídícího ministerstva je v Turecku kolem 30 milionů uživatelů internetu a zhruba 6 milionů předplatitelů širokopásmového internetu. V zemi působí kolem 70 TV vysílačů, 500 přenašečů signálu a stovka rozhlasových stanic, jejichž pořady přijímá přes20 mil. televizních a kolem12 mil. rozhlasových přijímačů.

Šetření provedené v dubnu 2011 podle metodiky EU ukázalo, že 43 % domácností mělo přístup k internetu doma, přičemž ve městech to bylo 51 % a na venkově 23 % (z hlediska regionů největší procento bylo v Istanbulu 57 %). Domácností se širokopásmových spojením (ADSL apod.) bylo 39 %, přístup k počítači mělo 46 % osob. Existuje značný rozdíl mezi muži a ženami, u mužů byl přistup k počítači v 56 % a internetu 55 %, zatímco u žen byla čísla 37 % a 35 %.  Pokud jde přímo o uživatele internetu, tak 19 % ho užívá i pro e-shopping pro soukromou spotřebu (rok předtím jen 15 %), z toho např. 29 % pro nákup oděvů a sportovního zboží, 28 % pro elektrické přístroje, 18 % pro nákup knih a časopisů.

Oblast spadá do gesce Ministerstva dopravy a komunikací (Ministry of Transport and Communication, www.ubak.gov.tr), administrací je pověřen a Generální ředitelství pošt, telegrafů a telefonů (www.ptt.gov.tr).

Energetika

Turecko se ve světovém měřítku řadí mezi nejrychleji se rozvíjející energetické trhy, spotřeba primárních energetických zdrojů se v posledních letech mnohonásobně zvýšila a ročně roste o 7 až 9 %.

Jedinými významnějšími domácími energetickými zdroji jsou lignit, uhlí a voda. Vlastní produkce ropy a zemního plynu je z hlediska spotřeby zanedbatelná. Vedle solárního potenciálu disponuje Turecko navíc značnými, byť doposud méně prakticky využívanými, zdroji obnovitelných energií (biomasa, geotermální energie, vítr, přílivová energie apod.). Spotřeba roku 2010 (pro r. 2011 dosud data nejsou k dispozici) byla kryta následujícím mixem energetických zdrojů: uhlí 14,8 %, lignit 12,6 %, plyn 32,8 %, ropa 28,8 % a obnovitelné zdroje včetně hydroelektráren a biomasy 11 %. Turecko chce zařadit do svého portfolia i jadernou energetiku, předpokládá se, že první produkce by mohla začít v roce 2019.

Značné rezervy turecké energetiky jsou ukryty v rekonstrukcích existujících stárnoucích elektráren a v modernizaci zastaralé distribuční sítě, která vedle citelných přenosových ztrát napomáhá i rozsáhlým nezákonným odběrům bez placení. V dalších letech bude třeba rozšiřovat kapacity zejména výstavbou elektráren na zemní plyn a obnovitelné zdroje energie. Výstavba nových kapacit by měla být financována zčásti ze státního rozpočtu a zčásti s využitím soukromých investic. Pokud se včas nepodaří zajistit rozvoj výroby prostřednictvím soukromého sektoru, hrozí v blízké budoucnosti nedostatek elektrické energie.

V letech 2010–2011 byla nabídnuta řada elektráren k privatizaci včetně několika velkých. Na prodej bude též tepelná elektrárna SOMA A a B (4 x 165 MW a 2 x 165 MW), dílo českých a slovenských firem z 80. a začátku 90. let 20. století. Souborně jde o privatizaci zhruba 16 tisíc MW, tj. asi o třetinu všech tureckých instalovaných kapacit elektrické energie. Vláda si slibuje příjem mezi 10 až 15 mld. USD. Do energetického sektoru Turecka úspěšně pronikají i české subjekty (viz blíže kapitola 9.3.).

V roce 2010 měla být dokončena privatizace distribučních sítí, ale jak se následně ukázalo, někteří vítězové tendrů neměli dostatek kapitálu a tak záležitost pokračuje ještě v roce 2012 (týká se např. Trakya Elektrik Dağitim, zakoupená nově od IC Holding, dále Başkent Doğalgaz). Z českých firem se již dříve uplatnil ČEZ, který spolu se svým tureckým partnerem privatizoval distribuční síť v provincii Sakarya.

Do Turecka je dováženo více něž 90 % spotřeby surové ropy (dominantně z Ruska), u plynu je závislost na importu prakticky stoprocentní (více než 60 % z Ruska, následuje Ázerbájdžán cca 12 %, Írán cca 11 %, LNG z Alžírska a Nigérie). Přes relativně velkou domácí produkci uhlí a hlavně lignitu je spotřeba kryta v posledních letech také přibližně ze 40 % dovozem (Austrálie, Jižní Afrika, Rusko). Celková importní závislost země se pohybuje přes 70 % (turecký export primárních surovin je proto zanedbatelný). Hlavními zeměmi pro import  ropy v roce 2011 byly Írán, Irák a Rusko. Konkrétně z Íránu Turecko dováží cca 30 % své spotřeby, a proto je embargo na ropu z této země pro něj závažná otázka. Turecko prohlašuje, že v této věci je pro něj důležité stanovisko OSN. Turecko hledá náhradní zdroje a na základě výzvy v únoru 2012  se přihlásilo k průzkumu možností těžby ropy či plynu u středomořského přístavu Mersin několik mezinárodních společností.

Dlouhodobé prognózy tureckých orgánů uvádějí další razantní nárůst spotřeby primárních surovin, a to až na220 mil. tun ekvivalentu ropy kolem roku 2020. Ministr energetiky Taner Yıldız prohlásil, že turecká dovozní energetická závislost je po Číně druhá nejvyšší na světě a že potřeby země se během 10 let zdvojnásobí.

Pokud jde o poptávku po elektrické energii, odhady se různí, uvádí se, že země bude potřebovat v dalších letech zvýšit kapacity o 4000 MW ročně, resp. že poptávka by měla vzrůst i na 566 TWh v roce 2020, přičemž v roce 2010 spotřeba byla na úrovni cca 200 TWh. Očekávaný růst poptávky bude vyžadovat obrovské investice. Pouze v elektrárenském sektoru se odhad pohybuje na úrovni 3–4 mld. USD ročně. Aktuálně nainstalované kapacity elektrické energie představují kolem 46 000 MW, ale vzhledem k rostoucím potřebám je plánováno zdvojnásobit kapacitu do roku 2020 na zhruba 90 000 MW. Turecká vláda nebude schopna pokrýt investiční nároky ze státních zdrojů a spoléhá na zapojení soukromého kapitálu včetně zahraničního. Energetický sektor se proto jeví jako nejnadějnější i pro uplatnění českých společností. Budoucí turecký energetický mix zahrnuje rovněž jádro. První kapacity by mohlo Turecko produkovat zhruba od r. 2018 v JE Akkuyu u Mersinu (na bázi BOT – konsorcium Rosatom/Atomstrojexport/Inter RAO JES). Ruská strana poskytne stoprocentní krytí nákladů, které jsou ve výši 20 mld. USD. Vlastní stavba by měla započít v roce 2013, po vydání příslušných licencí. V plánu je postavit 4 reaktory (modernizované VVER-1200 po 1200 MW), s postupnými termíny dokončení v letech 2018–2021. Dle zveřejněných predikcí turecké vlády je zamýšlena výstavba dalších dvou JE do r. 2023 – JE Sinop u Černého moře – turecká vláda jedná ohledně stavby s japonskou vládou, jihokorejskou KEPCO, zájem též projevila francouzská Areva. V září 2011 se turecký ministr energetiky a přírodních zdrojů Taner Yıldız nechal slyšet, že očekává i americký návrh na stavbu JE Sinop. Třetí JE má vyrůst v lokalitě Iğneada v blízkosti hranic s Bulharskem. V týdnu od 20. 2. 2012 probíhaly v Turecku jaderné námluvy čínského viceprezidenta Xi, který diskutoval o výstavbě třetí JE za čínské participace.

Turecko má velké možnosti v rozvoji produkce z obnovitelných zdrojů. Po dlouhém očekávání nového zákona na jejich podporu byl dne 29. 12. 2010 tureckým parlamentem schválen zákon č. 6094, publikovaný 8. 1. 2011, který garantuje vyšší minimální výkupní ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů. Konkrétně proti 5,5 centu USD z tepelných elektráren je stanoveno minimálně 7,3 centů za kWh u větrné a vodní energie, 10,5 centu u geotermální, 13,3 centu u solární energie a biomasy. Dané ceny jsou termínově fixovány pro společnosti zřízené mezi 13. 5. 2005 a 31. 12. 2015; po tomto datu bude vláda výkupní ceny nově definovat. Zákon současně stanovuje limity pro výrobce solární energie, a to na 600 MW až do 31. prosince 2013, přičemž zplnomocňuje vládu ke stanovení pozdějších limitů. Potenciál výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů je vysoký. Expertní odhady ukazují, že u větrné energie je z využitelných 30 tisíc MW dosavadní kapacita pouze 1200 MW (600 turbín), na dalších 2000 MW již regulační úřad EMRA vydal povolení, ale očekává se boom na základě přijatého nového zákona. Využitelný potenciál vodní energie je 40 tisíc MW (což v případě jeho plného využití by pokrylo spotřebu Turecka), u solární energie dokonce obrovských 600 tisíc MW. Současné využití solární energie je však velmi malé vzhledem k velkým investičním nákladům. Největší pobídky podle zákona jsou pro využití zemědělského odpadu, kterého má Turecko30 mil. tun ročně. Očekává se, že v této oblasti by mohlo přijít hodně zahraničních investorů, protože materiál je levný a návratnost je odhadována na dva roky. Pokud jde o geotermální energii, potenciál je ve výši 4 tisíc MW, Turecko se však nachází nad zónami zemětřesení a stavební práce jsou drahé.

Pro úplnost je třeba dodat, že od 3. 12. 2010 vstoupil v platnost nový zákon pro stavbu elektráren z obnovitelných zdrojů o malém výkonu, tedy do 500 kW, podle něhož nejsou vyžadovány licence a žádosti mají být vyřízeny do jednoho měsíce. Zákon zaručuje výkup přebytku elektřiny do sítě s cenou 13,3 centu amerického dolaru za 1 kWh.

Ropovody a plynovody

Vláda si klade za cíl vytvořit z Turecka klíčového energetického hráče v regionu a za tímto účelem zpracovala novou energetickou politiku, která zahrnuje Program výstavby tranzitních ropovodů a plynovodů, jakož i Program na výstavbu tzv. energetických terminálů. Program výstavby tranzitních ropovodů a plynovodů obsahuje několik prioritních cílů, které se týkají jak ropy, tak plynu:  

  • Turecko chce prosadit Ceyhan ležící u Středozemního moře jako regionální energetické centrum (Energy Hub) vybavené řadou průmyslových podniků, rafinerií a závodů na zkapalňování zemního plynu – odtud pak ropu, plyn a ropné produkty přepravovat ke konečným spotřebitelům ve světě. Do 20 let by podle tureckých plánů mohlo Ceyhanem projít 5 % světové spotřeby ropy a 3 % světové spotřeby zemního plynu.
  • V souvislosti s nutností odlehčit provoz v Bosporu se plánuje přeprava ropy z oblasti Černého moře do světa tranzitním ropovodem Samsun – Ceyhan, denní kapacita1 mil. barelů.  Vláda projekt schválila v roce 2006, realizace byla svěřena nově vytvořené firmě TAPPCO (Trans-Anadolu Pipeline Co.), v níž po 50 % drží italská Eni a turecká firma Calik Energy. Příslušná dohoda o vytvoření společného podniku byla podepsána v říjnu 2009 v Miláně. Projekt550 kmdlouhého ropovodu v ceně 3 mld. USD zahrnuje také ruské společnosti Transneft, Rosneft a Sovcomflot. Ruské společnosti brzdí projekt s tím, že doprava potrubím je přijde 3x dráž než loděmi přes Bospor a chtějí daňové úlevy od Turecka. Ministr energetiky Taner Yıldız na počátku září 2011 prohlásil, že nikdy nebylo uvažováno o daňovém zproštění pro ruské firmy, ale je možno o tom jednat dále na úrovni vlád.
  • Turecko se chce stát koridorem pro přepravu zemního plynu z Asie do Evropy i zvažovaným plynovodem NABUCCO s kapacitou 30 mld. m3 ročně, který by vedl z Turecka přes Bulharsko, Rumunsko a Maďarsko do Rakouska (projekt je podporovaný EU). Jde o napojení na Jihokavkazský plynovod Baku-Erzurum (výhledově na Trans-Caspian plynovod) a následně případně na zdroje zemního plynu v Iráku a Íránu. Mezivládní smlouva o Nabuccu byla podepsána v červenci 2009 v Ankaře. Z celkové plánované délky3 282 km by se mělo nacházet1 558 km na tureckém území. 

Turecko má významné dohody s Ázerbájdžánem, odebírá např. z pole Shah Deniz 1 celkem 6 mld. m3 ázerbájdžánského plynu ročně. Smlouvou z června 2010 si na patnáct let zajistilo od roku 2017 právo na další dodávky z perspektivního naleziště Shah Deniz 2. Dohoda byla významná pro zásobování evropských projektů Nabucco, TAP (Trans Adriatic Pipeline) a ITGI (Interconnector Turecko – Řecko – Itálie). Odhady hovoří o potenciální roční těžbě naleziště kolem 16 mld. m3, z čehož 6 mld. m3 půjde Turecku, dalších 10 mld. m3 má tedy Baku k dispozici pro zásobování evropských trhů.

V září 2011 Ázerbájdžán oznámil, že ve spolupráci s francouzskou firmou TOTAL bylo objeveno nové naleziště Abšeron, velmi vydatné (odhad 2,2 trilionů m3), cca 100 km od Baku a 25 km od Shah Deniz. Následně dne 26. prosince 2011 Turecko podepsalo s Ázerbájdžánem Memorandum o porozumění s cílem vybudovat plynovod přes Turecko TANAP (Trans Anatolian Pipeline) s kapacitou 16 mld. m3 ročně. Experti uvádějí, že tento plynovod je zmenšenou verzí Nabucco a původní projekt o 30 mld. m3 plynu ročně tím byl takto zredukován. Studie proveditelnosti má být dokončena v prvním pololetí2012 a má určit i místo, kudy povede, včetně přechodu hranice (s Bulharskem či Řeckem).

Ústředním řídícím orgánem je Ministerstvo energetiky a přírodních zdrojů (Ministry of Energy and Natural Resources), webová stránka je www.enerji.gov.tr.

 

zpět na začátek

4.8. Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc

V rámci OECD jeho Development Co-operation Directorate (DCD-DAC) uvádí v podkapitole Recipient Aid Charts o Turecku, že mu byla poskytnuta pomoc v roce 2010 ve výši 1049 mil. USD, což činilo pouze 0,1 % tureckého národního příjmu (novější data v březnu 2012 nebyla k dispozici). Dále je uvedeno, že roční průměr v letech 2009–2010 poskytnuté pomoci byl následující:

  • Japonsko 570 mil. USD
  • EU 541 mil. USD
  • Francie 151 mil. USD
  • Německo 137 mil. USD
  • Španělsko 97 mil. USD
  • Rakousko 27 mil. USD.

Největší část z této pomoci byla určena pro sektor infrastruktura a služby. V přehledu dárců (Donor Aid Charts) je uvedeno, že EU poskytla v rámci rozvojové pomoci12 679 mil. USD v roce 2010, přičemž Turecko bylo na prvním místě. Pro Japonsko jako dárcovskou zemi s 11 054 mil. USD v roce 2010 bylo Turecko na 6. místě a proti roku 2009 postoupilo z osmé pozice. (Podle informací z Delegace EU podporuje EU TR v současnosti přibližně 10 Euro na hlavu ročně, což je asi 700 mil. EUR.)

Turecko je poskytovatelem zahraniční rozvojové pomoci především turkickým (turkofonním) zemím Kavkazu a Střední Asie, ale i Albánii, Severokyperské turecké republice, BaH, Makedonii, ale i dalším zemím, které jsou prioritní v rámci turecké zahraniční politiky. Jde o podporu rozvoje demokratických institucí a tržních ekonomik, vzdělávací programy, rozvoj zemědělství, regionální rozvoj, kulturu, bytovou výstavbu. Země současně poskytuje i humanitární pomoc, a to jak formou příspěvků do multilaterálních agencií a jejich programů (např. UN World Food Programme, WFP), tak formou bilaterální pomoci dle aktuální potřeby. Mnohé z těchto akcí jsou spíše propagační než skutečně účinné a jsou chápány výlučně jako nástroj zahraniční a domácí mediální politiky.

Pozitivně lze hodnotit zvládnutí humanitární pomoci uprchlíkům ze Sýrie, kterou Turecko poskytlo vlastními silami v uprchlických táborech na svém území. Další zemí v regionu, kterou Turecko významně podporuje, je Libye. Jednalo se o potravinovou pomoc (do oblastí obtížně přístupných kvůli bojům byla shazována z vojenských letadel) a od počátku září 2011 též léčením zraněných v tureckých nemocnicích, kam byli dopravováni letecky.

Turecko vydalo velmi podrobnou zprávu o rozvojové a humanitární pomoci, kterou poskytovalo v roce 2010. Webová stránka turecké instituce TIKA (Turkish Cooperation and Development Agency), která pracuje přímo pod předsedou vlády, je www.tika.gov.tr. Výše zmíněná zpráva je na adrese: http://store.tika.gov.tr/yayinlar/faaliyet-raporlari/faaliyet-raporu-2010.pdf. Za rok 2011 zpráva v březnu 2012 nebyla k dispozici.

 

zpět na začátek

Souhrnná teritoriální informace


Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)


Pomohla Vám informace? Ano Částečně Ne

Newsletter