Turecko: Očekávaný vývoj v teritoriu

© Zastupitelský úřad Ankara (Turecko)

10.1. Významné události v následujícím roce a jejich dopady na ekonomickou sféru země

Termín „turecké hospodářství“, v minulosti hojně používaný jako synonymum pro zmatek a pokřivené ekonomické vztahy, již dávno neodpovídá realitě, což dokumentuje vývoj turecké ekonomiky nejen v r. 2011, ale i v letech předcházejících. Všeobecně krizový rok 2009 byl následován pozitivním a dynamickým oživením turecké ekonomiky v roce 2010, kdy HDP v běžných cenách vzrostl o 16 %, ve stálých cenách o 8,9 % a tento výsledek tak překonal veškerá očekávání a predikce (OECD ve zprávě o hospodářském vývoji Turecka předpovídalo, že HDP země vzroste o 8,2 %, projekce MMF a Světové banky byly poněkud nižší (7,8 %, resp. 6,3 %), vládní entity počítaly s růstem HDP ve výši 6,8 %).

Dle aktuálně zveřejněných výsledků rostla turecká ekonomika ve čtvrtém čtvrtletí r. 2011 o 5,2 %, přičemž agregátně za r. 2011 ekonomika rostla v průměru o 8,5 %. Tato skutečnost ji řadí na druhou příčku ve světě, za Čínou, současně představující kontinuální růst již po devět čtvrtletí v řadě. Odhady analytiků hovořily o pro růstové projekci roku 2011 ve výši kolem 8 %. Konečné výsledky vývoje státního rozpočtu v r. 2011 dokládají i v celku příznivý vývoj fiskální politiky vládních entit. V r. 2011 vykázal státní rozpočet sice deficit ve výši 17,4 mld. TL (174 mld. Kč), nicméně v meziročním srovnání jde o dobrou fiskální politiku státu, neboť ve stejném období roku 2010 vykázal rozpočet deficit ve výši 40,1 mld. TL (401 mld. Kč). Pozitivní trend podporuje díky raketově rostoucí domácí poptávce kontinuální růst příjmů z výběru daní. Vláda vybrala od fyzických a právnických osob na daních v meziročním srovnání o 20,5 % více než v r. 2010. Výsledný deficit státního rozpočtu v poměru k HDP tak činí 1,4 %.

Úspěšná fiskální politika státu i dynamický růst HDP dostává trhliny v podobě dlouhodobě negativního vývoje běžného účtu platební bilance a financování deficitu, který v r. roce 2011 dosáhl rekordně vysokého úrovně ve výši 77,1 mld. USD (v r. 2010 činil deficit pouze 46,6 mld. USD, což činí 65,3% nárůst). Bez nadsázky se jedná o Achillovu patu turecké ekonomiky. Hlavními nástroji financování CAD byly přímé zahraniční investice (13,4 mld. USD), portfoliové investice (22,1 mld. USD), půjčky (27,3 mld. USD) a vysoká nedefinovaná položka „Errors and Ommissions“. Rekordně vysoký deficit běžného účtu platební bilance indikuje strukturální problémy ekonomiky, resp. absenci konkurenceschopnosti tureckých subjektů na mezinárodních trzích. Tento fakt věrně reflektuje skutečnost, kdy turecká ekonomika postrádá hodnotné globální značky, které by mohly táhnout exportní výkon Turecka a mohly úspěšně komercionalizovat své produkty v zahraničí. I když odhadovaná cena sta nejhodnotnějších značek Turecka během posledních pěti let vzrostla z 10 mld. USD na 33 mld. USD, stále tato celková agregátní hodnota nedosahuje ani hodnoty samotné značky IBM (36 mld. USD) a de facto se rovná hodnotě značky Wal-Mart.

Od roku 2011, kdy míra inflace dosáhla 10,45 %, je země opět vystavena silným inflačním tlakům. dobré výsledky ekonomiky jsou podpořeny pozitivními výsledky vývoje míry nezaměstnanosti, která klesla v r. 2011 na 9,8 %. V nominálním vyjádření tak v meziročním srovnání našlo zaměstnání o 431 tis. osob více než v r. 2010. Bez zaměstnání tak bylo v r. 2011 v Turecku 2 615 tis. osob oproti 3 046 tis. osobám v roce předešlém. Počet zaměstnaných osob vzrostl meziročně z 22 594 tis. na 24 110 tis. osob. Výsledky jsou hluboko pod predikcemi vládních entit zveřejněných v rámci vládního střednědobého plánu, dle kterého činil na r. 2011 odhad míry nezaměstnanosti 12%. Stále alarmující je míra nezaměstnanosti mladistvých, která dosahuje úrovně 18,4 %, nicméně s klesající tendencí (v r. 2009: 24 %, v r. 2010: 21,7 %).

Výsledek zahraničního obchodu Turecka v roce 2011 potvrdil celoročně velmi neuspokojivé exportní výkony turecké ekonomiky. Zahraniční obchod dosáhl agregátně záporného salda obchodní bilance ve výši 105,88 mld. USD, což je nejhorší výsledek v celé 89leté historii novodobé Turecké republiky. V meziročním srovnání jde o zvýšení o téměř 48%. Oficiální výsledky zahraničního obchodu Turecka překonaly i pesimistické scénáře tureckých entit, které ještě v září 2011 predikovaly pro rok 2011 export ve výši 127 mld. USD, import 227 mld. USD a deficit ve výši 100 mld. USD. Navíc původní vládní cíle byly posazeny hluboko pod tímto předpokladem, když střednědobý plán na léta 2011–2013 předpovídal deficit zahraničního obchodu v r. 2011 ve výši 75 mld. USD. Zásadním pro celkový výsledek, resp. konečnou výši deficitu, byla zejména rostoucích poptávka po energetických vstupech ze zahraničí (import energetických komodit činil v r. 2011 celých 54,11 mld. USD). Turecko v r. 2011 vykázalo deficit zahraničního obchodu se všemi teritoriálními skupinami: s EU „27“: -28,7 mld. USD, RF: -18 mld. USD, Čínou: -19,2 mld. USD, USA: -11,4 mld. USD, „zbytkem světa“: -34,4 mld. USD, pouze s OIC byla bilance těsně kladná: +5,9 mld. USD.

Rok 2011 byl každopádně ve znamení rekordně rostoucího HDP, snižující se míry nezaměstnanosti a solidního přílivu přímých zahraničních investic. Achillovou patou turecké ekonomiky však zůstává rekordní deficit běžného účtu platební bilance a nepřesvědčivé exportní výkony. Současné predikce vládních entit hovoří o 4 až 5% růstu HDP na r. 2012, což v místním chápání ekonomické reality znamená „soft landing“. Přes silnou rétoriku tureckých vládních entit, že Turecko může být ekonomickým modelem zemím EU, je nutno chápat let turecké ekonomiky vzhůru v širším kontextu a zejména v delší časové řadě. Skvělé výsledky růstu HDP v roce 2011 ještě nedeterminují další ubírání turecké ekonomiky v roce 2012, zvláště ve světle vnějších hrozeb, jakými je ekonomická recese hlavního exportního trhu Turecka, tj. EU, kdy 46,2 % exportu Turecka směřuje do zemí EU27.

Predikce a očekávaný vývoj v teritoriu na r. 2012 a léta další:

Predikce Mezinárodního měnového fondu (IMF), které původně v lednu 2012 předpokládaly růst turecké ekonomiky ve výši 0,4 % byly na schůzce ministrů financí zemí G20 upraveny na hodnotu růstu HDP ve výši 2,3 %. IMF argumentuje zejména nutností rozvíjejících se ekonomik zajistit tzv. „soft landing“ v návaznosti na klesající dynamiku růstu ekonomiky. OECD a investiční banka Goldman Sachs počítá se zpomalením ekonomiky Turecka v r. 2012 na 2–3 % resp. 0,5 %. Světová banka odhaduje růst turecké ekonomiky na 2,9 %, přičemž argumentuje volatilitou ekonomiky na vnějšími vlivy, zejm. v eurozóně, vysokým deficitem běžného účtu platební bilance, jakož i nízkými státními rezervami. Vládní entity zveřejnily predikci růstu turecké ekonomiky ve výši 4 % až 5 %, přičemž tento scénář též považují za „soft landing“. Z dalších vládních cílů stojí za zmínku důsledné dodržování fiskální disciplíny, snižování deficitu CAD na úroveň 6–7 %, rozsáhlé akvizice FDI, kdy dosavadní silný výkon turecké ekonomiky může stimulovat investory z recesí zmítaných zemí EU za účelem realizace investičních záměrů právě v Turecku. Monetární cíle tureckých vládních entit spočívají v korelaci rostoucí míry inflace na úroveň kolem 5,5–6,5 %. Turecko dále pro r. 2012 cílí na zvyšování své konkurenceschopnosti na mezinárodních trzích a na prolomení 150 mld. USD hranice exportu s nárůstem až na 500 mld. USD v r. 2023.

Rok 2011 byl ve znamení strmého letu turecké ekonomiky vzhůru, přičemž v celku poklidný, ale dynamický let byl narušován jen turbulencemi v podobě rekordně vysokého deficitu běžného účtu platební bilance, rostoucí míry inflace a prohlubujícího se deficitu zahraničního obchodu. Ve světle panující nejistoty v eurozóně, resp. EU27 a neutuchajícího importního apetitu země, bude rok 2012 pro tureckou ekonomiku rokem pravdy. Původní ambiciózní plány oficiálních míst již nehovoří o dvouciferném růstu ekonomiky a skutečnosti, že Turecko může být ekonomickým modelem zemím EU. Je nesporné, že nadcházející ekonomická recese hlavního exportního trhu Turecka, bude mít na ekonomiku vliv. V této souvislosti bude zřejmě „soft landing“ v podobě 4% až 5% růstu HDP realitou r. 2012.

 

zpět na začátek

10.2. Trendy, vstup země do mezinárodních uskupení, přijetí nových zákonů, daní apod.

Turecká republika v rámci přístupových jednání k EU přijímá poměrně rozsáhlé ekonomické reformy a nové zákony, které jsou nejen spjaty s přibližováním evropské legislativě, ale jsou též diktovány ekonomickými zájmy země. Mnohé z nich však nejsou stále plně „kompatibilní“ s evropskými normami, přičemž příkladem je Zákon o obnovitelných zdrojích energie (cenově upřednostňuje turecké investory a výrobce zařízení provozujících obnovitelné zdroje energie před zahraničními investory), jakož i dlouhodobě diskutovaný Zákon o veřejných zakázkách, po jehož novelizaci úpěnlivě volají evropské struktury a zejména velcí zahraniční soutěžitelé, kteří se právem cítí znevýhodněni při účastech v tendrových řízeních při veřejných zakázkách (15% cenové znevýhodnění zahraničních soutěžitelů před domácími).

Posledním opatřením je dosud relativně velmi striktní možnost nabývání nemovitostí a pozemků cizinci zejména ze zemí OIC (Organisation of the Islamic Conference). Současná vládní iniciativa směřuje k téměř neomezenému nabývání nemovitostí a pozemků cizími státními příslušníky, samozřejmě s výjimkou tzv. pozemků a nemovitostí strategického významu (s vojenským a bezpečnostním užitím). Vládní entity si slibují od tohoto opatření růst přílivu přímých zahraničních investic (FDI) a nárůst nových pracovních míst, a to zejména v méně rozvinutých oblastech. Ambiciózní odhad tureckých entit odhaduje pozitivní vliv uvolnění trhu s nemovitostmi a pozemky, která má činit přidanou hodnotu rovnající se nárůstu FDI ve výši 5 mld. USD v prvním roce platnosti nové legislativní úpravy.

Zásadní novou normou v turecké legislativě je nový turecký obchodní zákoník, který se jeví jako transparentnější a vytváří jednu ze závěrečných benchmarks kapitoly 6. Byl připravován déle než pět let a přijat parlamentem na začátku roku 2011. Z důvodu enormních změn a jeho šíře, je počítáno s tranzitním obdobím nutným k přípravě jeho implementace, v platnost tedy vstoupí 1.7.2012. Obsahuje kolem půldruhé tisícovky paragrafů (celkem 6 svazků, 1534 článků týkajících se následujících oblastí: obchodní firma, podkladové obchodní materiály, podnikové právo, pojišťování, silniční a námořní doprava zboží.). Velmi diskutovanou oblastí však je jeho zásadní sankční, někdy až nesmyslně tvrdá, podoba, kdy např. absence a nefunkčnost webových stránek, povinně zveřejňované údaje o firmě apod., bude pro statutára společnosti znamenat nejen tvrdé finanční postihy, ale v některých případech i trestní odpovědnost. Předmětná norma tak s největší pravděpodobností dozná novelizace ještě před vstupem v platnost.

Aktuální vývoj na turecké politické sféře potvrzuje výrazné posílení ekonomické dimenze se zeměmi blízkovýchodního regionu a JV Asie. Aktivity tureckých vládních entit v ekonomické diplomacii s předmětnými zeměmi dokládá podpis několika dohod o zónách volného obchodu i tureckým příslibem vysokých investic do BV regionu a podporou stabilizace politických systémů uvedených zemí. Turecko se snaží převzít roli nejen politického lídra v regionu, ale též sleduje snahu o hlubší diverzifikaci svých vnějších hospodářských vztahů. V roce 2011 činil podíl zemí EU na exportním výkonu Turecka 46,2 % a meziročně tak zůstal na téměř stejné úrovni (v r. 2010: 46,3 %). Agregátní export do zemí EU27 dosáhl hodnoty 62,38 mld. USD. Druhým nejvýznamnějším exportním trhem pak bylo OIC (Organisation of the Islamic Conference) s podílem ve výši 27,7 %. S vědomím, že více než 46 % zahraničního obchodu Turecka je realizováno se zeměmi EU, které v r. 2012 hrozí přinejmenším stagnací, a jen pouhých 27,7 % se zeměmi OIC, je pochopitelná snaha o diverzifikaci tureckého exportu. Tradičně pozitivní vnímání Turecka na trzích BV tak může pro české subjekty být významnou příležitostí jak úspěšně komercializovat své produkty a technologie v konsorcionálním přístupu s tureckými partnery na těchto třetích trzích.

 

zpět na začátek

10.3. Nové možnosti pro český export či jinou ekonomickou spolupráci s ČR

K tomuto tématu viz blíže též kapitola 7.4.

Vzhledem k poměrné otevřenosti tureckého ekonomiky a skutečnosti, že turečtí výrobci produkují široký sortiment zboží krátkodobé i dlouhodobé spotřeby, jakož i drobné strojírenské kusoviny při dobrém poměru ceny a kvality, činí místní trh náročným, nicméně s vzhledem k silné domácí poptávce s téměř 75 miliony spotřebiteli též perspektivním a dynamicky rostoucím.

Stále nejperspektivnější oblastí uplatnění českých exportérů zůstává oblast dodávek investičních celků, především v energetickém sektoru, též čističky odpadních vod všech velikostí, odpadové hospodářství, jakož vůbec celá škála environmentálních technologií s vysokou přidanou hodnotou. Při správné akvizici mají šanci na úspěch i potravinářské technologie. Zásadní pro úspěšnou penetraci tureckého trhu jsou projekty budované jako joint-venture s tureckými partnery. Významným předpokladem pro úspěch je maximální rozsah financování ze strany dodavatele, přičemž v této oblasti nabývá na významu, resp. přidané hodnotě možnost výhodného financování a pojišťování prostřednictvím ČEB a EGAP, případně formou konsorcií se silnými zahraničními partnery nebo subdodávkami pro ně. Dobré vyhlídky, kde lze spojit tradičně pozitivní vnímání Turecka a solidní povědomí o českých dodávkách v minulosti (zejm. investičních celků) skýtá rovněž agresivní nástup tureckých podnikatelů do Iráku, Afganistánu, Libye a dalších zemí regionu, na jejichž obnově by se za předpokladu navázání dobrých kooperačních vztahů s tureckými partnery mohly zúčastnit i české firmy. Spolupráce Turecka se sousedy je velkou šanci ke kooperaci na třetích trzích Blízkého a Středního východu. Potenciální oblastí zájmu českých podnikatelských subjektů by měly být i důlní zařízení, projektování a technologie s tímto spojené, dopravní systémy vč.dodávek pro light-rail, subdodávky pro automobilový průmysl, zbrojní produkce – zejm. ruční palné zbraně a strojírenská zařízení.

Jednou z velmi perspektivních oblastí uplatnění pro české podnikatelské subjekty jsou tendrová řízení v rámci projektů multilaterální rozvojové pomoci EU Turecku. Pro české firmy je mimořádně účelné, aby se zabývaly možností zapojení do rozvojové pomoci Evropské komise (EK) pro turecké předvstupní období, t.j. do tzv. programů IPA (Instrument for Pre-Accession Assistance), což dle dostupných informací, až na výjimky, dosud čeští exportéři nevyužili, a to i přesto, že ČR se jako členská země EU na tvorbě zdrojů pro turecké IPA projekty rovněž podílí. Nástroj IPA má 5 komponentů

  • Komponent I – Pomoc při transformaci a budování institucí
  • Komponent II – Přeshraniční spolupráce
  • Komponent III – Regionální rozvoj
  • Komponent IV – Rozvoj lidských zdrojů
  • Komponent V – Rozvoj venkova

V rámci programů IPA bylo pro Turecko v letech 2010 až 2013 alokováno celkem 3 271 mld. EUR s tím, že v roce 2011 tato částka činí 781,9 mil. EUR, v roce 2012:860 mil. EUR a v roce 2013:935,5 mil. EUR.

Zejména vzhledem k možnostem českých firem, jejich know-how a perspektivním oborům se jako velmi zajímavá jeví Komponenta III – Regionální rozvoj, jehož součástí je Program na zlepšení životního prostředí (Environmental Operation Program) týkající se zabezpečení dodávek čisté vody, čištění odpadních vod, zpracování a sanace pevných městských odpadů a současně též pokrývající sektor kolejové dopravy. Pro Program na zlepšení životního prostředí je na r.2012 a2013 vyhrazeno k čerpání 357, resp.378 mil. EUR. Další možnosti lze identifikovat v rámci Komponenty V „Rozvoj venkova“, kde jde např. o zvýšení efektivity zemědělství či bezpečnost potravin, s částkami na uvedené roky ve výši 190, resp.213 mil. EUR.

Detailní informace o nových, probíhajících a uzavřených výběrových řízeních jsou zveřejňovány na internetových stránkách k tomu zřízené státní turecké implementační agentury Central Finance and Contracts Unit. Její stránky obsahují i podrobný návod a podmínky pro přihlašování do výběrových řízení a vzory potřebných dokumentů. Zvláštní pozornost je třeba klást na vyhledávání v položce „Forecast“, která indikuje v několikaměsíční lhůtě dopředu, že bude vypsán tendr. Kontraktorem budoucího výherce tendru je CFCU. Výběrová řízení probíhají s ohledem na majoritní prostředky EU dle regulí EU. Identické informace k těmto projektům jsou obsaženy rovněž v databázi EU TED. Bližší informace k této problematice jsou zveřejněny na internetových stránkách Delegace EU (DEU) v Turecku www.avrupa.info.tr v oddíle „EU Funding in Turkey“.

 

zpět na začátek

Souhrnná teritoriální informace


Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)


Pomohla Vám informace? Ano Částečně Ne

Newsletter