Ukrajina: Vnitropolitická charakteristika

2.1. Stručná charakteristika politického systému

 

Ukrajina se 1. října 2010 v důsledku rozhodnutí ústavního soudu o odmítnutí politické reformy z 8. prosince 2004, stala prezidentsko parlamentní republikou.

Pravomoci parlamentu, resp. kabinetu ministrů byly omezeny a převážná část  jich byla převedena na suverénní prezidentský úřad.

Byl restaurován politický systém, který byl na Ukrajině platný v období před „pomerančovou revolucí“ v roce 2004.

V současné době probíhají změny v přerozdělování pravomocí mezi prezidentem, parlamentem a vládou.

 

Celý rok 2011 byl poznamenán zvýšenou aktivitou vyšetřovacích orgánů, silových složek  a soudů. Do kulminující fáze se vstoupily procesy s představiteli současné UA opozice. Nejvyšší symboliku nese probíhající soudní proces s bývalou předsedkyní ukrajinské vlády Julií Tymošenkovou, jehož výsledek může mít na další politický vývoj na Ukrajině značný vliv.  Ukrajinské vedení se v průběhu jarního zasedání 6. volebního období Nejvyšší rady Ukrajiny pokoušelo prosadit  reformní kurs země se zatím spíše rozpačitým výsledkem.

 

11. října 2011 byla Julie Tymošenková odsouzena k sedmiletému nepodmíněnému trestu za zneužití funkce a překročení pravomocí při podpisu tzv. „Plynových dohod“ o dodávkách, tranzitu a cenách za zemní plyn mezi Ukrajinou a Ruskou federací, které byly uzavřeny mezi státními firmami Naftohaz Ukrajiny a Gazprom 19. ledna 2009 v Moskvě.

 

Proti Tymošenkové bylo 7.  listopadu 2011 též obnoveno vyšetřování, které se týká jejích podnikatelských aktivit z druhé poloviny devadesátých let ve firmě Jednotné energetické systémy Ukrajiny. 

 

Pro řádné parlamentní volby, které proběhnou na konci října 2012 byla přijata i hlasy parlamentní opozice nová volební pravidla. 450 členů Nejvyšší rady Ukrajiny (jednokomorového parlamentu) se bude volit podle principů smíšeného volebního systému. Polovina nových poslanců bude volena podle poměrného systému z celostátních kandidátních listin politických stran, přičemž pro vstup do parlamentu musí kandidující politická strana překonat 5 procentní vstupní práh. Druhá polovina poslanců bude volena podle většinového systému v 225 jednomandátových volebních obvodech. Uvedený volební systém zmenší vliv politických stran v ukrajinské politice.  

 

 

Krajané

 

Na  Ukrajině  žije v současné  době cca 5 tis. českých  krajanů. Nynější  české komunity na Ukrajině jsou

pozůstatkem dříve poměrně početného českého osídlení, vzniklého v důsledku vystěhovalectví z Českých zemí převážně v 2. polovině XIX. století. Po revoluci 1917  s  postupným  potlačováním  práv  národnostních  menšin  v SSSR se postupně český živel, podobně jako jiné národnostní menšiny, ztrácel z veřejného života. Potomci českých přesídlenců byli ve 30. letech vystaveni komunistickému teroru, neboť příslušníci národnostních menšin byli „oblíbeným“ cílem sovětských bezpečnostních orgánů jako spolupracovníci zahraničních služeb.

 

Se   vznikem   samostatné   Ukrajiny   se  znovu  otevřel  prostor  pro  rozvíjení  aktivit

národnostních menšin. V květnu 1995 byla ustavena střechová společná krajanská organizace Česká národní rada Ukrajiny (ČNRU), sdružující 21 obnovených krajanských spolků z různých oblastí Ukrajiny. Cílem těchto spolků bylo a je především uchování českého jazyka a českého folklóru.

 

Ryze národních českých vesnic zůstalo na Ukrajině málo. Jsou v Žytomyrské oblasti –  Malá Zubovština a

Malynyvka, v Oděské oblasti - Veselynivka, ve Vinnycké oblasti - Mykolajivka, v Záporožské oblasti - Novhorodkivka (původní název Čechohrad), v Mykolajivské oblasti – Bohemka a na Krymu Alexandrovka  a Lobanove.

 

V   letech   1991-1993   poskytla   vláda   ČR   z  podnětu   OSN   humanitární   pomoc

obyvatelům vybraných oblastí Ukrajiny, postižených následky černobylské havárie. Tato pomoc  spočívala  v  organizovaném přesídlení osob českého původu do ČR. Přesídleným krajanům se podařilo zajistit v ČR lepší životní podmínky, než jaké měli při setrvávání v postižených oblastech.

 

Česká  vláda,  stejně  jako  v  jiných  zemích,  kde  se  nacházejí čeští krajané, realizuje  prostřednictvím svých

zastupitelských úřadů projekty zaměřené na udržování  kontaktů krajanů se starou vlastí, uchování českého jazyka a podporu spolkové činnosti.

 

 

zpět na začátek

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

 

Prezident Ukrajiny: Viktor Fedorovič Janukovyč (narozen 9. července 1950 v městečku Jenakijevo, Doněcká oblast), ve funkci od 25. února 2010 (původně předseda Strany regionů, po inauguraci se stal jejím čestným předsedou).

 

 

zpět na začátek

2.3. Složení vlády

Vláda premiérky Tymošenkové byla jmenována dne 18. 12. 2007. Dne 3.3. 2010 byla Nejvyšší radou Ukrajiny vyslovena této vládě nedůvěra. Dne 11.3. 2010 byla Nejvyšší Radou Ukrajiny schválena nová vláda premiéra N. Azarova. V prosinci 2010 byla odstartována administrativně správní reforma, která se dotkla také struktury vládních orgánů, resp. jejich celkového snížení a přeskupení včetně personálních změn.

Premiér

Nikolaj AZAROV (Strana Regionů)

První vicepremiér

(státní finance, reformy, eurointegrace, spolupráce se členy CU)

Valerij CHOROŠKOVSKIJ (bezpartijní)

Vicepremiér, ministr infrastruktury

Boris KOLESNIKOV (Strana Regionů)

Vicepremiér, ministr sociální politiky

Sergej TYGYPKO (Silná Ukrajina)

ministr pro regionální rozvoj, výstavbu a bytové hospodářství

Anatolij BLYZNJUK (Strana Regionů)

Ministr zahraničních věcí

Konstantyn HRYŠČENKO (bezpartijní)

Ministr obrany

Dmitrij SALAMATIN (Strana Regionů)

Ministr vnitra

Vitalij ZACHARČENKO (Strana Regionů)

Ministr ekonomického rozvoje a obchodu

Petr POROŠENKO (bezpartijní)

Ministr financí

Jurij KOLOBOV (bezpartijní)

Ministr agrární politiky a výživy

Nikolaj PRYSAŽŇJUK (Strana Regionů)

Ministr spravedlnosti

Alexandr LAVRYNOVYČ (Strana Regionů)

Ministr kultury

Michail KULIŇJAKA (bezpartijní)

Ministr vzdělání, vědy, mládeže a sportu

Dmitrij TABAČNIYK (Strana Regionů)

Vicepremiér, ministr zdravotnictví

Raisa BOGATYREVA (bezpartijní)

Ministr ochrany životního prostředí a nerostného bohatství

Mykola ZLOČEVSKYJ (Strana Regionů)

Ministr energetiky a uhelného průmyslu

Jurij BOJKO (Strana Regionů)

Ministr pro mimořádné situace

Viktor BALOHA (Jediné centrum)

 

 

 

zpět na začátek

Souhrnná teritoriální informace


Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)


Pomohla Vám informace? Ano Částečně Ne

Newsletter