Přejít k hlavnímu obsahu |  Přejít k hlavnímu menu

---

---

Vyhledávání

podrobné vyhledávání

---

• 6.1. Obchodní bilance za posledních 5 let – vývoz, dovoz, saldo – tabulka
• 6.2. Teritoriální struktura – postavení v (k) EU
• 6.3. Komoditní struktura
• 6.4. Dovozní podmínky a dokumenty (po vstupu do EU), celní systém, kontrola vývozu
• 6.5. Ochrana domácího trhu
• 6.6. Zóny volného obchodu

6.1. Obchodní bilance za posledních 5 let – vývoz, dovoz, saldo – tabulka

Integrace Turecka do světového obchodu výrazně roste. Obrat zahraničního obchodu zažíval v posledních letech silný rozmach a meziročně se zvyšoval řádově i v desítkách procent. Důsledkem finanční a ekonomické krize ve světě však rok 2009 znamenal prudkou změnu v zahraničním obchodování, export i import Turecka silně poklesly. Roky 2010 a 2011 přinesly  významný nárůst, zejména však dovozu; podíl dovozu krytého vývozem tak klesl už jen na 56 %.

Vývoj ZO Turecka v letech 2005–2011 (na bázi objemových hodnot v USD)

	Index 06/05	Index 07/06	Index 08/07	Index 09/08	Index 10/09	Index      11/10
Export (v %)	16,4	25,4	23,1	-22,6	11,5	18,5
Import (v %)	19,5	21,8	18,8	-30,2	31,7	29,8
Obrat (v %)	18,3	23,2	20,4	-27,2	23,2	25,5

Zdroj: Turecký statistický úřad

Trendem posledních let byl růst pasivní obchodní bilance, zejména v důsledku zdražování dovozu energie, nevhodné struktury průmyslové výroby a nedostatečné konkurenceschopnosti tureckého zboží (např. v relaci s asijskou produkcí). Turečtí experti poukazují i na nedostatek ve vzdělání pracovníků (průměrný Turek má údajně necelých 7 let školní docházky), takže země zaostává ve vysoce sofistikované výrobě. V roce 2010 dosáhlo saldo -71,66 mld. USD a v roce 2011 překonalo již dokonce hranici 100 mld. USD a zvýšilo se na -105,86 mld. USD. Záporná bilance představuje značný problém pro turecké hospodářství, přičemž s očekávaným spíše stagnujícím vývojem v EU, kam směřuje největší část tureckého exportu, jsou turecké vyhlídky dost chmurné. Obrat zahraničního obchodu Turecka, který dosáhl objemu 334 mld. USD v roce 2008, se v následujícím roce snížil na 243 mld. USD, pak začal růst a konečně v roce 2011 svou hodnotou téměř 376 mld. USD překonal úroveň roku 2008.

ZO Turecka v letech 2006–2011 v hodnotovém vyjádření (v mil. USD)

	2006	2007	2008	2009	2010	2011
Export	85 535	107 272	132 027	102 143	113 883	134 972
Import	139 576	170 063	201 964	140 928	185 544	240 834
Obrat	225 111	277 334	333 991	243 071	299 428	375 806
Saldo	-54 041	-62 791	-69 936	-38 786	-71 661	-105 862
Poměr Exp./Imp. (v %)	61,3	63,1	65,4	72,5	61,4	56,0

Zdroj: Turecký statistický úřad

Z regionálního hlediska je nejdůležitější tureckou exportní oblastí region Marmara, který vede s velkým předstihem před ostatními částmi země, jak hodnotou objemu vývozu, tak i počtem exportních firem. Z regionu se generuje ročně většinou více jak dvě třetiny veškerého exportu (68,3 %, 92 mld. USD v roce 2011), následuje oblast Egejského moře (10 %, 14 mld. USD) a na třetím místě je Centrální Anatolie (7,8 %, 11 mld. USD). Nejslabší exportní oblastí Turecka je s velkým odstupem Východní Anatolie (1,4 %, 1,9 mld. USD). Pro zajímavost lze uvést, že v regionu Marmara v roce 2011 bylo 34 tisíc exportujících firem, což činilo téměř 63 % ze všech exportujících tureckých společností.

Obdobná situace je u importu, kde první pozici v dovozu země zaujímá opět Marmarský region, 72,2 % celkového tureckého importu s hodnotou 174 mld. USD v roce 2011. Na druhém „importním“ místě se pohybuje Centrální Anatolie (13 %, 31 mld. USD), následovaná Egejskou oblastí (6,1 %, 15 mld. USD) a Středozemím regionem (4,7 %, 11 mld. USD). Na konci tabulky jsou dovozy do Východní Anatolie, které byly ve sledovaném období pouze na úrovni426 mil. USD.

Lze konstatovat, že zahraniční obchod Turecka je v obou směrech koncentrován dlouhodobě v západní a jihozápadní části země. Regiony Marmara, Egejská a Středozemí oblast hrají v zahraničním obchodě zcela převažující roli. Je to dáno na jedné straně vlastní ekonomickou vyspělostí, svou důležitost má obchodní tradice a v neposlední míře rovněž existence rozvinutější infrastruktury včetně velkých přístavů s napojením na hlavní mezinárodní obchodní trasy. Neznamená to však, že tok zboží mezi těmito obchodními centry a jinými částmi země neexistuje.

 

zpět na začátek

6.2. Teritoriální struktura – postavení v (k) EU

Největšími tureckými obchodními partnery z hlediska vzájemného obratu (nad 15 mld. USD) je sedm zemí:

• Německo
• Rusko
• Čína
• Itálie
• USA
• Írán
• Francie

se kterými Turecko realizovalo 44 % ročního obratu v roce 2011. V uvedeném roce se do sedmičky dostal Írán, vytlačil z ní Velkou Británii a dokonce se umístil těsně nad Francií. Vzestup Íránu je velmi výrazný, protože ještě v roce 2009 byl zahraniční obchod Turecka s touto zemí ve výši 5,4 mld. USD a v roce 2010 překročil 10 mld. USD. Tento růstový trend je zřejmě ekonomickým dopadem politického sbližování obou států, i když mezi oběma zeměmi je řada velkých problémů. Ropa a plyn přitom tvoří cca 90 % dovozu z Íránu, turecký export je diverzifikovanější.

Nejvýznamnější obchodní partneři dle výše obratu v letech 2010–2011 (v mil. USD)

	2010			2011
	Vývoz	Dovoz	Obrat	Vývoz	Dovoz	Obrat
Německo	11 453	17 530	28 983	13 961	22 985	36 946
Ruská federace	4 632	21 592	26 224	5 995	23 950	29 945
Čína	2 260	17 180	19 440	2 467	21 693	24 160
Itálie	6 508	10 203	16 711	7 856	13 449	21 305
USA	3 769	12 318	16 087	4 597	16 034	20 631
Írán	3 043	7 645	10 688	3 590	12 461	16 051
Francie	6 038	8 176	14 214	6 809	9 230	16 039
Celkem svět	113 930	185 493	299 423	134 972	240 834	375 806

Zdroj: Turecký statistický úřad

Teritoriální skladba vykazuje po řadu let tendenci ke snižování podílu zemí Evropské unie v tureckém zahraničním obchodě. Nicméně obchodní vazba Turecka s EU je důležitá nejen vzhledem k celní unii mezi těmito subjekty, ale má i politický podtext v tom smyslu, jak je Turecko ekonomicky vázáno s EU a nakolik je pro něj důležitý vstup do EU. Zejména turecký export do EU v posledních pěti letech klesl o cca 10 %, nicméně stále ještě kolem polovina tureckého vývozu míří do EU(27).

Zahraniční obchod Turecka s EU (jako podíl z jeho celkového obchodu, v %)

	2007	2008	2009	2010	2011
Export	56,3	48,0	46,0	46,3	46,2
Import	40,2	36,8	40,1	38,9	37,8
Obrat	46,4	41,3	42,6	41,7	40,8

Zdroj: Turecký statistický úřad a dopočty GK Istanbul

V absolutních hodnotách však zahraniční obchod s EU roste, obrat se zvýšil meziročně ze 125 mld. v roce 2010 na 153 mld. USD v roce 2011. Toto zvýšení je nejen u tureckému exportu do EU, který vzrostl z 53 mld. USD o 46 % na 62 mld. USD, ale též u importu, který z hodnoty 72 mld. USD stoupl o 38 % na 91 mld. USD. 

Podíl ostatních evropských zemí mimo EU v tureckém exportu postupně klesá, z 10 % v roce 2010 na 9,6 % v roce 2011 (v absolutním vyjádření vzrostl z 11 na 13 mld. USD); v importu se dále snížil z 16 % na 14,9 % (absolutně růst z 30 na 36 mld. USD).

Skupina asijských zemí (včetně Blízkého a Středního východu) zvýšila svůj podíl v tureckém exportu pouze o 0,2 % na 28,2 % (38 mld. USD), v importu z 28,8 % na 30,6 % (74 mld. USD). Obchodní výměna stoupla se zeměmi amerického kontinentu (export z 5,3 % na 5,9 %, tj. 7,9 mld. USD, a import z 9,1 % na 9,5 %, tj. na 23 mld. USD). Mírně klesl podíl obchodu Turecka s africkými zeměmi (export z 8 % na 7,7 %, import z 3,5 % na 3,2 %). Přestože turecká vláda se velmi snaží např. rozvinout vztahy s africkými zeměmi, jeho export se zvýšil jen z 9,3 mld. USD na 10,3 mld. USD; v roce 2011 zřejmě menší než očekávaný výsledek byl způsoben událostmi „Arabského jara“ v afrických státech.

Nejdůležitější destinace tureckého exportu

Dvě třetiny tureckého exportu (v roce 2010 i v roce 2011) směřuje do dvaceti zemí, jejichž přehled je v níže uvedené tabulce. Do těchto států bylo v roce 2010 vyvezeno zboží za 72 mld. USD a v roce 2011 za 85 mld. USD. Největším exportním odbytištěm je dlouhodobě Německo, kam směřuje zhruba 10 % veškerého vývozu země. Podíl vzrostl z 10,1 % na 10,3 % v porovnávaných dvou letech. Pořadí následujících pěti zemí se změnilo jen vzrůstem významu Iráku, kde se Turecko angažuje zejména v energetice a stavebnictví.

Top 20 tureckých exportních trhů

2010			2011
Země	mil. USD	Pozice	Země	mil. USD	Pozice
Německo	11 453	1.	Německo	13 961	1.
Velká Británie	7 224	2.	Irák	8 315	2.
Itálie	6 508	3.	Velká Británie	8 158	3.
Irák	6 043	4.	Itálie	7 856	4.
Francie	6 038	5.	Francie	6 809	5.
Rusko	4 632	6.	Rusko	5 995	6.
USA	3 769	7.	USA	4 597	7.
Španělsko	3 564	8.	Španělsko	3 920	8.
SAE	3 340	9.	SAE	3 708	9.
Írán	3 043	10.	Írán	3 590	10.
Rumunsko	2 599	11.	Nizozemsko	3 245	11.
Nizozemsko	2 462	12.	Rumunsko	2 879	12.
Egypt	2 261	13.	Saúdská Arábie	2 764	13.
Čína	2 260	14.	Egypt	2 759	14.
Saúdská Arábie	2 220	15.	Čína	2 467	15.
Izrael	2 084	16.	Belgie	2 451	16.
Švýcarsko	2 061	17.	Izrael	2 391	17.
Belgie	1 962	18.	Ázerbájdžán	2 065	18.
Libye	1 935	19.	Sýrie	1 849	19.
Sýrie	1 849	20.	Polsko	1 759	20.
Celkem TOP 20	72 246		Celkem TOP 20	84 951
Svět	113 930		Svět	134 972

Zdroj: Turecký statistický úřad

Každá země uvedená v tabulce měla v roce 2011 na celkovém exportu Turecka podíl alespoň 1,3 %. Česká republika se v tureckých statistikách s procentuálním podílem 0,7 % a hodnotou 888 mil. USD zařadila na 34. místo z 35. pozice v předchozím roce (0,6 % a694 mil. USD).

V roce 2010 se mezi prvních dvacet destinací tureckého exportu kvalifikoval i Izrael a umístil se na 16. pozici, protože vývoz se zvýšil o 37 % z 1,5 mld. USD v roce 2009 na 2 mld. USD. V roce 2011 si Izrael ještě v první polovině roku udržel 16. místo, pak klesl na 17. pozici; turecký export do něj činil 2,4 mld. USD, což však tvořilo pouze 1,8 % z celkového tureckého vývozu (přitom v první polovině 2011 se jednalo ještě o 8 %). Tento obrat pravděpodobně započal v září 2011, kdy Turecko v návaznosti na politickou situaci silně zmrazilo obchodní vztahy s Izraelem. Zajímavostí může být posun Iráku na 2. místo, kde turecký export představoval 8,3 mld. USD, což je oproti minulému roku nárůst o 2,3 mld. Polsko se dostalo do první dvacítky s hodnotou 1,76 mld. USD tureckého vývozu. 

Nejdůležitější importní trhy Turecka 

Dvacítka největších dodavatelů Turecka se od přehledu hlavních tureckých exportních trhů liší a rozdílná je i váha jednotlivých zemí v obou tabulkách. Na prvním místě se střídá Rusko a Německo, kdy největším importérem bývá většinou Rusko, a to díky energetickým dodávkám. To se potvrdilo i v roce 2011, kdy si Rusko udrželo první pozici. Za ním pak následuje zmíněné Německo a dále Čína, USA a Itálie. V roce 2011 odebralo Turecko od dvacítky těchto zemí zboží za 179 mld. USD, tj. šlo o 74 % celkového importu země (v roce 2010 bylo 75 %).

Top 20 tureckých importních trhů

2010			2011
Země	mil. USD	Pozice	Země	mil. USD	Pozice
Rusko	21 592	1.	Rusko	23 950	1.
Německo	17 530	2.	Německo	22 989	2.
Čína	17 180	3.	Čína	21 693	3.
USA	12 318	4.	USA	16 034	4.
Itálie	10 203	5.	Itálie	13 449	5.
Francie	8 176	6.	Írán	12 461	6.
Írán	7 645	7.	Francie	9 230	7.
Španělsko	4 840	8.	Indie	6 499	8.
Korejská rep.	4 764	9.	Korejská rep.	6 298	9.
Velká Británie	4 677	10.	Španělsko	6 196	10.
Ukrajina	3 830	11.	Velká Británie	5 840	11.
Rumunsko	3 448	12.	Švýcarsko	5 019	12.
Indie	3 410	13.	Ukrajina	4 812	13.
Japonsko	3 298	14.	Japonsko	4 264	14.
Belgie	3 214	15.	Nizozemsko	4 004	15.
Nizozemsko	3 156	16.	Belgie	3 959	16.
Švýcarsko	3 154	17.	Rumunsko	3 801	17.
Polsko	2 621	18.	Polsko	3 496	18.
Kazachstán	2 464	19.	Řecko	2 569	19.
Saúdská Arábie	2 440	20.	Bulharsko	2 475	20.
Celkem TOP 20	139 961		Celkem TOP 20	179 038
Svět	185 493		Svět	240 834

Zdroj: Turecký statistický úřad

Jednotlivé země uvedené v tabulce mají na celkovém importu Turecka podíl alespoň 1,3 %. Česká republika v tureckých statistikách měla v letech 2010–2011 procentuální podíl 0,7 %, avšak turecký import vrostl o významných 32 % z hodnoty 1,33 mld.USD na 1,76 mld. USD a ČR tak postoupila z 32. místa na 28. pozici. Pozn.: Údaje pro Českou republiku v tureckých statistikách neodpovídají českým statistikám,které splňují normy EUROSTATu, je proto třeba užívat česká data, která jsou uvedena v kapitole 7. Rozdíly jsou dány nejen odlišnou metodikou vykazování, ale i dalšími faktory, jako je reexport, málo detailní data volných zón v Turecku apod.

 

zpět na začátek

6.3. Komoditní struktura

Dlouhodobou tendencí tureckého exportu je postupné snižování váhy primárních sektorů (zemědělství a lesnictví, rybářství, ovocnářství a též vývoz nezpracovaných nerostných surovin) ve prospěch průmyslové produkce s vyšší přidanou hodnotou. V posledních letech měly již průmyslové výrobky podíl na exportu cca 93 %.

Export dle odvětví národního hospodářství v letech 2009–2011 (v mil USD, podíly v %)

	2009	Podíl 2009	2010	Podíl 2010	2011	Podíl 2011
Export celkem	102 143	100,0	113 883	100,0	134 972	100,0
z toho:
zemědělství a lesnictví	4 347	4,3	4 934	4,3	5 169	3,8
rybářství	189	0,2	156	0,1	186	0,1
hornictví a dobývací sektor	1 683	1,6	2 687	2,3	2 806	2,1
průmyslová výroba	95 449	93,4	105 467	92,7	126 024	93,4
ostatní sektory	475	0,5	639	0,6	787	0,6

Zdroj: Turecký statistický úřad

Deset nejdůležitějších exportních artiklů, které v letech 2010–2011 představovalo 60 % celého tureckého vývozu, je v následující tabulce seřazeno podle hodnoty exportu v roce 2011. Pořadí na prvních třech místech je stejné jako v roce 2010, položka minerální paliva a oleje, která zaznamenala výraznější růst než ostatní už v roce 2010, dále stoupla o několik příček. V posledním sloupci tabulky je uveden meziroční růst všech položek.

Hlavní exportní položky Turecka v letech 2010–2011 (v mil. USD, podíly v %)

	2010	Podíl 2010	2011	Podíl 2011	index 2011/2010
Celkem		100		100
Dopravní prostředky mimo kolejové	13 813	12,1	15 805	11,7	14,4
Stroje a zařízení, boilery a díly	9 413	8,3	11 563	8,6	22,8
Železo a ocel	8 740	7,7	11 234	8,3	28,5
Elektrické stroje a zařízení	7 530	6,6	8 888	6,6	18,0
Oblečení, módní doplňky/ tkaný textil	7 731	6,8	8 396	6,2	8,6
Minerální paliva a oleje	4 469	3,9	6 536	4,8	46,2
Výrobky z železa a oceli	4 850	4,3	5 761	4,3	18,8
Oblečení, módní doplňky/netkaný textil	4 636	4,1	5 130	3,8	10,6
Plasty a výrobky z nich	3 717	3,2	4 581	3,4	23,3
Jedlé ovoce,ořechy, kůra z citrus.plodů	3 491	3,1	3 911	2,9	12,0

Zdroj: Turecký statistický úřad a dopočty

Nejdůležitějším tureckým průmyslovým odvětvím se průběhem let stal automobilový průmysl, který svým podílem na exportu předstihl i tradiční textilní a oděvní produkci. Vývoz v tomto oboru v  letech 2010 a 2011 představoval 12 % celkového exportu země a dosáhl hodnoty téměř 16 mld. USD. Podle zprávy Asociace automobilového průmyslu se export všech druhů motorových vozidel meziročně zvýšil ze 764 tisíc na 801 tisíc v roce 2011. Pokud jde o osobní auta, export tří největších výrobců se v roce 2011 změnil takto:

• Oyak Renault ze 233 tisíc vozů na 225 tisíc
• Ford Otosan ze 176 tisíc na 211 tisíc vozů
• Tofaş (Renault) ze 194 tisíc na 181 tisíc aut

Tito tři největší výrobci spolu s dalšími dvěma významnými výrobci Toyotou a Hyundai Assan vyvezli 763 tisíc aut, což je o 6 % více než v roce 2010. Uvedený růst byl zapříčiněn hlavně díky nárůstu exportu firmy Ford Otosan.

Oblečení, tkaný a netkaný textil tvoří další pilíř tureckého exportu s hodnotou 13,5 mld. USD s podílem 10 % na celkovém exportu. Významnými vývozními artikly jsou dále strojírenské výrobky včetně bojlerů a jejich dílů, železo a ocel, elektrické stroje a zařízení. Významně stoupá export i dalších odvětví, zejména chemického a elektronického průmyslu (spotřební elektronika, bílá technika), nábytku. Za zmínku také stojí, že položka „perly, drahé kameny a výrobky z nich“ se po propadu v minulých letech do první desítky v letech 2010–2011 vůbec nedostala a namísto ní je zde položka jedlé ovoce, ořechy a kůra z citrusových plodů.

S ohledem na dominující postavení exportu průmyslové produkce, včetně celkového vzrůstajícího významu zpracovatelského průmyslu, vykazuje v posledních letech nejvyšší importní potřebu oblast průmyslové výroby (cca 77 %), následovaná sektorem hornictví a těžebního průmyslu (cca 14 %).

Import dle odvětví národního hospodářství v letech 2009–2011 (v mil. USD, podíly %)

	2009	Podíl 2009	2010	Podíl 2010	2011	Podíl 2011
Import celkem	140 928	100,0	185 493	100,0	240 834	100,0
z toho:
zemědělství a lesnictví	4 594	3,3	6 457	3,5	8 895	3,7
rybářství	31	0,0	33	0,0	49	0,0
hornictví a dobývací sektor	20 645	14,6	25 932	14,0	37 331	15,5
průmyslová výroba a výrobky	111 031	78,8	145 322	78,3	183 923	76,4
ostatní sektory	4 627	3,3	7 749	4,2	10 636	4,4

Zdroj: Turecký statistický úřad a dopočty

Velmi důležitou importní položkou jsou minerální paliva a plyn, která se podílí na importech země 22 %. Významné jsou dovozy strojů a zařízení pro zpracovatelský průmysl, zejména automobilový, potravinářský a pro výrobu plastů (obráběcí stroje, potravinářské stroje, balící stroje apod.) a celá škála dalších zařízení. V souladu se zefektivněním vlastní exportní produkce jde dovozní tendence ve směru „high-tech“. V následující tabulce je deset nejdůležitějších dovozních položek, které dohromady představují přesně 70 % z celkového tureckého importu v posledních dvou letech. Všechny položky zaznamenaly meziroční růst, nejvýrazněji však v roce 2011 narostl import minerálních paliv a položka perly, drahé nerosty a kovy, jak je uvedeno v posledním sloupci tabulky.

Hlavní importní položky Turecka v letech 2010–2011 (v mil. USD, podíly v %)

	2010	Podíl 2010	2011	Podíl 2011	Index 2011/2010
Celkem	185 544	100,0	240 834	100,0
Minerální paliva, ropa	38 497	20,7	54 113	22,4	40,6
Strojírenské výrobky a jejich části	21 267	11,5	27 107	11,3	27,5
Železo a ocel	16 121	8,7	20 424	8,5	26,7
Dopravní prostředky (mimo kolejové)	13 419	7,2	17 184	7,1	28,1
Elektrická stroje, elektrické spotřebiče	14 642	7,9	16 836	7,0	15,0
Plasty a výrobky z plastů	9 730	5,2	12 578	5,2	29,3
Perly, vzácné nerosty a kovy	3 037	1,6	7 022	2,9	131,2
Organické chemikálie	4 400	2,4	5 504	2,3	25,1
Farmaceutické výrobky	4 410	2,4	4 697	2,0	6,5
Optické, fotograf. a podobné přístroje	3 437	1,9	4 116	1,7	19,7

Zdroj: Turecký statistický úřad

 

zpět na začátek

6.4. Dovozní podmínky a dokumenty (po vstupu do EU), celní systém, kontrola vývozu

Turecký celní systém, především ale vlastní celní praxe, je opakovaně předmětem kritiky jak obchodních partnerů, tak i ekonomické diplomacie řady zemí včetně orgánů EU. V souladu s hodnotícími zprávami o přístupových jednáních lze konstatovat, že některé celní orgány občas bez jakéhokoli varování začnou požadovat dokumenty, které předtím nevymáhaly, a povinnost jejich předložení ani není ve vzájemných dohodách zakotvena.

Rozhodujícími prvky, určujícími zahraničně-obchodní režim země, jsou Dohoda o volném obchodu s EU, která se týká vzájemného obchodu zemědělskými produkty, uhlím a ocelářskými produkty, a Celní unie s EU, která znamená zapojení do společného trhu Unie se všemi ostatními komoditami, zejména pak průmyslovými produkty.

Základní dokumenty v obchodním styku jsou EUR 1 pro položky pokryté uvedenou Dohodou a ATR pro všechny ostatní komodity. ATR ve smyslu dohody o celní unii (na rozdíl od např. EUR 1 nebo C/O) neprokazuje původ zboží, ale jen jeho celní status z pohledu EU, tzn., zda konkrétní obchodované zboží už bylo, nebo nebylo v rámci EU celně odbaveno. Tyto dokumenty musí být podle požadavků u jednotlivých komodit doprovázeny dalšími doklady (např. veterinárními nebo fytosanitárními certifikáty u zemědělských položek, potvrzením GMP u léčiv apod.). U každé položky je nutné, aby si český vývozce požadavky v předstihu řádně prověřil (nejlépe to může v konkrétním místě vstupu zboží do Turecka pro něj udělat turecký dovozce – jeho obchodní partner) a nebyl pak překvapen případnou „inovací“. Přesto však nelze vyloučit, že po příjezdu na tureckou hranici bude dovozce zaskočen novým požadavkem. Českým vývozcům se proto naléhavě doporučuje používat takové dodací parity, u kterých nebude inkaso ohroženo případnými potížemi na tureckých celnicích (např. EXW, FCA, FOB atd.).

Informace o nařízeních ohledně dovozu do Turecka lze najít na webových stránkách nově zřízeného Ministerstva cel a obchodu (existuje anglická verze). Právní předpisy týkající se dovozu, vývozu, cel atd. jsou dále v angličtině na webových stránkách: www.tariff-tr.com, ingilizce.mevzuat.net, avšak zde jde již o placené služby.

Mezi obchodní překážky, které řeší EU s Tureckem, patří např.: nedostatečná ochrana obchodních značek týkající se zejména potravinářského a oděvního průmyslu (obecněji jde o problém ochrany duševního vlastnictví; první jednání na toto téma s tureckou stranou se uskutečnilo 18. 5. 2011), nesprávné uplatňování kvót u zpracovaných zemědělských produktů, vyžadování licencí pro starší zboží (jedná se třeba o výrobek z minulého roku nyní dodaný na trh nebo o zrekonstruovaný stroj) a problematiku dovozu alkoholu do Turecka. Naopak, pokud jde o vývoz z Turecka, v květnu 2010 bylo přijato tureckými orgány opatření na zamezení vývozu měděného šrotu, které de facto tento export neumožňuje.

Je nutné upozornit vývozce do Turecka i na problematiku geneticky modifikovaných potravin GMO a bezpečnosti potravin. Ministerstvo zemědělství a venkova vydalo dodatek ke svému regulativu s platností od 28. 5. 2010 a záležitosti se týká i nový turecký zákon č. 5977 o bezpečnosti potravin (Biosafety Law), který byl přijat parlamentem dne 18. března 2010. Nulová tolerance vzhledem ke GMO trvá např. u dětské výživy a stoprocentní povinnost testování. Pokud jde o hovězí a živý dobytek, situace je podobná jako u GMO, Turecko trvá na vlastním testování na BSE, přičemž jeho metody se silně odlišují od pravidel Mezinárodní veterinární organizace OIE.

Vývozců textilu a oděvů do Turecka se týká nařízení o „Exporter Registry Form“, které vstoupilo v Turecku v platnost od 1. 1. 2009. Podle opatření Podsekretariátu pro zahraniční obchod jsou zahraniční dodavatelé (exportéři) povinni jednou ročně vyplnit formulář „Exporter Registry Form“ a ověřený zaslat svému tureckému partnerovi (dovozci). Od 21. července 2011 byly výrazně zvýšeny cla na dovozy ze třetích zemí, tedy netýká se zemí EU, ale reexportu (tedy pokud by český obchodník reexportoval např. čínské zboží).

Ministerstvo zdravotnictví blokuje nové importy farmaceutických výrobků v rámci „nového cenového režimu originálních farmaceutik“. Prohibitivní ustanovení vůči zahraničním společnostem vstoupilo v platnost dne 4. 12. 2009. Od té doby proběhla řada jednání mezi tureckou stranou a např. EU či USA, ale doporučuje se, aby vývozce do Turecka zjistil aktuální stav pro svůj výrobek.

Kontrola exportu z Turecka je uplatňována jen u speciálních položek (dvojího užití – standardní postup), dále narkotik, starožitností, kulturních a přírodních hodnot (zvířata, rostliny a semena rostlin). Je vhodné upozornit, že cestující se mohou při opouštění tureckého území dostat do značných problémů, mají-li u sebe historicky cenné koberce a předměty nebo i jejich zdařilé imitace, proto je záhodno mít při ruce hodnověrný účet prokazující, že nejde o originály.

 

zpět na začátek

6.5. Ochrana domácího trhu

Problematika ochrany domácího trhu zapadá do kontextu procesu liberalizace zahraničně-ekonomických vztahů. Celní unie s EU a postupná adaptace na nové podmínky znamenaly zásadní změnu v zákonech a předpisech, ne však v praktikách netarifní a někdy značně neférové ochrany vnitřního trhu. Přetrvávají opatření daňového charakteru při dovozu luxusních druhů zboží, např. osobních automobilů, parfémů atd., a spíše lze očekávat jejich další zvýšení.

V současné době je dovozní režim liberální a v zásadě neexistují tarifní překážky dovozu. Výjimkou odůvodňovanou různými nákazami v Evropě (BSE, katarální horečka) je např. živý dobytek a maso. Vzhledem k růstu cen masa v Turecku byla vláda sice nucena vyhlásit tendry na dovoz, turecká administrativa však dost často přijímá u některých položek a vůči některým zemím netarifní opatření, která konkrétní dovozní procedury zdržují a komplikují, až diskriminují. Např. v dubnu 2011 byl velký počet maďarských telat před vyloděním v Istanbulu zadržen s tím, že zvířata přesáhla svým věkem, tj. počtem měsíců, požadovanou hranici, která není zcela jasná. Většinou za takovýmito potížemi stojí lobování těch tureckých firem nebo i jejich sdružení, kterým daný dovoz vytváří konkurenci na místním trhu, resp. snaha tureckých státních orgánů dát konkurenční cenovou výhodu domácím produktům. Jiným příkladem ochrany domácího trhu je zákon č. 6094 přijatý dne 29. 12. 2010 o obnovitelných zdrojích energie, ve kterém jsou přímo uvedena pro investory cenová zvýhodnění při výkupu elektřiny, když použijí při výstavbě lokální dodávky.

Turecko v rámci své exportní politiky na podporu vývozu začalo uzavírat dohody o volném obchodu. Ministerstvo cel a obchodu na svých webových stránkách uvádí např. tyto země: Sýrii, Maroko, Tunisko, Izrael, Černou Horu, Egypt, Bosnu a Hercegovinu, Gruzii a Makedonii. V současnosti probíhají jednání s dalšími státy.

 

zpět na začátek

6.6. Zóny volného obchodu

Problematiku zón volného obchodu v Turecku upravuje zákon č. 3218 z 6.6.1985, který byl novelizován zákonem č. 5946, jenž vstoupil v platnost 22. dubna 2010. V zemi existuje celkem 19 zón, které jsou většinou umístěny v blízkosti hlavních přístavů u Středozemního, Černého a Egejského moře. Jejich seznam včetně adres a webových stránek je uveden na www.ekonomi.gov.tr. Pro firmy skýtají řadu zajímavých výhod. Kromě 100% osvobození od cel je výrobním podnikům poskytována 100% úleva od korporátní daně a další úlevy týkající se firemních odvodů, zaměstnávaných osob apod. Neexistují zde žádné restrikce pro repatriaci zisku. Podle tureckých statistik dosud žádná česká firma nevyužila možnosti obchodovat prostřednictvím tureckých bezcelních zón. V roce 2010 bylo v těchto zónách vydáno celkem 194 nových licencí, z toho např. 106 pro aktivity nákup a prodej, 48 pro výrobní činnosti. Srovnání konce roku 2010 a 2011 ukázalo pokles všech platných licencí o 0,9 % z 3 235 na 3 205, z toho licencí na výrobní činnost vzrostly o 5,3 % z 809 na852 a naopak nákupu/prodeje o -4,2 % z1816 na 1740.

Zájemci o podnikání v zónách se mohou obrátit přímo na ně nebo na vládní agenturu na podporu investic  ISPAT (Investment Support and Promotion Agency of Turkey), krátce „INVEST IN TURKEY“, která má své kanceláře jak v Turecku (Ankara, Istanbul), tak v 15 zemích světa (nikoliv v ČR). Další užitečné informace poskytují v několika světových jazycích její internetové stránky www.invest.gov.tr. Pozn. ZÚ Ankara: V únoru 2012 během oficiální pracovní cesty prezidenta republiky Václava Klause zorganizoval ZÚ Ankara návštěvu Zóny volného obchodu MESBAS v Mesinu pro doprovodnou podnikatelskou misi prezidenta, která byla seznámena s možností založení společnosti v zóně, incentivami tureckých entit a možnostmi přesahu této konkrétní zóny na třetí trhy, zejm. Země BV.

Na adrese http://www.tariff-tr.com/ ve sloupci „Legislation“ je celá kapitola „Free Trade Zones“, kde je možno najít informace o zónách, včetně investičních podmínek, tabulky nájmů a regulačních předpisů. Další informace jsou i v turečtině na adrese www.ekonomi.gov.tr.

Ministr hospodářství Zafer Çağlayan v srpnu 2011 oznámil projekt přetvoření zón volného obchodu na „Economic Free Trade Zones“, tedy zóny, které by měly zahrnout i bydlení, obchodní centra, úřady a dokonce turistická zařízení. Doprava by měla být do nich pozemní, vzdušná a spojená i s námořní. Podle jeho slov by to mělo být jako Dubaj, Singapur, Rotterdam či Los Angeles. Ministr si od projektu slibuje snížení deficitu běžného účtu bilance a zvýšení přímých zahraničních investic. Zároveň vyhlásil plán vybudovat největší světový kontejnerový přístav, a sice v Mersinu za2,9 mil. EUR a s kapacitou 12 milionů kontejnerů. Evropská unie je znepokojena projektem ekonomických pobídek pro tyto zóny, který není jasný a je obtížné odhadnout jeho důsledky.

 

zpět na začátek

Patičkové menu

Katalog odkazů | Přístupnost | Kontakt | Mapa stránek | Právní výhrada | FAQ | O portálu