Turecko: Zahraničně-politická orientace

© Zastupitelský úřad Ankara (Turecko)

Tureckou zahraničně-politickou prioritou posledních let je jednoznačně vstup do EU. Historie vztahů Turecka s EU sahá do roku 1963, kdy Turecko uzavřelo asociační dohodu s EHS. Na Helsinském summitu EU v roce 1999 bylo Turecko spolu s dalšími zeměmi začleněno do skupiny kandidátských zemí. V prosinci 2004 na Bruselském summitu bylo rozhodnuto o zahájení přístupových jednání, která skutečně započala 3. října 2005. Dne29. 7. 2005 byl v Bruselu podepsán Protokol k Ankarské dohodě týkající se rozšíření celní unie o 10 nových ČS. Po podpisu protokolu vydalo Turecko jednostranné prohlášení, v němž uvedlo, že podpis protokolu neznamená uznání Kyperské republiky jakož i zpřístupnění tureckých přístavů a letišť pro kyperské lodi a letadla.

V roce 2006 došlo k dalším komplikacím ve vztahu mezi Tureckem a Evropskou unií. Kromě politických příčin v některých ČS EU a diskutované otázky absorpční schopnosti EU se jednalo zejména o odmítnutí turecké vlády předložit k ratifikaci Protokol Ankarské smlouvy – rozšíření Celní unie o 10 nových členů EU (vč. řeckého Kypru, který Turecko neuznává). V důsledku toho přerušila EU přístupová jednání v 8 kapitolách. Následujícího roku uvalila veto na otevření 5 přístupových kapitol (z toho ale jedna z již 8 blokovaných) Francie a v roce 2009 na další tři Kypr. Kapitolu o volném pohybu pracovních sil v tichosti blokuje Německo.

Vztahy s USA ve sporech z roku 2010 ohledně sankcí proti Íránu a incidentu s Izraelem kvůli zásahu izraelské armády proti lodi Mavi Marmara snažící se prolomit blokádu v Gaze (během zásahu došlo k úmrtí devíti Turků) se výrazně zlepšily. Klíčovým byl mj. souhlas Turecka s umístěním radaru protiraketové obrany na svém území a spolupráce Turecka s USA v době krize na BV. Zejména úzká byla spolupráce během krize v Egyptě. V současné době obě země úzce koordinují svůj postup vůči krizi v Sýrii, kde hraje Turecko klíčovou roli.

Turecko má v poslední době komplikované vztahy s Íránem. Důvodem jsou historické soupeření obou zemí o vliv v regionu, íránský jaderný program, vývoj v Iráku a v Sýrii. V poslední době se také na turečtí přepravci setkali s šikanováním na turecko-íránských hranicích.

Vztahy se Sýrií jsou na bodě mrazu. V důsledku tragických událostí v zemi Turecko odvolalo na konci března svého velvyslance a uzavřelo svoje velvyslanectví v Damašku. Otevřen zůstává generální konzulát v Aleppu (Halab). Lety do Damašku také dočasně zrušily Turkish Airlines. V Turecku se na konci března nacházelo téměř 20 000 syrských uprchlíků.

Turecko na konci roku 2011 vyhlásilo vůči Libyi své vlastní sankce, především finanční a ekonomické povahy. Situace v zemi ale Turecko negativně postihla zejména v oblasti zahraničního obchodu, když Turecko přišlo jak o jeden z významných exportních trhů tak o důležitou pozemní tranzitní cestu pro své zboží mířící na Střední východ.

Turecko s nelibostí sleduje vývoj v Iráku, kde po odchodu vojsk USA vzrostl vliv Íránu s možnými důsledky pro integritu země. Naopak historicky nejlepší má Turecko vztahy s kurdskou  administrativou severního Iráku – jak z důvodu intenzivních ekonomických vztahů tak z důvodů bezpečnostní spolupráce.

Postupně se zlepšují vztahy s Řeckem, a to zatím i navzdory ekonomické krizi. Není ale vyloučené, že v případě prohloubení politické krize vzrostou hluboce zakořeněné protiturecké nálady, které bude muset vláda nějak oslovit – s potenciálem pro další zhoršení vztahů.

Vztahy s Izraelem se navzdory pozitivním signálům z června a července 2011 zlepšit nepodařilo a po odmítnutí izraelské vlády se za smrt 9 Turků na palubě Mavi Marmara omluvit a rodinám usmrcených vyplatit odškodné Turecko na začátku září 2011 snížilo intenzitu svých vztahů s Izraelem na minimální úroveň a přerušilo vzájemnou vojenskou spolupráci.

V roce 2009 byla podepsána dohoda Turecka a Arménie o otevření hranic a navázání diplomatických vztahů. Její ratifikace však byla na obou stranách hranic v roce 2010 zmrazena. K pokroku od té doby nedošlo.

Již v r. 1952 se Turecko stalo členem NATO. Snaží se i o rozšíření svazků s islámskými a blízkovýchodními státy v rámci Organizace islámské konference. Má také zájem o Balkánský poloostrov, mj. i vzhledem k tureckým a muslimským komunitám. Je zakládajícím členem Organizace černomořské hospodářské spolupráce (BSEC) a D-8 (Developing Countries). Usiluje o prioritní roli mezi turkickými republikami střední Asie. Snaží se o zlepšení vztahů se sousedním Řeckem, přes sérii expertních jednání se však nedaří překonat spory v Egejském moři a více než 47 let (od prvních střetů mezi Řeky a Turky v roce 1963) zůstává nevyřešen také kyperský problém. Turecko pěstuje bohaté ekonomické vztahy s Ruskem (energetika – plyn, jaderná elektrárna). Rozvíjí také ekonomické i politické vztahy se zeměmi Středního východu. Zapojilo se  do operace Unified Protector v Libyi a aktivně se podílelo na vyřešení krize v Egyptě. Turecko se aktivně angažuje v obnově Libye.

3.1. Členství v mezinárodních organizacích a regionálních uskupeních

Turecko je zakládajícím členem OECD (1960), asociovaným členem EU od r. 1963 a od prosince 1999 kandidátskou zemí pro vstup do EU. Od 1. 1. 1996 platí celní unie Turecka s EU. Je jedním z vůdčích členů Organizace islámské konference (OIC), která získala pro Turecko v r. 2004 nový význam, když se jejím předsedou se stal Turek Ekmelettin Ihsanoğlu. Ankara je také zakládajícím členem (resp. iniciátorem vzniku) D-8, tj. seskupení osmi islámských zemí (D-8 byla ustavena na vrcholné schůzce v Istanbulu v červnu 1997). Turecko je členem IMF (Mezinárodní měnový fond) a IBRD. Spolu s Rumunskem je vůdčí silou v BSEC (Organizace černomořské hospodářské spolupráce), snaží se o všestrannou aktivizaci činnosti tohoto seskupení. Je členem Rady Evropy od roku 1949 a členem OBSE. Turecko je i aktivním členem ECO (Organizace ekonomické spolupráce), která sdružuje nearabské země Blízkého Východu (kromě Izraele) a Střední Asie. Dále je členem OSN, FAO, IAEA, ILO, ITU, UNESCO, WHO a WTO.

 

zpět na začátek

3.2. Účast země na mnohostranných smlouvách a dohodách

viz 3. a 3.1.

 

zpět na začátek

3.3. Přehled bilaterálních smluv s ČR (včetně data vstupu) – mimo smluv dle kap.7.1.

  • Smlouva o přátelství (11. 10. 1924)
  • Úmluva o vzájemných stycích ve věcech soudních, občanských a obchodních  (22. 8. 1930)
  • Úmluva o řízení soudním, rozhodčím a smírčím (17. 3. 1931)
  • Dohoda o likvidaci některých otevřených finančních nároků sjednaná výměnou dopisů (20. 3. 1970)
  • Dohoda o hospodářské, technické, průmyslové a vědecké spolupráci (6. 1. 1976)
  • Konzulární úmluva (15. 11. 1977)
  • Dohoda o mezinárodní silniční dopravě (30. 6. 1981)
  • Dohoda o spolupráci v oblasti cestovního ruchu (30. 6. 1981)
  • Ujednání o zrušení vízové povinnosti pro držitele diplomatického, zvláštního nebo služebního pasu sjednaná výměnou dopisů (18. 2. 1991)
  • Dohoda o ochraně a podpoře investic (30. 4. 1992)
  • Dohoda o sukcesi do dvoustranných smluv sjednaná výměnou dopisů (Praha 12. 12. 1996, Ankara 20. 2. 1997)
  • Dohoda o spolupráci při potírání mezinárodního nedovoleného obchodu s omamnými a psychotropními látkami, mezinárodního terorizmu a organizovaného zločinu (17. 1. 1997)
  • Ujednání mezi MO ČR a GŠ TR o vzájem. spolupráci ve vojenské oblasti (22. 10. 1997)
  • Dohoda o letecké dopravě (1996)
  • Dohoda o vojenské spolupráci v obranném průmyslu (1999)
  • Dohoda o spolupráci v oblasti zemědělství (7. 9. 2000)
  • Dohoda o spolupráci v celních otázkách (10. 10. 2000)
  • Dohoda o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu (15. 12. 2003)
  • Dohoda o spolupráci v oblasti kultury, školství, vědy, mládeže a sportu (10. 6. 2004)
  • Smlouva mezi ČR a TR o sociálním zabezpečení (26. 10. 2004)
  • Dohoda o vzájemné ochraně a podpoře investic (18.3.2012)
 

zpět na začátek

Souhrnná teritoriální informace


Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)


Pomohla Vám informace? Ano Částečně Ne

Newsletter