Turecko: Základní informace o teritoriu

© Zastupitelský úřad Ankara (Turecko)

1.1. Oficiální název státu

  • Turecká republika (Türkiye Cumhuriyeti)
 

zpět na začátek

1.2. Rozloha

Rozloha:

  • 783 562 km2 (World Fact Book 2009)
    • 769 632 km2 pevnina 
    • 13 930 km2 vodních ploch.

Územně  geografické rozdělení mezi evropskou a asijskou částí země.

Hranice:

Délka hranice 2 648 km (Arménie 268 km, Ázerbájdžán9 km, Bulharsko240 km, Gruzie252 km, Řecko206 km, Írán499 km, Irák352 km, Sýrie822 km, pobřeží:7 200 km)

 

zpět na začátek

1.3. Počet obyvatel, hustota na km², podíl ekonomicky činného obyvatelstva

  • 74 724 269, průměrná hustota obyvatelstva: 95,4/km2 (k 31.12.2011, zdroj Turkstat)

Podíl ekonomicky činného obyvatelstva:

  • zemědělství – 25,5 %
  • průmysl – 19,5 %
  • stavebnictví – 6,9 %
  • služby – 48,1 % 
  • (zdroj Turkstat prosinec 2011)

Gramotnost:

  • 94 % celkové populace (muži 97,8 %, ženy 89,9 %)
 

zpět na začátek

1.4. Průměrný roční přírůstek obyvatelstva a jeho demografické složení

Průměrný roční přírustek:

  • 1,35%  (k 31.12.2011, zdroj Turkstat)

Demografické složení:

  • 0–14 let: 25,3 %
  • 15–64 let: 67,4 %,
  • 65 let a více: 7,3 %

Porodnost:

  • 2,09 dětí/na 1 ženu

Dětská úmrtnost:

  • 12,6 na 1 000 narozených
 

zpět na začátek

1.5. Národnostní složení

Oficiální statistiky neuvádějí. Odhad:

  • Turci 80 %
  • Kurdové 17 %
  • ostatní 3 % (Arméni, Arabové, Řekové, Albánci, Gruzíni, Lazové, Čerkesové, Židé a další). 
 

zpět na začátek

1.6. Náboženské složení

  • 99,7% obyvatelstva jsou muslimové (většina sunnité, menšina alevité)
  • 0,3% ostatní (ortodoxního, gregoriánského, židovského, katolického a  protestantského vyznání). Řecký ortodoxní i arménský patriarchát sídlí v Istanbulu. 
 

zpět na začátek

1.7. Úřední jazyk a ostatní nejčastěji používané jazyky

  • turečtina
  • kurdština se používá v běžném neoficiálním styku zejména na jihovýchodě Turecka
  • Znalost ostatních světových jazyků, především němčiny a angličtiny, je mezi obyvatelstvem nízká, znalost angličtiny, příp. francouzštiny je omezena na vzdělanější vrstvy a významná turistická střediska, němčiny na bývalé „gastarbeitery“.
 

zpět na začátek

1.8. Administrativně správní členění země, hlavní město a další velká města

Turecko je rozděleno na 81 provincií (il) , členěných dále na okresy (ilçe).

Hlavní město:

  • Ankara: 4 890 893 obyvatel (zdroj: TurkStat k 31. 12. 2011)

Další velká města:

  • Istanbul: 13 624 240
  • Izmir: 3 965 232
  • Bursa: 2 652 126
  • Adana: 2 108 805
  • Antalya: 2 043 482
  • Mersin (İçel): 1 667 939
  • Trabzon: 757 353
 

zpět na začátek

1.9. Peněžní jednotka a její členění, používání jiných měn

turecká lira –  mezinárodní kód TRY, vnitrostátní TL (od 1. 1. 2009)

nákupní kurz TCB: 1,728 TL/1 USD; 2,38 TL/1 EUR (k 30. 3. 2012)

Cizí měny jsou volně směnitelné, v zahraničním obchodě se využívají USD i EUR. Používání cizích měn ve vnitřním platebním styku není zakázáno, některé obchody jej provozují běžně a ceny uvádějí buď v místní nebo i volné měně.

Turecké vládní entity slavnostně představily dne 1. března 2012 nový symbol turecké liry reflektující ambiciózní plány, které mají národní měnu povznést na měnu globální. Nově představený grafický symbol turecké liry, který vzešel z veřejné soutěže a návrhu více něž 8 tis. soutěžitelů. Nový symbol turecké liry (viz níže) má podobu kotvy, což dle slov guvernéra Turecké centrální banky Erdema Başçıho symbolizuje „bezpečný přístav“ a reflektuje pocit „sebedůvěry“ v národní měnu. Současně dvě diagonály mají představovat vzrůstající prestiž měny.

 Nový symbol turecké měny:

 

Zdroj: Centrální banka TR

 

zpět na začátek

1.10. Státní svátky, obvyklá pracovní a prodejní doba

Státní svátky:

  • 1. leden – Nový rok
  • 23. duben (Den národní svrchovanosti a Den dětí)
  • 19. květen (vzpomínka na zakladatele tureckého státu Atatürka a Den mládeže a sportu)
  • 30. srpen (Den vítězství)
  • 29. říjen (výročí vzniku republiky)
  • 10. listopadu (výročí Atatürkovy smrti)

Náboženské svátky (v roce 2012):

  • ukončení Ramadánu, svátek cukroví – Şeker Bayramı 18. 8.–21. 8. 2012
  • svátek obětování – Kurban bayramı 24. 10.–28. 10. 2012

Obvyklá pracovní doba:

  • pondělí–pátek od 9:00 do 17:30 hod. nebo od 8:30 do 17:00 hod. (30 min.–1 hod. bývá vyčleněno pro přestávku na oběd, která na státních úřadech většinou trvá poněkud déle).

Obvyklá prodejní doba:

  • pondělí–sobota (větší obchodní domy, tržiště otevřeny i v neděli) od 9 až 10 hod. do 19:00 hod. (větší obchodní domy i do 22:00 hod.).
 

zpět na začátek

1.11. Místní zvyklosti důležité pro obchodní kontakty

Turci (nejen obchodníci) jsou všeobecně lidé velmi vstřícní a přátelští vůči cizincům. Chovají-li se vůči nim jinak, pak se pravděpodobně jedná o reakci na případné povýšenecké a arogantní jednání samotných cizinců. Přátelský postoj a pozitivní přístup je důležitým předpokladem pro navázání dobrých kontaktů, což platí samozřejmě i při obchodních jednáních. V oblasti obchodních zásad se přístup k jednání s tureckými partnery nijak výrazně neodlišuje od běžných evropských společenských norem. Společenský oblek, jehož nošení prosazoval již první turecký prezident Atatürk, je při obchodním jednání nezbytností.

Prvotním předpokladem pro úspěch na místním trhu je kvalitní příprava na jednání. Pokud českým podnikatelům, přijíždějícím do Turecka na úvodní jednání, chybí dostatečné znalosti o konkurenci na místním trhu, získává na následném obchodním jednání na převaze místní obchodník, který je většinou vybaven potřebnými informacemi a argumenty. Znalost zahraniční i domácí konkurence, která působí na trhu, může českým vývozcům pomoci ke stanovení vlastních optimálních cen a cenových mantinelů. Je také třeba počítat s tím, že turecké firmy zpravidla nemívají ve zvyku vázat se jen na jednání s jedním dodavatelem, ale ve stejném období jich testují několik. Případy, kdy si místní firma nakonec vybere konkurenční společnost a českému exportérovi ani nesdělí, že již nadále s nákupem jeho zboží nepočítá, jsou bohužel dost časté.

Turecký obchodník očekává, že veškerá iniciativa bude vyvíjena na straně prodávajícího. Z praxe je možno uvést celou řadu případů, kdy slibně se rozvíjející kontakty nedosáhly fáze realizace jen z důvodu přerušení komunikace. Skutečnost, že potenciální turecký zákazník nereagoval na zaslanou korespondenci, bývá na straně české firmy často chápána jako vyjádření nezájmu o jeho zboží. Nebývá to však vždy pravda a obnovení komunikace může vést ke konečnému úspěchu. V těchto případech může českým firmám hodně pomoci zahraniční kancelář CzechTrade v Istanbulu, která většinou dokáže iniciovat obnovení přerušených vztahů.

Při obchodování v Turecku je třeba počítat s tím, že místní podnikatelé a obchodníci mívají mimořádnou schopnost vést obchodní jednání tak, aby dosáhli co nejpříznivějších cenových a platebních podmínek. Tento záměr dokáží sledovat až nebývale důsledně.

Nezastupitelnou roli při navazování obchodních vztahů v Turecku hraje návštěva teritoria spojená s osobním jednáním. Místní obchodnická filozofie vychází z přesvědčení, že pro uzavření dobrého obchodu je nutné, aby partneři k sobě našli i určitou dávku vzájemné sympatie. Obchodní jednání probíhá v Turecku podobně jako s evropskými partnery s obvyklým postupem poptávka – nabídka – jednání o změnách – dohoda. Základním a rozhodujícím bodem obchodního jednání bývá jednání o ceně. Je třeba počítat s tím, že cena dozná proti původnímu návrhu podstatných změn. Český vývozce by měl být vybaven potřebnými argumenty a marketingovými informacemi a být tak připraven na licitaci o cenách.

Samotné obchodní jednání nevybočuje ze zaběhnutých norem jednání s evropskými obchodními partnery. Dohody je nutno uzavírat vždy písemně. Během jednání je možno se občas setkat s přísliby, které nejsou později splněny. Mentalitě Turků je vlastní, že v zájmu příznivého průběhu jednání slíbí něco, co pak nemohou splnit. Je třeba také počítat s tím, někteří turečtí obchodníci neradi řeší, nebo neumí řešit různé problémy, které mohou nastat při realizaci obchodního případu (typickým případem je např. přístup tureckého obchodního partnera k řešení problémů při celním odbavení a uvolnění zboží do oběhu). Proto se zvláště zpočátku doporučuje zvolit vhodné dopravní a platební podmínky, tak aby neohrozily inkaso.

Turecký partner vždy ocení cizincův zájem o Turecko, znalost některých památek a ve většině případů zmínku o podpoře vstupu Turecka do EU. Při jednání s partnery, kteří se již dlouho znají, je běžný neformálnější vztah. Ve státním sektoru je přístup formálnější, je nutno mít předem domluvenou schůzku, kterou ve většině případů zajišťuje místní zástupce. Jednacím jazykem je většinou angličtina, může se však stát (obzvláště u vysoce postavených státních úředníků), že se bude mluvit turecky a úředník bude mít buď svého tlumočníka do angličtiny, nebo tlumočení bude zajišťovat zástupce. Schůzky začínají nejdříve v 10 hodin, výjimkou není ani pozdní odpoledne (16 či 17 hod.).

Návštěvy Turecka je možno konat celoročně, většina jednacích prostor má klimatizaci, ale přesto se doporučuje vyhýbat se létu, pohyblivému období ramadánu a následných muslimských svátků (seker bayram). Klimatizované prostory přinášejí krátkodobým cestovatelům rizika z nachlazení díky vysokým rozdílům teplot venku a v budovách. Vizitky obsahují všechny důležité údaje o firmě, včetně elektronické a internetové adresy. Významní obchodní partneři jsou většinou vzdělaní lidé, jejich děti obyčejně studují v zahraničí.

Občas přichází iniciativa na obchodní jednání od tureckých firem, které chtějí ihned navštívit obchodního partnera v ČR aniž předtím došlo k nějaké konkrétní korespondenci o obchodu. V tomto případě se doporučuje nejdříve kontaktovat Czechtrade Istanbul, případně OEÚ ZÚ Ankara/GK Istanbul se žádostí o prověření firmy. Již se v minulosti stalo, že se jednalo pouze o snahu získat vstupní vízum.

Obvyklá pracovní doba v Turecku je mezi 9. až 17. hodinou, pracovní doba se ovšem různí. Státní úředníci jsou obvykle k dispozici od 10 hod. a je možno je zastihnout až do 18 hodin. Pracovní týden je pondělí–pátek, některé firmy pracují i v sobotu (s výjimkou státních firem a úřadů). Podniková kultura v menších soukromých firmách staví na hierarchii, velké firmy používají moderní metody řízení. Lze potkat mnoho tzv. konzultantů, což jsou lidé, kteří už nemají žádné hlavní zaměstnání, ale snaží se využívat svých známých a kontaktů, svých zkušeností a předchozího postavení. Mohou působit jako poradenské firmy i jako zástupci za provizi. Někdy požadují předem výhradní zastupitelské smlouvy. K těmto nabídkám je nutno přistupovat velmi opatrně. Většinou zdůrazňují své bohaté známosti a na těchto slibech chtějí založit budoucí obchodní vztah.

Ve velkých městech v západní a jižní části Turecka (Istanbul, Izmir, Ankara, Bursa, Adana, Mersin) se společenská pravidla a vztahy mezi lidmi velmi blíží evropským zvyklostem. Ve východních oblastech mezi lidmi existují velké společenské rozdíly. Vztah k ženám se liší podle přístupu muže k islámu. Moderní Turci sice formálně vyznávají muslimské náboženství, ale v praktickém životě vyznávají spíše sekulární evropský způsob života a ženy jsou pro ně rovnocenné. Pravověrní muslimové dodržují zásady koránu a prosazují podřízenost ženy.

Při pobytu v Turecku a v běžném styku s místními obyvateli stačí dodržovat normy chování podle evropských zvyklostí. Doporučuje se ale nepodceňovat kulturní odlišnosti islámu a respektovat velkou úctu, která je v Turecké republice spojována se státními symboly (např. státní vlajka a obrazy a sochy zakladatele Turecké republiky Mustafy Kemala Atatürka).

Turci jsou všeobecně dochvilní, a to samé očekávají od partnerů. V běžné praxi to znamená, že je třeba si předem zjistit jak dlouho trvá cesta na obchodní jednání a k tomu přidat časovou rezervu. Zvláště v Istanbulu je to obtížný úkol, neboť není možno nikdy předem odhadnout, jak velká bude dopravní špička. Doporučuje se požádat obchodního partnera o přepravu z hotelu na obchodní jednání a vyloučit tak možnost pozdního příchodu z vlastní viny.

 Komunikace s tureckými partnery se zásadně neliší od evropských zvyklostí. Při společenské konverzaci jsou vhodná jakákoliv témata, kterými projevíte zájem o Turecko (cestování, historie, tradice), oblíbeným tématem je fotbal a Turci znají mnoho českých hráčů. Nedoporučuje se hovořit o Turecku kriticky a dávat doporučení, co by se mělo změnit. Naopak tureckého partnera potěší, když se pozitivně zhodnotí ekonomický vývoj v zemi a rostoucí životní úroveň. Turci mají smysl pro humor a po bližším seznámení není příležitostné vtipkování na závadu. Je však třeba vyhnout se zesměšňování a pohrdání, především všeho co se týká Atatürka a jeho zásluh o moderní Turecko.

Oslovení je v zásadě formální – „pane“, „paní“, používání křestních jmen je velmi časté, protože příjmení zavedl až Atatürk a tradice oslovování křestním jménem stále zůstává.

Pro navazování kontaktů jsou ve velké oblibě různé druhy seminářů, konferencí apod., které obvykle organizují různé obchodní komory a asociace za přítomnosti členů vlády a kterých se účastní sto i více lidí.

Při setkání s Turky je třeba vzít v úvahu, že interpersonální vzdálenosti v Turecku jsou menší než v Evropě. U bankomatu a ve frontách se lepí jeden druhému na záda, známí (i muži) se při setkání líbají a mají ve zvyku se navzájem dotýkat. Není výjimkou potkat na ulici dva muže, kteří jsou do sebe zavěšeni. Na rozdíl od některých jiných muslimských zemí nejsou prodavači dotěrní a zbytečně neobtěžují. Při setkání s obchodním partnerem je běžné podání ruky, to se týká i žen, u nichž je však třeba počkat, jestli ruku podají první.

Oblečení obchodníků je formální, sestávající z obleku s kravatou, to samé se očekává i od obchodního partnera. Ženy během dne nosívají běžné evropské oblečení. Ženy i muži si dávají velmi záležet na svém zevnějšku a kvalitě oblečení a doporučuje se tomuto zvyku se přizpůsobit. Na večer turecké ženy nosí různé oblečení od kostýmu až po večerní toaletu podle významu události. Pro muže je nejvhodnější tmavý oblek, bílá košile a kravata, v létě nevadí oblek světlejšího odstínu.

Po bližším seznámení se turecký partner obvykle zve svůj protějšek na večeři do některé prestižní turecké restaurace. V tradiční turecké restauraci je večeře zahájena množstvím předkrmů, v některých zařízeních se nepodává alkohol. V Turecku je také celá řada vynikajících restaurací evropského a světového stylu. Naprostá většina restaurací je udržována v čistotě a nabízená jídla jsou kvalitní. Není třeba se obávat zdravotních potíží v důsledku závadného jídla. Kromě již zmiňovaných tradičních tureckých restaurací je běžně podáván alkohol, který Turci zpravidla neodmítají. Velmi oblíbená je hroznová pálenka s příchutí anýzu tzv. raki, kterou Turci při večeři pijí zředěnou s vodou (obdoba řeckého ouzo nebo arabského araku). Obvyklé je malé občerstvení během jednání (čaj, káva, softdrinky), Turci většinou pijí černý čaj, který je jejich národním nápojem a je nabízen při každé příležitosti.

Pozvání do rodiny na večeři je spíše výjimečné. Je vhodné přinést dárek, případně květiny paní domu. Je zdvořilé pozvání opětovat.

Turecká republika je islámská země. Procento osob ortodoxně dodržujících náboženské zásady (např. abstinence, půst v době ramadánu apod.) je vyšší než v Evropě. Náboženství ovlivňuje i jídelníček a stolování, vepřové maso a pokrmy z něho v Turecku lze nalézt zřídka a v omezené míře, respektive jsou s vynaložením nemalého úsilí k nalezení v lokalitách s vyšší koncentrací cizinců (lokálně Istanbul, Ankara, turistická centra na pobřeží). V poslední době lze nalézt některé druhy uzenin z vepřového masa v síti obchodů Migros.

 

zpět na začátek

1.12. Podmínky využívání místní zdravotní péče českými občany a občany EU

Neexistují žádná omezení při poskytování zdravotní péče cizincům. Soukromá zdravotnická zařízení jsou na velmi dobré evropské úrovni; státní zařízení v hlavních centrech jsou na slušné úrovni.

Vzhledem ke skutečnosti, že dne 30. 7. 2004 bylo podepsáno Správní ujednání k provádění smlouvy mezi ČR a TR o sociálním zabezpečení (prováděcí předpis ke Smlouvě mezi ČR a TR o sociálním zabezpečení, která byla podepsána premiéry obou zemí dne 2. 10. 2003 a vstoupila v platnost výměnou diplomatických nót v lednu 2005), doporučujeme občanům ČR, aby si před dlouhodobým pobytem v Turecku opatřili u zdravotní pojišťovny v ČR, u které jsou registrováni, formulář CZ/TR111 a nechali si jej po příjezdu do Turecka potvrdit na oblastním ředitelství „Institutu pro sociální pojištění“ (SSK). Na základě předloženého formuláře pak bude občan ČR ošetřen ve státním zdravotnickém zařízení za stejných podmínek jako domácí pojištěnci s nezbytnou finanční spoluúčastí (např. nadstandardní péče u stomatologa, finanční spoluúčast u některých léků).

V této souvislosti je však nutné dodat, že sjednání klasického cestovního zdravotního pojištění před cestou do Turecka umožní jeho držiteli obrátit se na všechna zdravotnická zařízení, včetně těch soukromých, kde je úroveň péče obecně na mnohem vyšší úrovni, než u státních institucí.

 

zpět na začátek

1.13. Víza, poplatky, specifické podmínky cestování do teritoria

Krátkodobá víza

Dnem 1. 1. 2005 nabylo účinnosti jednostranné zrušení vízové povinnosti pro občany ČR, kteří cestují do Turecka za turistickým účelem, pokud jejich pobyt v této zemi nepřekročí 90 dnů. Bezvízový styk za účelem turistiky platí i pro děti do 15 let zapsané v pase jednoho z rodičů za podmínky, že cestují společně (dítě zapsané do pasu rodiče před 1. 9. 2006 může takto cestovat do 15 let věku, dítě zapsané do pasu rodiče od 1. 3. 2008 může takto cestovat do 10 let věku). Platnost zápisů dětí v cestovních dokladech rodičů bude ukončena dnem 26. 6. 2012.

Pro vstup do Turecka je nutné, aby platnost cestovního pasu činila minimálně 90 dní po předpokládaném ukončení pobytu. Proto se doporučuje, aby platnost cestovního dokladu přesahovala nejméně o půl roku datum plánovaného vstupu do země.

Od 1. 2. 2012 vstoupila v platnost nová zákonná norma, dle které cizinci přijíždějící za účelem turistiky či návštěvy na krátkodobé vízum nebo v rámci bezvízového styku mohou na území Turecka v období 180 dnů pobývat pouze 90 dnů. Není tedy již možno legálně prodloužit krátkodobý pobyt v Turecku vycestováním ze země na jeden den a následným návratem do Turecka. Zároveň ale dle další novely (platné rovněž od 1. 2. 2012) mohou cizinci přijíždějící bez víza či s vízem za účelem turistiky před uplynutím uvedených 90 dnů požádat u úřadu guvernéra provincie, ve které se nacházejí, o povolení k pobytu až na dalších 180 dnů.

Občané ČR, kteří cestují do Turecka za účelem výkonu práce, studia, vědeckého výzkumu, natáčení filmů či fotografování, si nadále musejí k cestám do Turecka obstarat vízum. Totéž platí i pro řidiče nákladní automobilové dopravy či řidiče autobusů.

Za vydání víz na ZÚ Turecka v Praze nejsou vybírány poplatky. Typy víz jsou rozlišovány podle účelu pobytu následovně: pro řidiče, pracovní víza, studentská, za účelem archeologických vykopávek a víza pro horolezce.

Při překročení doby povoleného pobytu (tj. doby platnosti vystaveného víza nebo při  překročení doby, po kterou je na území Turecka povolen pobyt bez víza) je vybírána vysoká pokuta a daná osoba obdrží zákaz vstupu do Turecka, a to až na 5 let. Při žádosti o prodloužení platnosti víza vystavuje turecká strana povolení k pobytu.

Poplatky za jeho vystavení jsou následující:

  • povolení k pobytu do 10 dnů: 50 TRY
  • více než 10 dnů, ale méně než 1 měsíc: 50 TRY
  • nad 1 měsíc: za každý započatý měsíc pobytu 30 TRY 

Procedura trvá více než 2 týdny a při překročení doby povoleného pobytu o více než 15 dnů je jako „pokuta“ za vystavení povolení k pobytu požadována dvojnásobná částka.

Čeští občané cestující přes Turecko do Sýrie a Íránu či vzdálenějších zemí (např. Pákistán) si musí  víza těchto zemí obstarat již v Praze.

ČR je od 21. 12. 2007 součástí schengenského prostoru, pro vstup tureckých občanů na její území tedy platí stejné podmínky jako u ostatních schengenských států. Standardní schengenské vízum (s dobou pobytu do 90 dnů) vydané na kterémkoli zastupitelském úřadě členské země Schengenu je platné i na území ČR a naopak standardní schengenské vízum vydané na zastupitelském úřadě ČR je platné v celém schengenském prostoru. Jednotný poplatek za podání žádosti o schengenské vízum je 60 EUR. V případě zamítnutí žádosti není nárok na jeho vrácení. Žádosti o víza jsou přijímány také na formuláři vytištěném z internetu (je k dispozici na stránkách www.mzv.cz/visaform).   

Z hlediska vydávání víz pro turecké obchodníky vstup ČR do schengenského systému znamená, že dřívější možnost udělení víza do 24 hodin od podání žádosti bez nutnosti předkládat další doklady na základě předložení autorizovaného potvrzujícího dopisu turecké obchodní nebo průmyslové komory již neexistuje.

Dlouhodobá víza

Čeští občané, kteří uvažují o pobytu v Turecku delším než 90 dnů, se musí na náležitosti potřebné pro vyřízení dlouhodobého víza informovat na Velvyslanectví Turecké republiky v Praze.

Celní náležitosti, zakázané artikly

Při celním odbavení na příjezdu do země mohou být v pasu vyznačeny všechny cennější předměty (např. fotoaparáty, notebooky atd.) za účelem kontroly o pohybu předmětů při výjezdu. Ostré náboje a zbraně nesmějí být dovezeny bez zvláštního povolení.

Povinná výměna valut neexistuje. Dovoz zahraniční měny není limitován, nelze však vyvážet místní měnu v hodnotě vyšší než 5 000 USD. V případě finanční částky převyšující hodnotu 5 000 USD musí být prokázáno její nabytí (např. potvrzení o výběru hotovosti v bance atd.). Hodnota dovážených a vyvážených šperků nesmí překročit částku 15 000 USD, v případě vývozu šperků vyšší hodnoty musí být prokázán způsob jejich nabytí.

Vývoz starožitných předmětů (starších 100 let) je zakázán. Při vývozu nově vyrobeného koberce je nutno předložit doklad o koupi. Vývoz starších cenných předmětů podléhá povolení Generálního ředitelství pro správu muzeí. Bezcelně lze do Turecka dovézt 200 ks cigaret, 50 ks cigár (tj. doutníků, které nepřesahují 30 g), 10 ks doutníků,200 g cigaretového tabáku společně s 200 ks cigaretových papírků (nebo200 g dýmkového tabáku nebo200 g žvýkacího tabáku nebo50 g šňupacího tabáku),1 kg kávy,1 kg instantní kávy,500 g čaje,1 kg cukrovinek,1 kg čokolády, 1 láhev alkoholických nápojů o obsahu 100 cl nebo 2 láhve alkoholických nápojů o obsahu 75 cl, 5 balení parfému, toaletní vody nebo vody po holení, jejichž obsah nesmí přesahovat 120 ml. Léky, léčiva a zdravotní potřeby je možné bezcelně dovážet pouze pro osobní potřebu.

Obecně osvobození od cla platí pro zboží, jehož celková hodnota nepřekračuje 300 EUR, v případě dětí mladších 15 let je tato částka stanovena na 145 EUR. Ministerstvo cel a obchodu však má právo osvobození od cla omezit v závislosti na charakteru a množství zboží.

Zakázán je dovoz drog a jiných omamných látek, obchodování s nimi a jejich spotřeba. Za nedovolenou výrobu, vývoz a dovoz omamných nebo psychotropních látek (již za1 gram) hrozí trest odnětí svobody ve výši 10 až 20 let a vysoké peněžité tresty.

Nedovolený prodej, nabídka k prodeji, držení omamné nebo psychotropní látky za účelem nabídky, její transport či zprostředkování prodeje se trestá vysokou pokutou a odnětím svobody na 4 až 10 let. K dvojnásobnému zvýšení trestu dochází v případě, že omamnou a psychotropní látkou je heroin, kokain či morfin. Ke zvyšování trestního postihu dochází také, pokud se jedná o organizování trestné činnosti související s drogami či pokud je páchána vůči osobám mladším 18 let. Trestné je rovněž šíření toxikomanie.

Cestování do Turecka osobním automobilem

Při cestě motorovým vozidlem musí být vozidlo zapsáno tureckými celními orgány do pasu. Při vjezdu do země doporučujeme, aby řidič/vlastník vozidla či řidič autorizovaný vlastníkem vozidla k užívání (plnou mocí) požadoval zapsání vozidla do pasu, aby se vyhnul problémům při výjezdu ze země. Řidič musí mít mezinárodní řidičský průkaz (Turecko uznává pouze jeden typ – dle Úmluvy o silničním provozu ze dne 19. 9. 1949). Při výjezdu se navíc vyžaduje předložení potvrzení o zaplacení pojistky pro zahraničí (tzv. zelená karta). Pokud zelená karta chybí, lze uzavřít pojištění na tureckých hranicích.

Daný osobní automobil může opustit území Turecka pouze s řidičem, který má vozidlo zapsané v cestovním pase. Osobě, v jejímž cestovním pase je vozidlo zapsáno, je zabráněno opustit Turecko bez tohoto vozidla, nebo bez předložení potvrzení, že vozidlo bylo v zemi přihlášeno, popř. uloženo do celního skladu. Automobil může být v Turecku maximálně na dobu 6 měsíců (pokud se řidič prokáže potvrzením, že je důchodce, pak obdrží povolení na 1 rok) – v této době však musí po 3 měsících alespoň na 1 den se svým automobilem z Turecka vyjet (viz níže). Pokud řidič zamýšlí pobývat se svým automobilem v Turecku déle, musí si vyřídit zvláštní SPZ pro cizince s povolením k pobytu (potřebné dokumenty: technický průkaz vozidla, povolení k pobytu, cestovní pas, doklad o účelu pobytu /např. potvrzení o studiu/).

Protože mezi ČR a Tureckem neexistuje příslušná dohoda, může každý český občan zůstat se svým automobilem nepřetržitě na území Turecka max. 3 měsíce; poté musí Turecko opustit (stačí na 1 den), třeba do Bulharska či Řecka, a pak se může na další 3 měsíce vrátit. Po dalších 3 měsících však již totéž nemůže zopakovat – pak si buď musí vyřídit tureckou SPZ pro cizince s povolením k pobytu (viz výše), nebo své auto nechat mimo území Turecka na minimální dobu 6 měsíců. Po těchto 6 měsících může s tímtéž automobilem opět do Turecka a celý proces se opakuje.

Turecko patří mezi země s největším počtem dopravních nehod a nejvyšší úmrtností jimi způsobenou. Proto doporučujeme věnovat zvýšenou pozornost ostatním účastníkům silničního provozu. Dopravní předpisy jsou obdobné těm v ČR, v praxi se však nedodržují. Velmi ostražití by měli být chodci, protože v Turecku je uplatňováno „pravidlo absolutní přednosti motorového vozidla“. Při řízení automobilu doporučujeme také zohlednit další specifika zdejšího dopravního provozu: svou přítomnost dává řidič na vědomí často troubením, použití světelné signalizace neznamená dávání přednosti, ale právě naopak. Pokud řidič signalizuje levým blinkrem, nemusí to znamenat pouze jeho odbočení vlevo, ale také tímto způsobem může dávat najevo, že jej lze předjet.

Klimatické podmínky, kulturní odlišnosti

Klimatické podmínky v Turecku jsou zejména v letních měsících relativně náročné. Doporučuje se dodržovat pitný režim, aby bylo zabráněno dehydrataci. Také je třeba s potravou přijímat dostatek soli, protože zvýšeným pocením se z těla odplavují minerály a jejich nedostatek může při dlouhodobém pobytu vést k pocitům slabosti, závratím a mdlobám. Mnoho návštěvníků má také zkušenosti se slabším typem průjmů, který vzniká obvykle vlivem klimatických a stravovacích změn. V souvislosti s občasným výskytem střevních onemocnění doporučujeme českým občanům, aby při svých cestách do Turecka dodržovali základní hygienická pravidla.

Setkání s hady nebo škorpióny bývají v Turecku vzácná a jako většina zvířat i tito živočichové útočí pouze pokud se cítí být ohroženi. V Turecku jsou poměrně často na ulicích volně se pohybující psi, kteří mohou občas být i agresivní. Doporučuje se chránit proti klíšťatům kvůli relativně vysokému procentu jejich nakažlivosti encefalitidou a boreliózou. Lokálně se také vyskytuje klíšťaty přenášená životu nebezpečná nákaza nilskou krvácivou horečkou.

Doporučujeme nepodceňovat kulturní odlišnosti islámu. Zejména v době půstu v měsíci ramadanu je např. nabídka stravovacích služeb mimo turistická letoviska a velká města omezená. Je také potřeba respektovat velkou úctu, která je v Turecké republice spojována se státními symboly (např. státní vlajka a obrazy a sochy zakladatele Turecké republiky Mustafy Kemala Atatürka).

Čeští občané, kteří cestují do Turecka mohou svůj pobyt zde na základě dobrovolnosti zaregistrovat na webových stránkách MZV ČR.

 

zpět na začátek

1.14. Oblasti se zvýšeným rizikem pro cizince – vhodnost návštěvy s ohledem na politickou či jinou situaci v zemi

Riziko teroristického útoku má v současné době globální charakter, a nelze je proto vyloučit ani v Turecku. Českým občanům doporučujeme, aby dbali při cestách do této země zvýšené opatrnosti, a to zejména na veřejných prostranstvích, kde dochází k větší koncentraci osob a která jsou navštěvována cizinci, aby dodržovali pokyny místních orgánů a kontaktovali v případě potřeby zastupitelské úřady, pokud jde o bezpečnostní situaci v regionu a možná hrozící rizika.

Před cestou do oblasti východního a jihovýchodního Turecka je žádoucí pečlivě zvážit specifika a zvýšená rizika této oblasti. Občanům, kteří se do této části země rozhodnou cestovat, doporučujeme, aby o své cestě předem informovali ZÚ Ankara nebo GK Istanbul, vyhýbali se cestování v noci, při projíždění kontrolních stanovišť armády nebo četnictva se chovali klidně a ukázněně a respektovali pokyny místních orgánů. Některé silnice mohou být uzavřeny armádou. Dále se nedoporučuje vyhovět žádostem místních obyvatel o vyvezení různých balíčků, filmů, dopisů atd. Pokud by takováto zásilka byla u turisty nalezena a měla jakoukoliv souvislost s teroristickými organizacemi, hrozí poměrně vysoký trest. V souvislosti se zvýšeným počtem a zesílenou intenzitou teroristických útoků PKK varujeme před cestami do východních oblastí Turecka, kde je riziko teroristických oblastí největší: Hakkari, Şırnak, Siirt, Van, Bitlis, Diyarbakır, Agri (Dogubayezit), Igdir, Tunceli. V ostatních částech Turecka nejsou velké problémy s osobní bezpečností. Mimo turistická letoviska a velká města je třeba počítat s možností, že samotná žena vzbudí pozornost. Pokud se mimo tyto oblasti, zejména na venkově, prochází sama (nebo v doprovodu jiné ženy) po ulici, nelze vyloučit případné obtěžování.

Přepadení jsou v Turecku méně častá než v západních zemích. Drobná kriminalita (krádeže osobních věcí z hotelových pokojů, vykrádání aut, podvody) se v hlavních turistických oblastech může vyskytnout, byly zaznamenány i případy znásilnění. Rozhodně tedy nelze doporučit nocování pod širým nebem nebo ponechávání osobních věcí na nestřežených místech.

 

zpět na začátek

1.15. Kontakty na zastupitelské úřady ČR v teritoriu (včetně generálních či honorárních konzulátů) – popis spojení z letiště a z centra města

Velvyslanectví České republiky v Ankaře

Embassy of the Czech Republic (Çek Cumhuriyeti Büyükelçiliği)
Kaptanpaşa Sok. 15, Gaziosmanpaşa – Ankara
Tel.: 0090/312/4056139
Stálá služba: 0090/532/3751387       
Fax: 0090/312/4463084
E-mail: ankara@embassy.mzv.cz
Internetové stránky: www.mzv.cz/ankara

Dopravní spojení:

Letiště Esenboğa je od velvyslanectví vzdáleno asi 40 km. Spojení s centrem města je zajištěno pravidelným autobusovým spojením, které zajišťuje dopravní společnost Havaş. Cena je 15 TL. Z autobusového nádraží AŞTI se lze do centra dostat buď metrem (stanice Kizilay), autobuses, „dolmuşem“ (malý autobus, který staví na požádání) nebo taxíkem. Vlakové nádraží je s centrem také propojeno autobusy a „dolmuşem“. Z centra se lze k velvyslanectví dostat autobusem č. 112, 114, 318 – směr čtvrť Gaziosmanpaşa nebo „dolmuşem“. Ve všech případech lze použít také husté sítě taxíků. Jsou jednotně označeny výraznou žlutou barvou a vybaveny taxametrem. Standardní cena z letiště na ZÚ Ankara činí cca 70 TL.

Generální konzulát ČR v Istanbulu

Adresa: Consulate General of the Czech Republic
Abdi Ipekçi Cad. 71, POB 35, 34367 Istanbul – Maçka
Telefon: 0090/212/3688034
Stálá služba: 0090/533/2573880
Fax: 0090/212/2319493
E-mail: istanbul@embassy.mzv.cz
Internetové stránky: www.mzv.cz/istanbul

Dopravní spojení:

Z nádraží i letiště jezdí do centra Istanbulu autobusy a metro, které je napojeno na tramvaj. Z konečné stanice tramvaje Kabataş lze dojít na GK Istanbul pěšky. Z letiště však doporučujeme dopravit se autobusem firmy Havaş na známé náměstí Taksim (10 TL), odkud lze použít taxislužby (6-8 TL) – GK se nachází v istanbulské čtvrti Maçka.

Honorární konzulát ČR v İzmiru

Honorary Consulate of the Czech Republic
Cumhuriet Bulvarı No. 11
Kat: 4, Daire: 11, Alsancak – İzmir
Telefon a Fax: 0090232/3680944
E-mail: izmir@honorary.mzv.cz, eozsoy@etemozsoy.com

Honorární konzulát ČR – Antalya

Honorary Consulate of the Czech Republic
1385 Sokak No. 20, TR-07100, Antalya
Telefon (ústředna): 0090242/3226183
Fax: 0090242/3226182
E-mail: antalya@honorary.mzv.cz

Honorární konzulát ČR v Mersinu

Honorary Consulate of theCzechRepublic
KültürMahallesiI. Inönü Blv., Atatürk Caddesi
Altinanahtarlar Apt. C Blok, Kat 1/1, Çamlibel/Mersin
Telefon: 0090324/6764470
E-mail: mersin@honorary.mzv.cz

 

zpět na začátek

1.16. Kontakty na zastoupení ostatních českých institucí (Česká centra, CzechTrade, CzechInvest, CzechTourism)

Z ostatních institucí působí v teritoriu pouze CzechTrade, který má kancelář v objektu Generálního konzulátu ČR v Istanbulu, přes jehož centrálu se lze do kanceláře CzechTrade rovněž dovolat. Přímý telefon je 0090212/2199847, tel.+fax : 0090212/2911516. Adresa elektronické pošty je: istanbul@czechtrade.cz, případně michal.kosco@czechtrade.cz, web: www.czechtrade.com.tr.

V r. 2006 byla založena Česko-turecká smíšená obchodní komora, jejímž cílem je rozvíjet obchodní výměnu mezi ČR a Tureckou republikou. Kontaktní informace jsou následující:

Vodičkova 310/71
110 00 Praha 1
tel.: +420 221 506 300
fax: +420 221 506 301
e-mail: komora@ctsok.eu
web: www.ctsok.eu

 

zpět na začátek

1.17. Praktická telefonní čísla v teritoriu (záchranka, dopravní policie, požárníci, infolinky apod.)

  • Policie: 155
  • První pomoc: 112
  • Hasiči: 110
  • Jandarma (Četnictvo): 156
  • Plyn: 187
  • Voda: 185
  • Elektřina: 186
 

zpět na začátek

1.18. Internetové informační zdroje

Informace především ekonomického charakteru lze vyhledat na webových stránkách následujících institucí:

 

zpět na začátek

Souhrnná teritoriální informace


Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)


Pomohla Vám informace? Ano Částečně Ne

Newsletter